Everybody should have his own world...

45. kapitola - Zábava v lunaparku

17. března 2018 v 12:36 |  * Elita Bradavic 3 *
Další kapitolka je tu. V minulé kapitole se nám vzali Emma a Mike a konala se oslava, takže tahle kapitola bude zase taková nudnější a neakční, aby se to nějako vyplnilo. Příštích pár následujících kapitol bude zase trochu zábavných a akčních, takže nuda to rozhodně nebude. Nemá cenu na úvod nic říkat, nic závratného se dít nebude, takže se pusťte rovnou do čtení a nechci rozhodně nijak vydírat, ale k několika minulým kapitolám nikdo nenapsal žádný komentář a mě nebaví přidávat kapitoly, když k nim nedostanu žádné hodnocení. Mám několik kapitol napsaných dopředu, takže bych mohla přidávat i častěji než jednou týdně, ale nebaví mě to, když je to bez komentářů. Budu ráda za cokoliv, klidně i jen jednu větu, třeba shrnutí, jak se vám líbilo pár posledních kapitol...Vaše Maggdinka♥


Zábava v lunaparku

Prázdniny se pomalu krátily, ale byl teprve konec července, takže před sebou mám furt měsíc volna a hodlám si ho užít co nejlíp. Poslední víkend, tejden po svatbě, sem strávila s mamkou a se ségrou v Český Republice. Co sem začala učit v Bradavicích, tak sem se s nima moc nevídala, takže to bylo příjemný.
Jednou takhle večer sme se s Lily povalovaly jen tak na gauči a koukali na nějakej film. Jimmy byl někde s jeho kámošema z famfrpálovýho týmu, ve kterým chvíli hrál, když sme odešli z Bradavic. Kolem půlnoci přišel domů.
"Mám super novinu." hlásil hned ve dveřích s úsměvem od ucha k uchu. Ten kluk je pořád tak pozitivní, nechápu jak to dělá, každopádně je to super. Ta jeho nálada vždycky všechny nakazí. Hodil sebou na sedačku vedle Lily, krátce ji políbil na pusu a zašátral v kapse.
"Lidi z týmu mi dali vstupenky na Mistrovství světa ve famfrpálu!" vyhrkl nadšeně a ukazoval nám lístky.
"To je super! Ne, že bych byla kdo ví jak velkej fanoušek, ale mistrovství musí bejt skvělý, ta atmoška." radovala sem se.
"Tak to je dobře, že seš tak nadšená, protože ty samozřejmě půjdeš." mrkl na mě.
"Kolik jich máš?" zajímala se Lily. Nevypadala kdo ví jak nadšeně, famfrpál ji nikdy nebral, ale bylo jí jasný, že s Jamesem tak jako tak půjde, určitě ale nebyla naštvaná nebo tak.
"No, mám jich deset, tak sem si říkal, že bysme si mohli dát rande večer, půjdem my dva, Sam a vezmeme Remuse s Amandou, Siriuse s Charlie a Emmu s Mikem." hlásil James.
"Trochu ti nevycházej počty a plány. Já k sobě do páru na rande večer nikoho nemám." ušklíbla sem se ironicky.
"Tak si někoho seženeš. Můžeš někoho pozvat na rande ne? Kterejkoliv kluk ti řekne jo už jen kvůli tomu famfrpálu." zahýbal provokativně obočím.
"Jo a nevíš, kde mám někoho během tří tejdnů sehnat, když nikam nechodim a s nikym se neseznamuju?" podívala sem se na něj skepticky. Je to fakt, nikam moc nechodim, podnikáme furt něco v naší partě a navíc ani na seznamování nemám náladu. Tak nějak sem si docela už zvykla, že sem sama a je to docela příjemný. Posledních pár let sem furt s někym byla, neměla sem žádnou delší dobu jen sama pro sebe, takže je tohle docela příjemný.
"No tak při nejhorším vezmeš třeba Sarah." nadhodila Lily.
"Jo, to určitě, ta je ještě menší fanoušek famfrpálu než ty." ušklíbla sem se.
"No a co třeba Jazz? Bavíte se spolu teď hodně ne? Nemusíte to mít jako rande, prostě půjdete jako kámoši, aspoň tam někoho budeš mít." navrhl James.
"Hm, to není špatnej nápad. S Jazzem bude aspoň prča." přikývla sem spokojeně. S Jazzem se teď bavim hodně a sranda s nim je. Famfrpál má rád a jak říká Jimmy, aspoň tam nebudu sama mezi samejma párečkama, i kdyby se ostatní někam rozutekli, tak tam budu mít aspoň Jazze a užijeme si to spolu.
-----------------------------------
Jednou takhle sem si projížděla na internetu různý akce, chtělo se mi něco podniknout a narazila sem na nějakej hudební fesťák. Hned sem zkontaktovala holky a přemlouvala sme, abysme šly. Bylo by fajn užít si aspoň jeden den spolu, jen tak bez kluků, užít si koncerty a trochu se opít. Navíc tam hrajou dobrý kapely, krom dalších tam hrajou hlavně Imagine Dragons, The Lumineers a dokonce i Ed Sheeran, což je fakt pecka.
Holky souhlasily, takže sme si koupily lístky. Půjdem jen na jeden den, ale ty nejlepší sou stejně jenom v sobotu, i tak to bude pecka. Půjdeme já, Lily, Sarah, Emma, Amanda a Charlie. Amandu už sme do naší party dávno adoptovaly a poznat Charlie ještě trošku víc je fajn nápad, na Emminý svatbě se s ní dobře pařilo, takže se docela i těšim, je to fakt fajn holka. Koná se to za dva tejdny, tak už se nemůžu dočkat. Musim si vymyslet nějakej stylovej outfit, fesťáky sou poslední roky hodně o hadrech, takže musíme zazářit.
*
Tejden před fesťákem sme se jen já a Jazz vydali do lunaparku. Oba sme se nudili, on na víkend zavřel hospodu, takže neměl co dělat, tak sme se domluvili. Ostatní měli už nějaký plány a mě se fakt doma samotný na zadku sedět nechtělo. Opalovat se a zevlovat v bazénu se mi sice nikdy neomrzí, ale podniknout občas něco akčnějšího není na škodu.
Řekla sem mu o lístkách na famfrpálový mistrovství a zeptala se, jestli mi bude dělat doprovod a nadšeně souhlasil. Famfrpál má rád, takže to pro něj není jenom o tom dělat mi doprovod, ale užije si to.
"Tak na co půjdem jako první?" nadhodil Jazz, když sme si koupili vstupenky a vešli do lunaparku. Je to ten největší v Británii, maj tady plno dobrejch atrakcí, hodně dlouho sem na něčem takovým nebyla, naposledy vlastně na Lilyině rozlučce se svobodou. V ceně vstupenky sou všechny atrakce, nepočítá se do toho jen občerstvení a stánky jako střelnice a tak.
"Já nevim, je tady plno super vychytávek, vyber něco ty, já se nedokážu rozhodnout." nechala sem výběr na něm. Ještě že je dneska hezky, není mega vedro, ale zároveň svítí slunce a na kraťasy a tílko je to akorát.
"Hm, tak co třeba támhleto?" navrhl a ukázal na obří atrakci, která se na jednom tlustým tameni houpala do všech stran a točila se celých tři sta šedesát stupňů a občas zpomalovala, takže se viselo hlavou dolů.
"Jo to vypadá dostatečně nebezpečně, jdem na to." ušklíbla sem se a hned se zařadila do fronty. Lidí tady čekalo docela dost, ale ta atrakce má dost míst, takže čekám, že se to rychle pohne a druhý kolo by mělo vyjít na nás. Vůbec mi to nevadí, aspoň při čekání s Jazzem pokecáme.
Řada uběhla rychlejc než sme čekali a už sme seděli na atrakci. Začínám mít docela bobky, ale zatnu zuby a vydržim to. Vždycky sem trochu nervózní, ale pak si to užiju. Na takovýhle krávoviny mě užije.
Rozjelo se to a já už po pár minutách nadšeně vřískala. Jen když sme pár vteřin viseli hlavou dolů a já nebezpečně sklouzávala po sedačce, tak sem byla trochu připosraná, ale byla sem dobře připevněná, takže sem věděla, že se mi nemůže nic stát.
Během dalších dvou hodin sme obešli dalších asi pět atrakcí, jednu šílenější než druhou, ale bylo to boží. Pak sme si řekli, že si dáme na chvíli pauzu.
"Jak se najíme, musíme zajít na tu super obří horskou dráhu." ukazovala sem na fakt obrovskou dráhu. Vypadá to fakt božky.
"No jasně, bez toho bysme nemohli odejít." přikývl Jazz a dodal: "A ještě pro srandu zajdeme na strašidelnou jízdu. Jo a taky támhle na tu věž kde tě na sedadle vyvezou nahoru a v šílený rychlosti pustěj dolů."
"Jo neboj, všechno bude. Je ještě docela brzo, ty do hospody dneska nejdeš, tak tady můžem bejt klidně do zavíračky." mávla sem rukou. Posadila sem se k jedomu stolu, abych nám držela místa Jazz zašel pro jídlo a pití.
Po chvíli se objevil se dvěma hot dogama a s obrovským kelímkem koly, kterej budem mít napůl a sedl si na lavičku naproti mně.
"To myslíš, že tohle mi bude stačit jo? Sem sice malá a není to na mě až tak vidět, ale žeru jak neurvalá." ušklíbla sem se a komentovala ten jeden hot dog. I když je docela velkej, tohle mi nestačí ani náhodou.
"Myslíš, že to nevim? Znám tě už docela dlouho. Neboj, tohle je jen první chod, musíme ještě projít všechny ty stánky s cukrovou vatou a dalšíma sladkostma, tim se napráskáme." uklidňoval mě.
"Vidíš, to mě vůbec nenapadlo. Musim si nakoupit i něco na doma." plánovala sem s úsměvem a zakousla se do hot dogu.
"Co ty a holky, jak na tom seš?" nadhodila sem. Trávíme spolu docela dost času posledních pár měsíců, ale na tohle téma se moc nebavíme. Ne, že by to bylo trapný nebo tak něco, oba sme si už dávno ujasnili, že k sobě nic necejtíme a náš vztah je momentálně čistě kamarádskej.
"Co myslíš, když trávim skoro všechen čas v hospodě." ušklíbl se ironicky: "To není zrovna podnik, kde bych potkával deset holek denně, Godrikův Důl není tak velkej a choděj mi tam hlavně štamgasti. Jediná holka se kterou se vídám často seš ty."
"Tak někdy půjdem zapařit do Londýna nebo tak něco. Mi neříkej, že bys už za jeden večer neměl na prstu deset holek." zasmála sem se. Jazz byl a je velkej kořen, fakt že jo. Navíc je milej, vtipnej a hodnej, ten o holky nemůže mít nouze.
"Jo jasně, to by šlo, teď nebyl moc čas, ale už se to usadilo. Asi si najdu do hospody někoho k sobě, abych tam nebyl furt sám, tak budu mít víc volna." přikývl. Takovej kluk jako on si zaslouží nějakou holku, je super, zaslouží si bejt šťastnej. Posledních pár měsíců sem si ho fakt dost oblíbila. Víte, že já ho měla ráda odjakživa, ale teďka sme poprvé byli fakt jen kámoši a tím, že sme spolu chodili a známe se dost dobře, je to kamarádství jednoduchý. Částečně mi nahrazuje i Siriuse, protože s ním se teďka skoro nevídám, hodně pracuje a když nepracuje, tak je s Charlie a chybí mi. Takže když nemám Siriuse, je super mít jinýho kluka takhle na pokec a na kraviny. James tohle místo zastává dost, jasně, ale taky nemá čas dvacet čtyři hodin denně. Holky miluju, ale občas je potřeba bejt s klukem, já si s klukama odjakživa skvěle rozuměla, líbí se mi, že neřešej kraviny a tak.
Asi tak půl hoďky sme poseděli, najedli se, pokecali. Pak sme si došli na záchod, abysme byli ready na další zábavu.
"Nejdřív zajdeme na horskou dráhu a ty sedačky a pak si zajdeme pro nějaký sladkosti, abysme to na těch atrakcích nevyhodili." plánoval Jazz. Dobrej nápad, sice mám silnej žaludek, ale s těmahle pouťovýma přeslazenýma blbostma člověk nikdy neví.
Nejdřív sme šli na tu věž se sedačkama. Byli dvě kousek od sebe, tak sme šli oba ve stejnou dobu. Nahoru to jelo pomalu, musim uznat, že je to docela fajn výhled. Nahoře se to zastavilo a nic se nedělo. Pak to najednou bez varování začalo padat a já si málem nadělala do kalhot. Padala sem a padala, byla sem vyděšená ale nadšená zároveň. Když už sem myslela, že sem mrtvá, pár metrů nad zemí se to začalo zpomalovat a pak se to zastavilo.
"Tak tohle bylo hustý!" smál se Jazz, když sme vylezli.
"Aspoň varování, že to začne padat by ale mohli dát." zabručela sem.
"To překvapení na tom bylo to nejlepší." protestoval vytlemeně. Pak sme se šli postavit do fronty na horskou dráhu. Na tu se těšim celej den.
Frontu sme zase prokecali a už sme byli na dráze. Nasáčkovali sme se hned do prvního vozíku, úplně dopředu, protože to je nejlepší, to ty pády vidíte a prožíváte nejlíp.
Byla to teda jízda, trvalo to asi pět minut a bylo to výborný, jelo to fakt rychle, zatáčky pěkně vyhazovaly a pády i stoupání bylo v některých místech dost strmý. Dokonce se v jednom úseku i fotilo a za pár liber sme si mohli odkoupit fotky, což sme samozřejmě udělali.
"Tak tahle je nejelepší!" hýkal Jazz a popadal se za břicho, málem brečel smíchy, když koukal na sérii tří fotek a na druhý sem měla nádhernej ksicht. Tím nádhernej samozřejmě myslim příšernej, tohle nesmí nikdo nikdy vidět.
"No ty máš taky ránu." ušklíbla sem se a ukazovala na třetí fotku.
"Sory, ale na tebe to fakt nemá. Tohle si musim někam vystavit, aspoň mi to vždycky zlepší náladu." sypal ze sebe mezi smíchem. Začala sem se tlemit taky, za prvý je jeho smích nakažlivej a za druhý je ta fotka fakt vtipná. Nejsem nějaká nána, která by musela vypadat za každejch okolností výborně a nedokázala si ze sebe udělat srandu. Je fakt, že takovejhle ksicht se mi už hodně dlouho nepodařilo udělat, ale vůbec sem nevěděla, že nás zrovna fotěj a zařvala sem no.
"Jdem se napráskat jídlem!" popadla sem Jazze za předloktí a táhla ho k nejbližšímu stánku s cukrovou vatou. Oba sme si jednu koupili a za chvíli už sme byli celý zapatlaný, ale stálo to za to.
Pak sme si skočili koupit ledovou tříšť, já si vzala míchanou z koly a jahody a Jazz si vzal modrou malinu. Pak sme si ještě nakoupili nějaký pendreky, kyselý hady a tak a vydali se na projížďku strašidelným hradem. Na to jdeme spíš jen tak, abysme se pobavili, většinou je to krávovina pro děti.
Pohodlně sme se posadili do vozíku, usrkávali tříšť a jedli sladkosti. Osazenstvo bylo tak půl napůl děti a dospělý.
Jak sme jeli, skoro všichni každou chvíli vřískali a lekali se. Každou chvíli na nás vyskočila nějaká na první pohled umělá figurína a tak. Většina lidí měla docela stažený půlky a my se s Jazzem každou chvíli hlasitě tlemili.
"Myslim, že je to oficiální, sme divný. Všichni sou tady posraný strachy a my se tlemíme jak dva psychopati." chechtal se Jazz.
"Mudlové nejsou vůbec trénovaný, kdyby se před nima každej den nečekaně objevovali duchové a občas nějakým prošli, kdyby vídali hejbající se obrazy a chodili po chodbách hradu velkýho jako kráva většinou úplně po tmě, tak by nebyli takhle posraný." ušklíbla sem se.
"Jo, to je fakt, po Bradavicích člověka jen tak něco nepřekvapí a nevyděsí." připustil Jazz.
Po chvíli jízda skončila a my vyjeli.
"Ty teda vypadáš." ušklíbla sem se na Jazzovu adresu, měl úplně modrej jazyk od tý tříště. Já ho mám určitě červenej jak prase. Hned sem vytáhla mobil a udělali sme si selfíčko s vypláznutýma jazykama. Po dnešku máme docela dost fotek, ale to je jen dobře, dokumentace je důležitá.
Šli sme ještě na poslední dvě atrakce a pak sme si šli nakoupit ještě nějaký sladkosti domů. Vezmu něco i pro Jamese a Lily, oni mi tu a tam taky něco donesou z jejich randíček, tak jim jednou taky můžu dát něco já.
"Tohle byla větší zábava, než sem si myslel. Když jsi přišla s nápadem sem jít, říkal sem si, že takovýhle věci mě bavily naposledy tak před deseti lety, ale bylo to super. Ty máš prostě skvělý nápady." komentoval Jazz nadšeně, když sme pomalu vyšli z parku.
"Vidíš, já ti to říkala, že to bude prdel a měla sem pravdu. Dneska sem si to fakt užila, bylo to super. A bylo super si taky jednou vyrazit někam ven a nesedět furt jenom u tebe v hospodě." usmála sem se.
"Jo, to máš pravdu, bylo to příjemný zpestření, sem rád, že sme šli. Bylo to super a Sam, sem moc rád, že se zase bavíme a je to mezi náma v pohodě, seš fakt super kámoška." podíval se na mě se zářivým úsměvem a já věděla, že to myslí vážně. Taky sem věděla, že tohle všechno je jen čistě platonický, jak z jeho strany, tak i z mojí a za to sem fakt vděčná. Jazz je super kámoš a já teď kámoše potřebuju víc než kluka nebo kámoše s výhodama. Sem moc ráda, že se to mezi náma srovnalo a všechno je super.
Lily mě málem ulíbala, když sem jí doma dala sladkosti a hned se do nich pustila. Pak sem jí a Jamesovi ukazovala fotky, co sme si s Jazzem za celej den pořídili a tlemili sme se tomu spolu snad půl hodiny. Největší záchvat samozřejmě měli z tý trojfotky z horský dráhy, Jimmy spadl pod stůl a Lily brečela smíchy. Sem ráda, když lidi takhle rozesměju, i když je to na můj účet.
Dnešek byl fakt super, jeden z nejlepších dní za poslední dobu, neválela sem si doma jen tak šunky, užili sme si super atrakce, dobře sme se najedli a skvěle pobavili. Byl to super den. A příští tejden nás s holkama čeká ten fesťák, juhůů, už se nemůžu dočkat! A potom to famfrpálový mistrovství. Zbytek léta vypadá fakt nadějně a já sem odhodlaná si to před návratem do Bradavic pořádně užít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Effy Black Effy Black | 18. března 2018 v 21:27 | Reagovat

Posledních pár kapitol jsem úplně prolétla, bylo to skvělé ! Od milovaný Emmy bych nic jinýho nečekala. Pro Jazze a Sam mám slabost, i když na Sam a Siriuse (jasnou endgame pro mě), nebo Sam na začátku Elity, pomatenou z Remova zadku v manžestrákách to teda nemá! Jazz je prostě idea krásnýho štamgasty, těší mě, že si Sam užívá i bez Siriuse.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama