Everybody should have his own world...

18.kapitola - Milovníci kousání

19. května 2011 v 14:46 | Maggdinka |  *Elita Bradavic*
Tak lidi, opět sem se dokopala a napsala kapču k Elitě. Uvidíte, co další se stane. Sam občas dokáže bejt v nesprávnou dobu na nesprávnym místě. Což se jí nemusí vždycky vyplatit. Víc podrobností se dozvíte, když si to přečtete. Takže prosím o komentáře a užijte si čtení…Vaše Maggdinka♥



Milovníci kousání

V Bradavicích se poslední dobou nic zajímavýho neděje. Já už za dva tejdny chytla dva školní tresty, což je ještě na moje poměry docela málo.
"Sam, jak je na tom tvoje mamka se šatama? " vyzvídala Lea ve středu večer, když sme se chystali spát. Ples je příští pátek.
"Jo, je na tom dobře. Už je má navržený a se šitím jí pomáhá jedna její kolegyně, takže to v pohodě stihnout. Příští tejden si je můžem jít zkusit. " ujišťovala sem jí. Leonu by asi mrsklo, kdyby se ty šaty nestihly a ona něco musela shánět na poslední chvíli.
"Tak to je dobře. " uklidnila se. Sama sem zvědavá, co si pro mě mamka vymyslí. Holky mi pro ní nadiktovaly celkem přesný požadavky, ale já jí řekla, že se nechám překvapit. Jak střihem, tak barvou - až na růžovou samozřejmě, mamka ví, že jí nesnášim.
Druhej den sme se nudili jako vždycky na přeměňování. Ležela sem na lavici, nic sem si nepsala. Prostě nezájem. McGonagallová už přišla na to, že se mnou nic neudělá, takže jí to bylo fuk. Mohla sem při jejích hodinách i spát.
"Hej, Remy! " sykla sem na svýho boyfrienda, kterej seděl pár lavic přede mnou. Nenápadně se otočil.
"Nepůjdem se dneska někam projít? " zeptala sem se polohlasem, protože by mě jinak neslyšel. Zrovna sme měli samostatnou práci a McGonagallka seděla za stolem a hlídkovala, jestli všichni - kromě mě, Emmy, Siriuse a Jamese - dělaj svou práci. Zvykla si, že mi čtyři nejsme zrovna studijní typy.
"Jo, půjdem po večeři. Ale to sme se mohli domluvit klidně až po hodině ne? " přikývl Remus a nechápal mojí logiku. Taky nevim, proč sem se ho musela ptát zrovna teď.
"To je fuk. Ok pujdem po večeři. " mrkla sem na něj.
"Slečno Stoneová, ocenila bych, kdybyste alespoň od práce nevyrušovala ostatní, když už vy sama nic neděláte. " ozvala se McGonagallová. Protočila sem oči a pokorně přikyvovala. No co, musim bejt ráda, že mě vůbec nechá nic nedělat.
"Jistě máte na večer nějaké plány, a proto byste nebyla moc ráda, kdybych vám na dnešek dala školní trest, že? " dodala s ledovým pohledem. To je mrcha. Beztak mě a Remyho slyšela a teď do toho zatahuje naše večerní rande.
"To bych fakt nechtěla, paní profesorko. " ušklíbla sem se mile. Jí to asi muselo připadat ironický a drzý, protože se odvrátila a dál už mě neřešila.
*
Po večeři v osm sme se s Remym sešli před hlavní bránou. Dlouho sme nebyli venku, tak se půjdem provětrat. Sice je polovina ledna, ale co, nabalená sem dost a chci na chvíli vypadnout z tohohle zatuchlýho hradu.
"Myslel sem, že zimu nesnášíš. " usmál se Remy, když došel ke mně. Já byla na místě výjimečně první.
"To sice jo, ale potřebuju odtud na chvíli vypadnout. Doufám, že ses pořádně nabalil, touhle dobou je v Bradavicích fakt kosa. " ušklíbla sem se. Popadla sem ho za ruku a vyšli sme bránou ven.
"Dneska si zas na přeměňování perlila. To musíš McGonagallovou furt tak vytáčet? " zasmál se Remy. Ptá se, jako by mě vůbec neznal.
"Já sem nic neudělala, jen sem se s tebou domlouvala a ona ještě nahlas nepřímo řekne, že nás poslouchala. Trochu drzá, nemyslíš? " bránila sem se.
"To teda jo. " mrkl Remus souhlasně. Šli sme směrem k Zapovězenýmu lesu. Pod stromama tam nebude sníh, takže si můžeme sednout pěkně v suchu.
"S kym vůbec pujdeš na ples? " pozdvihla sem obočí pobaveně.
"Jak to myslíš? "
"No, zatím si mě nepozval. "
"To víš, čekám, jestli se neobjeví lepší adeptka. Pokud to nepujde jinak, půjdu hold s tebou. " pochopil mojí hru. Chlapec se učí rychle a umí i líp už reagovat.
Kecli sme si na jeden velkej a suchej pařez. Tady byla ještě větší tma, než na otevřenym prostoru.
"Ještě pořád mi nechceš říct, co se to s tebou stalo tenkrát na Silvestra? " začal Remy šťourat do otevřený rány.
"Už sem ti milionkrát řikala, že se nic nestalo. Rozhodně nic hroznýho, takže buď v klidu a už to přestaň řešit. " vyjela sem na něj možná trochu zostra. Chudák, na mě zůstal zírat trochu vyděšeně. Ví moc dobře jaká sem, když se o něčem nechci bavit a on se to snaží furt rozebírat, sem dost nepříjemná.
"Tak promiň, už se o tom nikdy nezmínim. Už sem pochopil, že o tom nechceš mluvit, tak už se nebudu ptát. " začal mě uklidňovat a políbil mě na udobřenou na tvář.
"Jo v pohodě. Prostě to neřeš, jasný? To byla jen chvilková blbá nálada, už je to pryč. " usmála sem se, abych ho uklidnila. Není tak úplně pravda, že to je pryč. Často přemejšlim o tom, co mi tenkrát Sirius řekl na tom balkóně, i o čem sme se bavili dole na schodech.
Za pár vteřin sem na to přestala myslet. Remus ví, jak mě rozptýlit. Začal mě líbat na krku tak, jak to umí jenom on. Miluju, jak používá i zuby, já kousání miluju, ale moc kluků si na to netroufne. V Remym to naštěstí dělá jeho vlkodlačí já.
"Pověz mi, myslíš občas na budoucnost? " zeptala sem se po chvíli.
"Jak to myslíš? " nechápal, proč sem začala mluvit zrovna o tomhle v takovýhle chvíli. Já melu dost a často, ale v situacích, kdy mě někdo líbá, dokážu dobře mlčet.
"Celkově. Prostě jestli myslíš na věci, který budou třeba za rok. "
"Jak se to vezme. Je jasný, že o budoucnosti trochu přemejšlim, ale moc to neřešim. Nevim, co bude zejtra, natož za rok. Navíc, sme v šesťáku, co jinýho by mohlo bejt za rok, než že budem v Bradavicích? " odpověděl váhavě.
"A figuruju v tý budoucnosti nějak i já? " Remus vykulil oči. Asi sem ho kapku zaskočila.
"Co to povídáš? Jasně, že v tý budoucnosti seš i ty. " usmál se a chytil mě za ruce. "Sam, co tě to zase popadlo? "
"Já ani nevim. Prostě jen…" odmlčela sem se. Už sem to nakousla, tak to dopovim, asi to nebude znít moc mile, ale říct to musim. "…nepřijde ti to takový divný? "
"Nevim, co myslíš. "
"Celkově, že spolu třeba budem dlouho. Co když nám to vydrží, vezmem se, budem mít dvacet dětí a budem žít šťastně až do smrti? " vysvětlovala sem.
"Tebe bych typnul na člověka, co děti nesnáší a nechce je. " rozesmál se.
"Nech toho, já to myslim vážně. "
"Promiň. " uklidnil se. "Proč by mě to mělo přijít divný? Jestli nám to vážně vydrží, tak spolu asi máme fakt bejt. No, a jestli ne, pořád pro mě budeš ta skvělá Sam. " přitiskl si mě k sobě. "Tys mi ukázala, že i člověka, jako sem já, může někdo milovat a že se nemusim bát. Ty pro mě budeš ta nejúžasnější a nejpraštěnější osoba na světě, ať se už stane cokoliv, za tejden, za rok, za deset let. "
"To je dobře. Seš super, Remy. " usmála sem se vděčně. Dobře, co se má stát, stane se. Aspoň teď vim, že kdyby nám to přestalo klapat a rozešli sme se, můžem zůstat kamarádi. Já po rozchodu s kamarádstvím problémy nemám, pokud nejde o nějakýho kreténa a vim, že Remus je taky v pohodě. Věděla sem to vždycky, jen sem teď klidnější, když to řekl nahlas sám.
"Pojď, půjdem. Už je skoro deset. " zvedl se a potom vytáhl na nohy i mě. Prodírali sme se křovím pryč z lesa. Do háje, taky by to tady mohl někdo posekat, už tady chybí jen ten Stromovous.
"Sem zvědavej, co pro tebe mamka užije na ten ples. Určitě ti to bude zas moc slušet. " políbil mě Remy za chůze do vlasů. To už sme byli na konci lesa, před Hagridovou hájenkou.
Najednou se začaly dít věci. Zpoza rozestoupily se mraky a objevil se úplně kulatej měsíc.
"Do háje. " vydechla sem. To už se mě Remy pustil a schoulil se do klubíčka. Já sem jen vyděšeně a zaseknutě čuměla. Ostatní lidi by nejspíš zdrhali, kdyby se jejich kluk právě měnil ve vlkodlaka, ale mě to jaksi v tu chvíli nedocvaklo.
Remus se zvedl v celý svý vlkodlačí kráse. Vycenil zuby a doslova hladově na mě koukal.
"No tak Remy, to sem přece já. " snažila sem se. Kdybych toho o vlkodlacích věděla víc, věděla bych, že to nemá absolutně cenu. Sekl po mě prackou a odhodil mě na kraj lesa. Tvrdě sem dopadla na kořen stromu. Asi sem ho vytočila těma kecama o budoucnosti, že já pro jednou nedržela hubu.
Přišel až ke mně a obcházel mě. Cenil zuby a prohlížel si mě. Asi vypadám pro vlkodlaky dost chutně. Zase se rozpřáhl, zavrčel a sekl mě drápem přes ksicht.
"Hele chlapče, to už trochu přeháníš. Jestli tě štvu a chceš se rozejít, stačí to říct normálně. " ušklíbla sem se. Já ani v ohrožení života nedokážu bejt vážná.
Přibližoval hlavu ke mně a čichal. Už sem viděla jeho vyceněný tesáky kousek od mýho krku. Začaly se mi zavírat oči, asi sem se flákla do hlavy.
Najednou po vlkodlakovi něco skočilo a smetlo ho to ode mě do křoví. Ozvalo se kňučení a vrčení. Pak sem zahlídla něco lesklýho. Vypadalo to jako parohy. Že by Sirius s Jamesem? Pak už sem zavřela oči a nevnímala nic.
"Sam. " ozvalo se nade mnou. "Sam, prober se. " někdo mě proplesknul. Otevřela sem oči a nade mnou klečel Sirius. Přes paži měl velkej a dlouhej šrám. Otočila sem hlavu a zahlídla, jak za jezerem mizí Remy a James. Vlkodlak dost neochotně odcházel a pořád se za mnou otáčel. Jelen ho každou chvíli šťouchal parožím a strkal ho co nejdál ode mě.
"Ty máš ale štěstí, to ti povim. " usmál se Sirius a popadl mě do náruče.
"Kam mě neseš? " vykoktala sem. Připadala sem si jak zfetovaná, vůbec sem nedokázala mít dlouho otevřený oči a chtělo se mi spát.
"No přece na ošetřovnu. Uhodila ses do hlavy a ten šrám přes obličej taky není zrovna sexy. " ušklíbl se. "Nechám tě tam, madame Pomfreyová se o tebe postará a půjdu pomoct Jamesovi. Sám by to nezvládl. "
Odnesl mě do hradu a pak už si pamatuju jen, jak mě pokládá na postel a kdosi mi do krku leje nějakej blivajz. Pak už sem položila hlavu na polštář a okamžitě usnula.
*
"Ahoj. " pozdravil mě Sirius, když sem se vzbudila. Venku byla tma jako v pytli, takže byla ještě určitě noc.
"Kde je Remy? " vysypala sem ze sebe.
"U nás v pokoji. Už je v pohodě. Trošku sem ho pokousal, když sem ho od tebe odháněl, ale on to zvládne. Už je zvyklej. " uklidňoval mě. "Jak se cejtíš? "
"Ale jo, v pohodě. Když opomenu fakt, že se mě můj kluk právě pokusil zabít. " ušklíbla sem se.
"Neber si to osobně. Když je vlkodlakem, tak nikoho nepozná. Byl by schopnej roztrhat nebo sežrat kohokoliv. "
"Jo, já vim. Jen sem si dělala srandu. "
"Tak to s tebou nebude nic vážnýho. Seš furt v ráži. " usmál se. Vypadalo to, že se mu ulevilo.
"Díky, žes mě našel. " usmála sem se vděčně. Nebejt jeho, tak už nejspíš žeru hlínu.
"Bylo to fakt štěstí. S Jamesem sme si uvědomili, že je dneska úplněk. Remus na to asi zapomněl. Tak sme šli ven a hledali sme vás, jenže vůbec sme nevěděli, kde ste. Až pak, když sme uslyšeli zavytí a tvoje zavřísknutí, tak sme vás našli. Ani nevíš, jak strašně sem se o tebe bál. " pohladil mě po ruce.
"Já si uvědomuju až teď, jak moc sem se bála. " vydechla sem, když sem si uvědomila, že sem dneska mohla klidně umřít. "Oběma vám fakt děkuju. Ste moji zachránci. " usmála sem se na svýho hrdinu.
"No, máš štěstí, že tě nepokousal. To by nám tak ještě scházelo, hlídat každej měsíc hned dva vlkodlaky. Kor tebe, ty seš nebezpečná i normálně. " zasmál se tlumeně, aby ho neslyšela ošetřovatelka. Asi by nebyla moc nadšená, že mě tady někdo ruší ze zotavování. Já mu dám! Já vůbec nejsem nebezpečná.
"No nic, já mizim. Nechám tě trochu vyspat. Ráno řeknu holkám, co se stalo, určitě tě budou hledat. Pak se tady stavíme. " rozloučil se se mnou. Pak se sklonil a dal mi pusu na čelo. No páni, já dostala pusu od Siriuse! Ne, že by to bylo poprvý, kromě tý naší líbačky u Potterů na balkóně, sme si dali pusu na tvář už hodněkrát. Sme hold dobrý kámoši.
Sirius se ztratil a zabouchnul za sebou dveře od ošetřovny. Položila sem zas hlavu na polštář. Teď už mi nešlo usnout tak snadno, jako předtim. Hoši, já mám kliku, že to ani není možný!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 19. května 2011 v 16:11 | Reagovat

Fakticky výborný. Prej že je nebezpečná i normálně. :D    Už aby byla další kapitolka. :-D  :-P  :D  8-)

2 hplovehp hplovehp | Web | 19. května 2011 v 20:05 | Reagovat

A piš! K Potterovým, k Elitě, to je jedno. Hlavně piš. Protože děj v obou povídkách mě zajímá. Možná jsem divná ale chtěla bych, aby Sam skončila se Siriusem. A to jsem byla velký fanda páru Sam a Remus... No nic časy se mění, tenhle blog zůstává... :-D  :-D  :-D  :-D

3 R.L.M. R.L.M. | 21. května 2011 v 13:54 | Reagovat

Noták! Přidej k Potterovým!
Ta situace je strašně napínavá...
Jinak dobrá kapitola :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama