Everybody should have his own world...

27. kapitola - Další nepříjemná dovolená

5. listopadu 2017 v 12:21 |  * Elita Bradavic 3 *
Tak konečně je tu nová kapitola. V předchozí kapitole se Sam, společně se Sirusem, dostala zase do pořádnýho maléru. Smrtijedi na Řád připravili past a Sam uvízla zraněná pod sutinama. Sirius, protože je to Sirius, Sam nechtěl opustit a tak se dostal do problémů i on. Jak asi můžete předpokládat, Smrtijedi je zajmou a pro Sam a Siriuse to rozhodně nebude žádná dovolená. Řád je bude samozřejmě pilně hledat, jenže jak se ukázalo minule, když byla Sam zajatá, najít sídlo Smrtijedů není tak lehký, ještě kor, když jich mají víc. Sam a Sirius jsou ale dvě největší držky z naší party, takže to s nima Smrtijedi nebudou mít rozhodně lehký a oni dva se jen tak nedaj. Pár následujících kapitol bude docela krušných a emotivních, nebo aspoň tak se je budu snažit napsat, tak se na to připravte. Doufám, že se vám to bude líbit. No, dost vykecávání, určitě už se nemůžete dočkat, tak se pusťte do čtení. Prosím jako vždy o komentáře...Vaše Maggdinka♥


Další nepříjemná dovolená

Dva Smrtijedi mě mezi sebou vláčeli a nebrali na mě kdo ví jaký ohledy. Nohu mám pravděpodobně úplně rozdrcenou a i když sem se je na to snad stokrát snažila upozornit a Sirius je několikrát poslal do patřičnejch míst a pohrozil jim zabitím, pořád mě táhli jak pytel ovsa.
Před chvílí se s náma přemístili a teď jdem k nějakýmu baráku. No, můžem bejt rádi, že nás rovnou neodkrouhli, že jo, takže jako nechci znít, že si furt jen stěžuju, ale tohle bude zas takovej vopruz. Já jen doufám, že tam nebude Voldemort. Z toho jeho ksichtu mám noční můry doteď, znova ho fakt vidět nepotřebuju.
Siriusovi zavázali kouzlem ruce za zády a při cestě ho i umlčeli, protože už to s nim nemohli vydržet. Mě nic nezavazovali, protože jim bylo jasný, že já bych nikam neutekla a hubu mi taky kupodivu nijak nezacpali, což je fakt rekord. Nevim, jestli si to mám brát osobně, že Siriuse umlčeli a mě ne, asi nejsem dost otravná. Na mou obranu ale musim říct, že ta noha mě bolí jak zmetek a navíc mě nějakej šutr třísknul do hlavy, takže se teď momentálně soustředim na to, abych bolestí neomdlela.
Nacpali nás do baráku a zavedli nás do nějakýho salónu. Oba nás hodili na zem, já tam v podstatě ležela a Sirius klečel. Koukal se na mě a snažil se něco říct, nemusim číst myšlenky, Siriuse dobře znám, staral se, jak mi je.
"No né, je to pravda." ozval se ženskej hlas "Když poslali zprávu, že zajali Siriuse Blacka, nemohla sem tomu uvěřit."
To už sme poznali, kdo to je. Bellatrix, Siriusova jeblá sestřenka. Já už sem se s ní posledně potkala, to ona mě skoro pořád mučila, v těhlech sadistickejch věcech se ona až moc vyžívala.
"Nechci znít nějako nevděčně, ale já sem tady taky." procedila sem. I když mě všechno bolí, musim si přece zachovat reputaci a držkovat, no ne?
"Posledně se ti u nás určitě líbilo, že ses rozhodla přijít znovu na návštěvu." ušklíbla se Bella. Kdyby to nebyla taková sadistická nemocná mrcha, byla by to fakt pěkná holka, Blackovi maj holt dobrý geny. Mávla hůlkou směrem k Siriusovi, trochu sem se lekla, nic se ale nestalo.
"To, že nás zajali je už sám o sobě vopruz, ale že tady budu trčet zrovna s tebou, to je ještě horší." zabručel Sirius a já pochopila, že Bellatrix zrušila umlčovací kouzlo.
"Ani nevíš, jak sem se na tebe těšila, bratránku. Ráda si tě vychutnám, ten tvůj krvezrádnej ksicht sem chtěla zmalovat už dávno." zablýsklo se Belle zlověstně v očích a pokračovala: "Zostudil jsi naši rodinu, nejenom, že ses dostal do Nebelvíru, ale ještě se paktuješ s mudlovskejma šmejdama." a podívala se opovržlivě na mě.
"Tak hele, já sem ze smíšený rodiny, ne z mudlovský." bránila sem se. Když už si tady máme nadávat, tak aspoň ať je to pravda. Ne, že by na tom záleželo, i když sou lidi z mudlovský rodiny, tak na tom nic není. Jenže já vim, jak to s Bellou a jí podobnejma v tomhle chodí, pořád akorát melou o čistý krvi a podobných sračkách.
"V žilách ti koluje mudlovská krev, to vyjde na stejno." hodila po mě letmej pohled, jak kdyby se bála, že to ode mě chytí.
"Kde máš šéfa?" zajímal se Sirius. Nevim, jestli jen proto, aby věděl, na čem sme, nebo jestli ho chce potkat.
"Pán Zla má svoji práci. Nechal mi tady velení. Získala jsem si jeho důvěru a uznání a tak mi dal postavení, které mi náleží." nafukovala se pýchou.
"O tom dost pochybuju." ušklíbla sem se. Moje nevymáchaná držka by mohla jednou taky mlčet, protože po mě Bella střelila nějaký kouzlo, takže sem se po podlaze smýkla ke zdi. Při nárazu sem se bouchla do zraněný nohy a bolestí sem vyjekla.
"Nech ji na pokoji nebo budeš mít co dělat se mnou." zavrčel Sirius a začal se zvedat na nohy.
"To je tak roztomilý. Že by se nám Siriusek zamiloval?" chechtala se Bella a jednoduchým kouzlem ho srazila zase zpátky na kolena.
"Co kdybys mi dala hůlku a společně bysme si to vyřídili? Nebo se snad bojíš?" blýsklo Siriusovi provokativně v očích. Nevim, o co mu teď jde. Nesnažila sem se ale ani protestovat, protože sem zas začínala pomalu omdlívat, ta bolest byla šílená.
"Byla by to sice zábava, ale mám s váma jiný plány." odbyla Bella jeho nabídku. Vim, že je to blázen, ale Sirius by ji určitě porazil, tak má naděláno v kalhotách.
"Yaxley!" křikla Bella ke dveřím. Přišel sem nějakej týpek, o pár let starší než my, možná si ho matně pamatuju ze Zmijozelu ze školy, ale ty dementi vypadaj všichni stejně, takže co já vim.
"Odveď Siriuse do sklepa a Stoneovou doveď ke Snapeovi, ať jí dá do pořádku. Je zraněná, potřebujeme ji celou." přikázala a pak se na mě podívala a se zlověstným úšklebkem dodala: "Prozatím."
No to je teda fakt pecka, mě bude léčit Srabus? Já vim, že v lektvarech byl vždycky dobrej, ale i tak. Jako bych už tak netrpěla dost, tohle mi přece nemůžou udělat. Jak sem ale říkala, už sem byla až moc slabá na to, abych jakkoliv protestovala. Sirius se na mě starostlivě koukal a hodnotil, v jakym stavu asi sem. Yaxley ho pak popadnul a odvedl ho pryč. Mě vzali podpaždí dva Smrtijedi a odvedli mě do nějakýho pokoje, pak sem sebou sekla a už si nic nepamatuju.
*
Musim uznat, že ačkoliv Srabuse nesnášim, odvedl dobrou práci. Nevim, co do mě nalil a jaký kouzla použil, ale cejtim se jako rybička. Je mi jasný, že to nevydrží dlouho, jestli si něco pamatuju z minula, tak je to spousta mučení.
Už v pohodě po svých sem došla s jedním Smrtijedem do sklepa. Byl to jinej barák, než minule, takže to tady vypadalo jinak. Byly tady takový malý zděný cely, jen tam, kde byly dveře, nebyla zeď, ale mříže. Co je tohleto za barák, jakej normální člověk má pod barákem ve sklepě vězení? No pak mi došlo, že tenhle barák bude pravděpodobně někoho ze Smrtijedů, takže nepatří žádnýmu normálnímu člověku. Co se vůbec divim. Nedivila bych se ani, kdyby tady byly nějaký středověký mučící nástroje.
Smrtijed mě šoupl do cely naproti Siriusovi, hodil mě tam, zamknul a odešel.
"Seš v pořádku?" vydechl Sirius hned, jak sme byli sami. Seděl u mříží svojí cely, já si sedla ke mřížím svoji, abych na něj co nejlíp viděla. Nebyly tady žádný světla, ale takovým malým okýnkem sem dopadalo měsíční světlo, jelikož byla noc. Chvíli bude trvat, než si na to přítmí zvyknu, pak Siriuse uvidim dobře.
"Jo, sem v pohodě. Srabus mě dal kupodivu fakt do pořádku." ujistila sem ho. Slyšela sem, jak si nahlas oddychl úlevou. To je milý, jak se o mě strachuje.
"No, mohlo to bejt horší." konstatovala sem do ticha.
"Horší? Seš tady vůbec se mnou? Ty seš vždycky optimista, co?" zavrtěl Sirius nevěřícně hlavou.
"No co mám dělat, mám se z toho zhroutit? Musim myslet trochu pozitivně ne? Tak hele, za prvý, sme živý, to si myslim, že je dost pozitivní." řekla sem.
"No, to je taky fakt, sme furt naživu." připustil.
"A za druhý, mám tady tebe." usmála sem se. "Posledně sem byla zajatá sama. Několik tejdnů sama, v tichým sklepení se svejma myšlenkama. Věř mi, s mejma myšlenkama nechceš bejt sám. Dost mi z toho hrabalo. Aspoň tady mám morální podporu, až budu mít depku a mám si s kym povídat, to aspoň trochu času zabije a hned se to bude zvládat líp." Sirius se na mě trochu nevěřícně koukal. Nedivim se mu, chápu, že znim, jak kdybych tady byla na dovolený, ale po poslední zkušenosti je to, co říkám pravda. Ta samota na tom všem byla snad to nejhorší.
"To ale nic nemění na tom, žes měl utýct a nechat mě tam. Mohl ses zachránit a teď mě s ostatníma hledat." dodala sem trochu nakvašeně. Furt mě to štve, sem moc ráda, že je tady se mnou, navíc zrovna on, ale jestli se mu kvůli mně něco stane, nikdy si to neodpustim. Docela se toho bojim, všichni víme, jaká je Sirius držka, stačí, aby nasral Bellu nebo někoho jinýho a na místě ho odkrouhnou.
"Už toho nech, Sam. Co sem řekl na tom nádraží pořád platí. Neopustil bych tě. Nebo mě snad neznáš? Myslíš, že bych vzal nohy na ramena, když jsi byla uvězněná a nechal tě na pospas Smrtijedům? To mě uráží." zabručel dotčeně.
"Já to nemyslim špatně, já vim, že by ses pro ostatní rozkrájel..." podívala sem se na něj chápavě, aby viděl, že se na něj doopravdy nezlobim.
"...pro tebe bych se rozkrájel." přerušil mě. Na chvíli mě to vykolejilo, ale pak sem se vzpamatovala a pokračovala sem: "...jestli se ti tady ale kvůli mně něco stane, tak si to v životě neodpustim. To bych nezvládla, Sirius, to mi nesmíš udělat." podívala sem se na něj prosebně. Koukal na mě a nic neříkal.
"Slib mi, že si budeš dávat pozor na pusu a nebudeš nikoho provokovat. Já vim, jakej seš a vim, jak všechny tyhle hajzly nenávidíš, ale prosím tě, Siriusi, víš, že tady v tom baráku je pár lidí, který by tě na místě oddělali. Tohle není sranda, stačí jedna blbá věta a může bejt po tobě, sou to vážně psychouši. Slib mi to, prosím." prosila sem ho. Nedám si pokoj, dokud se nedočkám odpovědi a neslíbí mi, že bude držet hubu. Možná se vám zdá, že to říká ta pravá, já mám taky nevymáchanou držku, ale nejsem blbá, chápu, že sme fakt v nebezpečí.
"Dobře, slibuju. Budu držet jazyk za zuby a nenechám se vyprovokovat, dobře? Dostaneme se odtud, oba." slíbil po chvíli ticha, protože pochopil, že jinak nebudu klidná. Natáhla sem k němu přes mříže ruku, natáhl ji taky, ale mezera mezi náma byla moc široká, nedosáhli sme na sebe, takže sme jen tak chvíli seděli s rukama nataženýma směrem k sobě. Snažila sem se představit, jak ho držim a najednou se mi trochu ulevilo.
************************
Mezitím v Potterovic sídle
************************
"Jak se to stalo?" vyzvídal Brumbál, kterýho ostatní zavolali na pomoc. Řekli mu všechno, co se seběhlo na tom nádraží.
"Zasypali je sutiny, našli sme Saminu hůlku. Pravděpodobně pod nima byli uvězněný, tak nemohli utýct. Nemohli sme se k nim dostat, protože tam bylo plno Smrtijedů, budova byla úplně obklíčená, měli sme štěstí, že sme utekli. Když sme se tam pak vrátili, Smrtijedi byli pryč a po Siriusovi a Sam ani stopy." popisoval James.
"No, dobrá zpráva je, že nejsou mrtví. Kdyby je zabili, určitě by se neobtěžovali s odklízením těl." konstatoval Brumbál jediný pozitivum, který se na tom všem dalo najít.
"Jak je ale najdeme?" strachoval se Patrick, byl strachem o mě přímo bez sebe a přecházel po obýváku sem a tam.
"No, my bysme s Alice mohli zkusit z Ministerstva vzít přístroj, kterej zjišťuje přemisťovací činnost. Problém je, že to dokáže stopovat jen jednoho člověka a potřebujeme jeho jméno." nadhodil Frank.
"Kdyby se vám přístroj podařilo odcizit, jsem si jistý, že by se mi podařilo vymyslet, jak ho nastavit na vyhledávání více lidí najednou. Jména některých Smrtijedů známe, tak bychom to mohli nastavit na ně." nadhodil Brumbál. "Problém ale je, že Smrtijedi určitě budou mít více sídel a všichni se můžou přemisťovat někam úplně jinam. Můžou je držet kdekoliv. Pochybuji, že by byli v nějakém starém sídle, určitě by nechtěli přijít o základu zabezpečenou prastarými zaklínadly. Takže je asi budou držet v nějakém méně střeženém domě."
"Moc nechápu, jak by nám přemisťování Smrtijedů mohlo pomoct. Jak říkáte, maj asi několik sídel, nemůžeme pročesávat jeden barák za druhým a doufat, že Sam a Siriuse najdeme." protestoval Patrick.
"Navíc potřebujeme nějakej plán, jak je odtamtud dostat. Máte pořád k dispozici ty zázračný lektvary, se kterýma se dá přemisťovat všude?" zajímal se Remy.
"Jen těžko se k nim dostaneme. Má k nim přístup jen málo lidí, jsou zabezpečený, protože se jich hodně ztrácelo. Myslíme, že je kradl někdo ze Smrtijedů, který jsou na Ministerstvu." povzdychl si Frank.
"Do háje s plánem na osvobození." mávla rukou Lily. "To teď není vůbec podstatný. Nejdřív je musíme najít a až jak budeme vědět, kde sou, začneme vymýšlet plán. Kdybysme teď vymysleli nějakej plán, nemusel by potom vůbec fungovat."
"Souhlasím s Lily." přitakal Brumbál. "Můžete nad tím přemýšlet, teď je ale nejdůležitější zjistit, kde je drží.
"No tak prostě budem stopovat Smrtijedy tím přístrojem na přemisťování a došlápnem si na ně. Zajmeme jednoho, vyslechneme a když nebude nic vědět nebo nic neřekne, šoupnem ho do Azkabanu. Pak najdeme a zajmeme dalšího a takhle budem pokračovat, dokud se něco nedozvíme. Rád ty parchanty vyslechnu osobně, nebojim se použít donucovací prostředky. A takhle aspoň zabijem dvě mouchy jednou ranou, budeme hledat Sam a Siriuse a zabásneme je." navrhl bojovně Jimmy.
"To ale pak zjistěj, že po nich jdeme a hledáme je, když zmizí kdo ví kolik Smrtijedů." namítla Emma.
"To je ale přece úplně fuk. Oni věděj, že je budeme hledat, tak na tom nezáleží." pokrčil James rameny. Brumbál chvíli přemejšlel.
"No, pokud nemá nikdo lepší návrh, můžeme zkusit Jamesův plán. Nic lepšího momentálně nemáme. Pokud to nebude fungovat, zkusíme něco jiného, budu nad tím přemýšlet." přikývl nakonec. Pak se otočil na Franka a Alice: "Zkuste odcizit ten přístroj na přemisťování a dejte mi ho, provedu na něm úpravy, aby se dalo stopovat více osob najednou, pak vám ho vrátím sem a budete ho sledovat."
"Hlavně je musíme najít co nejdřív. Zatím je nezabili, takže je pravděpodobně budou vyslýchat a mučit." bál se Patrick.
"Sam ani Sirius nic neřeknou." ujistila ho Lily.
"No právě, že nic neřeknou. Jak dlouho si myslíte, že je budou držet na živu, když z nich nedostanou žádný informace? Nebudou pro ně mít žádnou cenu a nebudou mít důvod je nezabít, nemaj pro ně žádnou hodnotu, sou to jenom pěšáci." řekl Patrick nahlas to, na co mysleli všichni ostatní, jen to nikdo nechtěl vyslovit.
"Najdeme je, Patte." poplácal James Patricka po zádech. Věděl, že se o mě bojí jako blázen, on sám se o mě a hlavně o Siriuse taky bál. Neberu si to nějak osobně, Sirius je jeho nejlepší kámoš, chápu, že se bojí spíš o něj, než o mě.
"Oni to zvládnout. Minule to se Sam taky nevypadalo moc dobře a dostala se z toho. Teď sou tam spolu, můžou se navzájem podporovat. Sam a Sirius sou dobrej tým, jestli zajetí má někdo přežít, tak sou to oni dva." usmála se povzbudivě Lily na Patricka a na všechny ostatní kolem. Parta potřebuje nějakýho optimistu a Lilka tuhle roli většinou zastává nejlíp. Já jen doufám, že má pravdu, protože bych fakt ještě nechtěla žrát hlínu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Erin Blood Moon Erin Blood Moon | Web | 5. listopadu 2017 v 12:37 | Reagovat

Úžasný O_O
Spřátelíš blog?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama