Everybody should have his own world...

8. kapitola - Navazování vztahů

29. ledna 2013 v 11:44 | Maggdinka |  *Temné časy*
Další nová kapitola k Temným časům je tu. I přes to všechno učení, kterýho mám požehnaně, občas si najdu čas, abych alespoň pár odstavců sesmolila. Vzniklo z toho tohle. Pokud by se vám to chvílemi zdálo třeba zmatené, mějte se mnou slitování, z toho učení mi totiž fakt už pořádně hrabe :-D

Minulá kapitola byla věnována především Remusovi a jeho vlkodlačímu problému. Sirius je kvůli němu u Svatého Munga. Jak ho ale známe, rychle se z toho vylíže. Přípravy na svatbu našeho krásného páru vrcholí, jelikož léto se už neúprosně blíží (tedy jenom v ději, ve skutečnosti bohužel ještě ne). Kapitola bude poměrně oddychová, není tam nic akčního. Doufám, že i tak si to užijete a nebudete se nudit. Nevíme, jaké vztahy byli mezi členy Fénixova řádu, takže mám dost prostoru. V dnešní kapitole jeden takový vztah uvidíte...S komentáři to není moc valné, proto opravdu prosím - všichni kdo čtete, komentujte. Tahle povídka se ještě možná moc neuchytila a moc příznivců zatím nemá, ale doufám, že se to rychle změní. Užijte si čtení a zanechte pro moje potěšení komentář. Ať mám mezi tou hromadou učení alespoň potěšení, když kouknu občas na blog. Mějte se hezky a nezmrzněte...Vaše Maggdinka♥



Navazování vztahů

Bylo to už pár dní, co ležel Sirius v nemocnici. Kamarádi se za ním opět stavili. Lily měla zrovna službu, ale v tu chvíli měla pauzu, takže mohla jít s nimi. Byl na pokoji sám, takže mohli nerušeně mluvit o čemkoliv.
"Už se tady fakt nudim. Nechápu, proč si mě tady furt nechávaj. Jizvy a ostatní zranění mám skoro už zahojený. Nemůžu jim ale jenom tak říct, že se mi tohle stává skoro každej měsíc, když sme to svedli na Šedohřbeta. " mlel Sirius páté přes deváté. Vypadal víc než ve formě. Pořá něco jedl, četl a skoro vůbec neodpočíval. Byl jako rybička.
"Hlavní je, že seš v pohodě a že to bylo jen poškrábání a ne kousance. " mávl rukou James.
"Moc se ti ještě jednou omlouvám, Siriusi. " ozval se Remus zničeně. Byl z toho pořád špatný. Tohle bylo zatím nejhorší zranění co komu kdy způsobil. Byl na druhou stranu ale rád, že ho opravdu nepokousal.
"Náměsíčníku, omlouval ses mi už milionkrát. Nemůžeš za to, když seš vlkodlak, tak se prostě neovládáš. Neboj, neberu si to osoběně. " ušklíbl se Sirius. "Furt lepší, že sem nasadil svůj krk a dopadlo to takhle, než aby se něco stalo těm mudlům. To by bylo hodně těžký. "
"Zkusím promluvit s tvým léčitelem. Myslím, že zítra by tě už mohli pustit. " mrkla na něj Lily.
"To doufám, už fakt nevim, co tady mám dělat. " přikývl Sirius. "Sou nějaký novinky? "
"Myslíš ohledně Voldemorta? " nadhodil James. "Schůzku sme zatím žádnou neměli, takže si o nic nepřišel. "
"To je dobře, protože kdybych přišel o nějakou bitku se Smrtijedama, to bych už byl opravdu hodně naštvanej. " zasmál se Sirius.
"Propustili mě z práce. " ozval se po chvíli Remus.
"Cože? " vyhrkli všichni jednohlasně. To byla tedy novinka.
"Proč? " nechápala Lily.
"To nevim, neuvedli ani důvod. Myslim si ale, že je to kvůli tomu, kdo nebo spíš co sem. " pokrčil Remus rameny. Nevypadal kdo ví jak sklíčeně, ale do zpěvu mu určitě taky nebylo.
"Jak se to mohli dozvědět? " vyptával se Peter.
"To opravdu nevim. Nemůžu ale říct, že bych to nečekal. Někdo jako já si hledá a udržuje práci těžko. Sice na pohovoru nehlásim, že sem vlkodlak a v životopise to taky nemám, ale občas se to nějako dozvědět můžou. "
"Jak tě ale můžou kvůli něčemu takovýmu propustit? Vždyť vlkodlakem jsem jenom jednou za měsíc a jenom v noci. V práci ti to nijak nepřekaží. Mimo to, seš chytrej, nadanej a vůbec. " rozčilovala se Lily nad tak velkou nespravedlností.
"Na takový jako sem já lidi prostě koukaj jinak. Bojej se mě, i když jim technicky vzato ublížit nemůžu. S tim sem se ale smířil už dávno, že to takhle v mým životě bude. Jen sem nečekal, že to bude takhle brzo po škole a ještě zničeho nic. " mávl Remus rukou.
"Je to ale dost divný, že tě vykopli zrovna po tomhle incidentu. Jako by se to nějak dozvěděli. " dumal Sirius.
"To už je jedno. Zpátky mě nevezmou, takže jsem teď bez práce. " pokrčil Remus rameny.
"Dám ti kontakt na to knihkupectví, kde sem pracovala, třeba budou mít volný místo. " nabídla se s úsměvem Lily.
"Pokud bys nemohl práci sehnat a měl finanční problémy, můžeš se nastěhovat ke mně. U mě seš vždycky vítanej. " hlásil ihned Sirius ochotně.
"Díky, jste všichni moc hodný, snad se to nejdřív vyřeší. " usmál se Remus a v tuto chvíli byl velmi vděčný za to, jaké má skvělé kamarády.
-------------------------------
Do Anglie konečně dorazilo jaro. Pravé a teplé jaro. Všechno kvetlo, tráva voněla a stromy i květiny se osypávaly voňavými a čerstvými květy. Lilyina a Jamesova svatba byla v plném proudu. Její datum stanovili na desátého července a místem, kde se bude konat jejich svatba, stanovily zámek Dunrobin ve Skotsku. Byly tu nádherné zahrady a Lily vždy snila o tom, že bude mít svatbu venku. Skoro všechno již bylo zařízené. Zrovna začali posílat svatební oznámení a pozvánky.
Po dlouhém době měl Fénixův řád opět schůzi. Nejednalo se o žádnou akci nebo misi. Nesešli se ale přeci jenom více než měsíc. Jenom tak seděli u stolu a bavili se o tom, co je nebo by mohlo být nového. Byl tu i Severus Snape, který přinesl nějaké novinky od Voldemorta. Frank a Alice zase hlásili, že Hlídač Mozkomorů, který chtěl Voldemort ukrást, je stále v bezpečí na ministerstvu na oddělení bystrozorů. Oni sami ho občas hlídali, protože každý bystrozor měl službu, občas i v noci.
"Když už jsme se sešli, tak toho musíme využít. " zvedla se Lily a začala mluvit, když už bylo probráno vše, co probráno být mělo.
"Jak všichni víte, já a James jsme zasnoubení a budeme se brát. Proto jsme vám všem přinesli pozvánky na svatbu a doufáme, že přijdete. " promlouvala Lily a James mezitím obcházel všechny kolem stolu a podával jim obálky, ve kterých oznámení byla.
"To je milé. Za sebe říkám, že přijdu moc rád. " usmál se Brumbál šťastně. "Je krásné vidět, že i v těchto nelehkých dobách existuje taková krásná věc, jako je láska. "
"Dělej. " pošeptala Lily Jamesovi, když se k ní vrátil a jednu obálku ještě svíral v ruce.
"Já to neudělám. " protestoval James. Lily mu naštvaně začala tahat obálku z ruky.
"Snad sme se na tom domluvili. " procedila skrz zaťaté zuby a krotila se, aby nemluvila příliš nahlas a ostatní je neslyšeli.
"Já se na ničem nedomlouval, to ty ho chceš zvát. " protestoval Dvanácterák.
"Je to taky člen řádu a býval to můj kamarád. " odsekávala Lily a konečně se jí podažilo Jamese porazit. Pak s obálkou došla rovnou ke Snapeovi a podala mu ji.
"Je jen na tobě, jestli přijdeš a nebudu se divit, když ne. Podle mě je to ale slušnost, pozvat tě, když zveme celý řád. " promluvila k němu Lily.
"Nepotřebuju žádný slušnosti. " odsekl Snape chladně, ale obálku si vzal a rychle ji zasunul do pláště. Byl by vážně zázrak, kdyby na svatbu přišel, vzhledem k jeho vztahu s Jamesem.
"Zvát Srabuse, co tě to popadlo! " vyhrkl Sirius na Lily, když z porady odcházeli.
"No co, můžu si na svatbu pozvat koho chci. " pokrčila Lily rameny.
"Jo a ženich do toho očividně nemá co kecat. " ušklíbl se James ironicky a trochu naštvaně. Ať Snape ani nepomyslí na to, že by přišel. Osobně by ho vyprovodil ze zámeckých pozemků ven. Toho slizáka na tak významném dni nechce, ať je nebo není v řádu.
"Abys toho ještě nelitovala, holka. " upozornil ji obezřetně Sirius a měl z toho Snapeova pozvání hodně špatný pocit. Tady se ještě něco semele.
-------------------------------
Sirius měl noční směnu. Pracoval v baru, takže těch denních moc neměl. Byl to takový poměrně zapadlý bar v centru Londýna. Přes týden sem moc lidí nechodilo, o víkendech tu bylo ale docela narváno.
Dnes byla zrovna středa a za zatím celý večer od osmi do půlnoci tu bylo dohromady snad jen dvacet lidí. Na to byl Sirius ale už zvyklí a docela mu to i vyhovovalo. Věděl, že dneska si domů žádnou holku neodvede, to se mu poštěstilo vždy o víkendu.
Po půlnoci, zrovna když myl nějaké sklenice, se otevřely venkovní dveře a dovnitř vstoupila mladá pohledná blondýna. Sirius ji poznal hned. Sedla si na okraj baru, byla sama. Čekal, jestli si ho všimne, ale vůbec mu nevěnovala pozornost a očividně tak nespěchala na pití.
"Co ty tady v takovou pozdní hodinu? " ušklíbl se Sirius, když k ní přišel.
"No páni, co ty tady? " zírala na něj užasle Marlene McKinnonová.
"Co bys asi tak řekla? Sem tady na tahu a jen tak sem si zašel na druhou stranu baru. Jasně, že tady pracuju. " vrtěl Sirius pobaveně hlavou.
"Ani nevim, proč se tak divim, vždyť sme se přece o práci nikdy nebavili. Jen mě překvapuje, že máš mudlovskou práci, nic víc. " pokrčila rameny.
"Co si dáš k pití? "
"Gin s tonikem prosím. " usmála se Marlene a pozorovala Siriuse, jak odešel k regálu s alkoholem a s pěknou zručností naléval požadované pití. Ani ne za minutu už byl zpátky a sklenička stála před ní.
"Neodpověděla si mi na otázku. Co tady děláš tak pozdě? " dodal Sirius po chvíli, když oba mlčeli.
"Bydlim tady kousek a vracim se z práce. Nechtělo se mi ještě spát. Do tohohle baru sem dřív chodívala, ale už sem tady nejspíš dlouho nebyla, protože tos tady ještě nepracoval. " vysvětlovala. Očividně byla docela unavená a strhaná, ale i tak vypadala skvěle. Byla o pár let starší, ale tohle Siriusovi vůbec nevadilo.
"A jakou práci děláš? Něco v kouzelnickým oboru? " vyptával se Sirius dál. Jako barman byl ideální, rád si s lidmi povídal a dokázal poslouchat jejich problémy. Občas udělil i nějakou tu radu. A taky mu vůbec nevadilo alespoň naoko flirtovat se zákaznicemi, to by přece měl dělat aspoň trochu každý barman.
"Je i není. Sem asistentka manažera Holyheadských harpyjí. Je to vlastně kouzelnickej obor, ale moje práce je dost mudlovská, protože to obnáší dost papírování a podobnejch věcí. Nestěžuju si ale, je to fajn místo. " rozpovídala se Marlene.
"Páni, tak to sem netušil. To řekni Jamesovi a padne na bok. " zasmál se Sirius. Holyheadské harpyje je jedno z famfrpálových družstev Británie a Irska.
"Pamatuju si, že James byl ve famfrpále moc dobrej. Poslední roky sem ho sice nestihla, ale nepochybuju o tom, že se ještě zlepšil. " přikývla, jakože rozumí, proč by James z její práce byl nadšený.
"Jo, náš Jimmy, to je třída. Nejen, že vyhrál jako kapitán všechny poháry, ale v sedmáku mu věnovali plaketu v Pamětní síni, pro nejlepšího chytače všech dob. Samozřejmě jenom v Bradavicích, profíky v lize by asi nepředčil. "
"Škoda, mohl hrát profesionálně. Když má takový ocenění, dost se divim, že se mu nějakej tým neozval sám. Oni Bradavice dost sledujou. " divila se Marlene.
"Nejspíš je krize nebo tak něco. " pokrčil Sirius rameny.
"Jo, to je pravda. Na famfrpál už nechodí tolik lidí, kvůli tomu, co se děje. Bojej se. Voldemort by mohl vyhodit do povětří třeba celej stadion a bylo by tisíce obětí. Teď lidi z branže myslej na jiný věci než na nový talenty. " přisvědčila Marlene a okomentovala situaci dnešní doby.
"Myslim, že na ministerstvu je taky spokojenej. " mávl Sirius rukou. Na chvíli odeběhl, aby obsloužil pár zákazníků, kteří v baru byli. Ti už chtěli zaplatit a chvíli poté odešli. Marlene a Sirius zůstali v baru sami.
"V kolik zavíráš? " zajímala se blondýna.
"Dneska už v jednu. " podíval se na hodinky Sirius. "Koukám, že to je už za půl hodiny. "
"Tak já ti tady zbylou půlhodinu budu dělat společnost, ať ti to uteče. " usmála se Marlene a dali se dalšího povídání. Povídali si snad hodinu, až potom zaregistrovali, že už je dávno po zavíračce.
"Páni, trochu sem to přepískla. " smála se Marlene, ale nevadilo jí to. Dobře se se Siriusem pobavila a aspoň trochu si zpestřila tu každodenní rutinu a nudu.
"Vstáváš brzo do práce? "
"To ne, vlastně do konce tejdne nejdu vůbec. To není zas tak náročná práce, i když teď už začíná sezóna, tak to bude krušnější. Na druhou stranu v zimě mám skoro úplně pokoj a do práce moc nechodim. " mávla nad tím rukou. Rozloučili se, Sirius trochu poklidil, zamkl a potom se každý rozešel k sobě domů. Sirius se přemístil rovnou před barem a Marlene to vzala pěšky, bydlela jen čtyři ulice odtud.
*
Zpočátku se Marlene v baru za Siriusem ukazovala jenom občas. Bylo to většinou ve všední dny, kdy neměl bar moc zákazníků. Postupem času se ale frekvence jejích návštěv zvýšila, až tam trávila každý večer, lépe řečeno noc.
O víkendu chodila jen málo, když už tak až před zavíračkou, kdy už nebylo v baru moc lidí. Ve všední dny chodila každý den a zdržovala se tu i několik hodin, například od devíti až do jedné, kdy Sirius zavíral. Neměl samozřejmě služby pořád, ale Marlene už si jeho rozpis pamatovala, takže pokaždé, když tam byl on, ona přišla taky.
Pořád zjišťovali, že mají spoustu společných témat. Dokázali se bavit téměř úplně o všem, od největších blbostí až po nejzávažnější témata. Nikdy mezi nimi nezavládlo dlouho ticho a rychle se zpřátelili.
"Páni, vypadám už jak alkoholik. " zasmála se Marlene, když opět jednoho dne seděla u baru naproti Siriusovi.
"Ale ne, sem moc lidí dvakrát nepřijde, takže tě tady nikdo víckrát neviděl. " uklidňoval ji s úšklebkem Sirius.
"I kdyby, tak co. Baví mě to tady s tebou a aspoň nesedim doma a nenudim se. " mávla rukou a dala tak jasně najevo, že jí je názor ostatních jedno.
"Akorát bys mě občas mohl pozvat na účet podniku, protože už sem tady propila takových peněz. Navíc, musim častějc chodit ke Gringottovým rozměňovat Galeony na mudlovský libry. " rýpla si o něj provokativně Marlene.
"Dobře teda, tady máš jeden drink na účet barmana. " podal ji Sirius hned jeden míchaný drink, se dvěma brčky a dokonce deštníčkem.
"Tak děkuju. " usmála se Marlene a s chutí se napila.
"Docela ti i závidim, máš takovou pohodovou práci. " rozhlédla se kolem a povzdychla si. Ne, že by svojí práci neměla ráda, ale byla to vesměs nuda a jen byrokracie.
"Zejtra odpoledne je schůze řádu, víš o tom, že jo? " nadhodil Sirius.
"Jasně, dneska přišel patron. " přikývla.
"Tak to se tam nejspíš uvidíme. " usmál se Sirius. V baru už nikdo nebyl. Marlene si vyzula boty, aby si udělala pohodlí, vyhoupla se a posadila se na bar.
"Je mi tady s tebou fakt dobře. Už hodně dlouho sem se necejtila tak uvolněně. Pokaždý, když jdu s práce, těšim se, až za tebou večer zase zajdu. Seš super. " začala Marlene z trošku jiného soudku a usrkla si drinku.
"Já sem moc rád, že sem chodíš. Tahle práce není zas takový terno, taky se tady nudim. Jenže vim, že přijdeš ty, tak sem hnedka šťastnější. " oplatil ji Sirius stejnou mincí. Myslel to vážně. Obvykle takovéhle řeči vedl jenom proto, aby dívky oblbnul a dostal je do postele. S Marlene to bylo ale jiné.
Chvíli nikdo z nich nic neříkal. Marlene seděla na baru a cucala nápoj a Sirius stál naproti ní. Pak se k ní najednou sklonil a políbil ji. Byl to krátký a pomalý polibek. Pak se od ní odtrhnul a čekal, jak zareaguje. Chtěl jí nechat prostor k tomu, aby mu ho buď oplatila, nebo mu vrazila facku a odešla.
K jeho radosti udělala naštěstí to první. Políbila ho. Tentokrát už to bylo vášnivější. V tom polibku bylo plno touhy, která se v nich poslední dny hromadila. Ani jeden z nich si to předtím neuvědomil, ale ve skutečnosti po sobě strašně toužili. Přitahovali se jak dva magnety, pořádně to mezi nimi jiskřilo a skvěle si rozuměli.
Sirius pomalu stáhl Marlene k sobě za bar a držel ji v náručí. Pořád se líbali a nemohli se od sebe vůbec odtrhnout.
"Půjdeme ke mně? " nadhodil Sirius, když se od sebe na chvíli odtrhli, aby popadli dech. Marlene přikývla. Sirius nechal bar, tak jak byl, jenom zamkl a pak se spolu přemístili do jeho bytu. Měl jenom malou garsonku, takže postel měl přímo kousek od dveří. Došli k ní, za cesty ze sebe shazovali kusy oblečení a pak už se oba svalili do peřin.
*
"No, uvidíme se za pár hodin. " loučila se Marlene se Siriusem druhý den ráno. Ještě se k němu naklonila, aby ho políbila.
"Bylo to moc hezký. " zašeptal Sirius a strhl ji zpátky k sobě. Marlene zapištěla a smála se.
"Musím jít, za hodinu máme poradu, tak se musím doma ještě trochu zkulturnit. Uvidíme se na schůzi řádu. " vymanila se Marlene z jeho sevření a dala se už doopravdy na odchod. Vůbec se jí nechtělo, ale musela.
Naposledy si zamávali a pak už za sebou Marlene zavřela dveře. Sirius ještě chvíli zůstal ležet v posteli a jen tak se válel. Měl opravdu dobrou náladu a pitomě se culil. Potom si uvědomil, že to pro něj nebyla jen tak obyčejná noc, kterých zažil už desítky. Možná se úplně poprvé zamiloval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domeenika Domeenika | 29. ledna 2013 v 19:14 | Reagovat

Huste ako sa tam pohadali koli Srabusovi, dufam ze im nepokazi svatbu :P
A Sirius ten ma najeko vela energie na to ze bol taky doriadeny. A jak sa dal do "kopy" s Marlen to bolo krasne, ako tam ostavala sediet koli nemu :D
A Remus, chudak, ze prisiel o pracu, a ma super kamosov :D
Sa tesim na dalsiu kapcu :D
A diki ze si si na tuto nasla cas, ten tyzden bol naozaj hrozostrasny :P

2 K. K. | 29. ledna 2013 v 21:34 | Reagovat

Tahle povídka je fakt dobrá. Kapitolka byla taková správně oddechová, přesně něco, co jsem teď potřebovala. Pár posledních dní mám fakt krizi, takže kapitola přišla vhod. Díky za ni. :-)
Marlene vypadá jako milá holka, snad jim to se Siriusem nějakou dobu vydrží. Fandím jim. :-D A Remuse mi je líto, na něm je fakt dobře ukázáno, že ve společnosti, ať už té reálné a nebo do značné míry i té knižní nebo povídkové, to má každý, kdo se byť jen trochu liší, o dost těší než ten "normální" zbytek... BTW: plánuješ mu nabrnknout taky nějakou slečnu, aby si taky užil nějaký štěstí?

3 Ronnie Ronnie | Web | 1. února 2013 v 18:51 | Reagovat

Doufám, že jim Srabu nezkazí tu svatbu. To by nebylo moc dobrý :-D Ten Siriusův pocit bude asi oprávněný. :-)
To s tou Remusovou prací mě fakt mrzí. Je to hodnej, milej chlap a tohle si fakt nezaslouží. No, ale snad něco najde :-)
Sirius a Marlene? Krásný "pár"! Jsem ráda, že to mezi nimi jiskří a je jen otázkou času, kdy budou spolu :D Že by se Sirius taky zamiloval je dost možný. Vlastně je to pravděbodobný :D Jsem ráda, že jsou všichni šťastní :D Těším se na další kapitolu a tahle byla úplně super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama