Everybody should have his own world...

33. kapitola - Zpátky na zem

22. prosince 2012 v 13:20 | Maggdinka |  * Elita Bradavic 2 *
Tak je tu nová kapitola k Elitě. Doufám, že se vám ta předchozí líbila, ale podle komentářů soudím, že ano. Tahle kapitola se bude nést ve smutném a "neelitovském" duchu. Možná mě za to budete vraždit, ale je to potřeba k pozdějšímu průběhu děje.

Sama jsem to co zažije Sam, také zažila, proto se dokážu vžít do jejích pocitů a snad to dobře popsat. Prosím, opravdu mě za tento vývoj děje nezabíjejte, mě samotné se to taky moc nelíbí, ale nemohla jsem přijít na jiný zvrat, který by tak dobře vedl k dalšímu vývoji děje.

I tak doufám, že se vám kapitola bude líbit a pořádně ji okomentujete. Bude to dost smutné a depresivní, ale najde se na tom i pozitivum. Mimochodem, s komentáři k Temným časům jste mě vůbec nepotěšili. Jestli to takhle půjde dál, nejspíš mě to za chvíli přestane bavit. Užijte si kapiolu...Vaše Maggdinka♥



Zpátky na zem

Po tý suprový hádce se Siriusem sem se za Loganem už nevrátila. Najednou mě přešla všechna chuť, byla sem naštvaná jak prase. Na chvíli sem se vrátila za ostatníma, kopla do sebe pár panáků, zjistila sem, že mě to vůbec nebaví, a tak sem se stáhla zpátky do pokoje a šla sem chrápat.
Teď už sme zas v Bradavicích a se Siriusem se pořád nebavíme. Oba sme dost tvrdohlavý na to, aby se ani jeden z nás nechtěl omluvit. Já sem naštvaná, kvůli tomu, jak se ke mně choval a on je zas naštvanej kvůli Loganovi. Oba sme prostě naštvaný, chceme se ale usmířit, jenže ani jeden to neudělá. To se radši nebudem bavit až do konce roku, než abysme se omluvili. Je to s náma hold těžký.
"Já vás fakt nechápu, chováte se jak malý děti. " protočila oči Lily. Šla se mnou jednou z večeře a já zas kvůli něčemu na Siriuse nadávala.
"Ty máš tak co říkat, vy ste se s Jamesem nebavili půl roku. " odsekla sem. Co ona mi má tak co vyčítat.
"Jo, jenže to bylo hned po rozchodu. Vy ste se normálně bavili a teď zas ste na sebe jak psi. " oponovala mi.
"No a? Nemůžu za to, že tak blbne. Co mu je po tom, co kde s kým dělám? Může mi políbit šos. " zabručela sem.
"Je mu po tom hodně, když k tobě pořád něco cejtí. " zafilozofovala zrzka.
"Jak cejtí? " nechápala sem.
"Buď seš natvrdlá, nebo si na to jenom hraješ." povzdychla si Lily.
"To zas ne, já vim, že mě má pořád rád víc, než by měl. Můj názor na to ale zná, já chci bejt jenom kámoška. Podruhý do stejný řeky nevlezu. " řekla sem. Poprvý sem si nahlas připustila, že mě má furt rád.
"To, že zná tvůj názor, neznamená, že se jenom tak odmiluje, takhle to nefunguje a ty bys to mohla vědět, aspoň teď po zkušenostech s Jazzem. " poučovala mě. Ona je zas chytrá jak rádio. Já vim, že má pravdu, ale to na tom nic nemění, prostě se mu neomluvim a je to.
"Jestli se chce usmířit, ať přijde první on. " trvala sem na svým.
"Ty seš fakt tvrdohlavá, že to není možný. " spráskla Lily ruce a dál už se o tom se mnou radši nebavila.
-------------------------------
Jednou ráno sem vykoukla z okna, byl začátek května a venku bylo krásně. Dneska se půjdu projít, klidně i sama, je mi to fuk. To sem ještě netušila, že tenhle den si budu pamatovat až do konce života.
S holkama sme šli na snídani brzo, abysme měli dost času na jídlo a mohli si v klidu vychutnat ranní kávičku. Kluci už tam byli taky, výjimečně v Bradavicích vstali brzo, tady se něco děje.
Skvěle sme se bavili, mohli sme se smíchy potrhat, když na sebe Peter vylil vařící čaj. Je to sice od nás hnusný, ale kdo by se nesmál, že jo.
V obvyklou dobu začali lítat sovy s ranní poštou, tentokrát bez balíčků od nás. Je ale vtipný pozorovat, jak si všichni kryjou hlavy, pokaždý když slyšej šustění křídel. Normálně McGonagallová se do školy po velikonočních prázdninách nedostavila. Místo ní nás teď učí Brumbál, protože když ještě nebyl ředitel, učil právě přeměňování. Nikdo nevěděl, co s ní je, ale šuškalo se, že prej ji odvezli ke Svatýmu Mungovi. Byli sme tím dost zaskočený, samozřejmě sme vždycky říkali, že ji chcem k Mungovi dohnat, ale když se to teď možná stalo skutečností, už to není taková prča.
Před Lily přistál, jako každej den, Denní věštec. Ona prostě musí mít přehled úplně o všem, kdyby něco nevěděla, tak by se z toho zbláznila. Všimla sem si, že si ostatní šuškaj. Podívala sem se k učitelskýmu stolu a Brumbál čuměl přímo na nás. Co sme zas provedli, boha jeho?
"Pane bože! " vyjekla Lily a vykuleně si četla titulní stránku. Vyděšeně se na mě podívala. Tady je něco špatně.
"Co je? " podívala sem se na ni a snažila se jí z rukou vyrvat noviny, nechtěla mi je dát.
"Tak mi je dej ne. " houkla sem na ni naštvaně. Remusovi taky chodí věštec a kluci už si to něco taky přečetli a čučeli na mě. A já zas nic nevim. Lily mi neochotně podala noviny a opatrně mě sledovala, jako by se bála, že ji ukousnu.
"Masakr v Gringottově bance. " přečetla sem si obrovskej titulek. Pod ním byla fotka polozbořený haly u Gringottů. Všechno se ve mně sevřelo, měla sem hnusnej pocit. Rychle sem začala článek číst. Mohli za to samozřejmě Smrtijedi, ruplo jim v bednách, nebo možná chtěli prachy, prostě ale vtrhli ke Gringottovým a celý to tam pobourali. Pak sem ale ztuhla a čučela na jednu větu asi minutu. Četla sem si ji pořád dokola, protože sem tomu nemohla uvěřit. Ta věta zněla: Několik kouzelníků statečně položilo život za banku. Mezi nimi například Henry Mayers, Leonard Perry a Charles Stone.
"Néé! " zavřískala sem na celou Velkou síň. Vyskočila sem na nohy, jako by mě něco štíplo do zadku. Všichni se po mě podívali, jak kdybych byla magor, ale mě bylo v tu chvíli upřímně jedno co si kdo myslí.
"Do hajzlu! " zařvala sem znova. Úplně sem se přestala ovládat.
"Pojď Sam. " Sirius vstal a popadl mě zezadu za pas, snažil se mě táhnout z Velký síně. Já sem se mu úplně hroutila v náručí. Všichni na nás koukali, ale Sirius mě pevně držel a vedl mě pryč. Lily taky vstala a šla za náma. Viděla sem, že se zvednul i Brumbál.
Když sme byli konečně na chodbě, otočila sem se k Siriusovi čelem, objala ho a zhroutila se mu na rameno. Začala sem bulet tolik, jako ještě nikdy.
"Dostaň to ze sebe. " šeptal mi Sirius do ucha a hladil mě po vlasech. Lily stála za mnou a hladila mě po zádech. Přišel za náma Brumbál.
"Kdybyste cokoliv potřebovala, Sam, řekněte. " podíval se na mě Brumbál soucitně.
"Chci bejt s mamkou a ségrou. " vysypala sem ze sebe trhaně.
"Jistě, to se dá zařídit. " přikývl. "Omluvím vás z veškerého vyučování na tak dlouho, jak bude potřeba. "
"Omluvte mě, půjdu pro vaši matku. Přijďte potom ke mně do pracovny. " rozloučil se a odešel. Po chvíli za náma přišli i ostatní. Holky skoro brečely a dívaly se na mě, jak kdybych byla nemocná. Kluci jenom tak postávali a nevěděli co maj dělat. Já sem pořád byla přitisknutá k Siriusovi a ani mě nenapadlo ho pustit. Tak nějak mě to v tuhle chvíli aspoň trochu uklidňovalo.
"Potřebuješ něco? " starala se Lily.
"Kapesník. " škytla sem. Lilka hned vytáhla hůlku a ze vzduchu mi jenom tak vykouzlila kapesník a podala mi ho. Já se hlasitě vysmrkala a utírala si oči. Musim vypadat jak příšera, určitě mám rozmazanou řasenku po celým ksichtě. To mi bylo v tu chvíli ale naprosto fuk.
"Co tak čumíte? " utrhla sem se na hlouček páťáků, který zrovna vycházeli od snídaně a koukali na mě jak na magora.
"Měli bysme jít na hodinu. " upozornil Remus.
"Běžte, já s ní půjdu k Brumbálovi. Potom se nějak omluvim. " kývl na ně Sirius.
"Já půjdu taky. " vyhrkla rychle Lily.
"Ne, běž taky. " zarazila sem ji. "Potřebuju, aby sis dělala zápisky, abych si to měla potom od koho opsat. " Ne, že by mi na škole nějak záleželo, ale za chvíli máme zkoušky OVCE a to poslední, co by taťka chtěl, by bylo, abych neudělala závěrečný zkoušky.
"Dobře, potom ti všechno půjčím. " přikývla Lily a všichni se pakovali na hodinu. Sirius se mnou zůstal.
"Díky, že tady se mnou seš. " podívala sem se na něj. Nasrání z předešlých dní bylo to tam.
"To je přece samozřejmost. Nemyslel sem vážně to všechno, co sem ti u Potterů řekl. " omlouval se.
"Ale jo, myslel. Já ti to nemám ale vůbec za zlý. V hodně ohledech máš pravdu. To je teď ale jedno, důležitý je, že seš tady se mnou teď, když tě potřebuju. " usmála sem se.
"Tak půjdeme, ne? Mamka s Katy tam už nejspíš budou. " pokynul mi, chytil mě kolem pasu, jako by se bál, že sebou každou chvíli švihnu na zem a vedl mě do ředitelny.
Otevřeli sme dveře, když nás Brumbál pozval dál a já hned uviděla mamku a ségru. Obě byly otřesený, Katy byla taky celá uřvaná. Mamka byla taky hotová, ale nedávala to na sobě tolik znát, chtěla bejt aspoň před náma v pohodě a silná.
"Mami! " vrhla sem se jí kolem krku, až sem jí málem povalila. Pak sem k nám přitáhla i Katy a všechny tři sme se objímaly.
"Ach, miláčku. Je mi tak líto, že ses to dozvěděla takhle. " zašeptala mi mamka do ucha. "Včera v noci k nám přišli a oznámili nám to nějací pracovníci z Ministerstva. Nevěděla sem ale, jak ti to mám dát vědět. Sova by tak rychle nedošla a jiný kouzelnický způsoby neznám, na to byl domě vždycky taťka. " vysvětlovala a omlouvala se mi.
"To nevadí, mami. " ujišťovala sem ji. Ona i Katy sou mudlové, sice znaj přemisťování i cestování pomocí letaxu, ale sami to skoro nepraktikujou, takže jim nemůžu nic vyčítat.
Sirius s Brumbálem stáli opodál a nevěděli co maj dělat a jak se tvářit. Přišlo jim, jako by narušovali něco soukromýho.
"Pokud chcete, můžete si vzít Sam s sebou domů. " podíval se Brumbál na mamku. Tak mě mimoděk napadlo, že mamka nikdy Brumbála neviděla. Znala ho jenom z mýho nebo taťkovýho vypravování.
"Je to na tobě. Jestli chceš zůstat ve škole, tak tady buď. " otočila se na mě mamka.
"Ne, chci bejt s váma. Teď bude hodně zařizování, tak ti chci pomáhat. " odpověděla sem razantně. Teď se bude zařizovat pohřeb a plno dalších věcí, tak v tom nemůžu nechat mamku samotnou. Přece jen sem starší dcera, tak se ode mě nějaká pomoc očekává.
"Dobrá, omluvím tě z vyučování. " přikývl Brumbál. "Řeknu všem učitelům, že jsi prozatím řekněme na týden omluvená. Když budeš potřebovat víc, zařídím víc. " usmál se na mě Brumbál.
"Díky, pane řediteli. " usmála sem se na něj vděčně. "Půjdu si sbalit pár věcí. " otočila sem se na mamku.
"Dobře, počkáme tady. " přikývla. Brumbál mamce i Katy nabídl čaj a oni se posadily.
"Půjdu ti pomoct s balením. " nabídl se rychle Sirius.
"Se ti jen nechce na hodinu co? " zasmála sem se, poprvý po hodině. To je celej Sirius.
"To je mi jedno, samozřejmě se do učení nehrnu, ale chci ti pomoct a bejt tady pro tebe. " odpověděl trochu dotčeně ve smyslu, co si to o něm myslim.
"Já vim, moc ti za to děkuju. " objala sem ho kolem ramen, aby viděl, že sem mu vděčná.
"Hlavně se dej dohromady a přežijte to. " usmál se.
"Jo, neboj. Znáš mě přece. " mávla sem rukou.
"To jo, ale taková věc s člověkem otřese a taky ho trošku změní. " namítl.
"To nejspíš jo, ale uvidíš, bude to v pohodě. " povzdychla sem si. Nic jinýho mi ani nezbejvá. Už teď mi taťka strašně chybí a je mi jasný, že mi bude chybět až do konce života. Ta bolest z jeho smrti nikdy nezmizí úplně. I když vim o jeho smrti teprve asi hodinu, už teď vim určitě, že se mi po něm bude stejskat pořád a bude to bolet.
"Kvůli tobě možná i v hodinách budu dávat pozor, abych tě pak mohl doučovat. " vytrhl mě z toho depresivního přemejšlení Siriusův hlas.
"Tak to už je vážně co říct. " zasmála sem se. Na druhou stranu sem mu byla ale strašně vděčná, protože když už Sirius v hodinách začne poslouchat, tak to znamená už opravdu hodně.
"Fakt ti za všechno moc děkuju, Siriusku. " podívala sem se na něj vděčně, když sme spolu balili pár věcí, který si vezmu domů. Tam nemám nic, všechno mám natahaný tady v Bradavicích. Když sem viděla, jak balí moje spodní prádlo, nemá žádný chlípný poznámky a snaží se úchylně neusmívat, vážně mě to dojalo. Takovej kámoš se jen tak nevidí.
"Nemáš vůbec za co. Hlavně to přežij a pomož mamce. Dej vědět, kdy se vrátíš, budem na tebe čekat. " usmál se. Když bylo dobaleno, ještě mě doprovodil k ředitelně a celou dobu mi nesl jako gentleman tašku.
"Díky a měj se. " objala sem ho před ředitelnou a dala mu pusu na tvář.
"Sem rád, že je to mezi náma zase dobrý, bez tebe těch několik dní bylo pěkně na prd. " pošeptal mi do ucha, když sem ho objímala.
"Jo, já sem taky ráda. Bez tebe to prostě v Bradavicích a celkově v životě není ono. " odpověděla sem. Pořádně sem se k němu přitiskla, on zpevnil obětí, až mi málem zpřelámal žebra. Bylo to ale sakra příjemný.
"Tak se mějte. Pozdravuj ostatní. " rozloučila sem se s nim a zmizela sem v ředitelně.
-----------------------------
Zazvonil telefon. Mamka ho běžela zvednout a pak asi pět minut urputně telefonovala. Pochodovala po celým baráku a mávala rukama.
"Pane bože, já sem zapomněla na uzávěrku zakázky. " držela se za hlavu, když položila telefon.
"V klidu mami. Jen si to běž zařídit, udělej všechno co potřebuješ. My to tady zvládneme. " uklidňovala sem ji.
"Za hodinu se mám jít podívat ale na ty kytky a věnce. Odpoledne pak musim pro oblek do čistírny. A staví se sem teta Chloe. " vyšilovala.
"Neboj, já to všechno zařídim. Oběháme to s Katy a všechno bude ok. Budu to mít navíc rychlejc, když se můžu přemisťovat a nejezdit autem. " strkala sem ji nahoru do ložnice, ať se jde převlíct a upravit.
"Jo mami, my to se Sam zvládneme. Běž si zařídit práci. Při uzávěrce zakázky tam nemůžeš chybět. " přidala se ke mně Katy. V těhlech situacích držíme při sobě.
"Dobře, já teda jdu. " připustila mamka. "Víš v jakým květinářství a v jaký čistírně to je, že jo? " ujišťovala se, zatímco se převlíkala.
"Jo, vždyť sem to všechno zařizovala s tebou. " přikývla sem.
"Chloe by měla přijít asi po čtvrtý, tak tady aspoň jedna z vás buďte. Pokusím se vrátit co nejdřív, ale kdo ví, jak dlouho tam budu. " mluvila mamka dál.
"Neboj, budem to mít hnedka. Vezmu Katy za ruku a přemístíme se spolu. Ve čtyři už budem mít naservírovanou kávu a sušenky pro tetu. " uklidňovala sem ji.
"Rose, seš zlatíčko. Nevim, co bych si počala, kdybych tě neměla. " vlepila mi mamka v rychlosti pusu na tvář.
"Já vim, sem váš nejlepší plod života. " ušklíbla sem se.
"Pravda, vy dvě ste to nejlepší, co se mě a Chuckovi v životě povedlo. " zadívala se na nás se slzama v očích. Ach jo, pokaždý, když se tady řeklo taťkovo jméno, bylo smutno. Tak to bude v následující době nejspíš pořád.
Mamka konečně nasedla do auta a jela do práce. Vždycky, když v posledních dnech někam odchází, mám takovej blbej pocit. Bojim se, aby se nestalo i něco jí. Sem už nejspíš paranoidní a bojim se, že ztratim ještě někoho.
"Tak jdem na to, co říkáš? " otočila sem se na Katy. "Jestli se ti nechce, tak klidně zůstaň doma a třeba tady trochu ukliď. "
"Ne, já tady nechci zůstat sama. Půjdu s tebou. " řekla rázně ségra. Já se jí ani nedivim. Kdybych byla v tomhle baráku sama, tak bych se asi zbláznila. Všimli ste si, jak se chovám moudře, dospěle a zodpovědně? V minulých dnech sem přišla na to, že když se to ode mě očekává a potřebuje, tak dokážu bejt i normální a vzorná dcera. Myslim, že po tomhle už nikdy nebudu tak úplně stejná, jako dřív.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 22. prosince 2012 v 13:45 | Reagovat

Neumim si představit dozvědět se to z novin.

2 Leonie Leonie | 22. prosince 2012 v 21:49 | Reagovat

Naprosto přesně chápu, jak to muselo Sam zdeptat. Ještě že Srius je tak dobrý kámoš, že ji podržel.

3 Ellie Ellie | 23. prosince 2012 v 9:27 | Reagovat

Nádherné, je mi Sam hrozně líto, chudák holka. Kdyby se to stalo mě tak bych asi vyváděla ještě měsíc potom. Jestě že Sam má Siriuse ;-)

4 Vendy Vendy | 24. prosince 2012 v 14:36 | Reagovat

ach jo, já věděla, že si to nemám nechávat na Štědrý den... :( chudák Sam, Sirius dobrej kámoš.. je mi to moc líto :(

5 LilyE LilyE | Web | 24. prosince 2012 v 22:27 | Reagovat

Pořádně si to neumim představit. Musí to pro ni být hrozný. Přoč jsem si to četla na Vánoce! To je prostě příšerný! Sam má šťestí, že má Siria, on ji drží, aby se nezhroutila. Četla jsem to právě u Pelíšků a to v té době, kdy zjistí, že v Čechách jsou Rusové, hrůza. :-(

6 Michelle Michelle | E-mail | Web | 27. prosince 2012 v 0:39 | Reagovat

Zažila som s dedkom :( šla som na oslavu ku kamoške a zavolali z nemocnice že v noci zomrel :( ešte stále tomu necerím cítim sa akoby bol stále tu :(

7 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 28. prosince 2012 v 15:48 | Reagovat

Merline! Úplně mi vyhrkly do očí slzy...! Kdyby se tohle stalo mě, asi bych to vážně neunesla. Úplně bych se zhroutila. Nebyla bych schopná mluvit. Jíst, pít, chodit...! Nic jenom bych brečela a spala! Brrr...! Běhá mi z toho mráz po zádech!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama