Everybody should have his own world...

12. kapitola - Už mi hrabe

14. srpna 2013 v 14:17 | Maggdinka |  * Elita Bradavic 3 *
Elita Bradavic je po dlouhé době zase tu. Konečně zase odkryjeme nová dobrodružství naší trhlé party a jejich přátel. Dlouho jsem nepsala, kapitolu jsem přidala naposledy v dubnu, takže si raději přečtěte, co se stalo naposledy, pokud si to nepamatujete.

Sam je od posledně v pěkným průseru. To u ní není zas až taková novinka, ona bývala v průseru každou chvíli za dob v Bradavicích, jenže teď je to něco trochu jiného. Vězní ji Voldemort a dokonce ji nechává mučit. Ona si to rozhodně neusnadňuje, protože i tváří v tvář bolesti a smrti neztrácí svůj pověsný vtip a hlavně svoji držkatost. Nebyla by to Sam, aby se z toho nějak nevylízala, takže se o ní nemusíte bát. Doufám, že se vám kapitola bude líbit. Bude chvíli trvat, než se do toho opět dostanu, takže prvních pár kapitol po té dlouhé odmlce nebude až taková sláva. I tak ale doufám, že se aspoň trochu pobavíte. Zanechte co nejvíce komentářů, budu nadšená...Vaše Maggdinka♥



Už mi hrabe

Vzbudila sem se a nevěděla kde sem, ani kdo sem. Bolel mě celej člověk jako čert. Mám pocit, že mám zlomenou snad každou kost v těle. Uvědomila sem si, že pořád trčim u Voldemorta a včera to bylo už poněkolikátý, co mě nechal mučit. Řekla bych, že tady budu asi tak tejden.
Nechci nějako držkovat a vypadat, jako že si pořád na něco stěžuju, ale Brumbál a spol by mě už mohli přijít zachránit, protože to vážně přestává bejt sranda. Znáte mě a víte, že mě jen tak humor a optimismus nepřejde, ale momentálně sem v bodu, kdy velkým vtipem ani přemírou optimismu zrovna nehýřim.
"Pojď nahoru. " křiknul na mě nějakej Smrtijed, když se otevřely dveře do mýho vězení. To se mu řekne, pojď nahoru, nemůžu se ani postavit. Takovou bolest sem ještě v životě nezažila. Pomalu sem se ale úspěšně vysoukala na nohy a poslušně sem vyšlapala schody a nechala se odvízt do tý jednací místnosti, kde na mě určitě bude čekat Voldemort. Už sem si na ten jeho hnusnej ksicht docela zvykla, takže se už aspoň nelekám pokaždý, když na mě vybafne. Nechápu, proč tam nemůže jen tak sedět na židli, vždycky musí vylízt ze stínu. To je asi nějakej jeho způsob dramatickýho a překvapivýho vystoupení. Když se to stane poprvý, tak je to možná působivý a trochu děsivý. Když to takhle udělal už asi pětkrát, tak už to ztrácí na významu.
Jak sem prorokovala, zase udělal ten svůj tríček s výlezem ze stínu, já už seděla na židli a ani to se mnou nehlo. Vypadal očividně trošku zklamaně.
"Jsi odolnější a silnější, než jsem si myslel. Musím přiznat, že jsi mě ohromila. " promluvil ke mně Voldy tím hnusným chladným hlasem.
"To má bejt jako kompliment? " podívala sem se na něj ironicky. Mučej mě tady jak póvl a pak si jenom tak přijde a skládá mi komplimenty. Co tim jako sleduje?
"Myslel jsem, že tě snadno zlomíme a povíš nám vše, co chceme vědět. " vysvětloval.
"Když jde o moje přátele a rodinu, dokážu zatnout zuby a dostat ze sebe to nejlepší. Nikdy bych ti neprozradila, co chcete vědět. Můžete mě mučit, jak chcete a držet mě tady, jak dlouho chcete, ale já nic neřeknu. To tady radši chcípnu. " odsekla sem a vzedmula se ve mně nová vlna odhodlání. Ještě před chvílí sem byla docela v háji, jenže teď mě zase vyprovokoval. Asi byste do mě neřekli, že sem tak odolná. Sem dost tvrdohlavá a lehkomyslná, to o sobě vim, ale nejsem žádnej srab a svoje kámoše nezradim.
"Ano, už jsem poznal, že mučením asi ničeho nedosáhneme. Proto jsem se rozhodl, že dneska na to půjdu po dobrém. " zíral na mě a posadil se přede mě na židli. To by mě zajímalo, co si představuje pod pojmem "po dobrým".
"Je mi jasné, že za tím vším stojí Brumbál a také pochybuji, že se do toho nějakým způsobem angažuje ministerstvo kouzel. Také vím od svých Smrtijedů pár jmen lidí, kteří jsou do toho zapletení a nepochybuji, že všichni tví kamarádi, o kterých mi vyprávěl Severus, v tom jsou také. Zajímalo by mě, jak přesně se mě snaží Brumbál poškodit. Jaké má plány? " spustil proslov a zíral mi do očí. Bylo to dost nepříjemný. Mám pocit, jako by se o něco pokoušel. Hecla sem se ale a do očí sem mu zírala taky, sice se mi chtělo vážně uhnout, ale vydržela sem to.
"Hele, řeknu vám to narovinu. Já nemám o ničem ani sebemenší páru. Nikdo nám nic neřekl, nevim, jaký jsou plány, takže já jako rukojmí a práskač vám k ničemu nejsem. To se vašeho Smrtijeda chytila špatná osoba. " podívala sem se na něj už trochu otráveně, založila si ruce na prstou a nohy si dala na protější židli. Sem celá rozlámaná, jak z toho mučení, tak ze špatnejch podmínek na spaní.
"Nelžeš. " vydechl pán Zla a tvářil se dost překvapeně. Jako kdyby mu někdo nakecal, že sem lhářka. Taky by mě zajímalo, jak zjistil, že mluvit pravdu. Že by to na mě bylo tak moc poznat, kdy sem čestná a kdy kecám? Já měla vždycky za to, že sem poměně dobrá herečka. Tentokrát ale opravdu nekecám, fakt nic nevim.
"Jestli vám Brumbál neřekl, o co přesně se jedná a neřekl vám žádné své plány, tak proč jste se do toho upsali? " podíval se na mě, tak trochu jako na blázna. On je masovej vrah, ale já sem tady zase jako vždycky za cvoka.
"Většina lidé nepotřebuje, aby jim byla slíbená nekonečná moc, síla a sláva. Děláme to prostě proto, že chceme chránit ostatní a proto, že nás sere, co vy a vaši Smrtijedi děláte. Věřte tomu nebo ne, ale všichni lidi ještě úplně neztratili morálku a smysl pro dobro. " odsekla sem naprdnutě. Jestli tady do mě hodlá hučet podobný kecy, tak ať mě radši vrátí zpátky do toho sklepa. Sama se sebou si dokážu pokecat rozumnějc než s nim. Moje tajná prosba byla naštěstí zanedlouho vyslyšená a já zas byla sama zamčená dole ve sklepě. Všechno lepší, než trávit čas s Voldemortem.
---------------------------------
"Hej, pusťte mě ven. Začínám vážně mít ponorku. " bušila sem na těžký kovový dveře. Už mě to vážně štve a je mi jedno, jestli je štve můj řev. Pokoušim se tady o to už snad půl hodiny v kuse a zatím pořád nic. Počítám, že každou chvíli někomu z nich rupnou nervy a přijde sem.
Měla sem pravdu, po pár dalších zabušeních a řevu, konečně někdo otevřel dveře.
"No hurá, už sem myslela, že tady shniju. " podívala sem se na jednoho z poskoků vyčítavě a dala ruce v bok.
"Co tady tak řveš, co chceš? " vyštěkl na mě, ne zrovna mile.
"Tos neslyšel? Chci odtud ven. S tebou radši ale nic řešit nebudu, takže víš co? Zaveď mě k Voldemortovi. " poručila sem. K mýmu překvapení odešel a za chvíli se vrátil s tim, že mě ke svýmu pánovi odvede.
"Ale copak, Sam, jsi snad nespokojená? " podíval se na mě Voldemort s předstíranou starostlivostí. To je vůbec poprvý, co nevylez ze stínu, ale seděl přímo u stolu, když mě k němu přivedli.
"No pětihvězdičkovej hotel to zrovna není, na druhou stranu si ale nemůžu moc stěžovat. Je mi jasný, že mě odtud jenom tak nepustíte, ale ocenila bych, kdybych furt nemusela bejt stísněná v tom sklepě. Vždyť víte, že já nic neudělám. Nemám ani hůlku a proti Smrtijedům, kterejch je tady plno, bych sama holejma rukama nic nesvedla. " spustila sem. Samozřejmě sem dost naivní, když si myslim, že mě tady nechá jen tak courat po baráku, ale za pokus to stojí.
"Vlastně víš co, částečně bych ti mohl vyhovět. Mohu ti poskytnout pohodlnější místo. " řekl po chvíli ticha. Zůstala sem na něj čumět s otevřenou hubou.
"Jako fakt? " vyhrkla sem.
"Ano, poslední nájemník, který ten pokoj obývat, už ho nepotřebuje. " ujistil mě.
"A co se s ním stalo? " vyzvídala sem.
"Zabil jsem ho. " odvětil a ani u toho nemrknul. Ten chlap je fakt dost ostřílenej, to se musí nechat. Taky obdivuju tu jeho věčnou absenci jakýchkoliv emocí, občas by se mi to taky šiklo.
"Aha. " vypustila sem ze sebe a kupodivu sem ani nedala znát žádný znechucení, strach nebo tak něco. Možná je to neukazování emocí nakažlivý a já po nějaký době budu jako on. Což fakt doufám, že ne, protože by se taky mohlo stát, že bych i vypadala stejně jako on a tak fakt dopadnout nechci ani v těch nejhorších snech.
---------------------------------
Nevěřili byste mi, ale ten pobyt začal bejt chvilkama docela i v pohodě. Pokoj nebyl nic moc, ale byla tady poměrně pohodlná postel a dokonce i malý okýnko, takže sem aspoň občas svítilo světlo. Oproti sklepu fakt luxus.
K mýmu mega úžasu mě dokonce po nějaký době přestali zamykat. Stejně jim bylo jasný, že bez hůlky nic nesvedu. Sem malá a docela hubená, proti plnýmu baráku Smrtijedů bych toho fakt moc nesvedla. Ze začátku sem zůstávala v tom pokoji, i když bylo odemčeno, ale po nějaký době sem se začala volně promenádovat po baráku. Nikoho to očividně netrápilo.
Co sem tak vypozorovala a zaslechla, Voldemort byl někde v tahu, takže ani nevim, jestli k mejm vycházkám tady dal svolení. Častokrát sem viděla několik Smrtijedů odcházet a zase přicházet. Někdy ve stejným počtu, někdy jich bylo míň. Nejspíš chodili někam škodit na Voldemortův příkaz. Samozřejmě mě to štve, to si nemyslete, jenže nejsem naivní a je mi jasný, že kdybych se pokusila o nějakej odpor, na místně mě odkrouhnou. Vlastně tak nějak nechápu, proč to ještě neudělali, k ničemu jim nejsem. Žádný informace nemám a ničim výjimečná nejsem. Mě to každopádně nevadí, nechtěla bych prdět do hlíny.
Asi se budete dost divit a možná si říkat, že sem zrádce nebo tak něco, ale některý z těch Smrtijedů sou docela v pohodě. Kámoši z nás samozřejmě nejsou, přece jenom sou to hajzlové, který zabíjej a mučej lidi. Jednou mě ale pozvali na partičku karet, když sem procházela kolem jednoho jejich pokoje. Už se tady dost nudim, takže sem souhlasila.
"Teda, ty to umíš docela rozjet. " nechápal jeden z nich, když sem vyhrála v kartách už několikátý kolo.
"To víš, na hospodský hry mám talent. " ušklíbla sem se. Vážně bych si ani v nejdivočejších snech nepomyslela, že tady budu hrát s někým takovým, ale já sem dost společenskej tvor a samota mě ničí. Navíc sem tady už docela dlouho, řekla bych, že minimálně dva až tři tejdny to budou.
Najednou se zvenčí ozvala rána a dům se trochu otřásl. Než sem se vůbec nějako stačila rozkoukat, jeden Smrtijed mě hrubě chytil za ruku a dotáhl mě do pokoje, kde mě zamknul. Ještě před chvílí sme skoro přátelsky hráli karty a najednou se mnou zase zacházej jak s kusem hadru.
Pak mi najednou došlo, že pro mě nejspíš přišla záchrana. Doufám teda, že je to Fénixův řád a že si jdou pro mě, protože jinak mi tady z toho vážně mrdne. To, že si tady chodim volně po domě a hraju karty se Smrtijedama, nemění nic na tom, že bych uvítala teplou vanu a svoji měkkou postel. Hlavně ale potřebuju nějakou normálně nenormální společnost, jako třeba Emmu nebo Siriuse.
*
Fénixův řád se podle plánu přemístil na místo, kde věděli, že je jedno ze sídel Smrtijedů. Brumbálovi pátrací schopnosti byly opravdu rozsáhlý, takže se mu přeci jenom podařilo zjistit, kde mě držej. Vim tohle všechno samozřejmě proto, protože mi to pozdějc vyprávěli. Já sem momentálně zavřená v tom pokoji a nejsem vševědoucí, abych věděla všechno.
"Už se hrnou ven. " konstatoval Sirius, i když to bylo dost zbytečný, protože ostatní taky viděli, že z baráku se hrne banda Smrtijedů. Schválně poslali na barák jedno ničivý kouzlo, aby je to vylákalo ven. Brumbál tady s nima zase nebyl, což mě trošku irituje, protože to vypadá, jako kdybych nebyla dost důležitá, aby se do mojí záchrany angažoval. Na druhou stranu nejspíš ostatním věří, že mě zachráněj i bez jeho pomoci.
"Máte něco, nebo spíš někoho, koho ste nám ukradli a mi ji chceme zpátky. " hlaholila Emma na Smrtijedy a byla nebojácně v pohodě. Je hezký, jak se tak o mě stará a bojí.
"Naivně si myslíš, že vám ji vydáme jen tak bez boje? " zachechtal se jeden ze Smrtijedů a čuměl na Emmu jak na blázna. Nevěděj, s kym maj tu čest, Emma blázen je a takovýhle nápady a myšlenky mívá často.
"Bylo by to pro všechny a hlavně pro vás jednodušší. Takže vás hodně zraníme, někoho možná pošleme do Azkabanu a Sam si odvedeme tak jako tak. Byl to jenom návrh pro vaše dobro. Když to ale nechcete po dobrým, tak to půjde po zlým, já sem jedině pro. " vložil se do toho nonšalantně Sirius. Ten dokáže bejt držkatej za jakýkoliv situace, to se mu musí nechat. Sem si jistá, že kdyby zajali jeho a ne mě, že by z něj Voldemortovi hrabalo víc, než ze mě.
"Dost bylo vykecávání. " zaangažoval se do toho i Dan a nečekaně vyslal na jednoho ze Smrtijedů kouzlo. Tím se samozřejmě rozpoutala bitva. Vždycky je okolo toho miliarda keců, ale jakmile někdo zaútočí, hned se jde do boje.
Já sem samozřejmě stála u dveří pokoje, ve kterým sem byla zamčená a snažila sem se poslouchat, co se tam venku děje. Donášely se ke mně slabý výbuchy kouzel. Jestli mě z toho nedostanou, když už zjistili, kde mě držej, tak opravdu brzo někoho přetáhnu židlí po hlavě. Nechci držkovat, ale ať se pěkně snažej.
Najednou se vedle mě ozvalo prásknutí a pokoj zahalil hustej dým. Rozkašlala sem se jak blázen a chvíli sem nemohla otevřít oči, protože to děsně štípalo. Po chvíli se dým rozestoupil a já jasně viděla stát kousek ode mě nějakou siluetu. Co je zas k čertu tohle?
"Díky bohu, seš v pořádku. " promluvila ta tajuplná silueta. Vzápětí sem jasně uviděla širokej úsměv bílých zubů.
"Jimmy, no konečně, co vám tak dlouho trvalo? " spustila sem na Jamese, kterej se tu tak záhadně zjevil. Asi si říkáte, že nezním moc vděčně, ale nedivte se mi, že sem za ty tejdny tady napruzená.
"Promiň, trvalo dost dlouho, než sme vůbec zjistili, kde tě držej. " zazubil se na mě. Za tu dobu se na něm nic nezměnilo, pořád byl stejně vysmátej, jako vždycky.
"Jak ses sem vůbec dostal? Myslela sem, že je to tady proti přemisťování začarovaný. " napadlo mě tak. Jenom tak se tady zjevil v tom dýmu, jak kouzelník na představení.
"To je taková nová vychytávka, kterou Brumbál získal od lidí na odboru záhad. Je to takovej lektvar, kterej tě dostane kamkoliv, i když je to očarovaný proti přemisťování. Je to moc šikovná věcička, ale musíme si dát bacha, aby se to nedostalo do rukou Smrtijedům, jinak bysme byli v háji. Potom by se mohli dostat do našeho baráku raz dva. " vysvětloval.
"Chyť se mě za ruku. Jdeme domů. " pobídl mě potom a já se dvakrát pobízet nenechala. Nečapla sem ho jenom za ruku, ale rovnou sem ho objala, protože sem byla fakt štěstím bez sebe, že odtud konečně vypadnu.
Jediný, co sem stačila zaregistrovat bylo, že pod nás hodil lahvičku toho zázračnýho, novýho lektvaru a pak jako by všechno zčernalo. Vlastně sem ani nic necejtila, nebylo to tak zatraceně nepříjemný jako přemisťování nebo používání přenášedla. Objevili sme se u lesa kousek od toho Smrtijedi.
James vytáhl hůlku a vyslal nad nás paprsek světla, který se rozprsklo jako ohňostroj. To bylo nejspíš nějaký domluvený znamení, jak sem si tak vydedukovala. Potom mě nečekaně popadl za ruku a přemístili sme se, tentokrát už normálně, pryč. Jak sem čekala, objvili sme se u Potterovic sídla, který bylo v současnosti i sídlem řádu.
"Díky, Jimmy. " rozplývala sem se blahem, když přede mě na stůl položil hromadu jídla, pití a kafe. Pustila sem se do toho jak nenažraná. Nemějte mi to za zlý, několik tejdnů sem pořádně nejedla.
"Díky bohu, seš v pořádku. " ozvalo se pištění od dveří a skočila na mě Lilka. Hned za ní na mě naskákaly i Emma a Sarah. Bylo to milý přivítání.
"Žádný újmy na zdraví? " podíval se na mě Sirius a hleděl na mě jak na svatej obrázek.
"Akorát pár škrábanců a modřin a jestli mám újmu na zdraví, tak určitě na svojí psychice. Jestli sem dřív byla magor, nechci se vidět teď. Už mi tam začínalo opravdu hrabat. " ušklíbla sem se. Všichni se se mnou nadšeně vítali a nechali mě v klidu najíst.
Zoe, která je léčitelka, trvala na tom, že mě pro jistotu aspoň trošku prohlídne, jestli nemám nějaký vnitřní zranění po tom, co mě mučili. Nechala sem se teda poslušně vyšetřit a při tom se odpovídala na otázky Franku Longbottomovi, jestli sem něco vykecala nebo něco zjistila.
"Dobře, jdu to oznámit Brumbálovi. " přikývl Frank a vypadal docela spokojeně, když sem ho ujistila, že sem jim nic nepověděla. Některý členové odešli po chvíli domů a já zůstala ještě s ostatníma. Povídali sme si, chtěli po mě, ať jim všechno vyprávim. Byla sem první z nás, koho takhle zajali, takže byli dost zvědavý. Já sem zase chtěla vědět všechno, co mi uteklo, když sem tady nebyla.

Je fajn bejt zase mezi svejma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carly Carly | 16. srpna 2013 v 16:16 | Reagovat

Super kapča.představa Sam jak hraje karty se smrtijedama :-D

2 T. T. | 20. srpna 2013 v 11:18 | Reagovat

Téda, Sam mě překvapuje, hrát karty se smrtijedy... :) Jinak kapitola jako vždycky skvělá...

3 Vendy Vendy | 24. srpna 2013 v 18:27 | Reagovat

Aleluja!!! Chvalme Brumbála!! A Magdinku!! Konečně kapitola. Doufám, že si užíváš prázdniny Magdi. Kapča skvělá, Sam úžasná, Sirius (jako vždy) držkatej a James Jako princ na bílým koni. Strašně mi Elita chyběla a ten tvůj úžasnej styl psaní. Musím dohnat ještě Temné časy, jestli mi to do září vyjde, pak začnu komentovat i tam. Ale Elitu zbožňuju a budu číst, dokud budeš psát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama