Everybody should have his own world...

19. kapitola - Koloběh života

29. července 2013 v 16:08 | Maggdinka |  *Temné časy*
Po dlouhé pauze opět přidávám novou kapitolu. Svými komentáři jste mě mile překvapili, čekala jsem, že na blog chodí nanejvýš dva lidé :-) Přesvědčili jste mě, abych se do toho zase zkusila opřít a začít znovu psát.

Bude to pro mě zezačátku dost divné a těžké, zase se do toho dostat, takže se nedivte, pokud kapitoly budou trochu kostrbaté a pokud nebudu přidávat moc často. I tak ale doufám, že mě zase neopustí chuť, ráda bych alespoň tyhle dvě povídky dopsala. Mimo to už půl roku myslím na jednu novou, ale ještě uvidíme, jestli s ní začnu nebo ne. Doufám, že se vám bude kapitola po dlouhé době líbit a že budete komentovat co nejvíc to půjde (i když si to po takové odmlce vážně moc nezasloužím). Mějte se krásně a užívejte prázdniny...Vaše Maggdinka♥



Koloběh života

Smrt bratrů Prewettových byla pro všechny obrovská rána. Jako by si nikdo dříve neuvědomil, co všechno se může při boji proti zlu stát. Teď se zdálo vše daleko více realistické a strašidelné. Všichni si kvůli smrti dvou členů řádu najednou uvědomovali, do jakého obrovského rizika se to vlastně pustili. Nikoho z nich ovšem ale ani na chvíli nenapadlo, že by měli z řádu vystoupit. Naopak, smrt Fabiána a Gideona všechny ještě více utvrdila v tom, že musí bojovat, protože Voldemort a Smrtijedi dělají opravdu zlé věci.
"To bylo příšerný. " zahuhlala Lily sklesle a svezla se na gauč. Právě se vrátili z pohřbu. S Jamesem a Lily do jejich domu zavítali i Pobertové, Marlene a Frank s Alice. James se chopil role hostitele a všem nabídl kávu a čaj.
"Na takovýhle věci si asi nikdy nezvyknu. Doufám, že nás to už nikdy nepotká. " přidala se k Lily i Alice. Všichni z toho byli rozhození. Na pohřbu viděli celou rodinu bratrů Prewettových a bylo příšerné vidět jejich uplakané a zlomené obličeje.
"Mohla jsem Fabiána zachránit. Ten smutek mohl být aspoň o polovinu menší. " hlesla Lily. Pořád si dávala za vinu, co se stalo. Fabián ještě žil, když ho přinesli. Byl na tom sice špatně, ale kdyby byla lepší a uměla toho víc, dokázala by mu pomoct.
"Nesmíš si to pořád vyčítat, udělala jsi, co jsi mohla. Jeho zranění byla příliš rozsáhlá. Ty sis vedla výborně. " utěšoval Lily Remus a konejšivě ji poplácal po rameni.
"I tak. Jsem asistentka léčitelů a mojí prací je zachraňovat životy. Jak můžu tuhle práci dělat, když nejsem schopná někomu pomoct? " hudrovala zrzka dál.
"U Munga neasistuješ u tak vážných případů. Nikdy ses ještě s ničím tak vážným nesetkala, takže si to nemůžeš vyčítat. To, že jsi ztratila jednoho člověka, kterej na tom byl dost bídně ještě neznamená, že seš špatná ošetřovatelka a že by ses na tu práci měla vyprdnout. Děláš dobrý věci a toho se musíš držet. " rozpovídal se James. Bylo mu Lily líto, znal ji moc dobře, takže za posledních pár dní viděl, jak se sklíčená a nešťastná. Nevěděl jak jí má pomoct. Zároveň ho to ale trochu štvalo, že se tím Lily pořád obviňuje a ať jí řekne cokoliv, pořád dává vinu sobě.
"Jedinej, kdo za to může, sou Smrtijedi a Voldemort. " uzavřel debatu Sirius. Všichni moc dobře věděli, že má pravdu.
"Musíme zabrat a pustit se do toho. Tohle prostě dělat nesměj. Nemůžou takhle ubližovat lidem a jejich blízkým. Na tohle nemá nikdo právo. " pronesla do ticha pomalu Marlene. Všichni mlčeli, ale tím mlčením jí dávali jasný souhlas.
-------------------------------
"Měla by sis konečně zajít k doktorovi. Tahle tvoje nemoc trvá už skoro dva týdny. " domlouval James Lily. Sice dokázala téměř normálně fungovat a začala zase chodit do práce, ale nebyla pořád úplně vyléčená. Byla často unavená, občas mívala teploty a dokonce i zvracela.
"Neboj, dneska o polední pauze k němomu zajdu. Bude to jenom obyčejná chřipka. " ujišťovala Lily manžela. Byl tak starostlivý a jí to přišlo roztomilé, zároveň ji to ale někdy už pěkně štvalo.
"Chřipka, ze který se nemůžeš vyhrabat dva týdny. " zabručel James, ale byl spokojený, že si konečně Lily zajde na vyšetření.
*
"Popiště mi nejprve své příznaky. " poručil léčitel, u kterého Lily zrovna seděla. Všechno mu vyjmenovala. Teď, když pracovala jako asistentka u Svatého Munga, věděla, že i sebemenší příznak může vést k přesnému určení diagnózy.
Léčitel ji vyšetřil standardními postupy, jako je poslech srdce, zkoumání krku a podobně. Pak si ji chvíli prohlížel a bylo na něm vidět, že si s diagnózou neví moc rady.
"Obávám se, že já vám nepomůžu. " řekl léčitel nakonec.
"Co to znamená? " vytřeštila Lily vyděšeně oči. Netušila, že by to mohlo být něco tak vážného, s čím jí nepomůže obyčejný praktický léčitel.
"Zbytečně se neděste, podle mého se nejedná o nic vážného. Jenom myslím, že byste si měla zajít k léčiteli s jinou specializací. " utěšoval ji muž ve svítivě citronovém hábitu.
"A to ke kterému? " vyzvídala Lily. Naprosto nesnášela, když někdo mluvil takhle záhadně a v náznacích, ať prostě hned a narovinu řekne, kam si má zajít a nechodí kolem horké kaše.
"Měl byste navštívit levé křídlo v přízemí. " odvětil léčitel a otočil se k ní zády, jako by jí dával najevo, ať už odejde.
"Ale tam je přeci ženské oddělení. " nechápala Lily.
"Ano, to je. Myslím, že váš problém až tak velkým problémem není. " usmál se léčitel a mrkl na ni. Lily najednou polilo horko. Najednou jí došlo, čemu se nejvíce její příznaky podobají. Poděkovala a odešla. Zbývala jí ještě půl hodina volna, tak se tedy vydala do levého křídla v přízemí s malým kamenem v žaludku.
*
Lily přišla domů, James byl ještě v práci. Dnes asi zase zůstal v práci přesčas. Poslední dobou byl na ministerstvu kouzel frmol a týkalo se to hodně i odboru záhad, kde James pracoval. Všechno v kouzelnickém světě bylo teď vzhůru nohama, takže mělo dost práce snad každé oddělení.
Lily věděla, že "diagnózu" bude muset manželovi oznámit co nejdříve. Jednalo se vlastně o výbornou zprávu, jenže v této době, kdy řádí Smrtijedi, to není nic, co by moc chtěla. Ví, že James bude neuvěřitelně šťastný. Ona sama ani nevěděla, jestli se chce smát, nebo spíše plakat. Bylo to dost nečekané a neplánované.
Aby zaměstnala ruce a mysl, pustila se do vaření. Ani neuvažovala nad tím, co dělá a nakonec z toho po dvou hodinách vnikla téměř slavnostní večeře o třech chodech.
Kolem osmé zachrastily v zámku klíče, James přišel domů.
"No páni, co tady tak krásně voní. My něco slavíme? " vydechl užasle James a vykulil oči, když uviděl tu hostinu na stole. Ne, že by mu Lily nevařila, ona vařila často a ráda, ale takovouhle hostinu dělávala většinou jenom, když něco slavili, nebo měli návštěvu.
"Ano i ne. " odpověděla Lily tajuplně. "Běž se rychle osprchovat a přijď, ať to nevystydne. " hnala Jamese do sprchy. Po celém dni v práci byl určitě strhaný a unavený, takže mu aspoň krátká sprcha bodne.
Téměř mlčky snědli večeři, bavili se o takových těch obyčejných a každodenních věcech, jako jak bylo v práci a podobně. Lily věděla, že James se každou chvíli zeptá, zda byla na prohlídce a jak to dopadlo. Hned jak na to pomyslela, James se opravdu zeptal.
"Tak, copak ti určili za diagnózu? Je to opravdu ta chřipka, kterou jsi předpovídala? " nadhodil James.
"Ne, není to chřipka. Je to něco, co mi nějaký čas zůstane. " odpověděla Lily tajemně.
"Neříkej, že je to něco vážnýho. " vyhrkl James vystrašeně. Nepřežil by, kdyby měla Lily nějakou vážnou nemoc a hrozilo jí nějaké nebezpečí. Ani na tuto možnost nechtěl pomyslet. Po událostech se smrtí bratrů Prewettových měl už tak nervy v kýblu a představa, že by ztratil někoho ze svých blízkých přátel nebo Lily, taková představa ho ničila.
"O nic vážnýho nejde. Vlastně je to docela dobrá věc. " pousmála se Lily, aby trochu odlehčila situaci. Neměla sebemenší ponětí, jak tohle Jamesovi říct. Nikdy se na nic takového nepřipravovala. Jak se takové věci říkají?
"Tak povídej. Ať to bude cokoliv, víš, že tě miluju a že tě ve všem podržím. " pobídl ji James a chytil ji za ruku, kterou měla položenou na stole. Najednou ji ta nervozita a úzkost opustila, věděla, že James je ten pravý a jediný muž jejího života. Nemá se proč obávat, spolu všechno zvládnou.
"Neplánovali jsme to, rozhodně ne teď, ale stalo se. " začala Lily pomalu promlouvat a sbírala v sobě veškerou kuráž. Když jí doktor sdělil, o co jde, tak to s ní málem švihlo a teď si nedokázala představit, že to má vyslovit nahlas.
"Jsem těhotná, budeme mít dítě. " vysypala ze sebe jedním dechem a čekala na Jamesovu reakci. Asi tak zlomek sekundy na ní koukal, jak kdyby ho trolové přetáhli palicí přes hlavu, ale téměř ihned se vzpamatoval.
"Jako, že budu táta? " zakřičel James hlasem skoro o oktávu vyšším, než normálně.
"Jo, budeš táta. " přikývla Lily a byla trochu nervózní, protože nevěděla, jak si má takovou Jamesovu reakci vyložit. Vzápětí se to ale dozvěděla. James vylétl ze své židle a přiskočil k ní. Pevně ji objal a zvedl do náruče. Pak ji dlouze políbil.
"Takže je to dobrá zpráva? " podívala se na něj Lily skepticky.
"Jasně, že jo. Sice jsme ještě děti neplánovali, ale řekli jsme si přece po svatbě, že tomu necháme volnej průběh. Koukám, že to proběhlo docela rychle, nato, že jsme měli svatbu před pár měsíci. " juchal James a nadšeně s Lily v náručí pobíhal skoro po celém domě.
"Neber mě špatně, já z toho mám taky radost. Děti jsem vždycky chtěla a to se nezměnilo. Jenže jsem z toho dost nervózní. Mám snad přivést dítě na tenhle svět, kde řádí Voldemort se Smrtijedy a kde je všude kolem jenom neštěstí, bolest a strach? " zarazila Jamese Lily. Pak ho krátkým gestem přiměla, aby ji postavil na zem. Ví, že si to dítě chce nechat a začínala se opravdu těšim, jenom tyhle své pocity chtěla s někým probrat.
"Miláčku, to bude v pořádku. Já ochráním tebe i to mrně. A pokud bude třeba, pochytám všechny Smrtijedy a potom i Voldemorta, než se to malý narodí. " kasal se James. Bylo na něm vidět opravdové nadšení a Lily byla šťastná. Na druhou stranu se pořád nemohla zbavit pocitu strachu, mít dítě v takovéhle době, i po tom, co jí James právě řekl. Bude si o tom muset promluvit ještě s někým jiným, s někým, kdo aspoň trochu pochopí, o co jí vlastně jde.
------------------------------
Hned o víkendu si James a Lily pozvali své rodiče na oběd, aby jim tu šťastnou novinu ohlásili. Potterovi i Evansovi měli obrovskou radost a byli z té zprávy nadšení.
V neděli odpoledne si pozvali i své přátelé, samozřejmě Poberty, včetně Marlene a Franka a Alice Longbottomových. Když jim tu zprávu oznámili, všichni byli překvapení, ale šťastní. Marlene se skoro rozplakala dojetím a Pobertové málem nadšením Lily umačkali a Jamesovi pochvalně potřásali rukou.
"Takže ze mě bude strejda. " rozplýval se Sirius. "Budu nejlepší strejda na světě, budu toho prcka rozmazlovat, kupovat mu dárky a učit ho rošťárny. "
"Pomalu, o těch rošťárnách si ještě promluvíme. " pohrozila mu Lily výhružně, ale smála se, byla nadšená, že z toho mají všichni takovou radost. Konečně z jí veškerá nervozita spadla a dokázala se radovat ze svého jiného stavu.
"No, když už jsme u toho. Nechceme vám teda vypálit rybník, ale když už jsme tady všichni, můžeme to taky oznámit. " ozval se Frank a všichni se otočili na manželský pár.
"Jsem taky těhotná. " rozesmála se Alice. Lily na ni nadšeně skočila a objala ji. Byla to krásná a zároveň vtipná náhoda. Obě si před pár týdny myslely, že jsou nachlazené a oběma byla před pár dny sdělena stejná diagnóza.
"No páni, tady bude přeplínkováno. " zašklebil se Sirius rozverně.
"Aspoň v tom budeme spolu. " objala Alice Lily. Lily spadl ještě větší kámen ze srdce, mohla si s Alice popovídat o svých pocitech, ona se jistě bude ohledně svého těhotenství v této nejisté době cítit stejně.
Lily se konečně asi po hodině podařilo Alice vytáhnout do kuchyně pryč od ostatních. Všichni se pořád na něco vyptávali. Bylo to milé, ale Lily už chtěla s Alice co nejnutněji mluvit. Konečně už ale spolu seděly v zavřené kuchyni, aby si mohly v klidu popovídat.
"Je to opravdu krásná náhoda. Aspoň máme jedna druhou a můžeme všechno řešit a probírat spolu a až se malí narodí, můžou si spolu později hrát. " usmála se Alice, když se posadila a Lily před ní postavila šálek čaje. Od nynějška ani jedna z nich nesmí pít kafe, alespoň ne to s kofeinem.
"Jenom mi to připadá, nebo ze svého stavu nejsi tak nadšená? " podívala se Alice skepticky na svoji hostitelku. Lily se už ani nenamáhala předstírat úsměv.
"Mám hrozný strach, Alice. " vyhrkla Lily a posadila se naproti ní.
"Asi vím, o čem mluvíš. " přikývla Alice.
"Vážně? " vydechla Lily a nevěřícně zírala. Byla ráda, že Alice se cítí stejně a zároveň ji překvapilo, že hned poznala, z čeho má takový strach.
"Bojíš se vychovávat dítě v takovém světě a bojíš se, že ho nebudeš moct ochránit. " řekla Alice nahlas obavy, které měly obě nastávající matky.
"Přesně tak. Mám z toho těhotenství radost. I když jsem nečekala, že to přijde takhle brzo, jsem šťastná. Na druhou stranu se ale hrozně bojím. Co bude za pár měsíců? A co bude zítra? Teď nejsme v ohrožení jenom my dvě, ale i děti, které nosíme v sobě. Je to obrovská zodpovědnost a já nad tím musím pořád přemýšlet. Mám každou chvíli pocit, že se z toho zhroutím. " vypovídala se Lily ze svých pocitů. Popravdě, to že to vůbec řekla nahlas a ještě člověku, který ji teď dokonale chápal, už to trochu pomohlo.
"Musíme si dávat pozor a být silné. Nesmíme se tím nechat zatěžovat. Všechno bude v pořádku, uvidíš. " chytila ji Alice za ruku, kterou měla položenou na stole.
"Máš pravdu. Kdybych o tom pořád jen přemýšlela, asi bych se z toho zcvokla. " přisvědčila Lily a cítila, jak úzkost mizí pryč.
"Správě. Teď máme jen jediný úkol. Radovat se z toho, užívat si to, co nejvíc to jde a nechat se od svých manželů obskakovat a rozmazlovat. " zasmála se Alice a tím ještě víc odlehčila situaci.
"Moc ti děkuju. Jsem moc ráda, že mám někoho, s kým tohle všechno budu moct prožívat. " usmála se Lily. V tuto chvíli byla opravdu moc ráda, že není jediná těhule široko daleko.
"Kdykoliv tě přepadne nějaká úzkost, přijď za mnou. Popovídáme si o tom. Vždyť kdo by si teď mohl líp rozumět, než my dvě? " mrkla Alice.
"Dobře. I ty za mnou přijď, kdykoliv budeš něco potřebovat. Budeme se navzájem držet nad vodou. " přikývla Lily.
"Platí. " přitakala Alice. Obě se zvedly a vrátily se zpátky za svými manžely a ostatními přáteli, aby se mohli všichni společně pobavit a oslavit ty dvě skvělé noviny. Když přišly do obýváku, jedna lahev vína už byla vypitá.
"Musíme přece tohle pořádně oslavit, ne? " zasmála se Marlene, když viděla, jak obě budoucí matky skepticky na lahev koukají.
"Mě na tom vadí jenom to, že já nějaku chvíli oslavovat moct nebudu. " ušklíbla se Lily, když si uvědomila, že nemůže pít alkohol. Ne, že by bez toho nemohla žít, ale občas si ráda dala skleničku vína.
"Neboj miláčku, v našem domě oslavování zastanu za nás za oba. Beru to jako zodpovědný úkol. " zchechtal se James.

"No Lily, je mi jasný, že James tenhle úkol bude opravdu zodpovědně plnit. " zasmál se Remus a všichni se k němu se smíchem přidali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | 31. července 2013 v 10:05 | Reagovat

Ahoj, popravdě sem si to musela oživit abych věděla o "čem je řeč" :-) Ale děkuji, že jsi zpět....

2 K. K. | 12. srpna 2013 v 10:00 | Reagovat

Těším se, co bude dál, a jsem i docela napjatá, i když vím, jak to má s Potterovejma a Longbottomovejma dopadnout (teda pokud se chceš držet kánonu).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama