Everybody should have his own world...

23. kapitola - Vzrůšo na Příčný

28. září 2017 v 19:38 |  * Elita Bradavic 3 *
Tak svatbu Lily a Jamese máme za sebou, kapitol bylo dost, ale doufám, že vás nenudily a že jste si je užili, já si jejich psaní moc užila. Viděli jsme, že pro Sam to bylo jedno velký drama, ale nakonec si to ona i ostatní dost užili. Tahle kapitola posouvá děj trochu dál, ale není to žádný obrovský skok. Uvidíme, jak si Sam a Patrick spolu dál vedou a v druhé polovině kapitoly přijde zase trocha té akce. Naše parta je ve Fénixově řádu a i když ten boj proti Voldemortovi a Smrijedům v téhle povídce posouvám trochu do pozadí (Elita tu byla vždycky hlavně kvůli pobavení a pařbám), tak tu a tam se nějaká ta bojová akcička objeví, aby se to trochu oživilo. Nebude to nic obrovského, ale i tak doufám, že se vám to bude líbit. Užijte si kapitolu a jako vždy, moc prosím o komentáře...Vaše Maggdinka♥


Vzrůšo na Příčný

Od svatby uběhlo deset dní, první dva dny potom sem byla totálně nepoužitelná. Sice mi nebylo blbě od žaludku, ale byla sem furt unavená a celá taková chcíplá. Asi za to může ten všechen chlast, co sem vypila, protože když se tak ohlídnu zpátky, vypila sem toho fakt hafo, myslim, že v životě sem toho tak moc nevypila. Na druhou stranu sme chlastali víc než dvanáct hodin, takže se není zas co divit. Svatba se konala v sobotu, takže ještě v pondělí sem si musela vzít volno, abych se vzpamatovala, ale pak už sem nastoupila do práce a život se zas vrátil do zajetejch kolejí. Normálně bych si na tuty stěžovala, ale s Patrickem se nikdy nenudim, i když to občas v práci není terno, jak přijdu domů a sem s nim, hned je mi líp. Náš vztah odsejpal jak hodinky a na nějaký trable s Jazzem a podobně sem už dávno zapomněla.
James a Lily hned v pondělí po svatbě odjeli na svatební cestu, jeli do Thajska, což jim fakt závidim, ale oni si to zasloužej, takže jim to docela i přeju. Maj to skoro na tři tejdny, vrátěj se až před příštím víkendem, což znamená za deset dní.
Já a Patrick sme se domluvili, že každou středu budeme mít rande. Jakože opravdický rande, že půjdeme někam ven, ať už jen do kina, do restaurace, nebo kamkoliv, prostě nebudeme sedět doma na zadku, ale vyjdeme si někam ven. Ani jeden nemáme špatně placenou práci a díky tomu, že platíme nájem na půl, zbyde nám dost peněz, takže si to můžeme dovolit. Taky sme se dohodli, že budeme každej na střídačku vymejšlet, kam zajít a toho druhýho překvapit, takhle se nebude ani jeden z nás muset namáhat každej tejden, ale zároveň to bude rovnoprávný. Fakt se mi to líbí, protože sme v našem vztahu fakt partneři, nechtěla bych, aby všechno vymejšlel jen Patt a furt za mě platil, nejsem žádná pipina nebo zlatokopka, která by se nechávala od chlapa vydržovat a tenhle systém funguje.
Dneska je středa a to znamená náš rande večer. Dneska vymejšlení vyšlo na Patricka, takže sem do poslední chvíle nevěděla, kam půjdem. Nikdy si to neříkáme, vždycky si navzájem jen řeknem, jak se oblíknout, jestli trochu víc nóbl nebo normálně, abysme pak netrapčili. Řekl mi, že se mám oblíknout normálně pohodlně.
Vzal nás na bowling. Možná si říkáte, že je to trapný, ale já sem náhodou ráda. Na bowling mě brával taťka a vždycky sem to měla ráda. Sice nejsem žádnej mega přeborník, ale taky nejsem úplný tele, takže se úplně neztrapnim. Je to fajn hra, při který se člověk pobaví, ale zároveň odpočine. Je konec července a na to, že sme v Londýně, kde většinou prší a není úplně vedro, posledních pár dní je fakt teplo a hezky, což je jedině dobře, protože já sem rozenej teplomil. Což je dost divný, když sem se narodila v Británii, ale je to tak. Takže sem na sebe natáhla džínový kraťásky a tílko a do ruky vzala koženou bundu, protože v noci bude trochu zima a nevim, jestli se nepůjdem třeba projít.
Hra šla dobře, ze začátku, než sem se rozehrála, sem sice házela jak vemeno, ale pak sem to trochu dostala do ruky a dokonce tam hodila pár striků. Do toho sme popíjeli pivko a pojídali hranolky a všechno bylo boží. Tak obyčejný rande, ale jak si to člověk užije, tohle se mi líbí, žádný drámo, prostě jenom pohoda.
Nevim, jestli to Patt neumí anebo mě nechával naschvál vyhrávat, ale natírala sem mu to. Hráli sme dohromady tři hry a ve dvou z nich sem vyhrála, což se zas tak často nestává, protože já sem od přírody střevo a prohrávám skoro ve všem, ať už jde o sport nebo o cokoliv jinýho.
Skončili sme kolem desátý, já začínám v práci v devět a on každej den jinak, podle toho, komu a kdy jde ukazovat nějakej barák nebo byt, občas vstává třeba už v pět, ale zrovna zejtra vstává až v osm, takže trochu dýl než já. Já sem z Bradavic zvyklá nespat tak moc, šest až sedm hodinek mi v klidu stačí, takže sme se rozhodli, že domů půjdeme pěšky. Není to zas tak daleko, nejdýl za půl hoďky bysme tam měli bejt a je krásná letní noc.
Kdybych nás dva viděla, určitě bych si ublinkla, vedli sme se za ruce a cukrovali sme jak dvě hrdličky, každou chvíli sme se líbali a tak. Je to fakt super, je mi s ním hezky. Vim, že to říkám každou chvíli, ale to proto, že je to pravda. Konečně mám normální vztah a já sem z toho tak hotová, že pořád přemejšlim nad tim, jak skvělý to je, protože to je pro mě v podstatě úplně novej pocit.
Když sme byli asi tak v půlce cesty, posadili sme se na chvíli na jednu lavičku v malý parčíku, on si sedl normálně a já si sedla kolmo a přehodila si nohy přes jeho nohy. Chvíli sem přemejšlela, jestli to mám nakousnout, ale pak sem se donutila, taky bych se jednou mohla zachovat jako dospělá a říct mu, co mám na srdci, prostě na rovinu, jako to dospěláci ve vztahu dělaj.
"Patte, chtěla bych si promluvit." začala se pomalu, pobízivě se na mě podíval, abych pokračovala.
"Jak se cejtíš, když se objevil a zpátky přestěhoval Jazz? Jen tak mě to napadlo, viděli ste se poprvý na svatbě a je to můj bejvalej. Přijde ti to divný, že se připojil k Řádu, nebo jak?" nechodila sem kolem horký kaše a zeptala se přímo. Sem dospělá.
"No popravdě, nevadí mi to, otázkou je, jestli to pro tebe něco znamená? Jak se cejtíš ty?" podíval se na mě.
Řekla sem mu všechno, jak sem se cejtila na svatbě. Jo divte se, ale je to pravda, prostě sem to na něj vybalila. Dospělácký vztahy sou o tom, že si věci říkáte na rovinu a Patta mám moc ráda, tak před nim nechci hrát žádný hry.
"Teď ale mě už ty obavy přešly. Jasně, od svatby sme se s Jazzem ještě neviděli a asi to nějakou dobu bude furt trochu divný, je to můj bejvalej a já sem ho měla fakt ráda, zlomil mi srdce a byla sem z něho fakt v hajzlu. Ale teď, ty poslední dny, co sem s tebou, je mi všechno fuk. Je mi s tebou fakt dobře a nehodlám to nijak měnit. Fakt sem šťastná." pousmála sem se na něj. Jestli mě hned teď kopne do zadku, tak se tomu vůbec nebudu divit.
"Sam, já chápu, že to mezi váma není úplně uzavřený a chápu, že seš zmatená a furt k němu třeba i něco cejtíš. Ale jestli si myslíš, že zvednu kotvy a odejdu od tebe jenom kvůli tomu, že se tvůj bejvalej vrátil, tak to se pleteš. I mě je s tebou dobře a když říkáš, že seš štastná a chceš bejt se mnou, tak v ničem nevidim problém. I já mám nějaký bejvalý, oba sme předtím chodili s různejma lidma, to je prostě minulost, tu nevymažeme. Já se tě budu snažit podporovat a dělat tě dál šťastnou." usmál se na mě zpátky, naklonil se a pomalu a sladce mě políbil.
"Fakt seš v pohodě?" podívala sem se na něj skepticky.
"Jo, v pohodě." ujistil mě dalším úsměvem. "Není to pro tebe lehký a fakt to chápu. Že seš trochu nejistá a zmatená, neznamená, že mě chceš odkopnout a jít za nim, prostě máš jen bordel v pocitech, to není nic tak hroznýho. Všichni sme jenom lidi. I já sem se cejtil trochu divně, když se Lily vdávala. Sem za ní a Jamese moc šťastnej, fakt jim to přeju, sou pro sebe perfektní, ale furt je to moje bejvalá, to je úplně normální." ujistil mě.
"Ty seš prostě nejlepší chlap na světě, víš to?" usmála sem se, naklonila sem se a pusu mu vrátila. Fakt, Patrick je tak hodnej a nesobeckej člověk. Většina kluků v jeho kůži by vyšilovala a vyjížděla a on je tak podporující a sladkej. Já si ho ani nezasloužim.
"Já vim." zasmál se a pomohl mi na nohy. Když sme stáli, ještě sem ho objala, tentokrát dost dlouze a znovu mu dala dlouhou, pomalou pusu. Pak sme se pomalu vydali na cestu, ještě nám domů zbejvá asi patnáct minut chůze, ale noc je krásná, tak je to fuk. Fakt nechápu, jak já můžu mít takový štěstí, že mám takhle úžasnýho kluka.
---------------------------------
Zrovna sem seděla v práci a dělala nějaký nudný papírování. Tohle je fakt pruda, když sem šla do módy, myslela sem si, že budu navrhovat nebo pomáhat lidem s výběrem a tak. Nevěděla sem, že se bude jednat o objednávky, smlouvy a nákupy. Tohle bych fakt zrušila, je to na pytel. Já nejsem žádná kancelářská krysa, tohle mi nesedí.
Zrovna sem měla hovor z Japonska, na druhým konci telefonu se mnou mluvila nějaká ženská lámanou angličtinou. Já oceňuju všechny, kdo se učej anglicky, kor lidi, který od malička píšou nějakýma klikyhákama a musej se kvůli angličtině učit naši abecedu, ale občas je to fakt záhul, jejich akcent je děsnej, skoro jim nerozumíte. Měla sem nohy nahoře na stole a snažila se chytit každý slovo, co mi říkala.
Najednou do místnosti vplulo bílý světlo a zformovalo se ve veverku. Byl to Emmy patron, to poznám, nikdo nemá za patrona veverku. Hned sem se omluvila, že zavolám zpátky a zavěsila sem. Emma jen tak neposílá patrona, moc to neumí a jinak používá mobil ke komunikaci, jako ostatní normální lidi. Jenže touhle dobou je na Příčný v Krucánkách a Kaňourech, kde pracuje a na Příčný mudlovsý vynálezy nefungujou. Fakt nechápu, jak tam může přežít, když nezačíná školní rok, tak jí tam nepřijde skoro ani noha, já bych se bez mobilu zcvokla.
"Na Příčný sou Smrtijedi a blížej se přímo k mýmu obchodu. Hejbni kostrou a přijď." vypadl z veverky Emmin libej hlásek. Hned sem vyskočila na nohy. Smrtijedi na Příčný? Jestli Emmě zkroutěj jen jeden její barevnej vlas, tak přísahám bohu, že někoho zabiju. Moji ženu nikdo ohrožovat nebude. Vůbec sem nepřemejšlela nad tim, že ještě nemám padla, to je mi u prdele, ať si mě klidně vyhoděj, když mě Emma volá na pomoc, tak jdu. Nevim, jestli toho patrona poslala i někomu jinýmu nebo jen mě, ale to je fuk. Je mi teď naprosto fuk i to, že mám letní šaty a boty na podpatku, není čas se převlíkat nebo tak něco. Hned sem se sebrala, vyjela výtahem nahoru, vyběhla jedny schody a vyšla sem na střeše toho našeho mrakodrapu odkud sem se přemístila kousek od Děravýho Kotle. Ani sem nepozdravila hostinskýho a hned sem pádila k tý zadní zdi, odkud se dá na Příčnou projít.
Hned jak sem prošla na Příčnou, viděla sem pořádnej bordel. Kloudně tady nebylo vidět, protože od kouzel a malých požárů tady bylo hafo kouře. Hodně obchůdků, který sem viděla, mělo vymlácený výlohy, pobořený fasády a vevnitř to taky nevypadalo zrovna nejlíp. Smrtijedy sem ale nikde neviděla. Pomalu sem šla po ulici dál, sice bych chtěla co nejrychlejc běžet za Emmou, ale jak sem řekla, není tady moc dobře vidět, tak si musim dávat pozor na kejhák, aby na mě tady někdo někde nevyskočil. Naposledy, když sme byli se Smrtijedama na Příčný, mi to přineslo nemilou dovolenou u Voldemorta a o to znova fakt nestojim.
Pak sem uslyšela menší výbuch, nějaký kouzlo právě něco roztřískalo. Rychle sem šla za zvukem. Pak už sem viděla, že zrovna v Krucánkách a Kaňourech to trochu bouchalo a ozýval se odtamtud smích těch trotlů. Doufám, že se Emma zdekovala někam pryč a nezůstala v obchodě. Pak sem uslyšela vřísknutí. No, tak se nikam nezdekovala.
To už sem se rozeběhla. Nemám sebemenší páru, jestli třeba dorazil i někdo jinej z řádu, nemám ani tucha, jestli vůbec někdo další přijde, možná v tý panice poslala Emma patrona jen mě a já nikomu nic neposílala, takže tady nakonec třeba budem jen my dvě.
Pomalu sem se vplížila do Krucánků a Kaňourů, všude byl kouř od kouzel. Viděla sem čtyři zakuklený postavy. Emmu sem nejdřív nikde neviděla, ale pak sem zahlídla její barevnou palici, jak se krčí za zbouranýma regálama. Pak vykoukla, mávla hůlkou, vykřikla nějaký kouzlo a vyslala ho na jednoho ze Smrtijedů. Trefila se. Wau, to čumim. Nic proti Emminým schopnostem, ale obrana proti černý magii jí nikdy moc nešla a na souboje byla vždycky docela střevo.
Využila sem toho, že mě pořád ještě nikdo nezahlídl a neverbálně sem poslala kouzlo na jeden z regálů, u kterýho stáli dva z těch dementů. Regál spadl přímo na ně a sesypaly se na ně knížky. Nehejbali se, takže asi byli v bezvědomí. Teď už tam stál jen jeden Smrtijed. Emma už o mě věděla a vyšla ze svýho úkrytu, já šla na Smrtijeda od dveří a ona z druhý strany, nevěděl, na kterou z nás má mířit dřív a když se ke mně na vteřinu otočil zády, využila sem toho a zahřměla "mdloby na tebe". Sesunul se na podlahu jak pytel ovsa.
"Já věděla, že mě nezklameš." ušklíbla se Emma.
"Není nic nic?" strachovala sem se a šla sem k ní. Na obličeji měla šrám, ale nevypadalo to nijak vážně.
"Sem v poho. Přišlas zrovna včas, shodili tady jen pár polic a já se stihla schovat." mávla rukou a vítězoslavně si se mnou plácla.
"Tos posílala patrona jen mě?" podívala sem se na ní skepticky.
"Ne, posílala sem ho víc lidem, ale očividně se na mě všichni vybodli. Přesně proto seš ty moje nejlepší kámoška." usmála se vděčně.
"No měli bysme je nějak spoutat a pak je někam dopravit nebo..."začala sem, ale nestihla sem to doříct. Ozvala se ohlušující rána a regál za náma se zhroutil. Popadaly na nás knížky, ale jinak se nám nic nestalo. Do obchodu vešli další čtyři Smrtijedi. Asi dělali bordel jinde a když slyšeli, že se tady bojuje, přitáhli pomoct svejm kumpánům.
Pohotově sme se schovaly za spadlý regály a začali sme na sebe se Smrtijedama vysílat různý kouzla. Tyhle čtyři byli o něco lepší než ty předchozí, měli nad náma docela navrch. Nejsme s Emmou sice úplně nemožný, ale taky nejsme největší přebornice, co se kouzlení týče.
Dost nebezpečně se k nám přibližovali a pak jeden z paprsků zasáhl Emmu. V první vteřině sem vyděšeně zadržela dech, ale naštěstí to bylo jen omračující kouzlo a ona se svezla bezvládně na zem. Kryla sem jí vlastním tělem a snažila sem se jí táhnout do bezpečí za další regály, ale bylo dost obtížný jednou rukou vysílat kouzla a bránit se a druhou rukou Emmu táhnout po zemi. Začínám se docela potit, tohle nevypadá dobře.
Pak se objevil oslepující záblesk světla a všichni čtyři Smrtijedi odlítli do stran. Když sem se trochu rozkoukala z toho záblesku, uviděla sem ve dveřích siluetu. Byl to Jazz.
Smrtijedi se pomalu vzpamatovali a začali zase vysílat kouzla, na mě i na Jazze. Jazz na ně pálil jedno kouzlo za druhým a docela dobře je zabavoval, takže já sem měla čas Emmu konečně zatáhnout za pult s kasou, aby byla v bezpečí. Nemá cenu ji teďka přivádět k vědomí, na to není teď čas. Nechala sem ji tam a šla radši pomoct Jazzovi. Ten mezitím eliminoval dva Smrtijedi, takže už tam byli jen dva. Každej sme si vzali jednoho. Pohotově sem se schovávala za regálama, kolem poletovaly stránky z knížek, bylo to tady všechno na maděru. Jedno k kouzel mě zasáhlo, nebylo to naštěstí nic silnýho, ale odhodilo mě to na jeden z regálů. Ustála sem to, nespadla sem, ale na paži sem ucítila řezavou bolest. To už sem se naštvala a mrskala jedno kouzlo za druhým, až sem toho zmetka konečně dostala. I Jazzovi se podařilo toho druhýho zlikvidovat a byl klid.
"Seš v pohodě?" přiběhl ke mě pohotově. Horní část paže mi krvácela, pořezala sem se o kus odštíplýho regálu, nebylo to ale nic hroznýho.
"Jo, v klidu, to nic není." ujistila sem ho. "Běž se podívat ven, jestli už je klid." pobídla sem ho. Pohotově vyběhl před obchod a chvíli se tam rozhlížel.
"Nikde žádnej zvuk." informoval mě.
"No, měli bysme je spoutat nebo tak." podívala sem se po osmi Smrtijedech, který se nám tady váleli. Oba s Jazzem sme se pustili do práce a postupně je poutali. Pro jistotu sme je ještě omráčili, aby se jen tak neprobrali a nedělali další problémy.
"Ukaž, zahojím ti to." přišel ke mně a jemně mě chytil za paži. Hůlkou udělal pár pohybů a po ráně ani stopy. Vytáhl kapesník a začal mi jemně otírat krev. Posílalo mi to po ruce divný mravenčení.
"Jdu probudit Emmu, snad je v pohodě." vyhrkla sem, když sem si poprvý uvědomila, že tohle je Jazz a že je to od svatby poprvý, co ho vidim. Šla sem se postarat o Emmu. Jazz zatím hlídal Smrtijedy, kdyby se náhodou někdo z nich probral. Emma byla trochu mimo, když se probrala, tak sem jí posadila na židli a dala jí sklenici vody.
"Ještě, žes přišel. Díky." postavila sem se vedle Jazze a vděčně sem se na něj usmála. Než se objevil, tak to s náma vypadalo docela nahnutě, nevim, jak by to dopadlo, kdyby nepřišel.
"To nestojí za řeč. Sem teď přece v řádu ne? Tak když mi přišel Emmin patron, hned sem vyrazil." mávl rukou.
"Ste v pohodě?" vlítli do obchodu udejchaný Sirius a Remus.
"Jdete pozdě na party, hoši." ušklíbla sem se trochu provokativně na Siriuse, vim, jak je do nakopávání zadků Smrtijedům celej žhavej, takže vim, že je teďka zklamanej, že přišel o bitku.
"Do háje." zabručel Sirius. "Nemůžu aspoň jednoho z nich probrat a nakopat aspoň jeden zadek?" podíval se na nás prosebně.
"To se opovaž." zasmál se Jazz.
"Vy byste je mohli aspoň dopravit na ministerstvo, ať je hoděj do Azkabanu, když už ste přišli pozdě, tak ať aspoň něco uděláte. Stejně tam oba pracujete, tak co. Hlavně ani slovo o řádu, Brumbál by nás zabil. Řekněte, že ste byli náhodou na Příčný a dostali ste je vy." zaúkolovala sem je. Páni, já mám docela dobrý vůdčí schopnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama