Everybody should have his own world...

60. kapitola - Školní výlet

30. června 2018 v 14:05 |  * Elita Bradavic 3 *
Nová Elita je tu. Naši přátelé vkročili do nového roku a nikdo neví, co je čeká (upřímně, ani já sama to zatím přesně nevím). V téhle kapitole se vrátíme do Bradavic, respektive ne úplně do Bradavic, ale uvidíme Sam a Jamese se studenty a myslím, že to bude docela sranda. Je to zas něco trochu jinýho, než na co jsme zvyklí, takže to bude příjemný zpestření. Kapitola to bude pohodová a snad i trochu vtipná. V každém případě doufám, že si její čtení užijete a že mě za ní odměníte nějakým komentářem. Slibuju, že teď začnu zase přidávat častěji, v úterý jsem úspěšně složila svoji poslední zkoušku v životě (když nepočítám státnice, které mě čekají v září) a diplomku mám už taky hotovou, takže se teď konečně můžu věnovat psaní něčeho, co mě baví...Vaše Maggdinka♥


Školní výlet

V Bradavicích začal novej rok, studenti přijeli po vánočních prázdninách a já sem si pro šestý a sedmý ročníky připravila překvapení. Na tomhle nápadu sem začala pracovat už někdy před měsícem, navrhla sem ho Brumbálovi a on z toho byl nadšenej a požehnal mi. Hned první hodinu po vánocích sem to oběma ročníkům na konci hodiny oznámila.
"Připravila sem si pro vás překvápko v rámci tohohle předmětu. Profesor Brumbál to odsouhlasil. Zorganizovali sme pro vás lyžařskej výlet na regulérní mudlovský sjezdovce. Do předmětu to spadá, jelikož lyžování je typická mudlovská aktivita." oznámila sem jim. Třídou to zašumělo šeptem.
"Jedná se jen o jednodenní výlet, pomocí přenášedla se z Bradavic ráno přemístíme a večer se vrátíme. Samozřejmě pojedou jen ti, kdo budou mít zájem, nikoho do toho nutit nebudeme. Výlet se bude konat za dva tejdny v pátek, lyže nebo snowboard si musíte sehnat vlastní, pokud nemáte, na místě je půjčovna. Samozřejm si vemte i nějaký vhodný lyžařský oblečení, ale nejste malý děcka, tak tohle vám snad nemusim vysvětlovat. Permanentku na vleky si taky musíte zaplatit sami, takže napište rodičům o prachy." mrkla sem na ně.
"Co když neumíme lyžovat?" ozvala se Stacey.
"Pokud budete mít zájem, můžem zařídit instruktora. Za den se nic moc nenaučíte, ale aspoň si to můžete zkusit a pobavíte se." ujistila sem jí.
"Pojede se mnou jako dozor i James Potter, protože vás bude asi docela hodně, protože učí lítání, takže je to takovej učitel těláku a protože umí skvěle na lyžích i na snowboardu." dodala sem ještě. Mělo to dost pozitivní ohlas, Jimmyho tady všichni žrali. Neuniklo mi, že se po sobě pár holek podívalo. Všichni věděj, že je ženatej a stejně si nedaj pokoj. By mě zajímalo, jak se budou tvářit, až se tady dřív nebo pozdějc rozkřikne, že čeká jeho manželka dítě. Na druhou stranu je nijak nevinim, Jimmy je kus, do takovýho učitele není těžký se zabouchnout.
Už se na to fakt těšim, bude to fajn, vypadnout na chvíli z Bradavic a dělat nějakou normální aktivitu. Docela dlouho sem nelyžovala, takže počítám s tim, že se ztrapnim, ale co už, hlavně že bude sranda.
*
Den výletu přišel rychle, ty dva tejdny utekly jako voda. Sraz byl u vstupní brány v devět, nakonec s náma jelo dvacet studentů, což je tak akorát. Museli sme dojít do Prasinek, protože Bradavice byly začarovaný i proti přenašedlům.
Odtud sme se pak už přemístili dvěma přenašedlama k jedný sjezdovce ve Skotsku. Sněhu tady bylo dost a areál to byl docela velkej, byly tady tři vleky a pět sjezdovek různejch obtížností. Sice tady nebyly kabinky ani sedačky, jenom poma a kotva, ale mě osobně je to úplně jedno.
Objevili sme se v lese kousek pod areálem, nemůžeme se zjevit přímo u vleku, že jo. S Jimmym sme všechny nahnali, abysme tady někoho nenechali a pak už sme vyšli ke sjezdovce. Jestli nás někdo viděl, musel si klepat na čelo, že víc jak dvacet lidí leze z lesa. Na takový pohledy sme ale my jako kouzelníci už zvyklí.
Až tak moc lidí tady nebylo, přece jen byl všední den a nebyly žádný prázdniny, což je jen dobře, na prázdnějších sjezdovkách se dobře blbne. James šel všem koupil permice, abysme se tam všichni netísnili u okýnka a pak je všem rozdal.
Všichni si kupodivu sehnali lyže nebo snowboard, takže sme nemuseli nic chodit půjčovat, já šla pak jen s pár lidma za instruktorem, kterýho sme měli objednanýho pro úplný začátečníky. Kupodivu se našlo šest lidí, který to nikdy nezkoušeli, ale chtěli se to naučit. Nechala sem je s nim a ještě jim řekla, že o půl jedný se sejdeme dole a zajdem někam do restaurace na oběd.
Pak už sme se s ostatníma děckama vydali do fronty na vlek. Tady úplně dole jezdila jenom kotva a některý děcka na tom v životě nejeli, takže sme vlek hnedka zasekali, protože na to někdo nemohl nasednout nebo z toho padali. Že se vůbec divim, vydejte se někam se školou a jinak to nedopadne, že jo.
Já jela nahoru s Yasmine, jednou studentkou, protože Jimmy jezdil na prkně a na kotvě se mu jezdí líp samotnýmu.
"Dáváme vám rozchod, lyžujte si jak chcete, choďte si na jaký sjezdovky chcete, je jich tady víc, koukejte na tabule. O půl jedný se sejdeme dole pod vlekem na oběd. Kdyby se někomu něco stalo, hned mě nebo Jamese najděte, jasný?" promluvila sem a po všech se podívala. Všichni přikyvovali a pak už na nic nečekali, některý se spustili z kopce dolů, některý se vydali na jiný sjezdovky.
"Tohle byl skvělej nápad, v podstatě máme celej den klid a zábavu." ušklíbl se Jimmy.
"Proč myslíš, že sem tohle navrhla a proč sem chtěla šesťáky a sedmáky? Nemusíme tady nikoho vodit za ručičku a můžem si užívat sami." zašklebila sem se šibalsky.
"Seš génius." poplácal mě po rameni obdivně. Pak si zavázal vázání na boardu, já si zkontrolovala, jestli mi lyžáky seděj v lyžích pořádně a pustili sme se z kopce dolů. Tahle sjezdovka je trochu menší a snazší, což je na rozježdění akorát.
Jimmy se hned pustil dolů jak o závod, žádný pomalý zkoušení. Já sem byla opatrnější. Na lyžích sem nestála minimálně dva roky, takže se do toho musim nejdřív trochu dostat.
Udělala sem pár obloučků a sjela pár metrů a bylo to v poho, takže sem se trochu osmělila a pustila sem se do toho víc.
Dolů mi to sice trvalo docela dlouho, James už tam na mě netrpělivě čekal, ale aspoň sem se hnedka nevysekala. Je mi jasný, že aspoň jednou se to dneska stane, tomu já se prostě vyhnout nemůžu.
Vyjeli sme nahoru společně, já bych sama na lyžích na kotvě jela jen těžko, takže se Jimmy obětoval, i když na prkně nerad jezdí ve dvou. Zvládli sme to.
Párkrát sme si kopec sjeli a po cestě tu a tam potkávali studenty. Když sme jeli asi po desátý, přímo před náma jela jedna skupinka šesťáků. Najednou jeden z nich hodil solidní držku, noha mu nějak podjela a pár metrů jel dolů po držce.
Oba sme se k němu s Jimmym hned pustili. James ho při zastavení pěkně nahodil sněhem, protože zabrzdil smykem dost rychle. Chudák kluk, ještě tohle ke všemu.
"Seš v pohodě, Ricku?" slyšela sem Jamese. Já sama sem sbírala věci, co Rick ztratil, obě hůlky a jednu lyži. Pak sem k nim dojela.
"Jo, dobrý." zazubil se a když sem k němu položila jeho věci otočil se na mě a poděkoval mi. Jeho kámoši na něj kousek od nás čekali, takže když si nasadil lyži a oklepal se od sněhu, vydal se za nima.
"Hlasuju pro pauzu na svařák, co říkáš?" mrkla sem na Jamese.
"Jo sem pro. Ale dáme si závody, kdo bude dřív dole, ten platí první svařák." ušklíbl se na mě.
"No tak to si rovnou můžu začít chystat prachy, to není fér." zabručela sem. Bylo jasný, že to vyhraje on, co si budem. Svině vypočítavá.
"Nemusíme, jestli nechceš." mávl rukou.
"Ne, ne, závodíme." protestovala sem a aniž by se řeklo cokoliv o startu, spustila sem se z kopce dolů.
"Ty svině!" zařval na mě a vyjel za mnou, zatímco já se chechtala na celou sjezdovku. Všimla sem si hloučku pár studentů, když sem kolem nich projížděla, jak na nás pobaveně koukaj. Několik lidí nám dokonce začalo fandit, někdo řval moje jméno, někdo Jamesovo. Už sem byla jen kousek od konce sjezdovky, ale věděla sem, že mi James šlape na paty. Pár metrů před koncem mě předjel a začal triumfálně jásat, dole se se smykem zastavil, div nenahodil nějaký cizí lidi sněhem.
"Aspoň sem to zkusila. Já za úspěch považuju už jen to, že sem se nevysekala, i když sem jela dost rychle." pokrčila sem rameny. Sundali sme si lyže a prkno, opřeli sme to o nedaleký zábradlí a šli si ke stánku pro svařák. Koupila sem sobě i Jimmymu, podle férový výhry a postavili sme se k vysokým stolkům, který tu u stánku byly.
Počasí bylo fakt hezký, pěkně svítilo sluníčko a takhle tady stát a popíjet je super pohodička. Stokrát lepší než bejt půl dne zavřený v temným hradě, musim takovýhle nápady realizovat častějc. Je tolik aktivit, který se daj považovat za mudlovský, takže toho budu využívat.
"Předevčírem si mě zavolal Brumbál." nadhodil Jimmy.
"Copak, máš nějakej průser?" ušklíbla sem se na něj. Vůbec bych se nedivila, kdyby to byla pravda, i když je teď učitel, s jeho minulostí by se nebylo vůbec čemu divit.
"To ne." zasmál se. "Bude se konat famfrpálovej turnaj mezi školama. Mám za úkol udělat výběrový řízení mezi hráčema všech čtyř kolejí a vybrat sedm lidí plus pět náhradníků, který budou reprezentovat Bradavice. Má se to konat v dubnu, takže výběr zahájim co nejdřív a pak budeme trénovat. No a ta nejlepší část? Bude se to konat na Atlantidě." dovyprávěl a při poslední větě se zeširoka zazubil. Rozsvítily se mi oči.
"Tak mě napadlo, kdybys zašla za Brumbálem a domluvila ses s nim, mohla bys tam se mnou jet jako doprovod." mrkl na mě.
"Jimmy, čteš mi myšlenky, přesně to je to první, co mě napadlo." ušklíbla sem se na něj šibalsky. Atlantida byla super a udělat si na pár dní výlet do Ameriky, ještě kor v dubnu, kdy tady ještě takový teplo není, to by byla pecka.
"Na jak dlouho to je?" zeptala sem se.
"Na tejden. První den je příjezd, to nic, pak se den hrajou zápasy, pak je jeden den volna a pak zase jeden den zápasy. No pak znova pauza a pak finále a večer slavnostní vyhlášení. Sedmej den odjezd. Mělo by tam bejt osm škol, včetně Bradavic a Atlantidy, nevim co za školy bude těch dalších šest týmů." informoval mě o tom, co věděl.
"Tejden na Atlantidě? To si piš, že pojedu! Budu Brumbálovi nadbíhat a otravovat ho tak dlouho, dokud mi to nedovolí!" promnula sem si ruce. Já mám dobrý přesvědčující schopnosti, to by v tom byl čert, aby to neklaplo.
Dali sme každej ještě jeden svařák a pak sme se zase pustili na svah. Do srazu na oběd nám zbejvá něco málo přes hodinku, což je tak akorát.
Tentokrát sme vyjeli nahoru, ale vydali sme se zkusit jinou sjezdovku, která byla trochu náročnější než ta, na který sme doteď jezdili. Už sem si ale jistější, takže nemám zas takový bobky.
Oba sme to přežili ve zdraví a o půl jedný sme se s děckama sešli dole u hlavní sjezdovky, kupodivu dorazili všichni, čekala sem, že minimálně dva lidi se zapomenou a nepřijdou a my je budem kdo ví kde nahánět.
Zašli sme do restaurace a najedli sme se. Dali sme si jen rychlý minutky, nějaký obyčejný jídla, ale dobře sme se posilnili.
"Nemůžeme si dát pivo nebo svařák?" ozval se Cody ze sedmáku. To je stará známá držka, takže mě to vůbec nepřekvapuje.
"Takže ve skupině radši ne, ale můžete zkusit, jestli vám nalejou u stánku. Mudlové sou plnoletý ale až od osmnácti, tak záleží, jestli po vás budou chtít občanku nebo ne." zamítla sem to. Já nejsem žádnej pruďas, ale chlast jim v restauraci fakt hromadně kupovat nebudu, jestli chtěj chlastat, tak ať si to obstaraj sami, tak jako sme to dělali svýho času my.
"A kdybyste nám to koupili?" žadonila Erica.
"Hele, kdyby to bylo na mě, tak nemám žádnej problém, bůh ví, že já ani James sme nebyli žádný svatoušci." ušklíbla sem se po očku na Jimmyho. "Ale sme tady na školním výletě a i když je Brumbál v pohodě, mohl by z toho bejt průser, kdyby se to provalilo, nemluvě o rodičích."
"Však my nic neřeknem." dušovala se Erica.
"V každý skupině se najde aspoň jeden práskač. Jestli si něco koupíte sami, budem dělat, že vás nevidíme, ale kupovat vám nic nebudem." utnula sem to a všem bylo jasný, že je tahle debata u konce. Ty děcka sou občas tak drzý, že to není možný. Nikdy by mě nenapadlo, prosit profesory, aby nám koupili chlast. Já a James sme sice cool a všichni to věděj, ale i tak sou trochu troufalý.
Po jídle sme se vydali zpátky na sjezdovku. Nahoře u jedný sjezdovky, kde byl bufet, sme zahlídli pár studentů s kelímkama, přece jen jim nalili, musela sem se ušklíbnout, jak já se v nich vidim.
"Sam, Jamesi, udělali sme skokánky, nechcete se přidat?" zařval na nás Theo, když sme projížděli kolem něj a skupinky pár dalších studentů. Jak už sem několikrát říkala, všichni ze starších ročníků nám říkaj jménem, pokud kolem nejsou další profesoři.
"Proč ne, bude sranda." zasmál se James a přijel k nim. Já sem si tímhle nápadem nebyla kdo ví jak jistá, dneska sem ještě žádnou držku kupodivu nehodila, ale jestli půjdu zkusit skokánky, tak se to zaručeně stane.
"No tak, nejsou tak velký, to zvládneš." pobízela mě May, když viděla moji nejistotu.
"No dobře, ale jestli spadnu a někdo z vás se bude tlemit, tak si vás podám." ukázala sem na ně prstem výhružně. Všichni nadšeně přikyvovali.
Vjeli sme do menšího lesíka podél sjezdovky, kde pomocí kouzel udělali menší skokánky. Mezi těma stromama to byl i menší slalom.
Jimmy se nenechal pobízet a hned se na prkně rozjel a my ostatní ho sledovali. Hravě projel cestičku mezi stromama, najel na první menší skokánek a s přehledem to zvládnul. Překonal bez problémů i další tři skokánky a sjel dolů k jednomu vleku, kterej tady na týhle menší sjezdovce byl. Všichni nadšeně jásali, Jimmy byl prostě od přírody talent na jakejkoliv sport.
Po menším povzbuzování sem se vydala na cestu i já. Kupodivu sem to do žádnýho stromu nenaprala, ale jela sem docela pomalu. První skokánek byl v cajku, další tři byly trochu větší, ale ustála sem to, i když sem se u posledního trochu zavrávorala.
Pak už to jelo, přicházelo sem čím dál víc studentů a všichni sme jezdili. Pár se jich dokonce vysekalo a byli sme to zrovna já a Jimmy, který se smáli nejvíc nahlas. Sme hold škodolibý svině no, ale když vidíte, jak se někdo vtipně rozplácne ve sněhu, tak to prostě nejde se nesmát.
Zrovna sem jela já, už asi tak po desátý, takže už sem většinou jezdila docela rychle. Na poslední skokánek, kterej mi dělal vždycky trochu problémy, sem ale najela moc rychle a ještě docela blbě a věděla sem, že to přijde. Nadskočila sem a pod skokánkem sem se parádně rozsekala. Všichni se tlemili jak pominutý.
Vyškrábala sem se na nohy, oklepala ze sebe sníh a výhružně sem se na ně podívala. Vzpomněli si na moji výhružku, že se nemaj smát a rozhostilo se ticho. Já ale pak propukla v hysterickej záchvat a všichni ostatní se ke mně přidali, tlemili sme se jak pominutý. V takovýhlech chvílích se zase cejtim mladá. Ne, že bych byla kdo ví jak stará, že jo, ale většinu času je člověk uvězněnej v dospělým světě a takovýhle chvilku mě vždycky vrátěj do studentských let. Je to super, nikdy bych nevěřila, že mi práce v Bradavicích tohle přinese a že mě to bude tak bavit.
Zbytek odpoledne sme blbli, vyzkoušeli sme všechny sjezdovky, já na jedný hodila další držku, což mě vůbec nepřekvapuje, dál sme blbli na skokánkách a prostě si užívali. Většinu času sme jezdili se studentama a ne sami já a James a bylo to výborný. Takhle ve větší skupině je lyžování daleko větší zábava.
Chvíli sme ještě lyžovali za tmy, svítili tady jenom reflektory a mělo to super atmošku a kolem půl šestý sme se začali pakovat pryč.
Přemístili sme se zpátky do Prasinek a odtud došli do hradu. Všichni sme se šli převlíct, protože za chvíli začínala večeře a většina z nás byla docela mokrá.
"Tenhle výlet byl fakt super nápad, Sam, musíš mít takový nápady častějc." chválil mě Jimmy, když sme spolu šli ke svým kabinetům. Jo, dnešek byl parádní, skvěle sme si zablbli, ale sem solidně promočená a taky rozbolavělá, protože já zas tak moc nesportuju a celej den na sjezdovce mě lehce zmůže. Už se nemůžu dočkat, až se převlíknu z těch mokrých hadrů, přemístim se k Patrickovi a zachumlám se s nim na gauči pod deku u nějakýho filmu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama