Everybody should have his own world...

39. kapitola - Staronové city

19. února 2018 v 0:53 |  * Elita Bradavic 3 *
Další kapitola k Elitě je tu, přiznávám se, že sem se docela nemohla dočkat až tuhle kapitolu postnu. V minulé kapitole se to mezi Sam a Patrickem docela podělalo a dali si s jejich vztahem pauzu, protože Sam má nějaký nevyřešený záležitosti, který si musí urovnat. První člověk, za kterým šla, byl Sirius. V téhle kapitole se Sam konečně otevře Lily a poví jí všechno o mučení u Smrtijedů a o svých citech k Siriusovi. V druhé části kapitoly bude Sam trávit trochu času se Siriusem, což si myslím užijete. Doufám, že se vám kapitola bude líbit a nebudete se nudit. Moc a moc prosím o komentáře, moc mě mrzí, že žádné nedostávám, je strašn demotivační psát, když nemám žádný feed back, chtěla bych vědět, jak se vám povídka líbí i proto, že mě psaní zase baví a myslím, že teď je děj dobrý. No nic, užijte si kapitolu a za jakýkoliv komentář budu moc vděčná...Vaše Maggdinka♥


Staronové city

Hned druhej den sem se od Siriuse přemístila do Bradavic. Oběd sem si snědla s ním a s Remusem. Remy docela čuměl, když sem dopoledne vylezla ze Siriusový ložnice, ale nijak to nekomentoval. Po obědě sem se i s kufrem přemístila do Bradavic. Dokud si to všechno nesrovnám v hlavě, budu bydlet tam.
Učení sem teďka uvítala, když sem byla na hodinách a mluvila se studentama, na všechno sem zapomínala, takže to bylo příjemný rozptýlení. Březen pomalu končil, bylo to už skoro dva tejdny, co sme se s Patrickem neoficiálně rozešli a já nebyla o nic blíž k vyřešení situace. Potřebovala sem náhled a radu třetí osoby. Rozhodla sem se, že je na čase, promluvit si s Lily. Vždycky mi dokázala poradit a když ne, tak mě aspoň vyslechla a mě se ulevilo. Navíc sem cejtila, že už můžu mluvit o zajetí u Smrtijedů. Potřebovala sem to říct někomu, krom Siriuse a kdo jinej je lepší než Lily.
Domluvila sem se s ní, ona poslala Jamese pryč, odešel si zahrát s klukama poker a my si spolu u nich doma rozdělaly lahev vína a sedly sme si v obýváku.
Řekla sem jí úplně všechno o tom, co nám Smrtijedi prováděli. Popsala sem jí, jak sme byli nejdřív zamčený v oddělených celách a jak nás brali nahoru na mučení. Popsala sem jí, jak nás potom Bella připoutala v tý místnosti, kde sme dny viseli za ruce a jak nás mučila a nutila nás, ať se na sebe navzájem díváme. Nakonec sem jí povyprávěla i ten poslední večer, jak Siriuse Bella málem dodělala.
Během vyprávění, ani nevim kdy, mi začaly týct slzy. Neškytala sem nebo tak něco, mluvila sem normálně, ale půlku vyprávění sem potichu probrečela. Vzpomínání je už tak dost těžký a říkat to někomu poprvé nahlas je ještě těžší. Ani se Siriusem sem o tom takhle otevřeně nemluvila, protože to nebylo potřeba, oba sme tam byli, takže nebylo třeba o věcech mluvit explicitně. Lily mi nabídla papírovej kapesník a já si otřela oči.
"Sam, to sem vůbec netušila." vykoktala ze sebe po chvíli. Byla dost otřesená a nevěděla, co říkat, pak ale pokračovala: "Samozřejmě sem si představovala, co vám tam asi tak dělali, ale tohle by mě ani ve snu nenapadlo. To je hrůza."
"To fyzický mučení bych vydržela. Samozřejmě to bylo příšerný, bolest byla nesnesitelná, ale tak to ti došlo, když ste nás našli, viděla jsi, v jakým sme byli stavu, že jo. Ta psychická bolest byla ale daleko horší. To bylo nesnesitelný." mluvila sem potichu, teď už bez slz.
"Bylo by už tak dost příšerný, sledovat takhle kohokoliv z vás. Ale víš, že pro Siriuse mám slabost. Vždycky to byl můj nejlepší kámoš a vždycky sem ho měla ráda a sledovat několik hodin denně, jak trpí, to bylo to nejhorší. Už nikdy to nechci zažít, upřímně říkám a nepřehánim, že bych radši umřela, než to zažít znova." mluvila sem dál. I když je dost těžký o tom mluvit, musim říct, že je to i příjemný, konečně se s tim někomu svěřit a promluvit si o pocitech, který sem měla od tý doby a který sem nikomu neřekla.
"Ach jo, Sam, to je fakt hrozný." dívala se na mě Lily soucitně: "Vůbec si nedovedu představit, že bych tohle měla někdy zažít. Teď máš můj ještě větší obdiv, ty i Sirius. A už se vůbec nedivim, že se o něj od tý doby pořád tak bojíš a bavíte se spolu tak moc. Projít si něčím takovým spolu, to vás muselo změnit."
"Víš, to nebylo jen to." podívala sem se na ní. Pak sem se znova rozpovídala a řekla sem jí všechno o tý naší poslední noci, co sme si řekli i o tom, jak sem ho políbila. Řekla sem jí všechno o mejch nočních můrách, o tom, jak Siriusovi Patrick volal, aby mě uklidnil, o tom jak sem měla takovou noční můru v Bradavicích a Jimmy přivedl Siriuse a ten u mě zůstal přes noc. O tom, jak byl Sirius první člověk, kterýho sem chtěla vidět, když sem odešla od Patricka. Prostě všechno, co se mezi mnou a Siriusem stalo a já jí o tom doteď nic neřekla.
"To je hlavní důvod, proč sme se s Patrickem pohádali a šli od sebe. Nevim, možná se v tom zajetí něco změnilo. Vidět Siriuse trpět, možná mi to otevřelo oči. Co když ho furt miluju? Možná že sem nikdy nepřestala. Nebo to prostě bylo jen kvůli tý situaci, že sem ho tak viděla a doopravdy k němu nic necejtim? I teď se o něj furt bojim a sme si trochu blíž po těch zkušenostech, ale je to něco víc nebo prostě jenom starostlivost o nejlepšího kámoše? Já prostě nevim a už měsíce nad tim přemejšlim a nemůžu na to přijít." dovyprávěla sem zoufale. Teďka fakt moc doufám, že pro mě Lily bude mít nějakou radu.
"To je těžký, Sam. Úplně rozumim, že máš v hlavě guláš, tohle není vůbec jednoduchý. Je to, co cejtíš k Siriusovi jen obyčejná kamarádská láska nebo něco víc? Kdo ví." povzdechla si. No tak tohle sem fakt vědět nechtěla, to vim i bez ní.
"Já mám Patricka fakt ráda, opravdu. Je to výbornej kluk a v mnoha směrech nejlepší, jakýho sem kdy měla. Jenže Sirius je Sirius. Určitým způsobem je to moje spřízněná duše, chápeš? Na jednu stranu, když si vzpomenu, jaký to bylo, když sme spolu chodili, tak si říkám, že to nefungovalo a fungovat nikdy nemůže. Na druhou stranu si ale říkám, že sme oba přece jen trochu dospěli a možná by to mezi náma bylo jiný a na podruhý by to mohlo vyjít. Tohle je fakt v prdeli." odfrkla sem si a pořádně si lokla vína.
"Chápu tvoje dilema. S Patrickem vypadáš šťastně a chová se k tobě hezky. Na druhou stranu ale to se Siriusem máš všechno taky, víš? Z mýho pohledu, když vás dva spolu vidim, vypadáte jako že k sobě patříte. Vždycky seš s nim šťastná, dokážete se bavit o čemkoliv, máte spolu pouto, který nemáte s nikým jiným. Do tvojí situace se vžít nedokážu, já s Jamesem nikdy nebyla žádná kámoška, než sme se dali dohromady, takže sem neměla žádný dilema, že ho ztratim jako kámoše, jestli se rozejdeme a tak. Chápu, že u tebe a Siriuse je tohle jiný. Na druhou stranu, rozešli ste se jednou a našli ste si k sobě cestu zpátky, tak proč by to nešlo znova? Nedovedu si představit, že byste se někdy měli přestat bavit, to vy dva prostě nedokážete." mluvila. I když to nejsou žádný rady, tak sem moc ráda za její pohled na věc. Znát názor třetí osoby se vždycky hodí a navíc se taky hodí, slyšet, jak mě a Sirius vnímá jinej člověk.
"Sirius tě má furt rád, víš to? Jde to na něm vidět. Myslim, že nikdy nepřestal. Když ses s nim rozešla, zlomilo mu to srdce a i když se tvářil jako hrdina, občas na něm bylo vidět, že je z toho všeho špatnej. To je jeden z důvodů, proč to jde tak vidět. I když mu některý věci lámaly srdce, tak tady pro tebe vždycky byl, ať se dělo co se dělo. Třeba jak ses rozešla s Jazzem a byla z toho špatná. Určitě to pro něj bylo těžký, vidět tě takhle po rozchodu s jiným klukem, ale ještě těžší pro něj bylo, vidět tě na dně a snažil se dělat všechno pro to, aby tě rozveselil a povzbudil. Sirius by tě na rukou nosil, umřel by pro tebe, doslova. Vidim, jak se na tebe dívá, jak se mu rozzářej oči, když tě vidí, jak se usmívá, když něco vyprávíš nebo blbneš." poučovala mě dál.
"To je sice všechno hezký, ale teď jsi docílila akorát toho, že se cejtim ještě hůř, protože mě Patt i Sirius milujou a já jim oběma ubližuju, protože sem neschopná si to srovnat v hlavě." ušklíbla sem se trpce.
"Strašně ráda bych ti pomohla, ale tohle si musíš urovnat sama. Tohle za tebe nikdo nemůže rozhodnout. Myslim si ale, že sama to časem poznáš. Ono to přijde, něco se stane, co ti poradí, jak se rozhodnout, uvidíš." utěšovala mě a soucitně se na mě usmívala.
"Doufám, že máš pravdu, protože jinak sem totálně v háji." zabručela sem a přála si víc než kdy dřív, aby měla Lily pravdu.
---------------------------------
Začátkem dubna se mi ozval Sirius, že má pro mě překvapení, ať na něj ve středu čekám v šest v Prasinkách u Chroptící chýše. To by mě teda zajímalo, co je to za překvapení, jak ho znám, tak zas nějaká konina.
Došla sem tam trochu se zpožděním, protože mi před chvílí končila poslední hodina v Bradavicích. Už tam čekal a opíral se o zbrusu novou motorku.
"To si děláš srandu?" zasmála sem se. Poodstoupil, abych na motorku pořádně viděla.
"Krásná, ne? Vždycky sem motorku chtěl, tak sem si našetřil a konečně sem si jí koupil. Udělal sem na ní i pár kouzelnejch úprav." chlubil se a vypadal nadšeně. Byla fakt hezká, to se musí nechat, žádná sportovní ani žádnej harlej, byla ale fakt stylová, černá, pěkná.
"Půjdem se projet?" nadhodil pak.
"A umíš na tom už jezdit?" podívala sem se na něj skepticky. Ne, že bych Siriusovi nevěřila, ale před motorkama mám docela respekt. Je až moc jednoduchý se na nich vysekat.
"Neboj, dělal sem si řidičák a už nějakou dobu na ní trénuju. Přece si nemyslíš, že bych tě vzal, kdybych riskoval, že se s tebou vysekám." podíval se na mě trochu dotčeně. Nevim, jestli byl dotčenej proto, že pochybuju o jeho schopnostech nebo proto, že bych si myslela, že by mě vědomě ohrozil. Nic sem na to neříkala a šla sem si sednout za něj.
"Pořádně se chytni, ať mi neodletíš." řekl ještě. Pevně sem omotala ruce kolem jeho pasu. Nakopl motorku a pomalu sme se rozjeli. Pomalu začal nabírat rychlost a já se k němu zezadu instinktivně přitiskla, takže sem byla nalepená na jeho zádech a ruce sem kolem něj omotala ještě pevnějc.
"Teď se drž pořádně, abys nespadla." křikl na mě a trochu zvednul řidítka. Nevim, jestli mám halušky, ale připadá mi, že sme se začali zvedat do vzduchu. Ne, nemám halušky, fakt letíme. Začali sme nabírat výšku a letěli sme od Prasinek směrem k Bradavicím.
"Říkal sem, že sem udělal nějaký úpravy. Remus mi s tím pomohl, abych si byl jistej, že to fakt vydrží." křikl nahlas, abych ho přes hučení motoru a vítr slyšela. Teď už sme letěli nad jezerem. Momentálně byla večeře, takže nás nikdo nemohl vidět a navíc už se stmívalo. Pomalu sem se začala uvolňovat a užívat si to. Nejsem nějakej skvělej letec, jako třeba Jimmy, ale nejsem ani marná, s koštětem mi to vždycky šlo a mám to ráda. Ten vítr ve vlasech, ten pocit svobody a klidu.
Letěli sme nad jezerem a já se dívala na náš odraz do vody pod náma. Bylo to fakt uvolňující. Po chvíli sme začali ztrácet výšku a Sirius se chystal na přistání. Trochu to hrklo, když sme se dotkli země, ale bylo to poměrně hladký. Po chvíli zabrzdil úplně.
"To byla paráda." křičela sem nadšeně, když sme z motorky sesedli. Nevim ani proč, ale hned sem měla o trochu lepší náladu. Sirius vypadal spokojeně a s úsměvem na mě koukal a pozoroval, jak se tlemim. Mimoděk sem si vzpomněla, co mi nedávno říkala Lily, o tom, jak se na mě Sirius dívá, když mluvim nebo se směju. Bylo dost divný, si to uvědomit, zrovna v momentě, kdy se to děje.
"Nechceš si to zkusit?" nadhodil.
"Cože?" vykoktala sem.
"No, řídit. Pojď to zkusit. Na tom nic není fakt, ukážu ti to a celou dobu tě povedu. Zkusíme to jen na zemi." překecával mě. Na jednu stranu sem měla staženou prdel, na druhou stranu mě to ale lákalo a věděla sem, že se Siriusem sem v bezpečí.
"Ale jo, proč ne." vyhrkla sem nakonec. Sirius mi všechno ukázal, jak na plyn, brzdu a tak. Pak sme se posadili, vyměnili sme si místa, on si tentokrát sedl za mě. Namáčkl se mi na záda a natáhl ruce a položil je na moje, který už sem měla na řidítkách, aby mi mohl pomáhat. Jeho paže mě z obou stran objímaly, takže sem si připadala v naprostým bezpečí.
"Tak pomalu začni přidávat plyn, pozvolna." naváděl mě a sám začala hejbat s rukou a vedl tak tu mojí pod jeho. Pomalu sme se rozjeli, šlo to až moc hladce. Pomalu sme spolu přidávali plyn a už sme nabrali docela dobrou rychlost, nebylo to žádný Rychle a zběsile, ale nejeli sme ani jak šneci.
"Vidíš? Nic to není. Seš přirozenej talent." smál se.
"S takovým učitelem to jde samo." křikla sem, aby mě slyšel.
"Tak to zvedneme do vzduchu, ne? Budeš dělat furt to samý, není to žádná změna." ujišťoval mě a aniž by čekal na odpověď, zmáčkl nějaký tlačítko a já cejtila, jak se začínáme zvedat do vzduchu.
"Juhůůůů!" vřískala sem o minutu pozdějc a kroužila nad jezerem. Už sem řídila sama, nevedl mě svejma rukama, ale pořád mě za moje držel. Hlavu měl přitisknutou vedle mýho obličeje, aby dobře viděl. Chvílema mě to docela rozptylovalo.
"Myslim, že to by pro dnešek stačilo, jdem na přistání." zakřičel, abych ho slyšela.
"Cože? Já nepřistanu!" začala sem panikařit. Na tenhle detail sem zapomněla.
"Neboj, pomůžu ti." ujišťoval mě křikem zpátky. Jeho ruce pevně chytily moje, v podstatě přes moje ruce držel řidítka, protože já mám malý ruce a on má naopak velký. Pomalu sme začali klesat, trochu i brzdit, abysme na zemi nedopadli ve velký rychlosti a konečně sme se dotkli země. Přistání to bylo trochu tvrdší než když řídil on, ale nebylo to nic strašnýho. Po pár metrech na zemi sme konečně úplně zastavili.
"To bylo boží!" radovala sem se, když sme už stáli. Furt sme ještě seděli na motorce, on ke mně byl pořád přitisknutej a teď takhle na zemi, sem si to začala až moc uvědomovat. Trochu sem pootočila tělo a hlavu, abych na něj viděla a chtěla sem mu něco říct.
Hned sem ale zapomněla, co to bylo, protože můj obličej se ocitl nebezpečně blízko od jeho. Zůstala sem na něj zírat s mírně pootevřenou pusou. Zatajil se mi dech. I on vypadal trochu zaraženě a překvapeně a díval se mi do očí. Pak jeho pohled spadl na moji pusu. Přejel mi mráz po zádech. Nevědomky sem si lehce olízla rty. Něco ve mně začalo růst. Bylo to napětí? Nervozita? Očekávání?
Trvalo to jen několik sekund, ale připadalo mi to delší. Já se ani nepohnula a konečně on se ode mě trochu odvrátil. Odkašlal si, odlepil se ode mě a postavil se.
"Už bych měl letět, do Londýna je to dlouhá cesta a já zejtra vstávám brzo do práce." hlásil, vypadal trochu nesvůj.
"Jo, jasně." přitakal sem. Stála sem taky. On si sedl zpátky na motorku.
"Tak nasedej ne?" poplácal na místo za sebou.
"Cože?" nechápala sem.
"Sme na druhý straně jezera, pokud se teda nechceš procházet při měsíčku a šlapat několik kilometrů k hradu, měl bych tě hodit blíž, ne?" zasmál se nad mojí natvrdlostí a napjatá nálada trochu opadla.
"No jasně." zatlemila sem se taky. Občas sem prostě zpomalená.
"Hodim tě třeba na astronomickou věž, místo na přistání tam je a ty to budeš mít aspoň k sobě do kabinetu kousek." oznámil mi a nastartoval.
Ten večer sem nemohla usnout, v hlavě se mi honily myšlenky. Dnešek byl zvláštní. Hezkej, ale zvláštní. I když šlo jen o kamarádský povyražení a ne rande, nemohla sem se zbavit pocitu, že to jak rande působilo. Ani to nebylo rande, ale připadalo mi to jako nejlepší rande, který sme kdy měli. Když sme spolu se Siriusem tenkrát v šesťáku chodili, byla sem s nim šťastná, ale žádný pořádný opravdický rande sme ani neměli. Spíš sme se jen tak chodili procházet, dělali sme kraviny, nebo sme dělali čuňačinky.
Nemohla sem se zbavit myšlenek, že kdybysme se spolu dali znova dohromady, možná by to takhle teďka vypadalo. Bylo by to jinačí, než předtím. I když sme se Siriusem pořád víceméně stejný, je to už tři roky, co sme spolu chodili a za tu dobu sme se prostě trochu změnili. Co když by to tentokrát bylo fakt ono?
A ten moment, jak sme přistáli a měli obličeje kousek od sebe. Ani to nedokážu popsat, takovej pocit sem nikdy nezažila. Byla to nervozita a nejistota, smíšená s jakýmsi očekáváním a možná i chtíčem. Zatajil se mi dech a sevřely se mi vnitřnosti, bylo to fakt zvláštní. Nejen, že se mi tohle nikdy nestalo se Siriusem, tohle se mi nestalo nikdy s nikým. Nikdy bych nečekala, že něco takovýho ucejtim, ještě k tomu k Siriusovi. Odjakživa sem kolem něj byla v klidu a svá, o nervozitě nikdy nemohla bejt řeč. Teď to bylo trochu jiný, jak kdybych na chvíli spadla pod vliv toho jeho kouzla, ze kterýho ostatní holky vždycky omdlívaly a já to nikdy nemohla pochopit.
Navíc ani nevim, jestli sem ho chtěla políbit nebo ne. Myslim si, že chtěla, ale furt mě něco drží, nějaká nejistota, to, že pořád nemám urovnaný svoje city. Lily mluvila o nějakým znamení, že se něco stane, něco co mi poradí, jak se rozhodnout. Bylo tohle ono? Nebo mám počkat ještě na něco? Bože, já sem tak v háji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Effy Black Effy Black | 22. února 2018 v 0:22 | Reagovat

Moc mě mrzí, že je pro tebe takhle demotivační psát. Snad tě potěší, že mi poslední dvě kapitoly, které jsem právě zhltla, udělaly ohromnou radost. Elita je pro mě srdcovka, jako žádná jiná povídka a taky jediná, ke které se i v dnešní době vracím. Pro mě celá obsese kouzelnickým světem na úrovni fanfiction začala až u Elity. Jsem proto hrozně zvědavá jak se právě Sam vypořádá s tím, co už poměrně brzo milovaný hrdiny čeká. A samozřejmě, jestli si Siriova nonšalantnost opět získá Sam na vztah.
Ke kapitole snad jen ještě říct, že jsem ráda, že už si Sam s někým popovídala a za chvilky Siriuse a Sam klasicky veliký vděk!

2 Maggdinka Maggdinka | 22. února 2018 v 14:01 | Reagovat

[1]: Já chápu, že tak moc lidí už HP povídky prostě nečte, takže neočekávám zástupy. Na druhou stranu ani nevíš, jak moc velkou radost mi udělá jakýkoliv komentář od tebe, i jeden člověk dokáže udělat radost a motivovat, takže ti moc děkuju a budu ráda, když v tom budeš pokračovat. Mám napsaných pár kapitol dopředu a v hlavě další náměty na dohlednou budoucnost, takže teď budou kapitoly určitě přibývat docela často, doufám, že mě múza jen tak neopustí. Příští kapitoly budou zase trošku horská dráha, ale to by nebyla Elita, aby se věci nekomplikovaly, že jo. Ještě jednou moc díky za komentář!

3 Cassiopea Cassiopea | 24. února 2018 v 15:56 | Reagovat

Nemáš ani tušení jakou radost jsem dneska měla když jsem zjistila že si napsala další kapitolky ;-) Elitu jsem vždycky zbožňovala a doufala že se k ní vrátíš. Všechny kapitoly jsem zhltla najednou a už se nemůžu dočkat dalších protože i po takové pauze pořád píšeš skvěle ;-) btw doufám že se Sam se Siriusem dá co nejdřív pohromadě :-D

4 Maggdinka Maggdinka | 24. února 2018 v 17:24 | Reagovat

[3]: Jé, tak to mám radost, že se jeden z mých dávných čtenářů vrátil "na místo činu" a jsem moc ráda, že se ti všechny nové kapitoly líbili. Trochu jsem se bála, že jsem z toho vypadla, přece jen jsem měla pár let pauzu. Moc děkuji za komentář, hrozně mě potěšil a budu nadšená, když aspoň občas nějaký komentář zanecháš, moc mi to pomáhá v psaní :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama