Everybody should have his own world...

58. kapitola - Nejlepší vánoční dárek

7. června 2018 v 22:38
Nová kapitola k Elitě je konečně tady. Moc se omlouvám, že teď moc nepřidávám, ale seru se (pardon za tak silný slovo, ale to jinak vyjádřit nejde) s diplomkou. Musim jí odevzdat do konce června a jsem jaksi pod tlakem protože mi pořád zbývá poslední kapitola. Takže během června toho zas tak moc nečekejte (i tak se pokusím přidat aspoň 2-3 kapitoly). Od července se ale zase rozjedu, nebojte.
Minulou kapitolu jsem usekla uprostřed akce a napínavě, Sirius se sám vydal do domu Smrtijedů, aby pomohl zachránit Jamese a na konci to nevypadalo úplně pozitivně. Jak se to vyvine dál, podaří se jim Jamese zachránit nebo zajmou i Siriuse a všechno se zkomplikuje? To vše a o dost víc se dočtete v téhle kapitole. Doufám, že si ji co nejvíc užijete a že po přečtení zanecháte nějaký komentář, hlavně teď ve stresu se školou to pro mě bude krásná odměna, tak se nade mnou smilujte a utrhněte si aspoň minutu svého času...Vaše Maggdinka♥


Nejlepší vánoční dárek

Stála sem před bránou, která chránila zahradu a dům a s hrůzou koukala dovnitř na to ticho a klid. Doufala sem, že uvidim nějakej pohyb nebo jakejkoliv náznak toho, že je Sirius v pořádku. Nic se ale nedělo.
Každou sekundu sem měla větší a větší strach a víc a víc sem propadala panice. Co když ho zajali? Nebo hůř? Přísahám bohu, že jestli se ty dveře hned neotevřou a neuvidim v nich Siriuse, tak holýma rukama rozmlátim tuhle bránu a dostanu se dovnitř kouzla nekouzla. Málem sem přestala napětím dejchat.
Najednou sem za oknem zahlídla nějakej pohyb, ale nedalo se tam nic poznat, protože všechny okna byly zatažený těžkýma závěsama a navíc vevnitř byla tma.
Pomalu se otevřely vstupní dveře a objevila se v nich silueta. Zhluboka sem vydechla. Siriuse poznám i ve tmě. Byl to on. Mávl hůlkou, vzduch u dveří a u brány se trochu zavlnil, zrušili se zaklínadla domu, který ho chránily. Hned sme se tam všichni nahrnuli.
Měla sem nutkání za nim běžet a obejmout ho, ale Charlie mě předběhla. Málem sem zapomněla, že je tady taky. Málem sem zapomněla, že je tady i Patrick. Před chvílí se mi vracely živý vzpomínky na naše věznění před rokem a byla sem myšlenkama úplně někde jinde. Strašně sem se o něj bála, takže mi vůbec nedošlo, že by to bylo nevhodný. Jasně, sme furt kámoši, ale bylo by docela trapný, kdybych ho objala dřív než jeho holka.
"Vyděsils mě." přišla sem k němu a bouchla sem ho trošku vyčítavě do ramene. V obličeji a na rukou měl nějaký šrámy ze souboje a vypadalo to, že má něco s nohou, protože se opíral pořádně jen o jednu, ale to bylo to nejmenší, nic co by pár jednoduchých kouzel nezpravilo.
"Promiň." ušklíbl se trochu ironicky, ale pak se usmál, vim, že to myslel vážně, protože ví, jak se o něj bojim.
"Páni, Siriusi, dobrá práce." hvízdla obdivně Alice z vedlejší místnosti. Vešli sme tam. Na zemi leželo sedm Smrtijedů, všichni byli buď omráčený nebo spoutaný. Obdivně sem se na Siriuse podívala. Vim, že je dobrej kouzelník, ne že bych o něm pochybovala, ale tohle mě teda docela překvapilo, nevěděla sem, že má takovou páru.
"Zkontroloval sem dům zjišťovacím kouzlem, nahoře nikdo není a tady dole snad taky ne, jestli jo, tak se někde schovávaj." informoval nás Sirius.
"Radši to tady ještě prohledáme." přikývl Frank.
"Radši ale hejbneme zadkem, možná už sou další Smrtijedi na cestě, určitě někdo stihl ostatní varovat Znamením Zla." ozval se Dan.
Ani to nedořekl a zahlídla sem pramen rudých vlasů jak mizí na schodech do sklepa. Lily šla hledat Jamese. Běžela sem za ní, musí na sebe dávat pozor, co kdyby se tam někdo schovával a napadl ji?
Proč maj všechny starý kouzelnický sídla tak velký sklepy? Šly sme a kouzlama sme rozrážely všechny dveře každá na jedný straně chodby. Už sme byly skoro na konci chodby, rozrazila sem předposlední dveře. Uprostřed temný místnosti bez oken ležela na zemi silueta.
"Lily!" křikla sem na ní a rozsvítila sem hůlku. Už sem byla ve dveřích, ale ona se kolem mě prohnala a ramenem mě trochu odhodila na futra. Kdybych nechápala, že je strachem bez sebe, tak bych jí seřvala.
"Jamesi!" vyhrkla a doběhla k jeho bezvládnýmu tělu. Přihnala sem se k nim, ona už u něj klečela. Vzala si jeho hlavu do klína. Díky světlu z hůlky sme viděly, jak je zřízenej. Byl úplně mimo, tělo samá modřina, rána a podlitina. Voldemort se fakt chtěl do Řádu dostat. Jimmy tady byl jenom čtyři dny, ale byl zřízenej jak já a Sirius dohromady po dvou tejdnech. Lily začala brečet, byla strachy bez sebe.
"Lily." vypravil ze sebe James s námahou, trochu pootevřel oči a z posledních sil se pousmál.
"Pšt, šetři síly, sem tady, lásko. Bereme tě domů." zasmála se Lily s úlevou a hladila ho po vlasech.
Najednou se ze shora ozvala rána. Zpozorněla sem. Donášely se sem slabý zvuky lítajících kouzel. Dan měl pravdu, další Smrtijedi přišli na pomoc.
"Musíte odtud hned vypadnout!" přiřítil se k nám Sirius. Přiřítil bylo silný slovo, měl poraněnou nohu, takže trochu kulhal, ale přiběhl co nejrychlejc mohl.
"Tichošlápku." zamručel Jimmy slabě.
"Nazdárek, Dvanácteráku, rád tě vidim. Díky bohu, seš v pořádku."usmál se Sirius s úlevou. Ze shora se ozvalo další prásknutí, kdo ví, co se tam dělo.
"Vemte ho a vypadněte." podíval se na mě Sirius a ohlížel se za sebe do chodby, jestli sem někdo nejde.
"Neměly bysme zůstat? Budete potřebovat pomoct." podívala sem se na něj nejistě. Chci Jimmyho dostat co nejdřív ven, ale taky je v tom nechci nechat a chci bojovat.
"Víš jak zněl plán. Ty a Lily Jamese vezmete a vypadnete, ať se děje co se děje. Váš úkol je dostat ho odtud, ostatní je na nás." odpálkoval mě. Neochotně sem přikývla. Obě sme s Lily popadli Jamese za jednu ruku a přehodili si jeho ruce přes ramena a nesly ho mezi sebou. Byl sice mimo a hotovej, ale byl při vědomí a snažil se nohama spolupracovat, takže sme ho nemusely táhnout úplně. Jimmy je přece jen kus chlapa, nevim, jestli bysme to zvládly.
"Tudy ne." zarazil mě Sirius, když sem se na chodbě chtěla vydat směrem k salónu, odkud sme přišli.
"Běžte támhle, sou tam schody a poklop ve stropě, vylezete vzadu na zahradě. Všechny kouzla by teď měli bejt zrušený, dostaňte ho domů." ukázal kamsi dozadu a vyrazil zpátky za ostatníma.
"Buď opatrnej!" křikla sem za ním ještě, když se vzdaloval. Vůbec se mi nelíbilo, že i se zraněnou nohou jde zpátky do boje, když bude pomalejší a tím pádem i zranitelnější. Teď sme se ale musely s Lily soustředit na Jimmyho a na útěk. Vydali sme se směrem, kterým nám Sirius ukázal. Našli sme poklop, kouzlem sem ho otevřela a horko těžko sme s Jimmym mezi náma vylezly nahoru. Museli sme se dostat za živej plot, abysme se přemístili.
Už sme byli skoro u nějaký starý rozvrzaný zadní branky, když kolem nás proletělo kouzlo. Trochu sme zavrávorali, ale ustáli sme to. Otočila sem se, za náma se hnal Smrtijed. Vyslala sem na něj omračovací kouzlo, ale minula sem. On na nás vystřelil dalších pár kouzel, ale netrefil se. Jedno z nich mě zasáhlo do paže a já cejtila na ruce horkou krev, ale toho sem si nevšímala.
Najednou sem uviděla záblesk a Smrtijed jen pár metrů od nás spadnul rypákem do trávy. Za ním stál Remus.
"Díky!" křikla sem na něj.
"Už zmizte!" křikl na nás zpátky. Pobízet dvakrát nás nemusel, došli sme dalších pár metrů, prošli brankou a hned jak sme se ocitli za pozemkama, Lily nás přemístila.
Objevili sme se u lesa kousek nad Potterovic sídlem, protože blíž se přemisťovat nedalo.
"Už jen kousek a sme v bezpečí, vydrž. Už sme skoro doma, broučku." drmolila Lily jako ve snách. Málokdy sem jí slyšela říkat Jamesovi nějakýma zaláskovanýma přezdívkama, před náma si skoro vždycky říkali jménama, nevim jak to měli v soukromí, ale i tak to bylo docela nezvyklý. Jimmy už se sotva šinul, takže sme musely vynaložit ještě větší sílu, ale už sme byly jen pár metrů od bariéry ochranných kouzel, takže nás to hnalo kupředu. Konečně sme jí překonali a už pomalejc a v klidu sme se blížili k domu.
Z domu nám naproti vyběhla Zoe. Ona jako jediná na akci nešla, to bylo taky v plánu. Měla tady počkat, až Jimmyho dopravíme, protože bylo jasný, že bude ve špatným stavu a kdyby ona s náma do akce šla a něco se jí stalo, přišli bysme o jedinou léčitelku.
*
Ostatní se objevili asi tak o půl hodiny pozdějc. Měli pár šrámů, ale nikdo nebyl nijak vážně zraněnej, takže to dopadlo dobře. Běžela sem obejmout Patricka, hrozně se mi ulevilo, že je v pořádku, byla sem jako na trní. Poobjímala sem i dalších pár lidí, byla sem ráda, že sou všichni v cajku.
"Jak je na tom?" vyptával se hned Remus na Jamese.
"Je v ložnici v posteli. Zoe se o něj pořád stará, je na tom dost špatně, ale bude v pořádku. Z nejhoršího by měl bejt už venku, o nejhorší zranění se mu už postarala a dala mu nějakej uspávací a léčivej lektvar, aby spal a líp se uzdravoval. Pěkně ho zřídili, vypadal příšerně." informovala sem všechny. Lily byla se Zoe u Jamese, celou dobu ho nepustila za ruku.
"Tak hlavně, že se z toho dostane." oddechla si Emma.
----------------------------
Během pár dní se Jimmy dost zlepšil, Zoe mu namíchala kde jaký lektvary, který mu Lily dávala a chodila ho sem kontrolovat a provádět ještě nějaký potřebný kouzla, ale odvedla skvělou práci. Dvacátýho čtvrtýho už vypadal skvěle. Měl furt nějaký rány, modřiny a tak, ale oproti původnímu stavu byl skoro jak rybička.
Na štědrej večer sme se sešli tady u Potterů, jak sme si nějakej čas zpátky naplánovali, Jimmy to tak chtěl, tak sme to nerušili. Nakonec nás tu bylo deset, pět párů - já a Patrick, Lily a James, Remus a Amanda, Sirius a Charlie a Emma a Mike. Sarah trávila vánoce s rodičema a Peter byl kdo ví kde.
S holkama sme celej den pomáhaly Lily s přípravama, krocana nám sem přivezli Jimmyho rodiče, který se tady na chvíli zastavili, takže sme neměly moc práce. Kluci zabavovali Jamese, hráli nahoře v obýváku nějaký hry na Playstationu a tak.
Večer sme se pěkně naládovali a rozdělali pár lahví dobrýho italskýho vína, byla to parádička. Žádná divočina samozřejmě, přece jen sou vánoce, ale byl to super nápad, strávit tenhle večer spolu.
"To víno dělá zázraky, myslim, že lepší než ty léčivý lektvary od Zoe." ušklíbl se James a nalíval si už čtvrtou skleničku vína. V průběhu večera sem si všimla, že Lily vypila jen jednu skleničku červenýho, což v jejím stavu neškodí. Nikdo jinej to ale nezaregistroval.
"Jo, chlast je všelék, já to říkám odjakživa." přikývla sem.
"Tak to musíš bejt nesmrtelná." zašklebil se na moji adresu Sirius. Na oplátku sem po něm mrkla lžičku od kafe, který sme před chvílí dopili. Tak jako má pravdu, ale nemusí to tady vykládat takhle nahlas.
"Um, Jimmy, mám pro tebe dárek." nadhodila po chvilce Lily trochu váhavě, vstala a postavila se vedle svýho manžílka.
"Chtěla sem počkat až na zejtra na ráno, až budeme sami, ale nemohla sem se už dočkat a vlastně je fajn, že tady sou i ostatní." usmála se. Počkat schyluje se k tomu, k čemu si myslim? Tak to je pecka, sem ráda, že se Lily rozhodla udělat to teď, protože se nemůžu dočkat Jimmyho reakce.
Lily pak z kapsy vytáhla obálku a položila ji před Jamese. Ten se na ní zmateně podíval, ale obálku rozbalil. Vyndal z ní dvě kartičky. Seděla sem hned naproti němu, takže sem viděla, co byla první kartička, nebo spíš průkazka. Těhotenská průkazka.
Pozorovala sem jeho obličej, bylo to fakt něco, za pár sekund se na něm vystřídalo tolik emocí. Když mu došlo, na co se to dívá, objevil se mu na obličeji šok, pak překvapení, potom nevěřícnost, pak na něm bylo vidět, jak mu to konečně docvaklo. Vzal do ruky druhou kartičku, byla to fotka z ultrazvuku, teď na ní bude ještě prd vidět, ale jde hlavně o tu symboliku. Chvíli na to koukal a objevilo se mu ve tváři dojetí. Oči se mu dokonce zalily slzama a nevěřícně si rukou přikryl pusu. Vidět tohle bylo fakt něco.
"No to si děláš srandu." vypravil ze sebe se smíchem, hlas měl trochu přiškrcenej.
"Seš rád?" zeptala se Lily nervózně, protože nevěděla, jak si jeho otázku a jeho emoce vyložit.
"Jestli rád? Tohle je ta nejlepší zpráva!" vyhrkl a konečně se mu na obličeji objevil širokej úsměv. Vyskočil na nohy, bolesti nebolesti, popadl Lily pod zadkem a vyzdvihl ji do vzduchu. Ona omotala ruce kolem jeho krku, skonila se a políbila ho. Bylo to tak nechutně a krásně sladký.
"Díky." zašeptal sotva slyšitelně, když Lily postavil na zem, pořád ji ale pevně držel a objímal.
"Může nám tady do háje někdo říct, co se děje?" ozvala se najednou Emma. Všichni krom mě, Siriuse a Remuse absolutně nechápali, co se děje a koukali na to všechno jak na zjevení. Abysme nemuseli přerušovat jejich chvilku, kterou teď potřebujou, hodila sem směrem k Emmě těhotenskou průkazku a ultrazvuk.
"Tys o tom věděla?" podívala se na mě a podala ty věci na kolovačku dál, aby se i ostatní podívali a dostali se do obrazu.
"Vlastně já, Sam a Remus." ozval se Sirius.
"Jim jsi to řekla a ostatním ne?" podívala se Emma ublíženě na Lily.
"Promiň, Em. Bylo to hned po Jamesově zajetí, byli tady se mnou jen oni a já to ze sebe vybalila. Pak šlo ale o Jimmyho vysvobození, tak na tohle nebyl čas." podívala se Lily na Emmu omluvně z Jimmyho náruče ve který jí pořád držel.
"Odpustim ti jen proto, že mám za vás hroznou radost." přimhouřila Emma oči, ale pak se zasmála.
"Strašně gratuluju, to je výborná zpráva." zvedla se na nohy Amanda a šla nastávajícím rodičům gratulovat. Tohle odstartovalo vlnu gratulací ode všech.
"Sem za vás moc šťastná, budete skvělý rodiče." přišla sem k nim i já. Lily sem sice už pogratulovala, ale když byl Jimmy v zajetí, tak to nebylo zas tak moc šťastný. Teď když sou tady oba, tak to musim udělat jak se sluší a patří. Oba sem je pořádně objala.
"A z tebe bude super teta." usmál se na mě Jimmy.
"Je vám doufám jasný, že to děcko budu rozmazlovat a kazit." podívala sem se na ně a trochu škodolibě sem se ušklíbla.
"Od tebe a od Siriuse bysme ani nic jinýho nečekali." zasmála se Lily. Tuhle poznámku bych spíš čekala od Jamese a ne od ní, je nějaká až moc cool s tou představou, ale teď je vysmátá jak měsíček na hnoji, takže se nedivim. Oba dva jen zářili, bylo skvělý je takhle vidět.
O půl hodiny pozdějc sem se na verandě za domem potkala se Siriusem. Odešel si zakouřit a já si toho všimla, tak sem vylezla za ním a vzala si od něj jedno cigáro.
"Tak Lily a James budou mít děcko." usmál se.
"Jo, je to šílený. Ty dva magoři a děcko." zasmála sem se. "Ne, oni budou skvělý rodiče, ale i tak je to zvláštní představa, když je známe takovejch let a víme, čeho sou schopný."
"Většina rodičů byla taková." mávl rukou.
"Je to i trochu depresivní." nadhodila sem. Tázavě se na mě podíval.
"Je to prostě divný, čas tak strašně letí a všechno se tak rychle mění. Lily a Emma sou vdaný a teď navíc Lily a James čekaj dítě. Přijde mi to jako včera, co sme pobíhali po Bradavicích, vyváděli kraviny a chodili chlastat do Prasinek." vysvětlila sem, jak sem to myslela. Nemyslim to samozřejmě špatně, sem fakt šťastná, ale v člověku to prostě probouzí nostalgii. Už nejsme děti a nikdy nebudeme a to mě docela děsí.
"Jo, když to podáš takhle, tak máš pravdu. Všechno tak rychle letí." připustil.
"Dokážeš si představit, že si možná za pár let vezmeš Charlie a budeš s ní mít děti? Nebo já s Patrickem?" uchechtla sem se trochu nervózně. Přemejšlet o budoucnosti a o dospělosti je kupodivu strašně depresivní.
Zarazilo mě, že nic neříkal, čekala sem od něj nějakou poznámku. Stál opřenej o zeď a díval se kamsi do dáli, vypadalo to, že na něco myslí a vypadal trochu zaraženě a možná i sklíčeně. Pak se na mě otočil a chvíli se na mě díval, pak sklopil oči a trochu nevesele se uchechtl.
"Ne, to nedokážu." vypravil ze sebe konečně. Rozhostilo se mezi náma ticho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maria Maria | 9. června 2018 v 17:38 | Reagovat

Ahoj Maggi, Elitu jsem začala číst ještě když byla jen první část a zamilovala jsem si ji. Když jsi přestala přidávat, tak ještě rok jsem se sem chodila dívat jestli není náhodou nová kapitola.
Teď jsem měla chuť si znovu Elitu přečíst a co nevidím, ty zase přidáváš. Takovou radost  jsem snad z ničeho neměla. Musím říct, že jsem sice u 30 části, ale rozhodně jsem se zase začetla a po večerech nedělám nic jiného než čtu. Jsem tak ráda, že jsi zpátky a že jsi na nás fanoušky nezanevřela.
Jen tak dál :-)  :-)  :-)

2 Maggdinka Maggdinka | 10. června 2018 v 1:35 | Reagovat

[1]: Jé, tak to jsi mi udělala velkou radost, nejen, že jsi Elitu měla ráda dřív, ale že ses na ní vrátila. Jsem ráda, že jsem tě potěšila, že zase přidávám, momentálně sice ne tak rychle, ale přidávám. Elita byla moje největší srdcovka, takže nechat ji rozepsanou mě mrzelo a psaní mi fakt chybělo. V blízké budoucnosti se ji ukončovat nechystám, takže tu s námi určitě ještě pár měsíců bude :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama