Everybody should have his own world...

27. kapitola - Nečekané setkání

4. listopadu 2012 v 9:11 | Maggdinka |  * Elita Bradavic 2 *
Nová Elitka je tu. Přátelé z Ameriky už odjeli a na Bradavice se snesla obvyklá rutina a stereotyp. Musím se vám hned na začátku přiznat, že jsem vůbec neměla páru, co budu v téhle kapitole psát. Měla jsem vlastně vymyšlené kapitoly jenom k Američanům v Bradavicích a teď nevím, kudy kam. Přijde mi už trochu stereotypní psát o pařbách a zvraty a překvapení mě teď žádná nenapadají.

Každopádně doufám, že si kapitolu i tak trochu užijete, odreagujete se a na chvíli utečete od denní rutiny. O komentáře vás už snad ani prosit nemusím, i když zdůrazňuji, že nejsem ani zdaleka tak spokojená s jejich počtem. Vy co komentujete pravidelně za to samozřejmě nemůžete. Jenom je mi to trochu líto, že svůj čas vkládám do psaní a odměnou mi je sotva pět komentářů. Jsem na VŠ a na koleji a rozhodně bych si dokázala najít lepší zábavu. Tím samozřejmě neříkám, že na vás začnu prdět, jenom nemám velkou motivaci. Užijte si čtení...Vaše Maggdinka♥



Nečekané setkání

Už je to pár dní od odjezdu Američanů. Dokážete si asi představit, jaká je to nuda a to chození do školy je taky pořádnej opruz. Je to zase stereotyp, nic se neděje a já už se dost nudim. Já vim, že se furt opakuju a vám to musí přijít nejspíš už otravný, ale musim to říct znova. Sedmej ročník je nějakej divnej. Těšila sem se na něj jako malá holka snad od druháku a zatím je to jedno velký zklamání. Neřikám, že se nestaly nějaký zajímavý věci, ale co se týče běžnýho života, tak je to nuda. Kde sou ty časy, kdy sme chlastali i ve všední dny, nebo kdy sme s Emmou dělali nějaký průsery a vyfasovaly za to školní tresty. Fuč.
Jednou takhle ráno sme seděli s holkama na snídani. Kluci tady ještě nebyli. Klasika. Zase určitě chlastali nebo hulili do noci a přiříděj se ještě se zalepenejma očima až na hodinu. Tyhle příchody znám. Vždycky když se nejdou ráno najíst, znamená to, že probděli skoro celou noc.
"Jdeme, ještě si musim skočit do pokoje. " pobízela nás nervózně Emma. Že ona zrovna strachuje a stresuje se. Tak přijdeme na hodinu pozdě, to je toho. Zrovna od ní bych tohle teda nečekala.
"Počkej, ještě mi maj přijít noviny. " uzemnila ji Lily. No jo, sovy ještě s poštou nepřiletěli. Lilka měla předplacenýho Denního věštce, aby byla vzdělaná a věděla, co se děje ve světě. Mě nikdo nepíše, kromě rodičů. Ty mi ale píšou vždycky na konci měsíce a teď je začátek, takže já poštu neočekávám.
Za chvíli začaly fakt ty opřeřený věci s křídlama lítat. Ještě že sou slušně vychovaný a neserou nám na hlavy, to by bylo docela bombardování. Před Lily přistála nějaká sova pálená, nechala si vzít noviny a čekala, až ji Lily zaplatí. By mě zajímalo, jak to ty sovy učej, že čekaj na prachy a ještě věděj, kolik přesně musej dostat. Jednou sem jednu sovu chtěla ošulit a dala sem jí míň peněz a ta svině mě klovla.
"Co je? " nechápala sem a čučela před sebe na stůl jak debil. Přede mnou přistála sova a měla dopis. Očividně byla pro mě. Dopis sem si teda zmateně vzala a ona odlítla.
"Tobě někdo píše? " nechápala Emma.
"Myslíš, že nemůžu mít poštu, nebo co? " odsekla sem. Dělá, jako bych neměla žádný kámoše a známý. Rozbalila sem psaní a zmateně četla. Byl to dost stručnej vzkaz.
"Sejdeme se dnes v devět U Tří košťat. " předčítala nahlas Lily, která mi čuměla přes rameno. To ji nikdo neřekl, že tohle se nedělá?
"Kdo to je? " vyptávala se Sarah.
"To nemám tušení. " pokrčila sem rameny. Nebyl tam totiž podpis a podle rukopisu sem taky nic poznat nemohla, protože to bylo napsaný na nějakým psacím stroji nebo počítači.
"Doufám, že neuvažuješ, že bys tam šla. " přisrala se vedle mě Lily, když sme kráčely do pokoje.
"Proč? Půjdu tam. " podívala sem se na ni.
"Co když ti píše nějakej magor nebo psychopat? Může to bejt nebezpečný. " poučovala mě. Ježiš, ta má zase nějako moc péče.
"Větší magor než já to bejt nemůže. " ušklíbla sem se. "Víš, že já sem zvědavej člověk. Musim zjistit, kdo mě chce vidět."
"Dyk je to tvoje věc. " zastala se mě Emma mávnutím ruky. Já sem zvědavej tvor a musim to vědět. Nemůžu přece jenom tak nepřijít.
"Dělej si co chceš. " pokrčila Lily rameny a dál sme to už nerozebírali. To by tak ještě chybělo, abych si nedělala co chci, ale dělala věci podle ní. Ta holka je fakt intrikánka, každýho by beztak nejradši ovládala a rozhodovala za všechny.
*
"Kdo myslíš, že to může bejt? " vyptával se James, když sem o divným dopise řekla u oběda klukům. Všichni si nad tim začali lámat hlavu. Koukám, že jedinej, kdo se nezajímá o původce dopisu, sem já sama.
"Kdybych to věděla, tak tady nad tim nepřemejšlíme. " zaťukala sem si na čelo.
"Tak je jasný, že to je kouzelník nebo čarodějka, když zná Prasinky a Tři Košťata. " dedukoval Sirius.
"Ty seš teda chytrej. " ušklíbla sem se provokativně. Kdo by byl řekl, že ten někdo bude kouzelník. Jedinej kdo zná Prasinky, i když jenom z doslechu a sou mudlové, je moje mamka a ségra. Samozřejmě takovejch mudlů je asi víc, ale stejně je dost pravděpodobný, že mi píše spíš kouzelník.
"Třeba si se mnou dává spicha Voldemort. " zašklebila sem se. Právě mě to napadlo, protože sem si přečetla v novinách titulek, kterej líčí, že Voldemort zase někde někoho zabil.
"Tohle není vůbec sranda! " okřikla mě Lily.
"Klid, dyk jen blábolim. Co by po mě Voldemort asi tak chtěl a kde by na mě přišel. " mávla sem rukou. Člověk už nemůže říct ani nic ze srandy.
"No, myslim, že tvoje jméno aspoň z doslechu zná každej a určitě i Voldemort. " zasmál se Jimmy. To je taky fakt, už sem se seznámila s faktem, že mě zná skoro každej.
"Hele, tak sme domluvený, jestli ti do deseti nedám znamení, půjdeš mě hledat. " otočila sem se na Siriuse a ujišťovala sem se. Domluvili sme si jednoduchý kouzlo, který bude sloužit jako znamení. Musim mít nějakou pojistku kvůli případnýmu úchylovi nebo vrahovi.
"Jo, kdyžtak tě dojdu zachránit. " přikývl Sirius, jako bysme mluvili o počasí.
*
To sem sama zvědavá, koho tam uvidim. Jak tak lezu tou chodbou do Medovýho ráje, začínám se toho trochu obávat. Ne nějako ve špatným slova smyslu, jako že bych se bála, že mě někdo zabije, ale mám prostě takovej divnej pocit v žaludku, jako že si nejsem jistá, jestli tu osobu chci a potřebuju vidět.
Vylezla sem z Medovýho ráje rovnou na ulici v Prasinkách. Hned sem zašla ke Třem Košťatům. Přiznávám, že se mi tam chce čim dál míň. Ráno, jak mi přišel ten dopis, tak sem byla strašně zvědavá, teď se i trochu bojim.
Rozhlídla sem se po lokále, jestli zahlídnu nějakej známej ksicht. Nikde nikdo. Pak sem si ale všimla, že úplně vzadu sedí nějaká osoba. Pak mi došlo kdo to je. Přiznávám, že bych tady opravdu víc čekala samotnýho Voldemorta, než jeho. Začalo mi bušit srdce a dělalo se mi trochu mdlo. No, tohle chce rozhodně whisky, abych to rozchodila. Polkla sem a statečně šla za ním.
"Ahoj Sam. " zazubil se na mě Jazz. Pleskla sem sebou na židli naproti němu. Hned sem pískla na Rosmertu a objednala si pořádnou whisky. Jazz přede mnou seděl v celý svý kráse a zíral na mě těma jeho očima. Nebyla sem vůbec schopná slova (a vy víte, že to se mi nestává často), až když mi Rosie donesla whisky a kopla sem ji do sebe, trochu sem se vzpamatovala. Chlast je prostě lék.
"Co tady děláš? " vysypala sem ze sebe konečně.
"Ahoj Jazzi, ráda tě vidim. " zašklebil se ironicky a pozdravil sám sebe místo mě, protože sem ho nijak nepozdravila.
"No jo, ahoj. Ale co tady děláš? " zabručela sem.
"Měl sem v Anglii nějaký vyřizování a nemohl sem odjet zpátky do Austrálie bez toho, abych tě viděl a mluvil s tebou. " pokrčil ledabyle rameny. Panenko Maria, už sem zapomněla jakej je to sexy frajírek. Ach!
"Ten vzkaz byl teda dost stručnej, mohl ses aspoň podepsat. " odsekla sem a založila si ruce na prsou. Takhle jak ho vidim, vrací se ke mně všechen vztek, kterej sem měla, když mě opustil.
"No tak, kotě, proč tak napruzeně. Takovou tě neznám. " zazubil se.
"Taky že sem taková předtim nebyla. " procedila sem skrz zuby. Nechci, aby věděl, jak sem se psychicky po našem rozchodu zhroutila, ale chci, aby věděl, že mi to ublížilo a že sem naštvaná. Nejsem přece nějaká lehká holka. Musim před nim vypadat silně, ale zároveň ublíženě.
"Musel sem tě vidět. Nedalo mi to. Po tom, jak sme se rozešli a vůbec se neviděli. Byl to dost divnej konec. " vysvětloval svoji přítomnost tady.
"Možná ses neměl vracet. " řekla sem pořád ještě ledově. Měla sem chuť vykřičet mu do ksichtu, jak sem kvůli němu byla v hajzlu a že sem ho milovala víc, než kdy předtím někoho jinýho a taky, že sem si to od našeho rozchodu rozdala už nejmíň se dvěma klukama. Měla sem v sobě dost silný pocity.
"Sam, já vim, že sem ti ublížil. Toho sem si dobře vědom. Myslel sem si, ale že bysme se mohli v klidu sejít a pokecat, jako dospělý. " naklonil se ke mně trochu blíž. Odtáhla sem se. Kdybych cejtila tu jeho vůni a viděla zblízka jeho oči, tak po něm nejspíš skočim.
"Chceš mluvit dospěle? Tak dobře. " mávla sem rukama. Luskla sem na Rosmertu a objednala si další whisky.
"Co v Austrálii? " podívala sem se na něj s trochu nasazeným úsměvem.
"V pohodě. Je tam hezky. I když je fakt, že to tam je samá pustina a skoro žádná civilizace. Teda v tý části, kde bydlíme. " vyprávěl.
"Už sis tam našel holku? " vyhrkla sem jako nějaká stíhačka. Vylítlo mi to z huby dřív, než sem to stihla zadržet. Nebyl to vyzvídavej tón, spíš sarkastickej. Jazz se začal dusit pitím, který měl právě v puse. Tuhle otázku nečekal.
"Ehm, no to je dost trapná otázka a nemusel bych ti ani odpovídat, ale jestli tě to fakt zajímá, tak ne. Holku nemám. " vyklopil ze sebe konečně.
"Hele, já vim, že ten náš rozchod byl na prd, ale děláš tady ze mě největšího padoucha, jako bych já za to mohl. Samozřejmě za to můžu víc než ty, ale i tak. Vždyť víš, že mi na tobě záleželo a měl sem tě rád. Já sem si jenom tak neřekl, že se odstěhuju pryč. Prostě sem musel s tátou. " spustil na mě, protože už ho očividně štvalo, jak se k němu chovám.
"Tak promiň, já vim, že to není tvoje chyba. Je to ale prostě těžký, jenom tak tady s tebou sedět a tlachat. Po tom rozchodu mi bylo fakt mizerně, víš? Dostávala sem se z toho dlouho a upřímně, asi sem se z toho ještě úplně nedostala. " pokorně sem sklopila oči a přestala odmlouvat.
"Já ti rozumim, cejtil sem se úplně stejně. Mrzí mě, že to mezi náma muselo dopadnout tak blbě. Bylo nám spolu hezky a žádnou holku, jako seš ty, neznám. " usmál se přívětivě a mě bylo jasný, že není ani trochu naštvanej za to, jak sem se k němu chovala. Takovej on prostě je. Pan dokonalý. Za co, bože, za co! Jedinej normální a hezkej kluk, se kterým mi to klapalo a tys nás musel násilím rozdělit!
Chvíli mezi náma bylo poněkud trapný ticho. Asi takový, jaký zažíváme všichni se svejma bejvalejma. Teda kromě mě a Siriuse, mezi náma trapný ticho není, mezi náma není žádný ticho.
"Jak to jde v Bradavicích? Co vůbec ples, s kým jsi nakonec šla? " prolomil Jazz mlčení, když konečně vymyslel téma k hovoru. To mu ale dalo zabrat.
"Se Siriusem. Žádnou partnerku ještě domluvenou neměl, tak šel se mnou. " informovala sem ho naprosto neutrálně, jako bysme se bavili o počasí.
"A co návštěva Američanů? Přijeli? " vysypal ze sebe potom. Páni, najednou je nějako rozkecanej.
"Jo přijeli. Bylo to super. " přikývla sem a rozkecala se. Aspoň nějak sme rozproudili hovor. Začala sem mu vyprávět o všemožných zážitkách, který sme měli. Samozřejmě sem se mu schválně zapomněla zmínit o tom románku mezi mnou a Loganem. Tohle bejvalýmu příteli vykládat nemusim.
"Moc rád sem tě viděl, ale už budu muset jít. Nepředpokládal sem, že se vůbec zdržim. " zvedl se Jazz k odchodu. Zmateně sem na něj koukala, to sme spolu teda moc dlouho nepobyli. Vyláká mě ven, ani se nepodepíše a pak si ani ne po hodině jenom tak zmizí.
"Rád bych tě zase někdy viděl. Napíšeme si. " usmál se a položil peníze na stůl. Zaplatil i za mě. Měla sem sto chutí po něm ty peníze mrsknout. Zas už sem začínala bejt vytočená.
"Uvidíme, co bude. " pokrčila sem rameny a zírala na něj bez sebemenší známky něhy. Sem prostě zlá a nekompromisní. Se mnou si přece nikdo vytírat zadek nebude. Vypadalo to, jako by mě chtěl na rozloučenou obejmout, ale když viděl, jak se tvářim, tuhle myšlenku radši zavrhnul.
"Měj se, Sam. Ahoj. " zamával mi a odešel.
"Jo, čau. " hlesla sem a zírala na jeho záda, jak odchází. Já sem zůstala sedět. Objednala sem si další whisky. I když je zejtra škola, nemám ani sebemenší chuť vracet se zpátky do hradu. Nejradši bych se vožrala, abych o sobě vůbec nevěděla.
Vytáhla sem z kapsy kus pergamenu a začala na něj čmárat. To je další vychytávka, kterou spolu vymysleli Poberti. Je to vlastně jako smsky, prostě napíšete jméno, pro koho to je a vzkaz. Celá naše parta tenhle pergamen má. Pergamen trochu zasvítí a rozpálí se, abyste si příchozího vzkazu všimli. Je to dobrá vymoženost, když v tý naší vlhký díře neexistujou žádný mudlovský vynálezy a techniky.
Přivolala sem si na podporu tu nejpovolanější osobu. Lily. Ještě sem přemejšlela, že napíšu Siriusovi, ale přišlo mi trochu blbý s ním mluvit o Jazzovi. Když sem se v lednu s Jazzem rozešla, naotravovala sem se Siriuse dost. Vzkaz pro Lily byl stručnej a jasnej - SOS U Tří košťat.
Ani ne za deset minut přišla. To je moje holka. Přijde, když ji človk potřebuje. Našla mě pohledem a přisedla si. Nejspíš možná čekala, že ten můj tajný neznámý bude ještě na místě.
"Co se stalo? Kdo to byl? " vyzvídala, hned jak si sedla. U Rosemrty si objednala jenom máslovej ležák, ta nemusí od rána do večera chlastat. Tyhle záležitosti a starosti s klukama ze mě udělaj akorát alkoholičku.
"Jazz. " řekla sem prostě.
"Nekecej! " vyjekla překvapeně. Tahle varianta nikoho z nás nenapadla. "Seš v pohodě? " zírala na mě starostlivě, protože sem mlčela a byla skleslá.
"Ne. " hlesla sem.
"Proč se s tebou sešel? " nechápala.
"Sama to pořádně nechápu. Že prej mě chtěl vidět, protože ten náš rozchod byl divnej. " citovala sem jeho slova a stručně ji vyklopila o čem sme se bavili. Sice o nic moc nešlo, ale mě z našeho setkání bylo fakt mizerně. Konečně sem ho začala vyhánět z hlavy a on se zase jenom tak objeví a udělá mi v tý mojí chorý palici zase bordel.
"Takže nejseš ráda, žes ho viděla? " zeptala se opatrně.
"Ani ne. Představovala sem si milionkrát, jak bude asi vypadat naše budoucí setkání po rozchodu, ale takhle fakt ne. Nečekala sem to. Ani se nepodepsat. Teďka se mi akorát vybavuje všechno kolem toho rozchodu, jak blbě mi bylo a jak to bolelo. Vůbec mi to setkání nepomohlo. Spíš naopak. " stěžovala sem si. Ty věci kolem lásky sou fakt věda.
"Po pravdě, nevim co mám říct, nebo udělat, aby ti bylo líp. " podívala se na mě zrzka omluvně.
"Stačí, když budeš se mnou a budem se bavit o čemkoliv. Ty tyhle pocity po rozchodu znáš, tak sem si nemohla vybrat nikoho lepšího. " vysvětlovala sem ji, proč sem si zrovna ji vybrala. Po rozchodu s Jamesem si prožila svoje a já vim, že jí bylo stejně tak mizerně, možná i hůř, než tenkrát mě. Teďka vedle sebe potřebuju někoho, kdo mě chápe.
Do postele sme se dostali až po půlnoci. Mě se vůbec do hradu nechtělo a Lily se mnou statečně zůstala až do konce. Tak se pozná kámoška, nenechala mě na holičkách. Strašně dlouho sem nemohla usnout a pak sem si uvědomila, že je to nejspíš proto, že už půl hodiny ležim stočená v klubíčku a bulim jak želva. Všechny ty starý a téměř zapomenutý pocity se zas vrátily a mě bylo, jako by se se mnou Jazz znova rozešel a minulost se opakovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lolstories lolstories | Web | 4. listopadu 2012 v 9:47 | Reagovat

Nemám ráda Jazze! Nevím proč, ale po tom co jí udělal bych ho nějradši něčim přetáhla a on se najednou oběví jen tak. Blb.

Takže to byl můj názor doufám, že mě za něj neukamenuješ :D
Napiš rychle další :-D Né kecám :-D
Ale vlastně jo napiš :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

2 Leonie Leonie | 4. listopadu 2012 v 10:53 | Reagovat

Hned od zčátku mi bylo jasný,že ten někdo bude Jazz. No a co se týče jeho osoby, taky ho nemám ráda. A už se nemůžu dočkat další kapitoly.

3 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 4. listopadu 2012 v 10:57 | Reagovat

Jazz...! Napadlo mě to, ale uvažovala jsem i nad nějakým záporákem... I když nevím, kterej padouch by se chtěl se Sam sejít u Tří košťat, ale když tam nebyl podpis, nabízelo se to.
Jazz... Um... Myslím, že to docela posral chlapec! Sam z toho je špatná, ale to mu asi nedošlo...! Ne že bych ho neměla nějak ráda, nebo tak něco, ale prostě si asi neuvědomil, jakou paseku tím může udělat. Podle  mě ten rozchod snáší mnohem líp, než Sam... Jako jasně, taky mu asi nebylo nejlíp, když se msuel stěhovat do Austrálie, ale evidentně mu nebylo hůř než Sam. Nebo to aspoň necítí stejně, když se s ní chtěl vidět a vykecávat... Nevim...
Takže... Kapitola to bylo krásná, i když tam nebylo až zas tak moc akce, ale chápu, že jsi asi ve zmrzlým bodě a nevíš jak dál...! No... Doufám, že brzo přijdeš s novou kapitolou!!!! :-D  :-D  :-D

4 Koki Koki | 4. listopadu 2012 v 11:06 | Reagovat

Taky jsem hned čekala Jazze. Ale nelíbí se mi, že to udělal. Timhle jí to akorát stěžuje.

5 LilyE LilyE | 4. listopadu 2012 v 12:33 | Reagovat

Jazz je fakt blbec, chudák Sam  takhle ji vyšokovat :-( Jinak kapča byla hezká a neva že tam nebylo zas až tak moc akce ale chápu to :-)

6 Vendy Vendy | 4. listopadu 2012 v 13:33 | Reagovat

Jazz je můj oblíbenec, takže na něj prostě nemůžu nadávat.. ale já být jím, tak taky využiju příležitost a jdu na sam, i když to dopadlo, tak jak to dopadlo.. sam je mi líto, ale on to očividně taky nesnáší dobře.. snad mě všechny neukamenujete :D

7 Barussiiik Barussiiik | Web | 8. listopadu 2012 v 15:05 | Reagovat

Zazačátku, kdy jsem najela na tuhle kapitolu, Přečetla jsem si název a zjistila z jakého pohledu to je, hned mi to bylo jasné (víceméně) že to bude Jazz. Hajzlík, nejdřív se někam odstěhuje a pak najednout o sobě dá vědět a myslí si že mu bude odpuštěno a stráví noc se Sam tak, jak by spolu ještě furt chodili. Kapitola velmi pěkná, málo akce mi nevadí. Těším se na pokráčko :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama