Everybody should have his own world...

6. kapitola - Pohotový James

17. ledna 2013 v 8:37 | Maggdinka |  *Temné časy*
Nová kapitola k Temným časům je tu. Sama se divím a musím se pochválit, že i když mám zkoušky a (docela) se učím, že ještě stíhám tolik psát a tak často přidávat. Měla bych sama sobě dát metál :-D Moc děkuju za komentáře k předchozí kapitole, moc mě potěšili a pochopila jsem, že se vám kapitola líbila.

Tahle kapitola už nebude tak uvolněná, jako ta předchozí. Na druhou stranu se tak úplně nebude zabývat Smrtijedy a Fénixovým řádem. Zlo a temnota tu bude, ale tak trochu jiným způsobem, tak doufám, že to oceníte a bude se vám to líbit. V téhle povídce se pokusím vystihnout všechny možné aspekty toho, jak to asi za první éry Voldemorta mohlo vypadat. Buď jak nám to třeba naznačila JKR v knihách, nebo jak si to já sama představuju. Pevně věřím, že mě odměníte super dlouhými komentáři a hlavně, že si kapitolu užijete a bude se vám skvěle číst. Užívejte si života, zvládněte první pololetí (semestr) školy a přežijte zimu...Vaše Maggdinka♥



Pohotový James

"Dneska jdu na noční, takže se nediv, kde sem, až přijdeš domů. " oznamovala Lily Jamesovi ve dveřích.
"Já myslel, že ještě noční nemáš. " divil se James. Lily se přeci jenom pořád zaučovala, takže nebyla opravdová zdravotní asistentka.
"Jo, jenže teď se ledacos mění. Poslední dobou přibývá zraněných, proto je potřeba, aby přes den i v noci mělo službu víc lidí, než obvykle. " povzdychla si Lily. Situace v Británii se začínala pomalu projevovat už i u Svatého Munga, což bylo špatné.
"Tak hlavně na sebe dávej pozor. " políbil ji James na čelo.
"Večeři budeš mít v ledničce, tak si jí pak jenom ohřej. " křikla na něj ještě Lily, když už se chystal přemístit.
"Seš vážně zlato. Nemusíš pro mě ale vyvařovat, když sama půjdeš potom pracovat. Já bych se něčím nakrmil. " zasmál se James. Lily byla tak strašně hodná.
"Myslíš, že bych pro tebe vyvařovala? Ne, sama si teď budu dělat oběd, tak udělám dvě porce, abys měl na večeři. " rozesmála se Lily.
"Já věděl, že nebudeš až tak obětavá a perfektní. " vtipkoval James, znovu přistoupil ke dveřím a svoji nastávající pořádně políbil. Miloval ji snad den ode dne víc. Pak už se konečně přemístil do práce.
Na ministerstvu kouzel nebyla prozatím žádná ochranná opatření, proto se kdokoliv mohl přemístit přímo do átria. James to tak dělal taky. Přemisťování nebylo sice kdo ví jak příjemné, ale aspoň nebyl špinavý od sazí, jako po přemístění pomocí letaxu.
Jakmile se objevil v hale, poznal, že se něco děje. Byl tu neuvěřitelný frmol a přišlo mu, že je tu daleko víc kouzelníků a čarodějek, než obvykle. Navíc všichni tak nějak spěchali a chovali se dost zvláštně.
Šel k výtahům a rozhlížel se kolem, jestli nezahlédne nějakou známou tvář, aby se mohl zeptat, co se tu sakra děje. Nebyl ale úspěšný, proto nastoupil do výtahu. Bylo tu s ním dalších asi deset lidí, proto jeli nejdřív nahoru. On pracoval na odboru záhad, který byl dole, ale neměl tak úplně pevnou pracovní dobu. Jestli se o pár minut opozdí, vůbec nic se nestane.
"Ahoj Jamesi. " ozval se vedle něj hlas. Vythrkl se ze zamyšlení a zaregistroval, že vedle něj stojí Alice. Právě k němu přistoupila, protože byli v patře, kde je oddělení bystrozorů.
"Prosím tě Alice, ty to budeš vědět. Co se to děje? Všichni kolem lítaj jak pominutí. " spustil James. Byli ve výtahu sami, takže mohli mluvit naprosto bez obav. Alice zmáčkla tlačítko a James si všiml, že jede taky dolů.
"Nastaly problémy. Henry Johanes, můj kolega, on se pokusil ukrást něco z odboru záhad. V noci. Naštěstí tam šel zrovna noční hlídač, tak se o něj postaral. " vysvětlovala rychle Alice.
"Počkej, proč by tam chtěl bystrozor něco ukrást? A co? " nechápal James.
"Co, to nevíme. Na odboru záhad je hodně podivností a ty sám to asi dobře víš. Jistý ale je, když sme ho vyslýchali a zkoumali, zjistili sme, že byl pod kletbou império. " vyprávě Alice kvapně. Konečně dojeli dolů a společně vystoupili.
"No a víš, kdo tyhle kletby rád používá. " dodala.
"Voldemort. " hlesl James.
"Jo. Začíná to bejt dost zlý. Voldemort se pomalu infiltruje na ministerstvo a to rozhodně není dobře. Ministr se samozřejmě snaží dělat jakoby nic. Teď jdu na odbor, ostatní tam už jsou. Pokoušíme se zjistit, o co Voldemotrovi šlo a pro co sem Johanese posílal. " mluvila Alice rychle za chůze. James jí otevřel dveře a objevili se k kruhovité místnosti s desítkami dveří. Místnost se okamžitě začala točit. Alice začala používat různá kouzla, aby zjistila, kde její kolegové jsou. Nebyla ale moc úspěšná.
"Řekni, kam potřebuješ. " přerušil ji James.
"Všichni by měli být v nekonečném sále, tam kradl. "
"Tudy. " přistoupil James k jedněm dveřím a otevřel je. Ihned uviděli ostatní bystrozory.
"Díky, mohlo mě napadnout, že když tu pracuješ, víš odkud jsou jaký dveře. " usmála se Alice.
"Kdybyste něco potřebovali, stačí říct. " křikl na ni James, když odcházela za svými kolegy.
"Jasně. " křikla za ním zpátky Alice a přátelsky mu zamávala.
James vešel do jiných dveří. Byli to jediné dveře, kde nebylo nic záhadného, ani tajemného. Byly tu kanceláře pracovníků odboru záhad. I James měl svoji vlastní, i když tu dělal zatím jenom asistenta. Na odboru záhad nepracovalo moc lidí, nikdo se do téhle práce moc nehrnul. Čas od času se tu stala nějaká nehoda a hodně kouzelníků a čarodějek proto věřilo, že tenhle odbor je prokletý a špatný. James ničemu z toho nevěřil, měl rád záhadné věci a miloval nejrůznější výzvu. Měl prostě sportovního a bojového ducha, to mu asi zůstalo od hraní famfrpálu.
"Ahoj Jamesi, tak už si to slyšel? " pozdravila ho jedna z kolegyň.
"Čau Caisy, jo zrovna sem mluvil s Alice Longbottomovou od bystrozorů. " přikývl James a odložil si kabát na věšák. Kanceláře všech pracovníků nebyly moc izolované, proto spolu mohli jednoduše komunikovat.
"Všichni se tu snaží teď přijít na to, co chtěl Henry Johanes ukrást. Je to ale dost těžký, jelikož v nekonečným sále je dost podivností. Taky je dost možný, že si spletl dveře, což není zas tak těžký, pro někoho, kdo tady nepracuje. " vybvaovala se s ním Caisy a opřela se o zárubeň dveří. Byla to moc pěkná a šikovná čarodějka. Nebyla jedna z těch hlavních, byla taky dost mladá. Oproti Jamesovi už byla starší, ale i tak jí bylo teprve pětadvacet let.
"No, jestli to bylo něco pro Voldemorta, musíme uvažovat nad tím, co by pro něj z tohohle odboru mohlo mít cenu. " dumal James.
"Tady je tolik věcí, že by pro něj mohlo mít cenu téměř cokoliv. Sice tady nepracuješ dlouho, ale víš, že tady je dost důležitých a nebezpečných věcí, který by se mu mohly hodit. Na našem odboru je schováno hodně podivných a zároveň důležitých věcí. " pokrčila Caisy rameny.
"Caisy, pusť potřebuje tě Theodor u lektvarů. " nakoukl do Jamesovi kanceláře Tom Houston. Byl to jeden z vedoucích pracovníků. Byl už docela v letech a byl velice moudrý, ale zároveň férový a skvělý šéf. James a Caisy byli víceméně pod ním.
"Už letím. " přikývla Caisy a odeběhla pryč.
"Jamesi, tebe bych potřeboval v nekonečným sále. Potřebuju, abys zapisoval to vyšetřování a kdyžtak se i snažil přijít na to, co mohlo buď zmizet, nebo být na špatným místě. Vím, že tady nepracuješ dlouho, ale stejně. " otočil se šéf potom na Pottera.
"Jasně. " James se zvedl, vzal si s sebou pergamen a brk a šel za Houstonem. V nekonečném sále bylo asi deset bystrozorů a náměstek ministra. Ministr samotný tu ale nebyl. James se kývnutím pozdravil s Frankem a usmál se na Alice. Na ministerstvu nikdo nevěděl, že se znají nějak blíž a pro Fénixův řád bude nejlepší, když to ani nikdo nebude vědět.
"Neviditelný prášek je na místě. " hlásil jeden člověk, byl to jeden z Jamesových kolegů.
"Na co by jim byl neviditelný prášek, když existují pláště a kouzla? " oponovoval jeden z bystrozorů.
"Neviditelný prášek je nejúčinnějším zneviditelňovacím prostředkem, pokud samozřejmě nepočítám pravé neviditelné pláště. " vysvětloval Ed Stormy, onen Jamesův kolega.
"Nás zajímá něco, co by Voldemort opravdu moc chtěl. " vložila se do toho Alice. "Nenapadá vás něco? Já vím, že nekonečný sál je opravdu velký a je tu hodně nejrůznějších podivností, ale když se trošku vžijete to přemýšlení Voldemorta, co byste chtěli? "
"Tak hele, já nejsem bystrozor, abych se dokázal vžívat do něčího přemejšlení. Kdybych to dokázal, netvrdnul bych tady, ale seděl bych s váma nahoře v kanclu. " odsekl Ed trochu neslušně.
"Co třeba Mocná exploze? " ozval se James. Všichni se podívali na něj. "Pokud vím, tak je to hmota, která způsobuje opravdu velký škody a velký výbuchy. Voldemort každou chvíli něco vyhazuje do povětší a škodí. "
"Tvoje uvažování se mi líbí, chlapče. " ukázal na něj prstem jeden ze starších a zkušených bystrozorů.
"Povídám se po tom. " navrhl se Ed a zmizel v sále, kdesi vzadu ve tmě. Bylo tu mnoho polic s nejrůznějšími podivnými předměty. Nejvíce podivných věcí skladovalo ministerstvo právě v tomto sále.
"Mocná exploze je na místě. " hlásil Ed Stormy odněkud z dálky. Všichni trochu zklamaně vydechli. Tohle bude nejspíš práce na hodně dlouho.
Jamesův šéf přinesl seznamy věcí, které v tomto sále jsou a celé dopoledne je hledali a kontrolovali, zda jsou na místě. Předmět nemusí být ukradený, stačí kdyby byl, tam kde nemá. Bylo by hned jasné, že právě to chtěl Henry Johanes ukrást.
Bylo už sedm večer. James tu byl už přes čas a pokud nenajdou žádnou stopu, nejspíš tady skejsne hodně dlouho. Seznamy projeli už všechny, ale vše bylo na svých místech, natož aby něco chybělo.
"Počkat a co Hlídač Mozkomorů? " vyhrkl najednou James. Tohle mu najednou docvaklo, ani nevěděl jak.
"Co? " nechápal Ed.
"No Hlídač Mozkomorů. Tome, vždyť jsi říkal, že je to tady taky, ale není to v seznamech, protože to je až moc přísně tajný. " otočil se James na svého šéfa.
"To máš pravdu, sakra. " přikývl Tom Houston. Hlídač mozkomorů bylo zařízení, které zajišťovalo, aby mozkomoři byli věrní ministerstvu. Je pořád zapnuté a naladěné na frekvenci ministerstva. Kdyby se vypnulo, mozkomoři by si dělali, co by chtěli. Kdyby tohle zařízení padlo do rukou Voldemorta, mohl by frekvenci přeladit a oni by tak byli věrní jemu a naprosto by je ovládal.
"Kde to je? " vyzvídal hlavní bystrozor. Tom rychle běžel dozadu. Hlídač mozkomorů byl v uzamčené skříňce nahoře na jedné polici.
"Je tady, ale není na svým obvyklým místě. " hlásil Jamesův šéf. Tak o tohle Voldemortovi, který ovládal Johanese, šlo.
"Dává to smysl. Kdyby mozkomory ovládal Voldemort, byl by ještě daleko silnější a lidi by byli ve větším nebezpečí. Hlavně mudlové, protože je nemůžou vidět, a proto se nemůžou ani nijak bránit. " přemýšlel Frank Longbottom.
"Hlavní je, že přišel hlídač a Henry to nemohl odnést. " hodnotila situaci Alice.
"Skvělý postřeh, pane Pottere. Máte velice dobrou paměť a uvažování. " pochválil Jamese hlavní bystrozor.
"Dobrá práce. " usmála se na něj Alice a kývla na něj.
"Nemůžeme to nechat tady. Vezmeme si to na naše oddělení a nepřetržitě se to bude hlídat. Udělám rozpis služeb, musí u toho někdo být i v noci. " rozhodoval ihned pan Randy Wilson, vedoucí oddělení bystrozorů. Všichni Jamesovi gratulovali a pak se pomalu rozešli. James konečně mohl jít domů. Byl na sebe pyšný, ale nejvíce se těšil, až se konečně pořádně nají a dá si horkou sprchu.
----------------------------------
Začátkem dubna se konala další schůze Fénixova řádu. Podle všeho nešlo o nic naléhavého, co by se týkalo nějaké akce, ale Brumbál je i přes to svolal.
"Jamesi, slyšel jsem o tvém pohotovém zákroku na ministerstvu. To bylo skvělé. " pochválil na začátek Brumbál Jamese.
"To nic nebylo. " mávl rukou James skromně, ale chvála mu dělala i tak dobře.
"Vedl si fantasticky. Je tam půl roku, ale byl daleko lepší, než ty páprdové, co jsou tam roky. " přisadila si i Alice. Chvíli se o tomto incidentu bavili, protože pár lidí nevědělo, o co jde.
"Myslím, že bychom mohli přejít k věci. " ukončil Brumbál toto téma a dál se chtěl věnovat pouze tomu, kvůli čemu byli všichni tady.
"Svolal jsem vás dnes sem, protože si myslím, že byste měli pořádně poznat Toma Raddlea. " začal Brumbál mluvit?
"Kdo je Tom Raddle? " nechápala Lily a skočila mu do řeči.
"No Voldemort. Snad jste si nemysleli, že Lord Voldemort je jeho pravé jméno. Tohle jméno si dal on sám až když se začal pokoušet ovládnout svět. " usmál se profesor.
"Myslím, že ho znám poměrně dobře. Znám ho ovšem z mladých a poměrně nevinných let. Je to nějakých třicet let, co jsem Toma poznal. " pokračoval v promluvě.
"Počkat, vy jste ho učil? " přerušila ho tentokrát Marlene. Tohle povídání se asi bez četného vysvětlování neobejde.
"Jistě. Samozřejmě, že chodil do Bradavic. Věřte tomu, nebo ne, i on byl kdysi malý jedenáctiletý chlapec, kterému nasadili moudrý klobouk. Nezjevil se zničeho nic, byl také jenom dítě. " zasmál se Brumbál. Kolem Voldemorta můžou vzniknout mýty a tak se není čemu divit, že si nikdo neuvědomuje, že má nějakou minulost.
"Prosím teď, abyste mě nepřerušovali. Když se odmlčím, můžete klást případné otázky. " dodal ještě a pak už mohl nerušeně mluvit.
"Toma jsem poznal, když mu bylo jedenáct. Vyrůstal v sirotčinci a já osobně jsem mu šel oznámit, že je přijat do Bradavic. Jeho matka pochází ze staré kouzelnické rodiny, ale zamilovala se do mudla. Ten ji opustil a ona porodila v Londýně. Poté zemřela a Tom vyrůstal v sirotčinci. O kouzlech neměl ani ponětí. Rodina Gauntových, odkud pocházela jeho matka, byla přímou linií Salazara Zmijozela. Voldemort je proto Zmijozelův dědic. Proto dokáže mluvit s hady a přirozeně tíhne k černé magii. " začal Brumbál povídat a nechal prostor pro případné otázky.
"Chcete říct, že Voldemort má vlastně smíšenou krev? " vydechl Sirius a ironicky se rozesmál. "Tak to je gól a zrovna on hlásá čistotu kouzelnický krve. Zajímalo by mě, jestli to o něm věděj i ty jeho poskoci. "
"Ano Voldemort je skutečně smíšené krve. Samozřejmě to nepřiznává. Považuje se pouze za potomka Zmijozela. " přikývl Brumbál.
"Ve škole byl Tom velice nadaný. Byl bystrý, chytrý a slušný. Nikdy nedělal problémy. Už tehdy mi na něm něco nesedělo a trochu jsem se bál toho, co dřímá uvnitř. Když byl v jednom z vyšších ročníků, někdo otevřel Tajemnou Komnaty Salazara Zmijozela a vypustil tak Baziliška. O této legendě jste určitě všichni slyšeli, takže vám nemusím vysvětlovat, co to znamená. Tenkrát vyloučili Hagrida. Já ale podezíral Toma. Nikdy mu ale vina prokázána nebyla. Trochu jsem se začal zajímat o jeho minulost a právě v té době jsem se dozvěděl, čí potomek to je. Poté jsem už neměl pochyb, že komnatu otevřel on. Kdo jiný by to dokázal lépe, než prapotomek Salazara. " vypravoval Brumbál dál, jako by to byla nějaká pohádka nebo poutavý příběh.
"Takže tajemná komnata není kec? " vyhrkl James, když se ředitel na chvíli odmlčel.
"Kdyby ses zajímal o historii Bradavic, věděl bys, že není. " napomenula ho trochu přísně Lily.
"Poměrně nedáno jsem se dozvěděl, že chvíli po škole zabil Tom svého otce a jeho rodiče. To jsem do nedávna vůbec netušil. " dodal Brumbál.
"Pane profesore, říkal jste, že jste za ním šel do sirotčince. Poznal jste to v něm už tehdy? " otázala se zajímavě Lily.
"Že to bude nejnebezpečnější čaroděj všech dob? Ne, nevěděl. Už tenkrát jsem v něm viděl něco špatného a trochu zvrhlého. Byl teprve ale jenom dítě a vyrůstal v sirotčinci, takže jsem v tom nic moc neviděl. Všechno se to začalo projevovat až potom. " odpověděl.
"Při vší úctě, říkáte, že byl chytrej a nadanej. To je nejspíš jasný, protože by neovládal kouzla tak, jak ovládá. Sice jsem se s ním ještě nesetkal, nepřijde mi ale, že by byl nějak inteligentní. Je prostě jen zlej. " vložil se do toho James.
"Ano, myslím, že touha po ovládnutí světa a nenávist mudlů převýšila inteligenci. Ale jak říkám, ve Voldemortovi bylo zlo zakořeněné už od malička. Těžko tomu šlo asi zabránit. Možná, že kdybychom ve škole tušili, co se z něho vyklube, věnovali bychom mu více pozornosti. On byl ale vždy nenápadný a tichý, neměl oplétačky se školním řádem. Byl dokonce prefekt a primus. " zamyslel se ředitel.
"No vidíte. On byl hodnej a neporušoval řád a co se z něj vyklubalo. My sme ho porušovali a všichni učitelé jen nadávali. Jaký sme teď dobráci! " zařethal se Sirius. Všichni se od srdce rozesmáli.
"To je pravda, Siriusi, pravda. " přikývl Brumbál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LilyE LilyE | Web | 17. ledna 2013 v 11:40 | Reagovat

Krásná kapitola. James je hodně dobrý. Jak přišel na ten Hlídač mozkomorů a bylo to správně... Je to fakt borec :D
Je to ale neuvěřitelný. Když si člověk vezme Voldyho, tak prostě nejde říct, že on byl taky jenom děcko. Ale ta exploze by se mu taky hodila. Mohl by tak zmasakrovat strašně moc lidí, zabiják jeden.
Je krásný vědět, že v tak kruté době existuje něco takového jako láska. James s Lily jsou toho zářným příkladem. :-)
Už se strašně těším na další kapitolu, tahle byla prostě supeeer :D

2 Leonie Leonie | 17. ledna 2013 v 13:38 | Reagovat

Tahle kapitola se mi zdála fajn odpočinková. Taková ta seznamovací, kdy se dovíte informace, které jsou důležité, proběhne nějaká menší akce a zároveň se tam nevyskytuje žádné bitka a podobně. Líbil se mi Siriusův názor na věc, že to jaký byl člověk když byl mladý, nemusí nutně znamenat, jaký bude v dospělosti.

3 Domeenika Domeenika | 17. ledna 2013 v 22:23 | Reagovat

Krasna pokojna kapitolka :D
James sa vytiahol na odbore zahad :D
A ten krasny zaver so Siriusom, ze aky boli na skole a teraz su z nich dobraci :D Krasne, som sa na tom nasmiala :D
Super kapca, uz teraz sa tesim na dalsiu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama