Everybody should have his own world...

35. kapitola - Zpátky v Bradavicích

27. ledna 2018 v 21:53 |  * Elita Bradavic 3 *
Je tu další kapitola k Elitě. Psaní mě zase fakt chytlo a mám dost času, takže to teď bude plodný. Ani nemám co bych k týhle kapitole dodávala, bude to spíš taková oddychovka, ani party, ani akce, prostě normálka, musíte číst, abyste viděli. Užijte si čtení a prosím jako vždy moc o komentáře...Vaše Maggdinka♥


Zpátky v Bradavicích

Vánoce kupodivu opravdu proběhly v klidu a míru. Dostala sem plno super dárků a užívala si pohodu. Přece jen po novým roce nastupuju znova do práce, tentokrát do Bradavic. Musim říct, že se fakt nemůžu dočkat, až se vrátim na místo činu. Ještě lepší na tom je, že tam učí i Jimmy, takže tam budeme moct dělat bordel spolu. Věřim tomu, že Bradavice ještě takovýhle profesory nemělo a Brumbál bude ještě litovat, že nás najal.
Patrick pro mě a pro sebe k vánocům koupil wellness pobyt ve Francii na dva dny. Chvíli sem byla trochu naštvaná, protože to bylo přes Silvestra a já myslela, že ho všichni budeme slavit spolu. Když sem se ale pak dozvěděla, že Lily a James chtěj slavit Silvestra sami dva, Frank a Alice musej bejt v práci a Emma bude s Mikem, Susie a jejich rodičema, byla sem nakonec ráda.
Třicátýho ráno sme se do Francie přemístili. Nebudu vás tady nudit detailama, ale bylo to super. Prakticky celý dva dny sme popíjeli víno a šampáňo, takže sme byli celou dobu příjemně opilý. Užívali sme si masáží, sauny, různejch koupelí a taky solárka. Byla sem už bílá jak stěna, tak to neuškodí. I jídlo bylo naprosto výborný. Musim říct, že nakonec sem za ten nápad Patrickovi líbala ruce, protože po tom věznění u Smrtijedů byly moje záda a svaly pořád dost na prd, takže všechny ty masáže a masážní koupele přišli vhod. Takhle uvolněná a zrelaxovaná sem se necejtila ani nepamatuju.
Hned prvního kolem devátý ráno sme se přemístili zpátky k nám na byt. Dneska mi v jedenáct začíná první hodina v Bradavicích, tak se ještě musim převlíknout a upravit. Učim dohromady dvanáct hodin tejdně, protože až do páťáku do NKÚ je Studium mudlů pro všechny povinný. Každej ročník do páťáku je rozdělenej do dvou skupin, Nebelvír a Zmijozel a Mrzimor a Havraspár, protože všechny koleje dohromady by bylo moc. Šesťák a sedmák už tenhle předmět nemá povinej, takže z obou ročníků mám jen dvě skupiny. V pondělí a ve středu mám tři dvouhodinovky, naštěstí samozřejmě ne hned po sobě, a v úterý, čtvrtek a pátek mám vždycky dvě dvouhodinovky. Myslim, že je to tak akorát, učit víc hodin by mě jeblo, vim jaký sme byli na škole my a i kdyby ty studenti byli jen z poloviny takový jako my, už tak mi z toho bude slušně hrabat.
"V tomhle budeš učit?" podíval se na mě Patrick pochybovačně, když sem vyšla převlečená a upravená z koupelny.
"A co je na tom?" nechápala sem trochu dotčeně. Měla sem černý pouzdrový šaty, přes ně šedý sako a na nohách šedý kotníkový boty na malým podpatku.
"Ne jako vypadáš skvěle, jenom že si nepamatuju, že by se v Bradavicích učitelé oblíkali takhle." ušklíbl se.
"Tak hele, žádný neforemný hnusný hábity nosit nebudu. Brumbál mi žádnej dress code nedával, ještě aby jo, sám se většinu času oblíká jak hipík. Navíc je tohle slušný, neřeknu, kdybych měla roztrhaný dříny a tričko s nějakou rockovou kapelou. A sice sem se o tom s Jimmym nebavila, ale dost silně pochybuju, že by on nosil hábit." bránila sem se. Ať si Brumbál nebo kdokoli jinej zkusí remcat, hábity nosit nebudu, stačilo těch sedm let.
"No, vždycky můžeš argumentovat tím, že učíš studium mudlů, takže se tak oblíkáš kvůli autentičnosti." mrkl na mě.
"No vidíš, dík za tip co říct, kdyby měl někdo nějaký kecy." usmála sem se na něj.
"Tak hodně štěstí, budeš skvělá. Studenti si tě určitě hned zamilujou." přitáhl si mě za pas k sobě a krátce mě pro štěstí políbil. Popadla sem kabelku a vyšla nahoru na střechu, abych se odtamtud přemístila k Jimmymu. Dohodli sme se, že se minimálně dneska přemístíme spolu. Jde hlavně o to, že my v bytě nemáme krb, takže se nemám jak přímo do Bradavic přemístit. Když sem byla za Brumbálem, domluvit se na podrobnostech, dohodla sem se Rosmertou ze Tří Košťat, že se kdyžtak budu přemisťovat do Prasinek a pak od ní z krbu do Bradavic. Přes pozemky, ani chodbou v Medovým ráji se mi fakt lízt nechce.
"No teda, vypadáš skvěle." hvízdla Lily, když otevřela dveře. Ona furt pracuje jako překladatelka run, takže většinu času pracuje z domu, jen jednou do tejdne chodí do kanclu. Ta to s prací fakt vychytala, to by se mi taky líbilo.
"Sam, chceš taky uvařit termosku kafe? Přece jen náš kávovar je lepší, než to co dávaj v Bradavicích." křikl na mě James z kuchyně.
"Jo jasně, vy máte výborný kafe." přitakala sem nadšeně. Já si na kafi ujíždim a dobrý kafe je pro mě jako droga. James a Lily maj výbornej kávovar, jejich kafe je skvělý. Hold má James italskou kulturu, tak přece nebude pít břečky, že jo. Šla sem za ním do kuchyně a koumala, co má na sobě. Měl na sobě černý džíny, tmavě modrou košily s rukávama srolovanýma k loktům a pod košilí bílý tričko.
"Koukám, že nejsem blbě oblečená. Už sem se lekla, že budeme muset nosit hábity." zakabonila sem se.
"To tak, do toho by mě už nikdo nedostal." zasmál se James. "Nikdy nikdo neměl problém s tim, jak se oblíkám. Navíc se v kabinetě převlíkám do teplákovky, když učim lítání nebo trénuju famfrpál, to by se mi v džínách dělalo dost blbě."
Lily nás šla oba vyprovodit do sklepa ke krbu, políbila Jamese a my se oba přemístili pomocí letaxu. On k sobě do kabinetu a já do toho, kterej bude ode dneška můj. Rozhlídla sem se kolem, byl tady jenom nábytek, budu si to tady muset trochu zabydlet, když tady budu trávit dny a občas i noci. Vlezla sem do vedlejších dveří, který vedly do malý ložnice, moc toho tady nebylo, jenom skříň a jedna a půl lůžko. S radostí sem zjistila, že z pokoje vedou dveře do malý koupelny, s malým sprcháčem, umyvadlem a záchodem. Super vědět, že nemusim chodit na společný záchody se studentama. Zhluboka sem se nadechla a nasála tu vůni. Musim říct, že Bradavice mi fakt chyběly, i když sem na ně často nadávala, je fajn bejt zase zpátky.
"Tak, jak se ti tady líbí." ozvalo se ode dveří. Stál v nich Jimmy. Měl na sobě už teplákovku a v ruce si nesl koště.
"Budu to tady muset trochu zkulturnit, ať si nepřipadám jak ve vězení, ale to bude dobrý." řekla sem mu, o čem sem před chvílí přemejšlela.
"Kdybys někdy potřebovala a já zrovna neučil, náhodou máme kabinety vedle sebe, tak se stav." zazubil se a chystal se k odchodu, pak se ještě na chvíli zarazil a dodal: "Uvidíme se na obědě, budu ti držet místo."
Víte, že já nejsem stydlivej člověk a bavit se dokážu v podstatě k každym, musim ale říct, že sem fakt ráda, že tady Jimmy je. Nevim, jak bych se cejtila, kdybych u oběda sedávala třeba s Minnie.
Zazvonilo a já se začala pomalu chystat k odchodu, učebnu mám hned na tomhle patře, tak není kam spěchat. Nemusim bejt ten učitel, co vejde do třídy hned se zvoněním, dám děckám čas, aby se tam seběhli, sama sem chodila permanentně o pár minut dýl.
Zrovna první hodinu mám se sedmákama, je mezi nima i sestřenka Jenny, což je fajn, protože na ní můžu hned po hodině vyzvídat, jak sem si vedla. Další dobrá zpráva je, že z šestejch a sedmejch ročníků tam nechodí nikdo ze Zmijozelu, překvapivě Studium mudlů nesnášej, takže tam bude aspoň klid.
"Ahoj všichni, já sem Sam Stoneová." začala sem mluvit, hned jak sem vešla do třídy. Všichni se po mě otáčeli, protože dveře byly v učebně vzadu a já kráčela uličkou mezi lavicema dopředu. Když sem došla ke katedře, sedla sem si na kraj stolu, jednu nohu sem měla na zemi, druhá mi klimbala ve vzduchu. Všimla sem si, že pár lidí se na mě divně dívá. Napadá mě hned několik důvodů proč.
"Některým z vás asi přijdu povědomá. Taky že si mě některý z vás pravděpodobně pamatujou. Vyšla sem z Bradavic teprve před rokem a půl a jelikož ste sedmáci, tak už tenkrát ste byli ve vyšším ročníku." začala sem mluvit, protože mi došlo, že tohle bude jeden důvod, proč na mě tak divně zíraj.
"Vy jste se bavila s Pobertama, že jo?" ozval se jeden kluk, aniž by zvednul ruku. Nebudu ho za to pérovat, sama sem byla horší.
"Jo, to je pravda." přitakala sem.
"Nechodilas náhodou se Siriusem Blackem?" ozval se nějakej holčičí hlas ze zadní lavice, ani sem nezaregistrovala, kdo to řekl. Trochu sem se ušklíbla, pobavilo mě to tykání.
"Jo, chvíli chodila." potvrdila sem, pak sem s úšklebkem dodala: "Kdo ale taky ne, že jo." Zamála sem se, několik studentů potichu taky, jen Jenny se zasmála nahlas, protože Siriuse zná, tak jí to nepřišlo trapný.
"Mimochodem, hned na začátku si chci ujastit tykání a vykání." nadhodila sem potom. "Vzhledem k tomu, že sme skoro vrstevníci, přijde mi trapný, abyste mi vykali. Takže pokud vám to nepřipadá divný, klidně mi tykejte a říkejte Sam. Před ostatníma profesorama ale pozor na zuby, před nima o mě mluvte jako o profesorce Stoneové, některým z nich by se tykání moc nelíbilo." uvedla sem to na pravou míru.
"Ještě jedna věc na začátek. Příští tejden si pro vás připravim nějakej test. Nebude to nijak hodnocený, nebojte, je to jen orientační pro mě, abych viděla, jak na tom ste." pokračovala sem, většina z nich se zatvářila kysele, když sem ale dodala, že to není na známky, trochu se uvolnili.
"Dostala sem od Brumbála nějaký osnovy, co vás učit. Já si ale myslim, že v sedmáku toho o mudlech víte už docela dost, tak mi připadá zbytečný, abych vás tady prudila nějakýma kravinama." mluvila sem dál, všichni se po sobě začali pobaveně dívat. Přece ode mě nikdo nemůže čekat, že já budu nějaká prudérní profesorka, jako třeba McGonagallka, to prostě nejsem já. K mojí povaze to vůbec nesedí a nehodlám se nějak přetvařovat. Netvrdim, že to beru na lehkou váhu, nechci naštvat Brumbála, na druhou stranu si ale myslim, že kor se sedmákama můžu bejt trochu uvolněnější.
"Takže v následujících měsících si budeme různě povídat o všem ze světa mudlů, co nás napadne. Když budete mít nějakej nápad, sem s nim. Hlavně ať je to něco záživnýho, co bude bavit jak vás, tak mě." mrkla sem na ně. Pak sem sklouzla ze stolu a postavila sem se. Spráskla sem ruce k sobě a podívala se po nich: "Tak, řekněte mi, co sou vaše oblíbený mudlovský filmy a kdo sou vaši oblíbený herci." Asi deset rukou okamžitě vystřelilo do vzduchu. Ty děcka mě budou milovat.
-----------------------------
V pátek sem se šla podívat na Jimmyho hodinu lítání s prvákama. Nabalila sem se, z lavičky sem hůlkou odstranila sníh a nahřála ji, aby mi neumrzl zadek.
První tejden uběhl skvěle. Bylo to fakt fajn, většina děcek byla fakt v pohodě a hrdě říkám, že si myslim, že většina z nich mě už miluje. Jenom Zmijozeláci házeli občas kyselý ksichty a poznámky, to sem ale ignorovala, protože nic jinýho bych od nich ani nečekala. Sama sem chodila do Zmijozelu, takže moc dobře vim, co je většina z nich zač. Studium mudlů není zrovna jejich nejoblíbenější předmět.
Ostatní byli ale fakt fajn. Malý děcka ze mě měli sice docela respekt a vykali mi, starší mi ale skoro všichni tykali a bylo to oddychový. Taková přátelská hodina prostě. Už za mě bylo Studium mudlů braný jako oddychovej předmět, kde se nic moc nedělá a kam sme chodili relaxovat, tak to bere i většina děcek teď, takže sou většinou bezproblémový.
James řekl prvákům co a jak a přišel na chvíli za mnou.
"Tak co první tejden?" popíchl mě.
"Jo, super, dostávám se do toho, myslim, že to bude brnkačka. A je fajn, bejt zpátky." usmála sem se. Sedět tady na nádvoří a pozorovat hlouček prváků, jak se snažej lítat, kecat tady s Jimmym, všechno mi přináší krásný vzpomínky.
"Už teď seš jejich oblíbenkyně. Když sem přišel, zaslechl sem, jak se o tobě bavěj. Říkali, že ta nová profesorka je super." poplácal mě po rameni.
"Fakt? To je dobrý vědět." zasmála sem se.
"A taky máš pár nápadníků. Hlouček kluků se o tobě bavil, že se jim líbíš." ušklíbl se na mě.
"Super, jedenáctiletý obdivovatele sem neměla už hodně dlouho." zachechtala sem se. Chvíli sme si spolu povídali, domlouvali sme se, že bysme se s Patrickem k němu a Lily mohli o víkendu stavit.
"Petersone, do háje, co sem řekl, jenom dva metry nad zemí!" houkl James na jednoho kluka, kterej lítal docela vysoko. Hned sklopil koště a letěl k zemi. Musela sem se zasmát, vidět Jimmyho, jakej má respekt, je dost zvláštní. Kor když si vzpomenu, jakej hajzlík byl on. Na druhou stranu se nedivim, že z něj sou tak vyjukaný. Je to vysokej a namakanej týpek, má docela hlubokej a zvučnej hlas a vypadá starší než na necelých dvacet. I tak je to ale prča, když vim, jakej Jimmy je.
"Strhávám Zmijozelu pět bodů, aby sis příště rozmyslel to udělat." dodal nahlas ještě.
"Přiznej, že strhnout Zmijozelu body je docela příjemný." uchechtla sem se potichu. Já sama sem za tenhle tejden strhla Zmijozelu tak patnáct bodů a až moc sem si to užívala.
"Jo, to je." připustil se smíchem.
------------------------------
Druhej tejden proběhl taky v poho. Práce sem moc na hodinách neměla, protože sem dala všem napsat ty orientační testy. Ve čtvrtek sme se s Jamesem domluvili, že po večeři zajdeme na chvíli ke Třem Košťatům. Chvíle se nám trochu protáhla a my tam seděli tři hodiny. Pak sme se ještě oba vrátili do hradu, protože já musela opravovat testy a on musel vymyslet rozpis tréninků a zápasů na Famfrpál.
Po opravení asi tak padesáti testů sem byla úplně grogy. Byla skoro půlnoc a mě se ani nechtělo přemisťovat domů, kor když mám hned zejtra od devíti hodinu. Věci už sem tady na spaní a na převlečení nějaký měla, tak sem se rozhodla, že tady dneska přespim. Patrickovi sem naškrábala vzkaz na očarovanej pergamen. Funguje to v podstatě jako smsky, něco napíšu a zobrazí se to Patrickovi na jeho pergamenu, kterej má doma. Odepsal jen, že v poho, že se uvidíme zejtra odpolko.
Po rychlý sprše sem hned zaplula do postele a téměř okamžitě sem usnula. Zase sem se ve snu ocitla ve sklepení, přikovaná ke zdi. Naproti mě byl Sirius a svíjel se v křečích. Chvíli sem pozorovala Bellu, jak ho mučí, pak najednou zařvala "Avada Kedavra" a vystřelila na něj paprsek zelenýho světla.
S výkřikem sem se probudila. Byla sem celá zpocená a byla sem zase mimo. Brečela sem jako neurvalá, byla sem skoro hysterická a nemohla sem přestat. Někdo vtrhnul do mýho pokoje a já si jen vzdáleně uvědomila, že je to Jimmy a mluví na mě. Já ho ale vůbec nevnímala. Buď se taky rozhodl tady přespat, nebo nebylo tak pozdě a on tu pořád ještě byl.
Mezi vzlykama sem opakovala Siriusovo jméno. James byl úplně mimo, nevěděl, co se mnou dělat, věděl, že mám noční můry, ale nikdy u toho nebyl.
"Sam, je to dobrý. Pššššt, uklidni se." snažil se mě zklidnit a držel mě za ruce. Já seděla s kolenama pod bradou a rukama sem si objímala nohy. Nevim ani jak dlouho to všechno trvalo. Jimmy na chvíli někam odešel a hned se zas vrátil.
"Bude dobře, okej? Hlavně se uklidni, dejchej." uklidňoval mě dál. Měla sem teď už úplně panickej záchvat, špatně se mi dejchalo a točila se mi hlava. Pak zas Jimmy na chvíli někam odešel a když se vrátil, nebyl sám. Mimoděk sem si myslela, že je to někdo z profesorů.
"Sam, už je dobře, sem tady, pšššt." zaslechla sem hlas a po pár dalších sekundách sem si uvědomila, že je to Sirius. Sedl si vedle mě na postel a hned kolem mě omotal ruce, já se mu svalila schoulená do náruče a nechala ho, aby mě hladil po zádech a šeptal mi kdo ví co do ucha. Něco pak říkal Jamesovi, já to ani nevnímala, ten odešel a zavřel za sebou dveře, Sirius ho asi poslal pryč.
"Sem u tebe, klid." šeptal mi do ucha a já se začala trochu uklidňovat, dejchání se mi vrátilo do normálu, furt sem ale nahlas vzlykala.
"Siriusi, já už nemůžu. Já už nevim, co mám dělat. Ať to přestane." huhlala sem do jeho hrudníku a pořád sem brečela. Už fakt nemůžu, tyhle noční můry mě zabijou. Už je to víc než měsíc, co sme zpátky a já sem furt v hajzlu.
"Dobře, Sam. Hlavně klid. Něco vymyslíme, okej? Zas to bude dobrý." utěšoval mě a trochu se se mnou kolíbal, jako s malým dítětem. Nikdo mě nedokázal uklidnit a dodat takovej pocit bezpečí, jako on.
Pomalu sem přestala brečet a v jeho náručí sem začala zase pomalu usínat. Cejtila sem, že mi dal pusu na čelo, trochu sem se usmála. Pak sem ucejtila, jak mě pokládá na postel, abych ležela a začal se zvedat. Rychle sem ho chytila za ruku, otevřela sem oči a podívala se na něj.
"Zůstaň." řekla sem ochraptěle a propalovala sem ho pohledem. Chvíli váhal a očividně přemejšlel, jestli je to dobrej nápad. Já na něj ale zírala svým nejlepším psím pohledem, takže si po chvíli sedl zpátky. Pak si i lehl a přehodil přes nás oba deku. Já se k němu otočila zády a on se na mě zezadu přitiskl a pevně mě objal. Cejtila sem jeho teplej, příjemnej dech na svým krku a po dalších pár minutách sem usnula. Tentokrát se mi nezdálo vůbec nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Effy Black Effy Black | 7. února 2018 v 23:11 | Reagovat

Chybělo mi kombo Sam a Sirius. Snad taky budou brzy chvilky s naparujícím se nonšalantním Siriem a ulítlou Sam, mezi těmi jejich vážnějšími momenty. Pro připomenutí bradavických časů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama