Everybody should have his own world...

11. kapitola - Dovolená

20. dubna 2013 v 11:31 | Maggdinka |  * Elita Bradavic 3 *
Kapitola k Elitě Bradavic je konečně tu. Vím, že to trvalo dlouho a moc se za to omlouvám, ale doufám, že vám to čekání tahle kapitola vynahradí. Myslím, že se mi docela povedla a jsem s ní spokojená.

V minulé kapitole se Sam dostala do pěknýho průseru. Přemístila se se Smrtijedem k sídlu zlých hochů a to se ví, jenom tak jí nepustí domů. Jenže naše Sam všechno zvládá s humorem a ironií, takže se z toho rozhodně nesloží. Myslim, že je tam dost vtipných situací a že si Sam zamilujete ještě víc. Rozhodně to s ní její věznitelé nebudou mít lehký. Na druhou stranu to nebude mít lehký ani ona a pozná, co znamená, naštvat temnou stranu. Tak moc prosím o co nejvíc komentářů a pořádně a obsáhle zhodnoťte vše, co se vám v kapitole líbilo nebo naopak nelíbilo. Užijte si čtení a užívejte jara…Vaše Maggdinka♥



Dovolená

"Kde to do háje sme? " rozčilovala sem se a koukala kolem na tuhle díru po granátu. Tohle je snad konec světa ne?
"To ty ses mě chytila, takže teďka půjdeš hezky se mnou. " ušklíbl se ten slizoun.
"Nikam s tebou nepůjdu, prostě na to zapomenem a přemístim se domů, jo? " nadhodila sem.
"Na to zapomeň. " rozchechtal se a koukal na mě, jestli to jako myslim vážně. No co, aspoň sem to zkusila.
"Tak pohni tou hezkou prdelkou. " píchl do mě prstem, aby mě popostrčil k chůzi.
"Tak hele, tohle… " ukázala sem si na zadek. "…není pro tebe. Oči sem. " a ukázala sem si na oči. Ještě mě nějakej takovej bude očumovat ne? To tak.
Nakonec sem teda zadkem pohnula a neochotně se ploužila k tomu divně vyhlížejícímu baráku. Je mi jasný, že takovejch, jako je tenhle, tam bude minimálně tucet. Vypadá to, že se asi nějakou chvíli domů nepodívám. Doufám, že Brumbál zapojí ten svůj mega chytrej mozek, na něco přijde a vytáhnout mě odtud.
Smrtijed řekl nějaký heslo a zamával hůlkou a vešli sme do domu. Hned ve vstupní hale byl nějakej pošuk, kterej tady asi dělal vyhazovače. Trošku překvapeně na mě čuměl, ale nic neřekl, stál jako socha.
Teď mě určitě šoupnou do nějakýho smradlavýho sklepa a já se nebudu několik dní koupat. To je hnus, jen na to pomyslim.
"Tak kde mě ubytujete? " nadhodila sem ironicky.
"O tom rozhodne někdo jinej. " ušklíbl se ten Smrtijed a strčil mě do nějakejch dveří a zabouchnul je za mnou, aniž by vešel. Co to má bejt?
Rozhlídla sem se, byla sem v nějaký místnosti, kde byl velkej stůl s židlema. Okna byly zatažený, takže tady bylo jenom trochu světla od svíček. Nikdo tady ale nebyl. Co má tohle do háje bejt? Uvězněj si mě tady a ani mi nic neřeknou.
"Dobrý den Rose, jaké to milé překvapení. " ozval se za mnou chladnej hlas a já se otočila. Nikdo mi nebude říkat Rose! Stál tam ve stínu, viděla sem rudý oči. Konečně potkávám toho hrůzostrašnýho Voldíčka.
"Hele, já nevim, kdo vám o mě řekl jaký informace, ale neříkejte mi Rose. " nadhodila sem okamžitě. Když už, tak mu to musim říct hned na začátku při seznamování.
"Dobrá, takže Sam, že ano. " ujišťoval se. No, zatím působí docela mile. Kdyby nezabíjel mudly a kouzelníky jen tak pro nic za nic a kdyby jeho sluhové nezabili mýho taťku, tak bych takhle od pohledu řekla, že je to docela v pohodě chlap.
"Ty mě jistě taky znáš, takže se nemusím nejspíš představovat. " promluvil znova. Nelíbí se mi, že mluví víc než já, na to nejsem zvyklá. Pak najednou vystoupil ze stínu a já málem dostala infarkt.
"Ježiši, tak to sem ještě neviděla! " vyjekla sem znechuceně a čučela na jeho divnej nos, holou hlavu a ty oči. Tohle sem teda ještě vážně nezažila a to sem žila přes půl roku v Americe, kde je možný všechno.
"Co se vám stalo? " zajímala sem se.
"Nejsi tu na přátelské návštěvě, takže se ke mně chovej s úctou. Mohl bych hned vytáhnout hůlku a na místě tě zabít. " podíval se na mě chladně. Vida, už nevypadá tak v pohodě. Asi je to dost nervák a rychle se naštve.
"Já bych taky mohla vytáhnout hůlku. " pokrčila sem rameny a vytáhla ji. On se na ní podíval, jak kdyby se o něj pokoušel infarkt. Ten Smrtijed mi jí nespíš měl předtim vzít.
"Severusi! " zařval Voldemort a dovnitř okamžitě naklusal Snape.
"Ježiši, tys mi tady fakt chyběl. To je vážně bomba. " protočila sem znechuceně oči. Já když už se dostanu do průseru, tak to vážně stojí za to. Snape mi neurvale vytrhl hůlku z ruky.
"Mimochodem na návštěvě tady v podstatě sem, protože ten váš šikula mě neunesl, to já sem se ho chytila, když se přemisťoval. " dodala sem, abych uvedla věci na pravou míru.
"Myslím, že po pár dnech tady tě ten tvůj neurvalý humor přejde. " zavrčel a čuměl na mě, jak kdyby mě vážně chtěl zabít. To je úspěch, známe se asi tak dvě minuty a už mě za moji výřečnost a upřímnost nenávidí. To je nejspíš můj osobní rekord.
"Tak hele, já vim, že vy ste jako ten zlej černokněžník a musíte si udržovat určitou reputaci a i když ste asi o padesát let starší než já, tak sme spolu husy nepásli, takže to tykání bych si vyprošovala. " ukázala sem na něj prstem.
"Snape! " zahřměl Voldy. "Odveď ji odtud. " přikázal Srabusovi, když přišel dovnitř. Tak teď už přijde to hnusný sklepení, cejtim to v kostech.
Snape se mě pokušel popadnout za paži, ale já se mu vytrhla a šla radši sama. Ještě bych od něj chytla nějakou lepru, nebo při nejmenším mastnotu vlasů. Když sme odcházeli, ještě sem se naposledy otočila. Voldemort seděl na jedný z židlí a hlavu držel v dlani. Koukám, že už ho ze mě i bolí palice. No, myslim, že si tady moc dlouho nepobudu. Stačí bejt hubatá jako vždycky a ještě mě odtud dobrovolně s ovacema a červeným kobercem sami rádi pustěj.
*
"Musíme něco vymyslet, bůh ví, co s ní teď je. " vyšiloval Sirius a čučel na Brumbála. Čekala, až z ředitele vypadne nějakej rozumnej nápad.
"Je mi moc líto, je mi jasné, že musíme co nejdříve něco podniknout, ale momentálně nevíme, kde mají Smrtijedi sídlo. Nehledě na to, že jich mají určitě víc. " kroutil Brumbál zkroušeně hlavou. Chudák stará, Stoneová mu zas dává zabrat. Všichni momentálně byli u Potterových a probírali moji situaci. Já tam samozřejmě nejsem, ale vim tohle všechno z pozdějšího vypravování.
Najednou se rozrazili dveře, všichni se podívali, jak kdyby doufali, že sem to já. To sou opravdu tak naivní, že si myslej, že by mě jenom tak pustili? Byl to James.
"Tak jak je na tom Lily? " vyptávala se hned Sarah. Pokud si vzpomínáte, ještě než sem zmizela na návštěvu k Voldemortovi, Lily byla zraněná. James se s ní hnedka přemístil k Mungovi, aby jí tam napravili.
"Dobrý, tu nohu má pošramocenou, ale daj ji rychle do pořádku. Nejspíš si tam pár dní poleží a pak bude muset odpočívat, ale to je jen dobře. Aspoň nebude zas přehnaně akční, protože bude chtít Sam hned jít hledat. " informoval všechny James o Lilyině dobrým stavu.
"Hlavně, že tak. " přikývl s úsměvem Remus.
"Tak jdeme hledat Sam? " zeptal se James aktivně.
"Teď sme se o tom bavili, pan ředitel neví, kde maj Smrtijedi nějaký sídlo, takže nemáme kde hledat. " uvedl ho Patrick do situace.
"Přece ale nemůžeme jet tak sedět se založenýma rukama a nic nedělat? Musíme se pokusit nějak ji najít. " nechápal James, proč se k tomu všichni stavěj tak pateticky a nejsou do mýho nalezení víc hr.
"Já to říkám pořád. Prostě budem pročesávat baráky starejch kouzelnickejch rodin. Voldemort by nemohl mít sídlo jenom tak někde. " přidal se k němu hned Sirius, kterej byl strachy o mě bez sebe. Což je velice milý. Škoda, že sem to nemohla vidět.
"Přes noc to promyslím a něco s tím uděláme. Hned zítra začneme. " ujišťoval oba Poberty Brumbál.
"Jak znám Sam, ta ukecá všechny Smrtiedy k smrti. Ještě nám ji sami dobrovolně pošlou s lístečkem NECHTE SI JI, NECHCEME JI. " zašklebila se Emma a mávla rukou.
"To není žádná sranda, Sam už může bejt klidně teďka mrtvá. Čim dýl tam bude, tím hůř. " ozval se Patrick a pokáral Emmu, že si z toho dělá takovou prču.
"Jo, myslim, že až otevře tu svoji nevymáchanou pusu, někoho přejde trpělivost a odkrouhne ji. " dodal James se smíchem, aby trochu odlehčil situaci. Moc se mu to ale nepovedlo.
"Jak můžete vůbec takhle mluvit a dělat si z toho srandu? Uvědomujete si, že Sam opravdu hrozí nebezpečí? Smrtijedy nebo dokonce Voldemorta vůbec nebude zajímat, jak je drzá nebo není. Budou ji třeba mučit a pak ji zabijou a vy tady takhle vtipkujete. " rozčílila se Sarah a sprdla všechny přítomný v pokoji. Myslim, že celkem obstojně právě nahradila Lilku, která chybí, protože to je přesně to, co by právě v tuhle chvíli řekla.
"Dost, nebudeme se hádat. " vložil se do toho Frank, aby trochu zklidnil atmosféru. "Nebudeme si z toho dělat srandu, protože se jedná o vážnou věc. Na druhou stranu to zas nesmíme až tak moc hrotit, jinak se z toho zblázníme. Sam je v nebezpečí, ale pokud od ní budou chtít vyzvědět informace, je jim zatím užitečná a tudíž je v bezpečí. Všichni se teďka rozejdeme domů a popřemýšlíme, jak ji najít. Můžeme zkusit různý stopovací kouzla a tak. " Frank udělal pěknou přednášku a plně se u něj projevila profese a zkušenosti bystrozora.
Všichni se postupně začali rozcházet do svých domovů. Domluvili se, že hned zítra ráno, se tu zase všichni sejdou.
"Zůstanu tady s tebou. " oznámil Sirius Jamesovi.
"Já tady zůstanu taky, můžeme něco vymyslet společně. " přidal se k němu Remus. I Peter souhlasil, že zůstane, takže všichni Poberti byli zase pohromadě v Potterovic sídle. Přes celou noc téměř nezamhouřili oči, pořád probírali a plánovali, jak mě z toho dostat ven. To je od nich vážně milý, jak se o mě strachujou. Ještě jim u toho chybí Lily a byli by kompletní jak Rychlá rota.
---------------------------------
Nevim ani kolik je a jakej je den. Nevim, jestli sem tady v tom smradlavým sklepě zavřená pár hodin, nebo několik dní. Cejtim tady plíseň, je to humus. Jestli si tady zadělám na nějaký dýchací problémy, tak uviděj.
Zrovna uctivě se tady ke mně nechovaj. Nahoře sem nebyla od svýho příchodu, furt trčim tady. Asi tak čtyřikrát se tady objevil nějakej Smrtijed a donesl mi vodu a suchej chleba. Tu vodu by mohli dát aspoň do hrnku, ale ne, oni mi sem přinesou misku, jak kdybych byla nějakej pes. S tim jídlem to není žádná sláva, na druhou stranu je to dobrá odtučňovací kúra. Začíná léto a mě by jenom prospělo shodit nějaký to kilo.
Už mi tady z toho pomalu začíná hrabat, nemám co dělat, unudim se tady asi k smrti. Začínám mluvit sama se sebou, což je špatný. Já nejsem zvyklá mlčet, musim si s někym povídat a když není nikdo k dispozici, musim si vystačit sama. Za chvíli dopadnu jak Glum v pánovi prstenů, kterej měl rozdvojenou osobnost.
Po nějaký době se otevřely dveře. Že by další jídlo? Uvidíme.
"Vstávej. " houkl na mě Smrtijed, kterej sem přišel. Tady se s člověkem fakt nezachází dobře, řve tady na mě jak na psa. Nicméně sem vstala, protože to znamená, že mě vezme nahoru. Konečně se aspoň trochu protáhnu.
Dovedl mě do tý místnosti, kde sem se poprvý setkala s Voldemortem. Pak odešel a nechal mě tam samotnou.
"Tak, Sam. " ozvalo se ze stínu a vystoupil ten hroznej Pán Zla. Ježiš, na tohle si nezvyknu, zase sem se lekla. Za tu dobu, co sem byla zavřená, sem zapomněla, jak je strašně ošklivej. Nad timhle budu přemejšlet ještě hodně dlouho. Když se z vás stane černokněžník, automaticky se takhle změníte v příšeru s rudýma očima? Ne díky, už jenom kvůli tomuhle bych zůstala na straně dobra.
"Měli bychom si trochu popovídat, co ty na to? " promluvil na mě, jak kdybych byla pětiletý děcko, je mi devatenáct bože, ať se mnou jedná jako s dospělým člověkem!
"Pojď dál. " křikl ke dveřím. Ty se hnedka otevřely a dovnitř vkráčela černovlasá ženská. Odhadem byla asi tak o pár let starší, rozhodně jí nebylo víc jak dvacet pět.
Postavila se vedle něj a koukala na mě, jak kdyby se chlubila: Já stojim vedle něj a ty ne, heč! Pozorně sem si jí prohlížela.
"Já vim kdo seš, ty seš ta kráva, o který Sirius občas mluvil. " vyhrkla sem, protože se mi právě v hlavě všechno spojilo. Kdybych nebyla zdegenerovaná ležením ve sklepě a povídáním si sama se sebou, došlo by mi to už dřív.
Chvíli sem si ji totiž prohlížela. Byla to moc hezká holka, to musim uznat. Koukala na mě ale povýšeně a jako na nějakou spodinu. Moc dobře sem ale rozpoznala rysy v její tváři, který sem už v životě viděla u dvou lidí. U Siriuse a u jeho mladšího bratra Reguluse, kterej byl o pár let mladší a chodil do Bradavic. Tohle byla na tuty Bellatrix, Siriusova sestřenka. Vždycky o ní mluvil hnusně a říkal, že je to magor. Taky věděl, že pracuje pro Voldemortra.
"Koukám, že můj bratranec o mě mluví asi tak pěkně, jako já o něm. " pronesla ledově a sarkasticky se ušklíbla. Tuhle mimiku a tenhle tón sem slyšela u Siriuse minimálně tisíckrát. I když si byli strašně podobný, ona byla jiná. Měla takový ty divný a trochu šílený oči, hned sem poznala, že je zlá a je to svině. Sirius má na rozdíl od ní v očích dobro, smích a lásku. Akorát nepobírám, proč si ji sem Voldemort zavolal.
"Pojďme si promluvit o tom, co se stalo na Příčné ulici. Víš, já jsem poměrně inteligentní, takže si dokážu dát dvě a dvě dohromady. Je mi jasné, že proti mně ty a tvoji kamarádi stojíte a snažíte se bojkotovat mé plány. Taky je mi jasné, že za tím vším stojí Brumbál, který mě nikdy neměl rád. Takže, chci vědět jména, chci vědět všechno. " rozpovídal se a čučel na mě. Snad si doopravdy nemyslí, že mu to vykecám? Trochu naivka.
"Proč se na jména nezeptáte Snapea a dalších? Ty nás všechny moc dobře znaj. " odsekla sem. Když mě se přivedli, hned věděl moje jméno. Zas takovej vševěd to není, takže mi je jasný, že mu to vykecal Srabus.
"Přesně takovéhle odpovědi jsem se obával. Já se samozřejmě můžu Severuse zeptat, ale takhle by to bylo pro nás všechny jednodušší. Nedáváš mi jinou možnost. Bella se potřebuje pořádně zaučit. " podíval se na mě Voldík a mluvil se strojenou starostlivostí v hlase. Já nejsem ale pitomá a poznala sem, že to myslí ironicky, páč se mu v očích zablýsklo. V čem se potřebuje Bella zaučit?
Nestihla sem udělat nic. Bellatrix napřáhla hůlku a vyslala na mě kouzlo. V tu chvíli mnou začaly zmítat bolesti, na který sem nebyla připravená, takže sem řvala jak tur. Bylo to tisíckrát horší, než když mám občas v noci křeč do lýtka. Nevim, za jak dlouho to přestalo, ale zůstala sem ležet na zemi. Došlo mi, že sem právě byla mučená. Taky je mi jasný, že to neskončilo, tohle bude dlouhej den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | 20. dubna 2013 v 22:40 | Reagovat

ty vole, tak jakože nečekala jsem že to bude tak.. odlehčený. sice "znám" Sam ale tohle bylo teda na po držce. tak si na něj otvírat hubu.. sice to byla její největší zbraň, ale ty jo na voldemorta? přizánm se, že já jsem srab od přírody, takže celkově odsuzuju takový vyzývavý chování a nerespektování. ještě jak si emma dělala z toho srandu. ty bláho, tak to byla dost divná kapitola

2 K. K. | 21. dubna 2013 v 13:08 | Reagovat

Ahoj, v poslední době nemám moc čas ani sílu psát dlouhý komenty, tak ti jen dávám vědět, že jsem četla nejen tuhle kapitolku, ale i kapitolku k Temným časům a obě se mi líbily, i když každá úplně jiným způsobem. :-)

3 Vendy Vendy | 8. května 2013 v 19:59 | Reagovat

come on, magdi, žiješ?

4 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 12. května 2013 v 20:03 | Reagovat

Nojo. Ta naše Sam má ale kuráž, no není tož pravda? Takhle si otvírat pusu na Vodyho, to bych si sama asi nedovolila. Povídání sama se sebou jí náhodou schvaluju, jinak by se taky zbláznila úplně! A ten Voldík musí být naživot fakt o infarkt!!!
Jinak jsem ráda, že to s Lily není moc vážný a taky mi přijde nezkonale úžasný, jak kvůli Sam všichni Pobertové celou noc bděli. Jsou úžasní! Ale nechápu, jak si z toho můžou dělat legraci. Vážně nechápu.

5 Vendy Vendy | 16. května 2013 v 17:54 | Reagovat

magdi? prosím aspoň napiš, že s blogem končíš, chodím sem každej den a pořád nic.. :(

6 . . | 16. května 2013 v 18:11 | Reagovat

¨Ale tohle mu Sam nemůže dělat, chudák Voldy... :D

7 Vendy Vendy | 9. června 2013 v 21:04 | Reagovat

ahoj magdi, doufám, že ti zkouškové dopadlo dobře. měj s krásně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama