Everybody should have his own world...

34.kapitola - Relaxační dovolená

29. prosince 2012 v 19:21 | Maggdinka |  * Elita Bradavic 2 *
Poslední kapitola tohoto roku je tu a doufám, že jste rádi, že to ukončuje právě Elita Bradavic. Není to nic slavnostního nebo ujetýho, přece jenom v minulé kapitole Sam umřel taťka. I tak ale pevně doufám, že si kapitolu užijete co nejvíc a budete komentovat.

Do nového roku 2013 vám přeju jenom to nejlepší. Hodně štěstí, zdraví, lásky a úspěchů. Ať se vám v životě na třináctka neprojeví :-) Já sama mám předsevzetí, co nejvíce psát, jak jenom mi to čas a škola dovolí. Doteď jsem to ale zvládala docela dobře (a to jsem maturovala a nastoupila na VŠ), proto to v dalším roce bude snad jen lepší. Mějte se krásně a prosím o komentáře...Vaše Maggdinka♥



Relaxační dovolená

Pohřeb se konal v pátek. Bylo to moc hezký, taťkovi by se to určitě líbilo. Musim se přiznat, že sem se neubránila slzám. Skoro celou dobu sem se držela, ale jak sme vyšli z obřadní síně, prostě sem to ze sebe pustila. Teta Amy, taťkova ségra mě utěšovala. Když sme potom byli na hřbitově a rakev zajížděla do země, stáli sme tam s mamkou a ségrou a navzájem sme se objímali. Už sme zbyly v rodině jenom my tři ženský.
O víkendu sem si vyřizovala pár svejch věcí a v neděli sem jela do Bradavic. Nejdřív sem zašla za Brumbálem, abych si s ním promluvila a vyřídila s ním svoji žádost a pak sem šla do našeho pokoje. Bylo odpoledne a holky tam kupodivu všechny byly.
"Tak jak seš na tom? " vyzvídala Emma, hned jak sem přišla. Všechny se kolem mě seběhly, soucitně mě objímaly a kondolovaly mi. Šli sme za klukama do Nebelvíru, chtěla sem jim to všem říct naráz. Vyzvedly sme teda Poberty a šli sme ven. Bylo hezky a teplo, tak proč hnít v hradě.
"Vypadáš dobře. " usmál se Sirius a objal mě kolem ramen.
"Ty taky nevypadáš blbě. " ušklíbla sem se.
"Je to dobrý, je pořád stejná. " zasmál se Sirius a docela úlevně na mě koukal. Si myslel, že odteď budu studenej čumák? Neříkám, že mě ta událost nezměnila, za posledních pár dní sem dospěla víc, než za poslední tři roky, ale přece sem to pořád já.
"Půjčím ti všechny zápisky, hned jak přijdem nahoru. " ujišťovala mě Lily.
"Jo díky, to počká. " mávla sem rukou. Teďka mám na programu trochu jiný věci.
"Hlavně že seš už zpátky, bez tebe tady byla nuda. " radovala se Emma. Se divim, že si všimla, když pořád trávila poslední měsíce čas jenom s Mikem. Nechci jí to vyčítat, maj se rádi, no to chápu, ale i tak nemusí prdět na kamarádku. Pak mi najednou umře táta a ona obrátí, takovej soucit nepotřebuju.
"Jedu do Ameriky. " vyhrkla sem.
"Cože? " nechápala Sarah.
"Před pár dny sem si skypovala s Loganem. Od pondělka maj od školy dva tejdny volno, aby se mohli učit na OVCE. Už sem to dohodla s Brumbálem, dovolil mi to. Ještě přesně nevim, jak dlouho tam budu, ale minimálně tejden. " vylíčila sem jim všechny fakta.
"Takže nás zase opouštíš? " podíval se na mě zklamaně James.
"Musim odtud na chvíli vypadnout. Nemám nic proti vám nebo Bradavicím. Jenom myslim, že když chvíli budu zase v cizím prostředí, prospěje mi to. " podívala sem se na něj omluvně. Musim na chvíli vypadnout a vyčistit si hlavu a kde je pro to lepší místo než v Americe v Malibu někde na pláži nebo v bazéně?
"A co učení? Ani ne za měsíc sou zkoušky. " vyhrkla Lily. To by prostě nebyla naše Evansová, kdyby se nestarala zase o učení.
"Neboj, beru si tam učení a hodlám se pilně učit. Logan bude muset taky, takže mi ani nic jinýho nezbyde. Kdyby ses občas přemístila domů a naskenovala a poslala mi poznámky z hodin, byla bych ti vděčná. " podívala sem se na ni.
"Jasně. " usmála se souhlasně.
"Nechceš mě vzít s sebou? " žadonila Emma.
"To by asi neprošlo. Až ti zabijou Smrtijedi někoho z rodiny, pak ti to nejspíš Brumbál dovolí. " podívala sem se na ni. Všichni mlčeli, byla to nejspíš trochu trapně krutá poznámka. Nikomu samozřejmě nepřeju, aby mu někoho Smrtijedi nebo kdokoliv zabil.
"Hlavně si pořádně odpočiň. Až se vrátíš, zmákneme zkoušky a pořádně to tady ještě naposledy rozjedeme. " ušklíbl se Sirius. Tak to ať se hošan těší, to tady rozjedu tak, že takovou palbičku Bradavice ještě nezažily.
Chvíli sme pobyli venku a když se začalo ochlazovat a stmívat, šla sem si nahoru sbalit dalších pár věcí. Něco sem si vzala už v tejdnu, když sem jela domů, ale většinu věcí mám furt tady. Přece nemůžu jet do Ameriky jak nějakej nuzák.
Balila sem si, zatímco ostatní šli na večeři. Nechtělo se mi tam chodit, nehodlám poslouchat držkování a keci ostatních, že si v pohodě vykračuju po škole a pak si zase dva tejdny chybim. To fakt nepotřebuju.
Do pokoje přišel Sirius. Jako vždycky, znal naše heslo, takže se sem v pohodičce dostal. Ostatní ještě jedli.
"Přemístíš se? " vyzvídal.
"Jo, ale jdu ještě domů. Do Ameriky pojedu až zejtra, teď je Logan stejně ve škole. " informovala sem ho a házela do kufru pár posledních věcí.
"Půjdu tě vyprovodit za školní pozemky, abys nemusela sama. Navíc, kdo by ti pomohl s tím kufrem, kterej máš narvanej k prasknutí? " usmál se a sladce se nabízel.
"Samozřejmě, že Siriusek mi pomůže. " zacukrovala sem. Popadl můj kufr a šli sme. Vzali sme to normálně bránou a přes školní pozemky. Po cestě dolů sme potkávali lidi, který chodili z večeře. Všichni na nás divně čuměli. Asi myslej, že sem dostala vyhazov, to je sranda. Okamžitě sem navedla Siriuse, že kdyby se někdo ptal, ať jim vykládaj, že mě vyhodili za ten náš poslední žertík před velikonocema. Chci vidět ty překvapený ksichty, až se příští tejden vrátim.
"Tak se opatruj, Samy. Dávej na sebe pozor a pořádně si odpočiň. Zasloužíš si to. " podíval se na mě Sirius, když sme došli na hranice pozemků. Z jeho slov bych byla dojatá, nebejt to já.
"Ty dávej zase pozor tady na všechny. Nepřežila bych, kdybych ztratila ještě někoho dalšího. " podívala sem se na něj vážně. Si říkáte, že sem asi padlá na hlavu, co by se tady v Bradavicích komu tak mohlo stát. Jenže když přijdete o milovanýho člověka, začnete bejt trochu paranoidní a bát se úplně o všechny. Je to prostě takovej přirozenej reflex, protože už nechcete znova zažít tu bolest a utrpení.
"Neboj, budeme v pohodě. " objal mě Sirius. Já sem se k němu přitiskla úplně fest, protože jeho objetí mě tak uklidňovalo. Málem mi rozmačkal žebra, jak mě drtil, ale to mi nevadí, tak je to správně.
"Budu se na tebe těšit. " dodal, když sem se chystala s kufrem v ruce k přemístění.
"Já na tebe taky, Siriusku. " poslala sem mu jenom tak vzdušnej polibek. "Už zejtra ti pošlu z Ameriky sovu a budu doufat, že sem doletí dřív, než se vrátim. " zasmála sem se. Naposledy sme si zamávali a já se pak přemístila rovnou domů.
-----------------------------
"No ahoj krásko! " uvítal mě Logan, hned jak sem se u něj objevila. Skočila sem na něj a přátelsky sme se objali. Rozhlídla sem se kolem, minulý léto sme byli u Justina, Loganův dům sem ještě neviděla. No rozhodně se nemaj za co stydět. Je to taková ta moderní prosklená vila s velikánským bazénem, místem na grilování a domkem u bazénu. Tady si hold ty lidi žijou trochu jinak no. Ale co by se dalo taky jinýho čekat, když oba jeho rodiče pracujou u filmu.
"Jak ti je? " staral se, když mě vedl do domu, aby mě ubytoval.
"Už docela v pohodě. " usmála sem se pravdivě. "Ale sem moc ráda, že sem odtamtud mohla na chvíli vypadnout. Moc ti děkuju, že sis mě sem dobrovolně vzal. "
"Dost řečí a díků, sem moc rád, že tady seš. Aspoň se nebudu nudit a bude sranda. Stejně bych se dvacetčtyři hodin denně neučil a akorát se nudil. Navíc, rád pomůžu. " mával zběsile rukama, abych mu dala s těma řečma pokoj. Dovedl mě do pokoje pro hosty, kterej je hned vedle jeho.
"Tak se nějako ubytuj, třeba si trošku vyber a pak přijď za mnou. Budu sedět venku u bazénu. " oznámil mi a nechal mě samotnou.
Vybalila sem si věci do skříně a vydala se na průzkum baráku. Nakoukla sem do všech dveří, některý pokoje sem i podrobně prolezla. Říkejte si tomu drzost, nebo zvědavost, já tomu říkám poznávání prostředí. Jak často se vyskytnu v takovýmhle bejváku ne? Musim si to aspoň užít. Musim říct, že to tady maj fakt super. Všechno moderně zařízený, takovej styl se mi líbí. Neříkám, že Justinův barák se mi nelíbil, byl i daleko větší. Byl ale zařízenej sice taky luxusně, ale na mě moc tradičně. Mě se líbí přesně takovej moderní, minimalistickej a trochu strohej styl. To je šálek mýho kafe. Asi si Logana fakt vezmu, už jen kvůli tomuhle. Nemyslete si ale, že sem nějaká materialistická šlapka, muhehe.
Po prolezení domu sem šla na zahradu za Loganem. Je krásně, sice je "teprve" květen, ale tady slunce pálí jak blázen. Přesně moje gusto, já sem naprostej teplomil, to už ale o mě víte, že zimu nesnášim.
"Je docela i počasí na koupání, nechceš si skočit pro plavky a zaplavat si? " ptal se Logan, jako by mi četl myšlenky.
"No, nezní to tak špatně, ale plavat se mi moc nechce, na to sem moc líná. " zabručela sem. "Nějakej blonz bych ale nachytat mohla, po tý zimě sem bílá jak sejra. "
"Nemyslel sem plavat jako plavat. Měl sem na mysli, že vyndám a nafouknu lehátka, hodíme si je na vodu, namíchám nějakej drinček a budem jen tak vegetit. " ušklíbl se a objasnil situaci.
"Jo, tak to je jiná. To si nechám líbit. " přikývla sem rychle a už sem běžela do domu, aby si to náhodou nerozmyslel. Převlíkla sem se do svejch opalovacích plavek a už sem byla dole. Logan zatím nafoukl ty lehátka - samozřejmě kouzlem, a připravil ledovou margaritu, abysme se pořádně zrelaxovali a zároveň ochladili.
Takhle sme se váleli skoro celej den. To je taková pohodička. Když si představim, že teď bych seděla v Bradavicích v nějaký zatuchlý učebně a poslouchala nějaký nudný žvásty, místo toho si tady vegetim, popíjim, chytám bronz a je mi fajn. Přesně tohle sem teď potřebovala, takovou pohodovou dovolenou.
"Kde máš vůbec rodiče? " vzpomněla sem si někdy navečer, že tady nikdo jinej není.
"Sou služebně odjetý do Japonska. " vysvětloval. "Maj se vrátit asi za dva tejdny. "
"Tak to máš dobrý, aspoň tě nikdo nebude peskovat do učení. " zhodnotila sem situaci.
"To oni takový nejsou. I kdyby byli doma, tak mě nechaj napokoji. Oni věděj, že mě do ničeho nemusej nutit. Když mi hoří koudel u prdele, dokážu se k učení dokopat sám. " ušklíbl se.
"Tak to sme na tom úplně stejně. " rozesmála sem se. Tohle je totiž moje učící taktika. Na všechno srát až do poslední chvíle, dokud nehrozí propadák. Naštěstí sem na dost věcí (kupodivu) šikovná a mám dobrou paměť, takže těch propadáků nebejvá na konci roku tolik. Tradičně vedou lektvary a přeměňování, to je jasná věc.
"Docela bych se už i najedl. Co ty? " nadhodil Logan, když bylo asi sedm večer.
"Já sem pro. " přikývla sem. Ne, že bych potřebovala bůh ví jak jíst, ale hlad už docela mám. Nejsem přece žádná anorektička.
"Chceš někam zajít nebo mám něco objednat? Vaření ode mě ale rozhodně nečekej. " zasmál se a zvedl do ruky mobil, aby mohl zavolat donášku, nebo objednat rezervaci.
"Spíš bych se dneska najedla tady. Nevypadám zrovna nejlíp a nechce se mi nijak šňořit. " rozhodla sem.
"Dobře, objednáme si. A co? Indii, čínu, mexiko, itálii nebo něco jinýho? " vyptával se.
"Hm, dala bych si čínu. " olízla sem se. Logan teda zavolal do nějaký čínský restaurace a objednal snad pět druhů jídla. To chci vidět, jak to stlačíme jen ve dvou.
Dovezli to v těch tipickejch krabičkách, co vídáte snad jen v americkejch filmech. Po tom, co sem asi půl hodiny zápolila s hůlkama, sem to konečně zmákla a mohla sem jíst. Kupodivu sme snědli úplně všechny. Bylo to moc příjemný, večeřet si venku při západu slunce a jenom tak si kecat. V tuhle chvíli se cejtim fakt v pohodě a uvolněná.
*
"Mám nápad. Uvařim a uděláme si večeři při svíčkách. " vykřikla sem nadšeně. Byl pátek večer a my se kupodivu nikam nechystali. Zejtra se chystáme jít někam do víru velkoměsta pořádně zapařit. Včera se tady za náma stavil Justin a chlastali sme do čtyř do rána. Dneska sme celej den spali a váleli se.
"Ty umíš vařit jo? " rozchechtal se Logan.
"No dovol, je na tom něco k smíchu? " odsekla sem uraženě.
"No promiň, já jen, že mi nepřijdeš zrovna jako typ domácí puťky. " pokrčil rameny a omluvně mě objal.
"To taky nejsem, ale umim uvařit pár jídel. Tohle je moje specialita. Napíšu ti seznam, co potřebuju. Najdi mi to v kuchyni a zbytek mi dojdeš koupit. " zaúkolovala sem ho. Přece se musí taky trochu přičinit, nebudu tady přece makat jenom já.
Uvařila sem těstoviny s rajčatovým protlakem, parmazánem a bazalkou. To je moje specialita. Nic jinýho neumim určitě tak dobře. Logan mezitím připravil všechno venku. V jejich vlastním vinným sklípku našel jedno bílý víno, který si loni přivezli přímo z Itálie. Takhle je dojem italskýho večera aspoň perfektní.
Vytahal ještě svíčky, natrhal na mamčině zahradě pár kytek a vyzdobil stůl. On by podle toho vypadal i jako romantik. Už byla tma, když sme začali jíst. Svítilo k nám jenom světlo svíček a z kuchyně.
"Bylo to naprosto výborný, Sam. " mnul si Logan břicho, když sme dojedli. Oba sme byli plný k prasknutí. Hold sem zvyklá navařit pro víc, než dva lidi no. Zůstali sme sedět, tak jak sme byli a popíjeli vínko. Příjemně sme si povídali.
"Je ti zima, vidim to na tobě. Dojdu pro deku. " nabídl se gentlemansky, když viděl, že mám husinu.
"Bohužel sem našel jen jednu, takže budu muset jít k tobě, protože mi je taky zima. " ušklíbl se, když se vrátil. Bez dalších řečí se vmáčkl ke mně, seděla sem na dvojkřesle, takže místa tam bylo pro nás oba dost. Já mu dám, že mu je zima. Je pořád horkej a navíc, kdyby fakt mrnul, může se oblíct, dyk má na sobě jen triko a kraťasy.
"Je ti dobře? " zeptal se potichu.
"Mám se fajn, momentálně. Sem jenom strašně přežraná. " zasmála sem se. Já vim, jak naprosto zabít romantickou a hezkou chvíli.
"Sem rád, že seš díky mě aspoň trochu v pohodě. " usmál se.
"Jenom díky tobě sem v pohodě. " opravila sem ho. Opřela sem si hlavu o jeho rameno a uvolnila se. Trochu na mě působilo už to víno, byla sem ospalá a bylo mi příjemně.
"Byl sem moc rád, když ses mi ozvala a sem ještě radši, že seš tady. Nevim, jak bych přežil čekání až do léta, než přijedete. " prolomil ticho.
"Dyk sme se viděli ani ne před třema tejdnama. " nechápala sem.
"To jo, ale čim dýl tě znám, tim víc mi chybíš. Pokaždý, když se loučíme, uvědomuju si, jak je mi s tebou dobře a jak si rozumíme. Vždycky se mi stejská o něco víc. " usmál se. Ho hou, tenhle rozhovor se stáčí jakýmsi zvláštním směrem. Nevim, jestli se mi to líbí, nebo je mi to spíš nepříjemný.
"Navíc, o těch velikonocích to nedopadlo úplně nejlíp. Bylo to super a bavili sme se, jenže pak ta tvoje hádka se Siriusem všechno zabila. " dodal, když sem já nic neříkala. Teď narazil na tu naši líbačku. Kdyby tam náhodou nevtrhnul Sirius a já za nim pak neběžela, bůh ví, co by se semlelo. Možná že je to i dobře, protože to bych sem potom ani nemohla jet.
"Se Siriusem už sem naštěstí v pohodě. " reagovala sem. Netvářil se na to moc nadšeně, asi sem navázala na špatný téma. "V posledních dvou týdnech mě vážně podržel, je to super kámoš. Nevim, co bych si bez něj počala. " Je hezký říkat to někomu nahlas. V takovýhlech chvílích si uvědomuju, jak moc mám Siriuse ráda. Nemohla bych bez něj už asi žít. Když si uvědomim, že sme byli rozhádaný a já bez něj skoro dva tejdny fungovala, ani tomu nemůžu uvěřit. Jak se dá žít bez Siriuse?
"Takže je to pořád jenom kámoš? " podíval se na mě Logan. Skoro sem se lekla, jeho obličej byl je pár od mýho.
"Jo, jenom kámoš. " zašeptala sem a zírala na něj jak uhranutá.
"Díky za večeři, byla skvělá. Zejtra tě na oplátku zvu do restaurace, než někam vyrazíme pařit. " mluvil pomalu a potichu. Přišlo mi, že se ke mně pořád přibližuje. Pak se najednou zastavil. Tak to teda ne hošane, něco si načal, tak to taky zakonči. Najednou se to na mě navalilo a já udělala to, co sem prostě chtěla. Políbila sem ho. Nebyl to takovej ten opileckej polibek, kdy mě přepadne nadrženost - což se mi stává často - byl to spíš takovej citovej popud. On neprotestoval, objal mě a přitiskl mě ještě blíž k sobě. Seděli sme pod dekou, za svitu měsíce a svíček, v Americe a líbali sme se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 29. prosince 2012 v 23:02 | Reagovat

Je pravda, že po smrti někoho blízkého se bojíte o všechny ostatní. Já se bála i před tím, ale potom se to ještě zhoršilo.
Dobrá kapitola. Těším se na nový rok. Doufám, že dodržíš předsevzetí a pořád tu bude přibývat dost nových kapitol. Jsem zvědavá jak se dál vvyvine Elita. :-)

2 Maggdinka Maggdinka | 29. prosince 2012 v 23:33 | Reagovat

[1]:Mě před necelými dvěma lety v rozmezí pouhých tří týdnů zemřeli dva členové nejbližší rodiny, takže ten strach a paranoia byli dvojnásobný.

3 Koki Koki | 30. prosince 2012 v 13:00 | Reagovat

[2]: To si vůbec neumím představit. Přijít o jednoho člena rodiny je dost těžké, ale přijít o dva. Vůbec nevím jak bych to zvládla.

4 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 6. ledna 2013 v 9:29 | Reagovat

Nejdřív musím říct, že stejně nechápu, jak může Sam takhle normálně fungovat. Já když přišla o člena nejbližší rodiny, málem jsem to neunesla, ale ona je vlastně totálně vpoho.

A ten konec... No nádherná romantika, čekala jsem něco takovýho. Ale stejně bych si přála, aby se dala Sam dohromady se Siriem. :)

A s učením to mám úplně stejný jako ty dva! Heh! XD Dokud to nejde z kopce, docela na to prdim! Ne že bych na to byla nějak hrdá no...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama