Everybody should have his own world...

34. kapitola - Opožděné kulatiny 1.část

18. ledna 2018 v 16:01 |  * Elita Bradavic 3 *
Tak je tu opět další kapitolka, tahle bude rozdělena na dvě části, protože do jedné by se to nevešlo a lámat to do dvou samostatných kapitol nechci. Na začátku této části se pořád budeme trochu zabírat Saminým post tramatem z dob uvěznění u Smrtijedů, ale potom se objeví oslava jejích narozenin, protože je v zajetí prošvihla a protože slaví kulatou dvacítku, nemůže se to neoslavit. Oslava bude probíhat jak první části kapitoly, tak i v druhé, kterou postnu za několik dní. Dost dlouho jsem nepsala nějakou tu party kapitolu, protože teď jich bylo docela dost temnějších, tak jsem snad nevypadla ze cviku. V kapitole najdete i ukázku šatů holek, když se jedná o nějakou party kapiotlu, tradičně to tak už roky dělám. No nemá cenu se dál vykecávat, doufám, že si kapitolu užijete, jestli to vůbec ještě někdo čte a pokud ano, moc moc moc prosím o komentáře...Vaše Maggdinka♥


Opožděné kulatiny - 1. část

Můj život se už jakž takž vrátil do normálu. Dvacátýho prosince, což je za tři dny se koná oslava narozenin. Nakonec to nebudu slavit jen já, ale i Sirius, protože i on měl teď v prosinci dvacetiny, takže to oslavíme při jednom. Upřímně ani nemám náladu na paření, což mě vážně děsí, protože já mám náladu vždycky, ale dělám to hlavně pro ostatní. Dělám to ale taky pro sebe, protože i když se mi nechce, vim, že je to pro mě dobrá věc. Potřebuju ve svým životě ještě větší normál a co je pro mě normálnějšího než pořádná pařba, konaná ještě k tomu z půlky pro mě, no ne?
Zrovna včera sem se vrátila od Brumly. Byla sem se s nim domluvit, že bych nakonec to místo v Bradavicích jako učitelka Studia mudlů vzala. Chtělo to v mym životě nějakou změnu, chtěla sem kouzelnickou práci a i když u tohohle předmětu se zas tak moc kouzla nepoužívaj, co je kouzelnějšího než Bradavice. Navíc se tam budu cejtit bezpečně. Plus, Bradavice sem vždycky milovala a i když tam teď budu jako profesorka a né studentka, tak se mi furt aspoň částečně vrátěj starý časy a to je žůžo. Profesorka Stoneová, to je fakt gól, nevim jak si na to zvyknu.
Už nejsem tak strašně vyjukaná, kdykoliv slyšim nějakej náhlej zvuk, ale furt nejsem úplně ve svý kůži. Nejhorší sou ty noční můry. Ty už sice nemám úplně každej den, ale když už se mi něco zdá, tak je to masakr.
Za posledních pár dní sem takovejch snů měla několik, vždycky sem se propudila buď s křikem nebo se slzama, byla sem dezorientovaná, nevěděla sem, kde sem a Patrick mě musel vždycky minimálně deset minut držet a ujišťovat, že sem doma a v pořádku. Občas mi trvalo fakt dlouho, než sem přišla k sobě a uvědomila sem si, že sem v posteli doma.
Nejhorší to bylo včera. Pár dní sem spala v pohodě a včera to zas začalo. Zase se mi zdálo, jak Bella mučí Siriuse a já z toho byla fakt vydeptaná. Když sem se probudila, tak sem se celá třásla, brečela sem a byla sem skálopevně přesvědčená o tom, že je Sirius mrtvej. Nebyla sem vůbec k uklidnění, klepala sem se, kývala sem se tam a zpátky a zrychleně sem dejchala. Patrick vůbec nevěděl, co se mnou, byla sem úplně hysterická. Byla sem v podstatě duchem nepřítomná, kloudně sem ani nevnímala, že tam se mnou je a mluví na mě, pořád sem jen opakovala, že Sirius je mrtvej. Patt už fakt nevěděl co se mnou takže nakonec, asi ve dvě ráno, zavolal Siriusovi a dal ho na hlasitej odposlech, aby na mě mluvil. Sirius na mě mluvil přes telefon, utěšoval mě a až když sem slyšela jeho hlas a pochopila, že je fakt naživu, teprve pak sem se uklidnila.
Pattovi sem strašně za všechno vděčná. Má to se mnou těžký, v noci ho budim křikem, kopáním a podobně a on mě vždycky utěšuje. Musí ze mě bejt fakt už na prášky, ale nikdy nic neřekne a nepostěžuje si. Já si takovýho chlapa jako je on, fakt nezasloužim.
Fyzicky už sem na tom jako dřív. Nic už mě nebolí, jen občas třeba záda nebo tak, ale nic co bych nepřežila. Už sem začala konečně i nabírat kila, s normálním jídelním režimem to šlo samo, takže to, co sem ztratila v zajetí sem skoro už nabrala. Zas už se mi vrátily moje původní křivky a já sem za to šťastná. Nechtěla bych bejt kost a kůže.
Co se Řádu týče, moc vytížení teď nemá. Smrtijedi sou kupodivu nějaký moc klidný, tu a tam se něco objeví, ale to většinou zvládne pár členů levou zadní. Já sem na žádný akci ještě nebyla, z pochopitelnejch důvodů. Bude mi trvat dlouho, než se zase odhodlám jít a budu si muset dávat sakra pozor na kejhák. Už nikdy nechci skončit uvězněná, to ať mě radši na místě odkrouhnou Avadou, to by bylo aspoň rychlý a bezbolestný, jen další mučení ne.
Takže jak už sem řekla, všechno se pomalu vrací do normálu. Až začnu znova pracovat, bude to zas ještě o trochu lepší, protože se nějak zabavim, teďka, když sedim skoro měsíc na zadku a můžu přemejšlet o kravinách, je to těžší. Po psychický stránce to ještě není úplný eňo ňuňo, ale na druhou stranu, co by se taky po takový zkušenosti dalo čekat.
*
Přišel den oslavy. Původně sme plánovali, že někam zajdeme ve velkým stylu, do nějakýho klubu nebo tak, pak sme se ale dohodli, že budeme u Jamese a Lily. Za prvý, sme tam v naprostým bezpečí, za druhý, u Potterů byly pařby vždycky epický a za třetí, kdybysme náhodou chtěli přece jen vyrazit do víru velkoměsta, můžem se vždycky jednoduše přemístit.
Já sem za Potterovic dům ráda, jak už sem říkala, na party ani nemám moc náladu, takže představa, že bych se tísnila s desítkama neznámejch lidí v nějakym mini klubu se mi fakt nelíbí. Tohle bude ideálnější. Chlastu tam bude dost a barák maj velkej, disco si můžem udělat soukromý, že jo, Jimmy má parádní hi-fi sestavu s výbornejma reprákama.
Se všema sme se dohodli, že se na tu událost trochu ohákneme, nemusí to bejt žádný večerní oblečení, ale roztrhaný džíny taky ne.
Je sobota, takže máme na přípravy dost času. Patrick ještě musel po obědě rychle ukázat nějakejm zájemcům jeden dům, takže sem byla půl odpoledne doma sama, ale aspoň sem měla čas udělat si nehty a tak. Už sem si k tomu pro jistotu rozdělala lahvinku vína, aby se neřeklo.
Využila sem toho, že už se mi zase skoro úplně vrátily pěkný křivky a vzala sem si poměrně odvážný šaty. Na jednu stranu byly jednoduchý a romantický, na druhou stranu byly ale dost rafinovaný a sexy, skvělá kombinace. Přes šaty sem ještě přehodila tmavě modrý sako s tříčtvrtečníma rukávama a na nohy obula páskový boty na podpatku. Vlasy sem si nechala normálně rozupuštěný, protože se mi nechtělo nic vymejšlet, akorát sem si je trochu navlnila.
V sedm večer sme vyrazili. Lily a James slíbili, že obstaraj i dost jídla, takže budeme večeřet až tam, bude tam v podstatě takovej raut.
Jak sme zazvonili, James nám přiběhl otevřít. Hned si od nás vzal zimní kabáty a hodil je do šatníku pod schodama.
"No páni, tobě to teda sekne!" pískla obdivně Lily, když mě uviděla. Pobíhala po kuchyni a nandávala objednaný jídlo na talíře.
"No ty taky nevypadáš k zahození. Tu zástěru si necháš?" ušklíbla sem se. Lilka byla totiž už normálně oblečená na večer, ale měla zástěru, aby se při nandávání jídla nezaprasila.
"Fakt vtipný, koukám, žes přišla s dobrou náladou." zpražila mě jedním ze svejch pověstnejch pohledů, ale hned se rozesmála. Lily věděla, jak to se mnou poslední dobou je, tak na ní bylo vidět, že je ráda, že sem dneska v dobrým rozpoložení. Nevim, co čekala, že sem přijdu celá ubrečená a v průběhu večera mi rupne v bedně? No, to možná rupne, ale jen kvůli chlastu a mý povaze a ne kvůli nějakejm depresím.
Já šla pak pomoct Lily a Patrick šel pomoct zase Jimmymu, nanosit chlast do obýváku, protože budeme převážně tam.
"Kde sou repráky?" houkla sem na Jimmyho, když sem si všimla, že tady dole nic není.
"Nechal sem je nahoře v mým starým obýváku, kde sme vždycky pořádali party. Říkali sme si, že to tak bude nejlepší, tady budem mít hudbu takovou tišší, když se budem bavit a pak, až se to rozjede a budem chtít pařit, přesunem se nahoru. Dolů si pak budem akorát chodit pro pro jídlo." informoval mě James.
"To není blbej nápad, ten byl Lily?" podívala sem se obdivně.
"Můj." nafoukl se Jimmy.
"To se divim." zachechtala sem se.
"No dovol? Co se večírků týče, tak sem měl vždycky skvělý nápady." koukal na mě dotčeně.
"To je pravda, promiň. Ty a Sirius ste byli vždycky nejlepší pořadatelé." přisvědčila sem a omluvně sem ho pohladila po rameni.
Pomalu se začali slejzat všichni. Samozřejmě sme pozvali i lidi z Řádu, jak starší členy, tak i ty novější jako Susie, Jazze a jeho kámoše. Když na to tak koukám, je nás tady pěkná parta. Z Bradavic sem byla zvyklá na tu naši klasickou menší partičku, ale čím víc lidí, tím líp. Je fajn vědět, kolik lidí a kámošů kolem sebe mám. Nechce se mi to přesně počítat, ale je nás tady přes dvacet. Z toho už zavání pořádná partoška, začínám trochu dostávat náladu a to je moc dobře. Všichni byly skvěle oháknutý, nebylo to nic moc nóbl, většinou se jednalo o pohodlný a stylový hadry, ale bylo to elegantní. Všechny holky byly kočky a kluci byli sexy elegáni, tak se mi to líbí. Je to přece oslava mých a Siriusových kulatin, musí to mít trochu stylu.
******************
Ukázka oblečení

******************
Sam


Lily

Emma

Sarah

Amanda

Alice

Ronnie

Zoe

Susie

"Sam, musim říct, že mi bude chybět, že už nebudeš pracovat v tý módní firmě. Bylo fajn mít po ruce od tebe vždycky nějaký super šaty." přišla ke mně Sarah a objala mě. Všem už sem dala vědět, že beru místo v Bradavicích.
"Jo, holka, i mě to bude chybět, na druhou stranu pokud budem potřebovat nějaký slušnější šaty třeba na nějakej ples nebo svatbu, mamka je furt spoluvlastník, takže já nás tam vždycky procpu." utěšovala sem jí.
Všichni sme si tak nějak posedali na sedačky a na židle. Bylo nás tady jak smetí, ale díky bohu, že Potterovic rodina je tak zazobaná a maj tak velkej bejvák. Jídla a pití tady bylo habaděj, což je jedině správně. Jimmy se Siriusem se hnedka chopili rozlejvání pití, abysme nebyli na suchu. Je hezký vidět, že se vůbec nic nezměnilo.
"Tak, chtělo by to oslavu nějak zahájit a říct třeba pár slov, ne?" podíval se po všech James, když už všichni měli skleničku něčeho.
"Já! Já! Já chci něco říct!" začala řvát Emma a vyskočila na nohy. Ajéje, to zas bude proslov, že z toho lehnu na bok. Emminy proslovy sou pověstný a tim spíš, když se jedná o mě. Ta holka prostě ví, jak člověka ztrapnit.
Emma nečekala na povolení a začala rovnou mluvit: "Tak dneska sme se tady sešli všichni kvůli Sam a Siriusovi, protože maj kulatiny a to se musí oslavit. Už je z tebe stará rašple." podívala se na mě se zářivym úsměvem a Siriuse na chvíli ignorovala. Dneska měla hlavu zas duhovou, jen tak pro připomínku. Já její poznámku přešla se smíchem, to je od ní ještě dost mírný.
"Od teďka už to z tebou půjde jen z kopce." pokračovala. O bože, už to začíná.
"No dovol? Bejvala sem mladá a krásná, teď už sem jenom krásná." protestovala sem s úšklebkem. Ostatní se zasmáli.
"Jo to je fakt, furt seš dobrá buchta. Holka jak z kinder vajíčka." mrkla na mě Emma.
"Co to meleš?" rozřehtala se Lily.
"Siriusi, ty seš taky furt kus, zraješ jak víno." otočila se pak na Siriuse, aby on o něco nebyl ochuzenej. Tlemila sem se jak pominutá, ale v duchu sem musela Emmě dát za pravdu, Sirius byl fakt štramák.
"No, každopádně, chtěla sem říct, že ste prostě furt ty nejepší a nejjeblejší lidi široko daleko a vim, že s dvacítkou se to jen tak nezmění. Zůstaňte takový, jaký ste i dál. Všichni vás máme moc rádi a sme rádi, že ste v pořádku." dokončila Emma proslov už trochu vážnějc a dost mě tim dojala. Při tý poslední větě sem si uvědomila, že sme tady už dneska se Siriusem fakt nemuseli bejt a slavit to tady s nima. Zamrazilo mě při tý představě, protože sem si zas vzpomněla na to naše věznění, zároveň mě to ale dojalo, protože sem si uvědomila, že máme tolik super kámošů, kterejm bysme chyběli.
"Tak na Sam a Siriuse!" křikla Emma nakonec, pozdvihla skleničku s Ohnivou whisky do vzduchu a pořádně se napila. Ostatní, včetně mě, zopakovali to co ona.
"To se ti zas povedlo." poplácala sem ji po rameni, když si sedla vedle mě. Pak sem dodala: "Musim ale uznat, že ten konec mě dojal. Nikdy bych neřekla, že ty budeš na takovýhle sladký dojáky."
"Sklapni." zasmála se a jemně mě bouchla pěstí do ramene.
"No, původně sem něco chtěl taky říct, ale Emma to shrnula všechno perfektně, takže to není potřeba." ohlásil Jimmy.
Postupně se zábava začala rozjíždět. Všichni jedli, pili, do toho nám hrála fajn muzika. Nebylo to moc nahlas, abysme se slyšeli, byl to spíš jen takovej podklad.
Asi tak po dvou hodinách sme všichni začali bejt mírně nalitý. Já se zvedla, abych si odskočila na záchod. Dolní koupelnu zrovna někdo blokoval, tak sem vyběhla o patro výš, který dřív patřilo celý Jimmymu.
Hned jak sem nad schodištěm zatočila ke koupelně, zarazila sem se a zůstala zírat s držkou otevřenou dokořán. Sice tady bylo docela přítmí, ale hnedka sem viděla a poznala dvojici, která tady byla a navzájem si zkoumali jazykama mandle.
"No to mě poser." vyhrkla sem nahlas v šoku. Já se picnu. Remus a Amanda!
"Sam, pšt!" krotil mě Remy, popadl mě za ruku a narval mě do koupelny i s Amandou. Zabouchl za náma dveře.
"Děláte si srandu?" šokovaně sem se na ně furt koukala. Pak mi začalo něco docházet: "Počkej, takže Amanda je ta tvoje tajná neznámá holka?" otočila sem se na Remuse.
"Tajná holka?" nechápal.
"Všimli sme si, že seš furt zaneprázdněnej a vysmátej, tak nám došlo, že někoho máš. Tohle by mě ale ve snu nenapadlo. Jak se to stalo?" drmolila sem. Hej hoši fakt, Remus a Amanda, tohle je gól.
"Tak nějak to začalo na Lilyiný a Jamesový svatbě." začala Amanda.
"Už na svatbě?" zařvala sem. Remus se mě zas pokoušel utišit, aby nás nikdo neslyšel.
"Jo, začali sme se tak nějak víc bavit a sbližovat. Pak sme spolu šli na pár schůzek a dopadlo to dobře. No a už nějakej ten měsíc sme spolu." doplnil Amandu Remy, když sem se uklidnila.
"Děláte si srandu? Vy spolu randíte už skoro půl roku a tajíte to před náma?" spérovala sem je trochu naštvaně.
"Ze začátku sme se tak domluvili. Nevěděli sme, jak se to mezi náma vyvine, tak sme nechtěli dělat zbytečnej povyk, kdybysme šli jen na pár rande a pak z toho nic nebylo. No pak z toho ale něco bylo, jenže nám docela vyhovovalo, že o tom nikdo neví. Pak tebe a Siriuse zajali, tak na něco takovýho vůbec nebyl čas." obhajovala je Amanda.
"Ok, chápu, že na začátku ste to nechtěli rozkecávat, ale tajit to skoro půl roku?" nechápala sem.
"Sam, prosim tě, nech si to zatím pro sebe, jo?" podíval se na mě prosebně Remus.
"No to si děláš srandu! Stoneová se zas připlete někam, kam nemá a zase ví něco, co nikdo jinej. Z tohohle sem už fakt unavená." kroutila sem hlavou.
"Sam, prosím." prosila mě tentokrát Amanda.
"No dobře, ale jestli se to zas obrátí proti mně, tak se zříkám jakýkoliv zodpovědnosti, jasný?" podívala sem se na oba, oba přikývli.
"Teď už to ale říct můžete ne? Já a Sirius sme v poho a už by byl nejlepší čas. Co třeba rovnou dneska? Sou tady všichni z Řádu, je ideální doba na oznámení." hustila sem do nich.
"Sam, tohle je tvoje a Siriusova oslava a váš večer, nechceme na sebe přebírat pozornost." ošíval se Remus.
"Mě to ale nevadí a Siriusovi určitě taky ne, já budu jedině ráda, když to oznámíte. Sem za vás fakt šťastná! Ste spolu už skoro půl roku, to už musí bejt vážný ne?" nedala sem se. Mám z nich fakt radost, Amanda je super holka, za tu dobu co jí znám, sem si jí fakt oblíbila. Ještě větší radost mám ale za Remyho, je to úžasnej kluk a zaslouží si jen to nejlepší.
"Jo, to je." usmála se Amanda a s Remusem si vyměnili pohled.
"Řekneme to ostatním co nejdřív, ale ještě se na tom domluvíme. Dneska ne. Tak to prosím nikomu neříkej." ukončil to Remus.
"Dobře, dobře. Slibuju, že budu držet hubu." rezignovala sem. Amanda mě vděčně objala a proklouzla dveřma jako první. Asi aby nebylo nápadný, že jde s Remusem. Remy se taky chystal odejít, ale já ho zastavila a ještě sem za náma zabouchla dveře.
"Teda Remy, to fakt čučim. Takovou kočku sis nabrnknul!" bouchla sem ho nadšeně do ramene.
"Já teda věděla, že ty máš na hodně, ale Amanda je fakt mega třída! Když si vzpomenu, jak ses vždycky podceňoval a neměls skoro žádný sebevědomí. Klobouk dolů, chlape, mám z tebe fakt radost!" smála sem se a objala sem ho.
"Jo, taky tomu nemůžu občas uvěřit, Amanda je neuvěřitelně krásná a sexy. Šlo to ale úplně samo, začali sme si skvěle rozumět a ukázalo se, že toho máme dost společnýho. Je skvělá." usmíval se Remus zamilovaně.
"Ale i tak, to sis vždycky myslel, že žádnou kočku sbalit nemůžeš." zahýbala sem provokativně obočím.
"No, to bych netvrdil. V šesťáku sem přece chodil s tebou, ne?" mrknul na mě a bez dalšího slova vyšel z koupelny. Remyho kompliment mě dostal do kolen. Přece jen kdysi sem do něj byla zabouchlá několik let a pak sme spolu nějakou dobu chodili. Byl moje první láska a hezky se na to vzpomíná. Po dalších pár minutách sem se vrátila zpátky dolů a nalila si další skleničku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Veronika Veronika | E-mail | 25. ledna 2018 v 21:29 | Reagovat

Ahoj, našla jsem odkaz na jiném povídkovém webu a nakoukla. Musím ale říci, že pro mě jsou Tvé povídky "nemožné číst". Když píšeš sem místo jsem, a celkově totálně nespisovně, a to bohužel zdaleka ne jen v přímé řeči, kdy to může v určitých případech postava vyžadovat (u Rowlingové se jedná třeba o postavy Hagrida nebo Mundunguse), nikdy se to nedá číst jako knížka. Byla jsem ráda, že mám tip na další zásobárnu povídek, ale tohle nezvládám.Působí to potom, že to psala dvanáctiletá holka. Omlouvám se za upřímnost, ale vidím tu, jak se ptáš po komentářích. Tak jsem Ti chtěla říct, co možná čtenáře odrazuje.

2 Maggdinka Maggdinka | 26. ledna 2018 v 12:01 | Reagovat

[1]: Díky za komentář. Chápu, že ne každému tohle sedne. U ostatních starších povídek jsem to nepsala tak moc tímhle způsobem. To jenom Elita je taková, protože je psaná ich formou a je tudíž celá vyprávěná z pohledu Sam, tak jsem to chtěla co nejautentičtější, protože když člověk přemýšlí, tak v hlavě nemluví spisovně jak podle čítanky (teda alespoň většina, záleží odkud z ČR jsi). Tuhle povídku jsem začala psát už hodně dávno a i proto, že jsem se k ní vrátila po tak strašně dlouhé době, chtěla bych si styl a vše kolem zanechat, protože nechci povídku měnit. Je to tvůj názor a beru to, každému to prostě nemusí sednout. Chápu, že pro někoho je jazyk hodně důležitý a může to zkazit celkový dojem, myslím ale, že děj, postavy, vývoj atd. je důležitější a pokud přečteš jenom první kapitolu a hned ji odvrhneš, kvůli stylu psaní, tak nepřijdeš na to, že by se ti možná povídka líbila. Každopádně ještě jednou díky za komentář, i kritiku vítám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama