Everybody should have his own world...

62. kapitola - První dojem

19. července 2018 v 11:35 |  * Elita Bradavic 3 *
Nová Elita je konečně tu. Tahle kapitola bude zase taková oddechová, celá se bude točit jen kolem Sam a Patricka, kterým to výborně klape. Sam v téhle kapitole pozná Patrickovu mamku. Jak na ní Sam zapůsobí? Všichni víme, že Sam je silná a občas dost neurvalá osobnost, zapůsobí na svou možná budoucí tchýni dobře? To všechno uvidíte, když budete číst. Jako vždy připomínám, že budu moc ráda za jakýkoliv komentář. Komentáři nepomáháte jen mě, ale i sobě, protože pak přidávám kapitoly rychleji a v příštích kapitolách je rozhodně na co se těšit, Amerika čeká. Doufám, že si kapitolu užijete...Vaše Maggdinka♥


První dojem

Už byl březen, návštěva v Americe se nám kvapem blíží a já mám co dělat, abych se nadšením nepočůrala. Brumbál nám dokonce s Jamesem dovolil vzít Lily a Patricka, což je fakt pecka! Jimmy každej den neúnavně trénuje tým dvanácti nejlepších bradavických hráčů, který sám vybral. Dneska je sobota, ale i dneska je na hřišti už od rána driluje. Bere to zatraceně vážně, takže ty děcka dost cepuje, ale tak co, všichni chcem, aby se Bradavice umístily dobře ne? Nemůžu uvěřit, že už za měsíc si budem válet šunky v teplíčku na Atlantidě.
"Já úplně cejtim, že udělám nějakej mega trapas, jako bys mě neznal. To sem celá já." strachovala sem se. Zrovna sme se s Patrickem procházeli v Prasinkách, byl víkend a děcka z hradu šli do Prasinek, tak sme se šli projít taky, abysme si vychutnali a připomněli tu atmosféru. To ale není všechno, dneska konečně poznám Patrickovu mamku a musim říct, že sem fakt nervózní. Ta ženská je dost možná moje budou tchyně, tak na ní chci udělat dobrej dojem, jenže to s mojí osobností není občas úplně lehký.
"Neboj, určitě se jí budeš líbit. Je to sice trochu snobka, ale je fajn." uklidňoval mě a políbil mě jemně na ruku, za kterou mě držel.
Samozřejmě sem toho o Patrickovi věděla dost, přece jen sme spolu už dlouho, ale nikdy sem ještě jeho mámu nepoznala. Žil od malička jenom s ní. Jeho otec, jak o něm Patrick sám mluvil, je opustil, když nebyl Pattovi ani rok a vůbec se do jeho života neangažoval. Jeho mamka je mudla a o tom, že je Pattův táta kouzelník neměla sebemenší páru, takže si dovedete představit jejich překvapení, když mu přišel dopis z Bradavic. Celej život ho vychovávala jako mudlu a ani jeden z nich neměl o kouzlech sebemenší ponětí, krom nějakých menších projevů v průběhu dětství. Nevěděli, jaký geny Patrick zdědil. Jeho mamka pak jeho tátu kvůli tomu kontaktovala a on všechno vysvětlil a snažil se v Pattově životě pak víc angažovat, ale Patrick ho měl u zadku. Sice to není nějakej Smrtijed nebo tak něco, ale opustil je, když byl Patt mimino, tak to taky žádnej super chlap není.
Rodina jeho mamky patří v podstatě k anglický šlechtě. Žijou v nějakým mega sídle na venkově a Patt od malička vyrůstal v přepychu. Já se nikdy neměla špatně, ale naše rodina patřila spíš do střední vrstvy, takže tohle je pro mě novinka. Jak Patt říká, jeho mamka je sice v pohodě, ale taky je dost upjatá, to je prostě ta aristokratická výchova, čímž se taky dost vysvětluje Patrickova vychovanost a galantnost, ten kluk má prostě styl.
Takže jistě chápete moje obavy z toho setkání, protože já a vybraný chování nejdem zrovna dohromady. Jasně, dokážu bejt okouzlující a chovat se slušně, ale taky víte, že mám prořízlou pusu a neberu si servítky a taky se mi dost často stávaj kde jaký trapasy v tu nemíň vhodnou dobu.
"No, jestli to bude průser, není to na mě. Víš, do čeho jdeš, znáš mě." ušklíbla sem se na něj.
"I kdyby to byl průser, tak na tom nezáleží. Chci, abyste se poznali, ale i kdyby tě máma neměla ráda, tak je mi to fuk. Je moje věc, s kym sem a já sem s tebou šťastnej, ona s tebou nechodí, já jo." mávl rukou a krátce mě políbil na tvář. Chová se ke mně fakt sladce. Víte, že já si většinou ze zaláskovaných párečků dělám srandu, ani nedovedu spočítat, kolikrát sem buzerovala Jamese a Lily. Je ale fakt, že když já sem jeden z toho zaláskovanýho páru, tak je to docela příjemný.
Chodili sme po Prasinkách, zašli sme si něco koupit do Medovýho Ráje, zasekli sme se asi půl hodiny U Taškáře a tlemili se kdejakým krávovinám víc, než většina studentů a pak sme zapadli ke Třem Košťatům na Máslovej ležák. Přece jen je březen, tak není žádný teplo, museli sme se zahřát. Celej den po nás pokukovali studenti. Většina z nich nás už viděla letos i vloni na plese, takže to pro ně nebyla novinka, ale předpokládám, že je pro ně prostě divný vidět takhle jejich učitelku, jak se se svým partnerem zamilovaně vodí za ruce a líbaj se. Přece jen tohle se u bradavických profesorů nevidí každej den, snad nikdo jinej krom mě a Jamese nikoho nemá, teda aspoň o tom nevim. Sme hold nová, mladá krev a přinášíme do Bradavic čerstvej vítr.
*
Kolem druhý sme šli do hradu, měli sme k paní Hanniganový přijít ve čtyři na odpolední čaj, nic extra formálního. Šla sem se ale převlíct, protože v těch hadrech, co sem měla v Prasinkách tam rozhodně jít nemůžu. Vzala sem si na sebe jednoduchý černý šaty, k nim černý silonky, na nohy obula kotníčkový boty na klínu, přes šaty přehodila tmavě modrý sako a vzala nějaký decentní doplňky.
"Moc ti to sekne." zhodnotil mě obdivným pohledem Patrick, když sem si na sebe oblíkala kabát a šálu, přece jen je venku furt kosa. Šli sme se stavit ještě rychle na byt k němu, aby se i on trochu upravil. Vzal si na sebe akorát obyč černý džíny a košili, nic moc formálního. Z našich rozhovorů a vlastně i z celýho jeho chování sem pochopila, že on na tyhle snobský věci svojí rodiny není a nikdy se tím nenechal zviklat a zblbnout. Což je jedině dobře, nevim, jestli by se mi líbil jako nějakej nafoukanej bohatej blbeček. I tady v Londýně bydlí za svý, hned po odchodu z Bradavic se od mamky odtrhnul a postavil se na vlastní nohy a to na něm obdivuju, protože ždímat peníze z rodičů, který maj peněz víc než dost, je víc než jednoduchý a odmítnout to chce koule.
"No páni, skoro i Potterovi by vám mohli závidět." hvízdla sem obdivně, když sme se objevili v zahradě jejich domu. Byl obrovskej, klasický anglický venkovní sídlo. Nechyběla samozřejmě anglická zahrada s vyřezávaným křovím a záhonama, který teď nebyly pod sněhem ani vidět, ale i tak to furt vypadalo upraveně.
"Budeš skvělá. Prostě buď svá, budeš se jí líbit a jestli ne, její ztráta." dal mi krátce ujišťující pusu na tvář, když viděl, že se nervózně ošívám. Zazvonil na zvonek, tázavě sem se na něj podívala.
"Mám sice furt klíče a můžu sem chodit kdykoliv, když je ale máma doma a čeká mě, tak vždycky zvonim, aspoň ví, že sem přišel a nevybafnu na ní někde." vysvětlil, když si všimnul jak se na něj divně dívám.
Dveře se otevřely. Stála v nich nějaká služebná nebo jak se jim říká. Ani nevim, proč mě tohle nenapadlo a myslela sem si, že nám otevře paní Hanniganová, mělo mi dojít, že bude mít služebnictvo.
"Ahoj Hannah." pozdravil Patrick vesele služebnou, který mohlo bejt tak kolem šedesáti a vřele ji objal.
"To je dost, že se taky ukážeš." podívala se na něj vyčítavě, ale zářivě se usmívala.
"Sam, tohle je Hannah, správkyně domu. Je jako moje babička, znám ji od malička. Hannah, tohle je Sam, moje holka." představil nás obě Patt a my si potřásly rukama.
"Ráda tě poznávám. Ty musíš být opravdu speciální, žádnou holku si Patrick domů ještě nikdy nepřivedl." usmívala se na mě.
"Taky vás moc ráda poznávám. To mi lichotí." oplatila sem jí úsměv a snažila se chovat co nejslušnějc. Zatim to jde dobře, Hannah vypadá sympaticky a vypadá to, že maj s Patrickem dost blízkej vztah, takže se ve svým chování nemusim ani nijak přemáhat.
"Odložím vám kabáty. Máma čeká v salónku, za chvíli se bude podávat čaj." informovala nás Hannah a vzala si od nás věci.
"Taky by jí nezabilo, kdyby nás přišla přivítat ke dveřím, když sem vedu Sam poprvé." zahuhlal Patrick, očividně chtěl, abysme ho slyšeli, protože se nesnažil bejt moc potichu.
"Nebuď na ní takovej, víš, jak si potrpí na zvyky a etiketu." podívala se na něj Hannah káravě a on sklopil oči. Koukám, že ta tady měla navrch, když byl Patt malej.
Vzal mě za ruku, provedl mě chodbou a obývákem. Celou dobu sem se rozhlížela kolem, měla sem co dělat, abych nešla s otevřenou držkou. Takovejch krámů a starožitností všude, jen ty věci tady maj jmění kdo ví kolika desítek tisíc.
"Páni, je to tady zajímavý..." nadhodila sem.
"Chtělas říct, staromódní a přeplácaný, že jo? Protože to přesně je, já to říkám pořád. Trocha modernosti by neuškodila. Sme mudlové, ale vypadá to tady jak sto let za opicema. Ani většina kouzelnických rodin nemá takovýhle domy, podívej na Potterovi, tak stará rodina a jakej maj moderní bejvák." zašklebil se. Má recht, ne že by se mi to vyloženě nelíbilo, má to něco do sebe, ale mě se odjakživa líbil moderní design a tohle je na mě moc okázalý a přeplácaný.
Vešli sme do salónku a já uviděla poprvé Patrickovu mamku. Vlasy měla stejný jako Patrick, trochu špinavou blond a měla je stažený do perfektního drdolu. Na sobě měla takovej decentní kostým, sukni a sako, nic extra formálního nebo upjatýho, taková normálka. Seděla v jednom z křešel a menšího stolu. Takhle od pohledu vypadala jako studenej psí čumák.
"Patricku!" vyhrkla nadšeně a vyskočila na nohy. Okej, beru to zpátky, teď už vypadá víc sympaticky.
"Ahoj, mami." usmál se Patrick a mamku objal, ta mu pak dala pusu na obě tváře.
"Tak tohle musí být Sam." podívala se na mě, když se od něj odtrhla. Sjela mě hodnotícím pohledem od hlavy až k patě a očividně nebyla nějak zklamaná, ani mým oblečením, ani mým zjevem.
"Strašně ráda vás konečně poznávám, paní Hanniganová." nasadila sem svůj nejlepší úsměv a pevně sem si s ní potřásla rukou.
"Patrick mi o tobě hodně vyprávěl." usmála se na mě.
"Přísahám, že nejsem tak hrozná." zasmála sem se. Můj pokus o vtip asi moc nepochopila, protože na mě koukala trochu divně. Na takový pohledy já sem zvyklá od malička, to by mě nemohlo rozhodit, ale když to bylo od Patrickový mámy, tak sem se cejtila trochu nesvá.
"No posaďte se, vy dva." podíla nás a sama si sedla na svoje předchozí místo, já a Patrick sme se posadili vedle sebe naproti ní.
"Sam, doufám, že máš ráda čaj. Pověz, jaký máš nejradši?" podívala se na mě.
"No, já radši kafe." nadhodila sem, ale když sem viděla její zděšenej výraz, tak sem rychle dodala: "Ale čaj mám taky ráda, zelenej, černej, ovocnej, jakejkoliv." Jo to sem mohla tušit, že ona je přesně ten typ anglána, kterej čaj zbožňuje a nedá na něj dopustit.
"Hannah přinese víc druhů na výběr, tak si můžeš dát podle chuti." řekla a rysy jí zase trochu změkly. Po chvíli přišla Hannah s podnosem, s věcma na čaj a s talířem nějakých koláčků.
"Kde sou všichni ostatní?" zajímal se Patrick. Očividně mluvil o dalším služebnictvu.
"Je víkend, víš, že o víkendu je tu jenom Hannah." podívala se na něj matka, jak kdyby spadnul z višně.
"Jo já zapomněl, skoro vždycky, když tady sem, tak tady máš celou armádu." přikývl a mě neušla ta lehká narážka. Něco mi říká, že Patrick tenhle styl života zrovna nezbožňuje, za posledních pár minut měl několik poznámek, který tomu naznačujou. To sem si mohla myslet, že bude urejpanej. Sice je to slušnej kluk, ale dokáže taky dost držkovat.
"Tak, Sam, něco mi o sobě pověz." podívala se na mě paní Hanniganová a přešla Patrickovu poznámku mlčením. Hannah nám všem nalila čaj podle chuti a odešla. Počítala sem s tim, že se na mě bude vyptávat, to je taková klasika. Sice jí o mě už Patrick říkal, ale takhle se to prostě při seznamování dělá, takže sem začala mluvit.
"Studium mudlů?" divila se paní Hanniganová, když sem jí vyprávěla o svojí práci v Bradavicích.
"Úplně nomrální předmět, mami, berou se tam obecný věci o životě nekouzelníků. Hodně studentů je tam z kouzelnických rodin, takže tyhle věci neznaj. Nehledej v tom něco špatnýho." odpověděl za mě Patrick trochu otráveně.
"Vždyť já nic neříkám." bránila se, ale bylo vidět, že o tom neměla moc valný mínění.
"Můžu si tady někde odskočit?" zeptala sem se, protože už sem docela dlouho potřebovala na záchod, ale nechtěla sem neslušně odcházet, tak sem to držela co nejdýl.
"Na chodbě, jak sme přišli první dveře vpravo." ujal se vysvětlovní Patrick a já vstala. Vykonala sem svojí potřebu a při cestě zpátky sem se trochu courala a čučela sem a chmatala na věci. Zrovna sem zkoumala nějakou staře a draze vypadající vázu.
To bych nebyla já, abych něco neprovedla. Omylem sem do ní trochu drkla a váza spadla. S hlasitým třískotem spadla na zem a rozbila se snad na milion kousků. Do háje, že já sahám na co nemám, to se ti zas jednou něco povedlo, Stoneová. Patrick i paní Hanniganová přiběhli ze salónku.
"Moje váza po prababičce!" chytila se paní domu za čelo.
"Není ti nic?" strachoval se Patrick a prohlížel si mě, jestli nejsem zraněná.
"Ta váza byla v naší rodině několik generací." bědovala jeho mamka. Já tam trapně stála snažila sem se tvářit co nejvíc provinile.
"Moc se omlouvám, nějak sem o ní zavadila." omlouvala sem se rychle. Sme tady jen hodinu a ona už mě asi nenávidí.
"Vždyť o nic nejde." uklidňoval nás obě Patrick a vytáhl hůlku. Zamumlal "reparo" a váza se zase zcelila dohromady a vyskočil zpátky na poličku, ze který spadla. V tý panice sem na nějaký kouzlení úplně zapomněla, díky bohu za to.
"Vidíš, je jak nová." podíval se Patt na mamku a zažehnával katastrofu.
Vrátili sme se do salónku a na ten incident se zapomnělo. Teda aspoň doufám. Aby toho ale nebylo málo, tak sem si ještě pokydala šaty povidlama z koláčků. Paní Hanniganová na mě trochu zhnuseně koukala. Asi si zrovna říká, co si to její drahej syn nabrnknul. Vůbec jí to nevyčítám, i já sama se na to občas ptám. Nechápu, proč sem vždycky takhle nemožná, když o něco jde. Ráda si o sobě myslim, že sem vždycky nad věcí a docela i okouzlující a sebejistá a lidi mi zobou z ruky, ale v takovýhlech situacích připomínám spíš Emmu. Aspoň vim, jak se ona cejtí dvacet čtyři hodin denně.
Navíc je to poprvý, co se takhle oficiálně seznamuju s rodičem svýho přítele. Jazzova tátu a Loganovi rodiče sem poznala ještě než sme si spolu začali, takže to bylo uvolněný a Remyho rodiče sem nikdy nepoznala. Jedinej, s kým sem se seznamovala byla Siriusova drahá matinka, po tom, co se mi Sirius objevil zbídačenej na prahu našeho domu po tom, co ho mučila. Tomu se ale klasický seznamování s rodičem říkat nedá. Navíc sme spolu v tý době se Siriusem spolu ani nechodili.
Patrick mi povidla z šatů začal utírat ubrouskem. Bylo to kousek nad mýma prsama a on se vůbec nepozastavil na tím, že by to bylo něco divnýho. No, za normálních okolností by nebylo, saháme na sebe každou chvíli, ale takhle před jeho mámou to bylo fakt dost trapný. Paní Hanniganová to celý trochu šokovaně pozorovala.
"No, my půjdem. Bylo to fajn, ale ještě sme dneska chtěli jít do kina, tak musíme jít, abysme to stihli." začal nás omlouvat Patrick kolem šestý večer. Do žádnýho kina se nechystáme, to je kec, ale sem ráda, že to takhle zakecal. Už chci fakt jít a on to na mě poznal, že se necejtim zrovna příjemně.
"Ráda sem vás poznala. Děkuju za čaj a za koláčky, bylo to výborný a moc se omlouvám za všechny nepříjemnosti, sem občas hrozný dřevo." natáhla sem k paní Hanniganový ruku a potřásla si s ní.
"Vůbec nic se nestalo, to nestojí za řeč. Taky jsem tě ráda poznala." usmála se na mě. Nedokážu říct, jestli to myslí upřímně, nebo je to jen dobrým vychováním a etiketou. Moc pozitivně přesvědčená sem nebyla.
"No, tak myslim, že mě tvoje mamka nesnáší." zasmála sem se, když sme konečně vyšli před dům.
"To zas ne, to je silný slovo. Možná z tebe není po prvním dojmu úplně nadšená..." zachechtal se Patrick trochu rýpavě: "...ale bylo to první setkání, další budou lepší, příště už aspoň bude vědět, co od tebe čekat. Seš prostě jak hurikán, ne každej tě dokáže strávit hned na první dojem."
"Tys mě strávil na první dojem?" podívala sem se na něj s úšklebkem.
"Blázníš? Já tě od prvního setkání zbožňoval!" zasmál se. Poznali sme se, když ještě chodil s Lily, ale už tenkrát, co si tak vybavuju, sme si padli do noty.
"Tak to je jediný, na čem mi záleží." usmála sem se, chytila sem ho za ruku a při chůzi sem se mu opřela hlavou o rameno.
"To je dobře, protože to jediný by mělo." oplatil mi úsměv, dal mi pusu na čelo a přemístil se se mnou na střechu jeho domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Maria Maria | 25. července 2018 v 19:23 | Reagovat

Nějak si nemusím představit malého Patricka mezi zdmi takového sídla. Jinak super kapitola :)

2 Cassiopea Cassiopea | 16. srpna 2018 v 22:40 | Reagovat

Představa Sam jak se snaží zalíbit takové nóbl dámě je fakt vtipná :) těším se na další kapitolu

3 Amanda Amanda | 31. srpna 2018 v 19:12 | Reagovat

Už nás nenapínej prosím, moc se těším na další kapitolu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama