Everybody should have his own world...

51. kapitola - Přehodnocování

14. dubna 2018 v 0:18 |  * Elita Bradavic 3 *
Nová kapitola k Elitě je tady. V minulé kapitole si Sam zajela na malou dovolenou do Ameriky a to jí pomohlo se konečně jakž takž vyrovnat s tragickými událostmi, kvůli kterým byla mimo. Její život se konečně začne zase dostávat do normálu a co se bude dít? Možná že přijdou kde jaké změny, možná si Sam něco uvědomila. To se dočtete v dnešní kapitole. Budu moc ráda za jakýkoliv komentář, vždycky mi to moc pomůže a motivuje mě to k dalšímu psaní. Připomínám, že další kapitolu přidám, až když se tu objeví alespoň jeden komentář. Užijte si čtení...Vaše Maggdinka♥


Přehodnocování

Pomalu začal říjen. V Bradavicích začalo dost přituhovat, já mám ráda léto a teplo a timhle vždycky trpim. Nepomáhá to, že je to v horách a ještě navíc ve starým vlhkým hradě. Nejhorší na tom je, že vim, že bude hůř, teď je to ještě nic oproti tomu, co nás čeká za pár měsíců.
Můj život se už jakž takž vrátil do normálu, už sem zase začala víc bejt to svoje potrhlý a pozitivní já, učení mě bavilo, se studentama sem vtipkovala a bylo to super.
Byl čtvrtek večer a zrovna sem se s Patrickem procházela kolem jezera, za posledních deset dní, co sem se vrátila po víkendu v Americe, sem s ním dneska už potřetí. Musim uznat, že s nim fakt ráda trávim čas, dokážeme se dobře bavit.
"Přemejšlim, že změnim práci." nadhodil Patrick zrovna. Byli sme už docela kus od hradu, bylo teprve před večeří, takže bylo ještě docela světlo, ale už se pomalu stmívalo.
"Jakto?" podívala sem se na něj překvapeně.
"Já nevim, nic konkrétního vyhlídnutýho nemám, ale nějak mě to poslední dobou nebaví a řikal sem si, že sem ještě dost mladej na to, abych zůstával v práci, kterou nemám rád." pokrčil rameny.
"Já myslela, že tě to baví." podívala sem se na něj. To je mi novinka.
"Bavilo, ale jak říkám, poslední dobou už moc ne. Hrozně se to opakuje, rutina každej den, je to divný a únavný. Ty ses tak loni taky cejtila, ne? A vidíš, skončilas v mamčině firmě, dostala práci tady a teď seš spokojená. Nebo snad ne?" podíval se na mě zkoumavě.
"Jo, jasně, baví mě to. Ještě před rokem bych si říkala, že učení je to poslední, co bych chtěla dělat, ale je to vlastně docela dobrý. S děckama je sranda a i když je to taky svým způsobem rutinní práce, tak ta interakce s nima je pořád jiná a občas se na hodinách dost natlemíme. Je to fajn." usmála sem se.
"Sem si jistej, že seš skvělá učitelka, co bych za takovou učitelku dal, když sme tady byli." mrkl na mě. Trochu rozpačitě sem se uculila. Cože? Od kdy se já culim? Trochu nervózně sem se ošila.
"Každopádně se začnu pomalu dívat po něčem jiným, budu koukat na nabídky v mudlovským i v kouzelnickým světě, třeba mě zaujme něco zajímavýho, co by mi mohlo sednout." dodal potom, protože si všiml, že sem z jeho předchozí poznámky nějak nesvá.
"Proč ne viď, život je moc krátkej na to, abys dělal něco, co tě nebaví. A i kdyby tě nová práce přestala bavit, tak v ní taky můžeš skončit, nikdo tě nemůže držet." pokrčila sem rameny a dala mu svoje požehnání. Ne, že by ho potřeboval, ale mám pocit, že mi to řekl proto, aby slyšel něčí názor, protože si nebyl jistej. Dost mi lichotí, že ten někdo sem zrovna já.
"Co takhle si trochu vyšlápnout?" ušklíbl se a ukázal na docela strmou skálu před náma. Co ho to popadlo?
"Nerada bych slítla." zakabonila sem se.
"Neboj, není to tak strmý, mokro není, aby to klouzalo a já tě budu jistit." přemlouval mě vesele. Nevim, co to do něj vjelo, ale vypadá tak pozitivně, že ho nemůžu odmítnout. Začali sme se teda škrábat nahoru, byly tady docela záchytný body, takže se na tom dokázalo jít docela dobře. Chvílema to ale bylo docela prudký a nebezpečný. V jednu chvíli sem se zasekla a váhala, protože mě čekal docela dlouhej krok a nebyla sem si jistá, jestli to ustojim.
"Pojď, neboj!" povzbuzoval mě Patrick a natáhl ke mně ruku. Po další chvilce váhání sem ji vzala a pevně se ho chytla. Silně mě popadl a táhl k sobě, já udělala dlouhej krok a zvládla sem to.
"Vidíš, nic to není." usmál se, když sem stála bezpečně vedle něj. Pomalu sme vylezli nahoru, párkrát mi znovu pomohl a jistil mě, ale zvládli sme to.
"Nevim, jak dolezeme dolů teda." podívala sem se pod sebe nejistě. To bude možná trochu těžší.
"Když půjdeme trošku dál, tam je sráz menší, tam to půjde dolů jedna báseň." ujišťoval mě a mě to uklidnilo. Vim, že Patrick by neudělala nikdy něco co by nás mohlo nějak ohrozit. A pak, máme hůlky, kdyby se něco podělalo, vždycky je můžeme použít a zachránit si zadky.
"Nestarej se o to, jak se dostaneme dolů a na chvíli si vychutnej ten výhled." sprdnul mě, když viděl, že furt nervózně pokukuju po okolí a hledám, kde je nejbezpečnější cesta dolů Poslechla sem ho a vzhlídla. Páni! Musim říct, že tady odtud vypadá všechno parádně, z hradu už jdou vidět světla, protože se začíná stmívat, jezero pod náma vypadá jako černá díra a hory vzadu sou trochu lemovaný zapadajícím sluncem. Všude kolem sou barevný podzimní listy.
"Tohle je fakt krása." vydechla sem. Posadila sem se na velkej šutr, kterej tady byl. Patrick si po pár sekundách přisedl vedle mě a chvíli sme se jen mlčky koukali kolem. Já nejsem žádná romantická a sentimentální duše, ale pěkný věci dokážu ocenit a občas se kochat přírodou a tohle je fakt paráda. Vždycky tak strašně nadávám na podzim, že se ochlazuje, že sem si nikdy pořádně nevšimla, jak je to všechno hezký.
"Je to paráda, jednou sem se šel projít a vylezl sem nahoru, bylo to sice v jiným místě, ale i tak ten pohled byl super. Taky to bylo na podzim, tak teď když sme se procházeli, sem si říkal, že bys to měla vidět." mluvil a díval se před sebe. Já sem se na něj podívala a pousmála sem se. Bylo mi trochu smutno, vzpomněla sem si na časy, kdy sme byli spolu. Sice to nikdy nebylo kdo ví jak vášnivý, ale bylo nám spolu dobře. Patrick byl perfektní kliďas a to trochu uklidňovalo a krotilo i mě. A je to fakt fešák, vždycky to byl fešák.
"Sam..." nadhodil.
"Hm?" otázala sem se trochu nepřítomně.
"Zíráš." řekl klidně. Odkašlala sem si a otrhla sem od něj pohled. Trapas. Nějakou dobu sme seděli mlčky, pak sme si chvíli povídali o kde jakých kravinách a pak zase seděli mlčky. Bylo to fajn, bylo to klidný, žádný drama.
Zase sem se na něj otočila a koukala se na něj. Tentokrát nic neříkal, buď můj pohled tentokrát nezaregistroval nebo mu to bylo fuk.
Ještě chvíli sem se na něj dívala, pak sem to nevydržela, přestala se krotit a políbila sem ho. Žijem jen jednou ne?
Chvíli nic nedělal, pak ale začal trochu spolupracovat, cejtila sem ale, že je z toho trochu nesvůj. Taky že se po chvíli odtrhnul.
"Sam, timhle sme si už prošli. Nejseš ve svý kůži a já nechci využívat toho, že seš zranitelná." podíval se na mě vážně.
Vážnej pohled sem mu oplatila. Pak sem se zvedla ze svýho místa na šutru a sedla sem si obkročmo na něj. Položila sem mu ruce na tváře a pevně sem se na něj podívala, aby viděl, že nijak neváhám a že nelžu a potichu, ale jistě sem řekla: "Ničeho nevyužíváš, slibuju. Tenkrát u tebe doma sem byla zranitelná, smutná a zmatená, tentokrát ale ne."
Chvíli se na mě trochu zkoumavě koukal, bylo vidět, že mu to v hlavě šrotuje, jestli je to pravda. Dál sem se na něj s jistotou dívala, aby viděl, že to myslim vážně.
Pak pomalu přikývl, chytil mě za boky a pevně a trochu zhypnotizovaně se mi díval do očí. Pak trochu pootevřel pusu a zubama si stiskl spodní ret a při tom se mi podíval na pusu. Aby toho nebylo málo, tak si rty ještě olíznul a to už sem to nevydržela a sklonila se k němu znovu.
Tentokrát sem nemusela čekat, kdy mi líbání začne oplácet, začal hnedka. Tentokrát to bylo trochu rychlejší a zoufalejší, zároveň ale hluboký a bylo to zatraceně dobrý.
"Ach jo, Sam, proč mi tohle děláš." povzdechl si trochu frustrovaně, když se ode mě po asi minutě líbání odlepil. Očividně to byla spíš jenom taková řečnická průpovídka, protože se na mě hned svojí pusou vrhl znova a tentokrát ještě vášnivějc.
Bylo to parádní, připomínalo mi to naše začátky, kdy sme ani pořádně nevěděli, co mezi náma je a všechno mezi náma pulzovalo.
Seděli sme tam na tom kameni, já pořád obkročmo na něm, tiskli sme se k sobě, jak nejvíc sme mohli, rukama se hladili všude možně po těle a líbali se, že se nám skoro nedostávalo dechu. Skoro hodinu v kuse sme dělali jenom to a nemohli se toho nabažit.
Když sem se vracela asi o hodinu pozdějc do hradu, rty sem měla celý zarudlý a podrážděný, ale na puse mi pohrával širokej úsměv, měla sem tak skvělou náladu jako už dlouho ne.
------------------------------
V sobotu byl v Bradavicích famfrpálovej zápas. Jimmy byl jako učitel lítání rozhodčí. Lily se rozhodla připojit a přemístila se za náma. Vzala sem jí s sebou na učitelskou tribunu.
Rozhodla sem se jí všechno o Patrickovi říct. Potřebuju zase její pohled na věc, ona je moje svědomí. Sice je občas kritická a ne vždycky se mi líbí, co říká, vim ale, že to myslí v mým nejlepším zájmu a pořád je lepší, když je někdo krutej, ale upřímnej, než falešně úlisnej. U Lily si můžu bejt jistá, že vždycky všechno myslí, tak jak říká a že se se mnou nepáře, i když její pohled není vždycky pozitivní.
"Ve čtvrtek tady za mnou zase byl Patrick." nadhodila sem asi v půlce zápasu. Famfrpál ji kdo ví jak nebere, takže vim, že jí nebude vadit, když její pozornost od hry odpoutám.
"Jo?" zeptala se trochu nepřítomně a sledovala Jamese. Nebyla nějak překvapená, věděla, že spolu teďka trávíme docela dost času.
Jedním dechem sem na ní všechno vybalila, jak sme spolu byli a jak se to vyvinulo.
"Cože?" vyjekla překvapeně a prudce se na mě otočila, hned jak sem řekla, že sem ho políbila. Pár profesorů se po nás otočilo.
"No, nezůstalo jen u jedný pusy, asi tak hodinu sme měli líbací chvilku." dodala sem potichu. Nepotřebuju, aby celej učitelskej sbor věděl, že se po večerech na pozemcích líbám s chlapama, který by tady ani neměli bejt.
"Do háje, Sam, já myslela, že tím už ste si prošli v tu noc po tom Mistrovství." sykla Lily vyčítavě. Lily říkám všechno, takže o tom, jak sem ho ve chvilkový slabosti políbila, věděla.
"Tohle ale bylo jiný. Už nejsem tak v háji a mám to v hlavě srovnaný." bránila sem se.
"No očividně moc ne, když se zase líbáš se svým ex!" pustila se do mě potichu, aby náš rozhovor nikdo neslyšel.
"Vždyť mu jenom motáš hlavu. Rozešla ses s ním, protožes měla v hlavě bordel a cejtila něco k Siriusovi a po půl roce si k němu přiběhneš a hraješ si s ním! Patt je hodnej kluk, tohle si nezaslouží. Sam, mám tě ráda, ale jestli mu budeš takhle lámat srdce, tak mě nasereš!" pustila se do mě nelítostně.
"Kdo říká, že si s ním hraju?" podívala sem se na ní.
"A ne snad? Jak jinak bys to definovala?" koukala na mě skepticky.
"No, možná, že rozejít se s nim byla chyba a mám ho furt ráda?" nadhodila sem.
"Pokud si vzpomínám, ještě před pár měsíci jsi byla přesvědčená o tom, že miluješ Siriuse a s Patrickem to není ono." propalovala mě káravým pohledem, jak to umí jen ona.
"Jenže to je právě ono. Fakt sem ho milovala? Já sama nevim! Tenkrát to mezi náma bylo strašně komplikovaný a po tom všem, čím sme si prošli u Smrtijedů a tak, sem v tom měla guláš. Co když sem zaměnila starostlivost za něco víc? Teď sme zase už jen kámoši a klape nám to skvěle. Já si myslim, že nám fakt není souzený spolu bejt." podívala sem se na ní.
"Já se z tebe fakt picnu, to není možný. Neznám nikoho, kdo by měl v hlavě tak strašnej bordel jako ty a ani nikoho, kdo by byl tak strašně tvrdohlavej. Ale i když z toho vypustíme Siriuse, to pořád nic nemění na tom, že ses s Patrickem rozešla, protože už to mezi váma nebylo ono a nemělo to jiskru." kroutila očima tak moc, že si musela vidět mozek.
"Možná že každej vztah nemusí mít takovou jiskru a vášeň. Možná, že každýmu není souzený najít velkou bláznivou lásku a spřízněnou duši, jako ty s Jamesem. Sou tisíce párů, který maj klidnej vztah a sou spolu šťastný, co je na tom špatnýho? Podívej se na Emmu a na Mika. Nikdy mezi nima žádný drama nebylo, od začátku to mezi nima byla pohodička a klídek a jak jim to klape." ohradila sem se.
"Jenže to sou Emma a Mike. Oni sou oba pohodáři a tohle jim skvěle vyhovuje. To ale nejseš ty. Ať chceš nebo ne, ty seš prostě divoká a akční a nerada se nudíš. A co si budem povídat, taky seš pěkná drama queen a v životě to potřebuješ. Ty se nikdy nemůžeš spokojit s něčím průměrným, protože ty průměrná nejseš!" hustila do mě.
"Hele, myslim si, že to je jeden z důvodů, proč ses tenkrát rozeběhla za Siriusem. S Patrickem to nemělo dostatečnou šťávu a když to mezi tebou a Siriusem začalo trochu jiskřit, tak jsi ucejtila vzrůšo a to se ti líbilo, protože to ty potřebuješ." podívala se na mě. Nic sem na to neříkala, musim uznat, že to trochu dává smysl.
"A teď? V noci, kdy zabili Jazze ses rozeběhla za Patrickem a políbilas ho. Podle mě si do něj promítáš svoje zranění. Vidíš ho jako prince na bílým koni, kterej tě zachránil, když ti bylo nejhůř. Jako kluka, kterej s tebou poslední týdny tráví čas a svojí přítomností tě drží na nohou. To si s láskou nepleť." pokračovala dál.
"A není snad láska o tom? Že tě ten druhej člověk drží nad vodou, když ti je nejhůř?" odsekla sem.
"To sice jo, ale to dokážou i kamarádi nebo rodina, proto nemusíš někoho nutně milovat v romantickým slova smyslu. Víš co mi to připomíná? Tebe a Logana." podívala se na mě trochu triumfálně.
"Co sem pleteš Logana?" nechápala sem.
"Protože je to úplně stejný. Tenkrát jsi přišla o taťku a bylas z toho v háji. Odjela sis pročistit hlavu do Ameriky a začala sis s Loganem. Byl to pro tebe v tu chvíli perfektní kluk, pozitivní, vysmátej, kterej tě rozptýlil, když ti bylo nejhůř, kterej tě zachránil. Ale pak ses tam za ním přestěhovala a rozpadlo se to mezi váma poměrně rychle. Byl to asi fajn románek, ale obě dobře víme, žes k němu doopravdy nic silnýho necejtila. A taky obě moc dobře víme, že nebejt Logana, tak by ses tenkrát vrhla kolem krku Siriusovi, protože tenkrát to mezi váma zase jiskřilo. Nevybrala sis ho jenom kvůli Loganovi a Americe. A zase sme u toho, i tenkrát sis našla výmluvu, proč s nim nebejt, stáhlas ocas a uteklas, tenkrát doslova přes půl světa." dělala mi nemilosrdnej proslov.
"Proč sem zase pleteš Siriuse, teď je to o Patrickovi. Sirius je šťastnej s Charlie a řekněme si na rovinu, že my dva sme jako kámoši prostě lepší." odsekla sem. Už mě štve, že se každej náš rozhovor o mých vztazích stočí k Siriusovi. O něj tady teď vůbec nejde.
"Pletu sem Siriuse, protože jde vždycky o Siriuse. Vždycky šlo a vždycky půjde." podívala se na mě přísně.
"Říkej si co chceš, ale když Jazz umřel a mě bylo nejhůř, Patrick byl první člověk, na kterýho sem si vzpomněla a za kterým sem šla, ne za Siriusem." setřela sem jí.
"Možná, žes za ním nechtěla jít, protožes myslela, že je s Charlie." nadhodila.
"Ne, ani sem na něj nepomyslela. Víš, na co sem myslela? Co kdyby Patrick na tu zprávu od Emmy zareagoval a přišel tam? Co kdyby se stalo něco jemu? A víš jak mi bylo při tý představě? Příšerně! Sama jsi mi před pár měsíci dělala proslovy, že pokud se o Siriuse bojim tak, že je mi z představy, že o něj přijdu špatně, tak je to znamení, že ho miluju. Tak tady mám to znamení s Patrickem." řekla sem trochu triumfálně, protože na tohle nemůže mít co říct ani tahle největší držka pod sluncem. A taky že neměla.
"Takže se k němu chceš vrátit?" podívala se na mě po chvíli mlčení.
"Musim nad tim ještě zapřemejšlet, ale fakt mi na něm záleží a myslim, že ho mám fakt ráda. Vždycky sem s nim byla šťastná, nehádali sme se a bylo nám spolu dobře. Copak je na tom něco špatnýho?" koukla sem se na ní a doufala, že se od ní dočkám nějaký podpory.
"Víš co si myslim? Že stejně jednou skončíš se Siriusem a Patrickovi zlomíš srdce znovu. Opravdu ho tomu chceš zase vystavovat?" řekla trochu příkře.
"Víš co? Už jdi do háje." vydechla sem frustrovaně. Ať už dá se Siriusem pokoj, je jak rozbitá hrací skříňka. Je to moje kámoška a i když na ní mám ráda její upřímnost, trocha podpory v mým rozhodnutí by jí neuškodila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Cassiopea Cassiopea | 14. dubna 2018 v 21:24 | Reagovat

Drama queen :-D to dost vystihuje ale fakt je že mě to pořád baví a asi ani nepřestane :-D ale doufám že si to Sam vyjasní a neublíží zase Patrikovi a ani sobě. Nádherná kapitola a těším se na další. Určitě piš dál protože jsou tady lidé kterým to, že přidáš kapitolku vždycky zlepší den :-)

2 Effy Black Effy Black | 15. dubna 2018 v 8:45 | Reagovat

Musím naprosto souhlasit s Cassiopeou. Určitě piš dál, každá kapitola mě moc potěší, zvlášť ty kde se, i kdyby jen v přímé řeči, objeví Sirius. Jsem ráda, že byla Lily tak upřímná, taky často potřebuju, aby mi lidi připomněli, jaká jsem drama queen.

3 Effy Black Effy Black | 19. dubna 2018 v 20:13 | Reagovat

Tak už nás nenapínej !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama