Everybody should have his own world...

Epilog

15. listopadu 2012 v 21:24 | Maggdinka |  *Weird people*
Je to tu. Epilog k Weird People. Není co dodávat o ději, bude to kratší, než běžné kapitoly, to tak u prologů a epilogů bývá. Já hlavně doufám, že se vám celá povídka líbila a budu moc ráda, pokud ji celou v komentářích zhodnotíte (čím delší a podrobnější, tím lepší). Zkuste vybrat momenty, které si pamatujete, které vás potěšili, líbili se vám, ale i ty, které se vám nelíbili a které byste třeba vy sami udělali jinak. Tak mě ještě naposledy u této povídky odměňte pořádnými komentáři :-) Weird People se s vámi loučí! Užijte si epilog...Vaše Maggdinka♥

PS: Koukám, že k nápadu na novou povídku jste se vyjádřili kladně, takže začnu plodit něco na toto téma. Nevím, kdy vůbec přidám první popis, prolog a kapitoly. Prozatím se ale můžete těšit alespoň z Elity Bradavic, která s námi je pořád :-)



Epilog

"Pane, přišli za vámi slečna Blacková a pánové Snape a Yaxley. Prý je to důležité. " uklonil se Smrtijed, který měl zrovna službu, před svým pánem.
"Přiveď je. " pokynul Voldemort. Netrvalo to ani minutu a Smrtijed se i s mladými stoupenci vrátil.
"Můžeš jít. " přikázal Pán Zla Smrtijedovi. Bude nejrozumnější, když zůstane se svými mladými Smrtijedy sám. Ať už mu chtějí sdělit cokoliv.
"Můj pane, máme špatné zprávy. " uklonil se před ním Bellatrix a políbila mu ruku. Vzhlížela k němu víc, než ke svému vlastnímu otci a bezmezně ho milovala.
"Co se stalo, moji milí? " zeptal se Voldemort se zájmem a předstíral starost. Jeho oči ale zůstali chladné.
"Včera pro mě domů přišli zřízenci z ministerstva kouzel a odvlekli mě násilím pryč. Dovedli mě na odbor záhad. Severus i Arnold tam také byli, přihodilo se jim to samé. " začala mluvit Bella.
"Stalo se něco? " zajímal se Voldemort. Tohle ho začalo zajímat. Třeba se ptali na něj a oni mohli ledacos zazpívat. V tom případě by je stihnul krutý trest, musel by se jich zbavit. Se zrádci nemá slitování. Jsou sice mladí a neslouží u něj dlouho, ale i tak ví příliš mnoho.
"Vzali nám naše schopnosti. " doplnil Bellatrix dramaticky Snape a sledoval, jak se jejich pán zachová, nebo co udělá.
"Jak vám vzali schopnosti? " zalapal Voldemort naštvaně po dechu.
"Vyvinuli nějaké nové sérum, které schopnosti odčaruje zase pryč. Násilím to do nás nalili. " vysvětlovala mladá Blacková.
"Byl to nápad těch Pobertů a spol. Když zemřela Bennetová, dohodli se, že své schopnosti dále nechtějí a ministerstvo na tom celé léto pracovalo. Prý, když nemají schopnosti oni, tak je nebude mít nikdo. Že je to moc nebezpečné, protože jejich užívání se může vymknout kontrole. " vystřídal ji v mluvení opět Severus Snape.
"A posíláme vám vzkaz od Brumbála. " dodal Arnold Yaxley, protože se zdálo, že jeho dva přátelé na toto úplně zapomněli.
"Ano, vzkazuje, že prý nemá cenu sérum vyvolávající schopnosti hledat. Prý bylo zničeno i s receptem na jeho výrobu. Stejně tak ona protilátka. Aby to nikdo nemohl v budoucnu použít, protože je to až příliš nebezpečné. Proto je prý pro vás, můj pane, pošetilé, abyste na ministerstvo někoho posílal a pokoušel se sérum hledat. " předala vzkaz Brumbálovi Bellatrix, protože to chtěla být právě ona, kdo mu tuto neveselou zprávu vyřídí. Chtěla, aby ji miloval, a hodlá v budoucnu udělat cokoliv pro to, aby byla jeho nejlepším a nejvěrnějším Smrtijedem. Se zabíjením ani mučením problémy nemá.
Pán Zla začal chodit po místnosti a mlčel. Bylo na něm vidět, že je vzteky bez sebe. Chtěl ty schopnosti, chtěl je mít on, ale stačilo mu, že měl alespoň sluhy, kteří je mají. Teď už je nemá nikdo, dokonce ani ti krvezdárci a mudlovští šmejdi z Bradavic.
"Dobrá tedy. Můžete jít. " pokývl Voldemort na bývalé Zmijozelské sedmáky. Ti na něj překvapeně zírali, čekali nějakou jinou reakci. Neodmlouvali ale, protože to se k pánovi Zla nesluší, uctivě se rozloučili a uklonili a odešli.
"Dolohove. " křikl Voldemort do chodby. Jeden z jeho nejlepších Smrtijedů ihned přiběhl.
"Můj pane? " čekal Smrtijed dychtivě na rozkazy.
"Dej rozhlásit mezi ostatní, že Black, Potter a spol nás už nezajímají. Jsou pro nás naprosto bezcenní a obyčejní. " vydal rozkaz. Dolohov na něj překvapeně koukal, ale nic nenamítal.
"Nepředstavují pro nás už žádné ohrožení, jsou to prostě jenom další kouzelníci, kteří se staví na odpor. Vyúčtování s nimi za nějaký čas přijde samo. Až na ně narazíme a postaví se nám na odpor, nebudeme mít slitování a tentokrát je neochrání nic nadpřirozeného. " bručel Voldemort, spíše jakoby pro sebe, než pro cizí uši. Mávl rukou, Dolohov dostal povolení odejít. Pak se pán Zla přesunul zpět ke svému masivnímu křeslu, sedl si a snažil se uklidnit. Ti spratci to zahráli mazaně.
-----------------------------
"Nemůžu uvěřit, že je to už rok. " pronesla smutně Lily a podívala se po ostatních. Dnes to byl na den přesně rok, co byla Claire zavražděna. Všichni bývalí superhrdinové se společně sešli a šli na hřbitov ke hrobu, kde odpočívala a zanechali tam nějakou maličkost. Poté se společně posadili v jedné restauraci, aby si trochu popovídali a zavzpomínali na staré časy.
"Jak se vám žije bez schopností? " vyzvídal Matt.
"Je to dost zvláštní. I když sme je neměli ani rok, myslim, že sme si na ně docela zvykli. " ozval se jako první James.
"Víte, je to dost divný. Ale občas mám pocit, jako bych zase slyšel, o čem lidi přemejšlej. Je to jenom takovej chvilkovej záblesk a stává se to málo. " přiznal se Sirius.
"Mě se to taky stává! " vyhrkla Niki. "Občas se ve mně vzedme tak velká síla a přitom nejsem v žádný stresový situaci, jako že by to byl adrenalin. Je to prostě za obyčejnejch okolností a já se najednou cítim nabitá. Za chvíli to ale vždycky zmizí. "
"Taky mám občas záblesky obrazů. Než je ale stihnu pořádně zachytit. Zase zmizí. Jenže občas mám potom pocit, že když se něco stane, jako bych to už předtím viděla. Není to jako deja vu. " dodala i Lily.
"Podle mě část schopností nám zůstala. " přemýšlel Remus. "Myslim to tak, jako že to s náma jakoby srostlo a i když nám je potom odebrali, něco v nás už natrvalo zůstalo. "
"Jo, já mám od tý doby daleko nižší práh bolesti, než sem měl před sedmým ročníkem. Občas sem i rád a hodí se to. " přikývl James. Na Remusově teorii nejspíš něco bude.
"Je divný, že tady s náma Claire není. Za celej rok sem si na to vůbec nezvykla. Tím, že už nechodíme do Bradavic a normálně se nevídáme, občas mám takovej pocit, jako bysme od sebe byly jenom daleko a ona žila někde na druhý straně Británie. " navedla Lily téma opět na kamarádku. Přeci jen dnes tu byli hlavně kvůli ní.
Všichni si povídali a vzpomínali na Claire. Tracy, Niki a Matt ji tolik sice neznali, ale i tak přihodili pár vzpomínek a zážitků. Jediný, kdo celou dobu mlčel, byl Sirius. Nemohl o ní mluvit.
Od té doby co zemřela, neuběhl jediný den, kdy by na ni nemyslel. Pořád si vyčítal, že ji neochránil a že dovolil, aby zemřela. Také si vyčítal, že jí nikdy neřekl, co k ní cítí. On to tenkrát sám taky pořádně nevěděl, vždyť ani nevěděl, co to láska je. Uvědomil si to až příliš pozdě. Vyrovnával se s tím vším velice špatně.
*
Každý rok, přesně na výročí Claiřiny smrti se všichni scházeli. Jejich životy se po škole rozešly, ale v tento den si každý z nich udělal čas. Stal se z toho jejich rituál. Bylo to hezké, ale zároveň zvláštní, že je připomenutí tak smutné události svádělo každoročně dohromady. I když už neměli schopnosti a moc se spolu nebavili - kromě Pobertů - přátelské a neobyčejné pouto mezi nimi zůstalo po celý zbytek jejich životů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 16. listopadu 2012 v 17:35 | Reagovat

Maggdi to je krásné! Začátek mě překvapil, hlavně ta Voldyho klidnost...! Čekala jse, že na Smrtijedy bude naštvanej, že se pořádně nebránili, ale asi to takhle bylo lepší...
A ten konec... Měla jsem co dělat, abych nebrečela... Hrozně lituju Siriuse. Muselo to nést hrozně špatně. Chudáček... A samozřejmě nejenom on, ale i ostatní. Chjo...
No každopádn tohle je úžasná povídka!!! Vím, že jsem dost kapitol neokomentovala a moc se za to omlouvám! Možná, že až si to někdy přečtu znovu (s čímž počítám), okomentuju všechny hezky od začátku.
Děkuji za krásnou povídku! Píšeš vážně úžasně, ale to všichni už dávno víme!
Nádhera! :-)  :-)  :-)  :-)

2 Barussiiik Barussiiik | Web | 17. listopadu 2012 v 9:41 | Reagovat

Konec byl tak dojemný. Jo a Voldík si to zaslouží, že nemá žádné schopnosti a ani nikdo jiný. Jinak nádherná kapitola.

3 LilyE LilyE | Web | 17. listopadu 2012 v 18:01 | Reagovat

Ten konec byl nádherný a ten klid, když Voldemort se dozvěděl o tom že už nemají ty schopnosti byl hodně nečekaný, ale moc pěkný.
Je mi líto Siriuse. On vlastně v životě moc lásky nedostal a teď ještě stratil Claire, moc smutný. Ostatních mi je taky líto,protože Claire byla fakt super holka.
Je dobrý že ani Tom, ani ostatní nemají ty schopnosti.
Povídka byla prostě moc moc moc moc suprová a škoda že to už končí. Píšeš doopravdy úžasně a moc se těším na tu novou povídku. :D :D :D

4 Vendy Vendy | 17. listopadu 2012 v 19:51 | Reagovat

Sice jsem moc kapitol weird people nepřečetla, ale epilog je krásný..

5 Koki Koki | 19. listopadu 2012 v 8:13 | Reagovat

A že ty životy moc dlouhé nebyly. Alespoň pro Jamese a Lily.
Povídka byla skvělá i když mě štve, že Claire zemřela. Sice by se tím dala vysvětlit Siriusova změna z lehkovážnýho kluka, ale to by vysvětlila i smrt Jamese a Lily.
Skvělá povídka. Těšim se na novou.

6 Týna Týna | E-mail | 7. února 2013 v 22:31 | Reagovat

Na povídku sem narazila teprve asi před týdnem. Ale musím říct, že to je jedna z nejlepších z doby pobertů, ne-li nejlepší :-) vážně klobouk dolů. Jenom musím podotknout, že mi tam na konci trošku chyběla romantika, ale to je spíš můj problém :-D sem totiž šílelenej romantik :-P tohle je první povídka, kterou sem od tebe četla, ale píšeš fakt úžasně, takže počítám s tím, že se co nejdřív vrhnu na další... :-D Vážně, smekám před tebou :-)

7 Agule99 Agule99 | E-mail | Web | 25. října 2014 v 21:45 | Reagovat

Zdravím :). Na tvůj blog jsem narazila čirou náhodou, prohlížela jsem si totiž jiný, kde někdo do chatu hodil odkaz na tvůj - prý jsou zde povídky o Jilly a tomu podobném. A tak jsem to zkusila, protože mě tenhle pár a celkově pobertové a tato doba poslední dobou dost chytla - a musím říct, že jsem udělala dobře ;).
Nejprve jsem zkusila tvá kratší díla a trochu mě to odrazovalo, neber si to, prosím, špatně, ale jde ti lépe - dle mě - to delší. Kapitolovky především :).
A tak jsem zkusila Elitu - přišlo mi to trochu násilné a moc drsné, na moji "jemnou duši" - já vím, zní to trhle a praštěně :D -, ale nakonec jsem se chytla a taky to zní zajímavě. Ale rozhodla jsem se ji dočíst později, že ještě vyzkouším něco jiného. A tak jsem zakotvila tady, na velmi krátkou dobu, protože tahle povídka mě opravdu chytla. Děj, spád, akce, napětí, zábava a i romantika byla naprosto skvěle popsaná a napsaná, povídka mě bavila, usmívala jsem se, a když umřela Claire, tak jsem neměla daleko do breku. Opravdu jsi to bravurně napsala, já ještě nikdy nic nedokončila - spíš jsem na to kratší, jednorázové povídky :). Ale taky něco zkouším ;).
Ale zpátky k tomuhle. Několikrát během čtení jsem si říkala, zda napsat komentář ohledně tohoto a tohoto, nakonec jsem nechala být a počkala až k epilogu.
Nemám na mysli hned nějakou kritiku, spíš prostě pocit z nějaké a takové kapitoly. Ale je pravda, že mi trochu vadilo, že sis to občas po sobě ani nepřečetla (nebo mi to tak připadalo) a kolikrát tam bylo spoustu gramatických chyb a i těch logických - ale to je vlastně jedno :). Na ten úplně celkový dojem to nemělo vliv. A jen takový detail - ačkoli ve filmu to bylo takhle, tak James Potter byl ve skutečnosti na postu stříleče, ne chytače :). Ve filmu to udělali špatně, i sama J.K.R. to myslím vyhlašovala :).
Ale už tu nebudu dál otravovat, jen jsem ti chtěla říct, že tahle povídka je opravdu skvěle napsaná, určitě se k ní někdy vrátím :). Píšeš moc hezky a přeji ti, abys to někdy někam dotáhla a aby se ti podařilo dopsat i povídky, které tu čekají na dokončení :).
*A.99*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama