Everybody should have his own world...

40.kapitola - Normal People

1. listopadu 2012 v 21:38 | Maggdinka |  *Weird people*
Na úvod jenom - vím, že teďka by měla být kapitola k Elitě Bradavic, takže se omlouvám těm, kdo se na ni těšili. Bohužel v Elitě mám teďka trochu zásek, takže je určitě lepší přidat Weird People, než nic :-)

Noví a posední Weird People jsou na scéně. Toto je poslední kapitola, přibude už jenom Epilog, který ale bude kratší, než obvyklé kapitoly. V minulé kapitole jsme se dozvěděli, že Claire umřela a byla jí věnována poslední večeře na rozloučenou. V téhle kapitole budeme mít co dočinění se schopnostmi. Možná vám už některým došlo, co se bude dít.

Doufám, že se vám celá povídka líbila, že jste ji rádi četli a že jste se u ní odreagovali. Jako všechny povídky, i tuhle opouštím se slzou v oku (symbolicky řečeno). Je to skvělý pocit, že za dobu existence blogu je toto již má několikátá úspěšně dopsaná povídka. Doufám, že se vám bude líbit i tato kapitola. Rozhodně si počkejte i na závěrečný epilog. Myslím, že nic dalšího dodávat, nemá cenu. Užijte si čtení a komentujte...Vaše Maggdinka♥



Normal People

Po večeři naši hrdinové vstali od stolu a společně šli k učitelskému stolu. Ve Velké síni byli ještě skoro všichni studenti, kteří se stále ládovali. Všichni se seřadili u profesora Brumbála.
"Pane řediteli, můžeme s váma mluvit v soukromí, až se navečeříte? " ozval se za všechny jako mluvčí Sirius.
"Zajisté. Už jsem dojedl, tak můžeme jít hned do mé pracovny. " přikývl Brumbál a i když měl stále na talíři polovinu porce, šel pryč. Kráčeli společně skrz celou síň a všichni na ně upírali pohledy. Byli zvědaví, o co tu jde. To se nikdo z nich ale nikdy nedozví.
Došli do ředitelny. Brumbál jenom tak ze vzduchu vyčaroval židle, aby si všichni měli kam sednout a sám se posadil do pohodlného křesla za svým stolem.
"Co co jde, milí studenti? " zeptal se jich ředitel zaujatě a hleděl na ně.
"Pane profesore, my chceme mluvit o našich schopnostech. " začal hovor Remus. Děvčata nebyla skoro schopná mluvit, byla uplakaná, dokonce i Niki, která má jidny nervy ze železa, byla po tom rozloučení s Claire celá nesvá. Proto se iniciativy chopili kluci.
"O čem přesně je řeč? " podíval se Brumbál na všechny tázavě.
"Chceme se schopností zbavit. " řekl Sirius rozhodně a pevně.
"Vážně? " vyhrkl Brumbál překvapeně.
"Jo, na večeři sme o tom mluvili a všichni sme se shodli, že je nechceme. " vložil se do toho i James.
"Vy chcete zahodit dar, který vám byl dán? " reagoval Brumbál. Všechny to překvapilo, ještě nikdy takhle Brumbála neviděli. Nebyl naštvaný, ale rozhodně se netvářil přívětivě. Nevěděli totiž, že jejich ředitel má zálibu ve všem výjimečném, kouzelném a neobvyklém.
"To není dar, spíš prokletí. " odfrkl si Sirius. "Od tý doby, co sme měli ty schopnosti, děli se nám akorát samý nepříjemnosti. Občas to bylo sice fajn, když se člověk cejtí výjimečně a umí to, co ostatní ne. Ale když to shrneme, ty schopnosti nám nikdy nepřinesli nic dobrýho. "
"To je pravda. To kvůli nim po nás Voldemort šel a byli sme pořád v ohrožení života. Než celej zbytek života jenom utíkat a bát se, to radši bejt zase obyčejnej kouzelník. " přitakal James.
"Není tak úplně pravda, že nám ty schopnosti byli k ničemu. Hodněkrát nám pomohli a dokonce zachránili život. " ozvala se slabým hlasem Lily. Od ní by nikdo nečekal, že se schopností bude zastávat.
"Většinou nás ale zachránili před Voldemortem nebo Smrtijedama, což by nebylo potřeba, kdybysme je neměli. Takže to nás zase vrací na začátek, že ty schopnosti sou jenom zdrojem všech problémů. " oponoval James.
"Nevzpomínám si, že by za tvůj pád při famfrpálu mohl Voldemort a nebýt schopnosti, bylo by dávno po tobě. Nebo když se zřítila ta tajná chodba mezi hradem a Medovým rájem a Remus to svojí schopností zachránil. Neříkejte zase, že nebyly k ničemu dobrý. " ohradila se Lily a připomínala jim různé situace, kdy se jim schopnosti hodily a nemohl za to Voldemort ani nikdo jiný.
"Je pravda, že nám dost pomohli. Každopádně ale ty schopnosti už nechceme. Na tom sme se shodli ne? Jsme kouzelníci, ubránit se můžeme i bez toho. " ozval se Remus.
"Chápu, že vaše rozhodnutí vzešlo ze smrti Claire a respektuji to. Jenom vám chci ještě předtím něco říct a upozornit vás. " napřímil se Brumbál a na všechny zhlížel. "Moc Lorda Volemorta stále roste a i když nebudete mít své schopnosti, do boje s ním jednoho dne budeme muset jít všichni. Proto, jestli si myslíte, že vám nic nebude hrozit, když se schopností vzdáte, jste na omylu. Jednoho dne budeme všichni v nebezpečí a budeme čelit Voldemortovi i jeho armádě, proto vám říkám, že vaše schopnosti by se vám jednoho dne mohli hodit. "
"Jednoho dne možná na bitvu s Voldemotrem dojde, do tý doby bysme ale chtěli žít poměrně v klidu a beze strachu, protože sme na jeho seznamu smrti číslo jedna. Až přijde den boje, budeme bojovat až do konce, jako ostatní normální kouzelníci. I bez schopností doufám za něco stojíme. " promluvil za ostatní svoje spolužáky a kamarády James.
"Přesně tak. " přitakal Sirius a ostatní pokyvovali hlavami na znamení souhlasu.
"Dobrá tedy, dám vědět na ministerstvo kouzel. Snad co nejdříve na odboru záhad přijdou na to, jak vás schopností zbavit. Pokud mají někde uchovaný i po těch letech vzorek látky, která schopnosti vyvolala, nemělo by být tolik složité vytvořit látku, která by schopnosti opět potlačila. " vzal své snahy Brumbál. Bylo mu líto, že se tito lidé vzdávají schopností, které jim byly dány. Věděl, že by jednou pro svět mohli mít obrovský přínos při boji proti Temnému Pánovi. Na druhou stranu jejich rozhodnutí chápal a respektoval. Chápal, že nechtějí po zbytek života utíkat, navíc, když vystupují z Bradavic.
"Když se u nás ty schopnosti projevili, mysleli sme, že je to požehnání. Byli sme z toho všichni nadšený a mysleli sme, že ochráníme svět. Místo toho sme nedokázali ochránit ani sebe navzájem. Každou chvíli byl někdo unesenej a mučenej. Nakonec dokonce jeden z nás položil život. Jindy by to byl asi vážně dar, ale ne ve světě, kde je Voldemort. " promluvil Sirius zachmuřeně a naštvaně zároveň. Ostatní ani nedutali a poslouchali ho.
"To je pravda. Možná jsou ty schopnosti víc, než dokážeme zvládnout. Možná že lidem je souzeno být obyčejnými. " dodala Lily.
"Nějaký velký kouzelník, jako ste vy pane řediteli, by se s těmi schopnostmi možná dobře vypořádal, ale my sme jenom mladý, zmatený lidi, který teprve odcházej ze školy do reálnýho života. " podíval se Remus na Brumbála.
"Jo, pane ředitel, když šly ty schopnosti u nás, proč nedaj to sérum vám a podobným kouzelníkům. Potom by snad někdo proti Voldemortovi něco zmohl. " navrhla Niki.
"Děti, velká síla vyžaduje velkou zodpovědnost. Bojím se, že chytří lidé jako já, by postupně začali hloupnout a dali se na stranu zla. Jak se říká, s jídlem roste chuť. " zavrtěl Albus Brumbál hlavou.
"Proto, až vytvoří sérum, které vás schopností zbaví, navrhnu látku úplně zničit a vymazat veškeré záznamy, aby se v budoucnu podobný experiment neopakoval a aby se k záznamům nedostali nepovolané osoby. Je to veliká škoda, ovšem alespoň to ochrání trochu lidstvo před sebezničením. I v budoucnu budou existovat velcí a geniální kouzelníci, kteří něco podobného vytvoří a svět bude snad lepším místem, kde tyto nadpřirozené schopnosti nebudou nijak zneužívány a budou složit pouze ke konání dobra. " vedl Brumbál etickou řeč o lidstvu a zkaženosti.
"Jak to uděláme? Zejtra odjíždíme domů. " podotkla Lily.
"Ještě dnes dám vědět na ministerstvo a jakmile vynaleznou protilátku, která bude bezpečná a spolehlivá, okamžitě vás všechny seženu. Nejenom vás, ale i slečnu Blackovou a pány Snapea a Yaxleyho. Strany musejí být přeci vyrovnané a když nebudete mít schopnosti vy, pak ani oni. " ukončil Brumbál sezení. Všichni se s ním rozloučili a vydali se do pokojů. Museli si ještě dobalit. V posledních dnech na to neměli ani v nejmenším náladu.
"Už vidim, jak Zmijozeláci daj pryč dobrovolně svoje schopnosti. " ušklíbl se James ironicky.
"Kdo říká, že dobrovolně? Však on Brumbál něco vymyslí, ale pište si, že ty parchanti budou stejně tak obyčejný, jako my. I kdybych si je sám měl najít a nalejt jim tu protilátku do krku nebo vpíchnout do žil. " zavrčel Sirius.
"Já bych je klidně navrhla na testování látky. Krys a opic je na takovou věc škoda. " zasmála se Niki a ostatní se k ní se smíchem připojili. To bylo poprvé po dlouhé době, co se všichni opravdu upřímně zasmáli.
----------------------------------
"Nepůjdeme dneska třeba do kina? " vyptával se James Lily. Byli právě u Potterů doma. Už byla téměř polovina srpna a oni už byli více než měsíc pryč z Bradavic. James a Lily spolu trávili spoustu volného času a většinou byli u Potterů doma. Potterovi si Lily hned na první pohled naprosto zamilovali a měli ji moc rádi.
"Já bych dneska zůstala doma. Budeme jenom spolu, budeme si povídat a užijeme si to. " usmála se Lily.
"Jak poroučíš, má paní. " zašklebil se James a vysekl před ní ukázkovou poklonu.
"Ty seš šašek. " rozesmála se Lily a lehce svého přítele uhodila. Bylo jim spolu dobře, jsou spolu už přes dva měsíce, ale pořád jsou zamilovaní a chovají se k sobě, jako by spolu právě začali chodit.
Celý večer si povídali, smáli se a byli zašití v Jamesově pokoji. Potterovi byli sice doma, ale nijak je nevyrušovali. Dopřávali jim dostatek soukromí.
Zrovna se mazlili a věnovali se sobě navzájem, když se ozvalo jakoby jemné ťukání na okno. James přestal líbat Lily a zmateně vzhlédl. Na okno zobákem klepala sova. Nebyla to sova, kterou mu kdy posílali třeba Sirius, Remus nebo Peter. Tuhle ještě nikdy neviděl.
"Co to je? " nechápal James, ale vstal a otevřel sově okno. Ta skočila na parapet, natáhla pařátek, aby z něj James mohl sundat dopis. Když svoji práci vyřídila, bez dalších okolků se zvedla a odlétla zase pryč. Očividně její odesilatel neočekával odpověď.
"Kdo ti může psát? " vyzvídala Lily.
"To opravdu netušim. " pokrčil James rameny a roztrhl obálku.
"Asi tvoje milenka. " vyplázla Lily provokativně jazyk.
"Jo, to bude ona, zapomněl sem, že mi má napsat. " ušklíbl se James a přistoupil na její hru. Často se takhle škádlívali, ale mysleli to oba ze srandy. Jejich vztah nic nepostrádal a byli spolu naprosto šťastní.
James rozbalil psaní a okamžitě poznal Brumbálův rukopis. Ředitelovo písmo bylo naprosto nezaměnitelné. Lily si toho taky všimla.
"Co píše? " vyzvídala a vybídla Jamese, aby ji dopis přetlumočil.
"Ihned máme přijít k němu do pracovny. Na ministerstvu už našli protilátku. " informoval ji stručně. Oba na sebe chvíli mlčky zírali.
"Páni, tak už je to tady. " vydechla Lily. V nejbližších dnech a možná již dnes, přijdou o své nadpřirozené schopnosti. Navždy.
"Bude to divný a bude to nezvyk. Myslim ale, že to pro nás všechny bude dobrý. " shrnul své úvahy Potter a začal se oblékat.
"Musíme se hlavně postarat o to, aby se Voldemort dozvěděl, že už sme zase úplně obyčejný kouzelníci a nijak ho neohrožujeme. Samozřejmě, když bude potřeba, budu s ním bojovat, jenom nechci, aby nám pořád dýchal na záda a my se pořád museli bát o život. " uvažovala Lily a oblékala se také.
*
"Tak, konečně jsme tu všichni. " uvítal Brumbál Jamese a Lily, když dorazili do pracovny. Ostatní tu už byli. Nikdo neseděl, všichni stáli, což znamenalo jediné - protilátka jim bude aplikována ještě dnes.
"Proti vašemu rozhodnutí nic nemám, ale musím se vás přeci jenom zeptat, zda je toto vaše konečné rozhodnutí. Nedá se vzít zpátky. Až vám budou schopnosti odebrány, sérum se zničí, veškeré údaje také a nebude možno je znovu získat. " podíval se ředitel po všech přítomných. Všichni chvíli mlčeli a trošku o tom ještě přemýšleli.
"Nevím, jak ostatní, ale já se toho chci zbavit. Ty schopnosti sou užitečný, ale dokázali sme bez nich žít předtím, tak to dokážeme i potom. Přinesli nám víc škody než užitku. " ozval se jako první Sirius.
"Souhlasím. Nechci se pořád bát a utíkat. " připojila se Lily. Ostatní pokyvovali hlavami. Niki se sice trochu ošívala, její supersíla se jí líbila a nedokázala si představit, že už ji mít nebude. Musela ale uznat, že bez schopnosti se bude žít nejspíše lépe.
"Dobrá, takže můžeme jít. " přikývl Brumbál a vhodil do svého krbu letax, přičemž pronesl - ministerstvo kouzel. Pokynul bývalým studentům a všichni jeden po druhém vstoupili do zelených plamenů. Všichni se objevili v hale na ministerstvu kouzel. Každý z nich tu už alespoň jednou v životě byl, takže nikdo nebyl nijak překvapený ani uchvácený.
"Moc lidí tady není. " konstatoval Peter.
"To asi proto, že je devět večer. Úřední hodiny sou do šesti. " setřel ho Sirius nelítostně.
"Správně. V tuto dobu tu vždy zůstává jenom pár kouzelníků a čarodějek. Na odboru záhad tuto denní dobu mají rádi. Přes den byste tam skoro nikoho nepotkali, ale v noci je to tam živé. " vyprávěl Albus Brumbál, jako by prováděl zahraniční turisty.
"Ještě nikdy jsem tam nebyla. " vydechla vzrušeně Lily, protože se už nemohla dočkat. O odboru záhad kolovaly nejrůznější pověsti.
"Taky, že pro veřejnost je tam vstup zakázanej, víš? " poučil ji James tak, aby to nevyznělo, že se ji posmívá, nebo ji chce schválně opravovat. To Lily Evansová nesnášela.
"Připouštím, že je to zajímavé místo. " pronesl Brumbál konverzačním tónem a chvíli se nad tím zamyslel.
Sjeli výtahem do spodních pater a vyšli v temné chodbě, kde svítilo jenom pár svíček. Na konci chodby byly obyčejné a ničím nezajímavé dveře. Prošli jimi a objevili se v místnosti, kde bylo snad padesát dveří. Jakmile zavřeli, zeď se roztočila a dveře se zpřeházely. Všichni byli zmatení. Brumbál ani trochu, ihned vyrazil k tmavě modrým dveřím s černou klikou.
"Dobrý večer, pane profesore. " pozdravil Brumbála nějaký divný kouzelník. Vypadal mile, ale také podivně.
"Dobrý večer, Marcusi. Ministr se k nám nepřipojí? " rozhlédl se Albus kolem a nikde ministra kouzel nezaregistroval.
"Bohužel. Bylo mi řečeno, že tuto záležitost jednoduše vyřídíme sami. " zavrtěl kouzelník hlavou.
"Vskutku. " přikývl Brumbál. Pak už to šlo ráz naráz. Všichni dostali malou lahvičku s nějakým lektvarem. Nepatřil mezi nejchutnější, ale zas tak špatný nebyl.
"To je všechno? " nechápala Tracy.
"Ano všechno. Pokud by něco nebylo tak, jak má, dejte vědět. Protilátka byla ale mnohokrát testována. " ujistil je kouzelník.
"Jak to bude se Zmijozelákama, pane profesore? S Bellatrix, Snapem a Yaxleym? " zajímala se Lily. Všichni zpozorněli, to chtěli vědět taky.
"Postarám se o to, aby ty schopnosti neměl nikdo. " ujistil je Brumbál. Věděli, že mu mohou věřit. Rozloučili se a odešli.
"Co teď? " rozhlédla se Niki, když se objevili na ulici Londýna.
"Já nevim jak vy, ale šel bych někam, kde je pořádně rušno a vyzkoušel si, jestli je schopnost pryč. " ozval se Sirius. Všichni se přemístili do centra města, kde touto dobou bývá největší ruch.
"Tak co? " vyzvídal James a koukal na Sirius. Sirius chvíli poslouchal a rozhlížel se kolem.
"Kromě opravdovýho kecání doprovázenýho pohybováním rtů, ticho. " vydechl Sirius. Trochu se mu i ulevilo. Jeho schopnost byla sice užitečná a někdy i zábavná, ale často únavná. Bolívala ho hlava a měl v hlavě ze všech těch myšlenek ostatních guláš.
James vytáhl malý kapesní nožík a řízl se do dlaně. Ne moc, ale dost na to, aby viděl, jaké to má účinky. Rána nezarostla a krvácela.
"Co to děláš? " vyjekla Lily.
"Zkoušim, jestli to taky funguje. Je to zvlášní pocit, cejtit zase bolest a bejt zranitelnej. Na druhou stranu je to osvobozující. " usmál se James. Strávili spolu dohromady celou noc, buď chodili po městě, nebo chodili na opuštěná místa a zkoušeli, zda jsou jejich schopnosti opravdu pryč. Poté si našli nenápadnou a opuštěnou hospůdku a sedli si tam. Byli z nich zase normální, obyčejní lidé. Jsou volní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barussiiik Barussiiik | Web | 2. listopadu 2012 v 21:58 | Reagovat

Krása. Užasně napsané. Škod, že už končí. Ale byl to dobrý konec.

2 Koki Koki | 2. listopadu 2012 v 22:34 | Reagovat

Skvělý konec. Jen škoda, že se tohle nestalo dříve. Pak by Claire mohla žít. I když by jí stejně mohli zabít tak jako tak.

3 Lola Nicoleen Lola Nicoleen | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 21:29 | Reagovat

Přemýšlela jsem nad tím, jak to zakončíš, ale tato možnost mě nenapadla. Bylo by zajímavé vidět Belatrix, Severuse a Yaxleyho jak zjistí, že jsou bez schopností. A co teprve Voldemorta, jak se domákne, že schopnosti a to navždycky :)

4 LilyE LilyE | 4. listopadu 2012 v 12:28 | Reagovat

Super konec jen mi je líto že to už končí, i když všecko jednou končí :-( Chtěla bych vidět Volďasův kxicht až se to domákne ( heheheheh ) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama