Everybody should have his own world...

22. kapitola - Pařba s velkým P - 2. část

20. září 2017 v 20:25 |  * Elita Bradavic 3 *
Druhá část poslední svatební kapitoly je tady. První část skončila dalším překvapením pro Sam a ve druhé části navážeme tam, kde jsme přestali. Dál se vykecávat nebudu, musím přiznat, že nemám zas tak dobré a originální nápady jako dřív, ale i tak doufám, že se vám kapitola bude líbit a užijete si jí. Bez dalšího vykecávání, užijte si čtení a prosím o komentáře!...Vaše Maggdinka♥


Pařba s velkým P - 2. část

Vpadla sem do domu, bylo tady zhasnuto, ale to je mi úplně putna. Myslim, že mám panickej záchvat, motá se mi hlava a nemůžu popadnout dech. Zádama sem se opřela o stěnu v obýváku a snažila sem se dejchat.
"Seš v pohodě? Co se stalo?" objevila se vedle mě Lily. Ta má na tyhle situace asi radar nebo co, vždycky se nějak magicky zjeví.
"Tančila sem s Jimmym a všimla sem si, jak ses zničeho nic pustila Jazze a skoro utíkala do baráku." promluvila, jako by mi četla myšlenky. Chvíli sme ani jedna nic neříkaly. Lily čekala a dávala mi čas a já sem se snažila pořád popadnout dech a uklidnit se. Ani nevim, proč mě to tak strašně zasáhlo.
"Sam, ježiši, uklidni se, dejchej. Co se stalo?" chytila mě Lily za ruce a snažila se mě uklidnit. Zírala mi do očí a mě ty její zelený bulvy nějak magicky uklidňovaly. Pomalu se mi zpomalilo dejchání a začala sem se vracet do normálu.
"Jazz se vrací. Vrací se do Británie a navíc se připojuje k řádu." vysypala sem ze sebe jedním dechem.
"Cože?" vyhrkla Lily překvapeně. To mě aspoň trochu utěšuje, že nejsem jediná překvapená.
"Že prej už v Austrálii bejt nemusí a že si přišel s Brumbálem promluvit o řádu a chce se vrátit." zasvětila sem jí trochu víc do situace. Bylo furt zhasnuto a byla tady tma jak v pytli, z venku sem byla slyšet tlumená muzika, ale naštěstí sem za náma nikdo jinej nepřišel. To bych teď fakt nepotřebovala, Lily je jedinej člověk, se kterým sem v takovýhlech chvílích schopná mluvit.
"Sam, já ani nevim co ti teď říct, vůbec nevim, jak se musíš cejtit." hlesla trochu rezignovaně. Stane se málokdy, že Lily neví co říct a jak poradit, ale na její obranu, ani já teď kloudně nevim, jak se cejtim.
"Už to, že se tady objevil, byl fakt šok. To sem ale přešla, od včerejška co přijel, sem si říkala, že je to jenom na jeden den, uvidíme se pár hodin a on si zase odjede a zase se kdo ví jak dlouho neuvidíme. Na tohle sem nebyla připravená, on tady neměl zůstávat!" začala sem ze sebe soukat naštvaně a zoufale.
"Já myslela, že je to mezi váma v pohodě." řekla tiše Lily.
"Jo to je, dneska to bylo v cajku, žádný drama, žádná špatná krev. Jenže jedna věc je, vidět se s ním pár hodin na svatbě a druhá věc je, potkávat ho každou chvíli. Kdyby se jen vrátil do Británie, tak bych ho nemusela vidět skoro vůbec, ale on nastoupí do řádu!" panikařila sem.
"I tak se s ním nemusíš bavit, prostě se jen čas od času uvidíte na schůzích řádu, občas na nějaký akci proti Smrtijedům a je to." utěšovala mě.
"Jo, to určitě. S ostatníma členama řádu furt teď někam chodíme, asi těžko je všechny pozveme a Jazzovi řekneme, že není zvanej." ušklíbla sem se ironicky. "Já ani nevim, proč tak vyvádim, proč se chovám jako malá zastydlá blbka, proč se nemůžu jednou cejtit a chovat dospěle?" rozhodila sem zoufale rukama.
"Protože seš malá zastydlá blbka, Sam, je ti teprve devatenáct, furt sme ještě mladý, máš na to právo. Upřímně se ti nedivim, nevim, jak bych se na tvým místě cejtila. Odjel pryč, zlomil ti srdce jako nikdo jinej a teď, nejen, že se objeví na svatbě, bez tvýho vědomí, ale ke všemu se vrací zpátky, nejen do Británie, ale do tvýho života." mluvila. Já vim, že to co říká, je pravda, ale vůbec mi tím momentálně nepomáhá.
"Sem přece s Patrickem, tahle bych se cejtit neměla." našpulila sem pusu a svezla sem se podél zdi a sedla si na zem, Lily si přisedla vedle mě.
"To jak se cejtíš, nijak neovlivníš a je úplně jedno, jestli s někým seš nebo ne. Chápu, že je to pro tebe šok, ale on se sem fakt stěhuje a připojí se k řádu. Budeš si na to prostě muset zvyknout a po čase to bude určitě snazší, uvidíš. Už dneska ste se bavili v pohodě a to ste se viděli poprvý od rozchodu, po pár dalším dnech, kdy ho uvidíš v řádu, to bude určitě ještě lepší. To, že takhle reaguješ, neznamená, že k němu něco cejtíš. Něco nejspíš jo, ale neznamená to, že seš do něj furt zamilovaná." povzbudivě se pousmála.
"Jo, asi máš pravdu, ale stejně. Mezi mnou a Pattem je to den ode dne lepší a já sem s ním fakt šťastná, víš? Přijde mi, že snad poprvý v životě sem ve fakt zdravým a normálním vztahu, bez dramat, schovávání, hádek a tak. Nechci, aby se to mezi náma podělalo, jenže když budu dostávat panický záchvaty pokaždý, když uvidim Jazze, mohlo by to Patricka ode mě odehnat. Nikdo přece nechce bejt s někym, kdo má v hlavě guláš a kdo je furt paf ze svýho bejvalýho." chce se mi brečet, ne smutkem, ale zoufalstvím. Ještě před hodinou sme si o patro výš s Patrickem užívali a mě bylo dobře, jak nikdy předtím a teď už mám zase život obrácenej naruby.
"Jak říkám, bude to lepší a lepší, zvykneš si Jazze vídat a všechno se vrátí do normálu." opakovala Lily. Pravděpodobně neví, co říkat, ale nedivim se jí.
"Proč, když je všechno v mým životě super, se vždycky musí něco podělat? Jako fakt, proč jen já tohle přitahuju? Nikdo jinej z vás takovýhle dramata furt nemá, podívej se na Emmu a na Mika, Emma je sice dost šáhlá a člověk by řekl, že takovýhle věci se jí taky budou dít a přitom už sou spolu takovou dobu a všechno je mezi nima super." bouchla sem temenem do zdi, sem fakt frustrovaná, proč maj ostatní tak normální životy. Řekla bych si, že jen přehánim a dělám z komára velblouda, ale tohle fakt není možný, posledních pár let se to na mě lepí jak blázen.
"No, říkáš, že s Pattem je ti čím dál líp a že je to konečně zdravej a normální vztah, tak se třeba věci obracej k lepšímu. Možná už taky budeš mít život bez dramat. Pojď, jdem zpátky, dáme si panáka a půjdem tančit." zazubila se pozitivně a vytáhla mě na nohy. Ráda bych tomu, co říká, věřila, ale obě víme, že je to blbost. V mým životě nic normálního dlouho nevydrží, fakt bych se ráda pletla, ale mám takovej blbej pocit v žaludku. Na obzoru je zase pro Stoneovou přichystaný nějaký drama.
*
Asi tak po hodině mi bylo všechno putna. Na Jazze a na všechno ostatní sem v podstatě zapomněla, samozřejmě s pomocí alkoholu. Jak sme se s Lily vrátily ven, klopila sem do sebe jedno pití za druhým, ani nevim, co všechno sem pila, polovinu z toho mi pohotově nalejval Sirius, takže předpokládám, že to byla samá vodka, rum a tak, ale je mi to jedno. Teď sem volná jako ptáááák.
Zrovna sem na parketě a předvádim jakýsi scénický tance, ostatní kolem taky tancujou, ale dost se při pohledu na mě bavěj. Ale jak říkám, všechno je mi putna. Jen ať si mě klidně natáčej a fotěj a dělaj si ze mě po zbytek života prdel, já sem ráda, že sem konečně uvolněná. Navíc mě už se v životě stalo takovejch trapasů, že se jen tak kvůli něčemu teď nestydim.
Emma vedle mě začala na parketě předvádět break dance, ta už je taky jak dělo, myslim, že se počůrám smíchy, vypadá to, jak kdyby měla epileptickej záchvat mixlej s mrtvicí. Zrovna se pokouší točit na hlavě, vypadá to docela nebezpečně, její krk je v dost divným úhlu, ještě aby si tak zlomila vaz. Mike naštěstí rychle zakročil, čapnul jí, hodil si jí přes rameno a i přes její hlasitý nadávání, ji odnesl ke stolu a posadil.
Začali hrát moji oblíbenou písničku a já začala nadšeně pištět. Někde se vedle mě s křikem vyloupla Lily a z druhý strany Sarah a začaly sme se kroutit. Takhle písnička je fajn, není moc rychlá, ale je chytlavá a jak ji párkrát slyšíte, nemůžete ji dostat z hlavy. (Pusťte si písničku na YT, je docela nová, ne moc známá a fakt chytlavá: https://www.youtube.com/watch?v=g6xvHG8nd5U).
Po chvíli se k nám přidali i Sirius, James a Remus a bylo dost komický je sledovat na tuhle písničku tančit, ale užívali sme si to a to je hlavní. Sirius mě chytil a začal se mnou různě protáčet. Petera sem naposledy viděla, jak chrápe pod stolem, je teď ještě divnější než dřív, nevim co do něj vjelo, vždycky to byl trochu pošuk, ale teď je to ještě horší, s klukama se už tak moc často nevídá a je ještě zakřiklejší než normálně.
Když písnička dohrála, šli sme si na chvíli zase sednout, tancovala sem tak půl hodiny v kuse, takže sem dost vyřízená, potřebuju voraz a taky doplnit hladinu alkoholu. Hupsla sem Patrickovi na klín, div sme oba nespadli, ale ustál to. Já ráda skáču nečekaně na lidi, hlavně Sirius o tom ví svý, ale Patrick už si taky začíná zvykat a pokaždý je míň a míň překvapenej, když něco takovýho udělám, sem na něj pyšná, dobře sem si ho vytrénovala.
"Seš v pohodě?" podíval se na mě Patt zkoumavě.
"Je mi nádherně." culila sem se a rozhodila sem rozjařeně rukama.
"Protože seš vožralá." zasmál se.
"No, ty vypadáš, až moc podezřele střízlivě, to musíme napravit." vyčítala sem mu a natáhla sem se pro flašku whisky, která stála na stole a nalila sem mu ji do prázdný sklenice.
"Ta není moje." komentoval pobaveně a ukazoval na skleničku.
"No jo, pane fajnovko, koho to zajímá? Nikdo tady snad žádnou nemoc nemá, nemel a pij." mávla sem rukou a přistrčila sem mu skleničku v puse a násilím mu začala pití lejt do krku. Trochu ze zadusil, ale ustál to.
"Nechceš jít zase tancovat?" nabádal mě, pravděpodobně se bál o svoje zdraví.
"Ne, chci chlastat." okomentovala sem a abych potvrdila svoje slova, lokla sem si pořádnej doušek whisky přímo z flašky. Chvíli sme pak všichni seděli a kecali si. Mike a Emma se někam vypařili, buď někde chrápou, nebo dělaj čuňačinky, kdo ví. Peter furt chrápal pod stolem a paní Potterová zpívala nějaký italský písničky, to se mi líbí.
Pak začali hrát nějaký rockový písničky ze sedmdesátejch a osmdesátejch let, to si nechám líbit, muzika tenkrát byla skvělá.
"Joo, to je ono!" zařval Jack Potter a řítil se na taneční parket. Rozjařeně sme ho pozorovali a dlouho sme se nedali pobízet a připojili se k němu. Blbi sme, házeli vlasama, hráli na vzdušnou kytaru a vzdušný bicí. Pařit s Jackem je fakt něco, nikdy se nám to nepoštěstilo, vždycky, když sme byli tady u Potterů, on byl buď v práci, nebo byli se Sofií na nějakým večírku, ale teď se mi znova potvrzuje, po kom je Jimmy takovej týpek a pařmen.
Hráli Queeny, Rolling Stones, Pink Floyd a podobný super starý vypalovačky a my si to všichni užívali. V hlavě sem měla momentálně totálně vymeteno a můžu vám říct, že je to fakt super pocit, nemyslet na debility a jenom si užívat.
Každou chvíli sem někoho čapla a tancovala sem s nima, dvakrát sem dokonce blbla s Jackem. Pak sme se s Remym, kterej byl už taky dost pod vlivem, rozhodli zkoušet zvedačky, jako z Hříšnýho Tance. Nechci Remyho nějak pomlouvat, rozhodně to není nějaký tintítko, ale taky to není žádnej kulturista, takže si dovedete představit, že to jaksi nevyšlo a hned při prvním pokusu sme se oba svalili na zem, leželi na sobě a tlemili se. Ono možná dobře, jak se znám, tak by se mi beztak zvednul kufr a já bych nahodila všechny kolem.
Všichni z řádu kromě Amandy a Bena už odešli, suchaři, doufám, že taková za pár let nebudu, abych to zabalila už před druhou ráno. Takže s nima, s Potterovýma a Evansovýma už tu zbyla jen naše obvyklá parta z Bradavic, Jazz a Logan s Justinem, ty dva nemohli samozřejmě zklamat, to by si u mě hodně zhoršili reputaci.
James a Lily pomalu tancovali na nějakou rychlou pecku a byli v nějakým svým vzdáleným světě, furt se olizovali a chvílema to hraničilo se scénkama z porna. Ani jednomu očividně nevadilo, že sou tady furt jejich rodiče, ale tak teď už na to maj oficiálně papír, takže je úplně jedno, co spolu dělaj.
Jenny s Katy tancovaly na stole, to se pozná moje krev, sem na ně pyšná. Učej se rychle. Katy je teprve šestnáct a Jenny sedmnáct, ale věštim jim zářnou budoucnost. Já sem sice v jejich věku byla rozjetější, ale aspoň, že se pořád vyvíjej. Je mi fakt líto, že Katy není čarodějka, ani si nedovedu představit, jak na prd to pro ní musí bejt, když mě celý ty roky viděla chodit do Bradavic a slýchala ode mě všechny ty historky. Kdyby Jenny a Katy chodily spolu, Katy by sice byla o ročník níž, ale i tak, Bradavice by se otřásaly v základech. Pamatuju si, jak naši furt sledovaly, jestli se u ní projevujou nějaký kouzelnický schopnosti, když byla malá, ale nic. Když jí pak nepřišel dopis z Bradavic, strašně to obrečela, ale naši překvapený nebyli, protože se u ní do tý doby nic neprojevilo, tak jako u mě. Ani si nedovedu představit, jak by mi na jejím místě bylo, kdyby bylo role převrácený. Je to dost divná situace, většina ostatních co znám, co pocházej ze smíšených rodin, maj všechny sourozence kouzelníky, kouzelnický geny sou údajně dost silný a většinou přebijou ty mudlovský, ale Katy má v sobě prostě až moc mamčiný krve. Vždycky jí byla dost podobá, jak vzhledem, tak i povahou, zatímco já sem byla odjakživa celej taťka.
O jéje, filozofický úvahu už sou tu, radši sem vyskočila za holkama na stůl a začala tancovat, jinak budu myslet na blbosti a ještě nedej bože vystřízlivim a to fakt nechci.
Ve tři ráno nás Potterovi a Evansovi opustili, ale zase chápu, že v jejich věku to není brnkačka, vydržet takhle dlouho vzhůru. Potterovi sice bydlej v Itálii, jestli si pamatujete, ale dneska přespěj tady v jednom z pokojů pro hosty, protože jejich ložnici teď obývaj James a Lily. Evansovi tady přespěj taky, sou to mudlové, takže by se s nima někdo stejně musel přemístit a to by se nikomu nechtělo a pravděpodobně by to ani nikdo momentálně nedokázal, všichni sme v takovym stavu, že bysme ryskovali odštěp.
"My vás opustíme taky." začala opatrně Lily, protože věděla, jaká reakce bude následovat.
"Cože? To ste takový suchaři? Ste se vzali a už nepaříte do rána nebo co? Je to vaše oslava, zůstaňte." rozčilovala se Emma. Před chvílí se s Mikem objevili.
"Nech je bejt, dneska je čeká svatební noc a beztak se tady po sobě už dvě hodiny nedočkavě plazej, kdyby čekali ještě dýl, rozdaj si to tady přímo před náma." mírnila sem Emmu. Lily i James na mě překvapeně zírali.
"No co je? Já vim, že to já vždycky překecávám, ať lidi chlastaj, ale tak nejsem takovej pařez, jak Emma, chápu, že ste se dneska brali a celou dobu tady s náma tvrdli a teď chcete mít chvilku pro sebe." pokrčila sem rameny, zas takovej tatar nejsem, dokážu bejt chápavá, hlavně co se sexu týče. "Teda pokud se Jimmy po tolika chlastu na něco zmůže." dodala sem s úšklebkem.
"O moji výkonnost si vůbec nedělej starosti, jak kdybys mě neznala, polovinu času v Bradavicích sme prochlastali, to bych si skoro nikdy nevrznul, kdybych to po chlastu nezvlád." zubil se James. Tohle přesně je důvod, proč tohohle kluka tak miluju. Nenaštve se kvůli každý krávovině a ještě na to má vždycky nějakou vychcanou odpověď.
"Vy ale zůstaňte a bavte se jak dlouho chcete, chlastu je tady dost, tak se toho zbavte, ať nám toho moc nezbyde." pobízela Lily.
"No, když zbyde, tak budeme mít aspoň zásoby na budoucí house party nebo schůze řádu." uvažoval jako vždycky logicky Sirius. Ten kluk moc logiky nemá, ale jak se jedná o chlast, je z něj najednou Einstein.
"A kdokoliv budete odcházet poslední, nezapomeňte zavřít přední i zadní dveře." připomněl James.
"Jo, to budu beztak já nebo Sirius, tak se neboj." ujistila sem ho. Rozloučili sme se s nima, většina z nás prohodila nějakou poznámku o svatební noci a oni se konečně pakovali.
Co se týče likvidování zásob pití, dost sme se činili, shodli sme se, že musíme vypít všechno, co už je rozdělaný, protože to by se za pár dní zkazilo. No, rozdělanýho toho tady bylo docela dost, ale my to i tak zvládli. Žádná obří party se ale už nekonala, všem nám bylo jasný, že to za chvíli balíme, DJ a ostatní, co tady nějak obsluhovali, už taky odešli. Na druhou stranu, začínali sme chlastat prakticky už v poledne, tak se není co divit, že nevydržíme do šesti do rána.
Všichni začali pomalu odcházet domů a jak sem předvídala, nakonec sme tady zůstali jen já a Sirius. Se mnou teda i Patrick, kterej byl už sice unavenej, ale trval na tom, že se přemístíme spolu, protože nevěřil, že sem na to v dostatečný kondici. Když sem si třikrát zakopla o vlastní nohu, ani sem se s ním nehádala. Mohli sme tady sice přespat, ale domluvilo se to nakonec tak, že se přemístíme domů a bude to. Sirius tady ale s Remusem přestává.
Zkontrolovali sme, jestli venku nejsou nějaký drahý věci a tak, pečlivě sme zavřeli zadní dveře a Sirius nás šel vyprovodit k předním a zamknul za náma. My pak šli dolů ke vstupní bráně, odkud sme se přemístili domů. Musim říct, že svatba to bylo vážně super, když pominu všechen ten emocionální kolotoč. Už se ale těšim do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Komentáře

1 Effy Black Effy Black | 24. září 2017 v 23:37 | Reagovat

Úžasný ! Několik posleních kapitol jsem přečetla během chvilky, chybělo mi tvoje čtivé psaní. Sam a Sirius jsou něco, v to věřim od začátku prvního dílu Elity a jestli tyhle dva spolu neskončí, tak už nevím, kdo by měl. Svatba bylo samozřejmě krásně popsaná, ale při čtění Elity se ve mně probudí touha po drama, přesně jak o něm Lily mluvila. Těším se na další kapitolu!

2 Maggdinka Maggdinka | 28. září 2017 v 19:30 | Reagovat

[1]: V prvé řadě moc děkuju za komentář, fakt mě potěšilo, že někdo Elitu zase po dlouhé době okomentoval! A jsem moc ráda, že se ti Elita pořád líbí, začala jsem psát po opravdu dlouhé době, což se na psaní trochu projevuje, tak jsem ráda, že se ti pořád dobře čte. Budu moc ráda, když občas zanecháš komentář (když ne u všech kapitol, tak aspoň čas od času někde), protože jakákoliv chvála (nebo i kritika) jsou pro mě v psaní hnacím motorem. Moc díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama