Everybody should have his own world...

10. kapitola - Vždy ve střehu

11. února 2013 v 8:49 | Maggdinka |  *Temné časy*
Už desátá kapitola k Temným časům je tady. Letí to rychle, ještě nedávno jsem tuhle povídku začínala psát a už jsme na desítce. Zatím moc čtenářů nemá, ale já pevně doufám, že i další objeví její kouzlo, protože podle mě to není zas tak špatné, je to prostě jenom něco jiného, než na co jsme zvyklí, protože se to neodehrává v Bradavicích.

Minulá kapitola byla akční, Fénixův zachránil bratry Prewettovy z Voldemortova zajetí. Nikomu se nic vážného nepřihodilo, jenom Marlene měla úraz, ze kterého se ale rychle vylíže. Co dalšího se bude odehrávat dál? To všechno uvidíte. Dnešní kapitola nebude moc akční, ale i tak doufám, že se nebudete nudit a užijete si ji. Samozřejmě prosím o komentáře, to je snad všem jasné. Užijte si kapitolu...Vaše Maggdinka♥



Vždy ve střehu

Pán Zla přecházel sem a tam. Za těch několik málo minut neřekl ani slovo. Smrtijedi před ním byli nastoupeni v řadě a jenom tiše pána pozorovali.
Nebyli už v sídle Malfoyových, ale v hlavním sídle, kde přebýval Voldemort. Toto byl jeden z domů, který kdysi patřil Salazaru Zmijozelovi, Voldemortovu předkovi. Když trochu pátral v rodinné historii, dozvěděl se, že toto je snad poslední dům, který po jeho předkovi zbyl. Byl sice obydlený, ale ne moc udržovaný. Nájemníky zabil a dům si přivlastnil, jako rodinné dědictví. Opravil ho a vrátil mu bývalou zmijozelskou slávu. V tomto sídle nepřebývalo moc lidí, měl tu jen osobní stráže a konaly se tu porady.
"Nechápu, jak jste je mohli nechat zachránit. " promluvil konečně Voldemort potichu a ledově.
"Překvapili nás, můj pane. Bylo jich docela dost a přichystali na nás plán. " promluvila Bellatrix, protože byla Voldemortovou oblíbenkyní a Temný pán na ni hodně dal.
"Byla to jenom banda usmrkanců, kteří právě vylezli z Bradavic! " rozkřikl se Voldemort a rudé oči mu hrozivě zablýskly.
"Můj pane... " začala Bella úlysně.
"Mlč. " štěkl Voldemort a Bellatrix se v tu ránu stáhla, svěsila hlavu a uklonila se.
"Mohli jsme Prewettovi získat na svoji stranu. Jsou to velice dobří kouzelníci a i kdyby se nedali přemluvit, máme jiné metody, jak někoho převést na naši stranu. " vedl Pán Zla monolog.
"Tentokrát budu shovívavý a vyváznete bez trestu. Nikdy se to už nesmí opakovat, rozumíte?! Příště už vám to tak snadno neprojde, má trpělivost není nekonečná. A teď zmizte! " díval se Voldemort na jednoho po druhém a poslední větu vyštěkl, přičemž ukázal rukou na dveře. Všichni Smrtijedi si viditelně oddychli, někteří děkovali za jeho dobrotu. Pomalu se šinuli z mísnosti ven.
"Zůstane Bellatrix, Lucius, Severus, Dolohov, Macnair a Yaxley. " dodal Voldemort. Vyjmenovaní Smrtijedi se buď zastavili, nebo se vrátili zpátky.
"Je zvláštní, že téměř ti samí lidé nám už podruhé zkřížili cestu. Nebude to náhoda. " přemýšlel Voldemort nahlas.
"Už jsem nad tím také uvažoval, pane. " ozval se Malfoy.
"Ano, Luciusi? A k jakému závěru jsi došel? " podíval se na něj Voldemort se zájmem.
"Podle mého jsou ti lidé členy nějakého společenství, které se snaží operovat proti nám. " odpověděl Lucius.
"Ke stejnému názoru jsem došel i já. " přikývl Pán Zla. "Bezpochyby je jejich vůdcem Brumbál. Snaží se překazit všechny naše plány a to se mi vůbec nelíbí. "
"Můj pane, je to jen hrstka ubožáků, kteří si hrají na vojáky. Proti nám a vaší síle nemají žádnou šanci. " promluvila Bella.
"Neobávám se jejich síly a moci, i když musím uznat, že na jejich straně stojí pár dost schopných kouzelníků a čarodějek. Pokud ale budou unikat informace o našich plánech a akcích, bude celé naše snažení ohroženo. " reagoval Voldemort. Nevypadal moc znepokojeně, ale ti lidé by mohli ohrozit jeho plány na kouzelnickou čistku.
"Proč jim ale záleželo na záchraně Prewettových? " nechápal Dolohov.
"To je prosté. Záleželo jim na jejich záchraně stejně tak, jako mě záleželo na jejich přejití na moji stranu. Jsou to schopní kouzelníci. Mimo jiné, několikrát už nám znepříjemnili život a Brumbál se o tom jistě doslech. Není pochyb, že je chtěl získat na svoji stranu, protože se všichni snaží bojovat proti nám. Stejně tak není pochyb, že bratři jeho nabídku přijmou. Což je jejich škoda. Jsou z čistého rodu a mohli mi být dobrými služebníky. Teď je čeká záhuba. " vysvětloval Voldemort.
"Můj pane, podle mých informací si říkají Fénixův řád. Opravdu tento spolek založil Brumbál a členové jsou převážně bývalí studenti Nebelvíru. Také vím, že momentálně bystrozoři na Ministerstvu střeží Hlídač mozkomorů, který jste chtěl získat. " prolomil ticho Snape.
"A jak si tyhle informace získal? " podívala se na něj nedůvěřivě Bella.
"Jak víš, mám docela talent být nepozorovaný, když chci. A taky nesedím na zadku doma a chodím na místa, kde se mohu něco dozvědět. " odpověděl ji Snape trochu útočně.
"Ano Severusi, tvé pozorovací schopnosti a tvá nenápadnost jsou obdivuhodné. Právě proto jsi mi dobrým služebníkem. " reagoval Voldemort.
"Děkuji, můj pane. " uklonil se Severus a trochu provokativně se podíval na Bellatrix, protože věděl, že jí štve, když Pán Zla chválí někoho víc, než ji.
"Toto zůstane zatím mezi námi, nechci, aby to podkopalo moji autoritu u ostatních Smrtijedů. Dávám vám za úkol, co nejvíce zjistit o tom Fénixovu řádu a o jeho členech. Zatím nic nepodnikejte, vždy choďde za mnou a já vám dám rozkazy. " podíval se Voldemort postupně na všechny. Dál už nic neříkal. Posadil se do křesla a kolem krku se mu ovinul jeho milovaný had Nagini. Začal mu něco šeptat hadím jazykem. Tím dal svým poddaným jasně najevo, že mají odejít. Ti na nic nečekali a zmizeli.
------------------------------
"Tak jak se máš, pacientko? Přinesl sem ti trochu jídla. " hlásil Sirius ode dveří. Přišel navštívit Marlene.
"To je od tebe moc hezký, umírám hlady. Rovnou to můžeš ohřát. " usmála se Marlene, protože ležela v posteli, nemohla se obsloužit sama. Už den ležela, na doporučení Lily. Když na ni spadl ten lustr, nic vážného se jí nestalo. Lily dala vše téměř ihned do pořádku. Jelikož měla ale otřes mozku, Lily ji kladla na srdce, ať aspoň dva nebo tři dny jen tak odpočívá a nenamáhá se.
Sirius byl zrovna na cestě do práce a jelikož Marlene bydlela kousek od baru, kde pracoval, napadlo ho, že se za ní staví. Ať jé donese jídlo a ať jí taky trochu zabaví, aby se nenudila. Měl i další důvody, proč jí chtěl vidět.
"Je něco novýho? " vyptávala se Marlene, když do sebe soukala jídlo, které ji Sirius donesl. Měla hlad jako vlk.
"Ani ne. Vlastně za dva dny máme schůzi řádu. Nejde o žádnou akci nebo tak, ale Brumbál řikal, že prej je to důležitý, tak ať se snažíme přijít všichni. "
"Tak to by mě zajímalo, o co jde. Určitě dorazim. Cítím se dobře a za dva dny už budu jako rybička. " hlásila Marlene.
"Neměl bys jít do práce? " podívala se po chvíli na hodiny. Siriusovi začínala obvyklá směna za pět minut.
"Volal sem Johnnymu, že se tak o hodinku opozdim, ať to vezme za mě, že mu tu hodinu pak proplatim. " vysvětloval Sirius, proč se ještě nikam nechystá.
"Tak to je fajn, aspoň mi tady budeš dělat společnost, když dneska nemůžu za tebou do baru. " usmála se vděčně.
"Víš co nechápu, jakto, že si tě z Bradavic nepamatuju? " žasl Sirius, když pohledem zavadil o fotku, kde byla Marlene se svými kamarádkami a stály na Bradavickém nádvoří.
"Ty si nepamatuješ ani holky, se kterýma si něco měl, natož ty, se kterýma si nic neměl. " zasmála se Marlene uštěpačně.
"No, to je další věc, kterou nechápu. Jak to, že sem s tebou nic neměl, nebo se o nic nepokusil? Už v Bradavicích jsi podle fotky byla moc krásná. " dodal Sirius další argument.
"Možná sem nebyla dost krásná na to, aby se o mě Sirius Black zajímal. " zasmála se znovu.
"Tomu nevěřim. " zavrtěl hlavou. "Každopádně teď seš krásná dost, abych se o tebe zajímal. "
"Budu to brát jako poklonu. " usmála se Marlene.
"Seš vůbec první holka, se kterou si tak povídám a se kterou mě povídání baví. " pokračoval Sirius v lichotkách.
"To je možná tím, že sis předtím s žádnou jinou holkou povídat nezkusil. Byl si na všechno asi moc hrr a šel hned k věci, na povídání si moc nebyl. " rýpla si.
"To je možná pravda. Ale i tak pochybuju, že bych si s nějakou popovídal tak, jako s tebou. S žádnou by mi nebylo tak dobře. " zadíval se jí Sirius do očí.
"Pomalu ale jistě jsme se dostali k našemu nedořešenýmu rozhovoru, kterej přerušil ten náhlý patron od Brumbála, kterej nás volal do akce. " podotkla Marlene.
"To je pravda. Měli bysme to vyřešit. " přikývl Sirius. Vlastně když sem šel, počítal s tím, že tuhle věc budou probírat, takže ho to nijak nezaskočilo.
"Něco ti k tomu řeknu nejdřív já. " začala Marlene a narovnala se v posteli výš, aby se jí lépe sedělo a mluvilo. "Já moc dobře vim, jakou jsi měl pověst a jakou máš minulost. Všichni máme nějakou minulost. Dobrou, nebo i trošku horší. To ale nic nemění na tom, že se mi líbíš a sem ochotná risknout vztah s tebou. I když sem tě dřív moc neznala, myslim, že ses za ten téměř rok dost změnil. Už nejseš namyšlenej puberťáček, kterej si furt češe vlasy a balí holky na potkání. "
"Myslim si, že máš pravdu. " přikývl souhlasně Sirius.
"Vážně? " podívala se na něj překvapeně. Čekala, že bude nějako protestovat a dělat ze sebe největšího padoucha a necitu.
"Jo, osobně a naprosto objektivně si myslim, že sem se změnil. Nevim, jestli je to tím, že nejsem v Bradavicích a sem vlastně dospělej. Pracuju, starám se o jiný věci, než dřív. Navíc teď ty nepříjemnosti s Voldemortem a tak. Asi sem taky poznal hodnotu života. Když pořád slýcháme, jak Smrtijedi zavraždili nějaký mudly nebo kouzelníky, uvědomuju si, že život je pomíjivej. Jednu chvíli seš v pohodě a pak se všechno může pokazit. A já si začínám pomalu uvědomovat, že nechci chvíli před smrtí, ať už přijde kdykoliv, přemejšlet nad tím, že můj život neměl absolutně žádnej smysl a že sem nikdy nikoho nemiloval. U Jamese a Lily pořád vídám, jak je vlastně hezký, milovat někoho. " spustil Sirius dlouhý monolog o životě a o svých myšlenkách.
"Tos řekl moc hezky. " usmála se Marlene. Nikdy by neřekla, že Sirius bude takhle filozofovat o pomíjivosti života.
"A co z toho všeho teda vyvozuješ? " popostrčila ho k dalšímu mluvení, protože bylo chvíli ticho. Čas ubíhal a Sirius už musel za čtvrt hodiny jít.
"Něco ti povim. To se týká přímo tebe. Tebe a mě. " začal Sirius rozvážně. "Když sme šli do tý akce k Malfoyovým, byl sem strašně rád, že jdeš se mnou a s Frankem. Chtěl sem tě mít pod dohledem, protože sem se šíleně bál. A potom, když na tebe spadl ten lustr, na chvíli jako by se mi úplně zastavilo srdce. Bylo mi úplně špatně, když sem si jen na sekundu pomyslel, že bych tě ztratil. " promlouval k ní a přitom si sedl vedle ní na postel a chytil ji za ruku.
"To je od tebe moc hezký. " usmála se Marlene a bylo vidět, že ji tim naprosto dojal a že je úplně naměkko.
"Uvědomil sem si, že mi na tobě záleží možná víc, než bych doopravdy chtěl. Jenže takhle to bejvá ne? Přijde to samo, téměř zničeho nic. Pak přijde nějakej okamžik a ty prostě poznáš, že ti na někom záleží a máš ho rád. " dodal Sirius ještě.
"Mě na tobě taky moc záleží a nedovedu si představit, co bych dělala, kdyby se ti něco stalo. " přiznala i ona.
"Nejhorší na tom všem ale bylo, když sem si uvědomil, ne že bych o tebe někdy v budoucnu mohl přijít, když bysme byli spolu, ale ta představa, že bych nikdy nevyjádřil, co k tobě cejtim a zbaběle bych utekl. To je to nejhorší, co by se mohlo stát. Přijít o tebe, aniž bych měl možnost tě milovat. " zadíval se na ni Sirius a bylo na něm vidět, že to myslí smrtelně vážně.
"Nečekala bych, že tu nejromantičtější věc, kterou mi kdy v životě někdo řekne, uslyším právě od Siriuse Blacka, naprotýho antiromantika. " zadívala se na něj Marlene naprosto dojatě a nemohla uvěřit vlastním uším.
"No, já bych tomu taky sám nevěřil, znám se. " zasmál se Sirius a už se nadechoval, aby ještě něco dalšího dodal.
"Mlč už a polib mě. " skočila mu do řeči rychle Marlene a trochu blíž se k němu naklonila. Seděla na posteli, takže to nešlo moc lehko. Sirius ji ale poslechl, naklonil se k ní a políbil ji. Pomalu a něžně. Vychutnával si dotek jejích rtů, vnímal každičkou vteřinu toho polibku a snažil se vštípit si do paměti, jaký je to pocit, líbat někoho, na kom vám doopravdy záleží.
Zbylých pár minut ležel vedle ní v posteli, držel ji v náručí a užíval si každou chvíli s ní. Měli propletené ruce a hráli si navzájem s prsty. Bylo to vůbec poprvé, co s nějakou holkou ležel v posteli, oblečený a bez jakýchkoliv postraních úmyslů.
Když už vypršel čas a on musel do práce, ač nerad. Zvedl se k odchodu. Ještě se naposledy k Marlene naklonil aby ji políbil. Když za sebou zabouchl dveře jejího bytu, připadal si trochu jako opilý. Byl to takový zvláštní pocit, musel se pořád usmívat a bylo mu hezky. Uvědomil si, že zamilovat se a být jen s jednou ženou, není zas až takové neštěstí, jak si vždycky myslel.
---------------------------------
Všichni členové řádu se sešli v den, kdy to nařídil Brumbál. Ředitel už v hlavním štábu byl, když všichni dorazili.
"Tak jak se cítíš? " vyptávala se Lily starostlivě Marlene.
"Naprosto skvěle. Moc díky za tvoji pomoc. " usmála se Marlene vděčně.
"Svolal jsem si vás sem, protože vás chci upozornit a nabádat k bezpečnosti. " začal mluvit Brumbál a ostatní ihned zmlkli.
"Stalo se něco? " vyzvídala Alice a všichni se zatajeným dechem čekali na ředitelovu odpověď.
"Lord Voldemort už ví o Fénixově řádu. " oznámil Brumbál.
"Jak se to mohl dozvědět? " nechápal James.
"On je velice inteligentní a bylo jen otázkou času, než mu dojde, že proti němu něco chystáme. Domluvil jsem se proto se Severusem, než šel na schůzi Smrtijedů, aby řekl Voldemortovi určité informace. Nejde o nic důležitého. " odtajnil Brumbál svoji boudu.
"Proč to měl Snape vykecat? " nechápal Sirius podrážděně.
"Jak jsem řekl, Voldemortovi stejně už došlo, že proti němu máme nějakou organizaci. Severus mu vyzradil pár naprosto nepodstatných maličkostí. Byl to můj nápad, jde o promyšlený tah. Voldemort musí vidět, že je mu Severus věrný a že je užitečný. Čím větší důvěru v něj Pán Zla bude mít, tím více informací mu bude poskytovat a tím pádem řád bude vědět o všem, co se kde šustne. Tímto tahem si Severus u Voldemorta vysloužil jedno velké plus, které jemu i řádu bude ku prospěchu. " vysvětloval Brumbál svůj tah.
"Takže ste si nás sem dneska zavolal jen kvůli tomu? " zajímala se Alice.
"Vlastně jsem vás chtěl upozornit. Severus mi prozradil, že Lord Voldemort pověřil jeho a dalších pár Smrtijedů, ať se o řádu pokusí něco zjistit. Jde jim hlavně o to, znát přesně všechny členy. Dávejte si proto pozor a buďte pořád v pozoru. Bez jeho příkazů nesmí ani pozvednout hůlku, ale i tak byste se mohli ocitnout v nebezpečí. " vyklopil Brumbál to, kvůli čemu je sem dnes hnal.
"A koho tím pověřil. Na koho si máme dát největší pozor? " položila Lily správnou otázku.
"Byli u toho Severus, Bellatrix, Lucius Malfoy, Dolohov, Macnair a Yaxley. Předpokládám, že většinu z nich znáte. Podle Severusových slov mají tito Smrtijedi zákaz cokoliv zatím říkat ostatním Smrtijedům. Zatím je to jenom mezi Voldemortem a těmito pár lidmi. Buďte ale na pozoru a nedávejte jim zbytečné záminky, aby vám ublížili. Fénixův řád je tímto odtajněn a všichni budeme v mnohem větším nebezpečí. " promlouval ředitel.
"S tím sme počítali, šli sme do toho a znali sme rizika. " pokrčil James rameny a všichni souhlasně přikyvovali.
"Dobrá, můžete jít. " propustil je Brumbál. "Mimochodem, jak jste si jistě všimli. Dnes tu jsou s námi i Gideon a Fabián Prewettovy. Od nynějška jsou také členy řádu. " dodal a ukázal na dva zrzky, kteří stáli v rohu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domeenika Domeenika | 12. února 2013 v 11:49 | Reagovat

Super kapce :P
Nahodou mne to nevadi, ze tam neni taka akcia :D Ved bola v minulej :D
A so Sirim a Marlene si to krasne napisala :D :D :D Taka romantika od antiromantika :D
Uz som zvedava na dalsiu kapcu :D

2 K. K. | 13. února 2013 v 8:57 | Reagovat

skvělá kapitola. Dneska mi dost pomohla, mám před dost náročnou zkouškoou, a tak jsem potřebovala přesně takovýhle odreagování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama