Everybody should have his own world...

21. kapitola - Všechno v pohodě

30. srpna 2017 v 21:02 |  * Elita Bradavic 3 *
Svatba pokračuje a začne se nám to trochu víc rozjíždět, většinu takových těch svatebních věcí máme už za sebou, takže na řadu přichází paření, což jde našim hrdinům až moc dobře. Budu se co nejvíc snažit, abyste se pobavili. Dlouho jsem nepsala, takže už asi nebudu tak vtipná jako dřív, ale i tak doufám, že si to užijete. Moc prosím o komentáře, hlavně proto, abych věděla, kolik lidí čte, ale taky proto, abych od vás měla nějakou reakci a věděla, jak se vám kapitoly líbí, to by mi v dalším psaní fakt moc pomohlo! No, dost vykecávání, užijte si kapitolu...Vaše Maggdinka♥


Všechno v pohodě

Po pár ploužákách, který hráli ze začátku začala hrát živá hudba, takový ty klasický tance jako valčík, tango a podobně, což já fakt neumim. Ne, že bych neuměla tančit, já vim, jak se hejbat, ale tohle jde fakt mimo mě a nehodlám se to učit. Takže to byl jasnej signál pro mě a skoro všechny ostatní mý kámoše, začít trochu chlastat, protože sme až podezřele střízlivý. Sice sou teprve tak čtyři odpoledne, ale je svatební den, touhle dobou už bysme měli bejt dávno pod parou, no ne?
James a Lily furt chodili kolem a kecali s příbuznýma, poslouchali jejich gratulace a přebírali svatební dary. No nevadí, staříci půjdou domů brzo a oni dva na nás pak budou mít dost času večer a v noci, to s nima pořádně zapijeme. Já jim jako dar dala prachy, to je univerzální dárek, přijde mi, že stejně polovina lidí vám dá úplně neužitečný blbosti, který můžete akorát tak vrátit nebo strčit do skříně. Už předtim sem dala Lily předsvatební dar a to byly šaty, který sem pro ní nejenom navrhla a nechala ušít u nás ve firmě, ale taky sem je za ní zaplatila. Takže teďka maj jenom peníze a můžou bejt rádi. Netvrdim, že bych v práci dostávala málo, ale milionář rozhodně nejsem, abych jim mohla nakupovat dary za desetitisíce.
Srazili sme několik stolů dohromady, abysme všichni z Bradavic a taky většina z řádu seděli blízko u sebe. Bylo by nepraktický sedět každej u jinýho stolu, stejně se spolu bavíme, tak bysme tady na sebe akorát pořvávali.
Chlapi se duchapřítomně postarali o pití a nanosili toho na stůl hromadu, abysme nebyli každou chvíli na suchu. Sarah si pro sebe zas někde sehnala hromadu sladkostí, od Bradavic se vůbec nezměnila. Se divim, že někde nezmerčila svatební dort, kterej se ještě nekrájel, vsadim se, že ta by ho klidně načala. Lilka by asi vyletěla z kůže, ale aspoň by byla sranda.
"A tady je Lilka na zemi, po tom, co si rozbila hubu pádem ze stolu při tančení." tlemila sem se a všem kolem ukazovala fotku na mobilu. Zrovna sme si vyprávěli znova naše rozlučky se svobodou, kluci nám převyprávěli jejich a i když sem to už slyšela od Patta, dozvěděla sem se pár novejch detailů, který mi on předtim neřekl. My s holkama na oplátku vyprávěly o naší rozlučce a já všem vehementně ukazovala fotky a videa, kde tak z osmdesáti procent figurovala Lily.
"Pořezala si ruku o skleničku, tak sem jí to musela jít stranou kouzlem zpravit a taky si něco udělala s kotníkem, ale ujišťovala mě, že to nic není. Včera mě hned ve dveřích seřvala, že ho měla naraženej a Jimmy jí ho musel zpravovat." smála sem se.
"Děláš si srandu? Lily dala celej večer s naraženým kotníkem?" tlemil se Sirius.
"Já jí říkala, že s tim něco má, že jí to zpravim, ale ona mě seřvala, ať držim hubu a pařim, tak sem neprotestovala, protože u Lily se tohle často nestává, tak sem si nestěžovala." pokrčila sem nevinně rameny. Když mi Evansová řekne, ať pařim, tak pařim.
"Teda, ta naše rozlučka byla super a Sirius odvedl fakt skvělou práci." podíval se Dan uznale na Siriuse. "Ale když slyším o tý vaší, tak závidim, že sme s váma nebyli. Zatim sme s váma zažili jenom pár pařeb, ale všechny stály za to, tak doufám, že bude brzo nějaká."
"No, snad nebudeš muset čekat tak dlouho, dneska to bude dlouhej den a ještě delší noc a chlastu je tady hodně." mrkla na něj Emma. Ta holka mi mluví z duše. Jestli se to tady dneska nezvrhne, tak to budu považovat za propadák. Evansová a Potter se přece neberou každej den.
"Beru tě za slovo." plácl si s Emmou Dan. Muhehe, něco mi říká, že dneska to bude fakt divoký.
"No mě bylo včera taky pěkně blbě, jako snad ještě nikdy v životě." podívala se na mě vyčítavě Jenny.
"Co čumíš na mě? To tys celej večer panákovala s Emmou. Já sem se tě snažila krotit, já a Emma sme trochu jiná liga, ale ty sis nedala říct. Tak ses aspoň poučila a trpěla jsi." ušklíbla sem se. Tohle na mě holčička teda nehodí.
"Ještě dneska mi bylo trochu blbě, tak mi mamka namíchala lektvar na kocovinu. Pomohlo to hnedka, budu se ho muset od ní naučit." pokračovala Jenny.
"To tě klidně naučim. Lektvar na kocovinu umim tak od čtvrťáku." mávla sem rukou.
"Fakt? Tak to seš dobrá. Mě vždycky lektvary šly a tenhle jsem se ve škole ani neučila. Až když jsem se zaučovala na léčitelku, tak jsme se ho učili a není teda vůbec lehkej." podívala se na mě uznale Zoe.
"No vidíš, já i Sam sme na lektvary byli odjakživa trotlové, ale lektvar na kocovinu umíme nejlepší." vložil se do toho Sirius. No, ten aby se zas nepochlubil. Ale zas ho musim pochválit, že zmínil i mě.
"Hádám, že když máš správnou motivaci, tak se naučíš skoro všechno. Vzhledem k tomu, že sme v Bradavicích občas spali třeba dvě hodiny a pak šli na hodiny s kocovinou jak hrom, motivaci sme měli fakt velkou." nostalgicky sem vzpomínala na starý časy.
"Ty vogo, sice si vás z Bradavic matně pamatuju, ono bylo teda dost těžký vás přehlídnout, ale byli sme o několik ročníků výš, takže sme se s váma nikdy moc nebavili, teď toho ale začínám litovat. Po těch historkách z Bradavic a po těch pár pařbách, který sme s váma teď zažili, je mi líto, že sme nebyli třeba jen ročník nad váma, to sme mohli pařit spolu" povzdychl si Ben.
"No vidíš, ještě že nás osud svedl dohromady a můžem spolu pařit teď. Však sme furt ještě mladý, takže prokalených nocí ještě může bejt hafo." utěšovala sem ho.
"Slyším správně, že se bavíte o Bradavicích?" ozvalo se vedle nás.
"Jé, pane ředitel, pojďte si přisednout!" nabídl se Sirius pohotově, vyskočil ze židle a nabídl ji Brumbálovi a přisunul si pro sebe další.
"Díky, Siriusi, vždycky gentleman." usmál se Brumbál a posadil se vedle mě.
"Prej gentleman." zasmála sem se. Neberte to špatně, Siriuse zbožňuju, ale všichni známe jeho starou bradavickou pověst co se holek týče, ten měl do gentlemana hodně daleko. Sirius po mě hodil napůl nasranej a napůl ublíženej pohled. Poplácala sem ho po rameni, na znamení, že sem to nemyslela špatně.
"Pane řediteli, přiznejte to, že se vám po nás v Bradavicích stejská? Vsadim se, že je to tam teďka pěkná nuda." otočila se Emma na našeho milovanýho bejvalýho říďu.
"No, Emmo, musím uznat, že je tam teď větší ticho a klid, než když jste tam byli vy. Navíc, už tam nikdo neprovádí tak důmyslné vtípky jako vy. Občas se něco objeví, ale je pravda, že na vaše nápady to nemá." zamrkal Brumbál potutelně. Ostatní mimo naši bradavickou partu byli trochu překvapený. Nevim, jestli kvůli našemu vztahu s Brumbálem nebo kvůli tomu, že o nás Brumbál mluví jako o elitě a ještě se mu po našich průserech stejská. Pravděpodobně obojí.
"Pane ředitel, co byl váš nejoblíbenější žertík, kterej sme provedli?" ozvala se Siriusova nevymáchaná huba.
"Bylo jich několik, ale řekl bych, že možná váš poslední s bombami hnojůvkami byl velmi povedený, to mě opravdu pobavilo." zacukaly Brumbálovi koutky. Joo, to byl asi náš poslední průser, kterej vymyslel Patrick, když chodil s Lily a přišel do naší party. Všichni kolem furt nevěřícně zírali. Potom sme začali vzpomínat a vyprávět, co za další průsery sme prováděli, bylo to super. To, že tam u toho byl i Brumla a zapojoval se do vyprávění a občas se potutelně usmíval, to bylo na tom to nejlepší.
Ani nevim, kolik bylo, když se začaly dělat nějaký svatební soutěže, většinu z nich dělali jen Lily a James, ale do některých bylo zapojených i víc lidí, včetně nás.
Nejdřív sme v páru tancovali s balónkama mezi čelama, já byla samozřejmě s Patrickem. Nebylo to lehký, vzhledem k tomu, že je skoro o hlavu vyšší a musel bejt chudák dost skrčenej. Lily a James samozřejmě vyhráli, nevim, jestli je prostě lidi nechali vyhrát, protože by bylo trapný kdyby ženich a nevěsta prohráli, anebo jestli sou prostě spolu tak dobrý. Oba sou ale dost soutěživý, James je typickej sportovec a Lily je šprtka.
Pak přišla na řadu poznávačka. Nejdřív hádal James. Vybralo se pár holek, včetně mě, Emmy, Sarah, Leony, Katy, Amandy a dokonce i paní Evansový. Sedly sme si vedle sebe, včetně Lily, na židle a James měl se zavázanýma očima uhodnout, podle osahání lýtek a chodidel, která z nás je jeho drahá polovička. Chvíli mu to trvalo, ale kupodivu Lily poznal. To teda čumim, jak můžete poznat někoho podle jeho nohou? Vůbec bych mu neměla za zlý, kdyby se netrefil, protože kdo do háje zná lýtka a chodila svýho kluka nebo holky.
Pak šla hádat Lily, to už bylo trochu lepší kolo, měla poznat Jamese podle zadku. Jo, tak tohle chci na svojí svatbě taky, osahávat klučičí zadky a poznávat kterej je mýho nastávajícího by se mi taky líbilo.
Krom všech Pobertů, včetně Petera, jehož zadek bych fakt osahávat nechtěla, se zúčastili i Patrick, Mike, Ben a Dan a dokonce i Jack Potter. Ha, osahávat zadek svýho tchána bych teda asi fakt nechtěla. Na druhou stranu, Jack je i na svůj věk furt štramák, tak bych si možná dala říct. No super, už za mě začíná přemejšlet chlast.
Šlo to Lily docela dobře, rychle většinu vyřadila a pak se už jen rozhodovala mezi Jamesem, Siriusem a Danem. Nakonec se ale fakt trefila a vybrala správně Jamese. Se divim, že jí to tak trvalo, ne, že bych si někdy osahávala Jimmyho zadek, ale je to sportovec, on musí mít zadek jako kámen. Na druhou stranu ale co si pamatuju Siriuse, i on je na tom fakt dobře.
"Evansová, nedělej, já vim, žes Jamese hned poznala, ale prostě sis chtěla ještě párkrát sáhnout. Ale já tě neobviňuju." zamrkal Sirius na Lily a plácl se přes zadek. Já z toho kluka jednou lehnu na bok fakt, on má prostě nejlepší hlášky.
"No jo, prokoukl jsi mě a já myslela, že sem strašně nenápadná." ušklíbla se Lily a přistoupila na Siriusovu hru. "Mimochodem, Blacku, ode dneška sem Potterová, tak si odvykni na Evansovou." dodala.
"To se bude odvykat dost těžko." usmál se Sirius. "Ale budu se snažit co nejvíc už si konečně zvyknout na Lily."
*
Kolem pátý, když už lidem trochu vyhladovělo, se krájel svatební dort. Pak se roznesl lidem a podalo se k tomu kafe. To si nechám líbit, kafe bodne. Já na sladký moc nejsem, ale jednou za čas si ráda něco dám a musim uznat, že tenhle dort byl fakt výbornej. Sarah si samozřejmě šla dvakrát přidat, nic jinýho by se od ní ani nečekalo a nikdo nebyl překvapenej a už sme to ani nijak nekomentovali.
Když sme se posilnili, pokračovali sme v pití. Je to skvělej den, popíjet, jíst a bavit se se skvělejma lidma, co víc si přát. Teprve se to tady rozjíždí, za chvíli bude teprve večer a my před sebou máme celou noc. Cejtim, že se to tady zvrhne, což je jedině dobře, těšila sem se na to jak malej Jarda od tý doby, co sem se dozvěděla, že se Lily a James zasnoubili.
Už nějakou dobu sem pokukovala k jednomu z vedlejších stolů a odhodlávala sem se. Seděl tam Jazz a většinu času byl sám. Bavil se sice s lidma, který seděli s ním, ale ty pořád někam chodili a on tam seděl sám. Občas kouknul k našemu stolu, pravděpodobně se rozhodoval, jestli za náma jít nebo ne. Uvážil ale asi, že ne, protože sem koukal už tak hodinu a pořád nepřišel. Rozhodla sem se, že se jednou zachovám jako dospělá a vezmu iniciativu do vlastních rukou. Kopla sem do sebe panáka na kuráž a vydala sem se za ním. Všiml si, že se blížim a nejistě na mě koukal, asi nevěděl, co má očekávat. To se bojí, že mu tady začnu dělat hysterák nebo co? Jako by mě neznal, já si na scény nepotrpim.
"Ahoj." zahlásila sem nahlas, aby pokud možno nepoznal, že sem nesvá jako prase, přisunula sem si jednu židli a přisedla si kousek od něj.
"Ahoj, Sam." pousmál se nejistě.
"Co tady sedíš tak zaprděně sám? Zvedni zadek a pojď za náma ne?" popíchla sem ho se smíchem. Bylo na něm vidět, že si oddychl. Asi čekal nějaký napětí. Jako, sem z něj nervózní a jeho nečekanej příjezd se mnou zamával, ale snad si nemyslí, že sem na něj nasraná ne.
"Nebyl sem si jistej, jestli mě tam chcete." pokrčil rameny. "Jestli ty mě tam chceš." dodal.
"Neber si to nějak osobně, ale fakt si myslíš, že po roce a půl budu vyvádět? Děláš, jako bys mě vůbec neznal." podívala sem se na něj.
"Máš pravdu, nevim, co sem čekal. Já vim, že ty nejseš nějaká hysterka, ale rok a půl sme se neviděli, tak se nemůžeš divit, že sem nevěděl, jak zareaguješ. Mohla ses změnit." omlouval se.
"Já a změnit? Tak na to si budeš muset počkat, hochu, jestli k tomu vůbec kdy dojde." ušklíbla sem se.
"Tak to sem rád, bylo by na prd, kdyby ses změnila." usmál se a sklopil na chvíli hlavu.
"Nebudu kecat, docela mě rozhodilo, když sem tě včera viděla, ale to bylo překvapením. James totiž nikomu neřekl, že se máš možná objevit. Prostě sem to nečekala, to je všechno." přiznala sem se. Je to jenom z půlky pravda, ale přece mu tady nebudu vykládat, jak sem málem dostala infarkt a jak se mi někdejší emoce z našeho rozhodu vrátili. Snažim se tady trochu uklidnit vlny, říkat mu tohle by ničemu rozhodně nepomohlo.
"Tak to sem rád, nebyl sem si jistej, co tvoje reakce znamenala. Bál sem se, že to bude mezi náma mega trapný a já tady dneska budu sedět jak idiot. Abych pravdu řekl, už sem se chystal odejít, než jsi přišla." přiznal se.
"No, už jsi asi zapomněl, že se mnou je skoro všechno tak nějak mega trapný, takže to není nic novýho pod sluncem." zachechtala sem se. "Ale nikam neodcházej, připoj se k nám, zábava a chlastání teprve začíná. Máme mezi sebou nějaký nový super lidi, který bys měl fakt poznat. Ty vlastně možná někoho z nich znáš ze školy ne?"
"Jo, některý znám. Amanda a Ronnie se mnou chodily do ročníku a Franka a Alice si pamatuju z Nebelvíru, chodili od dva roky výš než já. Tak nějak matně si pamatuju i ty dva týpky, ale to spíš jen tak od vidění, ty byly o víc ročníků nade mnou." přitakal.
"No vidíš z naší party znáš skoro všechny." mávla sem rukou.
"No, neznám tvýho přítele." nadhodil. Nevim, jestli chtěl nějak vyzvídat, nebo jestli ho to fakt zajímá, každopádně mě s Pattem viděl a jestli si přisedne k nám, tak se s nim bude i bavit, takže co bych mu o něm neřekla. Patt navíc ví, kdo Jazz je, z mýho povídání.
"To je Patrick. Vlastně předím chodil s Lily, než se vrátila zpátky k Jamesovi, takže já sem ho zdědila po ní. Začali sme spolu ale chodit teprve nedávno. Přestěhovala sem se k němu, protože sem potřebovala bydlení a pak sme se tak nějak dali dohromady." povyprávěla sem ve zkratce.
"Tak to koukám, že tady máš tři bejvalý a jednoho současnýho." ušklíbl se trochu škodolibě.
"Vlastně čtyři bejvalý." zaškelbila sem se. "Nějakej čas sem chodila i s Loganem, to je támhleten hlučnej Američan." ukázala sem k našemu stolu na Logana, kterej zrovna něco hlučně vyprávěl. Celej on. "Poznali sme se tenkrát na Atlantidě a vloni, když sem dodělala školu sem se za nim na čas přestěhovala. Nevyšlo to mezi náma, ale aspoň sem přes půl roku byla v Americe."
"Tys bydlela v Americe?" podíval se na mě překvapeně.
"Chlapečku, je toho hodně, co nevíš." mávla sem nonšalantně rukou.
"Tak doufám, že to všechno doženu." usmál se.
"Neboj, máme před sebou ještě celou noc a teprve se nám to tady rozjíždí, sem si jistá, že se to tady dneska pořádně zvrhne." ujišťovala sem ho.
"To doufám, od vás bych ani nic jinýho nečekal." zasmál se vesele. No, aspoň, že tohle si pamatuje.
"Tak zvedej zadek a pojď za náma. Ostatní se s tebou určitě taky chtěj pozdravit a musíme začít trochu chlastat, je to zadarmo." zvedla sem se zvesela ze židle.
"Sam." ozval se, když se zvedal, aby šel se mnou. Otočila sem se na něj. "Sem rád, že ses vůbec nezměnila a že je to mezi náma v pohodě, fakt sem se toho docela bál." To já se bála taky. Ale má pravdu, je to mezi náma v pohodě. Tak sem z toho byla nervózní a přitom mi povídání s nim jde úplně samo, to je milý překvapení. Sem ráda, aspoň mezi náma nejsou žádný tlaky a dnešek nebude trapnej.
"To já taky." usmála sem se. "A Jazzi." podívala sem se na něj, když sme pomalu kráčeli k ostatním. "Sem ráda, žes přijel." Tohle myslim fakt upřímně. Teď, když sme se trochu pobavili a ukázalo se, že se dokážeme normálně bavit a že moje srdce neprovádí žádný krávoviny, sem fakt ráda, že je tady. Je fajn, mít tady celou partu a musim uznat, že po tomhle klukovi se mi vážně stejskalo. Ať sme se rozešli, jak sme se rozešli, nemůžu zapomínat, že s Jazzem byla vždycky sranda a je to super týpek.
Došli sme ke stolu a všichni začali Jazze hlasitě vítat, Remus mu pohotově přistrčil židli a já si sedla taky. No, tak myslim, že dnešek bude fakt skvělej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Po dlouhé době píšu tak se ptám, jen klikněte, kdo tu jste

Já jsem tu a chci, abys přidávala!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama