Everybody should have his own world...

28. kapitola - Vyslýchání

Úterý v 22:17 |  * Elita Bradavic 3 *
Je tu nová kapitola, Sam a Sirius jsou pořád uvěznění a nečeká je nic hezkého, jak se taky od pobytu u Smrtijedů dá čekat. Záchrana zatím nikde, takže se s tím budou muset poprat. Naštěstí mají jeden druhého, takže to doufejme budou zvládat dobře. Nevím, co dalšího bych napsala, asi nemá nic cenu dodávat, všechno se dočtete v kapitole. Jako vždy moc prosím o jakékoliv komentáře, ať už pozitivní nebo negativní, nabíjí mě novou inspirací ke psaní. Užijte si čtení...Vaše Maggdinka♥


Vyslýchání

Dneska je to třetí den, co tu trčíme. Třetí den a nic se neděje. Ne, že bych si stěžovala, že nás nemučej nebo tak, jenže je mi jasný, že to dřív nebo pozdějc přijde a to čekání a nejistota mě ubíjej.
Jinak to tady není zas tak hrozný, jasně, že to není žádnej Hilton, ale dávaj nám nějaký jídlo a vodu a hlavně tady mám Siriuse. Sice sme každej v jiný cele, ale sedíme naproti sobě, takže si můžeme povídat. Je tady sice takový malý okýnko, ale moc světla jím sem neprojde, takže na sebe pořádně nevidíme. Štve mě, že nevidim jeho oči. Jeho oči mě uklidňujou.
Jediný, co mě fakt štve je spaní. Není tady nic, co by se podobalo matraci, jen dvě deky, jedna na ležení, druhá na přikrytí, ani polštář tady není. Moje záda mi po tomhle výletě fakt nepoděkujou, už teď mě bolej jak blázen, jestli se odtud dostanem, budu potřebovat fyzioterapeuta.
Jak říkám, sem ráda, že tady mám Siriuse, pusy nám naštěstí nijak nezacpali, takže si můžeme povídat, jak se nám zachce. Moc toho nenaspíme, protože jak už sem zmínila, spí se tady dost blbě, navíc je tady kosa. Máme tak ale dost času na kecání. Za ty dva předchozí dny sme stihli pokecat o všem možným a zdrbnout kde koho. Ještě že si mám se Siriusem vždycky co povídat, je to přece jen můj nejlepší kámoš, my si vždycky nějaký společný téma najdeme.
Včera sme dokonce hráli slovní fotbal, až tak sme znuděný. Hráli sme to dvě hodiny, až sme došli do bodu, kdy sme nemohli přijít na žádný nový slova.
"Brumbál a ostatní určitě na něčem pracujou, dostanou nás odtud rychle." ujišťoval mě Sirius.
"Nechci bejt negativní, ale minule vám trvalo docela dlouho mě najít, takže bejt tebou, s hodně rychlou záchranu bych nepočítala. Minimálně tejden si tady určitě pobydeme." zničila sem jeho naděje.
"No, pokud tady budem jenom zavřený, tak to není tak hrozný." pousmál se, aby mě utěšil.
"Přeskočilo ti, myslíš, že si Bella nechá ujít naše mučení? Na tebe je přímo nadržená a mě taky nemá v lásce. Něco mi říká, že za chvíli budem mít nějakou návštěvu a nebude to pěkný." zahučela sem. Jak o mě všichni víte, já sem věčně pozitivní člověk, i když se mi občas všechno sype pod rukama, pořád se snažim bejt nad věcí. Teď ale tak moc pozitivní nejsem, proto sem ráda, že tady mám Siriuse, kterej je pozitivní za nás za oba.
Vim, o co mu jde. Znám ho dost dobře, troufám si tvrdit, že krom Jimmyho a Remuse ho znám nejlíp ze všech, je mi jasný, že taky není úplně klidnej, i když je věčně nad věcí, arogantní a držkatej, i on je na nervy a bojí se. Arogancí a kecama to jenom maskuje. Vim ale, že se snaží bejt nad věcí a silnej kvůli mně, aby mě uklidnil. To je prostě Sirius, vždycky se o všechny stará a snaží se, aby všem bylo co nejlíp. Vždycky se stará o mě.
"Patrick musí bejt bez sebe." zaskučela sem. Jen na Patta pomyslim, jak musí bejt asi v háji, je mi do breku. Ne že bych si chtěla tak moc lichotit, ale sme spolu už docela dlouho a vim, že mě má fakt rád. Kdybych já byla na jeho místě, tak už bych pročesávala všechny známý smrtijedský sídla, abych ho našla.
"Patrick bude v pohodě, je to dobrej kluk." ujišťoval mě Sirius. Cenim si toho, vim, že pro něj není lehký o něm se mnou mluvit. Přece jenom sme spolu chodili a on ke mně i potom furt něco cejtil, ani nevim, jak je na tom teď. Každopádně vim, že pro něj není lehký se na mě a na Patta furt koukat a bavit se o nás.
"Siri?" nadhodila sem po asi minutě ticha.
"No?"
"Bojim se." hlesla sem a řekla to nahlas. Jak říkám, sem věčně pozitivní člověk, ale mám blbý tušení, že tentokrát půjde fakt o kejhák.
"Je mi jasný, že ty to víš. Ty mě máš vždycky přečtenou, víš, že strach a nejistotu schovávám za humor a tak. Taky vim, že ty děláš to samý. Ale fakt se bojim, mám strašně blbej pocit, že se stane něco zlýho. A bojim se mučení. Bojim se, že v tý bolesti prokecnu něco o Řádu, něco, co uškodí ostatním. Bojim se tý bolesti, nic horšího sem v životě nezažila a představa, že to každou chvíli můžu zažít znova mě děsí." rozkecala sem se a vyklopila, co mě žralo. Se Siriusem si nemusim na nic hrát, zná mě jak svý boty a můžu s nim mluvit o čemkoliv.
"Já se taky bojim." připustil, aby mi ukázal, že nejsem jediná.
"Ale věřim, že se odtud dostaneme, oba živý a zdravý." dodal pevně a já věděla, že to neříká, jen aby mě uklidnil, ale že tomu fakt věří.
"Nenechám tě, aby tě mučili, aby ti ublížili. Půjdu místo tebe." řekl pak.
"Tak to ani náhodou." protestovala sem vzdorovitě.
"Sam, vim, že seš silná holka, ale já sem přece jen fyzický silnější, snesu daleko víc a radši se nechám mučit než abych sledoval, jak ti ubližujou." přitiskl se blíž ke mřížím a já na chvilku zahlídla záblesk jeho šedých očí. Najednou sem byla trochu klidnější.
Asi tak hodinu po naší konverzaci se otevřely vzadu dveře, který vedou ze sklepení. Přibelhal se nějakej Smrtijed, kterýho sem předím nikdy neviděla. Nesl s sebou louči s hořícím ohněm, fakt, kouzelníci by si měli konečně zavíst elektřinu, co ale čekat od pošuků, který nenáviděj mudly, ty by mudlovský vynálezy nikdy nevzali, i kdyby to znamenalo, že maj žít ve středověku.
Došel mezi naše cely, podíval se na mě, pak na Siriuse a pak začal odemykat moje dveře a zlomyslně se šklebil.
"Hej, prasečí ksichte, vem si mě! Nebo se snad bojíš?" zalomcoval Sirius mřížema. Je mi jasný, že ho chce vyprovokovat, aby vzal místo mě jeho.
"Slečna Blacková chce tady slečinku." zazubil se Smrtijed a začal mě za ruku tahat na nohy.
"Vemte si mě, vy hajzlové nebo se bojíte jednoho krvezdrádce?" začal Sirius křičet, pak zařval ještě víc a otočil se ke dveřím ze sklepení: "Co, Bello, bojíš se, že bys mě nezvládla?"
Vděčně sem se na něj podívala, nebylo to všechno ale vůbec nic platný, nikdo na jeho výhrůžky a kecy nedal, chtěli mě. Začala sem se psychicky připavovat na mučení a na to, že nesmim říct ani slovo o Řádu a o kámoších. Když za náma Smrtijed zavíral dveře od sklepení, aby mě dovedl nahoru, ozývaly se za náma Siriusovi hlasitý ne moc slušný nadávky.
Smrtijed mě dovedl do místnosti, kde na mě už čekala Bella. Věděla sem, co následuje, nebyla sem na to psychicky ani fyzicky připravená, ale budu to muset ustát. Ani za nic neřeknu nic, co by to nějak pohnojilo Řádu, Brumbálovi a mým kámošům.
"Slyšim, že bratránek už se nemůže dočkat, až mě uvidí." zašklebila se Bellatrix. Mám sto chutí jí ten škodolibej úsměv smazat pěstí z obličeje. "Za chvíli se dočká i on, teď si ale chci popovídat s tebou."
"Popovídat, jasně." odfrkla sem si.
"Když budeš spolupracovat, budeme si jenom povídat a hůlku můžu klidně položit." zkusila to.
"To určitě. Hůlku bys nedala z ruky, máš naděláno v kalhotách. Kdybys ji neměla, zmalovala bych ti ksicht. Seš srab." podívala sem se na ní nenávistně.
"No dobře, jestli nechceš spolupracovat, můžeš si za to, co přijde, sama. Neměla ses nechat chytit. Neměla ses přidávat k tomu vašemu malýmu odboji." chodila sem a tam.
"Víš co, pusť se do toho, já ti nic nepovim a ty tvoje kecy sou horší mučení než cokoliv co vypustíš z hůlky, takže..." podívala sem se na ni otráveně. Fakt nemám náladu hrát si na kočku a na myš, všem je nám jasný, že mě bude mučit tak jako tak. I kdybych jí všechno vyžvanila, neodpustila by si aspoň malý mučeníčko, protože je to sadistická mrcha, který mučení ostatních dělá dobře.
"Ale beze všeho, jak si přeješ." zablýsklo se jí zlověstně v očích, zvedla hůlku a křikla Crucio. Kouzlo mě ve vteřině zasáhlo a já ucejtila tu známou bolest, jako když vám lámou všechny kosti v těle a všechny svaly máte v jednom ohni. Nevydala sem ale ani hlásku, to potěšení jí neudělám, nebudu řvát. Aspoň teď ne.
"Je nám jasný, že za tím vším stojí Brumbál a taky máme dobrou představu, kdo v Řádu z tvých kamarádíčků je. Určitě to ale není všechno. Kolik vás je? Chci jména." přišla ke mně, chytla mě za vlasy a prudce mi vyvrátila hlavu dozadu, abych na ní koukala, protože sem byla na kolenou.
"Nic ti neřeknu." oddychovala sem.
"Jak chceš." zasyčela, škubla mi s vlasama, já zavrávorala a rozplácla sem se na podlaze. Za chvíli sem zase cejtila tu příšernou bolest.
"Kolik vás je? Kde máte sídlo? Co všechno o nás a Pánovi Zla víte?" křičela šíleně, když sem se svíjela na zemi. Mozku asi moc nepobrala, i kdybych jí teď chtěla odpovědět, tak bych ani nemohla. Když se svíjíte v křečích na zemi, tak jen těžko můžete mluvit.
"Jdi do hajzlu." odsekla sem, když mučení přestalo. Přišla trochu blíž ke mně a švihla hůlkou, čelistí mi projela ostrá bolest a hlavu sem natočila na stranu, jako kdybych dostala facku.
"Budeš se muset snažit trochu víc, myslíš, že bych ti něco vyžvanila? My nejsme takový slabý a trapný nuly, jako vy. Ty by ses ke svejm kumpánům ve vteřině otočila zády, kdyby ti šlo o kejhák, ale my takový nejsme." vyplivla sem na podlahu z pusy krev a vzdorovitě na ní koukala.
"Hraj si na hrdinku jak chceš. Vy všichni. Jednou vás ale všechny dostaneme a zabijeme. Všichni ty tví krvezrádný a mudlovský kamarádíčci zhebnou v bolestech. Dokonce i Brumbál. A Pán Zla očistí tenhle svět od hnusných mudlovských švábů." mluvila pomalu a po skoro každým slově na mě vyslala kouzlo, který mě šlehlo jako neviditelněj bič. Začínala sem byla dost dobitá, ale stejně nic nevykecám.
"Jedinej kdo zhebne budete vy a ten váš sadistickej jeblej Voldy." ušklíbla sem se. To ji očividně dost nasralo a vyslala na mě další Cruciatus.
"Možná, že si tě nechám na konec. Budu zabíjet tvoje kámoše jednoho po druhým a ty se budeš dívat, jak prosej o život a nakonec si sama budeš přát, abys zemřela. Možná rovnou začnu se Siriusem." podívala se na mě a pak se zachechtala. Nevim, jestli jen proto, že jí prostě jebe nebo proto, že si všimla strachu, kterej mi projel očima. Výhružky o tom, jak všechny zabije sou momentálně úplně fuk, to sou jen kecy, aby mě vyprovokovala a vystresovala, ale kecy o Siriusovi už taková sranda nejsou. Sirius je tady a ona je dost jeblá na to, aby si ho sem hned teď nechala přivíst a zabila ho.
"To je tak lozkošný, jak se o sebe se Siliuskem stlachujete." zašišlala infantilně. Nechápavě sem se na ní podívala, tý fakt slušně jebe, ty jo.
"Tomu se říká kamarádství, ale ty nevíš co to je, protože se vsadim, žes nikdy nikoho neměla ráda." odsekla sem.
"To se mýlíš. Já miluju Pána Zla, udělala bych pro něj cokoliv a kdybysme od vás nepotřebovali informace, už bych vás dávno zabila." mluvila obdivně o tom ošklivým pošukovi. Je mi blivno, fakt nechápu, co musí člověku v mozku přeskočit, že se z něj stane takovej kretén.
"Tak nebo tak, ty nebo Sirius mi řeknete, co od vás chci vědět. Jestli ne, najdu nový prostředky, jak to z vás dostat, v tom sem dost vynalézavá." podívala se na mě povýšeně, švihla hůlkou a začala mě znovu mučit. Pak už to byla jen jedna velká křeč a bolest, mučila mě a mezitím se mě ptala na různý info o Řádu. Já se samozřejmě nenechala zlomit a nic sem jí neřekla.
Ani nevim, jak dlouho to celý trvalo. Když ale konečně přestala, byla sem úplně zdemolovaná. Museli mě mezi sebou odvíst dva Smrtijedi, který se mnou ve sklepě flákli do mojí cely.
"Sam? Sam! Seš v pořádku?" křičel Sirius, Smrtijedi mezitím odemykali jeho celu. To je fakt debilní otázka, jasně, že nejsem v pořádku. Vim, ale jak to myslel, zajímal se, jestli sem vůbec naživu a při vědomí.
"Jo." řekla sem, co nejhlasitějc sem dokázala, i mluvit mě bolelo. "Nic sem jim neřekla." hlesla sem.
"Já vim, že ne." ujistil mě. To už ho Smrtijedi tahali ven, nejdřív mu spoutali ruce, protože jim bylo jasný, že Sirius nepůjde úplně poslušně. Já byla skoro mimo, slyšela sem jen, jak odcházej a jak se zavřely dveře. Pak sem odpadla, nevim, jestli sem usnula nebo omdlela, každopádně to byla docela úleva.
*
Probudilo mě zaskřípění dveří, když vedli Siriuse zpátky. Nevim, jak dlouho tam byl a jak dlouho sem byla mimo, ale byl dost zřízenej. Vedli ho zase dva Smrtijedi, ale šel po svých, nevláčeli ho mezi sebou. Sirius je silnej chlap, jen tak se nepoloží, i když je mi jasný, že si ho Bellatrix vychutnala.
Nic sem neříkala, dokud Smrtijedi neodešli, až když ho hodili do cely, zamkli za ním a odešli ze sklepa, přisedla sem si ke mřížím, abych Siriuse tak nějak viděla. Furt mě všechno bolelo, ale jak sem si trochu odpočala, trochu se to zlepšilo, už mi nebylo na omdlení.
"Jak seš na tom?" strachovala sem se.
"Pěkně domlácenej, ale budu v pohodě." odpověděl uklidňujícím tónem. Zas tady bylo vidět velký kulový, takže sem na něj ani kloudně neviděla. Možná je to tak lepší, nechci ani vidět, jak vypadá, akorát by mě to vytočilo a vydeptalo.
"Sme v pěknym loji." okomentovala sem naši situaci. Bylo to zjevný, už jak nás chytili, ale teď to bylo ještě zřejmější. Oba sme byli úplně oddělaný a to nás Bella mučila jen jednou. Jestli to takhle bude pokračovat několik dní nebo dokonce tejdnů, tak nás odtud odnesou v krabičce od sirek.
Sirius na to nestačil nic odpovědět, když se znova otevřely dveře a někdo vešel dovnitř. Přišel k nám a já v tom chabým světle poznala, kdo to je.
"No tys nám tady chyběl." zabručela sem.
"Vypadni, Srabusi." zavrčel Sirius a výhružně vstal. Obdivuju ho, že vůbec může ještě stát, ale jak sem říkala, Sirius je silnej chlap.
"Věř mi Blacku, že na návštěvu sem za váma jít nechtěl." odpověděl Snape chladně. Skrz mříže ke mně přistrčil kelímek s nějakou kejdou.
"To nás jdeš otrávit nebo co?" ušklíbla sem se.
"Vypijte to, je to povzbuzovací lektvar." okomentoval to ledově a přistrčil i jeden kelímek k Siriusovi.
"Jak máme vědět, že nekecáš." zaútočil Sirius.
"K čemu by nám bylo vás otrávit, když potřebujeme informace. Vypijte to." řekl monotónně. Vždycky sem věděla, že je Snape kretén, ale že se přidal k těm dementům, to u mě klesl ještě víc a to sem myslela, že to víc už nejde.
"Proč bys nám měl dávat povzbuzovací lektvar?" nechápala sem.
"Bellatrix vás chce mít na zítra zase ve formě, bylo by jí k ničemu, kdybyste po třech dnech byli tak mimo, že byste nemohli ani odpovídat. Z lásky k vám dvěma to opravdu nedělám, to si buď jistá." procedil skrz zuby a bez dalších keců odešel. Chvíli sme se se Siriusem dohadovali, jestli to fakt vypít, pak nám to ale nedalo, všechno nás fakt bolelo a kopli sme to do sebe. Po chvíli nám začalo bejt trochu líp.
"Tohle je typická Bella. Zřídí tě, pak tě uzdraví, aby tě zejtra mohla zřídit zase znova. Přísahám bohu, že jednoho dne si tu sadistickou krávu fakt vychutnám." zabručel Sirius. Ani si nedovedu představit, jak strašný to musí bejt, mít takhle mrdlý příbuzný.
V následujících dnech se opakovalo to samý, půl dne ve sklepě, pak mučení a následně povzbuzovací lektvar. Nikdy nás ale pořád nezahojili, lektvar nám sice udělal trochu líp a taky to tlumilo částečně bolesti, ale povrchový, případně i vnitřní, zranění nám to nijak nezahojilo, takže sme byli den ode dne víc a víc potlučený. Doufám, že naši nás co nejdřív najdou, fakt nevim, jak dlouho tohle všechno dokážeme snášet. Je to teprve tejden od únosu, nedovedu si ani představit, jak by to s náma vypadalo, kdybysme tady byli několik tejdnů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama