Everybody should have his own world...

Duben 2011

Fantasy II - víly

12. dubna 2011 v 20:39 | Maggdinka |  Fantasy obrázky
Abych nezahálela, přináším pro vás novou sadu fantasy obrázků. Tentokrát zůstaneme ve světě nádherných víl :-) většinu obrázků jsem našla na googlu, některé na www.lyria.blog.cz - tenhle blog vřele doporučuju, pokud máte jako já rádi fantasy obrázky :-) No nic, užijte si to, mě se tyhle obrázky opravdu moc líbí :-)...Vaše Maggdinka♥



To je pro dnešek všechno, doufám, že se vám obrázky líbí, určitě časem přibudou další :-)

11.kapitola - James je dobrá partie...

10. dubna 2011 v 20:35 | Maggdinka |  *Elita Bradavic*
Stavte slavobrány, komp mi zase jde - neradujme se ale předčasně - nevíme, jak dlouho to bude OK. Každopádně je tady konečně nová kapča k Elitě, tak doufám, že si jí užijete. Já sem tak nadšená, že zase můžu psát lidi! Užijte si to a prosím o komentáře….Vaše Maggdinka
PS: Předem se omluvám za jakýkoliv chyby a překlepy, dlouho sem na kompu nepsala, tak musim zas vejít do cviku.
James je dobrá partie
Bylo pát dní po Siriusově oslavě a vánoce se kvapem blížily. Už jsme se domluvili, že všichni budem na prázdniny v Potterovic sídle a teď domlouváme, co budeme dělat. Těšim se jak sviňa, to bude bordel!
Zrovna sme seděli ve Velký síni po večeři a už po miliontý probírali prázdninovej program.
"Jdu nahoru, za chvíli mám rande. " zvedla se Lilka od stolu k odchodu.
"S Lucasem? " rejpnout sem si musela.
"S kym jinym. " odsekla. Musela sem se hodně držet, abych něco neřekla. Jak sme všichi čekali, mezi Jamesem a Lily zůstalo všechno při starym. Lily si dál v klídečku randila s Lucasem. To bych do ní vážně neřekla, asi není tak čestná a nevinná jak sem si myslela.
"Počkej, du s tebou. " křikla sem na ní a vstala. Ha! Teď jí zaženu do kouta a donutim, aby mi všechno vyklopila. Vyšly sme na chodbu a šinuly se nahoru do pokoje.
"Tak co Lucas, Lily? " nadhodila sem neutrálnim hlasem. Lily vypadala dost vykuleně. Věděla, že Lucase nesnášim a nikdy sem se jí na něj nevyptávala.
"Jo, v pohodě. " odpověděla konečně.
"Jo? " začala sem: "A co říká na tebe a na Jamese? " rozhodla sem se, že to na ní vybalim rovnou. Zastavila se a nebyla schopná ničeho.
"To, to…" začala koktat a nemohla ze sebe vypravit ani slovo.
"Nechápu vůbec, o čem to mluvíš. " vzpamatovala se, nasadila neutrální tón a vydala se dál.
"Tak hele, my sme vás se Siriusem v noci na jeho oslavě viděli. " nedala sem se jen tak vyšachovat.
"To nic neznamenalo, já sem byla nalitá, nevěděla sem co dělám, natož s kým to dělám. " začala vyšilovat. Mám jí tam, kde sem jí chtěla mít.
"Holčičko, díváš se na odborníka na alkohol, tak se mi nesnaž nakecat, že za to může chlast. Chlast jen podněcuje to, na co by sis za střízliva netroufla. Nebyla si tak moc vožralá, abys o sobě nevěděla, to by ses musela válet po zemi a válela ses tak akorát po Jamesovi. " nehodlala sem jí jen tak šetřit.
"Táhne tě to k němu a on je do tebe zabouchlej už od prváku, to je prostě fakt. " dodala sem, když nic neříkala.
"S Potterem si něco začít? Nikdy! " odsekla a přidala do kroku.
"Už se stalo, děvče. " ušklíbla sem se. "Hele už se vyser na ty předsudky co vůči něco máš. Dřív se možná choval jako debil, ale letos se k tobě chová normálně. I ty se s nim vcelku bavíš, tak já nevim o co de. "
"Musel by mě hodně radikálně přesvědčit, abych změnila názor. " odsekla, když sme došly do pokoje a dala mi tim jasně najevo, že tahle debata je uzavřená. Převlíkla se a bez jedinýho slova odešla. Vylítla sem z postele a běžela za ní.
"Lily! " řvala sem na celej hrad. Byla už dvě patra níž, ale aspoň že počkala.
"Aspoň mi slib, že pojedeš s náma na vánoce k Potterovým. Třeba tam Jamese poznáš jinak než ve škole. " přemluvala sem jí.
"O tom pochybuju. " ušklíbla se ironicky. "Ale jo pojedu, už sem to slíbila a chci bejt s váma. " odpověděla a odešla.
"Miluju tě lásko! " křikla sem za ní. Doufám, že se bude Jimmy činit, já mu mile ráda vypomůžu.
------------------------
Už je to tady! Dneska odjíždíme. Těšim se na to jak malá Jaruna. Balila sem si snad tři dny, protože sem furt nevěděla co si mám vzít. Vzala sem si menší kufr, přece s sebou nepotáhnu ten velkej loďák.
Po snídani sme se všichni nahečmali ve vstupní síni, aby nás ty divný kočáry bez koní odvezly na nádraží v Prasinkách. Odtud odjedem tou "ekologickou" lokomotivou do Londýna.
U vlaku sme byli mezi prvníma, takže nebyl problém si najít kupé. Škoda, těšila sem se jak budem muset vyhazovat zmijozelský prváky.
S Remusem sme zabrali místo u okna. On se opřel o okno a já o něj, to bylo nejpohodlnější. Naproti nám se posadili James a Sirius a vedle nich Emma a Sarah. Vedle mě seděla Lilka, pak Lea a úplně namáčklej na dveřích Peter.
"Hele Jimmy. " ozvala se Emma, když se vlak rozjel. "Jak se dostaneme z Londýna k vám? "
"No přijde pro nás taťka. Zařídil dvě přenášedla, aby sme se vešli i s kuframa. Přenese nás to kousek od baráku, kvůli ochranným kouzlům. " informoval jí, ale i nás James.
"A to tam budem celou dobu jako s vašima? " zabručela znova Emm. Jí se furt něco nelíbí.
"To těžko, naši budou furt v háji. Stejně e doma moc zdržovat nebudem. I kdyby, tak o nich nebudem ani vědět. Barák je dost velkej, jejich je jenom přízemí. " uklidňoval její vystrašenou dušičku.
"Počkej, jak jako že jejich je jenom přízemí? " nechápala sem. Kluci, který Potterovic sídlo znali se zasmáli.
"No dole je společná kuchyň a obývák, hala, dole sklep a jejich ložnice a koupelna. První patro je celý moje. Mám tam pokoj, koupelnu a obývák. " vysvětloval. No moment, buď je prízemí dost malý, nebo Jamesovy prostory dost velký.
"No a ve druhým patře je šest pokojů pro hosty a jedna společná koupelna. U třech pokojů sou dokonce koupelny přímo. " aha, takže je to hodněš velký. Páni, to čuim. Naši s tou naší chatkou se můžou jít bodnout. Ale stejně neuvěřim, dokud to neuvidim na vlastní oči.
Cesta pomalu ubíhala a my se opět bavili o tom, co budeme těch deset dní dělat. Shodli sme se, že půjdeme lyžovat. Prej je tam kousek od baráku parádní sjezdovka. Na to se těšim, lyžování to je moje.
"Povim vám jedno moje životní moudro. " ozval se zničeho nic Sirius. Ajéje, to bude zas pěkná volovina.
"Život je krásnej, ale člověk musí bejt pořád trochu nalitej. " zachechtal se svým štěkavým smíchem.
"Teda Šlapko, většinou vybleješ pořádnou kravinu, ale v tomhle s tebou musim souhlasit." Pokejvala sem uznale hlavou. Neřikám to často, ale ten kluk je občas docela rozumnej. Ostatní se začali smát.
"Vy dva, abyste se neshodli na nějaký kravině, to by byl svátek. " zasmál se Remy. No dovol? Viděl, že sem se urazila tak mi dal omluvnout pusu na tvář. Timhle si to jen tak nevyžehlí hošánek.
"Mě si urazil taky. " ozval se Sirius dotčeně a nastavoval Remusovi tvář, jako znamená, že chce taky omluvnýho hudlana.
"O tom si nech zdát, miláčku. " odstrčila sem jeho hlavu se smíchem.
Celou cestu sme se dobře bavili a natlemili se, že sme si vůbec nevšimli, že už je venku tma jak v pytli. Až když začal vlak zpomalovat a byly slyšet brzdy, došlo nám, že už sme v Londýně.
Pobrali sme kufry a vysoukali se skrz tlupu prváků a druháků ven. Chvíli sme jen tak postávali kousek od vlaku a čuměli kolem.
"Nazdar mládeži! " ozval se za náma docela příjemnej a zvučnej hlas.Otočili sme se a já před sebou zahlídla dokonalou kopii našeho Jimmyho. Jedinej rozdíl byl, že pan Potter neměl brejle.
"Zduř tati! " pozdravil se s ním James, až moc kamarádsky a plácli si spolu.
"Čau Jimmy. " pozdravil zvlášť svýho syna Potter starší.
"Ahoj Siriusi, Remusi a Petere. " zdravil kluky postupně, protože se s nima už znal. Těch pozdravů bylo na můj vkus už trochu moc.
"Dobrej večír. Tak vy ste pan Potter jo? " ozvala se z holek první Emma. Ta holka dá vážně na první dojem dopusiti - dneska měla fialový oči a svítivě zelenou palici.
"Ty musíš bejt Emma. " napřáhl k ní pan Potter ruku. Podle jejího zjevu to bylo jasný.
"Tati, tohle je Sam, Sarah, Lily, Leona a Emmu už si poznal. " ujal se slova James a když nás představoval, vždycky ukázal na tu určitou holku.
"Děvčata prosím, pro všechny jsem Jack, oukej? " tím nám dal jasně najevo, že oslovená Potter nechce akceptovat.
"Mám z tebe radost synu, " oročil se Jack na Jamese. "Za celou tvojí historii Bradavic nám tenhle půlrok přišlo domů nejmíň huláků. " páni, Jimmy se překonal.
"No to je ostuda. " zděsil se Dvanácterák. "Co sem zameškal v tomhle pololetí, to můžu hravě dohnat v příštim, viď Tichošlápku. " Sirius se na znamená souhlasu ušklíbl.
"Už tak máš doma huláků, že by sis s nima mohl vytapetovat celej pokoj. " zasmál se pan Potter a zdálo se, že synova hrozba mu velkou hlavu nedělá.
"No co, červená je přece barvou Nebelvíru. " odsekla s úšklebkem James. "A nedělej ze sebe svatouška, tys na škole nebyl o moc lepší. " ten je teda na taťku drzej!
"To je taky fakt. " usmál se Jack. "Že já ti to vůbec říkal, takhle mi to můžeš pořád předhazovat. "
"To máš recht, moc výchovný to není. " nedal si Jimmy pokoj. Drzoun jeden.
"Mamka pro vás ukuchtila skvělou večeři. " změnil Jack téma.
"Na mamčinu kuchyni sem se těšil snad ze všeho nejvíc. " liboval si James. Podle toho jak kluci přikyvovali sem usoudila, že paní Potterová musí bejt na vaření mistr.
"No dovol? To ses těšil jen na to, jak se nažereš a ne na svoje milující rodiče? " rozesmálse pak Potter smíchem, kterej až moc dobře znám od Jimmyho. "Jako by ste se v Bradavicích nenajedli dobře. " dodal.
"Samozřejmě, že sem se ze všeho nejvíc těšil na svoje rodiče. " ušklíbl se James.
"Máš štěstí. " usmál se Jack. "No nic, měli by sme jít. Za čtvrt hodiny máme načasovaný přenášedlo, tak aby sme to neprošvihli. Musíme si najít nějaký nenápadný místo. " uzavřel debatování pan Potter. Ne že bych měla něco proti tlachání na nádraží, ale už mě to tady začíná prudit.
Vyšli sme z nástupiště a s kuframa sme se proplejtali mezi mudlama. James s tátou šli v čele, já s Remym a Siriusem hned za nima.
"Tak to je ta tvoje Lily? " zaslechli sme Jacka. Holky za náma to určitě slyšet nemohly. Vidim, že náš Jammie nebásní o Lilce jen v Bradavicích, ale že svojí budoucí snachu znají i Potterovi, aniž by jí předtim viděli.
"Jo, to je ona. " i když je James zády k nám, dokážu si živě představit, jak se právě teď culí. Ostatně jako vždycky, když o ní s někym mluví.
"Je moc pěkná, daleko hezčí, než jaksem si jí představoval. Taková snacha by se mi líbila. " pokračoval Jack. Chdák James, teď má ještě větší tlak, aby Lily sbalil. Beztak jí dostane, já poznám kdy spolu dva skončej. Navíc, James se Lilce líbí, na to já mám čuch. Tak skvělýho tchána jako je pan Potter bych brala z fleku a to ho znám tak deset minut. Tak mě napdá, jaký rodiče má asi Remy?
Konečně sme se vymotali z nádraží.
"Tak kam zalezeme? " přemejšlel nahlas pan Potter. Vzdalovali sme se od nádraží, protože tam bylo furt moc lidí. Museli sme najít nějakou zapadlou ulici a nenápadně tam zalízt, aby sme se mohli přemístit.
"Tady by to snad šlo. " ozval se Jimmy a ukázal na jednu ne moc přívětivou uličku. Pro svůj účel byla ale skvělá.
Postavili sme se do dvou skupin, protože byly dvě přenášedla. Jedno z nich mělo podobu starý zrezivělý plechovky a druhý byla jakási stará zabahněná bota.
"Připravte se, za minutku odlítáme. " instruoval nás Jack. Postavili sme se kolem přenášedel a pevně chytili kufry. Bylo by docela nepříjemný muset se sem pro ně vracet. Každej sme aspoň jeden prst přiložili na přenášedlo a byli sme ready.
Najednou, bez jakýhokoliv upozornění sem měla ten hnusnej pocit, jako by se mě někdo snažil prorvat gumovou hadicí. Všechno se točilo a z tý změti barev se mi dělalo šoufl. Když už sem myslela, že se poblinkám, točení přestalo. Do nosu mě uhodil čerstvej vesnickej vzduch.
Stáli sme na nějaký louce. Tak počkat, to není touka, to je zahrada! Zahrada velká, jak zámeckej park, momentálně celá pod sněhem.
Když sem se otočila, spadla mi pusa údivem. Ostatní holky na tom byly podobně. Čuměly sme na Potterovic sídlo. Páni, tak jestli ani po tomhle Lilka neuzná, že je Jimmy dobrá partie, začnu si o ní myslet, že je vážně divná.

Info + dárek

10. dubna 2011 v 12:36 | Maggdinka |  Keci kolem blogu
Tákže lidi. Jsem opět zde, počítač funguje, ale tentokrát se proti mě asi vzbouřil blog.cz. Nejde mi uveřejnit pořád kapitola, přitom je o něco kratší než vžycky a píše mi to tady, že obsahuje moc znaků. Už se z toho všeho za chvíli vážně asi zvencnu. Zkusim to poslat kámošce, pokud to půjde jí, uvidíme. To je k informacím asi tak vše.
Teď k dárku. Není bohužel ode mě pro vás :-D Je to dárek pro mě od mojí věrné čtenářky, která komentuje všechny kapitoly a drží se mnou i v těžkých chvílích bez múzy i bez kompu. Na jejím blogu na mě čekalo překvapení v podobě super obrázky, který pro mě sama vytvořila. Její web - www.hplovehp.blog.cz
Takže hplovehp moc děkuju, nevíš ani co to pro mě znamená a jak si toho vážím :-)
Pro všechny ostatní, o dárek se musím podělit, takže tady je: