Everybody should have his own world...

47. kapitola - Mistrovství světa ve famfrpálu

22. března 2018 v 23:57 |  * Elita Bradavic 3 *

Nová kapitola Elity Bradavic je na světě. V téhle kapitole se naše parta vydá na Mistrovství světa ve famfrpálu. Hru jako takovou moc popisovat nebudu, protože by to bylo na moc dlouho a protože se mi s tím nechce crcat, bylo by to moc práce. Myslím, že to není nic moc a za to se moc omlouvám, ale o hru tam tak moc nepůjde, hlavně o akci a zábavu. Dál nic prozrazovat nebudu, abych vás nepřipravila o překvapení. Doufám, že si užijete čtení a jako vždy moc prosím o jakýkoliv komentář...Vaše Maggdinka♥


Mistrovství světa ve famfrpálu

V sobotu sme se sešli u Potterových, abysme vyrazili na Mistrovství světa ve famfrpálu. Do konce prázdnin už zbejvá jen tejden, od pondělí za tejden se s Jamesem vracíme zpátky do Bradavic, tak si ty poslední dny musíme užít. Tyhle prázdniny byly fakt skvělý a to povalování se mi líbilo, na druhou stranu musim říct, že se do Bradavic docela i těšim.
Jimmy dostal deset lístků a jak už se plánovalo předtím, šly čtyři páry - Lily a James, Emma a Mike, Sirius a Charlie a Remus a Amanda. No a k nim sme šli já a Jazz, kterej mi dělal doprovod pro dnešní večer. Sem ráda, že jdu s nim. O prázdninách sme spolu trávili dost času a je s ním vždycky sranda, takže se těšim, i kdyby se na nás ostatní nějak vyprdli a nevšímali si nás, tak mě to vůbec nevadí.
Finálovej zápas Britů proti Brazilcům začínal v sedm večer, kolem šestý sme se přemístili, abysme se stihli přesunout na místo, protože do bezprostřední blízkosti stadionu se kvůli bezpečnostním opatřením přemístit nedá.
Objevili sme se u lesa a došli sme do kempu, kde byli ubytovaný kouzelníci z celýho světa, byla tady skvělá atmosféra a mrtě lidí. Je docela fascinující vidět tolik kouzelníků pohromadě, málokdy si uvědomim, že nás je na světě tolik.
"Jé ahoj, co tady děláte?" zaslechla sem Jimmyho hlas pár metrů před sebou. Ostatní stáli u Franka a Alice.
"Ále, máme tady dneska hlídku, menší bezpečnostní opatření." mávl rukou Frank.
"Chudáci, furt práce a žádná zábava." zakabonila se Lily.
"Není to tak strašný, v době zápasu máme hlídku přímo na stadionu, takže zápas uvidíme." usmála se Alice pozitivně.
"Bezpečnostní opatření jo, něco se čeká?" navázal na předchozí Frankovu poznámku Remus.
"Je to jen prevence, kdykoliv je nějakej větší kouzelnickej sjezd, tak se to dělá. Většinou uklidňujeme nebo zatýkáme jen vožraly, který vyhazujou věci do vzduchu." uklidňoval ho Frank.
"No, podle mě ty opatření nejsou dost velký." vložila se do toho Alice. Frank po ní střelil pohledem, aby nic neříkala a nějak nás nerozrušovala nebo co. Jako kdyby nás to mělo vyděsit, všichni sme v Řádu, takže víme svý, teda krom Charlie, ale o Smrtijedech ví a Sirius jí o Řádu řekl a chce se připojit.
"No, doufejme, že dneska bude všechno v klidu, je tu až moc kouzelníků a pracovníků ministerstva, aby si Smrtijedi něco dovolili. Nejsou sice kdo ví jak chytrý, ale nejsou to sebevrahové." okomentoval to Sirius.
S Frankem a Alice sme se rozloučili a šli sme pomalu na stadion. Zápas začíná až za půl hodiny, ale stadion je až za lesem a cesta k němu je docela dlouhá, navíc potom musíme najít ještě místa a taky pokud možno koupit nějaký pití a občerstvení.
"Připadám si jak na stezce odvahy." ušklíbl se vedle mě Jazz. Sice ještě nebyla úplně tma, ale v lese bylo dost šero a cesta ke stadionu byla lemovaná svíčkama.
"Hm, mě už nemůže nic překvapit, kolikrát sem byla v noci v Zapovězeným lese a chodila bez světla, tohle je slabý." uchechtla sem se.
Došli sme ke stadionu, koupili si každej máslovej ležák a nějaký smažený chipsy a šli sme si najít místa. Byli sme docela nahoře, což bylo super, protože uvidíme zápas dobře. Byly tady i lavičky, ale budeme celou dobu pravděpodobně stát.
Nečekali sme dlouho a začaly slavnostní nástupy. Nejdřív byli na řadě Brazilci. Na hřiště nejdřív přišly holky v těch jejich typických karnevalových kostýmech. Stouply si na takovou plošinu, která se nadnášejícím kouzlem vynesla do vzduchu, pak se spustila hudba a oni začaly tančit. Všichni nadšeně tleskali a řvali. Pak přiletěl famfrpálovej tým a kroužil v různých formacích kolem plošiny. Komentátor je všechny představil. Musim uznat, že to měli fakt skvělý, byla to super show.
Pak měli nástup Britové. Pomocí kouzelných ohňostrojů se na hřišti přehrávaly obrázky z historie naší země, i největší famfrpálový momenty. Pak přiletěl tým a kroužil kolem. Byla sem trochu zklamaná, Brazilci to teda měli exotičtější, ale zas je to zajímavá země, co bych taky čekala. Pak ale kapitán našeho týmu mávl hůlkou a jakoby odnikud začaly přilítávat flašky whisky, skostský, ginu a různých piv. Všechno to lítalo směrem k publiku. Jimmymu se jako správnýmu chytači podařilo chytit flašku Ohnivý whisky a Emmě se jakýmsi záhadným způsobem podařilo odchytit gin. Jak jde o chlast, tak má najednou postřeh jak profesionální atlet. To bude potom dobrá party, ten nástup už se mi líbí víc, oni věděj, na co lidi uhnat.
"Dámy a pánové, ze všech koutů světa. Všechny vás vítám na tradičním Mistrovství světa ve famfrpálu. V dlouho očekávaném finále se utkají týmy z Brazílie a Velké Británie." začal mluvit ministr kouzel hlasem zesíleným kouzlem. Všichni po jeho slovech nadšeně tleskali, křičeli a troubili na kdejaký trubky. Já na kdejaký sportovní zápasy moc nejsem, ale musim uznat, že tohle má fakt atmosféru. To jásání několika tisíců lidí má fakt něco do sebe.
Kapitáni obou týmů si šli podat ruce a pak se týmy rozmístili do předepsaných pozic. Podívala sem se na Jimmyho, ten byl jak na trní, musela sem se zasmát. Jazz se na mě nechápavě podíval, ale nijak to nekomentoval, už si u mě zvykl na ledacos.
"Oběma týmům přeji mnoho štěstí a ať zvítězí ten nejlepší. Zápas je tímto zahájen!" křikl ministr, z hůlky vystřelil jiskry a hned na to se ozvala píšťalka rozhodčího. V ten samej moment byly vypuštěný potlouky a zlatonka, pak rozhodčí do vzduchu vyhodil i camrál a ten hnedka chytil Brazilskej střelec.
Nebudu tady popisovat každej detail hry, hlavně taky proto, že je to docela rychlý a občas sem zmatená. Camrál má každou chvíli někdo jinej, přece jen je to profi famfrpál, všichni sou na košťatech mistři, takže je občas docela těžký to sledovat.
Po patnácti minutách hry už bylo skóre padesát ku sedmdesáti, vedli Brazilci.
"Oba týmy sou silově dost vyrovnaný, myslim, že budou mít skóre dost podobný, ve finále bude záležet na tom, kdo chytí zlatonku." poučoval mě Jazz, aniž by odlepil oči ode hry.
Sledovala sem hru, čas od času mrkla po chytačích, který kroužili nahoře nad ostatníma a do toho popíjela ležák. Nemusim ani říkat, že mi ta jedna lahev nevydržela moc dlouho.
Už se hrálo víc jak půl hodiny, Brazilci teď vedli sto padesát ku stovce.
"Nezajdem pro pití?" nadhodila Lily, která si všimla, že sem na suchu. Sama už taky měla dopito, čemuž se divim a očividně se docela nudila. Ona famfrpál nikdy kdo ví jak nežrala, takže mě to vůbec nepřekvapuje. Přikývla sem a křikla na Jazze, kterej byl teďka skoro v transu, jestli chce taky. Ten jenom přikývl, bůh ví, jestli vůbec ví, co mi zrovna odsouhlasil.
Emma a Charlie nadšeně povzbuzovaly, ale Amanda taky vypadala trochu znuděně, tak šťouchla Lily i do ní.
"No, doufám, že nepřijdeme o chycení zlatonky, u toho chci bejt, ale dát si na chvíli voraz není blbej nápad." rozumovala sem, když sme lezly z tribuny dolů ke stánkům.
"Pro mě za mě, ať si jí klidně chytěj." zabručela Lily. Ta holka je dneska vyloženě sluníčko, fakt jen těžko uvěřit, že její manžel byl nejlepším hráčem ve škole, dobu hrál dokonce v profesionální lize a teď učí lítání a trénuje občas famfrpál. Ale tak nedá se čekat, že budou mít všechny zájmy úplně stejný.
"Je to dobrá hra, není to nuda, oba týmy sou fakt super, ale je fakt, že sledovat to kdo ví jak dlouho není zas takový vzrůšo." odfrkla si Amanda. Jo, tak v tom s ní souhlasim. Já mám jako famfrpál ráda, ale zas tak strašně unešená z toho nejsem. Samozřejmě ale doufám, že naši vyhrajou.
Asi po patnáci minutách sme se vrátily, ostatní si kloudně ani nevšimli, že sme byli pryč. Já podala Jazzovi jeho ležák.
"Je to dvě stě ku sto sedmdesáti, Brazilci furt vedou, ale trochu je doháníme, naši se rozjížděj." informoval mě Jazz a já přilepila oči zpátky ke hře. Najednou lidi začali vřískat, nechápala sem chvíli co se děje, pak sem si všimla, že se Brazilskej chytač řítil k jedný straně hřiště, Brit mu byl hned v patách, konečně uviděli zlatonku. Najednou se jakoby skoro odnikud přihnal potlouk, kterej vyslal jeden z britských odražečů a silně Brazilce bouchnul do ruky. Ztratil trochu rovnováhu, zakymácel se, ale nespadl. Jeho koště ale ztratilo trochu směr a srazili se s britským chytačem, kterej mu byl celou dobu v patách. Oklepali se z toho hodně rychle, ale zlatonka mezitím zmizela.
Všichni se začali zase věnovat střelcům. Po nějaký další době se konečně obrátilo skóre, teď náš tým vedl dvě stě třicet ku dvě stě dvaceti.
"To si dělaj srandu, já zahlídl zlatonku už tak pětkrát, už bych jí dávno měl!" rozčiloval se James a nadával na chytače. Já se musela začít smát.
"Jo jo, každej je takhle na tribuně expert." řekla sem se smíchem, slyšel mě jenom Jazz.
"Na druhou stranu má recht, já už jí taky viděl aspoň třikrát a to odtud nevidíme na celý hřiště. Navíc byl James dobrej chytač ne?" zastával se ho.
"Jo, byl skvělej, já nic neříkám. Možná že by ji fakt už chytil, kdo ví. Jen mě to pobavilo, tyhle rozumy sportovních fanoušků sou vždycky vtipný." mávla sem rukou.
"Jo, to máš recht, já občas dělám to samý, i když bych to určitě neudělal líp." připustil Jazz a zasmál se.
Oba dva týmy daly během dalších minut pár dalších gólů, už se hrálo víc jak hodinu. Pak najednou zase lidi začali povzbuzovat. Chytači opět uviděli zlatonku a řítili se za ní. Každej chytač byl na jiný straně stadionu, takže se řítili proti sobě. Bylo jasný, že zápas skončí, teď záleželo, kdo se ke zlatonce dostane rychlejc.
Oba chytači se k sobě bleskově blížili, už měli i natažený ruce, vypadalo to, že se každou chvíli srazej. Pak to bylo chvíli zmatený, střetli se, nesrazili se nebo tak, ale nebylo kloudně nic vidět. Zlatonka nebyla nikde, takže pokud se nějak nepozorovaně nevypařila, znamenalo to, že jeden z chytačů ji má. Celej stadion zatajil dech, bylo dost zvláštní vidět tolik lidí tak strašně potichu.
Pak britskej chytač vystřelil vítězně ruku do vzduchu a třímal v ní zlatonku. Tribuny propukly v ohlušující jásot, i my sme řvali jak pominutý. Sice to vypadá, že sem do toho zápasu nebyla moc zažraná, mám ale fakt příšernou radost. Rozhodčí odpískal konec hry, skoro to přes všechen ten řev nebylo slyšet.
"Chytač Thompson chytil zlatonku. Velká Británie vyhrává pohár se skóre čtyři sta ku dvě stě devadesáti!" křičel komentátor a jásání se ještě zesílilo.
O chvíli pozdějc už sme sestupovali z tribun dolů. Rozhodli sme se ještě na chvíli zdržet v kempu na oslavy než se přemístíme domů. Jo, oslava a alkohol, to už je moje. Vraceli sme se zpátky přes osvětlenej les. Jimmy rozdělal Ohnivou whisky a podávali sme si ji na kolovačku. Třikrát se flaška dokonce dostala i do ruky nějakýmu cizinci, ale nikoho to vůbec neštvalo.
"To byla skvělá hra! Bylo to pěkně napínavý a to finále bylo super, ještě že je Thompson tak dobrej letec." drmolila Charlie, která se očividně ve famfrpálu docela vyzná. Sirius zrovna z famfrpálu není tak unesenej, ale aspoň má Jimmy teď s kým se o tom bavit.
"Bylo to super, oba týmy byly skvělý, brankář Brazilců byl výbornej, naši střelci byli ve formě a on vykryl hodně jejich gólů. Byl to fakt skvělej zápas, sem rád, že naši vyhráli, ale Brazilci byli fakt skvělý, to se musí nechat." komentoval to James a pak si s Charlie dál povídali. Lily se Siriusem se tak nějak přirozeně připojili k sobě, když se jejich drahý polovičky odpojili. Já a Jazz sme šli úplně vzadu a měli u sebe whisky. Očividně na ní ostatní zapomněli, protože se po ní vůbec nehledali. No, my si nestěžujem.
"Těšim se na tu oslavu, slyšel sem, že to vždycky po mistrovství bejvá divoký." zasmál se Jazz. Tohle je důvod, proč si tak dobře rozumíme, taky je pro každou špatnost a každou oslavu, přesně jako já.
"Jo, to je nejlepší část dneška. Už z dálky slyšim z kempu pěknej bordel, to vypadá na dobrou party." ušklíbla sem se. Z dálky k nám dolíhalo zpívání, křik, troubení, ohňostroje a tak.
Po další čtvrt hodině a dopitý flašce whisky sme konečně vyšli z lesa na obrovskou louku, kde byl kemp a lidi slavili.
Bylo tady fakt veselo. Všude lidi v britských barvách, s vlajkama kolem ramen, pomalovanýma obličejema, všichni si vesele připíjeli, křičeli, houkali na trubky. Pěknej bordel, to se musí nechat, úžasná atmosféra.
"Jak to, že ste na suchu? Takhle by to nešlo!" přichomýtl se k nám nějakej týpek, kterýmu mohlo bejt tak kolem třiceti. Vypadal už dost pod vlivem, ale očividně se dobře bavil a to já dokážu ocenit.
Borec zavolal na nějaký kámoše, přihnalo se jich k nám asi pět a s sebou nesli flašky kdo ví čeho všeho, který nám hned nabízeli. Lily pohotově vyčarovala jen tak ze vzduchu kelímky a my si nalili. Ani sem nevěděla, co to je, ale to je fuk, chlast zadarmo nikdy neodmítnu.
O hoďku pozdějc už sme s Jazzem, s Emmou, s Charlie, s Lily a s Jamesem tančili s dalšíma dvaceti cizíma lidma vláček mezi stanama. Musim říct, že na takovýhle party už sem hodně dlouho nebyla. Bylo to naprosto skvělý. Rozdělali sme flašku ginu, kterou Emma chytila před zápasem a když pití došlo, nabízeli nám svoje úplně cizí lidi. Ani minutu sme nebyli na suchu. Takovýhle neplánovaný party ještě s naprostýma cizincema sou prostě bombastický.
"Hele krásko, co takhle se někam zdejchnout?" dorážel na mě ten týpek, kterej nám jako první nabídl pití, za tu dobu sem zjistila, že se jmenuje Tom.
"Soráč, seš fakt sympoš a všechno, ale dneska nemám náladu." mrkla sem na něj a slušně ho odbyla. Je to kořen, to neříkám, ale fakt nemám náladu. Momentálně se skvěle bavim a fakt se mi nechce zdejchávat někam do lesa a dělat tam kdo ví co.
"No tak, jen na chvilku." nedal se odbýt. Začíná mě trochu srát chlapec, nesnášim, když lidi neberou ne jako odpověď. Proč myslí, že když už sem jednou řekla ne, že najednou změnim názor, když se mě zeptá pětkrát.
"Hele, řekla ti ne, tak vysmahni." objevil se vedle mě Jazz. Tom se na něj trochu zakabonil, ale poslechl a odešel.
"Můj princ na bílým koni." usmála sem se na Jazze vděčně. Někde stopil flašku whisky a nabídl mi, ať se napiju, jelikož můj kelímek byl prázdnej.
"Tebe od jakýholiv neodbytnýho frajera nebo úchyláka zachránim kdykoliv." ušklíbl se.
"Říkám, můj hrdina." zasmála sem se a lokla si whisky ještě jednou. Vzít Jazze sem byl výbornej nápad, skvěle sme se bavili, půlku pařby sme se spolu protlemili, bylo to super. O většině naší party sem polovinu času ani nevěděla, kde je, ale bylo mi to celkem putna. Nejsem jejich matka a společnost mi tady dělá Jazz, tak pro mě za mě, ať si jdou klidně domů.
Bylo něco kolem půlnoci a nějaká parta lidí mě a Jazze pozvala, ať jdem hrát beer pong. Tady v Británii tahle hra není tak populárně, ale já sem tohle hrála párkrát v Americe, takže sem nebyla úplnej amatér. Jazz to nehrál nikdy, ale určitě se brzo chytne.
"Teda, ty válíš!" hvízdl Jazz obdivně, když sem několikrát v řadě za sebou míček do kelímku trefila.
"Na takovýhle věci já sem přirozenej talent." ušklíbla sem se a hodila další míček a trefila sem se znova. Jak jde o hospodský a party hry, tak se najednou měnim v rozenýho atleta, i když sem většinou na jakýkoliv sporty nebo hry na přesnost totální poleno.
Uslyšeli sme tleskání a hvízdání, se zájmem sme se otočili, co se kde děje. Jimmy dělal stojku na sudu s pivem, dva kluci mu drželi nohy a pil skrz hadičku. Lidi jásali a povzbuzovali ho, nejvíc ze všech Lily. Když už to James nevydržel, pustil se a kluci ho postavili opatrně zpátky na zem. Lily se na něj přilepila a dala mu pořádnou pusu. Lidi kolem začali hvízdat. Ty dva sou prostě perfektní páreček, i cizí lidi to viděj, chtěla bych si taky najít nějakou spřízněnou duši, ve který bych měla při chlastání takovouhle podporu.
V dálce sem uslyšela křik. Myslela sem nejdřív, že je to další skupina lidí, která slaví, ale když sem slyšela výkřiky znova, rozhodně to nebyly výkřiky radosti a slavení. I dalších pár lidí to slyšelo a ztichli.
Pak se ozval výbuch. Všichni sme najednou zmlkli a zpozorněli. Z dálky se ozývalo práskání, křik a dupot nohou. Lidi utíkali a byla z toho všeho cejtit panika.
Jazz přiskočil ke mně a chytil mě za předloktí, aby sem se mu někde neztratila. Oba sme už měly vytažený hůlky. Začala sem se dívat po ostatních, jestli sou tady všichni z naší party. Všichni tady byli, ale nikde sem neviděla Charlie a Siriuse.
Pak se ozval další tentokrát silnější výbuch a o několik desítek metrů dál do vzduchu vyšlehly vysoký plameny. To už sme se celá naše parta shlukli k sobě.
Pak směrem k nám přiletělo nějaký kouzlo, který nás minulo jen o dva metry a narazilo do stanu za náma a ten začal hořet.
"Smrtijedi." vydechl Remus a všichni sme se jako na povel rozeběhli k lesu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Effy Black Effy Black | 25. března 2018 v 14:52 | Reagovat

Parádní kapitola! Těším se na pokračování, jsem teď ještě napnutější. Hlavně aby Siriuskovi nic nebylo. Charlie jsem si oblíbila, to ne, že ne. Ale kldině bych ji pro dramatično obětovala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama