Everybody should have his own world...

31. kapitola - Poslední noc

30. prosince 2017 v 16:40 |  * Elita Bradavic 3 *
Tak jsem nakonec stihla ještě jednu kapitolu před novým rokem. Doufám, že vás tahle část (zajetí Sam a Siriuse) baví, už to ale nebude dlouho trvat a posuneme se dál. Tahle kapitola bude pravděpodobně předposlední než se z toho ti dva dostanou (asi vám došlo, že bych je přece nezabila). V téhle kapitole uvidíme, jak se konečně Řád dozví jejich polohu, aby je mohli zachránit a v druhé části se krátce vrátíme k mučení. Doufám, že toho mučení a utrpení není až tak moc, na druhou stranu jsem to chtěla fakt pořádně vykreslit, protože ačkoliv je Elita hlavně o srandě, naši přátelé se teď nacházejí v temných časech, takže něco z téhle stránky čas od času musím napsat. Konec kapitolu bude dost emotivní, jak v negativním slova smyslu, tak trochu i v pozitivním.
Nebudu se dál vykecávat, užijte si čtení, jako vždy moc prosím o komentáře! Mějte krásný nový rok a s Elitou se budeme potkávat i nadále...Vaše Maggdinka ♥


Poslední noc

James švihl hůlkou a Smrtijedovi se na tváři otevřela další řezná rána. Zařval bolestí.
"Kde je držíte?" křičel James Smrtijedovi přímo do obličeje. Podařilo se jim zajmout dalšího Smrtijeda, tentokrát Rockwooda, o kterým věděli, že je dost důležitej na to, aby o mně a o Siriusovi nějaký informace měl. Za posledních pár dní vyslýchali dalších pět Smrtijedů, ale u žádnýho neměli úspěch.
Ve vyslýchání a mučení se různě střídali, nejčastějc se tomu ale věnoval James, kterej byl nejnetrpělivější a nejodhodlanější najít svýho nejlepšího kámoše a nejlepší kámošku svojí manželky. Už je to tři tejdny, co já a Sirius trčíme u Smrtijedů a užíváme si Bellino mučení. Pomalu ale jistě nám dochází čas a všichni z Řádu si to až moc dobře uvědomujou. Nikdo ze Smrtijedů jim sice nevykecal, kde sme, ale jeden se prokecl a prozradil, že sme furt naživu.
"Můžeš mě mučit, jak chceš, nic ti neřeknu." ušklíbl se Rockwood zlověstně na Jamese. Jimmy se ušklíbl zpátky a znovu mávnul hůlkou.
Lily nahoře v kuchyni celý dny dělala lektvar. Jak už sem zmiňovala, když je nervózní a potřebuje se nějak zabavit, tak tohle dělá, takže se nad tím vůbec nikdo nepozastavoval. Nikdo netušil, že dělá konkrétní lektvar, kterej zabere dost práce a času.
Zrovna přidávala poslední ingredience do kotlíku. Ze sklepení se k ní donášel tlumenej křik. Posledních pár dní už to skoro vůbec nevnímala, v Potterovic sídle se poslední dobou ozývalo hodně křiku. Nelíbila se jí představa Jamese, jak někoho mučí, ale věděla, že dělá, co musí.
Momentálně tam s ní a Jamesem v Potterovic sídle byli Remus, Peter a Emma. Remy u nich posledních pár tejdnů prakticky bydlel, protože se snažil co nejvíc pomáhat, Peter se pořád potloukal kolem a Emma tam taky byla pečená vařená. Hned jak vypadla odpoledne z práce, přišla vždycky sem. Dost se o mě a Siriuse bála, tak nechtěla sedět jen tak doma na zadku.
Lily začala lektvar nalívat do malých lahviček, udělala docela velkou porci. Pak jednu lahvičku vzala a beze slova se vydala do sklepa.
"Lily?" křikl za ní Remus zvědavě a vydal se za ní. Emma a Peter taky vyskočili na nohy.
Lily rozrazila dveře a vešla do tý malý místnosti ve který Smrtijedy drželi a mučili. Jamese se po ní překvapeně otočil. Rockwood byl celej zakrvácenej, Jimmy ho nešetřil.
Lilka mlčky přešla k Rockwoodovi, chytila ho jednou rukou za pusu, pootevřela mu ji a druhou rukou mu z lahvičky nalila lektvar do pusy. Pořádně ho zmáčkla, aby to spolknul.
"Už toho mám dost. Konečně sem to dodělala, musíme zachránit Sam a Siriuse." prohodila.
"Cos mu to dala?" zajímala se Emma.
"Veritasérum." odpověděla Lily prostě.
"Tys celou dobu dělala veritasérum?" vydechl užasle Remus.
"Dřív sem to použít nemohla, trvá dlouho, než se lektvar umíchá a než uleží, aby se mohl použít." vysvětlovala Lily. Všichni celou dobu mysleli, že si jen tak míchá blbosti, aby se nějak zaměstnala a uklidnila a ona přitom míchala lektvar, kterej mě a Siriusovi zajistí propustku ven. Tu holku prostě musíte milovat.
"Mělas něco říct, pomohl bych ti a mohlo to bejt hotový rychlejc." ohradil se Remus.
"Nic proti, Remy, vim, že seš skvělej kouzelník a lektvary ti vždycky šly, ale já v nich jsem nejlepší. Nemohla sem si dovolit ten lektvar pokazit, musela bych začít znova. Kdybych pracovala s někým dalším, mohla bych poplíst postup." podívala se na něj omluvně. Pak svoji pozornost otočila na Rockwooda.
"Kde Smrtijedi držej Sam a Siriuse?" podívala se na něj s kamenou tváří.
"S sídle Lestrangeových." odpověděl okamžitě Rockwood, bez zaváhání, ale bylo na jeho ksichtě vidět, že není šťastnej. Jo hold proti lektvaru pravdy se nedá nijak bojovat.
"Kde je to sídlo?" ptala se dál Lily a začala kolem něj pomalu chodit.
"Přibližně tři kilomentry východně od Větrné Lhoty, sto padesát kilometrů od Londýna." papouškoval Rockwood.
"Kolik Smrtijedů je v domě?"
"Asi deset."
"Jak se do domu dostaneme? Jaký kouzla ho chráněj?" ptala se Lily dál. Ostatní mlčeli a nechali jí mluvit, nemělo cenu, aby všichni plácali jeden přes druhýho. Jimmy se na Lily hrdě koukal, vypadala v tu chvíli tak mocně a hustě.
"Nedostanete. Dům je střeženej prastarýma kouzlama a pozemky sou zabezpečený těma nejlepšíma kouzelníkama." ušklíbl se Rockwood.
"Je nějakej způsob, jak bysme se mohli k Sam a Siriusovi dostat? Jak je osvobodit?" štěkla Lily s bojovným výrazem ve tváři.
"Za tři dny je budou přemisťovat přímo k Pánovi Zla." vysypal ze sebe Rockwood nedobrovolně.
"Řekni nám, co všechno o tom víš. V kolik je budou přemisťovat, jak a kam." blýsklo se Lily v očích, protože se konečně začali někam dostávat.
Po tom, co jim Rockwood všechno vyklopil se všichni vrátili nahoru do obýváku.
"Půjdu se o něj postarat a pošlu ho do Azkabanu." prohlásil Remus. "Musíme dát vědět Řádu, co všechno nám řekl."
"Jo, svoláme schůzi a vymyslíme plán. Máme na to jen tři dny, tak musíme začít jednat rychle." přikývl James.
"Máme štěstí, že je budou přemisťovat, jinak bysme se k nim asi nikdy nedostali." oddychla si Emma.
"Snad všechno půjde dobře." podíval se na všechny Remy a zmizel zpátky ve sklepě.
"Voldemort a Smrtijedi sice věděj, že sme je poslední týdny chytali, ale nevěděj, co nám Rockwood teď všechno vyžvanil. Budou předpokládat, že budeme neúspěšný, jako s ostatníma před ním. To by nám mělo dát výhodu, snad jich Sam a Siriuse nebude převážet moc." promnula si Lily ruce.
"Půjdem do toho v plný síle. Brumbál a nikdo z profesorů asi nepůjde, ale i bez nich je nás dost, myslim, že budeme v přesile." usmála se Emma. Konečně začínali mít naději, že to nakonec dobře dopadne.
"S tím veritasérem to byl skvělej nápad, zlato." usmál se James na Lily. Vždycky věděl, že je chytrá a skvělá, ale i tak ho nepřestávala udivovat. Lily se usmála.
"Jdu dát vědět Řádu, ať sem co nejrychlejc příjdou." řekla Emma.
"Pošli i patrona Brumbálovi, i když s náma nejspíš nepůjde, určitě by tady měl bejt a pomoct nám vymyslet, jak na to." připomněla jí Lily a pak šla do kuchyně. James šel za ní. Lily se pustila do uklízení toho bordelu, kterej tady zbyl po přípravě lektvaru. James za ní přišel zezadu, objal jí kolem pasu a položil si hlavu na její rameno.
"Musim říct, že při tom výslechu jsi byla vážně sexy." pošeptal jí trochu chraplavě do ucha. Lily se zasmála, otočila se v jeho náručí, takže teď k sobě byli čelem a dala mu pořádnou pusu. Teď, když věděli, že naše záchrana je blízko, byli daleko uvolněnější než za předchozí tři tejdny.
------------------------------
Se Siriusem sme furt trčeli v tý sklepní místnosti. Ani se nás neobtěžovali zavírat do našich cel, prostě nás tam po mučení vždycky nechali furt viset za ruce v těch okovech. Jestli tady takhle budu ještě o pár dní dýl, tak mi ty ruce už fakt upadnout. Sme oba dost zbídačený, Bella si nás pořád dost vychutnává. Tu fyzickou bolest bych ještě snesla, ale po psychický stránce sem dost na hraně.
Koukat se každej den, jak přímo přede mnou mučí Siriuse je to nejhorší. Radši bych, aby celou dobu mučila mě, radši bych byla úplně na kaši, jen abych se nemusela dívat, jak Sirius trpí. Vim, že Sirius to vidí úplně stejně. Za těch posledních pár dní na Bellu zařval snad každou nadávku, která existuje a slíbil, že jí zabije, minimálně desetkrát, když se musel dívat, jak se já zmítám v bolestech.
Když zase přišla, už sem ani nic neříkala a neprotestovala sem. Věděla sem, co bude následovat. Už mě opustily i poslední kapky sarkasmu a držkatosti, což je vážně špatný znamení. Jestli po tomhle nebudu potřebovat cvokaře, tak to bude fakt zázrak.
Už ani nic neříkala a začala Siriuse mučit. Už víme, jak to chodí, jestli jenom na chvíli uhneme pohledem, ona přitvrdí. Snažila sem se to vytěsnit a emocionálně se neangažovat, jenže to prostě nešlo.
Zas a znova sem sledovala, jak se Sirius zmítá v bolestech, jak se jeho tvář kroutí, jak se snaží nekřičet, jen aby nedopřál Belle tu radost. Už fakt nemůžu. Ze všech lidí na světě, Sirius je ten poslední, kterýho chci sledovat takhle trpět. Aby toho nebylo málo, posledních pár dní si začínám připouštět, že mi na něm záleží možná trochu víc, než sem si myslela. Se Siriusem sme mezi sebou měli vždycky dost silný pouto a ať chci nebo ne, asi k němu budu vždycky něco cejtit. Tohle uvědomění mi ani trochu nepomohlo, jestli něco, tak to udělalo všechno ještě daleko horší.
Po chvíli Bella přestala se Siriusem a otočila se na mě. V duchu sem zajásala, jak sem už zmínila, radši budu trpět příšerný bolesti, než sledovat jak mučí jeho.
Já se ani nesnažila bejt potichu, vim, že to tý sadistický svini dělá radost, ale bylo mi to fakt ukradený, řvala sem jak tur. Sirius, i když byl na pokraji sil, se v řetězech zmítal jako vždycky a čekal na zázrak, že se snad z řetězů nějak dostane a zachrání mě.
"Ty svině hnusná. K čertu s tebou i s tím beznosým zbabělcem!" zařval Sirius. To Bellu vytočilo. Když se mluvilo špatně o jejím šéfovi, byla nepříčetná.
"Pána Zla si do tý svojí krvezrádný huby brát nebudeš. Já tě naučim!" vykřikla šíleně a pustila se do něj, tentokrát víc než normálně. Sirius sebou zmítal všude, jenom připoutaný ruce ho držely u zdi. Po chvíli už to nevydržel a začal řvát. Trhalo mi to srdce.
"Přestaň! Nech toho, vždyť ho zabiješ!" vřískala sem z plnejch plic a po tvářích se mi koulely slzy. Byla sem vyděšená, že to s ním tady a teď Bella skoncuje.
"Nic jinýho si ten spratek nezaslouží!" vřískla Bella a nepolevovala. Já už se na něj ani nesnažila dívat, přitvrdit už nemohla a já to nemohla vydržet. Já řvala furt dokola, ať toho nechá, ať přestane, ale samozřejmě to nebylo vůbec nic platný.
Po chvíli Siriusův křik přestal. Vyděšeně sem se na něj podívala a málem dostala infarkt, protože sem se bála nejhoršího. Byla sem jako zkamenělá, mučení jím zmítalo tak moc, že sem nedokázala říct jestli vůbec dejchá nebo ne, jestli jenom omdlel nebo...ne, to nemůže bejt možný.
"Máš štěstí, že si s váma Pán Zla chce promluvit osobně. Zítra vás za ním přepravíme, ale můžeš se pomalu rozloučit se svým ubohým životem a tady se svým klukem, protože pokud ani Pánovi neřeknete, co chce vědět, ste oba mrtvý." ušklíbla se, švihla hůlkou a Sirius zůstal bezvládně viset za ruce. Já byla furt strachy bez sebe, protože nejevil sebemenší známky života.
Pak se Bella chystala k odchodu, otevřela dveře a ještě se na nás otočila: "Protože je to vaše poslední noc v životě, dopřeju vám trochu milosti."
Nechápala sem, co to mele, pak ale mávla hůlkou a okovy kolem mejch i Siriusovejch rukou se otevřely a my byli konečně volný. Sirius se okamžitě bezvládně sesunul na zem a já hodila držku, protože sem to nečekala a nohy mi moc dobře nesloužily. Bella za sebou pak zabouchla a zamkla nás.
"Siriusi!" vzlykla sem a po podlaze sem se k němu doplazila. Byla sem hlady a mučením tak zesláblá, že sem se nebyla schopná ani postavit. Opřela sem se zády o zeď a z posledních sil sem si jeho hlavu položila do klína. Sklonila sem se nad jeho obličejem, abych zjistila, jestli dejchá. Dejchal, ale sotva. Trochu sem si oddychla. Furt byl ale v bezvědomí a já byla totálně na dně.
"Siriusi. Probuď se. Prosím. Nemůžeš to vzdát, nemůžeš mě tady nechat. Prosím." vzlykala sem a nesrozumitelně brblala.
"Siriusi, tohle mi nesmíš udělat. Co bych bez tebe dělala, nemůžeš mě opustit. Neopovažuj se mě opustit. Já tě potřebuju." mlela sem dál. Byla sem totálně v prdeli, omámená, hladová a unavená. Ani nevim jak dlouho, jestli to bylo jen pár minut nebo hodina, mlela sem dokola pořád stejný nesmysli, o tom, jak se musí probudit a jak ho potřebuju.
"Sam..." hlesl slabě, že sem to skoro neslyšela. Přes slzy sem se s úlevou trochu zasmála.
"Teď to nesmíš vzdát, jasný? Víš, že bych bez tebe byla úplně v prdeli." zírala sem na něj. Slabě se pousmál. Nebyl ani schopnej mluvit, ale to mi bylo fuk. Hlavně, že je v pohodě a trochu si odpočine.
"Sam...víš, že tě miluju, viď? Vždycky sem tě miloval a vždycky budu." vypravil ze sebe. Já sem nasucho polkla.
"Já vim." špitla sem slabě a hladila sem ho po špinavých a zakrvácených vlasech. Z těch posledních sil co měl, se posunul trochu nahoru, takže už neležel na mým klíně, ale ležel mi tak nějak v naručí, hlavu měl na mojí hrudi a díval se na mě. Každou chvíli oči zavíral, byl úplně grogy.
"Hlavně zase neomdli. Zůstaň se mnou." žadonila sem. Když je při smyslech, tak sem o trochu klidnější, protože vim, že je v pohodě.
"S tebou zůstanu vždycky. Neopustil sem tě tam na tom nádraží a neopustim tě ani tady." zahlaholil.
"Zejtra nás berou za Voldemortem. Když mu neřekneme, co chce, je po nás. Vypadá to, že tohle je naše poslední noc, kdy sme naživu." informovala sem ho skoro monotónně. Ne, že bych byla nadšená, že zejtra umřu, ale jak už sem hodněkrát zmínila, už mi bylo všechno totálně putna. Na jednu stranu sem věděla, že když natáhnu bačkory, tak aspoň tohle všechno skončí, všechno to mučení a bolest a hlavně se nebudu muset dívat, jak Sirius trpí.
"No, ne že by to byla dobrá zpráva, ale jestli mám zejtra umřít, tak sem moc rád, že sem poslední noc s tebou. Není nikdo, s kym bych teď byl radši, Sam. Ty seš moje nejlepší kámoška, moje parťačka v průserech, moje parťačka v chlastání, moje první a poslední láska." pousmál se na mě, myslim, že si uvědomoval jen napůl, co mi říká, napůl byl úplně mimo. Z jeho slov, hlavně těch posledních, mě píchlo u srdce. Ze všech lidí, co mám ráda, Sirius měl vždycky svoje speciální místo a myslim si, že svým způsobem, on je moje spřízněná duše. Prožili sme toho spolu tak moc a i v našich posledních chvílích sme spolu. Až do konce.
"Taky sem ráda, že sem tady zrovna s tebou." zasmála sem se a z očí mi zase začaly týct slzy. Za normálních okolností bych se cejtila příšerně, kvůli Patrickovi, teď sem ale na nic takovýho nemyslela. Teď sem byla jenom já a Sirius.
Chvíli sme se na sebe dívali, ani jeden sme nic neříkal. Pak sem se trochu sklonila a políbila sem ho. Cejtila sem v jeho puse krev, ale to mi bylo úplně jedno. Jestli je tohle opravdu moje poslední noc naživu, tak tohle je poslední věc, kterou chci před smrtí udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama