Everybody should have his own world...

50. kapitola - Bezpečné místo

9. dubna 2018 v 21:39 |  * Elita Bradavic 3 *
Nová kapitolka je tu. Nálada po událostech posledních kapitol je pořád na bodu mrazu, takže se nedá očekávat žádná akce nebo party. Tahle kapitola bude opět oddechová, spíš taková výplň, ale i takové kapitoly jsou potřeba. Jenom prozradím, že uvidíme někoho, s kým jsme se už docela dlouho nesetkali, takže doufám, že vám to udělá radost. Nemá cenu se dál vykecávat a dodávat víc, užijte si čtení a jako vždy moc prosím o zanechání jakéhokoliv komentáře. Nechci vás rozhodně nijak vydírat, ale komentáře jsou pro mě důležité a jsem za ně vždycky šťastná a nechce se mi postovat nová kapitola, když k té předchozí není žádný komentář. Proto budu vždy postovat novou kapitolu až poté co alespoň jeden člověk poslední kapitolu okomentuje. Do psaní vkládám poměrně dost času, trvá mi to rozhodně déle než vám čtení, proto myslím, že není zas tak sobecké vás žádat, abyste napsání komentáře věnovali alespoň 30 sekund svého času a odměnili mě tak...Vaše Maggdinka♥


Bezpečné místo

Srpen se přehoupl v září a já a Jimmy sme se vrátili k učení v Bradavicích. Přišlo mi to fakt vhod, protože sem aspoň přišla na jiný myšlenky. Pořád ještě sem se z Jazzovi smrti nevzpamatovala, občas mě přepadávaly depky a učení a trávení času s děckama mi pomáhalo. Při hodinách sem se snažila chovat cool a normálně jako vždycky, ale sem si jistá, že si některý děcka mých nálad všimli.
Od Jamese a Lily sem se odstěhovala, byla sem tam jen na léto a bydlet v Bradavicích je pro mě výhodnější, když tady stejně každej den musim bejt. Navíc sem teď ráda o samotě, na nic moc nemám náladu, takže bejt zavřená sama v kabinetě není vůbec špatný. Víte, že sem společenskej tvor, ale po tom co se stalo se potřebuju trochu zavřít do sebe a projít si tím.
Sestřenka Jenny v červnu skončila, což je na prd, protože se za mnou loni aspoň občas stavovala a bylo to fajn. Navíc sem přišla o drby a o to, co o mě říkaj ostatní studenti, ale tak musim to nějak zvládnout.
S ostatníma sem se moc nevídala, občas sem zaskočila s Jamesem k nim domů na večeři, dvakrát sem byla s Emmou a jednou se Sarah. Se Siriusem sem se vůbec nestihla vidět, protože dost pracoval a volnej čas trávil s Charlie, což mě docela štvalo. Ne kvůli Charlie, ale protože mi Sirius chyběl. Ať se mezi náma dělo cokoliv, on mě vždycky dokázal nejlíp povzbudit a pomoct a zrovna teďka by mi jeho společnost bodla. On byl přesně ten typ člověka, se kterým sem dokázala bejt, i když sem zrovna chtěla bejt o samotě.
Na to, že Jazze už nikdy neuvidim, sem si nemohla pořád vůbec zvyknout. O tom svědčilo taky to, že se mi párkrát stalo, že sem si řekla, že se za nim stavim do hospody, když sem se nudila. Až po pár sekundách mi došlo, že ho nemůžu vidět. Ani nevim, co se stalo s hospodou, pravděpodobně je teď zavřená a prázdná.
Docela sem se ale začala bavit zase s Patrickem. Když to mezi náma na jaře tak nějak vyšumělo a bylo jasný, že už nejsme spolu, tak sme se skoro nebavili. Občas na schůzích Řádu a tak, to jo, nikdy se ke mně nechoval špatně. Prožili sme toho hodně a dokázali sme se bavit v pohodě. Od tý noci, kdy sem za nim přišla, sme se ale začali bavit víc a musim říct, že sem fakt ráda. Patrick je skvělej kluk, vždycky na mě byl hodnej a dokázal mě rozesmát a navíc mě dobře zná, zná moje nálady a ví, jak se ke mně chovat, když mám splín a podobně, což je velký plus. Občas sem mu napsala, když sem se nudila a buď sem se na chvíli stavila k němu, nebo se on stavil do Bradavic, nebo sme třeba na chvíli zašli popít někam do Londýna nebo do Prasinek. Teď když sou skoro všichni spárovaný je občas těžký někoho na chvíli uhnat, protože maj svoje plány, takže je fajn mít někoho, kdo má čas.
"Byl to skvělej film." komentoval Patrick, když sme vyšli z kina. Byla asi půlka září a my se rozhodli zajít si na film. V kině sem nebyla několik měsíců, tak bylo fajn si zajít.
"Jo, filmy s Jennifer Lawrence sou zárukou kvality." přitakala sem.
"Ještě se chvíli projdeme ne? Nebo chceš jít do Bradavic?" nadhodil.
"Jasně, můžeme se projít, stejně ještě máme pití z kina." pokrčila sem rameny. Je pěkná noc, pořád je ještě teplo a je fajn projít se ulicema Londýna.
"Jé, dala bych si zmrzku!" rozsvítily se mi oči, když sem zbystřila stánek na okraji parku. Patrick na to nic neřekl a dal se do přecházení ulice a mířil ke stánku. Dala sem si dva kopečky, citron a jahodu, ty nikdy nezklamou. Patrick si dal akorát čokoládovou a trval na tom, že zaplatí.
Posadili sme se na lavičku kousek od stánku a mlčky lízali. Jak už sem předtím zmínila, sem ráda, že mezi mnou a Patrickem neexistuje něco jako trapný ticho, vždycky je to fajn. Trochu sem se otřásla zimou, kráva sem si nevzala žádnou bundu. To sem celá já, je fakt strašnej div, že v půlce září není v noci už takový teplo, co?
"Na, celá se třeseš." začal si Patrick sundávat bundu, protože mu moje klepání neušlo.
"Ne, bude ti zima. Sem blbá, že sem si sama nic nepřinesla, tak musim trpět." protestovala sem.
"Mě zas taková zima není, chvíli to přežiju, tak nemel." odpálkoval mě a položil mi bundu přes ramena a trochu mě do ní zachumlal. Je příjemný, když se o vás čas od času někdo galantně stará. Sice mi nevadí bejt single, ale takovýhle zacházení mi fakt chybí.
"Díky." usmála sem se na něj vděčně. Pak sme vstali a chvíli sme se ještě procházeli po parku a kecali o kravinách. Pak sme zalezli do tmavýho koutku a on se přemístil domů a já do Bradavic. Byl to fajn večer, i když nemám poslední dobou náladu na nic moc a chci bejt většinou o samotě, není špatný si občas s někým vyrazit a v rámci možností se pobavit.
------------------------------
Bylo konec září, moc se toho nedělo, takže nemá cenu vám všechno vykládat. Zrovna sem si volala s Loganem, musela sem se kvůli tomu přemístit, protože ani v Bradavicích, ani v Prasinkách elektronika nefunguje, tohle by měli kouzelníci fakt upgradeovat, už mě to pěkně štve.
S Loganem sem se neviděla od Jamesový a Lilyiný svatby, ale pořád sme byli v kontaktu. Občas sme si psali nebo volali, takže byl tak nějak v obraze, jak se mám a co se děje. Taky věděl, co se stalo na Mistrovství světa ve famfrpálu. Psali o tom všechny kouzelnický noviny a já mu už před nějakým časem napsala o Jazzovi a ostatních. Moji historii s Jazzem znal a taky věděl, že sme se zase začali bavit, tak se o mě strachoval.
Navrhl mi, abych za ním přijela a přišla na jiný myšlenky. To vůbec není blbej nápad, chvíli sem nad tim přemejšlela, ale pak sem souhlasila. Můžu vypadnout jen na víkend, protože v tejdnu učim, ale i dva dny v Los Angeles budou fajn.
Bylo to dost spontánní rozhodnutí, telefonovali sme ve středu a dohodli se, že hned v pátek, až mi odpoledne skončí vyučování se tam přemístim. To mi koupí trochu času navíc, protože díky časovýmu posunu bude v LA teprve dopoledne.
Pobalila sem si jenom pár věcí, nebudu tam dlouho a navíc je tam furt krásně, takže není potřeba brát nějak svetry a podobně. Hlavním artiklem sou plavky, plánuju relaxovat u bazénu nebo na pláži.
Ve čtvrtek večer sem si proto sbalila věci do malý cestovní tašky a hnedka v pátek, když mi ve tři skončila hodina, sem se šla do kabinetu převlíct, popadla sem tašku, došla do Pasinek a přemístila se.
Hned po přemístění mě do nosu uhodila ta příjemná známá vůně oceánu a příjemnej teplej vítr. V Bradavicích už pomalu začínalo přituhovat, tak bylo příjemný na chvíli se přesunout někam do tepla.
"No, už bylo na čase, neviděli sme se sto let!" přivítal mě známej hlas. Musela sem se usmát, když sem viděla Loganův úsměv od ucha k uchu. Už sem skoro zapomněla, jak je tenhle kluk věčně pozitivní.
"No bylo to moc dlouho!" křikla sem nadšeně a pevně ho objala hned, jak ke mně došel. Vzal mojí tašku a vedl mě do domu, kterej sem moc dobře znala. Jeho rodiče tady zase jako skoro vždycky nejsou.
"Musíme toho tolik dohnat, sice sme v kontaktu, ale je toho tolik, co sme pořádně neprobrali. Co chceš dělat? Celej víkend je na tobě, pokusim se splnit jakýkoliv přání." drmolil rychle a divoce gestikuloval.
"No teď momentálně hlasuju pro bazén a nějakej ten drink." nadhodila sem. Bylo tady sice teprve dopoledne, ale srát na to, začíná víkend a já si to tady chci pohodově užít.
"Myslel sem, že to řekneš, už se nám v lednici chladí mojito." mrkl.
"Znáš mě až moc dobře." zasmála sem se a pak dodala: "Víkend chci spíš klidnější, na divoký party nemám náladu, chci spíš odpočívat a užívat si tepla."
"Tvé přání je mi rozkazem, jak sem řekl, všechno je na tobě, takže jestli chceš celej víkend zevlovat doma, můžeme." přikývl. Já se chystala zajít do pokoje, abych se převlíkla, on se na mě ještě otočil a dodal: "Justin tě chce taky vidět, tak sem říkal, že by se mohl dneska večer stavit, co ty na to?"
"Jo jasně! Taky ho ráda uvidim." přitakala sem. S Justinem sem se nikdy nebavila tak moc jako s Loganem, ale je to fajn kluk a vžycky sme si dobře rozuměli, budu ráda, když uvidim i jeho. Oba sou s Loganem takoví pohodáři a to je teď přesně to, co potřebuju.
O čtvrt hodiny pozdějc už sme leželi na lehátkách u bazénu, v ruce drink mojita a já si užívala pálení sluníčka na kůži. Byla to taková pohodička.
Celý odpoledne sme jen tak lenošili, většinou jen tak leželi na lehátkách a kecali, občas sme skočili do bazénu a trochu zablbli. Byla to paráda. Sem tady jenom pár hodin a už se cejtim daleko líp než v posledních pár tejdnech. Amerika je pro mě takový bezpečný místo, mám na ni jenom krásný vzpomínky, takže kdykoliv sem tady, hodim se do pohodovýho modu a zapomenu na všechny problémy. Tady je všechno v pořádku, nejen, co se mýho života týče, ale i kouzelnickýho světa. Žádnej Voldemort, žádný sviňský Smrtijedi, všechno tu šlape jako hodinky a člověk si tady připadá skoro jak na jiný planetě.
Na vteřinu mě přepadla chuť na všechno se vysrat, nechat práci, nechat Británii a zase se sem odstěhovat. Jak by ten život byl jednoduchej. Hned mě to ale zase přešlo. Moc dobře vim, že bych to tady nevydržela. Stejskalo by se mi po ostatních a vrátila bych se stejně jako tenkrát. Nevim, možná sem masochista, vracim se tam, kde trpim, místo toho, abych zůstala někde, kde je mi dobře. Ale doma je doma a život bez tý mojí party by byl strašně na prd.
S Loganem sme se celej den bavili o všem možným, doháněli sme všechen ten čas, co sme se neviděli. Jak říkal, i když sme byli v kontaktu, pořád je toho strašně moc, co potřebujeme probrat. Zrovna sem mu vyprávěla o Emminý a Mikeový svatbě.
O Jazzovi se ani slůvkem nezmínil a já mu za to byla vděčná. Věděl, co se mu stalo a jak to mezi náma bylo, nebylo potřeba se o tom bavil. Navíc mě sem pozval, abych se odreagovala a trochu se rozveselila a věděl, že kdyby nadhodil tohle téma, tak by to zkazil. To na Loganovi zbožňuju, jenom pohodička, žádný drama.
Celej den probíhal jako jedna velká pohoda a večer přišel podle plánu Justin. Přivítala sem se s ním pevným objetím, s nim zas takovým kontaktu nejsem, napíšeme si jen tu a tam a ani mi nedošlo, jak moc mi chyběl, dokud sem ho neuviděla.
Logan rozpálil gril a ujal se místa šéfkuchaře. Chvílema to vypadalo dost nebezpečně, ale na Loganovi schopnosti s grilem sem už zvyklá, kdyby plameny nešlehaly aspoň půl metru nad gril, tak by to nebyl Logan. Ještě že máme hůlky pořád v pohotovosti.
Zůstali sme samozřejmě venku, tady sou večery ještě pořád teplý a navíc bazén je vyhřívanej, takže se můžeme koupat i v noci.
"Nikdy nezapomenu, jak sme byli na předávání cen Emmy a vsadili sme se, že nepoběžíš za Kitem Haringtonem a nedáš mu pusu na tvář. Od tý doby vim, že s tebou se o nic vsázet nemám, protože seš blázen a uděláš všechno." smál se Justin, když sme po jídle jen tak seděli v křeslech, popíjeli Cuba libre a vzpomínali na naše společný časy tady.
"Pobízet mě, abych dala pusu Kitu Haringtonovi, mě fakt nemusíš, toho bych zlíbala kdykoliv." ušklíbla sem se. Vždycky se mi líbil, je to kus chlapa a na živo je ještě hezčí.
"Chudák z toho měl určitě dlouho trauma, nezapomenu na ten jeho obličej, když jsi mu tu pusu dala a běželas pryč." chechtal se Logan při tý vzpomínce.
"Já sem spíš doteď překvapená, že mě nevyvedla ochranka." smála sem se. Jó, to byly časy. Já byla vždycky prdlá, to všichni moc dobře víme, ale v Americe sem fakt popustila uzdu na maximum. Tady sem dělala takový hovadiny, že se divim, že mi to všechno prošlo. Bylo to, jako bych se vůbec nezajímala o následky, prostě sem se jenom bavila. A bylo to krásný. Daleko lepší než se pořád ohlížet na to, co je slušný a co ne, dávat si pozor, abych neudělala trapas a sledovala kamarády, jak umíraj. Dospělej život je na houby. Když je člověk děcko nebo puberťák, tak se na to těší, jak bude pánem svýho života a tak, ale nikdo vám neřekne, že je to vlastně úplně na hovno. Co bych dala za to, kdyby mi bylo zas jedenáct a měla sem před sebou bezstarostný roky v Bradavicích.
"Seš prostě blázen. Myslel sem si, že už sem viděl všechno, ale tys tu laťku dokázala posunou ještě výš." navázal na moji předchozí poznámku se smíchem Justin.
"No vy dva máte zrovna co říkat. Já tady byla v podstatě jen na návštěvě, brala sem to jako dovolenou a odreagování, ale vy tady bydlíte a ty kraviny, který ste prováděli, taky stojej za to." bránila sem se. Oni dva maj zrovna tak co říkat o bláznovství, ty by co se týče debilit mohli hravě konkurovat i Siriusovi a Jamesovi a to je už co říct.
"Nevim, o čem mluvíš." zazubil se Logan naoko nevinně. Hlasitě sem se zasmála, to byl fakt dobrej vtip.
"Mám vám připomenout jak ste oba běželi nahý přes celej Chodník slávy na Hollywood Boulevardu za bílýho dne, kdy tam byla triliarda turistů?" nadzdvihla sem pobaveně obočí.
"Tak hele, to bylo proto, že sme prohráli sázku s tebou, to byla tvoje vina!" bránil je Justin.
"Hele, neházej to na mě! Za prvý se se mnou nemáte vsázet a za druhý, kdybyste nechtěli, tak byste to dělat nemuseli, jak bych vás asi donutila, hm?" kroutila sem hlavou. Tohle ať na mě neházej, sázka nesázka, jenom magor běží za bílýho dne úplně nahej v centru LA.
"No co, byla to prdel." mávl rukou Logan a chechtal se. Přesně moje slova, byla to sranda, tohle sou přesně věci, na který budu vzpomínat celej život a tak to má bejt.
-------------------------------
Celej víkend probíhal v podobným duchu jako pátek. Justin s náma trávil skoro dvacet čtyři hodin denně, což bylo jedině dobře, je super mít je tady oba. Bylo to výborný, teplo, bazén, dobrý jídlo a pití, fakt relax.
V neděli sem se k večeru přemístila zpátky do Británie, kvůli tomu pitomýmu časovýmu posunu tady nemůžu bejt až do večera. I tak, když sem se vrátila do Bradavic, byly už dvě ráno. Od devíti mám hodinu, tak budu mít co dělat, abych vůbec vstala.
I když sem toho nenaspala tak moc, byla sem druhej den odpočatější než v posledních několika tejdnech, byla to bomba. Měla sem novou energii a trochu se mi vrátila nálada.
"Tak co víkend? Vypadáš skvěle." vyptával se mě Jimmy u oběda.
"Bylo to super, jen relax a klídek, tohle sem potřebovala jako sůl. Cejtim se konečně po dlouhý době zase dobře." usmála sem se na něj, on se na mě zářivě zazubil, bylo na něm vidět, že má fakt radost a proto ho mám tak ráda.
"To je dobře, zasloužila sis menší dovolenou." mrkl na mě a pustil se do pečeně, kterou měl před sebou na talíři. Já se taky pustila do jídla, s větší chutí než v posledních pár týdnech. Tenhle víkend byl lepší než kdejakej wellness a čas s Loganem a Justinem byl lepší než hodiny u cvokaře. Cejtim, že už se konečně pomalu můžu zase vrátit do normálu a přes ten smutek se konečně přenýst. Jasně, že mi Jazz bude pořád moc chybět, ale když někoho ztratíte, tak si po čase nevyhnutelně zvyknete. Život jde prostě dál, ať se děje, co se děje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 T.m T.m | 10. dubna 2018 v 8:59 | Reagovat

Super, je fajn, že oživuješ postavy, který jsme dlouho v povídce nepotkali... :)

2 Effy Black Effy Black | 10. dubna 2018 v 11:13 | Reagovat

Smrt Jazze mě dost zasáhla, byl takovou krásnou připomínkou starých dobrých časů. Nevím, asi jsem v něm viděla určitou paralelu na skutečného kamaráda.
Každopádně jsem ráda, jak se s tím vším Sam vypořádává a teším se na další drama. Za chvilku mám maturitu, takže Elita, kterou čtu úplně od začátku její publikace, mě drží nad vodou.

3 Maggdinka Maggdinka | 10. dubna 2018 v 15:09 | Reagovat

[2]: To jsem moc ráda, že ti povídka pomáhá. Mě čekají letos státnice (až v září), takže i mě povídka pomáhá v odreagování. Hodně štěstí u maturity!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama