Everybody should have his own world...

24.kapitola - Jízda pokračuje

2. října 2012 v 21:08 | Maggdinka |  * Elita Bradavic 2 *
Jak jsem slíbila, je tu nová kapitola k Elitě Bradavic. Dokonce i dřív, než jsem slibovala, tak buďte rádi ;-) Podle komentářů k předchozí kapitole soudím, že sem vám pěkně zamotala hlavinky. To byl můj záměr :-D Je to trochu sviňácký, ale autor občas musí navodit trochu tajemna. Vždyť v HP jsme také často nevěděli, o co jde a JKR nám to odtajnila až později. Takhle to dělá spousta autorů. Tak jsem si trochu zahrála na spisovatele a vložila tam nějaké to překvápko a tajemno.

V dnešní kapitole se toho moc dít nebude, myslím, že v předchozí (ve dvou částech) toho bylo dost. Takže tentokrát budeme jen svědky toho, jak si naše parta a jejich američtí přátelé užívají společného pobytu v Anglii. Nebude to taková pecka, jako předchozí kapitola, ale i tak doufám, že se vám to bude líbit a nebudete se nudit. V předchozích dvou částech jsem byla z vašich komentářů (z délky i počtu) nadšená, tak doufám, že tuto laťku budete už dodržovat a já se toho dočkám po každé kapitole. Užijte si čtení…Vaše Maggdinka♥



Jízda pokračuje

Co vám budu povídat, ten ples byl hodně divokej, což ste z mýho vyprávění nejspíš poznali sami. Co sem tak zaslechla, tak z nás holek skončily v posteli s někým skoro všichni. Já, Emma s Mikem, Lily s Patrickem a Leona s nějakým šesťákem. Akorát Sarah skončila jako slušná holka ve svojí posteli sama. Nechápu, proč na mě každej kouká jak na debila nebo na děvku, když si s někým jenom tak užiju, zatímco u Leony je to v pořádku. Nechápu, jakej je v tom rozdíl. Prostě diskriminace.
Když sem řekla Lily, co sem provedla a s kým, kupodivu na mě nic nerozjela a nesprdla mě. Chození s Patrickem má na ní asi vážně dobrej vliv, není tak upjatá a neodsuzuje. Takže jejich vztah je dobrej pro nás pro všechny.
Možná se na začátek trochu moc vykecávám, ale musim vám říct, že návštěva z Ameriky mě docela zmáhá. Já sem zvyklá chlastat a moc nespat, jenže někdy je to moc i na mě. Abyste věděli, co nás dneska čeká, jedem na vejlet do Londýna. Budem chodit po památkách, významnejch místech a podobnej opruz. Už sme se shodli, že při první příležitosti zdrhneme a zašijem se někde v hospodě. Problém ale je, že ty paka z Ameriky sou na Londýn natěšený, jak na vánoce. Většina z nich tam totiž ještě v životě nebyla. Jako by tam bylo něco hustě úžasnýho k vidění. Jo, jednou sem zahlídla prince Williama a Harryho, to bylo jiný pokoukání.
"Já už sem sice v Londýně byla, ale pracovně, takže jsem neměla příležitost, pořádně se tam porozhlídnout. Strašně chci vidět Buckinghamský palác. " rozplývala se Blake. Ta je do všeho fakt nadšená, to vám povim.
"Nic moc tam nevykoukáš, žádný terno to není. " zašklebila se Emma. I ona sdílí můj názor, že Londýn je naprosto nudnej. Pro nás je to ale něco jinýho, když sme Angličani a sme tam každou chvíli.
"Doufám, že tam budou takový ty hradní stráže. Vsaďte se, že je rozesměju. " těšil se Logan. Tak to sem teda zvědavá. Ty chlapi v těch budkách s chlupatejma čepicema maj fakt disciplínu, ani já a Emma sme je nerozesmály a to je co říct, páč my dvě spolu bysme rozesmály i mrtvýho.
Jako ovce sme šli postupně všichni společně do Prasinek a odtud sme se hromadně přemístili. Bylo dost těžký, přemístit se někam do centra Londýna, aby si nás nikdo nevšimnul, když nás je asi sto. Brumbál to ale vymyslel dobře, takže sme byli dokonale nenápadný.
Za dopoledne sme stihli projít Tower Bridge, Big Ben, Westminsterský opatství, Buckinghamskej palác a Hyde park. Taky nějaký ty náměstí jako Trafalgar square a tak podobně. Odpoledne nás čeká muzeum voskovej figurín Madame Tussaud. Tam se aj docela těšim, ještě sem tam ani nebyla a na ty celebrity z vosku se docela ráda podívám.
Na oběd sme dostali dvě hodiny rozchod, takže sme se přemístili (naše skupinka) k Děravýmu Kotli. Ať taky viděj kousek kouzelnickýho světa v Londýně. Pokud zbyde čas, tak to vezmem i na Příčnou ulici, pořád kvůli tomu do nás hučej, protože oni žádnou spešl kouzelnickou ulici nemaj.
"Ty vole, to chození není pro mě. " ulevil si Sirius, když sme se konečně posadili u Děravýho Kotle. Hostinský Tom k nám okamžitě přibelhal a my si rovou k obědu objednali whisky. No co, musí se začínat už od rána, kor když budem courat do večera. Tak ať to vydržíme a sme při tom aspoň trochu veselý.
Pak sme si dali i jídlo. Ne, že by tohle byl nějakej nóbl podnik, docela bych pochybovala, že když si tady objednáte kuře, tak je to fakt kuře. Ale co už.
"Zatim vás Londýn neodradil? " zašklebila se Emma na naše hosty.
"To courání je sice zdlouhavý, ale ty památky sou fajn. Když žijete jako my celej život v LA nebo okolí, tak vás starý monumenty občas dostanou. " ozvala se jako první Marry-Ann. Ty jo, oni žijou v LA a ještě si budou stěžovat. Hned bych si to s nima vyměnila. Můžem se dohodnout a naše rodiny si nás můžou klidně navzájem adoptovat. Já bych byla pro.
"Tak chcete na tu Příčnou ulici? Máme ještě skoro hodinu čas. " vyzvídala aktivně Lilka, když sme dojedli. Všichni Amíci nadšeně přikyvovali.
"Já sem taky pro, musim si stejně vybrat u Gringottových nějaký prachy. " ozval se Sirius. Tak už i on zradil jo? No, tak je nejspíš rozhodnuto, jde se na Příčnou.
"Takže nás vezmeš do tý banky? " vyzvídala nadšeně Blake.
"No jasně, dyk můžete počkat v hlavním sále. " přikývl Sirius nechápavě. To je poleno. Co by viděli v tom vestibulu plným hnusnejch skřetů? Ty chtěj na tuty dolů do toho bludiště. A taky, že jo. Už se těšim až uvidim nasraný ksichty těch skřetů, až tam napochodujem, že chcem aby dvacet lidí naložili na ty vozejky a provezli nás v kryptách.
"Tady je to prostě úžasný. " rozplývala se Mary-Ann, když sme kráčeli po Příčný. Každou chvíli se někde zastavovali a něco obdivovali. Timhle tempem ani do tý banky nedojdem, když se budou tak táhnout. Tak mě napadá, že si budu moct aspoň pokecat s taťuldou. Pamatujete si, že pracuje u Gringottových ne? Takže přece jen všechno zlý, otravný a zbytečný je k něčemu dobrý.
"Běžte beze mě, já to bludiště znám už od malička, taťka mě sem brával. " mávla sem na něj. Prdim na to, do těch jeskyní, kde je kosa a vlhko, fakt nemusim. Radši půjdu najít taťku. Doufám, že tady je. Občas to má nějako na směny, já nevim.
Bez jedinýho zabučení sem vešla do prostoru pro zaměstnance. Všichni mě tady znaj, mě si lidi zapamatujou lehce, takže věděli, že hledám svýho otce.
"Ahoj papánku, seš rád, že mě vidíš, viď? " ušklíbla sem se na taťku, když sem ho konečně našla v kuchyňce, jak pije kafe. Před chvílí se určitě vrátil někde z oběda a teď si dává svoje odpolední kafíčko. Já už ho znám.
"No nazdar, dcero! " uvítal mě tatík nadšeně, když sem se zjevila a málem na sebe vylil to vařící kafe. Vstal a objal mě.
"Co děláš v těhlech končinách? Neříkej mi, že seš zase za školou? " vyzvídal a trochu znepokojeně si mě prohlížel.
"Jaký zase? " odsekla sem uraženě.
"No, ve čtvrťáku a páťáku jsi měla takovou éru, kdys na školu prděla. Domů nám přišlo hodně dopisů s napomenutím. " připomněl mi papínek. No jo, na tenhle starej život sem už úplně zapomněla. Ani nevíte, jak se mi stejská po těch hodinách, kdy sme se s Emmou ulejvali.
"Neboj, tahle éra je uzavřená. Máme v Bradavicích návštěvu z Ameriky, jak sem ti o tom říkala. No a dneska sme na prohlídce Londýna. Teď máme rozchod, tak sme obědvali u Děravýho Kotle a oni furt prudili, že chtěj vidět Příčnou ulici a Gringottovic banku. " vysvětlovala sem. Když se nad tim tak zamyslim a vzpomínám na starý časy, tak sem byla fakt hajzlík. Proti tomu sem teď andílek, měli by na mě bejt všichni pyšný a ne mě furt kvůli něčemu peskovat.
Chvíli sme si povídali, co doma a co ve škole. Samozřejmě sem povyprávěla, jak sem strašně hodná, vzorně se učim, nechlastám a takový ty věci, co rodiče obvykle chtěj slyšet. Taťka mě zná ale moc dobře, takže mi na tyhle keci ani náhodou neskočí. On je ale naštěstí v pohodě, sám chodil do Bradavic, tak ví, jak se tam dá užívat. Mamka je na takovou tu kázeň u nás doma větší pes. V některejch situacích sem fakt ráda, že sem deset měsíců v roce v Bradavicích. Což už nebude trvat dlouho, páč sme v sedmáku, ale hned jak vylezu, najdu si svůj byt. S našima nebudu ani náhodou, i když je miluju. Sem prostě nezávislej člověk, co má rád svoji pohodu a nemám ráda, když mi ji někdo ruší a peskuje mě.
Když se vrátili od trezorů, všichni celý vycákaný z toho, jak to tam vypadá, rozloučila sem se s tatíkem a šli sme. Z Příčný sme se přemístili na místo našeho srazu s ostatníma, páč naše cesta po Londýně pokračuje.
Šli sme teda do toho muzea voskovejch figurín. Hoši, to neuvěříte, jaká to byla sranda. Lily vzala totiž i svůj kouzelnickej foťák, takže sme se fotili skoro s každou voskovou celebritou. Těch fotek bude snad tisíc, až se vyvolaj. Moji největší chloubou budou nejspíš fotky s Johnnym Deppem a Brucem Willisem.
"Pane profesore, myslíte, že bysme se mohli odpojit a udělat našim hostům osobní prohlídku Londýna? " přivlekla sem se za Brumbálem a prosila ho. Ostatní mě za ním vyslali, zrádci. Nevim proč. Možná mám takovou prořízlou hubu a mýmu psímu pohledu nikdo neodolá.
"Prohlídka londýnských hospod, nemám pravdu? " zamrkal Brumbál lišácky.
"No, možná dojde i na to. " pokrčila sem ledabyle a nevinně rameny.
"Můžete, ale zmizte nenápadně, aby si toho nevšimli ostatní a nenadávali. V sedm hodin ať vás ale všechny vidím u večeře ve Velké síni. " svolil.
"Vy ste fakt formát, pane řediteli. " zazubila sem se na něj a troufale ho poplácala po rameni. Ostatní se začali tlemit a zároveň se radovali, protože pochopili, že Brumbál nám odběhnutí dovolil. Co bysme tam taky dělali? Muzeum figurín máme už za sebou a na nějaký další courání není už nikdo z nás zvědavej. Dokonce i Blake přestala reptat, protože byla docela unavená. Nejlepším řešením bylo prostě zakotvit někde v hospodě a dát si nějakou vzpruhu.
Výběr lokálu sme nechali na Jamesovi a Siriusovi. Já toho tady sice znám taky dost, ale v ně dva vkládám plnou důvěru. Však nám řikali, už před lety, že o prázdninách už někdy ve čtvrťáku nebo páťáku trávili každej druhej večer po hospodách, barech, hernách a diskotékách v Londýně.
Nakonec sme vlezli do něčeho, co vypadalo jako bar, kavárna a hospoda v jednom. Vevnitř to bylo fakt stylový. Na zdech viseli obrázky slavnejch celebrit, jako třeba Beatles, Elvis Presley a tak podobně. Hrála tady cool muzika, spíš rock než nějaký disco nebo tak. Zapluli sme ke dvěma velkým stolům, aby sme se vůbec vešli. Obsluha z nás měla očividně radost. Vážně i ironicky. Vážně, protože se těšili na tu útratu, kterou tady necháme a ironicky, protože hned jak sme vešli, bylo jasný, že rádi dělám hluk a bordel.
"No né, ste to vy dva? " vypískla servírka na ty dvě Pobertovský paka.
"No jasně, Daisy, že sme to my. Ty si na nás ještě pamatuješ? " zasmál se Sirius takovým tim svým koketním hlasem a zastrčil si jeden pramen vlasů za ucho. Aby se z ní nepokakal, taková cuchta a on se může poprdět.
Kluci rovnou i objednali. Tohle je mudlovský místo, takže tady logicky nedostanem žádnou Ohniwou whisky, nebo kouzelnickou medovinu. Já se vyznám samozřejmě i v mudlovským pití, ale tak nějak mi bylo jedno, co ty dvě paka objednaj. Nejsem přece vybíravá, já vypiju všechno. Nepohrdnu ničim, co teče. Nemusim snad jenom nealko. Muhehe.
K mýmu velký překvapení a nadšení nám donesla každýmu půlitr ve kterým byl Pilsner Urqell, pravý český pivo. Jak víte, já sem napůl češka, po mamkce, takže já se v tomhle vyznám. Angličani a podobný se můžou s těma teplejma pivama jít bodnout.
"Sam nám dá určit za pravdu, že tohle je lahoda. " otočil se na mě James a při tom mluvil na Američany.
"Jo, to potvrzuju a klidně se pod to podepíšu. " přikývla sem.
"Samozřejmě pak najedeme na něco tvrdšího, ale tohle je jenom tak na rozjezd a na ochutnání. Polovina anglánů u stolu to taky ještě v životě nepila, takže to bude zkušenost i pro ostatní. " doplnil Jamesovu řeč Sirius. Ty dva by byli jako holka a kluk, nebo gayové dokonalej pár.
"Na zdraví. " řekla sem česky a pozvedla půlitr k přiťuknutí. Tohle je jedno z mála českejch slov, který umim. Taky, že se mi v čechách hodí snad nejvíc. Všichni sme si ťukli, koukali sme si pěkně z očí do očí, jak se to dělá a já sem sklenicí třískla o sklo. Znáte to ne? Každej správnej pivař musí mezi ťuknutím a napitím položit sklenici na stůl a jemně s ní bouchnout o stůl.
Postupně se začala zas zábava rozjíždět. Po naší únavě z lítání po Londýně nebylo najednou ani památky. Myslim, že na nás všechny má tady alkohol zázračnej budící účinek, díky kterýmu sme pak kapánek hyperaktivní.
Po pivečku přišli nějaký ty panáky. Házeli sme do sebe snad všechno. Vodku, rum, whisky, dokonce i absinta. No prostě povim vám, že sme pěkný hovada. Většina Američanů už začínala vypadat dost zmoženě, jenom Logan, Justin a trochu Blake s Chacem s náma drželi krok. Ostatní byli už docela dead. Není to prostě žádná sranda. Sme sice angláni, ale umíme to rozjet a chlast do nás teče jak do záchoda.
*
"Nechci nic řikat, ale už je třičtvrtě na sedm. " ozvala se Lily.
"Nechceš nic řikat, tak proč něco řikáš? " zabručela sem. Ta ví, jak zkazit zábavu. Občas je s timhle pěkně otravná. Za ty roky je to jedna z mála věcí, na který sem si u Lily nezvykla.
"Kdybysme tady byli jenom my, tak je to fuk, Brumbál se nezblázní. Jenže jsou tady s náma i hosti a když se neukážeme, tak z toho bude mezinárodní průser. Budou se bát, jestli nás nesrazil autobus nebo nás neunesli a další hovadiny. " rozjela Lily svůj proslov, proč bysme měli jít. Když se na to podívám z tohohle úhlu, tak to vlastně dává i smysl a asi bysme ji měli poslechnout. Sice je v něčem sucharka, ale i já dokážu uznat, že nějaká ta zodpovědnost není občas blbá vlastnost.
Zaplatili sme, zalezli do nějaký pidi hnusný uličky a přemístili se do Prasinek. Odtud sme prolezli chodbou z Medovýho ráje do hradu, páč je to rychlejší, než se táhnout přes pozemky.
Na večeři sme přišli celý vytlemený a hlučně sme se usadili u nebelvírskýho stolu. I když už bylo skoro plno, my si dokáže vydobít místo celkem snadno. Většinou nám už každej radši uhejbá.
Brumbál se po nás od učitelskýho stolu po očku podíval, přikývl, jako že je spokojenej, že sme tady a že sme dodrželi naši dohodu a šibalsky se uculil. Bylo mi jasný, že má zase prdel z toho, jak sme nalitý a veselý. Myslim, že se mu i docela líbilo, že sme my bradavický studenti dokázali ožrat Amíky. Ten dědula se prostě nezdá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 2. října 2012 v 22:30 | Reagovat

Já se musim smát. Jsem teď docela rozjetá a tohle je vážně sranda. Z těch hlášek vážně padám. :D

2 Barussiiik Barussiiik | Web | 2. října 2012 v 22:34 | Reagovat

hodně dobrý, a to prý umíš česky jen pár slov :-P. Návštěva Američanů a alkohol prostě patří k sobě. Docela y mě zajímalo,jestli Brumbál taky nepije. Nic víc se k tomu hodit nedá.

3 Vendy Vendy | 3. října 2012 v 17:21 | Reagovat

parááda :D kapitola vůbec není nudná, takovou jsem od tebe ještě nečetla. ale mohla bys nám co nejdřív prozradit, s kým že se to ta Sam vlastně vyspala :D

4 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 3. října 2012 v 19:06 | Reagovat

Další božííí kapitola!!! Johohohoh!!!! Em... Zním jako nějakej pirát... No každopádně vážně úžasná kapitola!!! Samozřejmě sranda jako vždycky!!! Jak ty to jenom vymýšlíš... Chm chm chm... Ale ráda bych už věděla s kým Sam skončila po tom plese... prosím, prosím! Smutně koukám...!!! Naprosto mě dostala věta ,Aby se z ní nepokakal, taková cuchta a on se může poprdět.'!!!! Hah!!! Zabíjíš mě!!! Ehmchm... Končííím!!! A ještě jednou fakt dokonalá kapitola!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama