Everybody should have his own world...

37. kapitola - Jak ten čas letí - 2. část

10. února 2018 v 18:09 |  * Elita Bradavic 3 *
Druhá část kapitoly je tady a party pokračuje. Naši přátelé jsou pořád na plese, tahle kapitola bude celá o tom. Doufám, že se vám bude druhá část líbit a že se taky snad i pobavíte. Je to malinko kratší než normálně, ale takhle kapitola byla rozdělena do dvou částí, takže je to vlastně delší než normálně. Nemá cenu dál nic dodávat, užijte si čtení a prosíííím komentáře...Vaše Maggdinka♥


Jak ten čas letí - 2. část

Vyběhli sme se Siriusem na nádvoří a chechtali sme se, ani pořádně nevim čemu. Sirius v ruce držel flašku whisky, kterou před chvílí štípnul a já si zas připadala jak puberťačka, která v Bradavicích vyvádí nekalosti.
Prošli sme přes nádvoří a vydali se na most, kterej má stříšku, protože zrovna sněžilo, tak ať nejsme celý promočený. Sirius mi hned nabídl lahev, kterou před chvílí rozdělal. Pořádně sem si lokla a cejtila sem jak mnou prostupuje příjemný teplo, což se zrovna hodí, protože je kosa jak na Sibiři.
Opřela sem se o zábradlí a čuměla na temný jezero, Sirius se opřel vedle mě, předloktím sme se dotýkali.
"Mimochodem, dneska ti to fakt sekne. V těch šatech vypadáš skvěle a ten culík ti takhle taky sluší, měla bys to tak nosit častějc." zahýbal obočím, se smíchem sem ho plácla do ruky. Věděla sem ale, že to myslí vážně.
"No ty seš taky štramák, tobě obleky vždycky sekly. Všechny holky z Bradavic a i nějaký kluci po tobě slintaly, jak sme přišli do Velký síně." mrkla sem na něj. Jo holt pro Siriuse v kvádru sem měla vždycky slabost, je sexy až to bolí.
"Je to divný, bejt tady zase?" promluvil po chvíli. Nepodívala sem se na něj, ale věděla sem, že ani on se na mě nedívá a kouká se taky před sebe.
"Trochu. Je fakt dost uhozený, že sem tady jako učitelka. Ze všech prací na světě, který sem si představovala, že budu jednou dělat, tohle mě fakt nenapadlo." zasmála sem se a pak se už vážnějc dodala: "Ne, je to fakt divný. Nechápej mě špatně, je super bejt tady, to učení mě kupodivu baví a když je tady i Jimmy, tak je to super. Ale to co sem na Bradavicích odjakživa nejvíc milovala, to už prostě není."
"Jako co třeba?" zeptal se a otočil se na mě, taky sem se na něj podívala. Teď sme stáli bokem k zábradlí, jednou rukou sme se furt opírali, ale byli sme čelem k sobě.
"Vy. Celá ta naše parta dementů." usmála sem se a pokračovala: "Všechny ty žertíky, co sme prováděli a doháněli tim McGonnagallku k šílenství, ty blbosti a vyrušování na hodinách, naše chlastačky, chození po celým hradu a pozemkách po večerce jak kdyby se nechumelilo, chození tajnou chodbou do Prasinek, sedání u Nebelvírskýho stolu, i když nás polovina ani do Nebelvíru nechodila a naše bitky s jídlem." vzpomínala sem nostalgicky a trochu pitomě sem se u toho usmívala, nemůžu si prostě pomoct no.
"Celkově prostě bejt tady dvacet čtyři hodin denně, víš? Ta atmosféra. Jít s kýmkoliv, kdykoliv ven. Všechno co sme pro to museli udělat bylo sejít pár schodů a chodeb, ne posílat smsky nebo volat jako teďka. Všichni se vždycky těšili na prázdniny strašně domů, ale já ne. I když od toho učení si odpočinout bylo super, já se nemohla dočkat prvního září, až s váma všema zase budu celejch deset měsíců. Teď to není ono, ráno se sem přemístim a večer zase zpátky a krom Jimmyho tady nikdo z vás není." mluvila sem dál. Nemyslim to blbě, nejsem nějak nevděčná, ale bejt tady je takový trochu hořko-sladký.
"Jo, přesně vim co myslíš. Já tady sice nepracuju, ale teďka, bejt tady, je to divný. Vědět, že je to jen jedna noc a z pár hodin se odtud zas přestim domů a v pondělí půjdu do práce." přitakal. Sirius mi vždycky rozumí.
"Na, celá se klepeš." řekl a sundal si sako. Přehodil mi ho přes ramena a já se do něj zavrtala. Docela už sem se klepala zimou a on si toho všimnul. Slastně sem nasávala vůni jeho saka, vonělo jako on. On vždycky voněl hezky.
"Taky mi chyběj tyhle naše pokecy a procházky." dodala sem s úsměvem a dala mu flašku, ze který sem se před chvílí napila.
"To mě taky. Bylo to super, ne?" oplatil mi úsměv a chvíli se na mě upřeně díval.
"Jo to bylo. Sem moc ráda, že se furt často vídáme. Když sem byla v Americe, stálo to za prd. Jasně, bylo to tam super, fakt sem si to užila a taky sem to potřebovala. Po tom, co umřel taťka sem byla fakt ztracená. Jenže ste mi chyběli a pořádně sem si to uvědomila, až když sem se vrátila. Občas mi ale fakt chyběj tyhle časy. Občas na obědě, když se dívám na kolejní stoly, čučim na nějakou skupinku děcek a pozoruju je, jak se něčemu tleměj a strašně mě štve, že už to nejsme my." povzdechla sem si. Začínám se cejtit fakt stará, nedávno mi bylo teprv dvacet, ale když takhle na něco vzpomínáte, uvědomíte si, že ty bezstarostný časy sou pryč. Jako by mi četl myšlenky, začal Sirius mluvit: "To byly časy, kdy jediný starosti, který sme měli, bylo to, že musíme do druhýho dne napsat deset stránek pojednání, co? Je to až k nevíře, jak moc se některý věci za tak krátkou dobu změnili."
Řekl přesně to, na co sem myslela a věděla sem, že těma změnama a starostma myslí hlavně náš boj proti Smrtijedům a Voldemortovi. Jo, kdo by si to kdy pomyslel, že chvíli po škole začneme bojovat v odboji proti černokněžníkovi.
"Na jednu stranu mi to všechno připadá tak strašně dávno. Za tu dobu se některý věci tak strašně změnily. Na druhou stranu mi ale připadá, že je to teprve včera, co sme byli na našem absolventským plese. Je to fakt divný." filozofovala sem. Takhle se pozná, že začínám bejt vožralá.
"Jo, přesně vim, jak to myslíš. Taky mi to tak připadá. Občas si připadám furt jako puberťák, hlavně teďka tady. Zároveň mám ale občas pocit, že sem už dospěl a hodně toho zažil. Je to fakt na hlavu." zasmál se trochu, aby odlehčil situaci.
"Jo, dospěl jsi. Zároveň seš ale pořád stejnej a to je dobře, protože jinýho bych tě ani nechtěla." pousmála sem se a koukala na něj.
"Nápodobně." usmál se zpátky a taky na mě zíral. Pak si všimnul, že i když mám jeho sako, tak se celá třesu a ukončil to: "No, bylo moc super, zopakovat si naši Bradavickou tradici, ale měli bysme jít dovnitř."
"Víš, můžeš kdykoliv přijít a můžeme si tuhle tradici opakovat častějc." nabídla sem mu, když sme přes nádvoří kráčeli zpátky do hradu.
"Tak tuhle nabídku nemůžu odmítnout." věnoval mi poslední úsměv, než sme došli zpátky do Velký síně.
"Tak tady seš." přišel ke mně Patrick a objal mě kolem pasu. Ani sem si neuvědomila, že sem mu neřekla, že jdu pryč. Byli sme se Siriusem pryč jen asi půl hodiny, ale i tak. Pak mi podal skleničku whisky.
"Ty prostě víš, co potřebuju." usmála sem se dala mu pusu na tvář. Šli sme si sednout ke stolu za ostatníma. Pár lidí už odešlo, ale furt nás tady bylo docela dost. Nebylo zas kdo ví jak pozdě, ale velká party to asi nebude. Musim se taky trochu krotit, nesmim zapomínat, že tady už nestuduju. Nemůžu se zlejt jak dobytek a tancovat tady na stole, jak mám občas ve zvyku. Ne, že by mi záleželo na reputaci u studentů, ale nejsem až takovej magor, takovýhle věci tady už prostě dělat nemůžu, to můžu dělat jen mimo práci.
"Sam, pojď s náma tancovat!" přilítla ke mně Mindy, jedna ze studentek sedmýho ročníku. Ta už byla slušně pod parou, účes měla rozcuchanej a šaty zmačkaný.
"Dík Mindy, ale asi si to nechám ujít. Je to váš ples, užívejte si to." ušklíbla sem se.
"Však si ho s náma taky můžeš užít ne? Sme s holkama chtěly, aby si s náma naše nová oblíbená profesorka zatancovala." hustila do mě dál. Ty jo, asi se začnu červenat, tohle mi fakt lichotí. Navíc je hezký, že to slyšej i ostatní. Aspoň uviděj, že mě ty děcka žerou a nebudou si ze mě furt dělat srandu. Mindy se mě ještě chvíli snažila překecat, ale když viděla, že mě nezlomí, odešla tancovat s ostatníma dál.
"Ona ti tyká?" podívala se na mě skepticky Sarah.
"Jo, všichni sedmáci a šesťáci mi tykaj. Nabídla sem jim to hned na první hodině. Přišlo mi trapný, aby mi vykali, když si mě většina z nich pamatuje ze školy a sou jenom o pár let mladší. Před ostatníma profesorama sem pro ně ale profesorka Stoneová, aby nikdo neměl blbý kecy." vysvětlovala sem.
"Jo, já to mám stejně." připojil se ke mně James, což sem ocenila, aspoň nebudu za jedinýho magora.
"Čumim, oni tě maj fakt rádi." rejpnul si Sirius.
"No dovol? Já sem okouzlující člověk, každej si mě hned zamiluje. Ty ze všech lidí bys to měl vědět nejlíp." zašklebila sem se na něj. Na chvíli sem se střetla pohledem s Patrickem.
"Sam, zvedej prdel a pojď tancovat. Mě odmítnout nemůžeš!" přihnala se k našemu stolu Jenny a začala mě tahat na nohy. Ta holka je fakt po mě. Malá, hlasitá a nevymáchaná huba. Tak nevim, jestli je to pro ní požehnání nebo prokletí.
Po chvíli překecávání sem se nakonec zvedla, Jenny zakvílela radostí a za ruku mě vedla ke skupince sedmáků, se kterejma tancovala. Všichni začali hlasitě jásat. Já vim, že sem oblíbená, ale takovej jásot bych fakt nečekala. Vinim chlast.
Hrála rychlá písnička, já moc kouzelnickou muziku neposlouchám, ale tohle je zrovna jedna z mála dobrejch písniček, který mám fakt ráda. Začala sem se střídmě kroutit, ale po chvíli sem se prostě odreagovala a začala tancovat trochu divočejc. No co, však jen blbnu se studentama, na tom není nic divnýho, kdo by s tim mohl mít problém.
Po chvíli se odněkud vyloupla Jenny, o který sem ani nevěděla, že zmizela a vedla za ruku Jamese. Taky ho dostala. Ostatní zase začali vřeštět a holky vypadaly dost nadšeně. By mě zajímalo, jak se na manželovu popularitu tváří Lily. Dělá hrdinku, ale určitě trochu žárlí. Holt James je hezkej chlap, kdyby my sme tenkrát měli takovýho hezkýho a mladýho učitele, taky bych z něj byla hotová.
Nebyl by to Jimmy, kdyby nedělal bejkárny, takže i on začal divoce tancovat a blbnout. Začalo se kolem nás tvořit klubko studentů, protože si čím dál víc lidí všímalo, že tady tancujeme a chtěli na nás vidět a tancovat s náma taky.
Mimoděk sem se podívala k učitelskýmu stolu a viděla Brumbála, jak se dívá našim směrem a směje se pod vousy. Ten nikdy nezklame.
Po chvíli se do našeho chumlu přihnali i Sirius s Remusem, Lily, Sarah a Emma. Studentky kolem málem začali omdlívat, když viděli Siriuse a ještě víc, když začal tancovat. Je fakt prdel, vidět takhle holky na Siriuse reagovat, když já ho od prváku vidim jako nejlepšího kámoše. Samozřejmě sem si vědoma toho, že je to kořen jak prase, nejsem slepá, ale nedovedu si představit, že bych z něj byla takhle hotová.
Lily se kroutila kolem Jamese a studentky, který si doteď nevšimli, že má Lilka na ruce prsten, na ně zklamaně a závistivě koukaly. Vsadim se, že Lilka si tohle náramně užívá. Sice je to jen banda školaček, ale i tak. Chápu, že to musí bejt super pocit, vědět, že je vdaná za chlapa, po kterým jede tolik holek a on je jen její. James měl ale vždycky oči jen pro Lily, i kdyby kolem stál zástup modelek, on by viděl jen ji. U Jimmyho neměla jiná doopravdy šanci už od jeho jedenácti, řekněme si to na rovinu.
Se smíchem sem se vydala pro pití k rautovýmu stolu. Nalila sem si skleničku whisky a kopla ji do sebe a rovnou si nalila i další.
Málem sem se polila, když mě někdo poklepal na rameno. Otočila sem se, stál tam Patrick.
"Už mě to tady nebaví a sem unavenej." oznámil mi. Nevim, co čeká za reakci.
"Já domů ještě nejdu." řekla sem prostě. Jako sorry, ale skvěle se bavim a odcházet se mi fakt nechce, zrovna se to tady začalo rozjíždět.
"Jak myslíš, já jdu. Uvidíme se doma." pokrčil rameny a ani se neusmál. Dal mi letmou pusu na tvář a bez dalšího otočení odešel. Co s nim je? Pak sem si uvědomila, že sem na něj skoro celej večer srala. Jo sice sem skoro celou dobu seděla u stolu, ale bavili sme se s ostatníma, pak sem byla se Siriusem a teď už asi půl hodiny tančim se studentama. Cejtila sem se kvůli němu trochu blbě. Na druhou stranu, no a co. Za co bych se mu měla omlouvat, nemusíme přece všude chodit ruku v ruce ne? A když se bavim, tak se bavim, rozhodně s nim nepůjdu domů jen proto, že chce jít on. Nejsme přece siamský dvojčata, můžeme dělat věci odděleně.
Kopla sem do sebe druhou skleničku whisky a vrátila sem se tančit. Pane bože, Emma se zas pokouší o break dance a navíc v plesových šatech, v šatech který má půjčený z mamčiný firmy a který musej bejt při vrácení jak nový. Doufám, že studenti nevěděj, že tohle pako je moje nejlepší kámoška.
*
"Mně je tak blbě." sténala Jenny a začala zas zvracet do záchodový mísy. Znova sem jí chytila vlasy. Před chvílí se jí udělalo na parketě blbě, naštěstí sem včas zakročila, vytáhla ji na záchody a zabránila tak tomu, aby si ji všichni pamatovali jako tu, která poblila na plese Velkou síň.
Ještě že mám silnej žaludek a nevadí mi, když někdo jinej blije, jinak bych teď taky hodila šavli. Už asi potřetí to ze sebe dostávala.
"A já myslela, že seš po mě." ušklíbla sem se.
"Neříkej, žes nikdy neblila." podívala se po mě naštvaně a narovnala se.
"To jo, ale ne po takový trošce." poučovala sem jí.
"No tak promiň, ne všichni sme takový hovada jako ty." zabručela a šla si k umyvadlu vyplácnout pusu.
"Budu to brát jako kompliment." zasmála sem se a pak sem přepnula do strachovacího módu: "Už je ti dobře?"
"Jo, myslim, že už je to všechno venku." přikývla, pak dodala: "Myslim ale, že už mám pro dnešek dost."
"Jo, taky si myslim, Radši to nepřeháněj, běž se z toho vyspat. Budu si tě muset vytrénovat, abys něco vydržela." poplácala sem jí po zádech.
"Beru tě za slovo, někdy tě navštívim v kabinetě." zasmála se a vyšly sme na chodbu.
"Okej, já mám vždycky nějaký zásoby po ruce." plácla sem si s ní. Jako učitel bych se studentem asi chlastat neměla, ale jako sestřenka je to moje povinnost, takže koho to zajímá. Pokud se to nikdo nedozví, tak z toho problémy nebudu. Rozloučila sem se s ní a ona se vydala do Mrzimoru.
Já se vrátila do Velký síně za ostatníma. Naše řady opět prořídli, ale není se co divit, už je po druhý ráno. Už sme netancovali, ale seděli a opět nasávali. Na parketě už tančilo jen pár studentů. Velká síň už byla skoro vylidněná, myslim, že se to tady za chvíli utne.
No, ještě toho využiju a ještě do sebe něco naleju, než nás Brumbál pošle pryč. Pití zadarmo ne?
Před třetí sme se začali pakovat domů. Chvíli sem přemejšlela, že zůstanu tady, ale pak sem si řekla, že se chci vrátit za Patrickem. V Prasinkách sme se rozloučili a všichni se přemístili do svejch bytů. Musim uznat, že dnešek byl fakt super. Nebylo to sice jako úplně za starejch časů v Bradavicích, ale trochu sme si to připomněli a bylo to super. Fakt se mi po těch časech stejská, ale i když už nejsme spolu v jednom hradě, pořád je to mezi náma super a dokážeme to rozjet a za to sem moc ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Effy Black Effy Black | 11. února 2018 v 14:03 | Reagovat

Co mi to děláš? Sam a Sirius na procházce v Bradavicích a bez užívání si? Nějak nám rostou a jsou úplně jak dospělí.

2 Effy Black Effy Black | 11. února 2018 v 14:04 | Reagovat

Čímž chci podotknout, že doufám, že se brzy osmělí.
Možná je to trochu paralela na můj život a ukončení školy, ale dospívání se mi dost příčí.

3 Effy Black Effy Black | 11. února 2018 v 14:05 | Reagovat

Každopádně se moc těším na pokračování, nenechávej nás dlouho čekat.

4 Maggdinka Maggdinka | 12. února 2018 v 8:51 | Reagovat

To nejsi sama, dospívání se mi taky příčí. Na jednu stranu je nechci nechávat úplně stejně střeštěný, jako byli v Bradavicích, hold se trošku změnit musí, na druhou stranu doufám, že je nezměním zas tak moc. Jen prozradím, že se v příštích pár kapitolách chystá drama Sam/Sirius, což si myslim, že je pro ně typický a nedospělý...Tím, že píšu vše z pohledu Sam na ní přenáším trochu sebe a je to občas dost těžký, ne že já sama bych byla kdo ví jak dospělá, tak furt blbnu, ale už je mi 25, tak se to na psaní dá trochu poznat. Každopádně jsem ráda, že se ti to líbí a neboj, další kapitoly budou co nejdřív.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama