Everybody should have his own world...

59. kapitola - Silvestr v římském stylu

23. června 2018 v 18:58 |  * Elita Bradavic 3 *
Nová kapitola k Elitě je tu. V minulé kapitole Řád zachránil Jamese ze zajetí Smrtijedů a na Štědrý den mu Lily oznámila šťastnou novinu. Posledních pár kapitol bylo docela napěchováno akcí, takže je čas na nějakou klidnější kapitolu, akce nebo pařby nemůžou být pořád. V téhle kapitole se přesuneme k Silvestru a jak ho Sam a spol stráví. Bude to taková trochu romantika, trochu zábava, prostě taková pohodička. Jako vždy doufám, že si kapitolu užijete a prosím o alespoň krátký komentář, abych viděla, jak si vedu a jak se vám povídka líbí. V poslední době to zase s komentáři dost pokulhává. Vím, že nepřidávám tak často, ale jak už jsem psala, dodělávám diplomku, takže na psaní nemám moc čas. Od července se to ale zlepší, slibuju, takže doufám, že i vy se s komentářema zlepšíte, protože čím víc komentářů, tím větší motivaci psát mám a přidávám rychleji, takže je to jen na vás. Dost vykecávání, hurá do čtení...Vaše Maggdinka♥


Silvestr v římském stylu

Vánoce probíhaly tak jak maj, v klidu a v míru. Prakticky celý vánoční prázdniny sem strávila u Patricka. V Bradavicích bych stejně neměla co dělat, když se neučí. Ani na televizi nebo tak se tam nedá dívat a i když sem už z klasických vánočních filmů unavená, musim uznat, že válet se na gauči schoulená u Patricka pod dekou, pojídat nezdravý jídlo a pití má něco do sebe.
Dvacátýho devátýho sem se šla stavit za Lily. Nudila sem se a bylo fajn si od sebe s Patrickem aspoň na chvilku odpočinout. Jdeme na to pomalu a bejt spolu tolik dní v kuse není zrovna ideální.
"Kde máš Jimmyho?" rozhlížela sem se kolem, když mi Lily otevřela. Normálně se tady na mě zubilo to pako rozčepýřený, hned jak vejdu do dveří.
"Má do zejtřka ještě pít ty lektvary, co mu dělá Zoe a je po nich unavenej, takže docela dost času teď proleží. Zrovna spí." informovala mě. No, aspoň budem mít čas a klid na babskej pokec.
Povídaly sme si celý odpoledne, bylo to příjemný. Už docela dlouho sme si s Lily jen tak nepovídaly o blbostech, skoro vždycky sme poslední dobou řešily můj milostnej život, takže tohle byla rozhodně příjemná změna.
"Co vůbec plánujete s Patrickem na Silvestra? Budete spolu ne?" nadhodila Lily, když už venku byla tma. No v tomhle ročním období je tma dost brzo, ale i tak sem tady byla minimálně tři hodiny. Po Jimmym ani památky, ty lektvary ho teda kurňa zmáhaly.
"Jo budeme spolu a co budem dělat, to nevim. Doma na zadku se mi sedět nechce, to mi přijde trapný, na to sme ještě mladý, dost času na takovýhle Silvestry, až budem starý. Možná jen vyrazíme po Londýně nasávat Silvestrovskou atmosféru, kouknout na ohňostroj a popít nějakej alkohol." pokrčila sem rameny. Tak nějak to neřešim. Co tak vim od ostatních, když sem si s nima nedávno psala, tak všichni maj svoje plány. Buď Silvestra trávěj se svýma drahýma polovičkama nebo s rodinou.
"No, my se s Jimmym chceme přemístit do Říma, Silvestr tam bejvá prej skvělej a navíc tam nebude na courání po městě zas taková zima. Chtěli sme jít sami, ale nechcete se s Patrickem připojit? Uděláme si klidný dvojitý rande." navrhla.
"To vůbec není blbej nápad." rozsvítily se mi oči. "Do Říma a na Silvestra, nasávat tu atmošku? Že váháš. A dvojitý rande bude fajn, takhle ve čtyřech málokdy něco podnikáme. Zeptám se Patricka, hned jak k němu přijdu a pak ti dám vědět."
Spontánní rozhodnutí bejvaj ty nejlepší. Sme kouzelníci, takže nemusíme řešit letenky a proto není potřeba plánovat věci kdo ví jak moc dopředu.
*
Patrick byl z nápadu výletu do Říma nadšenej, takže sme se na Silvestra ve čtyři přemístili k Potterovým. V Římě je hodinovej posun a navíc sme si říkali, že si to chceme pořádně užít, projít se po městě a tak a nestrávit tam jen dvě hodiny.
Pořádně sme se oblíkli, aby nám ani v noci nebyla zima, ale kdo ví jaký nabalování nebylo potřeba, protože v Římě bylo přes den kolem příjemných deseti stupňů a v noci byly teploty kousek nad nulou, což je víc než tady samozřejmě, takže to je fajn.
Všichni čtyři sme se přemístili a objevili sme se v nějaký temný uličce v centru. Byl tady tak příjemnej ruch, lidi mluvili, muzika hrála a už teď sem dokázala poznat, že atmosféra je super.
Vyšli sme do větší ulice a hned se mi zatajil dech. Mezi starýma domama byly natažený nejrůznější vánoční dekorace a světýlka a v tom starým městě všechno vypadalo krásně.
"Kdyby se magie dala vidět, tak by vypadala asi nějak takhle." okomentovala to Lily. Jo, to je dost přesný.
Dohodli sme se, že si nejdřív půjdeme projít trochu památky, nepolezem do žádných muzeí, ale projít se po náměstích, mrknout na fontány a tak, to bude fajn. Hned sme se zastavili u prvního stánku s punčem a všichni si koupili. Lily si dala horkou čokoládu. S chlastem v ruce je tenhle výlet hned o další level hezčí.
Prošli sme si náměstí Piazza del Popolo, Piazza di Spagna se slavnýma Španělskýma schodama, Piazza Navona a pak sme se vydali do nejstarší části města, podívat se na Pantheon, Foro Romano a Koloseum. Nakonec sme se vrátili trochu zpátky a podívali se i na slavnou Fontanu di Trevi. Všude byla tak triliarda lidí, ale to mi vůbec nevadilo, to jen přispívalo k ještě lepší atmosféře. Řím byl i tak krásnej, ale takhle vánočně nasvícenej, chystající se na oslavy novýho roku byl ještě lepší.
"Hlasuju pro večeři." nadhodil Patrick.
"Já sem pro, umírám hlady." přitakala nadšeně Lily. Že by jí už začínaly těhotenský chutě? Na druhou stranu se není co divit, je sedm večer, čas večeře, hlad máme všichni.
Museli sme projít několik restaurací, všude bylo buď narváno nebo tam byly rezervace. Hold Řím na Silvestra no, co se taky dalo čekat.
V nějaký menší uličce sme narazily na takovou menší rodinou restauraci, kde byly dva volný stoly, tak sme jeden hned zabrali. Hned se k nám přihnal postarší chlap a dal nám na stůl džbán s vodou a Grassini, takový tyčinky, který se běžně dávaj pro hosty, mezitím co čekaj na jídlo. Z Italů by si měli vzít ponaučení další národy.
"Ani nevim, co si dát, všechno vypadá tak výborně." nadávala Lily.
"Cokoliv co si dáš bude skvělý, je to italská kuchyně." ušklíbla sem se na ní.
"No právě proto mám dilema." koukala nabručeně do jídeláku. Konečně sme si všichni vybrali. Hned jak sme položili lístky na stůl, číšník se k nám přihnal znova. Jimmy se ujal objednávání, možná že sice ten týpek uměl anglicky, ale proč to zbytečně komplikovat, když tady máme někoho kdo mluví plynně italsky, ne?
"Prenderemmo, per favore, una bottiglia del vino rosso e da mangiare prendiamo spaghetti alle vongole, un vitello tonnato con le patatine fritte, le lasagne e risotto ai funghi." vysypal ze sebe Jimmy tak rychle, že sem mu skoro nerozuměla, znělo mi to jako jedno super dlouhý slovo, ale znělo to krásně. Skoro všichni si objednali jídlo, který se běžně jí jenom jako první chod, neplánovali sme ale obří večeři o čtyřech chodech, takže sme si prostě jen dali to, na co sme měli chuť. Já sem si na Jamesovo doporučení dala vitello tonnato, což je telecí s tuňákovou pastou, s pečenýma bramborama. Zní to skvěle. Těstovin bych se sice mohla užrat, ale není na škodu si občas dát něco novýho.
Za chvíli už sme měli na stole červený víno. Já na víno celkově moc nejsem a když už, tak preferuju bílý nebo růžový, ale čas od času si červený ráda dám. Dali sme si ho hlavně kvůli Lilce, v těhotenství jedna sklenice neuškodí a červený je nejlepší.
"Tak na Novej rok, ať je ještě lepší než všechny ty předchozí." zvedl Jimmy skleničku a pronesl malej přípitek.
"Jo, určitě to bude stát za to. Hlavně na vás dva, ať všechno probíhá v pořádku, narodí se vám zdravej prcek a ať vás moc nedohání k šílenství." pustila sem se do přípitku taky a směřovala druhou větu na Jamese a Lily.
"Kdys vůbec otěhotněla Lily, respektive kdy se má malý narodit?" podíval se na ní Patrick zvědavě. Jo, to by mě taky zajímalo, tohle sme nikdy neprobrali, by mohla bejt klidně už pomalu v třetím měsíci, kdo ví.
"Teď jdu teprve do druhýho měsíce, podle doktorky to bylo někdy koncem listopadu. Termín mám ke konci července. Na příští kontrole už budou informace přesnější." usmála se. Stejně je to pořád divný, plně si uvědomuju, že je Lilka těhotná, ale dá se tomu jen těžko uvěřit, furt mě to ještě pořádně nedošlo. Hádám, že si na to zvyknu, až to na ní začne bejt vidět, teďka vypadá pořád stejně, takže mi do prostě pořádně ještě nedochází.
Asi po dvaceti minutách nám konečně donesli jídlo a my se do toho s chutí pustili. Tak už chápu, proč některý lidi používaj termín food porn, tohle tomu odpovídá, sem v sedmým nebi, je to absolutně vynikající.
V restauraci sme poseděli něco přes hodinku, v klidu sme si vypili víno a já a Lily sme si daly ještě malej dezert, já si dala menší zmrzlinovej pohár a ona si dala tiramisù.
Kolem devátý sme zaplatili, pochválili výborný jídlo a zvedli sme kotvy. U Kolosea začíná nějakej program, budou tam zpívat nějaký kapely a tak, tak se na to chceme jít mrknout.
Jestli všude už tak byla triliarda lidí tak tady u Kolosea to byly dvě. Byla tady hlava na hlavě, ale kupodivu mi to ani nevadilo. Většinou sem z velkejch zástupů byla na nervy, ale dneska to tady dodávalo tak super atmosféru, že se to dalo snýst dobře.
Hned sme si k nějakýmu stánku odskočili pro pití, dali sme si nějakej míchanej drink. Samozřejmě Lily si dala nealko, protože už měla jednu skleničku vína, takže má na dnešek vystaráno.
"Do háje, měla sem si šetřit víno na půlnoc." hudrovala, když nás závistivě pozorovala, jak usrkáváme svoje pití. Že zrovna ona si stěžuje, jasně, že není žádnej svatoušek, to já vim až moc dobře, ale zas taková násavka to nikdy nebyla, pro ní nechlastat zas tak hrozná oběť není. Jó, to kdyby se jednalo o mě, to by byla jiná. Fakt si nedovedu představit, že bych někdy měla bejt těhotná, už jenom kvůli tomu nepití. Člověk si prostě rád dá občas pivko a rád si zajde na pařbu pořádně vylejt zobák.
"No jo, smolík, ale tak třeba decku s vodou by sis dát mohla ne?" navrhla sem řešení.
"Jo, to by asi vadit nemuselo." rozsvítily se jí oči. Pak sme se všichni věnovali koukání na nějakou kapelu. V životě sem je neviděla a nerozuměla sem jim ani slovo, ale byly dobrý.
"To je tak na nic!" vypravila ze sebe Lily ukňučeně.
"Jestli tě to nebaví, tak můžem jít někam jinam." podíval se na ní Jimmy.
"O tom nemluvim." zabručela. "Mluvim o tom, že nemůžu pít! Jak se bude konat nějaká party, tak já budu muset usrkávat nealko jak debil." Koukám, že už na ní lezou nálady, já se teda v těhotenství nevyznám, ale myslela sem si, že to přichází až pozdějc. I když, hormonální změny nastupujou hnedka, takže je to dost možný.
"Je to tvoje vina!" podívala se pak na mě a ukázala na mě prstem.
"Moje vina?" ohradila sem se dotčeně. Já vim, že lidi na mě rádi sváděj dost věcí, ale tohle moje vina není a taky že sem se hned ozvala: "Jestli chceš na někoho ukazovat, tak za to obviňuj svýho manžela, to on tě oplodnil. A vůbec, mělas brát prášky a měla bys pokoj."
"Já sem ráda, že sem těhotná." namítla rychle. "Tvoje vina je to, žes mě tak zkazila. Bylo mi dobře když sem skoro nepila, ale ty ses do toho musela vložit a naučit mě pít."
"No tak promiň, že sem z tebe chtěla dostat tu sucharku a moc se omlouvám za to, že díky mě máš plno skvělejch zážitků, který bys bez chlastu neměla." bránila sem se. Tohle mi teda vyčítat nebude, já jí do krku nic nelila. No, to není tak úplně pravda, občas jo, ale to není vůbec podstatný.
"Ne, promiň, já to tak nemyslim. Jen je to prostě na prd, když vim, že minimálně rok nebudu pít." podívala se na mě omluvně. No jo, jestli bude i kojit, tak má s pitím útrum na hodně dlouho.
"V poho, já vim, že z tebe mluvěj ty hormony a navíc seš odjakživa držka, už sem si zvykla." ušklíbla sem se na ní, abych jí dala najevo, že sem si to nevzala nějak špatně.
Koukat další dvě hodiny na koncerty, než začne ohňostroj, se nám nechtělo, tak sme se dohodli, že se na chvíli rozdělíme a uděláme si sami v páru romantickou procházku. Já šla s Patrickem na jednu stranu, James popadl Lily a táhl ji na druhou. Ta už zase něco brblala, chudák, ten to s ní v následujících měsících bude mít ještě těžký.
Šli sme s Patrickem za ruku dál od ruchu. Čím dál sme byli od Kolosea, tím míň lidí kolem nás bylo. Bylo příjemný počasí, nebyla zima a výzdoba byla tady v centru všude, vypadalo to všechno krásně. I když nejsem na romantiku, tohle sem musela ocenit i já.
"Tohle je krása. Několikrát sem to viděla na obrázkách, ale takhle na živo je to ještě lepší." rozplývala sem se. Ani nevim jak, ale došli sme až k Andělskýmu hradu u řeky Tibery. Hrad byl v noci vždycky nasvícenej, vypadalo to božky. Vim, že kousek od toho je Vatikán, tam ale určitě nepůjdem, budem mít co dělat, abysme to stihli zpátky na ohňostroj.
Došli sme na most, kterej vede přes řeku přímo k hradu a zastavili sme se. Opřeli sme se o zábradlí.
"Je to tady krásný." nadhodil Patrick, chytil mě za boky a přihrnul si mě k sobě. Stála sem k jeho předku zády, ale byla sem na něm namáčklá. Hlavu sem si opřela o jeho hruď, bylo to příjemný. Jen tak sme stáli a nic neříkali. Nebyl tady úplně klid, chodili kolem nás lidi, ale i tak to bylo fajn a pokojný.
"Sem rád, že další Novej rok trávíme spolu. Nedovedu si představit, že bych s tebou nebyl." řekl potichu přímo mě do ucha. Jo, vloni sme spolu jeli do Francie na wellness, jen sme si užívali masáže, vířivky a popíjeli šampáňo a víno. Přetočila sem se k němu čelem, abych na něj viděla, ale furt sem se ho držela a on držel kolem boků mě.
"Loňskej rok byl jak na horský dráze. Ublížila sem ti, sem blbá a ani nevíš, jak moc je mi to líto. Ale sem moc ráda, že sme se k sobě vrátili, je mi s tebou dobře. Dneska bych nechtěla bejt s nikym jinym víc než s tebou." podívala sem se na něj a pousmála se. Myslim to upřímně, i když bych byla ráda s ostatníma, bylo by to fajn, ale s tim, že s nima nejsem se dokážu smířit, uvidim je celej rok. Ale nebejt s Patrickem by bylo na prd.
"Co se stalo loni, stalo se. Nebyla vina čistě jen na tvojí straně, náš vztah nebyl kdo ví jak pevnej a skvělej i tak. Možná že by se to mezi náma rozpadlo tak jako tak, ale hlavní je, že sme si k sobě zase našli cestu a teď sme tady spolu. Na ničem jiným nezáleží." usmál se na mě zpátky.
"Tak ať do tohohle novýho roku vykročíme pravou nohou a všechno je lepší než loni." natáhla sem se k němu. Pochopil, trochu se sklonil a políbil mě. Bylo to něžný a docela krátký, ale bylo to super. Když sme se od sebe odtrhli, neodlepili sme se od sebe, pořád sme se objímali. Takhle v jeho náruči bych mohla zůstat hodiny.
Po chvíli sem se od něj odlepila a chtěla sem navrhnout, že půjdeme zpátky. Do půlnoci a ohňostroje zbejvala necelá hodina.
"Sam," začal Patrick, aby si upoutal moji pozornost, trochu tázavě sem se na něj podívala.
"Miluju tě." vypravil ze sebe a pak se usmál tím usměvem, kdy se mu kolem očí vytvořej malý vrásky. Věděla sem, že to myslí upřímně a neříká to jen tak.
"Taky tě miluju." slyšela sem sama sebe, jak odpovídám, jako bych to ze sebe vysypala automaticky. Trochu sem se zarazila. Pak sem si ale uvědomila, že i já sem to myslela upřímně a na tváři se mi udělal širokej úsměv. Jemu se radostí rozsvítily oči. Znova se ke mně sklonil a znova mě políbil.
Ke Koloseu sme došli pár minut před půlnocí a podle domluvy sme se sešli s Lily a Jamesem u stánku, kde sme si předtim kupovali pití. Lily měla v ruce nějakýho želé hada a spokojeně přežvykovala. Koukám, že Jimmy našel způsob, jak ji zkrotit, zná jí hold dobře, proto sou tyhle dva pro sebe tak perfektní.
"Dieci, nove, otto..." začalo odpočítávání půlnoci. Do deseti počítat umim, takže aspoň nezačnu řvát v nevhodnou chvíli.
"...tre, due, uno. Felice anno nuovo!" zařvali všichni sborově. Lidi vřískali, troubili na kdejaký trubky a frkačky a byl to ten správnej novoroční bordel. Já a Pat sme se k sobě přitiskli a dali si novoroční pusu. Když sme se od sebe odtrhli, Lily a James se ještě líbali. Pak ale taky přestali a popřáli sme si navzájem. Já Lily i Jimmyho pořádně objala a dala jim pořádnou pusu. Sem za ně dva fakt vděčná, nejlepší lidi a nejlepší kámoši, jaký si člověk může přát.
"Felice anno nuovo!" řvala sem na všechny strany, po tom, co sem se u Jimmyho ujistila, že to říkám správě a neřvu nějakou kravinu. Neznámý lidi kolem mi řevem odpovídali zpátky. Já Italy prostě žeru, proč nemůžou bejt všichni jako oni?
Pak sme začali pozorovat ohňostroj. Já se konečně uklidnila, schoulila se zády k Patrickovi do jeho náruče a on kolem mě omotal ruce. Lily s Jamese udělali to samý. V tichosti sme pozorovali rachejtle nad Koloseem, bylo to nádherný.
Cejtila sem, jak si Patrick o mojí hlavu opřel bradu a přitiskl si mě k sobě ještě blíž a mě v tu chvíli zaplavil fakt krásnej pocit. Pocit, kterej sem takhle silně už hodně dlouho necejtila - štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Effy Black Effy Black | 26. června 2018 v 21:05 | Reagovat

Tyjo, ani jsem přes ten svaťák a pomaturitní veselí netušila, že mi Elita chyběla až TAK moc. I když jsem se strachovala o Siriuska, byla jsem ráda, že si o něm zase můžu číst. Je sice depresivní číst části o těhotné Lily, ale okouzlující momenty mezi Sam a Siriusem mi to vynahrazují. Taky koukám, že od prvního dílu Elity tě nepustila láska k italštině. To je krásné. Grazie mille! Poslední kapitoly se četly moc pěkně.

2 Maggdinka Maggdinka | 27. června 2018 v 18:32 | Reagovat

[1]: Láska k italštině mě opravdu neopustila, když jsem začala psát Elitu, měla jsem It jen jako druhý jazyk na střední a po maturitě jsem nastoupila na Italský jazyk a literaturu na VŠ a momentálně dodělávám Magistra z italštiny, takže to opravdu nebyla jen nějaká krátkodobá láska :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama