Everybody should have his own world...

30. kapitola - Tak blízko a přece tak daleko

23. prosince 2017 v 19:03 |  * Elita Bradavic 3 *
Konečně jsem zase tady a se mnou i nová kapitola. Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nic nepřidala, ale neměla jsem teď vůbec čas, až teď kolem vánoc se to konečně uklidnilo a mohla jsem začít zase psát. V minulé kapitole to skončilo napínavě, takový konce já mám v dramatických chvílích ráda a chápu, že to čtenáře dost štve. V téhle kapitole navážu hned tam, kde jsem skončila.
Tahle kapitola bude o dost kratší než obvykle, to je ale proto, že jsem nechtěla motat víc dějů dohromady, protože myslím, že děj v téhle kapitole je sám o sobě dost podstatný a stačí. Události v ní jsou dost temný a emotivní, takže jsem nechtěla dělat nějaký "střih" a nová akce. V každým případě ale dalším kapitolu napíšu snad co nejrychleji.
Nemá cenu se dál vykecávat, užijte si čtení a přeju vám všem veselé vánoce a krásný nový rok 2018. Od té doby, co jsem zase začala psát (přibližně před půl rokem) jsem až tak moc komentářů neobdržela, takže bych byla moc vděčná, kdybyste mi jako takové shrnutí a dárek za celých těch 6 měsíců zanechali nějaký komentář s hodnocením Elity...Vaše Maggdinka ♥


Tak blízko a přece tak daleko

Ze sklepení vedly ještě jedny dveře, ještě do hlubšího sklepení. Nikdy předtim sem si jich nevšimla, okolí mě nikdy fakt moc nezajímalo a navíc tady byla věčně tma jak v pytli.
Bella dveře odemkla kouzlem a její poskoci nás narvali dovnitř. Pomocí kouzla Bella rozdělala oheň na dvou loučích na stěně, takže sme uviděli, co se tady schovává. Byla to v podstatě holá místnost, ale na dvou stěnách, naproti sobě, byly dva páry těžejch okovů. Smrtijedi nás do nich bez keců zamkli, Siriuse k jedný stěně, mě k druhý, takže sme stáli přímo naproti sobě, se zápěstíma uvězněnýma v okovech. Nohy sme měli navolno. Mezi náma byly přibližně dva metry místa.
Zmateně a trochu vyděšeně sem na něj koukala. Ani jeden z nás neměl sebemenší páru, co se bude teď dít a přiznávám, že já mám teď docela bobky. Něco v Bellině výrazu mi říká, že tohle nebude vůbec dobrý.
"Jak už jsem říkala, chceme z vás pořád ještě dostat nějaký informace, než vás zabijeme..." začala Bella mluvit a mě přejel mráz po zádech po jejích posledních slovech "...a co se obyčejnýho fyzickýho mučení týče, jste oba docela odolný. Naštěstí existujou další metody, jak docílit toho, co potřebujeme."
Otočila se na mě a zlověstně se zašklebila. Najednou švihla hůlkou směrem k Siriusovi a poslala na něj Cruciatus. Sirius se začal svíjet v křečích a já nemohla absolutně nic dělat. Bezmocně sem na něj zírala a sledovala, jak se jeho obličej kroutí bolestí, nevydal ze sebe ale ani hlásku.
"Přestaň!" vyhrkla sem ochraptělým hlasem. Z těch všech podmínek tady nemůžu ani kloudně mluvit. Bella se zachechtala, ale kupodivu mě poslechla. Sirius ztěžka oddychoval, ale zůstal stát normálně zpříma.
"Přemýšlela jsem, jak vás zlomit a pak mě napadlo, že když nepomáhá fyzický mučení, tak psychický by mohlo." podívala se na mě znova a zablýsklo jí v očích. Já tu krávu tak nesnášim, začíná mi docházet, kam tim míří.
"Ty a tady Siriusek máte dost silný pouto, co? Víme, že jste spolu dokonce nějakou dobu chodili a bratříčkujete se prakticky už od nástupu do Bradavic. I tady se ukázalo, že se o sebe dost bojíte. Tak mě napadlo, proč toho nevyužít?" zasmála se tím svým šíleným smíchem.
"Proč bych vás měla mučit po jednom a snažit se z vás něco dostat, když vás můžu mučit a při tom vás nechat, abyste jeden druhýho pozoroval. To vám možná rozváže jazyky. Tak to přece chodí ne? Ta vaše láska." odfrkla si opovržlivě, jako by nikdy v životě lásku nezažila. Jako že taky asi ne. "Snášet fyzický mučení dokážete, když víte, že to ochrání vaše kamarádíčky z toho vašeho malýho odboje. Jak to ale budete snášet, když budete sledovat, jak mučím toho druhýho, hm?"
Přišla ke mně a prudce mě chytila za čelist, naklonila se ke mně blíž a řekla mi přímo do ucha: "Oči necháš pěkně otevřený a budeš se dívat přímo na Siriuska. Jestli ne, udělám mu ještě něco daleko horšího, rozumíš?"
Chvíli sem se ani nehla a zírala sem na Siriuse. Cejtila sem, jak mě začínaj pálit oči, chtělo se mi brečet. Jakýkoliv mučení snesu, ale sledovat, jak Sirius trpí, to nevydržim. Sirius se mi díval přímo do očí, jeho oči mě jako vždycky trochu uklidňovaly, i když tentokrát to tak moc nezabíralo. Skoro neznatelně zakroutil hlavou. Bylo mi jasný, co tím chce říct. Dává mi najevo, že nesmim hlavně nic vykecat. Ať se stane cokoliv, musim držet hubu a neprásknout na Řád nic.
"Rozumíš?" štěkla Bella a ještě víc mi stiskla čelist, za kterou mě furt držela. Přikývla sem, protože vim, že stejně nemám jinou možnost. Mučit ho bude tak jako tak a já se na to budu muset dívat. Sem připoutaná ke stěně, kousek od Siriuse a jestli budu uhejbat pohledem, Sirius bude trpět ještě víc. Moje možnosti sou mi víc než jasný.
Podívala sem se pevně na Siriuse, on se mě snažil uklidnit pohledem. Pak se do něj Bella pustila. Používala na něj nejrůznější kouzla. Řezala ho, bičovala neviditelným bičem, mlátila, mučila a já se na to celou dobu koukala. Při tom pohledu se mi svíralo hrdlo a hruď.
Ani nevim, jak dlouho to trvalo, jestli to byly tři minuty nebo půl hodiny, uvědomila sem si, že mi po očích tečou slzy a začala sem se trochu třást vzlykama. Nevypustila sem ale ani hlásku, takovou radost tý svini neudělám.
Siriusovi se podlomily kolena a teď v podstatě jen visel za ruce, který měl stejně jako já furt připoutaný ke zdi. Takhle příšerně a bezmocně sem se ještě v životě necejtila. Slabá, bezmocná a vyděšená. Vyděšená proto, že sem nevěděla, kam až Bella hodlá zajít a jak dlouho ještě bude Siriuse mučit. Stojim jenom dva metry od něj, ale nemůžu udělat absolutně nic, abych mu pomohla. Když už sem se připravovala, že něco zařvu, Bella přestala.
Sirius byl furt při vědomí, ale byl na tom dost bídně. Furt se mu ale podařilo, postavit se zpátky na nohy. Nemůžu uvěřit, co všechno snese. Nikdy bych si o Siriusovi nemyslela, že je to slaboch, ale fakt na mě dělá dojem.
"No dobře, uděláme to naopak. Vim, že tady Sirius je horká hlava, tak to možná zafunguje." sykla Bella, bylo na ní vidět, že je výsledkem fakt nasraná, ale hned se zase ušklíbla. Sice z nás musí dostat informace, ale čím dýl se držíme, tím dýl nás může mučit. Je to zvrácená svině.
"Zkřivíš jí jeden vlas a přísahám bohu..." zavrčel Sirius a cuknul sebou. Vyrazil proti Belle, udělal pár kroků, ale řetězy na rukou ho zastavily.
"Tohle bude zábava." zachechtala se Bellatrix. "Pro tebe platí to samý." ukázala hůlkou na Siriuse. "Jestli uhneš pohledem, bude to pro ní daleko horší."
Pak švihla hůlkou směrem ke mně a já cejtila, jak mě nějaká neviditelná síla trefila do břicha. Pak mnou začali zmítat křeče a moje nohy v podstatě hned vypověděly, zmítala sem se sebou jako hadrová panenka, ve spadnutí na zem mi bránily jen ty okovy na rukou. Bylo mi už všechno jedno. Byla sem totálně vyčerpaná, jak fyzicky, z těch předchozích dní plných mučení, tak i psychicky, z tohohle všeho bordelu a ze sledování mučenýho Siriuse.
"Přestaň, ty děvko, slyšíš mě!" zařval Sirius a zmítal sebou v okovech, jak se snažil z nich vyvlíct. Bylo mu to ale prd platný, z nich se jen tak nedostane. Bella se řehtala. Tohle všechno sem vnímala spíš vzdáleně. Bylo mi všechno jedno a jediný, co sem vnímala, byl Siriusův hlas, kterej vykřikoval nejrůznější nadávky na Bellinu adresu. Doufám, že brzo omdlim a trochu se mi uleví.
"Ty mrcho zasraná!" vřeštěl Sirius na Bellinu adresu. "My se odtud dostaneme, slyšíš? A až se odtud dostaneme a příště se potkáme, tak tě zabiju tou nejpomalejší a nejhorší smrtí, jakou si dovedeš přesdstavit! Budeš škemrat o to, abych tě zabil. A já si to tak moc užiju, slyšíš!"
Bella se řehtala a dál mě mučila a pak řekla: "Jde vidět, že máš přece jen krev Blacků."
"S tebou a tou jeblou rodinou nemám vůbec nic společnýho." vrčel vztekle a zmítal se v řetězech. "Nech jí na pokoji, nebo přísahám bohu, z těhlech řetězů se dostanu a zabiju tě vlastníma rukama!"
"Ale to je lostomilý. Siliusek se nám zamiloval." chechtala se Bella.
Ani nevim po jak dlouhý době to skončilo, ale skončilo to. Já kupodivu nestihla omdlít. Visela sem za ruce, byla sem na kolenou.
"Myslim, že tohle je daleko účinější metoda. Zítra si to zopakujeme, dneska to byla zábava." uchechtla se Bella a pak ona i ty její kumpáni odešli. Nechali nás tam, furt připoutaný ke zdi. Louče nechali hořet, takže tam bylo světlo.
"Sam, seš v pořádku?" strachoval se Sirius a snažil se ke mně dostat co nejblíž, div si neurval ruce. Pomalu sem se šoupáním kolen posunula taky trochu blíž k němu, ale dosáhnout sme na sebe nijak nemohli, furt mezi náma bylo minimálně půl metru. Už chápu význam rčení "tak blízko a přece tak daleko".
"Ujde to." pousmála sem se slabě, abych mu dala najevo, že to rozdejchám. Chvíli nikdo nic neříkal.
"Siriusi, doteď sme byli v pěkným loji, ale teď? Teď sme v prdeli." podívala sem se na něj. "Jestli nás ostatní nepřijdou brzo zachránit, tak tohle je pro nás oba konečná." Díval se na mě a nic neříkal, nebylo třeba, oba sme věděli, že mám pravdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama