Everybody should have his own world...

16. kapitola - Plesový partner

20. srpna 2012 v 9:13 | Maggdinka |  * Elita Bradavic 2 *
Nová Elita je tu. Poslední dobou se mi tahle povídka píše vážně dobře. Možná je to tím, že je taková uvolněná a občas i trošku prdlá a takovou mám momentálně náladu. Moc akční poslední dobou nejsem, a proto psaní Weird People je trochu porod. Elita je přesně teď pro mě. Blíží se nám dlouho očekávaný ples, který ale ještě v dnešní kapitole nebude. Dočkáte se ho příště (bude pravděpodobně na dva díly). Dnes budete ale svědky překvapivého zvratu v ději, který nikdo z vás jistě nečekal. Možná mě za něj budete milovat, možná vraždit - to si rozhodněte sami. Ukáže se, že i Sam je jenom člověk, i když bysme si občas mohli myslet, že je spíš robot (alespoň co se emocí týče). Doufám, že nijak nezklamu vaše očekávání a že se vám bude dnešní kapitola aspoň trochu líbit. Za každý komentář budu opět šťastná - jak za kladné, tak i za kritiku (které kvůli zvratu bude u téhle kapitoly asi dost). Užijte si čtení a mějte se krásně. Užívejte tepla, sluníčka a prázdnin…Vaše Maggdinka♥



Plesový partner

Hned jak sme s Lily vypadly od Brumbála, oznámily sme všem tu skvělou novinu, že budem připravovat večírky pro Američany. To vás doufám asi nepřekvapuje. Musely sme se samozřejmě pochlubit.
Náš ples se blíží každým dnem rychlejc, a když sem byla za mamkou před pár dněma, řikala, že šaty už sou skoro hotový. Pár dní před plesem si je půjdem zkusit, aby se dali províst kdyžtak nějaký změny, a když bude všechno ok, šaty si rovnou vezmem. Už se nemůžu dočkat.
Dneska je pátek, tak du zas navštívit Jazze. Před pár dněma sem se za nim stavovala a řikal, že má volno. Chápete to? V pátek večer. To je zázrak. S Emmou sme se navzájem kryly. Řekly sme, že dem někam zas se spolu zašít a chlastat. Nikomu to nebylo podezřelý, protože to sme dělaly v jednom kuse. Ona šla samozřejmě za Mikem a já za Jazzem. Dohodly sme se, že se o půlnoci sejdem ve třetím patře, abysme přišly do pokoje spolu.
"Ahoj čumáku. " pozdravila sem Jazze, kterej už na mě čekal před Medovým rájem. Šli sme rovnou do jeho pokoje nad hospodou. Přece jenom, je večer a ještě k tomu leden, takže žádná vlahá a teplá noc není.
"Co budem dělat? " podíval se na mě nervózně. Že se tak blbě ptá. Co bysme dělali asi tak v jedný místnosti s postelí? Podívala sem se na něj. Vypadal nějako nervózně, možná i smutně. To se mi ani trochu nelíbilo.
"Stalo se něco? " zeptala sem se jako správná starostlivá přítelkyně.
"Co by se stalo? " pokrčil rameny a usmál se. Na můj vkus trochu křečovitě. "Všechno je v pořádku. "
Svalil mě na postel a začal vášnivě líbat. Ho hou, já vim, že sme se několik dní neviděli, ale je nějakej naléhavější a dravější, než normálně. Co se dělo potom, je samozřejmě cenzurovaný, to vám popisovat nebudu.
"Je mi s tebou tak hezky. " řekla se po chvíli mlčení, když sme vedle sebe leželi nahý v posteli. Ležela sem mu na hrudi a on mě objímal rukou kolem pasu.
"Jo, to mě s tebou taky. " vydechl jakoby zamyšleně.
"Strašně se těšim na ten ples. Počkej, až uvidíš, jaký šaty pro mě mamka udělala. Vypadnou ti oči z důlků. Budu vážně kost. " plácala sem rychle. Já když sem do něčeho zažraná, tak mluvim a přemejšlim hodně rychle.
"Sam, já s tebou na ten ples nemůžu. " řekl Jazz pomalu a opatrně.
"Co to plácáš? Vždyť sem ti řikala, že mi všichni můžou políbit šos. Chci jít s tebou a nezajímá mě, že už nejseš student. " napřímila sem se, abych na něj viděla, při takovýhle konverzaci.
"Sam, já tady ale už nebudu. Stěhuju se do Austrálie. " podíval se na mě Jazz vážně. Vylítla sem z postele tak, jak mě pánbůh stvořil a bylo mi úplně jedno, že stojim přímo naproti oknu a kdokoliv mě může vidět.
"Co tim myslíš? Jak, že se stěhuješ? " vyjekla sem nepřirozeně vysokým hlasem.
"Je mi to strašně líto. Žije tam babička, tátova máma. Děda umřel před pár rokama a ona tam zůstala úplně sama. Teď onemocněla a vypadá to s ní špatně. Táta se o ní musí postarat. " vysvětloval.
"No a? Seš dospělej, můžeš tady přece zůstat sám. " řvala sem, jako by Jazz za něco mohl.
"Nemůžu v tom tátu nechat. Vždycky sme byli jenom já a on. Musim mu pomáhat. Už si tam pronajal malou hospůdku, kde se budeme střídat. Jednou budu v hospodě já, pak on a budem se střídat u babičky. " vysvětloval Jazz zoufale. Doufal, že to pochopim.
"Proč si mi to neřekl dřív? " posadila sem se rezignovaně vedle něj na postel. Najednou sem byla úplně klidná, jako by mě někdo přetáhl kyjem po hlavě, byla sem jako omráčená. Všechno se to zdálo jako sen.
"Já to nevěděl. Táta mi před pár dny poslal sovu. " objal mě kolem ramen.
"Takže? " podívala sem se na něj. Řekla sem jenom jedno slovo, ale oba víme, co tím myslím.
"Takže hádám, že je konec. " řekl Jazz neochotně a smutně.
"Jo, to nejspíš je. " přikývla sem a začala se oblíkat.
"Omlouvám se ti. " postavil se Jazz na nohy.
"To nemusíš. Není to tvoje vina. Nemůžeš za to, že babička onemocněla a že s tátou odjíždíte. Vim, žes to nevěděl už na vánoce, když sme se dali dohromady, takže se neboj, že bych si myslela, že bys mě nějak využíval. Takovýhle věci se v životě prostě stávaj. " zarazila sem ho. Nechci, aby z toho dělal větší drama, než to je.
"Je to na prd. " zaklel a opřel se o stěnu. Koukal naposledy, jak se strojim.
"Jo, to je. " řekla sem přiškrceným hlasem. V krku sem měla knedlík, takže sem nemohla skoro mluvit. Zrovna sem si obouvala boty, takže sem byla sehnutá a nemusela se na něj dívat.
"Kdy odjíždíte? " zeptala sem se. Spíš ze slušnosti.
"Během příštího tejdne. Tady to balim v neděli. " informoval mě.
"Tak to bych se tady ještě mohla stavit. " usmála sem se na něj povzbudivě, když sem byla ready k odchodu.
"Bude lepší, když nepřijdeš. Teď si ve dveřích řekneme jen krátký ahoj a už se neuvidíme. Bojim se, že kdybych tě ještě viděl, tak bych nedokázal odjet. " šťoural se špičkou nohy v podlaze.
"Tak ahoj. " řekla sem úsečně a rychle vypadla ze dveří.
"Měj se a dávej na sebe pozor. " křikl za mnou, protože sem letěla jak torpédo pryč, ani sem se neohlídla. Pak sem slyšela jen, jak zabouchl dveře. Rychle sem vběhla do tajný chodby, která vede z Medovýho ráje.
"Do hajzlu! " zaklela sem hlasitě a svezla se na podlahu úzký chodbičky. Pamatujete si na loňskej ples, jak sem se opila, rozešla se s Remusem a brečela? Já bulim totiž jen, když sem nalitá. Jenže tentokrát nejsem opilá a řeknu vám, že to je to brečení horší. Neměla sem náladu ani sílu na nic. Koneckonců je to jedno, s Emmou mám sraz až o půlnoci.
----------------------------
Několik dní sem se skoro s nikym nebavila. Byla sem přešlá, nic mě nebavilo a nic se mi nechtělo. Dokonce mě nebavilo dělat ani kraviny, chlastat, srát McGonagallovou nebo Zmijozeláky. Ostatní si o mě dokonce začali už asi dělat starosti. U člověka jako sem já, na takovýhle chování totiž není nikdo zvyklej. Zatím sem o tom ale s nikym nemluvila. Ani s Lily a Emmou. Nejsem na to prostě připravená.
*
"Tady seš. " ozvalo se za mnou. Trhla sem sebou, lekla sem se jak prase. Byl to Sirius. Seděla sem nahoře na Astronomický věži s mojí věrnou kamarádkou whisky. Čorla sem ji Emmě z kufru, když byla na večeři. Byly to dva dny, co Jazz odjel, a já měla náladu pod psa.
"Koukám, že něco slavíš. " sjel pohledem mě i flašku, která byla už poloprázdná.
"Prd slavim. " zabručela sem a napila se.
"K whisky se hodí cigáro, dáš si se mnou? " posadil se vedle mě a nabídl mi krabičku. Beze slova i bez poděkování sem si vzala. Nabídla sem mu flašku, kterou přijal a pořádně se napil.
"Sam, co se s tebou děje? " zeptal se opatrně po chvíli ticha, kdy sme jenom pokuřovali.
"Nic. " odsekla sem podrážděně.
"Hele, vybal to a neser mě. " vyjel na mě. Nemyslel to špatně, jenom ví, jak mě donutí mluvit.
"Nemám s kym jít na ples. " zahuhlala sem.
"A kvůli tomu seš přešlá a chlastáš tady? Nevěřim, že by tě někdo nepozval. " nechápavě na mě zíral.
"Měla sem partnera, ale ten si odfrčel do Austrálie, takže sem zůstala jako kůl v plotě. " vysvětlovala sem.
"Co to meleš? " nechápal ještě stále.
"Měla sem jít s Jazzem. I když není student, chtěla sem jít s nim. Jenže on se na mě vyprdnul, sbalil se a odjel do Austrálie za nemocnou babičkou. " rozkecala sem se. Chápavě a soucitně na mě zíral.
"Tys s nim chodila, viď? " podíval se na mě. Překvapeně sem na něj zírala. "Sam, znám tě dlouho a dobře. Nemysli si, že sem si ničeho nevšim a nic si nedomyslel. "
"Získáváš zlatýho bludišťáka. " ušklíbla sem se ironicky.
"Seš v pohodě? " zíral na mě jak na debila a objal mě kolem ramen. Sice sem se teď posledních pár dní společnosti vyhejbala, ale povim vám, že přesně takový objetí sem fakt potřebovala.
"Ne nejsem v pohodě. Když už si člověk myslí, že je všechno v cajku a je šťastnej, vždycky se ten debilní život posere! " vyjela sem trochu už opile.
"Bude zas dobře. " usmál se povzbudivě.
"Nechápu to. " zabručela sem.
"Co? "
"Proč je všechno tak na hovno. " objasnila sem mu svoji předchozí myšlenku.
"To je život. " pokrčil rameny. "Neznám silnější holku, než seš ty. Zase se postavíš na nohy a ukážeš tomu životu, že tě jen tak nepoloží. Ty seš Sam Stoneová. Jestli život položí i tebe, tak my ostatní nemáme sebemenší šanci. "
"Nejsem zas tak hustá, jak vypadám. " usmála sem se trochu povzbuzeně. Jedno se Siriusovi musí nechat, vždycky dokáže říct něco, co člověka aspoň trochu rozveselí a dodá mu sílu.
"I ty seš jenom člověk. I když se snažíš hrát, že ne, tak seš stejná jako ostatní. I ty máš právo na to, bejt občas na dně a smutná. Nikdo po tobě nechce, aby ses pořád smála, dělala vtípky, rozesmívala ostatní a všem pomáhala. Občas taky může někdo pomoct tobě. " mluvil a mluvil.
"Jenže já taková bejt neumim. Neumim bejt zklamaná. Neumim se sesypávat a litovat se. Vždycky sem nad věcí a na všechno prdim. Nejsem žádnej slaboch. " rozhodila sem naštvaně rukama.
"To, že máš emoce, neznamená, že seš slaboch. " opravil mě Sirius.
"Ach jo, poprvý v životě sem fakt šťastná a zas přijde něco, co to musí pokazit. " povzdychla sem si a měla sem opět slzy na krajíčku. Teď už sem zase přiopilá, tak můžu brečet. Tam v chodbě u Medovýho ráje to byla jenom taková slabost za střízliva.
"Neříkej, žes nikdy předtím nebyla šťastná. A stejně tak i v budoucnu budeš. " podíval se na mě Sirius skepticky.
"Neber to osobně. Tebe i Remuse sem měla ráda a byla sem s váma šťastná. Jenže teď to bylo něco jinýho. S váma sem pořád něco řešila, nebylo to úplně růžový. Já a Jazz sme byli ale jiný. " vysvětlovala sem. Nechci, aby se naštval a aby si myslel, že vztah s ním byla chyba nebo tak.
"Porovnávat například tebe a Jazze je jako porovnávat jablka a hrušky. Největší rozdíl je v tom, že my dva sme se rozešli kvůli nějakýmu důvodu, protože to prostě neklapalo. Z mojí strany. Nebylo to ono. Jenže s Jazzem sme se nerozešli normálně. To život nás rozeštval a jeho poslal na druhou stranu zeměkoule zrovna ve chvíli, kdy sme byli nejšťastnější a bylo nám nejlíp. Takhle to prostě není správně. Z takovejch důvodů by se lidi rozcházet neměli! " vyslovila sem nahlas to, co mě poslední dny sžíralo. Byla to docela úleva, říct to někomu nahlas.
"Hodně věcí by nemělo bejt tak, jak sou. Ale tak to prostě je a tak to chodí. " hladil mě Sirius po vlasech. Bylo to tak uklidňující.
"Díky. " zašeptala sem, úplně sem ochraptěla.
"Nemáš za co. I když sme se rozešli z těch správných důvodů, jak ty si řekla, tak pořád sem tvůj kamarád a pořád se mnou můžeš mluvit o všem. " usmál se.
"Ty seš tak hodnej člověk. " zasýpala sem. Už sem zase v krku měla ten známej knedlík, kterej tak nesnášim. Sem tak strašně ráda, že Siriuse mám.
"Uvidíš, všechno bude zase v pořádku. Do tý doby můžeš truchlit, nadávat a bejt naštvaná na celej svět. Nikdo ti to nebude mít za zlý. " utěšoval mě a tentokrát mě hladil po zádech. Začala sem posmrkávat. Takhle mizerně mi ještě snad nikdy nebylo. Jestli tomuhle se říká láska, tak děkuju, nechci.
"Klidně se vybreč. Nikdo tady není, jenom ty a já. " poplácal mě po zádech, protože cejtil, že se chvěju potlačovanýma vzlykama. Pak sem to konečně pustila ven. Rozvzlykala sem se tak nahlas, že mě muselo bejt slyšet i v hradě. Bulela a sem a bulela. Sirius mě držel v náručí a houpal se mnou.
"Díky, žes zůstal. " podívala sem se na něj zarudlýma očima, když sem se vybulila a uklidnila. "Prosim tě, nikomu to neříkej. "
"Jestli nemám nikomu říkat, žes taky jednou naplno projevila svoje city, tak budu držet jazyk za zuby. " ušklíbl se. "Ne, slibuju, je to jen mezi náma. "
"Bože, s kým já půjdu na ples? " vyjekla sem a najednou sem měla úplně jiný starosti.
"Jestli chceš, můžeš jít se mnou. " nabídl se.
"Copak ty nikoho nemáš? Ty, Sirius Black? " vykulila sem oči, až mi málem vypadli z vybrečených důlků.
"Ne, vlastně sem myslel, že na poslední chvíli pozvu třeba Sarah, Lily nebo Leonu. A kdyby už šly s někym jinym, zahrál bych si na rebela a šel sám. " pokrčil rameny.
"Tak pokud vážně nikoho nemáš, tak s tebou půjdu ráda. Ale rozhodně nikoho kvůli mně neodmítej! " vyhrožovala sem mu.
"Vážně, přísahám, nikoho nemám. " dušoval se. "A sem rád, že půjdu s nejhezčí holkou z ročníku. " lichotil mi.
"Díky Siriusku, zachránil si mi krk. Vážně nevim, co bych bez tebe dělala. " objala sem ho, zvedla sem zadek a šla. Položil si ruku kolem mých ramen a druhou mě dloubl do žeber.
"Pro tebe všechno, Stoneová. " zasmál se a šel mě doprovodit k pokoji.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 20. srpna 2012 v 13:10 | Reagovat

Jej! Hezký! Málem jsem se u toho rozbrečela! Siri tu byl dokonalej!!!!! Kráááásnáááá kapitola!

2 Michelle Michelle | E-mail | Web | 20. srpna 2012 v 14:23 | Reagovat

Teda, Sirius sa nezdá :-D A po plese bude rušná noc a potom budú so Sam spolu :-D Inak pekná kapirolka :-D

3 Maeve Maeve | 20. srpna 2012 v 14:57 | Reagovat

Siriusek je prostě skvělej! Popravdě řečeno jsem trochu doufala že se s Jazzem něco stane a že nakonec Sirius bude Sam muset zachránit, ale když sem kapitolu dočetla a uvědomila sem si co se stalo, měla sem hroznou radost, protože stále čekam na nějaké ty super chvíle Sam&Sirius a doufam že se k něčemu budou mít na plese! :)

4 Koki Koki | 20. srpna 2012 v 15:36 | Reagovat

No já nevim co říct. Byl to dost šok, ale je pravda, že jsem chtěla, aby nakonec skončila se Siriusem. I když neočekávám, že se na sebe při první příležitosti vrhnou. Ale když jsem viděla, že nemá chuť chlastat, srát Minnie atd. tak jsem si řikala, že to už je vážný. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama