Everybody should have his own world...

4. kapitola - Depka kam se podíváš

18. února 2013 v 11:32 | Maggdinka |  * Elita Bradavic 3 *
Elita Bradavic v celé své kráse opět na scéně. Paření, alkoholu a tančení jsme si užili dost, teď přijdou trošku závažnější věci. Jak jsem řekla, tahle povídka bude zaměřena na životy hlavníh hrdinů a válka mezi dobrem a zlem bude spíše v pozadí. Když už se tam objeví Smrtijedi v čele s Voldym, bude to spíše parodie. Rozhodně od téhle povídky nečekejte nic vážného.

V minulé kapitole Sam s Lily a i ostatní obdrželi dopis od Brumbála, že se s nimi chce sejít. Nejspíš vám došlo, že půjde o založení Fénixova řádu. Dostanou mimo to také zajímavou nabídku, kterou nelze odmítnout. Dále Sam se Siriusem zajdou posedět a budou se bavit spíše o vážnějších věcech, což je změna. Doufám, že si kapitolu užijete, i když co do zábavnosti to do té minulé nemá. I tak pevně věřím, že zanecháte pořádné a pořádně dlouhé komentáře, ať mám pořádnou radost. Občas, když vidím, že u nějakého článku je jeden nebo dva komentáře, najednou mě přejde chuť psát a mám chuť se na to celý vyprdnout. Takže mě nezklamte. Užijte si čtení a mějte se hezky...Vaše Maggdinka♥



Depka kam se podíváš

Večer sme se vydaly s Lilkou do Bradavic. S ostatníma se sejdeme až tam, není důvod, abysme jak ovce chodili spolu. Použily sme krb v přízemí. Evansovi nebudou asi moc nadšený, ten popel je skoro po celým obýváku. Až se vrátíme tak to jedním mávnutím hůlky vyčistíme.
"Áá děvčata, vítám vás. Už se čeká jenom na posledních pár lidí. " uvítal nás Brumbál s úsměvem, když sme se zejvily u něj v pracovně. Skoro všichni tady už byli. Chyběla jen Emma a Mike, vsadim se, že zaspali. Nikdo kromě naší party tady nebyl, čekala sem teda větší účast. Sice nevim, o co přesně Brumlovi de, ale i tak. Byl tady ale i Patrick.
"Ráda vás vidim, pane řediteli. Ani nevíte, jak se mi stejskalo. " ušklíbla sem se na našeho supr čupr bejvalýho říďu.
"To mě také, Sam. Jak bylo v Americe? " zajímal se.
"Pohádka pane profesore, pohádka. " culila sem se.
"To jsem rád. " přikývl. "Ještě raději ale jsem, že ses vrátila. Doufám, že můj dopis nepřerušil nějaké tvé plány. "
"Vůbec ne, už nějakou dobu sem nad návratem uvažovala. Váš dopis mi to jenom usnadnil. " ujišťovala sem ho. Naši malou milou konverzaci přerušily plameny, z kterejch se vynořili ty poslední dva chybějící.
"Už nikdy s tebou nejdu pít! " ukázala na mě hrozivě prstem Emma. Vlasy měla rozcuchaný a v barvě pochcaný slámy. Koukám, že má pěknou kocovinku. Na ní to člověk pozná snadno, páč není schopná si přičarovat barevný vlasy.
"Moc rád váš tu všechny vidím a vítám vás na půdě Bradavic. " promluvil Brumbál, když sme se jakž takž utišili.
"Sory že vám skáču do řeči, pane ředitel, ale kvůli čemu ste si nás zavolal? " skočil mu do řeči neomaleně Sirius.
"Kdybys ho nechal domluvit, tak by ses to dozvěděl. " odověděla sem mu trochu hrubě já. Ten Sirius je občas poleno. Je jasný, že nám tady v následujících minutách Brumla řekne, o co mu de a tenhle jantar se musí takhle pitomě ptát.
"Ano jistě, dostávám se k tomu. " přikývl Brumbál. "Nebudu vás tu zdržovat řečmi o tom, jaké hrůzy se dějí po celé Británii, kdo za ně může a podobně. To všechno vy víte. "
"Jasně, je to děs. " přikývl Patrick.
"Ano děs, to je přesné pojmenování. Tento děs mě přiměl přemýšlet a došel jsem k závěru, že takto už to dál nejde. " díval se na ně ředitel.
"To teda, někdo by jim měl nakopat zadky! " vykřikla Emma bojovně.
"Souhlasím. " přisvědčil Brumbál. "Vy jste mladí a nadaní mladí kouzelníci. Napadlo mě, že když má Voldemort svoji armádu, já bych mohl založit jakési společenství a snažit se Voldemortovi bránit v jeho zlech. "
"Jak si to představujete? " zajímal se Remus.
"Nevím přesně. Různé sabotáže, občas i přímý boj. Nebudu vám lhát, je to velice, velice nebezpečné a může jít i o život. Vím ale, že vy jste velice stateční a šikovní. Byli jste první, kdo mě napadl. " zíral na ně s nadějí v očích.
"Nevim jak ostatní, ale já sem pro. Vždycky mě bavilo, nakopávat Zmijozelákům zadky. " ozvala se Emma jako první.
"Souhlasim s Emmou. Jdu do toho. Kvůli tomu, co se tady děje sem poslala pryč mamku a ségru. Slíbila sem jim, že se budou moct brzo vrátit, takže se taky trochu chci zasloužit o to, aby tady bylo bezpečno. " vyhrkla sem.
"Taky du do toho. Chci proti tomu všemu bojovat a příjemnou prémií bude to, že zase jednou něčim naštvu svoje rodiče. Black, jak bojuje proti zastánci černý magie a čistý krve? To budou mít zas mezi známejma skandál. " ušklíbl se Sirius. Všichni co tam byli se přidali kladně. Všichni sme v tom.
Možná se zdá, že se starám sama o sebe a o nic ostatního se nezajímám, ale i já mám sociální cítění. Nesnášim přesně takovýhle trapáky jako je to Voldemrd nebo tak se menuje. Však on ještě uvidí, zatím mu sice možná všechno vychází, ale to se ještě neseznámil s Rose Samanthou Stoneovou.
"Dobrá, jsem velice potěšen. To bychom tedy měli. " promnul si Brumbál ruce a posadil se za stůl. "Mám milou událost, na kterou doufám, že přijdete. V Bradavicích se opět koná ples pro sedmé ročníky. Všichni jste srdečně zváni. " zazubil se na nás Brumbál zářivě.
"Kdy to je? " vyptávala se Sarah a hledala diář.
"Ode dneška za týden. "
"Proč mám pocit, že v tom je nějakej háček. " založila sem si ruce na prsou a zírala na něj.
"Pravda, jsi velice bystrá. " usmál se Brumbál. "Kromě vás jsem srdečně pozval i další bradavické absolventy. Pro vás jistě nebude problém, zapovídat se s nimi, jste velice společenští. Mohli byste mezi řečí nastínit náš problém a přizvat je, aby se přidali k nám. "
"No proč ne, vždyť je to fuk. Pobavíme se, zatančíme si a zeptat se pár lidí, jestli nechtěj nakopat pár padouchům zadky, to můžem. " pokrčila Emma rameny a jako vždycky to rozsekla.
"Klidně, ale Zmijozeláky k ničemu přemlouvat nebudu. " ušklíbl se Sirius.
"Obávám se, že Zmijozelští absolventi si už svou stranu vybrali. " uklidnil ho Brumbál.
"Dobrá tedy, očekávám vás příští sobotu v sedm hodin večer. Samozřejmě společenské oblečení nemusím připomínat. " uzavřel to všechno Brumbál, když nikdo dlouho nic neřekl. Postupně se všichni začali krbem přemisťovat pryč.
"Jo, pane profesor, mohl byste pro mě něco udělat? " trklo mě.
"Cokoliv, Sam. "
"Pomáhám teďka s oděvní firmou, když je mamka pryč. Mohl byste vyvěsit třeba na nástěnky, nebo to vyhlásit, jako doporučení, kde maj holky sehnat šaty? Bylo by to super, zvýšily by se nám tržby a oni by měli v čem jít na ples. Můžou si je buď koupit, nebo jen na ten večer koupit. " líčila sem mu svůj nápad.
"Jistě, to je dobrý nápad. Vyhlásím to. " přikývl vstřícně.
"Super, tak tady je adresa kam se maj dostavit. Díky moc. " podala sem mu pergamen na kterej sem mezitim načmárala adresu sídla firmy.
"Budu se těšit na sobotu. " zamával mi Brumla, když sem si stoupla do krbu.
"Já taky, nashle! " mávla sem mu a přemístila se zpátky k Evansovým, kde na mě v obýváku čekala Lily, abysme společně uklidili ten bordel z krbu.
---------------------------------
V úterý večer mi zničehonic do práce zavolal Sirius. Bylo pět hodin a já tady zůstala trochu dýl, než sem musela. Tahle práce mě zatím baví, takže je to vlastně i můj koníček.
Sirius mě přemlouvat, ať spolu někam zajdeme, jenom my dva. Ne na rande, prostě jen tak pokecat. Jako za starých časů v Bradavicích, akorát, že půjdem někam na skleničku. Nakonec sem souhlasila. Na chvilku si vyrazit můžem, nejsem velkej spáč, i když neplánuju přijít domů ve čtyři ráno. Domluvili sme se, že se sejdeme v osm na Trafalgar square.
Měla sem dost času na to, abych se navečeřela a po celým dni v práci i upravila. Ohákla sem se trošku líp, když už jdeme někam v centru Londýna a těsně před osmou sem se přemístila pryč. Samozřejmě sem se nezjevila na velkým náměstí plným lidí, vybrala sem si jednu postraní uličku, kde nikdo nechodí. Sirius už na mě čekal na domluveným fleku. Zapadli sme do prvního kafe-baru, kterej sme našli a posadili se do menší kóje dozadu.
"Tak mi pověz, jak ses vůbec v tý Americe měla. Moc si nám toho neřekla. " vyptával se, když nám donesli objednávku. Já si dala dvojku bílýho vína a Sirius velký pivo.
"Tam je to jak jinej svět. Prostě super. " usmála sem se.
"No, to už všechno víme, ale neřeklas žádný novinky, zážitky a tak. Co se vůbec stalo mezi tebou a Loganem, že ste se tak zničehonic rozešli? " dorážel.
"Nerozešli sme se zničeho nic. " odporovala sem. "Už sem říkala, že nám to nějako neklapalo a rozchod přišel tak nějak sám. Ze začátku to bylo fakt super, užívali sme si, byla to krásná pohoda. "
"Tys pracovala u filmu, si řikala, že jo? " vyptával se dál Sirius. Ten se o mě nějako zajímá.
"Jo, Loganovi rodiče mi to dohodili. Dělala sem většinou v kostimérně. Nic moc důležitýho, nemohla sem říct, kdo si co ve filmu vezme. Ale získala sem zkušenosti, zjistila sem, jak to v módní a filmový branži chodí a strašně mě to bavilo. " rozpovídala sem se trochu.
"Sem moc rád, že ses tam měla dobře. Přijdeš mi trochu jiná, taková možná spokojenější. Sice seš pořád prdlá, to sme viděli všichni v pátek, když si tancovala u tyče. " ušklíbl se. "Ale v hodně ohledech ses změnila. Seš taková vyrovnanější, možná i trochu dospělejší. "
"Nevim jestli dospělejší, ale naučila sem se starat sama o sebe. Tobě to přijde nejspíš absurdní, protože ty se o sebe staráš odjakživa, protože máš debilní rodiče. Já měla ale super rodinu a nemusela sem se nikdy o nim moc starat. Teď, když sem se půl roku starala sama o sebe, hodně věcí sem se naučila a pochopila. Nebylo to až tak dospělácký, dyk sem bydlela u Logana ve vile s bazénem. Nemusela sem si hledat byteček, platit nájem a tak. Stejně sem se ale docela postavila na svoje nohy. Sem moc ráda za tuhle zkušenost. " uvažovala sem a mávala sem kolem sebe rukama. Poslední dobou nějako moc gestikuluju.
"Jde to na tobě vážně vidět. " přikývl Sirius.
"Víš, hodně sem přemejšlela. Proč sem tam vlastně utekla? A proč za Loganem? " nadhodila sem. "Když umřel taťka, ty dny v Americe mě zachránili, Logan mě zachránil. Bylo to, jako by všechny moje problémy zmizeli. Možná proto sem hned v červenci utekla, protože sem viděla Ameriku jako zemi zaslíbenou a Logana sem viděla jako prince na bílým koni, kterej mě zachránil, když sem byla na dně. Jenže mi došlo, že problémy nezmizej jen proto, že od nich uteču. Problémy si tě stejně najdou. "
"Takže mi chceš říct, že sem v červu neprohrál bitvu proti Loganovi, ale vlastně proti Americe. " konstatoval Sirius.
"Vlastně asi jo. " přikývla sem.
"Tak to už na sebe nemůžu bejt naštvanej, protože proti takovýmu gigantu sem vyhrát nemohl. Země neomezených možností. " zasmál se a odlehčil tak situaci.
"Jo, bylo to úžasný. Večírky, premiéry, slunce, oceán, pláže. Prostě pohádka. " zasnila sem se a vzpomínala na ty měsíce strávený v LA.
"To zní vážně pěkně. " usmál se Sirius. "Tady zima, déšť, strach, smrt. "
"Jo, je to tady jiný. Ono to tak bylo už i dřív, jenže když sme byli v Bradavicích, tak sme si to neuvědomovali. Občas sme se něco dočetli v novinách, ale byli sme v bezpečí hradu. " přikývla sem. Je mi z toho na blití a zároveň smutno, co se tady teď děje.
"Lidi maj strach, skoro to až můžeš vycítit. Všichni sou nervózní, unavený a bojej se. Ty to tolik nevnímáš, protože se pohybuješ v mudlovským prostředí. Ty ulice sou furt stejný, lidi sou furt stejný. Přesto je ale všechno jiný. " poučoval mě Sirius.
"Dneska už si nemůžeš bejt před nikým jistá. I soused ti vrazí kudlu do zad. Všude je nedůvěra. Občas se objevěj lidi, který někdo zaklel a oni pak dělaj hrozný věci. Zeptej se na to Remuse, on to u soudu vidí pořád. " mluvil dál, já jen poslouchala. K tomuhle tématu nemám moc co říct, nedávno sem se vrátila zpátky. Chci ho nechat mluvit, páč mě to fakt zajímá, co se tady děje a jak to tady vypadá.
"Bylas teď někdy na Příčný ulici? " zeptal se.
"Od návratu ne. " zavrtěla sem hlavou. Prachy sem si zatím nepotřebovala vybírat a kvůli jinejm věcem na příčnou nechodim. Emma se ale o ničem nezmínila a to pracuje v Krucánkách a Kaňourech.
"Už to není ta zářivá, hlučná a barevná ulice, jako když sme si tam v srpnu chodili kupovat věci do školy. Já tam chodim, jen když musim ke Gringottovým. Polovina obchodů je zavřená. Všude jsou žebráci, který přišli o práci a o rodiny. Když se tam objeví nějakej Smrtijed, všichni se utíkaj schovat někam do rohu. Je to strašně depresivní. " vyprávěl. Nemůžu ani uvěřit tomu, co říká. Musim se tam jít někdy podívat, jen tak ze zvědavosti. Ne, že bych mu nevěřila, ale chci to prostě vidět na vlastní oči. Jestli je to fakt tak hnusný a depresivní jak říká.
"A v práci? Stačí jenom vlízt na ministerstvo a hned poznáš, že je něco špatně. Všichni pořád někam spěchaj, každou chvíli někdo někam běží a něco řeší. Všichni sou nervózní a unavený. Hodně lidí pracuje přes čas. " pokračoval v popisování. "S tím co dělám, vidim to násilí a všechno ještě daleko víc. Víš přece, že mám na starosti s dalšíma lidma různý havárky, nehody a tak. "
"Jo, tos říkal. " přikývla sem.
"No. Támhle vyjíždíme, protože soused odpálil sousedovi barák, támhle zase proto, že manželka se pokusila otrávit manžela. Pak proto, že jeden druhýho strčil pod vlak. Je to hrozný, co se s těma lidma děje. Některý sou pod vlivem matoucích kouzel, nebo třeba i pod kletbou império. Jiný to zas dělaj jenom ze strachu a proto, že jim rupne v bedně. Koukala bys, kolik lidí je teď u svatýho Munga, protože jim přeskočilo. " líčil story z práce. Když to tak poslouchám, je mi z toho fakt na blití. Ať už radši nic neříká. Sem tady v Británii ani ne měsíc a zatím sem nic takovýho neviděla ani nezažila. Hold jak říkal, nepohybuju se v kouzelnickým prostředí.
"Nemůžeš si bejt fakt jistá před nikym. Bojim se, že jednou rupne v bedně i mě. Mám v sobě zakořeněný zlo, koluje ve mně hnusná krev. Sem náchylnější ke špatnostem, než kdokoliv z vás. Nerad bych tobě nebo ostatním nějak ublížil. " změnil trochu téma.
"Ale dost! " přerušila sem ho přísně. "Takhle vůbec nemluv. To, žes lámal holkám srdce, žes porušoval školní řád, šikanoval Zmijozeláky a neposlouchal profesory, to z tebe přece nedělá špatnýho člověka. V každým z nás je něco špatnýho a něco dobrýho. To hned ale neznamená, že sme všichni padouši. "
"Já vim, ale genetiku nemůžeš úplně popřít. " protestoval.
"Je mi fuk, jakou máš genetiku a jak zdegenerovaný příbuzný máš. Ty seš Sirius, tebe znám. Má dobrý a obrovský srdce. Vim, že by ses přede mě postavil, když by na mě letěl smrtící paprsek. " přesvědčovala sem ho. Vůbec se mi nelíbí, že má o sobě tak blbý mínění. Vůbec nezná svoji váhu. Asi ho v tomhle znám líp, než on sám sebe.
"Tak hele, kdybys byl hajzl, dostal by ses do Zmijozelu a teďka bys seděl někde na dýchánku u Voldemorta se Snapem a podobnejma debilama. " dodala sem.
"Díky, že ve mně věříš. " usmál se a chytil mě za ruku, kterou sem měla položenou na stole vedle skleničky s vínem.
"Já, vždycky. " zadívala sem se mu pevně do očí. O hodně lidech bych mohla pochybovat, že je strhne zlo, ale Sirius mezi ně rozhodně nepatří.
"Přidáme se k Brumbálovi do jeho společenství a budem bojovat. Dáme těm zloduchům co proto. Nemůžou jim procházet ty svinstva, co prováděj. " řekl Sirius bojovně, ale potichu, aby neudělal v baru nějakej rozruch.
"To si teda piš. Kdybych jen tak nečinně přihlížela a nic nedělala, nemohla bych sama se sebou žít. " přikývla sem souhlasně.
Potom už sme si povídali o příjemnějších věcech. Vzpomínali sme na starý časy v Bradavicích a užívali si chvíli klidu a volna. Měla sem v sobě tři skleničky vína, když sem se v jedenáct vrátila zpátky k Lily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | Web | 18. února 2013 v 13:01 | Reagovat

Páni! Sirius a Sam na scéně! Ani si nedokážu představit Příčnou, která není veselá a zářivá. Moc povedená kapitola. Přesně si dokázala popsat, co se tam děje. Dokonalost ;-)  ;-)  ;-)

2 Ellie Ellie | Web | 18. února 2013 v 13:03 | Reagovat

[1]: Sice jsem nezanechala dlouhý komentář, ale i tak. Tahle povídka je úžasná, dovolím si tvrdit, že patří mezi nejlepší, které jsem kdy četla ;-)  ;-)  ;-)

3 Vendy Vendy | 18. února 2013 v 17:41 | Reagovat

Dobrá, dobrá, měním na Siriuse názor, taky mi připadá dospělejší a rozumnější a celkově, tady v tom kafe-baru (:D fakt parádní slovo) se choval úúúžasně. Tu atmošku jsi popsala moc dobře, klobouk dolů. A děkuju za zmínku o Americe, já jsem se na ni fakt těšila, tak si to teď budu vynahrazovat alespoň ve flashbacích ;-)

4 Alice Alice | 19. února 2013 v 10:11 | Reagovat

No teda, něco mi říká, že se objevuje staro-nová láska ;-) Pokud jednoho z nich nepošleš pod kytičky, tak spolu beztak zůstanou, co? :-D Jojo, jinak zase a opět musím uznat, že je to super kapitola :-)

5 Lilly Lilly | E-mail | Web | 19. února 2013 v 21:57 | Reagovat

Omlouvám se, že to píšu sem, ale píšeš tak skvěle a máš tak supr blog! Moc ráda bych naše blogy spřátelila  a přidala si ten Tvůj do oblíbených, abych měla zase co číst :)

6 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 23. února 2013 v 16:09 | Reagovat

Tak jsem se vrátila z prázdnin a co nevidím!!! 3 nové kapitoly! Takže... Tahle kapitola opravdu nebyla tak veselá, jako ta předchozí, ale takový to asi za první války proti Voldemortovi bylo... Strach, temnota, nenávist, nedůvěra...! Mohl Tě zradit kde kdo. A Řád byla jedna z mála věcí, která jim dávala naději, že to vyhrajou. A pak se objevil Harry a dál to známe že jo, ale to je něco jiného...! :)
Sirius na mě taky působí dospěleji a zodpovědněji, ale zároveň strašně ztrhaně. Ta nálada na tom ministerstvu na něj asi pěkně dopadá. A nesmí si myslet, že by se přidal ke zlu!!! Sakra vždyť on je tak strašně hodnej! No bože, pár školních přestupků (Heh... Jasně, pár...! XD) a sukničkaření, ale jinak je děsně hodnej. Ještě že má Sam, která mu to poví! A taky doufám v nějakou tu obnovenou lásku... Prosííím...! :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama