Everybody should have his own world...

55. kapitola - Předvánoční klid a pohoda

11. května 2018 v 20:12 |  * Elita Bradavic 3 *
Nová kapitola je na světě. Nám se víc a víc otepluje, v Elitě naopak začíná zima. V poslední kapitole Sam a Sirius slavili narozeniny a byla to pořádná party. Co se bude dít dál? Jak se vyvíjí vztah Sam s Patrickem? A co se stane na konci kapitoly? Smrtijedi už dlouho nic neprováděli a naši přátelé měli klid, to samozřejmě nemohlo trvat do nekonečna. Nebudu dál nic prozrazovat, všechno se dočtete v kapitole. Doufám, že si kapitolu užijete a zanecháte pro mě jakýkoliv komentář, protože mi to pomáhá v psaní...Vaše Maggdinka♥


Předvánoční klid a pohoda

Byl tady začátek prosince a pomalu se ochlazovalo. Je to skoro dva měsíce, co sme se dali s Patrickem zase dohromady a zatím nám to výborně klape. Troufám si tvrdit, že je to mezi náma na podruhý lepší, než předtím. Možná, že je to tim, že spolu nebydlíme nebo sme si možná po tý pauze mezi náma uvědomili, že se máme fakt rádi, kdo ví. U Patricka sem trávila dost času, nevídali sme se úplně pořád, ale minimálně čtyři až pět dní v tejdnu sme spolu trávili. Většinou sme byli u něj, občas někam zašli a já u něj přespávala pomalu víc než Bradavicích, protože se mi většinou večer nechtělo přemisťovat.
Nuda a nedostatek jiskry, kterých sem se bála, se zatím nedostavovaly. Jasně, sme spolu teďka teprve dva měsíce, ale i tak si myslim, že máme nakročeno správným směrem a budujeme si dobrej a pevnej vztah. Myslim, že tentokrát by to mohlo bejt ono a mám čím dál větší dojem, že Patrick by pro mě fakt mohl bejt ten pravej.
Jak už sem říkala, byl začátek prosince a to znamenalo začátek vánočních trhů. Jak víte, já zimu nemám zrovna moc ráda, ale trhy sou jedna z mála věcí, který na tomhle období miluju. Ta atmosféra ve městě a hlavně ten punč a svařený víno.
V sobotu večer sme se s Patrickem na jeden trh vydali. Šli sme kousek od jeho bytu na okraji Londýna. V centru je sice trh nejlepší, jenže tam je triliarda turistů a je to tam předražený. Já zas tak náročná nejsem, stačí mi i menší trh.
Na náměstí kousek od jeho bytu jeden takovej byl, všude krásná svítící výzdoba, stánky s punčem a s jídlem a dokonce tady postavili i ledový kluziště. Byla docela kosa, ale sníh nebyl, což je na jednu stranu dobře, ta atmoška by byla sice možná ještě lepší, ale zase postávat hodiny někde ve sněhu není nejideálnější.
"Nepůjdem si zabruslit?" nadhodil nadšeně Patrick, hned jak zbystřil kluziště.
"Já ti nevim, na bruslích sem hodně dlouho nestála, nemám zájem o to, rozbít si držku." podívala sem se na něj skepticky.
"Do toho se rychle dostaneš, když jsi to předtím uměla a neboj, budu tě jistit." přemlouval mě a nasadil svůj psí pohled, kterej nepoužíval naschvál, aby mě přemluvil, ale kterej se mu objevil vždycky, když něco chtěl. Trochu jako děcko, bylo to roztomilý a na to sem ne říct nemohla, mám přece srdce.
"Tak dobře." zabručela sem nakonec naoko neochotně. Ta oběť za to stojí, vidět jak se ty jeho oči radostí rozsvítily. Ve stánku sme si za pár liber půjčili brusle a za pět minut už sme šli na kluziště.
Nejistě sem opatrně položila jednu nohu na led a pak druhou. Udělala sem nohama pár krátkých pohybů podél mantinelu, odmítala sem se odlepit, ruku sem měla na tom, abych se jistila.
"Pojď, jdeme dál. Neboj, budu tě hlídat, nenechám tě hodit držku." podíval se mi do očí ujišťujícím pohledem. Natáhl ke mně obě ruce a já ho za ně chytila. Začal pomalu bruslit pozadu, očividně mu to vůbec nedělalo problémy, držel mě za ruce a díval se na mě. Já sem dělala pomalý a nejistý pohyby a ze začátku sem si furt koukala na nohy, když sem ale neházela žádný držky, tak sem trochu zjistěla a koukala se na něj.
"Vidíš, jde ti to skvěle!" povzbuzoval mě. Kdyby to řekl někdo jinej, sprdla bych ho, aby na mě nemluvil, jak na malý děcko, ale od Patricka to bylo sladký. Pomalu přidával rychlost a s ním i já. Pořád bruslil pozadu.
Najednou se mi jedna noha zasekla a já věděla, že se blíží nevyhnutelný, hodim držku. Taky, že se stalo, naštěstí byl ale Patrick pohotovej a nenechal mě spadnout úplně, přiskočil ke mně a já mu spadla do náruče.
"Už vim, proč jsi mě sem vytáhl, chtěls toho využít, abych na tebe mohla padat." ušklíbla sem se na něj, když už sem byla zpátky pevně na nohou, ale pořád sme byli v objetí.
"Jo, to byl hlavní důvod, prokouklas mě." usmál se a pomalu mě políbil. Ještě by mohla začít hrát nějaká pomalá písnička, mohlo by začít sněžit a vypadali bysme jak z nějakýho nechutně sladkýho romantickýho filmu.
Po nějaký době sem se rozbruslila a byla si jistější. Jezdili sme trochu rychlejc, Patrick už nejezdil zády, ale vedle mě a pořád mě držel za ruku. Samozřejmě že sem se párkrát zakymácela, ale instinktivně sem se přetočila na něj a nechala ho, ať mě chytí. Jemu to na bruslích šlo skvěle a já si s nim připadala naprosto bezpečně. Ani jednou sem se nenatáhla úplně na zem, což je u mě úspěch, to bylo jen znamení, že Patrick má fakt dobrej postřeh, protože nebejt jeho, tak bych na zemi byla minimálně desetkrát.
Bylo to super, sem ráda, že sem se nechala překecat, bruslili sme snad hodinu v kuse, blbli sme a tlemili se, on kolem mě každou chvíli kroužil, chytal mě za pas nebo do náruče, bylo to skvělý.
"Uznávám, že to byl dobrej nápad." připustila sem, když sme si na lavičce vedle kluziště sundávali brusle. Sice to je fajn, ale už mě bolej nohy, přece jen když na to člověk není zvyklej, tak v těch bruslích tak dlouho nevydrží.
"Vidíš, já občas mívám dobrý nápady. Můžem si to zase někdy přijít zopakovat, ty trhy tady budou ještě minimálně dva tejdny." usmál se a tvářil se trochu triumfálně.
"Jo, bylo to super, ale teď už hurá na punč!" zavelela sem. O tom se se mnou nehádal. Vrátili sme brusle a šli ke stánkům.
"Joo, na tohle sem se těšila." vydechla sem blaženě, když sem si usrkla jablečnýho punče, kterej je jeden z mejch nejoblíbenějších. Takový ty klasický na bázi červenýho vína zas tak nemusim, ale různý ovocný jako jablečný, třešťový nebo borůvkový, ty si nechám líbit.
"To já taky." přikývl Patrick a vychutnával si svůj svařák.
"Vloni sem o trhy přišla, trčela sem u Smrtijedů a pak u Munga a když už sem byla konečně v pohodě, tak trhy skončily. Konečně sem se dočkala." radovala sem se. Byla docela kosa, už bylo devět večer a posledních pár dní byla fakt zima. Byla sem zavrtaná do teplýho kabátu, šály, čepice, rukavic a na nohou sem měla boty s kožichem. Takhle s punčem v ruce a v krku mi bylo hned líp.
"Předvánoční čas je super, to město hned vypadá líp, hlavně takhle ve tmě." usmál se Patrick a sledoval náměstí. Sice nebylo moc velký, ale byl tady docela velkej stromek, hodně výzdob na sloupech, stánky taky byly omotaný světýlkama a nad kluzištěm byly taky rozvěšený řetězy světýlek, vypadalo to fakt skvěle.
"Mimochodem, mluvila sem s Lily. Napadlo nás, že bysme mohli vánoce oslavit společně ve víc lidech, udělat takovej menší vánoční večírek. Jen tak pár lidí v párech, já a ty, ona a James, Sirius a Charlie, Remus a Amanda a Mike a Emma. Jasně, že přizveme když tak i Sarah a Petera, ale jinak víc lidí ne. Nebo chceš bejt doma? Co ty na to?" vzpomněla sem si, o čem sem se před pár dny bavila s Lily.
"Jasně, proč ne. Bude to veselejší než slavit vánoce jenom ve dvou, podle mě je to super nápad. Dárky stejně rozbalujeme ráno, tak večer dvacátýho čtvrtýho můžeme mít menší večeři a party s ostatníma." schválil nápad nadšeně. To je dobře, protože i kdyby nesouhlasil, tak bych ho překecávala, protože ten nápad se mi fakt líbil. Zatim nám všechno s Patrickem klape a přistupujeme k našemu vztahu tak, jako bysme spolu teprve začínali, takže je jedině dobře, že to nebudeme slavit spolu sami dva, protože vánoce v páru sou docela velká událost. Takhle budeme pořád spolu, ale i s ostatníma a bude to nezávazný.
Dali sme si dva punče a pak sme se vydali domů, dneska sem se rozhodla vrátit do Bradavic, takže sme šli blíž k jeho bytu, aby on to měl pak blízko a zalezli sme si do postranní ulice, abych se mohla nepozorovaně přemístit.
"Dnešek sem si fakt užila, bylo to perfektní." usmála sem se na něj a přitiskla sem se k němu.
"Jo, to bylo." přitakal s úsměvem a pevně mě objal. Položila sem si hlavu na jeho hrudník a nechala ho, ať mě jenom tak chvíli objímá. Bylo to příjemný, ještě kor v týhle zimě.
Po chvíli sem zvedla hlavu a podívala sem se na něj. On se na mě taky podíval a pak se sklonil a pořádně a pomalu mě políbil. Byla to perfektní tečka za perfektním večerem. Měla sem sice nutkání se na přemisťování vyprdnout a jít k němu, na druhou stranu je tohle ideální ukončení pěknýho večera. Nemusíme pokaždý skončit v posteli.
Chvíli sme se ještě objímali a líně se líbali a já se pak přemístila do Prasinek.
----------------------------
Bylo osmnáctýho prosince, poslední tejden školy. Pak začínaj vánoční prázdniny a většina děcek jede domů za svejma rodinama.
Zrovna sem měla poslední hodinu se třeťákama, probírali sme mudlovskej vzdělávací systém. Většina studentů z mudlovských nebo smíšených rodin, ale i studenti z kouzelnických rodin, který nejsou sto let za opicema, chodila před nástupem do Bradavic do normální mudlovský školy, takže to pro ně nebyla úplně španělská vesnice. O střední nebo o vejšce ale neměli moc páru, takže sme to probírali. Bylo to součástí osnovy.
"No a když ukončujete základku, tak si vybíráte, kam půjdeme na střední, jestli na nějakou odbornou školu, třeba na obchodku nebo na gympl. Můžete se jít taky vyučit třeba na kuchaře nebo na zedníka." mluvila sem zrovna. Díky tomu, že sem z mudlovský rodiny a ségra není čarodějka mám o těhlech věcech docela dobrej přehled i bez nastudování nějakejch materiálů.
Najednou se mi zdálo, že sem uslyšela jakoby v dálce nějaký bouchnutí. Trochu sem se zarazila a nastražila sem uši, ale nic dalšího sem neslyšela. Mohlo to bejt cokoliv, tady v hradě každou chvíli něco padalo nebo se stávaly kde jaký menší nehody při nějakých hodinách. Někomu mohl třeba bouchnout lektvar v kotlíku.
"Tak poví mi někdo z vás, jak funguje gympl, co se tam vyučuje a jak to probíhá?" podívala sem se po třídě a čekala, jestli se někdo přihlásí. Pár rukou vystřelilo do vzduchu, tyhle děcka sou docela aktivní. Zrovna sem chtěla vyvolat Lucy, malou černovlásku, když sem uslyšela další ránu.
To už zaregistrovali i studenti a začali se po sobě otáčet. Přišlo mi, že to přišlo z venku, tak sem přešla k oknu a koukala se ven, jestli něco neuvidim. V jednu chvíli se mi zdálo, že ze směru, kde sou Prasinky, sem zahlídla nějakej záblesk, jako od kouzla. Ozvala se další tlumená rána. Studenti si mezi sebou začali šeptat.
"Zůstaňte sedět a ani se nehněte." přikázala sem a rychle sem vyšla na chodbu. Skoro ve stejnou chvíli jako já vyšel z učebny o pár dveří dál i Jimmy, měli sme učebny kousek od sebe.
"Slyšelas to?" přišel ke mně.
"Jo, přišlo mi, že to bylo od Prasinek." informovala sem ho, protože jeho učebna má okna na druhou stranu, takže to nemohl vědět. Studenti začali vykukovat ze třídy, mělo mi bejt jasný, že nezůstanou sedět na zadcích a budou koumat, co se děje.
Najednou se zpoza rohu objevil Kratiknot.
"Co se děje, pane profesore?" podívala sem se na něj.
"Dostali jsme hlášení o Smrtijedech v Prasinkách." řekl nám potichu, aby nevyděsil studenty a pak ještě dodal: "Posílá mě Minerva. Doveďte své třídy ihned do Velké síně a pak běžte k ní do kabinetu."
Na nic sme nečekali a oba sme s Jimmym nahnali studenty na chodbu, aby se seřadili a společně sme je vedli dolů. Při chůzi sem z hůlky vyčarovala patrona v podobě zlatýho retrívra a potichu mu řekla zprávu. Potom se rozplynul v malou kouli a skrz zeď zmizel.
"Poslalas zprávu ostatním?" zašeptal mi James při chůzi. Přikývla sem.
Dovedli sme děcka do Velký síně, přikázali ať si sednou ke kolejním stolům a hned šli k McGonnagallce do kabinetu. Většina učitelů tady byla, některý byly s děckama ve Velký síni.
"Dostali jsme hlášení o Smrtijedech v Prasinkách. Nevíme, co chtějí, jestli se snaží proniknout do hradu. Profesor Brumbál je pracovně mimo Bradavice, takže se o to musíme postarat sami." začala hned Minnie mluvit.
"Minevo, Sam už poslala zprávu členům Řádu. Půjdeme se o to postarat a vy zůstaňte tady. Zabezpečte hrad a postarejte se o děti. Možná přišli Smrtijedi jen udělat trochu bordel, ale možná chtěj zaútočit na hrad. Bezpečnost studentů je teď to nejhlavnější." ujal se slova Jimmy. Bylo to docela působivý, vypadal teďka jako pravej leader.
"Jo, James má pravdu. Ostatní z Řádu tam určitě za chvíli dorazej, my tam s Jimmym půjdem. Vy zůstaňte tady a postarejte se o děti." vložila sem se do toho a souhlasila s ním. Bylo vidět, že se McGonnagallka chvíli rozmejšlí.
"Už sme proti nim hodněkrát bojovali i bez vaší pomoci a vedli sme si dobře. Zvládneme to." ujistil jí James ještě.
"Dobře, běžte. Kdyby ale byli v přesile a vy byli v nebezpečí, okamžitě pošlete patrona. Nechceme aby to dopadlo jako na Mistrovství světa ve famfrpálu." podívala se na nás Minnie nakonec a dala nám požehnání. Oba sme přikývli a dál už sme na nic nečekali a rozeběhli sme se do chodby, odkud dojdeme tajnou chodbou do Medovýho Ráje, to je momentálně nejrychlejší cesta.
V Medovým Ráji se schovávalo pár lidí a překvapeně čuměli, když sme se tam objevili. Nic sme nevysvětlovali a šli rovnou ke dveřím. Skrz vitrínu sme hodnotili situaci venku. V okolí Ráje nebylo nic vidět, tak sme pomalu vyšli ven.
Ozvala se rána, dost hlasitá a oba sme poznali, že to bylo někde u Tří Košťat. Rozeběhli sme se tam.
Při cestě sme to málem napálili do lidí, který vylezli zpoza nějakýho baráku. Byli to Emma s Mikem.
Ani sme se nedomlouvali a rovnou sme běželi k místu dění. Pomalu sme se schovali za jeden dům a já sem vykoukla, abych viděla, co se děje.
"Viděla sem jenom osm Smrtijedů, možná jich je víc jinde. Už tam s nima bojujou Frank, Alice, Ben a Lily." informovala sem ostatní. Jakmile James uslyšel Lilyino jméno, bez rozmyslu vyběhl a přidal se k boji. Ne, že by mělo cenu něco kdo ví jak plánovat. I já, Emma a Mike sme se k němu přidali.
Buď sem počítala blbě, nebo sem ostatní Smrtijedy neviděla, ale najednou jich tady bylo dvanáct. Pálili proti nám jedno kouzlo za druhým, ale my sme se celkem hravě kryli. Útok sme jim opláceli.
Po několika dalších minutách se u nás objevili Sirius, Charlie a Sarah. Přidali se k nám.
Najednou se ze Tří Košťat ozval křik a skrz okno sme viděli záblesky kouzel. Očividně bylo několik Smrtijedů uvnitř a prudili tam Rosmertu a pravděpodobně pár dalších kouzelníků.
Já a Charlie, která stála hned vedle mě, sme se tam rozeběhly, ale jeden ze Smrtijedů k nám poslal kouzlo. Přímo pod nohama nám země vyletěla do vzduchu a obě nás to odhodilo na fasádu jednoho z domů.
Oklepala sem se a koukla se po Charlie. Byla taky v pořádku. Dva Smrtijedi na nás začali pálit a my se bránily, útočit sme ani nestíhaly.
Charlie vylítla hůlka z ruky, jeden Smrtijed jí odzbrojil. Já sem štítový kouzlo rozšířila na nás obě, ale začínaly mi docházet síly. Zrovna když sem myslela, že to pustim, oba Smrtijedi odlítli a zůstali ležet v bezvědomí. Kousek od nich stáli Patrick a Emma, který je odzbrojili.
Koukla sem se ke Třem Košťatům, abych zhodnotila, jak to tam vypadá. Pořád se odtamtud ozývaly rány a bylo vidět záblesky kouzel. Zrovna sem viděla, jak dovnitř vbíhaj Ben a Sarah, který byli nejblíž. Kousek od domu stál i Sirius a snažil se tam dostat, zrovna byl v duelu s jedním hajzlem.
Pak se ozvala hromová rána a vzduch zaplnil prach. Instinktivně sem se přikrčila k zemi a zakryla sem si oči. Po chvíli sem se podívala a viděla sem, že půlka Tří Košťat byla úplně na maděru. Mezi sutinama sem zahlídla několik lidí a kousek od domu na zemi ležel Sirius, kterej sice v domě ještě nebyl, ale byl dost blízko a exploze a sutiny ho odmrštily. S hrůzou sem to všechno sledovala a začala mě pomalu zachvacovat panika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Cassiopea Cassiopea | 11. května 2018 v 20:40 | Reagovat

To snad ne, takhle nás stresovat ohledně toho co se tam stane :( doufám že to dopadne dobře. Teď budu úplně nejvíc nervózní jak se to vyvine. Už teď každou chvíli kontroluju jestli si něco nepřidala a těším se na každou kapitolu protože tenhle příběh miluju. Doufám že budeš psát ještě hodně dlouho protože opravdu píšeš skvěle. Jsem ráda že to Sam a Patrickovi vychází dobře ale pořád čekám na chvíli mezi Sam a Siriusem a teď to vypadá nadějně :-D

2 Effy Black Effy Black | 12. května 2018 v 0:50 | Reagovat

Ach, moji milovaní, Sam a Siriusek. Už by to chtělo, aby si stejně jako v zajetí uvědomili, jak moc jim na sobě záleží.
Také bych se mohla inspirovat vlastními povídačkami a ve svém životě udělat stejne krok, jaké vyžaduju od fiktivních postav, haha.
Co říct ? Minula kapitola byla jako vždy skvěle zábavná. Došlo mi, jak moc mi v Elitě Remmy chybí. Upřímně, tím, že šlo v začátcích o vztah Sam a Rema, lišila se Elita od průměrných povídek a spolu s tvým umem v oblasti situačního humoru jsem nemohla přestat číst dál a dál. Jsem ráda za každé jeho objevení se v kapitolách. Škoda, že už není víc večírků jen s Poberty..
Každopádně k této kapitole bych zase ráda řekla, že jsi sice skvělá, protože je takhle napsaná, ale zároveň mám svízelné pocity, jelikož si zase musím počkat. A to je teď o svaťáku ještě tězší !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama