Everybody should have his own world...

26. kapitola - Neopustím tě

27. října 2017 v 12:11 |  * Elita Bradavic 3 *
Tak konečně jsem spatlala další kapitolku. Tahle bude zase pro změnu akční, aby se to aspoň trochu střídalo. Příštích pár kapitol, včetně téhle, bude dost emotivních, teda aspoň doufám, že se mi to tak povede napsat. Námět mám v hlavě nějakou dobu, tak doufám, že se mi to dobře podaří přepsat na papír. Na začátku kapitoly budete od Sam trochu informováni o tom, co se tak nějak dělo kolem Řádu, děj se zase trochu posune, asi o měsíc a v druhé části už přijde akce jako taková. Doufám, že se vám to bude líbit a že si kapitolu co nejvíc užijete. Nemá cenu se dál vykecávat, jen jako vždy dodám, že moc prosím o komentáře! Fakt by mě motivovaly, abych pořád a co nejčastěji psala, takže pokud chcete pravidelně kapitoly Elity, okomentováním si můžete pomoct. No nic, konec keců, pusťte se do čtení a užijte si to...Vaše Maggdinka♥


Neopustím tě

Pomalu končí říjen, je to měsíc od kolaudačky u Jazze. Za ten měsíc se toho, co se Řádu týče, dost stalo. Na tý party sme se zrovna bavili o tom, jak nás štve, že ty útoky nemůžeme předvídat. Pár dní na to Brumbálova chytrá hlavička rozlouskla dorozumívání Smrtijedů. Samozřejmě se to nedá zjistit vždycky všechno, ale už toho teď aspoň víme víc.
Proběhlo pár akcí, nic velkýho. Většinou nás bylo pár z řádu proti maximálně pěti Smrtijedům, některý se nám podařilo zneškodnit a pochytat a zavřít, ať shnijou v Azkabanu, některý nám utekli. Většinou sme ale spíš bojkotovali nějaký jejich sviňárny. Párkrát se podařilo zjistit, kam jdou otravovat, tak sme se tam objevili včas, takže nikomu nestihli ublížit.
Teď přišli s novým vynálezem, rádi nechávaj různě kouzelnický bomby, který pak vybuchujou a zabíjej lidi. Většinou sou to úplně běžný věci, třeba stará bota a tak, prostě takový krámy, kterejch si nikdo nevšimne. Sou načasovaný tak, aby je Smrtijed někde položil a měl pár minut na to, aby se zdejchnul a pak vybuchnou. Oříšek je v tom, že se to nedá žádnejma mudlovskejma detektorama nijak zachytit tak, jako klasický mudlovský bomby.
Jeden takovej vybuchlej krám se nám dostal do ruky a Brumbál si ho vzal na zkoumání. Nějak zjistil, jaký kouzlo použili a vymyslel nejenom, jak je zněškodnit, ale taky, jak je zjistit. Je to prostě génius, nechápu, jak může něco takovýho někdo vůbec dokázat, ale tak já nejsem nejlepší kouzelník všech dob, jako Brumbál, že jo.
Vymakal to tak, že sestrojil jakejsi přístroj, kterej zachytí, když je nějaká taková bomba aktivovaná kouzlem a dokonce to i vymyslel tak, že ten přístroj nám na naše smartphony pošle upozornění, kde se to nachází, což je fakt mazec. Nechápu, když většina kouzelníků nepoužívá mudlovský vynálezy a v Bradavicích ani nefunguje elektřina, natož telefony, jak se tohle Brumbálovi podařilo. Ale jak už sem říkala, je to prostě génius, tak co se vůbec divim.
No, takže nám přijde upozornění o tý bombě a my, ostatní členové řádu, si ve skupinový konverzaci napíšeme, kde to půjde zlikvidovat. Nemá přece cenu, aby se nás tam hrnulo deset, jeden nebo dva lidi na to stačej.
Za poslední měsíc, co víme, kdy a kde to bouchne, sme takhle zlikvidovali už asi patnáct bomb. Z toho u třech těch akcí sem byla já. Jednou sme zrovna s Lily byly na kafi, když sme dostaly zprávu, tak sme se na to vrhly, po druhý to bylo, když sem byla se Siriusem a jednou v noci nás to s Pattem probudilo, tak sme šli my dva.
Nevim, že je to furt ještě baví, když teď věděj, že to dokážem vystopovat a zneškodnit, ale oni sou prostě kreténi, tak se není čemu divit. Občas se stane, že to třeba nestihneme. Asi tři bomby sme nestihly a vybouchly, dohromady zabily asi osm lidí a kolem padesáti zranili, což je vždycky strašně na pytel, tohle zjistit. Na druhou stranu, uvědomuju si, že není možný vždycky všemu zabránit a utěšuju se tim, že patnáct sme jich zlikvidovali. Kdyby ne, těch mrtvých by teď už byla minimálně stovka.
Jednou to málem odnesli Remy s Peterem. Vydali se na místo, jenže docela pozdě a bomba vybuchla zrovna, když se tam dostali. Oba byli zraněný, ale nebylo to nic, co by pár léčitelských kouzel od Zoe nenapravily. Doteď je mi špatně, když si řeknu, že kdyby tam přišli jen o pár sekund dřív a byli u tý bomby blíž, tak by na tuty bylo po nich. Je to hnus, takhle na to myslet. Sem moc ráda, že v Řádu pomáhám, je to super pocit, vědět, že chráníme nejenom mudly, ale i ostatní kouzelníky, který o Voldemortovi a Smrtijedech nemaj moc páru, protože Věštec a podobný plátky o tom moc nepíšou a Ministerstvo mlčí. Jenže si taky člověk uvědomí, že kdokoliv z nás to může kdykoliv schytat a to je mi vždycky blivno, protože nevim, jestli bych dokázala někomu z Řádu jít na pohřeb.
Jo a abych nezapomněla, ty Jazzovi kámoši z Bradavic, Dylan, Tyler, Scott a Melissa, který sme poznali na tý kolaudačce se k Řádu fakt přidali, což je super. Ještě sme neměli moc šanci je poznat, ale vypadaj na super partu a už se taky účastili pár akcí a zatím to vždycky bylo v poho.
*
Jednou takhle večer sme s Pattem seděli doma v obýváku a jen tak se poflakovali, objednali sme si pizzu a koukali se na film. Takovej klidnej línej večer. Já sem sice dost akční člověk, ale tyhle večery maj něco do sebe, nemusim přece pořád někde lítat.
Ke konci filmu, bylo asi devět večer nám přišlo upozornění skrz to Brumbálovo vymakaný kouzlo, že Smrtijedi zas někde nastražili bombu. Hned sme se zvedli a šli na sebe hodit nějaký jeany a bundu, když přišla zpráva od Alice, že se na to s Frankem vrhnou.
Tak sme si zase oblečený sedli zpátky a pokračovali ve filmu, na tohle nás Frank a Alice nepotřebujou, sou to dva nejlepší členové Řádu, krom Brumbála a profesorů, ty to maj v malíku. Pro jistotu sme ale zůstali oblečený, dokud nám nenapíšou, že je všechno v poho. Člověk nikdy neví, kdy se něco nezvrtne, tak se aspoň nebudeme muset znova převlíkat.
Zrovna když sme dokoukali film a běžely závěrečný titulky, oběma nám naráz zapípal mobil, přišla nám krátká zpráva: S.O.S. je to past.
Hned sme vyskočili na nohy, hodili na sebe bundy, obuli boty a vydali sme se po schodech vedle bytu nahoru na střechu, abysme se mohli přemístit. Patrick po cestě zkontroloval lokalitu, abysme věděli kam máme jít. Pak mě čapnul za ruku a přemístil se se mnou.
Objevili sme se vedle takový malý nádražní haly v nějakým zapadákově ve Skotsku. Bylo už skoro deset večer a tady chcíp pes, všichni byli zalezlý doma nebo v hospodě. To je dobrý znamení, to znamená, že na nádraží by nemuselo bejt moc mudlů.
Kousek od nás se ozvalo PRÁSK a objevili se Remus se Siriusem. Pak sme zahlídli Jazze a Dylana. Nečekali sme, jestli se objeví i někdo další, možná že už tam někdo další krom Alice a Franka je, v každým případě, musíme jim píchnout.
Zevnitř se ozývalo práskání a skrz okna byly vidět záblesky různejch barev, bylo hned poznat, že se tam bojuje.
Sirius, byl opět Sirius, rozrazil dvojdveře a nonšalantně si to nakráčel dovnitř. Smrtijedi se po nás otočili. Toho Frank a Alice využili a dva Smrtijedy smetli omračovacím kouzlem.
"Prej je tady dneska nějaká party." ušklíbl se Sirius. Pako. On prostě miluje, když může Smrtijedům nakopávat zadky. Zas tak moc jich tady ale není, což je dobrá zpráva. Oni na nic nečekali a začali na náš pálit jedno kouzlo za druhým. Kouzlama sme odráželi jejich kouzla a pomalu se snažili dostat ke sloupům, který byly podél stěn, abysme byli v nějakým úkrytu.
Já s Pattem sme za jeden sloup konečně zalezli. Nějak se vedle nás objevila Lily.
"Zkusíme se dostat k Frankovi a Alice, sou tam na druhý straně haly úplně sami a navíc sou tady schovaný nějaký mudlové." informovala nás Lilka. Nevim, jak to zjistila, jestli s Jamesem dorazili už dřív nebo co, ale to teď není vůbec podstatný.
Patt a James, kterej se u nás taky objevil, mmě a Lily kryli záda a my sme se pomalu dostaly až k oběma bystrozorům.
"Byla to past, chtěli asi zjistit, kdo jim ty jejich bomby pořád deaktivuje. Když sme sem dorazili, hned se na nás sesypali. Pár sme jich už omráčili, ale mezitím se tady objevili další." informoval nás o situaci Frank.
"Proč ste se prostě nepřemístili?" křikla sem na ně, protože tady byl docela randál.
"No, v budově je asi deset mudlů a ta bomba není furt deaktivovaná, může každou chvíli vybuchnout. Navíc je ta budova začarovaná proti přemisťování, takže budeme muset mudly evakuovat bez přemístění." křikla Alice zpátky. Rozhlížela sem se kolem, kde je ta zatracená bomba?
"Je to támhleta taška." ukázal Frank, jako by mi četl myšlenky, na starou odrbanou tašku na zemi. Byla asi tak patnáct metrů od nás, takže nám nebezpečí nehrozilo, ty jejich bomby neměly většinou tak velkou ničivou sílu, dokázaly zabít nebo zranit jen lidi, který byli dost blízko. Kousek od tašky sem ale zahlídla Amandu, Remuse a Siriuse.
"Musíme odtud evakuovat mudly, většina se jich schovala za pokladní přepážky, který se snažíme krýt, takže sou pořád v bezpečí." doplnila Alice.
"Jdem na to." podívala sem se na Lilku, ta přikývla.
"Dobře, budeme vás krýt. Vemte si někoho ještě s sebou. Voďte jednoho mudlu po druhým, musíte dávat pozor a požívat štít, takže víc jak jednoho neberte. Jo a vymažte jim krátkodobou paměť. " dával nám Frank instrukce. Já sice nemám ráda, když mi někdo poroučí, ale při takovýhlech akcí Franka a Alice poslouchám na slovo. Přece jen, sou to bystrozoři, na takovýhle věci sou trénovaný a já nechci skončit pod kytkama.
Mávnutím ruky sem si získala Siriusovu pozornost a ukázala sem na přepážky, nevim, jestli mě pochopil, o co přesně mi jde, ale vzápětí vyběhnul se svýho úkrytu, takže asi jo. I my s Lily vyběhly, Frank a Alice nás kryli. K Siriusovi se přidali i Remy a Amanda. Ostatní, ani nevim, kdo všechno tady byl, nás kryli, když viděli, že běžíme přes místnost a bojovali se Smrtijedama. Asi se tu objevili další, protože mi přijde, že jich je furt stejně a přitom sme jich za posledních pár minut pár určitě eliminovali.
Rychle sme vpadli za přepážky a schovali se za ně. Na zemi sedělo asi deset k smrti vystrašenejch mudlů, který neměli samozřejmě absolutní páru o tom, co se tady právě děje.
"Ahoj, já sem Sam. Pokusíme se vás odtud dostat, ale bude to nebezpečný." promluvila sem na ně.
"Můžeme vás zkusit dostat ven oknem, sme v přízemí, tažhle okna by neměla být víc než dva metry od země, to byste měli zvládnout." napadlo pohotově Lilku. Ještě, že jí máme, okna mě ani nenapadly, já bych se je pokoušela dostat přes ten bordel, přitom tady fakt dvě okna sou.
"Půjdem s Remem ven a budeme je tam chytat a pomáhat jim." podíval se na nás Sirius a bez dalších keců loktem rozbil nejdřív jedno okno a pak druhý. Vytřískal z toho rukou sklo, aby se někdo zbytečně nepořezal. Dělal to ručně, ne hůlkou, asi nechce vystrašil mudly ještě víc, což je fakt dobrej nápad.
On a Remus pak bez problémů vyskočili ven. Okna mohly bejt tak metr a půl od země, takže to byla pohoda, nikdo by se nijak neměl zranit. Já, Lily a Amanda sme evakuaci řídili, zatím co kluci je dole chytali. Ostatní nás furt kryli, protože když sme stály, tak sme byly docela na ráně. Kousek od mojí hlavy nějaký kouzlo rozbilo kus zdi.
Když byli všichni venku, Sirius s Remusem s nima kousek někam běželi, aby se přesvědčili, že sou mudlové v bezpečí. Asi po dvou minutách se vrátili a oba se bez problému oknem vyhoupli zpátky do nádražní budovy, sou to přece jen docela svalnatci, no ne?
Zapojili sme se zpoza přepážek do boje, bylo to skělý krytí.
"Někdo by se měl jít postarat o tu bombu, jestli to tady bouchne, tak to nebude zrovna super." křikla sem na ně. U bomby teďka nikdo nestál, takže by to nikoho nezabilo, stejně by ale nebylo zrovna skvělý, kdyby nás to tady zasypalo.
"Pokladní, kterou sme evakuovali říkala, že dole je jeden tunel, kterej vede na nástupiště, že prej tam budou asi schovaný další lidi." informoval nás Remus.
"Tak já se tam jdu podívat, doufejme, že vyběhli na nástupiště a odtamtud utekli, ale někdo by se o tom měl jít přesvědčit." přihlásil se Sirius.
"Půjdu s tebou, nemůžeš bejt sám, kdyby tam byli Smrtijedi." přihlásil se Remy.
"Ne, Remy, vy s Lily a Amandou běžte zneškodnit tu bombu, Lilka to umí nejrychlejc z nás, potřebuje někoho dobrýho, aby ji kryl. Já půjdu se Siriusem a přesvědčíme se, že je tam všechno čistý." odbyla sem ho. Musim říct, že mi to docela i logicky pálí. Ne, že bych byla špatná čarodějka, ale Remy je Remy, Lilku by měl krejt někdo s jeho schopnostma.
Tak sme se já se Siriusem a Remus s Lily a Amandou rozeběhli opačnýma směrama. Vběhli sme se Sirim do tunelu. Byla tady jedna paní s dvěma malýma dětma, jedno bylo dokonce ještě v kočárku.
"Musíte odtud zmizet." přiběhla sem k ní.
"Tamtudy jít nemůžeme." protestovala vyděšeně paní.
"Popadněte děti a běžte na nástupiště, odtamtud pak přes koleje utečte někam do bezpečí." radil Sirius.
"S kočárkem to nezvládnu a obě děti sama neunesu." protestovala.
"Běž jí pomoct, popadni větší děcko, pomoz paní na nástupiště a s dětma dolů na koleje, přeběhni s nima koleje a přesvědč se, že sou v bezpečí, já tady zatím počkám a půjdem zpátky spolu." překecala sem Siriuse. On na nic nečekal, popadl asi tak čtyřletý děcko, paní z kočárku vytáhla to menší a společně běželi tunelem na nástupiště. Ke mě sem dolíhali jen tlumený rány souboje.
Lily s Remem a Amandou se furt pokoušeli dostat k tý bombě, ale Smrtijedi je blokovali. Pak už bylo pozdě. Bomba vybuchla, zadunělo to, všude se zvedl prach. Všichni nahoře byli od bomby dost daleko, takže se naštěstí nikomu nic nestalo.
Pak mi nad hlavou začalo zlověstně dunět a praskat, zrovna, když sem viděla na druhým konci tunelu Siriuse, jak se vrací, ozval se rachot a podlaha z nádraží se v důsledku výbuchu začala hroutit do tunelu.
Pak se na nás všechno propadlo a mě zasypaly sutiny. Jeden šutr mě fláknul do hlavy, neomráčilo mě to, ale byla sem chvíli mimo.
"Sam, Sam! Seš v pořádku?" všimla sem si Siriusovýho obličeje kousek od mýho. Cejtila sem, jak mi po čele stejká teplej čůrek krve. Pak sem ucejtila řezavou bolest v noze.
"Au." zaskuhrala sem.
"Seš zasypaná, pomůžu ti." sýpal Sirius a odhazoval ze mě kusy betonu. Zvenčí sem dolejhalo práskání od přemisťování a řev Smrtijedů, je jich tady čím dál víc, teď sou v přesile.
"Použij hůlky, pako." zaculila sem se, trochu mimo.
"Rád bych, ale moje hůlka je na padrť, jak to spadlo, vylítla mi z ruky a spadl na ni kus betonu a tvoje nevim, kde je, asi bude někde pohřbená." informoval mě. No super, takže sme tady zasypaný a nemáme hůlky.
"Vždyť nejsme úplně zasypaný." konstatovala sem, když sem si konečně všimla konce tunelu vedoucímu na nástupiště. Byly tam taky nějaký sutiny, ale byla tam docela velká díra, dost na to, aby sme se tam protáhli.
"Však já vim, nejdřív tě ale z toho bordelu musim dostat." dýchal Sirius ztěžka. Hold to není žádnej med, odhazovat kusy betonu a kdo ví čeho dalšího.
Ze strany od budovy se ozývaly hlasy a práskání kouzel, kterejma se pokoušeli dostat do tunelu. Mám takovej pocit, že naši to nebudou.
"Siriusi, mám pod tim zaklíněnou nohu." podívala sem se na něj. "Ven se nedostanu. Naši sou už pravděpodobně pryč, teda aspoň doufám. Smrtijedi se sem každou chvíli dostanou."
"To je fuk, já tě odtud dostanu." bručel Sirius odhodlaně a snažil se ze mě kus sutiny dostat.
"Siriusi, to bez hůlky nedáš." podívala sem se na ně prosebně. "Vypadni, běž na nástupiště a zmiz odtud. Zachraň se. Pak se sem s ostatníma vrátíte, když tady nebudu, budete mě muset zase najít."
"Ani náhodou, nejdu, neopustim tě." cedil mezi zuby a tvrdohlavě se furt snažil osvobodit mi nohu, div si neurval ruce.
"Siriusi, vypadni!" křikla sem na něj trochu nakvašeně. "Smrtijedi se sem dostanou a koho tady najdou, toho pravděpodobně vezmou s sebou. Nech mě tady a vypadni. Na triko si tě nevezmu!"
"Sam, já sem ti řekl, že tě neopustim! Tak drž klapačku a nech mě zkusit tě dostat ven." zařval on na mě. Frustrovaně a prosebně sem se na něj koukala, měla sem slzy v očích. Z části z tý bolesti a z části z celý týhle situace. Hlasy Smrtijedů byly čím dál hlasitější.
"Nechci tě mít na svědomí. Kdyby se ti něco stalo..." čučela sem prosebně a furt sem doufala, že si to rozmyslí.
"Sam, jak jinak ti to mám vysvětlit. Já bez tebe nikam nejdu. Nikam. Nikdy. Tebe bych nikdy neopustil." podíval se na mě odhodlaně. Já otevřela pusu, abych něco řekla, ale v tu chvíli se sem Smrtijedům konečně podařilo dostat. Sirius na ně vzpurně koukal a já s nohou zaklíněnou pod snad sto kilovým kusem betonu sem si říkala, to zas bude dovolená. Když sme se s Pattem o dovolený na podzim bavili, tohle sem si teda fakt nepředstavovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 T T | 30. října 2017 v 14:49 | Reagovat

Super, jsem zvědav na pokračování, jestli Sam pojede zase na vejlet k Voldymu... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama