Everybody should have his own world...

33. kapitola - Doma je doma

11. ledna 2018 v 23:53 |  * Elita Bradavic 3 *
Další kapitola je tady. Momentálně mám v hlavě děj budoucích kapitol, takže se to píše fakt samo, navíc jak jsem psala, mám teďka docela volno, takže mám i čas na psaní.
V téhle kapitole se pořád budeme zaobírat Sam a Siriusem a hlavně jejich post-traumatem, protože věznění a mučení si na nich vybralo docela daň. Budou ale později už propuštěni od Munga do domácího léčení.
Nemám co dál bych dodávala, všechno se dočtete v kapitole. Doufám, že se vám bude líbit a samozřejmě připomínám, že jakékoliv komentáře, klidně i negativní, jsou vítány...Vaše Maggdinka♥


Doma je doma

Pořád ještě trčíme u Munga. Je to šestej den, co nás ostatní zachránili, zejtra by nás ale konečně už měli pustit na domácí léčení. Chtěli si nás tady nechat aspoň tejden, hlavně aby se přesvědčili, že sme už v poho. Měli sme toho oba se Siriusem dost, krom zlomenin, který sou docela snadný na zpravení, sme ale taky oba měli docela dost vnitřních zranění a poškozený orgány, což už není sranda. Bude nějakou dobu trvat, než se dostaneme do normálu a budeme zase fyzicky fit. Jeden léčitel mi říkal, že to bude trvat aspoň tak měsíc.
Za poslední tři dny, co už sem vzhůru se Sirius probudil prej jen třikrát. Hned ale zase usnul, buď sám od sebe nebo ho museli zase uspat, protože měl strašný bolesti. Takže sem ho ještě ani nezastihla vzhůru. Ostatní se tady u nás furt střídaj, vždycky tady s náma někdo je, dvacet čtyři hodin denně, nechtěj nic ponechat náhodě. Přece jenom do Munga si může napochodovat kdokoliv, tak nás nechtěj spustit z očí. Až jak budeme doma, tak to bude klidnější, protože máme svoje byty začarovaný ochranýma kouzlama. Frank a Alice se o byty všech z Řádu postarali. Samozřejmě nejlepší ochranu maj Jimmy s Lilkou, protože Potterovic sídlo je chráněný kdejakýma prastarýma zaklínadlama, který už dneska snad ani nikdo nezná, ale Frank a Alice sou výborný kouzelníci, takže jejich ochraně naprosto věřim.
Já sem co se fyzickýho stavu týče docela v pohodě. Jasně, furt nejsem zdravá a pořád mě bolí celej člověk, ale už je to skoro nic oproti mýmu stavu před tejdnem. Po psychický stránce je to ale bída. Nikdy bych neřekla, že zrovna já, takovej věčně pozitivní člověk, budu takhle narušená. Ale hádám, že když si člověk projde tím, čím já a Sirius, tak se není čemu divit. Pořád mám strach, že sem někdo přijde a pokusí se nás oddělat. Kdykoliv sem chvíli sama, začnu vzpomínat na ty předchozí tři tejdny a čím dýl na to myslim, tím víc se klepu a začínám bejt v prdeli. Nejhorší je to, když spim.
Mám děsný noční můry, i když si zdřímnu jen tak na půl hodinky, tak se mi zdá jak mě nebo Siriuse mučej a budim se se škubnutím nebo dokonce i s křikem. Zajímalo by mě, kdy tohle přestane, protože jestli ne brzo, tak chudákovi Patrickovi ze mě doma mrdne.
Patt je ale skvělej, je se mnou kdykoliv může a fakt mi pomáhá a stojí při mně. Je to fakt hodnej kluk a já sem fakt ráda, že ho mám.
"Ani sme neoslavili tvoje narozky. Až budeš v pohodě, tak to musíme napravit. To nesmíme jen tak přeskočit, je ti dvacet, to sou kulatiny." hučela do mě Emma nejrůznější hovadiny už asi hodinu. Zrovna teď mi tady dělala společnost ona. Sem moc ráda, že tady je, s ní si vždycky zlepšim náladu. Ta její bezstarostnost a ztřeštěnost je přesně to, co teď potřebuju. Potřebuju vedle sebe někoho normálně nenormálního a ona to splňuje perfektně.
"No, jestli do tý doby dřív nebudou vánoce a novej rok." mávla sem rukou. "Narozky oslavit chci, ale taky chci bejt fakt v pohodě, nechci pařit v bolestech a kdo ví, jak dlouho to bude trvat, než se z toho vzpamatuju."
Smrtijedi nás unesli na konci října, já mám narozky sedmnáctýho listopadu a trčeli sme tam tři tejdny, takže jestli si umíte udělat matiku, dojde vám, že sem svoje kulatiny oslavila ještě v zajetí. Dva dny po mejch narozkách nás zachránili, dneska je dvacátýho pátýho.
"No, vánoce sou až za měsíc, myslim, že do tý doby to stihnem. Když budete pořádně odpočívat, tak by to šlo kolem dvacátýho prosince spáchat, ne?" podívala se na mě.
"Jo, to snad jo." ušklíbla sem se a ujistila jí, že o party nepřijde. Ne, že bych to dělala jen kvůli ní, já to chci taky. Kulatiny má člověk jednou za deset let, to je událost. Navíc moje narozky byly vždycky událost, musí se přece oslavit narození nejlepšího člověka na světě, no ne? Navíc, čím dřív se vrátim do starejch kolejí, což znamená chlast, pařby a podobně, tím líp pro moji psychiku.
*
Byla noc a u Munga bylo ticho jako v hrobě. Dneska v noci tady u mě byla Lily a u Siriuse James. Nějakou dobu sme s Lily drbaly, potřebovala sem se dostat do obrazu a zjistit, co všechno sem za ten měsíc propásla. Navíc mi pomáhalo bavit se o v podstatě čemkoliv, aspoň sem nemyslela na ty horory.
Pak sem pomalu usnula. Lektvary na spaní už mi nedávali, dávali mi akorát lektvary na tlumení bolesti a ty samy o sobě dost oblbujou, takže sem stejně polovinu času byla omámená. Stejně jako předchozích pár dní, i teď sem se ve snu ocitla zpátky ve sklepení. Stála tam Bella a šíleně se řehtala, zatímco mučila Siriuse. Já se na to všechno musela koukat, sledovala sem, jak sebou Sirius cloumá jak hadrovej panák.
"Nech toho, přestaň, vždyť ho zabiješ!" vřískala sem z plnejch plic.
"Nic jinýho si ten zmetek nezaslouží." řehtala se Bella dál a ještě víc přitvrdila.
"Slíbilas, že když se budu dívat, tak ho budeš šetřit." žadonila sem. Odpovědi se mi dostalo jenom víc jejího šílenýho smíchu. Po chvíli Bella přestala a odešla. Řetězy kolem mých rukou se otevřely a já byla volná. Hned sem se doplazila za Siriusem a cloumala sem s ním. Po chvíli sem si s hrůzou uvědomila, že nedejchá.
"Ne, to ne! Slíbils, že mě neopustíš. Siriusi, probuď se! Prosím. Prosím. Prosííííím..."
Vylítla sem na posteli do sedu, byla sem celá zpocená, vyděšená a po tvářích mi tekly slzy. Uvědomila sem si, že mnou někdo cloumá, abych se pořádně probrala.
"Ššš, Sam, to nic, to je jen noční můra." mluvil na mě někdo a já si za pár sekund uvědomila, že u mě na posteli sedí Sirius. Rychle sem ho objala a zmáčkla sem ho, jak nejvíc sem mohla. Zabořila sem hlavu mezi jeho krk a rameno a snažila sem se dejchat, jeho vůně mě uklidňovala. Trochu sykl bolestí, drtila sem ho dost silně, ale neudělal a neřekl nic, abych povolila.
Do místnosti vběhli Lily a James. Pravděpodobně si odskočili na kafe nebo tak něco. Já sem se pořád klepala, ale pomalu sem se uklidňovala, když tady byl Sirius se mnou.
"To je dobrý, sem tady. Byl to jen zlej sen, sme v pořádku, seš v bezpečí." šeptal mi Sirius do ucha.
Po chvíli sem se od něj odlepila, ale seděla sem furt dost blízko a křečovitě sem ho držela za ruku. Koukala sem na něj, jak na svatej obrázek. To je poprvý, co ho od naší záchrany vidim vzhůru. Jako by mi četl myšlenky, začal mluvit: "Před chvílí sem se proubudil a slyšel sem křik. Poznal sem, že seš to ty, tak sem přiběhnul. Vřískalas, jako když tě na nože berou, opakovalas pořád dokola prosím."
"Promiň, Sam, že sem tady nebyla. Jen sme si s Jamesem odskočili na chvíli na kafe, byli sme na druhý straně chodby, když sme tě slyšeli." omlouvala se Lily rychle.
"To nic, Lils." ujišťovala sem jí. Nemůže u mě přece sedět doslova celej den, už tak sou tady u nás pořád a do toho všeho choděj normálně do práce, za poslední tejden toho moc nenaspali, nemůžu jim vyčítat, když si odskočej pro kafe.
"Pořád se tam vracim, Siriusi, kdykoliv zavřu oči a kdykoliv usnu, tak sem zpátky a všechno se to děje znova." dívala sem se na něj a skoro sem šeptala. Za poslední tejden sem nikomu neřekla, co přesně tam s náma dělali. Byla sem furt dost v prdeli a ostatní chápali, že na mě nesměj tlačit a nevyptávali se, za což sem jim byla vděčná. Nevim, jestli o tom budu moct kdy pořádně mluvit.
Sirius se na mě chápavě díval. Jen on věděl, co se mi honí hlavou a dost možná měl i on podobný noční můry. Potichu promluvil: "Já vim, Sam. To je dobrý. Po tom všem od nás nikdo nečeká, že budeme úplně v pohodě. Teď sme ale tady a oba v pořádku. Sem tady, s tebou, dobře?"
Přikývla sem jako malý dítě. Pohladil mě po vlasech a dal mi pusu na čelo, pak řekl: "Měla bys zkusit znova usnout. Já sem teď v pohodě, prospal sem toho až až, budu tady s tebou celou dobu, jo?" Díval se na mě těma svejma šedejma očima a já se začala uklidňovat. Pomalu sem se položila zpátky na polštář, zůstal sedět vedle mě a pořád mě držel za ruku, konejšivě mě palcem hladil po hřbetě. Pomalu sem začínala zase usínat, když sem trochu vzdáleně slyšela, jak řekl: "Sem tady, neopustim tě." Potom sem už konečně klidně usnula. Byla to první noc bez nočních můr, první noc sem spala klidně a bezesně.
-----------------------------
Druhej den po velký prohlídce nás konečně pustili z Munga do domácího léčení. Sirius se dost zlepšil, zatímco furt spal a já sem na tom taky byla docela dobře. Máme samozřejmě dost přísnej režim, nesmíme se namáhat, nemáme chodit do práce a tak. To mi je celkem fuk, já sem jen ráda, že odtud už vypadnu.
Dohodli sme se nakonec, že aspoň první tejden zůstaneme já i Sirius u Jamese a Lily, bude to jednodušší. Za prvý tam budeme se Siriusem pořád spolu, takže se nebudeme nudit a za druhý tam s náma skoro vždycky bude někdo další. Tam budeme v bezpečí díky kouzlům a budu si připadat líp než v mým a Patrickově londýnským bytě.
Sem navíc teď strašně fixovaná na Siriuse. Nejenom, že sme spolu tři tejdny byli doslova pořád, ale kdykoliv ho nemám na očích, přepadá mě iracionální strach, že se mu něco stane. Když sem s nima, sem na tom psychicky o dost líp.
Patrick se tam se mnou nasáčkoval taky, protože je to tak jednodušší. Kdyby chodil do práce a spal doma, furt by za mnou coural a byl by v jednom kole. Ložnic tam maj habaděj, takže to nevadí.
Zoe se u Munga dohodla, že nás bude pravidelně kontrolovat a vyšetřovat, abysme nemuseli furt lítat do nemocnice. Pořád bereme kde jaký lektvary na bolesti a na léčení, ale každým dnem je to lepší a lepší. Dvakrát se sem za náma stavil i Jazz, tak to bylo fajn odreagování s nim pokecat. Na nic se nevyptával, bavili sme se o normálních věcech a za to sem mu byla moc vděčná.
Se Siriusem se víceméně furt jen poflakujem, koukáme spolu na telku a zevlíme. Je to příjemný, bejt obklopená měkkou postelí a gaučem, mít po ruce pořád dostatek jídla, bejt pořád v teple a moct se každej den koupat. Nikdy sem si neuvědomila, s jakou samozřejmostí tohle všechno beru.
Jednou večer sem se sledovala nahá ve velkým zrcadle na dveřích koupelny. Vypadala sem děsně, kost a kůže. Vůbec mi nedošlo jak moc sem zhubla. Když ale tři tejdny v kuse jíte jen jednou denně a ještě málo, tak se to dá čekat. Byl to ale dost divnej pohled, skoro jako bych se nepoznávala. Klíční kosti a pánev mi trčely, kolena sem měla větší než normálně, na ramenou se mi rýsovaly kosti, žebra sem si mohla napočítat jen při pohledu do zrcadla a obličej sem měla propadlej. Nikdy sem nebyla nijak oplácaná, ale vždycky sem měla křivky, měla sem prsa, zadek a boky, všechno tak hezky do ruky. To se teď rozhodně nedalo říct.
Patrick mě našel, jak se pozoruju. Přišel ke mně zezadu, bylo to divný, když sem byla nahá a on oblečenej. Obmotal ruce kolem mýho pasu, položil si bradu na moje rameno a díval se na mě do zrcadla.
"Za chvíli kila zas nabereš." pousmál se. "Navíc, mě se budeš líbit vždycky." dal mi pusu na krk. Trochu mě to povzbudilo, on vždycky ví, jak mi zlepšit náladu.
Po tom svým zkoumání v zrcadle sem si najednou druhej den všimla, že i Sirius je dost vyzáblej. Vždycky byl vytáhlej a hubenej, to jo, ale nebyl žádný tintítko, byl to pořádnej kus chlapa. Hlavně poslední rok, začal posilovat a i díky svojí práci se docela vyrýsoval, měl pěkný ramena a docela i bicáky, ale teď byl kost a kůže, oblečení na něm divně viselo.
Je to strašně divný jak nás pitomý tři tejdny tak moc poznamenaly. Nedovedu si představit, že bysme měli bejt uvězněný několik měsíců, jako se to některejm lidem stává. Smrtijedi často někoho vyslýchaj a potřebujou dlouhodobý informace. I když zas počítám, že k dlouhodobějším vězňům, od kterejch něco potřebujou, se nechovaj tak příšerně.
Ve čtvrtek večer sme si objednali pizzu, Lily se nic dělat nechtělo a nám se Siriusem zakazovali se jakkoliv namáhat, furt nás obskakovali.
Zrovna sme seděli já, Sirius a Lily v obýváku, seděli na gauči a sledovali telku, když přišel Jimmy z práce. Ani se nešel převlíct, rovnou sebou plácnul vedle Lily, jednu ruku omotal kolem jejích ramen, hodil nohy na stolek a vzal jeden kousek pizzy. Po chvíli si hůlkou z ledničky přivolal máslovej ležák.
"Jak bylo v práci?" nadhodil Sirius. Jestli si vzpomínáte, Jimmy teď učí lítání a trénuje famfrpál v Bradavicích. Každej den se přemisťuje do Prasinek a zase zpátky.
"Klasika. V Bradavicích už je touhle dobou sníh a kosa, takže se moc netrénuje." mávl rukou a lokl si ležáku. "Abych nezapomněl, Sam..." podíval se na mě a napřímil se v sedě, aby na mě líp viděl.
"Tys říkala, že přemejšlíš o změně práce, že jo? Že bys chtěla dělat něco kouzelnickýho?" vyptával se. Bavili sme se o tom tenkrát na kolaudačce u Jazze. Přikývla sem.
"No, tohle není až tak kouzelnický, ale byla bys obklopená kouzlama dost." nadhodil a pak pokračoval: "Dneska sem se u oběda bavil s McGonnagalovou a říkala, že od novýho roku odchází učitelka Studia mudlů a potřebujou rychle někoho sehnat. Vzpomněl sem si na tebe a říkal sem si, kdo víc by se na to hodil? Ty seš ze smíšený rodiny, mudlovskej svět znáš výborně a vrátila by ses zase do Bradavic." chvíli sem nic neříkala, přemejšlela sem nad tim. Upřímně, do mamčiný firmy sem se už vrátit ani nechtěla. Zameškala sem tam víc než měsíc, mamka všechno pomocí asistentů zvládala i na dálku přes mail a telefony. Už předtím mě ta práce nebavila a představa, že bych se tam vrátila teďka se mi vůbec nelíbí.
"No to je teda job, vždyť se tam ani nekouzlí, jen se vykládá o mudlech." ušklíbl se Sirius.
"To není pravda, nějaký kouzla se tam učej, hlavně jak sebe a kouzla skrývat před mudlama a tak." ohradila se Lily.
"Jen závidíš, Tichošlápku, že bysme já a Sam byli zase zpátky v Bradavicích a dělali bysme tam bordel bez tebe." zachechtal se James.
"Vidíš, to mě ani nenapadlo, ale teď když jsi to zmínil, tak máš pravdu, to se mi teda nelíbí." zamračil se.
"No, sice to není zrovna předmět snů, ale bejt zase v Bradavicích by bylo super." ušklíbla sem se trochu zlověstně. "S Jimmym bysme to tam zbořili i jako profesoři." vyplázla sem na Siriuse provokativně jazyk. Vim moc dobře, že Siriusovi se ani trochu nelíbí, že dva lidi, se kterejma prováděl svýho času ty největší koniny, by je teď vyváděli spolu a bez něj.
"Já si myslim, že je to super nápad. Domů by ses pořád mohla každej den přemisťovat jako James a navíc si myslim, že ty bys byla dobrá profesorka." vložila se do toho Lily.
"Dobrej joke. Já, která sem si vždycky z profesorů střílela." zasmála sem se.
"To sice jo, ale seš vtipná, studenti by si tě hned zamilovali. Navíc seš ukecaná a nevadí ti mluvit před lidma, ráda se předvádíš." zasmála se Lily.
"Rozmyslim si to a když tak se ozvu Brumbálovi." podívala sem se na Jamese.
"Dobře, řeknu mu, že bys měla zájem, ať zatím nikoho nenajímá." přikývl Jimmy s rozzářenýma očima. Musela sem se zasmát, bylo tak hezký vidět ho takhle nadšenýho, že tam bude mít nějakýho kámoše, se kterým se bude aspoň částečně moct vrátit do studentskejch let.
*
Po tejdnu u Potterů se Sirius vrátil do svýho bytu, kterej sdílel s Remym a já odjela za mamkou a ségrou do Český Republiky. Když sem byla zajatá, byly strachem bez sebe a když sem konečně přišla po osvobození k sobě, furt sme si volaly. Mamka mě překecala, ať se za nima aspoň na pár dní stavim, že mi to prospěje.
Musim říct, že měla pravdu, je to fajn, bejt v zemi, kde se nic neděje, s ničím si nelámat hlavu a bejt s mamkou, ségrou a s babi a dědou.
Mamce sem oznámila, že chci skončit v práci, už sme se o tom bavily po telefonu, ale už sem byla rozhodnutá. Ať už tu práci v Bradavicích vezmu nebo ne, do firmy se vracet nechci. Prachy nějaký našetřený mám, takže i kdybych byla chvíli nezaměstnaná, hlady bych neumřela.
Mamka se mě dokonce snažila přesvědčit, ať sbalim kufry a přestěhuju se za nima, hrozně se o mě bála, teď víc než kdy jindy. Razantně sem to ale odmítla. Mám sice furt trauma a noční můry a sakra doufám, že už mě nikdy nezajmou. Nevyprdnu se ale na kámoše a neopustim je uprostřed boje.
Po tejdnu v Česku sem se vrátila zpátky, teď už do svýho bytu za Patrickem. Bylo to fajn, bejt s mojí rodinou a o nic nestrachovat a i když je ta Británie teď tak na hovno a nebezpečná, doma je doma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama