Everybody should have his own world...

29. kapitola - Záchranná mise pokračuje

30. listopadu 2017 v 1:12 |  * Elita Bradavic 3 *
Další kapitola je tu, omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, byla jsem teď dost zatížená a na psaní jsem neměla ani moc chuť. Se Sam a Siriusem to vypadá fakt bídně, Bella je blázen a tak si mučení vychutnává. Jak to s nima bude pokračovat dál? V první části kapitoly se podíváme na Řád, jak pokračuje jejich pátrání po těch dvou zajatcích a uvidíte i jak Řád pracuje. Zas tak moc kapitol co se celkově Řádu týče jsme neměli, protože jak už jsem několikrát zmínila, Elita je hlavně o zábavě a o životech Sam a ostatních, takže celý ten boj proti Smrtijedům je odsunut tak trochu na vedlejší kolej. V téhle kapitole ale konečně něco uvidíme a já doufám, že se vám to bude líbit. První část o Řádu bude vyprávěná ve třetí osobě, jelikož vypravěčkou povídky je Sam a ta tam s nima teďka není. Občas tam ale budou nějaký její úvahy, jelikož jsem na to u téhle povídky zvyklá, takže to berte tak, že to Sam vypráví po tom, co ní o tom ostatní řekli.

Psaní mě baví a zas jsem se do toho docela dostala, tak doufám, že jsem to napsala co nejlíp, protože občas má člověk děj a scény v hlavě (tak trochu jako kdybyste viděli film) a přepsat to na papír není občas nejjednodušší. Takže doufám, že se mi to co nejvíc povedlo a vám se kapitola bude líbit. Užijte si čtení a moc prosím o komentáře, u těchto kapitol jsou pro mě zvlášť důležité, protože akční kapitoly nepíšu tak moc často, proto chci znát váš názor, jak se vám to v mém podání líbí...Vaše Maggdinka


Záchranná mise pokračuje

Lily nervózně chodila po domě sem a tam, pak si na chvíli sedla, vzala do ruky nějakou knížku, po pár sekundách ji zase položila a šla do kuchyně umývat nádobí, aby se nějak zabavila. Poslední tejden byla vždycky takhle nervózní, když šel James pryč. Ne, když šel do práce, ale když šel vyřizovat věci pro Řád.
Je to tejden, co mě a Siriuse zajali a Brumbál zprovoznil to udělátko na sledování přemisťovací aktivity. Sledovali několik lidí, o kterých Brumbál stropro věděl, že sou Smrtijedi. Za poslední tejden už takhle vystopovali šest lidí, jeden jim utekl, ale pět se jich podařilo zajmout. Ani jeden z nich ale nic neřekl, nebo prostě byli tak nedůležitý a nic nevěděli, tak je po výslechu poslali do Azkabanu. Sice z nich nic nedostali, ale aspoň to má jednu pozitivní stránku, po světě běhá o pět mizerů míň.
Dneska je to sedmej Smrtijed, po kterým se Jimmy spolu s Remusem, Peterem, Frankem a Alice vydali.
"Tak co, furt nic?" vyšla Emma ze sklepa, kam se pomocí letaxu přemístila, Lily nadskočila.
"Furt nic. Už je to skoro hodina, co odešli." strachovala se Lily.
"Kluci sou šikovný a sou s nima Frank a Alice, co se jim může stát?" snažila se jí Emma uklidnit. Ona sice není empatickej člověk, jenže věděla, že Lily je vždycky jak na trní, tak se snažila aspoň trochu zaujmout moji roli, zatímco já trčim u Smrtijedů.
"Tohle čekání fakt nesnášim. Radši bych šla s nima, aspoň bych věděla, co s Jamesem je a zabavila bych se. Jen tady sedět a čekat, jestli se vůbec vrátí mě ničí." zabručela Lily frustrovaně.
"To víš, Jimmy je bez sebe, bojí se o Siriuse jak blázen. O Sam samozřejmě taky. Nemůžeš od něj čekat, že bude jen tak sedět na zadku a nechá ostatní, aby to vyřídili. Znáš ho." mávla Emma rukou. Tohle nemělo vůbec cenu probírat, James je James, ten prostě jen tak sedět a čekat nebude.
"Já vim, to ale neznamená, že mě musí nechat, ať já tady sedim na zadku, jenže on mě prostě s sebou nevezme." ohradila se Lily dotčeně. "Sem dobrá čarodějka, dokážu se o sebe postarat."
"To on moc dobře ví, Jimmy je ten poslední, kdo by tě podceňoval, víš přece, jak tě zbožňuje, podle něj ty seš nejlepší úplně ve všem." ušklíbla se Emma a krátce zavzpomínala na bradavický časy, kdy spolu James a Lily ještě nebyli a Jimmy o ní básnil, kudy chodil. Pak dodala: "Ale bojí se o tebe. Zajali Siriuse, tak se bojí, aby se nestalo něco ještě tobě."
"Já to chápu, ale copak je to spravedlivý? Sirius je jeho nejlepší kámoš, ale Sam je moje nejlepší kámoška, tak jak je to spravedlivý, že on si může chodit na tyhle mise, zachraňovat si svýho kámoše a já nemůžu zachraňovat svoji kámošku." vybuchla trochu, pak se omluvila a sedla si na gauč.
Pár vteřin na to se rozrazily vchodový dveře. Přišli všichni, co odešli na lov Smrtijeda a jeho vláčeli mezi sebou. Lily si viditelně oddychla.
Zamířili rovnou do sklepa. Mimo krbu a mimo dveří, který vedly k únikovým tunelům tu byly ještě jedny těžký dveře, za nima byla taková malá místnost bez oken. Nevim, k čemu ji tady původní Potterovic rodina vybudovala, ale teď se to hodilo. Šoupli ho tam.
"My s Alice asi půjdem, pokud nás teda nebudete potřebovat k výslechu." podíval se Frank na Jamese, když se vrátili do obýváku.
"Klidně běžte. Rád bych zkusil nějaký nový metody, čím dýl sou Sam a Sirius vězněný, tím hůř pro ně, musíme se s tím nějak pohnout. To co se chystám dělat nebude moc etický." podíval se James ledově. Byl už fakt vytočenej.
"Dělej, co musíš. Mučení sice neschvaluju, ale jak říkáš, Sam a Siriusovi každým dnem dochází čas, pokud je pořád vyslýchaj a pravděpodobně i mučej, kdo ví, jak dlouho to vydržej." přikývla Alice. Bylo dost zvláštní slyšet něco takovýho od ní, od pohledu taková milá holka, ale v situacích jako je tahle se vždycky proměnila v tvrdou bystrozorku a byla skoro k nepoznání. Frank a Alice se rozloučili a odešli.
James pak objal Lily a dal jí pusu, věděl, že se o něj bála.
"Co chceš dělat?" podíval se na Jamese vážně Remus.
"To ještě úplně přesně nevim, kletby, který se nepromíjej samozřejmě používat nebudu, nesnížim se na jejich úroveň. Napadá mě ale pár kouzel, který by mohly bolet a možná z něj něco dostat." odpověděl Jimmy. Bylo to trochu zvláštní, věčně se zubícího a pozitivního kluka vidět takhle.
"Chceš nějak pomoct?" nabídla se Lily
"Ne. Chci to udělat sám, nechci, abyste se na mě při tom dívali, hlavně ty ne." pohladil ji James po vlasech.
James vešel do sklepní místnosti, kde byl k židli připoutanej Smrtijed. Rozsvítil malou žárovku, která tu visela ze stropu.
"Poslali tebe, takovýho studentíka?" ušklíbl se výsměšně Smrtijed.
"Myslim, že se nebudeš už takhle smát, po tom, co ti tenhle studentík provede." podíval se na něj Jimmy bez jakýchkoliv emocí a zabouchl za sebou dveře.
"Po dobrým mi řekneš, kde držíte naše kámoše." mluvil James pomalu a vytáhl z kapsy hůlku. Smrtijed nic neříkal.
"No, když to nejde po dobrým, tak to půjde po zlým. A jestli to neřekneš ty, chytneme dalšího parchanta a zeptám se jeho. Už sme takhle chytili pět tvejch kamarádíčků, můžeš je pak pozdravovat v Azkabanu." mluvil James nonšalantně a ledově. Jde z něj docela husina, kdo by to byl do Jimmyho řekl. Smrtijed opět nic neřekl, asi usoudil, že nejlepší prostě bude mlčet. James skoro nepostřehnutelně mávnul hůlkou, Smrtijed sykl bolestí a na tváři se mu otevřela řezná rána. Jimmy to s hůlkou vždycky uměl, málokdy bylo vidět, když vytasil nebo švihl, byl rychlej jako málokdo.
"Kde je držíte?" vyštěkl Jimmy a trochu ztratil nervy. Smrtijed se ušklíbl a mlčel.
"Tak kde začneme? Možná u malíčku, ten nebudeš potřebovat, že ne?" prohodil Jimmy, jakoby nic, pomalu hýbl hůlkou a Smrtijedovi se uprostřed malíčku udělala tržná rána, hodně hluboká.
"Můžeš mlčet, ale uděláš si to jenom horší." procedil James chladně mezi zuby. Znovu hýbl hůlkou a rána na malíčku se ještě víc prohloubila. Smrtijed sebou škubl.
"Vidím, že na malíčku ti tak moc nezáleží. Nevadí, Prstů máš ještě devět, uvidíme, jak se budeš tvářit, až se dostanu třeba k palci a ukazováčku." začal James chodil kolem Smrtijeda uvázanýho na židli. Znovu nepostřehnutelně hýbl hůlkou a Smrtijed zařval, nic ale neřekl. James znovu hýbl hůlkou a uříznul mu půlku malíčku úplně.
"Ty malej smrade!" zařval Smrtijed bolestí.
"Když mi řekneš, co chci vědět, možná ti ten malíček dám zpátky než tě pošlu do Azkabanu. Jestli mi nic neřekneš, v Azkabanu skončíš tak jako tak, jenom tě bude o trochu míň." mluvil James klidně dál. Smrtijed mlčel, jenom zděžka oddychoval, aby trochu potlačil bolest.
Jimmy znovu prudce švihl hůlkou a Smrtijedovi se na tváři udělala další tržná rána.
"Tak se posuneme k prsteníčku." nadhodil Jimmy a začal pomalu hůlkou řezat Smrtijedovi prostředníček. Ten začal vřeštět bolestí, protože pomocí kouzla se James v té řezné ráně rýpal a různě ji otevíral.
"Tak ho uřízni, uřízni ho!" vřeštěl Smrtijed bolestí a začal s sebou lomcovat na židli.
"Jak si přeješ." blýsklo se Jamesovi v očích, máchl hůlkou a Smrtijed zavřeštěl znovu.
Emma zvedla oči a podívala se na Lily. Oni dvě, spolu s Remusem a Peterem seděli v obýváku nad sklepem a slyšeli křik zespoda. Tak nějak ani nechtěli vědět, co se tam děje. Znělo to dost hrozivě. Ne, že by jim bylo Smrtijeda kdo ví jak líto, ale mučení se jim příčilo, to je přece jen dost tvrdá metoda. Na druhou stranu nevěděli, co jinýho dělat, aby nás dostali ven.
"Docela mě mrazí, když si představim, co mu tam Jimmy dělá. Takovýho ho neznám." prolomila Lily ticho.
"Jimmy dělá, co musí." odvětil Remus a přesvědčoval tím nejen ji, ale i sám sebe. Ani jemu se tohle moc nelíbilo a představa jeho kámoše, jak někoho mučí se mu vůbec nezamlouvala, ale věděl, že zachránit mě a Siriuse je hlavní priorita. S každým dnem u Smrtijedů se naše šance na přežití zmenšovaly. Oni ani nevěděli, jestli sme furt vůbec naživu.
Znovu se ozval křik. Lily se zvedla a šla si sednout ke kuchyňskýmu stolu, kde měla kotlík na lektvary a kde jaký ingredience. Ostatní si jí ani nevšímali, občas, když byla Lily nervózní, tak si něco míchala v kotlíku, na lektvary ona byla magor a dělání lektvarů jí uklidňovalo.
Ještě asi hodinu to pokračovalo, všichni v obýváku více méně mlčeli a zespoda se tu a tam ozýval křik. Pak přišel Jimmy. Všichni se na něj tázavě podívali, on jen zavrtěl hlavou.
"Dělal jsi, co jsi mohl." poplácal ho Remus po zádech.
"No právě. Snížil sem se dokonce i k mučení a stejně sem z něj nic nedostal." zabručel James. Očividně byl trochu mimo, přece jen, je to dobrej člověk a na takovýhle věci nemá jen tak někdo žaludek. I když byl při mučení ledově chladnej, rozhodně si to nijak sadisticky neužíval.
"Půjdu ho poslat do Azkabanu." zvedl se pak Remy, aby se už James nemusel obtěžovat.
"Dávej bacha, je tam trochu...krve." řekl Jimmy trochu váhavě. Remus se na něj soucitně podíval a odešel do sklepa.
"Promiň." přišel Jimmy za Lily a pohladil ji po zádech. Tázavě se na něj podívala.
"Žes to musela poslouchat. Nelíbí se mi, že sem to musel udělat." vysvětlil.
"Já vim." přikývla a pousmála se. "Nejseš žádnej násilník. Ale vim, že chceš Siriuse a Sam dostat zpátky. I já to chci a jestli to znamená, že máme Smrtijedy mučit, tak je budeme mučit a příště ti klidně pomůžu." podívala se na něj pevně, aby mu dokázala, že za ním stojí. Je dost divný, je takhle vidět, ale tohle je válka, člověk občas prostě musí dělat věci, na který není pyšnej a který by normálně neudělal. Zase tak moc sme toho jako Řád ještě nezažili, ale stejně je divný, když si vzpomenu, že ještě před dvěma rokama sme byli v Bradavicích a něco takovýho by nás vůbec nenapadlo. Ani válka, ani mučení, ale časy se prostě měněj a nechci bejt moc negativní, ale myslim, že tahle válka bude ještě temnější. A než skončí, všichni uděláme aspoň jednou něco, na co nebudeme zrovna pyšný.
-----------------------------------
Probudila sem se celá promrzlá a bolavá. Včera si nás Bella oba dost vychutnala, nevim co všechno mám zlomený, tělo mám pravděpodobně jednu velkou modřinu, sem vyhladovělá, protože to co nám tady dávaj není zrovna z luxusní restaurace a smrdim jako prase. Za celou dobu, co sme tady, sme se samozřejmě nekoupali, ani na normální záchod nechodíme. Musíme vykonávat potřebu tady do kýblů, který občas měněj. Je to fakt humus, nepřála bych nikomu tohle zažít. Teda jo, přála, Smrtijedům a hlavně tý nafrněný sadistický krávě.
Sirius je na tom po fyzický stránce ještě hůř než já, jeho jeblá sestřenka si ho moc ráda vychutnává, za to, jak zostudil rodinu.
"Sam, jsi v pohodě?" ozval se Sirius do tmy. Ani sem nevěděla, že je vzhůru.
"Definuj v pohodě." ušklíbla sem se ironicky a sykla sem bolestí, i úšklebky a úsměvy mě bolely.
"No, adekvátně k týhle situaci. Oba sme pěkně domlácený, ale jinak seš v pohodě?" strachoval se.
"Jo, asi. Po fyzický stránce nic moc, po psychický to taky není nejlepší, ale zvládám to. Co ty?"
"Taky tak." odpověděl krátce.
"Jak dlouho tady vůbec sme?" zajímala sem se.
"Vůbec nemám páru, přestal sem počítat u osmýho dne, ale záchrana jim trvá kurva dlouho." zabručel Sirius.
"To trvá, na druhou stranu je za to nevinim. Není snadný nás najít, Smrtijedi maj asi víc sídel a pak musej vymyslet, jak nás odtud dostat." pokrčila sem rameny. Ne, že bych rezignovala a samozřejmě odtud chci co nejdřív vypadnout, už včera bylo pozdě. Chápu ale, že to není snadný a vim, že se dnem i nocí snažej. Navíc se do toho nemůžou vrhnout jen tak po hlavě, musej vymyslet dobrej plán, bezpečnej, aby se nikomu nic nestalo. Neodpustila bych si kdyby při mý záchraně někdo umřel.
"Já to taky chápu, ale stejně. Chci odtud vypadnout. Navíc, jak dlouho myslíš, že bude Bellu bavit nás mučit? Až ji to unaví, tak nás oddělá. Myslim, že jí je jasný, že jí žádný info neřekneme. Teď nás mučí jen proto, že se v tom vyžívá." vyslovil nahlas to, nad čim sem furt přemejšlela i já.
"No, je to sadistická svině, takže odhaduju, že mučit nás ji jen tak bavit nepřestane. Ne, že bych si to užívala, ale furt je to lepší než umřít." odvětila sem. Už ani nemám sílu na nějaký debilní, sarkastický poznámky nebo na to, abych se nasrala. Sem totálně vyšťavená, fyzicky i emocionálně.
Hned jak sem to dořekla, otevřely se dveře. Tentokrát dovnitř nevešel jen jeden nebo dva Smrtijedi, byli tady tři a přišla i Bella. Něco mi říká, že tohle není dobrý.
Pomocí hůlek zapálili několik pochodní, skoro nás to oslepilo, po takový době ve tmě. Bella mezitím došla k našim celá.
"Nečekaně jste oba docela odolný. A ačkoliv si hrozně vaše mučení užívám, pořád bysme z vás rádi dostali nějaký informace. Obyčejným fyzickým mučením vás ale nezlomím, to už sem pochopila." dívala se střídavě na mě a na Siriuse.
"Budeme muset přistoupit k jinýmu postupu. Fyzický mučení, to pořád zahrnovat bude, takže svoje si užiju." uchechtla se trochu šíleně. Tý fakt jebe v majáku, ty jo, pořádně. Jediným pohybem hůlky odemkla obě naše cely a kývla na svoje kumpány. Dva popadli Siriuse a jeden mě a táhli nás do zadní části sklepení. Tohle není dobrý. Doteď to samozřejmě nebylo dobrý, ale cejtim v žaludku, že tohle bude ještě horší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 T T | 4. prosince 2017 v 9:31 | Reagovat

Super kapitola, ale takhle to ukončit v tom nejlepším? :D Jsem zvědav, co si Bella zase připravila a doufám, že záchrana přijde brzy... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama