Everybody should have his own world...

14. kapitola - Lyžaři

21. dubna 2011 v 15:23 | Maggdinka |  *Elita Bradavic*
Tak opět nová kapitolka k Elitě, tohle je jedna z těch, která se dřív nenavratitelně vymazala, takže sem jí musela znovu napsat nanovo. Za chvíli přijdou už kapitolky, který mám napsaný už delší dobu v sešitě, takže ty budou ještě asi lepší. Tyhle už chci mít totiž co nejrychleji za sebou, protože mě nebaví, psát je podruhý, když myslím, že poprvý byli dobrý. Další kapču přidám asi až v neděli nebo v pondělí, tentokrát k Potterovým s.r.o. Do tý doby nic nečekejte, nejsem až do neděle doma. Noc nic, užijte si čtení a moc prosím - komentujte…Vaše Maggdinka♥
Lyžaři

Ráno sme se u snídaně sešli pět jen já, Remy, Sirius a James. Holky zase chrápaly. To je hrůza, ve škole mě furt tahaj z postele, ale když máme celej den před sebou, to si chrápou až do oběda.
"Dobrý ráno, pánové. " pozdravila sem hlasitě ty dva jantary. Sirius se zrovna něčim ládoval a James byl schovanej za Denním věštcem. Když sem pozdravila, vzhlídnul a široce se zazubil.
"Vaši zase nejsou doma? Vždyť sou dneska vánoce, to jim nedaj volno? " nechápala sem, když sem si všimla, že snídaně je zase připravená a po Potterových ani památky.
"No, lidem co se dou najíst do restaurace, kde mamka pracuje je fuk, jestli sou vánoce. Děda, kterej tu restauraci vlastní, dal ostatním zaměstnancům volno, takže tam sou dneska jen lidi z rodiny. No a taťka na ministerstvu moc volna nedostává. " vysvětloval James.
"Na ministerstvu nedávaj volno? " divila sem se. Ty byrokratický svině!
"Na ministerstvu jo. Na odboru záhad poslední dobou moc ne. " uvedl to Jimmy na pravou míru, ale já nepochopila vůbec nic.
"Snažej se něco zjistit víc o tom Voldemortovi, kterej začíná ohrožovat kouzelníky i mudly. Takže různě špehujou, vyzvídaj a zároveň se snažej vyvinout něco, co by proti němu použili, protože podle toho co vim, je to hodně dobrej čaroděj, ale pěknej sadista. Což je ta nejhorší kombinace. " začal James vysvětlovat, když zaregistroval můj absolutně nechápavej výraz. Jo, má recht. O tom Voldemrdovi - nebo jak se menuje - sem už slyšela. Prej je to pěknej gauner.
"No jo, ale co bude s večeří? " napadlo mě hnedka. Nemá kdo uvařit.
"No mamka přinese z práce krocana, ale poprosila mě, jestli by sme to tady nemohli trochu poklidit, připravit stůl a mimo jiný udělat brambory. " vzpomněl si James. No to si dělá asi srandu. Ne, že by mi vadilo vaření, i když sem na něj úplně levá. Ale máme vařit všichni spolu?! To nedopadne dobře. Peter a Sarah sežerou všechno dřív, než to stihnem připravit a Emma zas všechno zničí. Nemluvě o Siriusovi a Jamesovi, ty určitě místo bazalky daj na brambory trávu a budem všichni včetně Potterových zhulený.
"No a co budem dělat zbytek dne? Přece nebudem celej den uklízet a vařit ne? " ozval se pro změnu Remus. Využil příležitosti, že sem se zamyslela a chvíli mlčela. Jinak bych ho ke slovu nepustila, to je jasný.
"No, já bych šel lyžovat. " usmál se Sirius. Ty vado, ten hoch má občas docela dobrý nápady.
"Jasně, já už nelyžovala rok! " souhlasila sem nadšeně.
"Což není žádnej div, když po zbytek roku není sníh. " ušklíbl se Sirius ironicky.
"Ty seš po ránu milej, až to bolí, člověče. " odsekla sem. Ráno je Sirius obzvlášť rejpavej. Ale po tom, co sem se včera dozvěděla o jeho rodičích, mu odpustim snad všechno. Kdo by v jeho situaci nebyl rejpavej, že jo. Já mám rodiče normální a hodný a rejpu taky.
-------------------------
Když se holky vyhrabaly z postelí, obeznámili sme je s naším dnešním plánem. Všechny nadšeně souhlasili, protože už aspoň párkrát v životě lyžovali. Takže sme se pořádně navlíkli - ještě že sem si vzala ty oteplováky a teplou bundu - a vyrazili sme na sjezdovku, která byla kousek za Potterovic sídlem. Byl tady normálně vlek a ostatní lyžaři.
Všichni sme si vzali lyže, jenom Sirius a James měli snowboardy. Skepticky sem na ně čuměli, když si je přinesli. Pochybuju, že na tom uměj, si je vytáhli jen proto, aby mohli machrovat, že my ubožáci umíme jen lyžovat.
Názor sem změnila, když sme si koupili permanentky, vyjeli vlekem nahoru na kopec a rozjeli se. Ty dva nás hned předjeli a řítili se dolů bezchybnejma obloučkama. Vypadá to, že snowboarding je jejich oblíbenej koníček, když trávěj u Potterů vánoce. Všichni sme na ně čučeli jak puci, sou vážně dost dobrý.
Nebyli sme na tom zas tak blbě, jak sem předpokládala. Já nejsem moc pohybovej typ, ale lyžování mám v malíčku. S našima sem už od malička jezdila na hory. Jedinej kdo to moc neovládal a věčně byl někde pozadu, byly Leona a Lily. Vzhledem k tomu, že Lea je původem Mexičanka, zimní sporty nejsou zrovna její parketa a Lily je spíš letní typ. Řikala sem, že skákala závodně do vody, takže se sněhem se moc nekamarádí.
Nicméně nám to ubíhalo dobře. Sice sem byla už celá promáčená, protože na mě furt dělali nájezdy Sirius s Jamesem a schválně mě shazovali a Emma to do mě jednou napálila, takže sme obě skončili v nějakým keři.
V poledne sme si skočili na rychlý občerstvení ve stánku pod sjezdovkou a dali si pořádně teplýho svařáka. Když sme byli nadlábnutý, dali sme se zase do lyžování. Já tohle prostě miluju.
Zrovna sme vystoupili z vleku a chystali se na sjezd dolů. Lily i Leoně už to začínalo vážně jít, takže už nás nikdo skoro nebrzdil. Najednou Emma vyrazila.
"No počkej, tohle sme si nedomluvili! " řvala sem za ní. Sviňka jedna, máme jezdit spolu a ona si to drandí šusem dolů.
"Juhů! " řvala na celou sjezdovku, až se všichni otáčeli, co za debila to tady pobíhá bez dozoru.
"Ty vole, Emmo, kam to jedeš? " zařval James. Emma se řítila přímo k lesíku, kterej lemoval okraj sjezdovky. Jela a jela a vůbec nebrzdila, ani nezatáčela. Cejtim malér. Pak nám zmizela z dohledu, vjela mezi stromy.
*PRÁSK*
Hrozná rána. Jenom sme se po sobě s klukama vyděšeně podívali a na nic už sme nečekali a jeli rychle za ní. Sledovali sme její stopu, takže sme jí nemuseli hledat dlouho.
Najednou sem propukla ve strašnej záchvat smíchu. I když bych asi neměla, protože je to nevhodný, ale já ani ve vážnejch situacích nedokážu bejt vážná.
Emma byla narvaná v jednom ze stromů. Lyže se válely opodál. Ksicht měla zaraženej ve kmeni a ruce i nohy jí trčeli kolem. Sirius s Jamesem jí pomalu odlepili. Když sem jí uviděla, smích mě konečně přešel.
Byla dost otřesená a obličej měla celej od krve, nos nakřivo, prostě děs. Kluci jí položili na zem, Sirius se nad ní posadil a vytáhl hůlku.
"Co chceš dělat? " nechápala sem.
"Asi jí spravit ten ksicht, ne? "
"Ještě, že ti je už sedmnáct Siriusi. " ozval se Remy s úlevou.
"No dovol, já sem snad kámen? " obořila sem se na něj dotčeně. Já sem ještě starší než Sirius jako.
"Jo, ale asi se moc nevyznáš v léčivých kouzlech. Já jo, v Bradavicích je po úplňcích používáme docela často. " vysvětlil Sirius, proč se na tohle hodí líp než já. To má recht, já bych jí mohla ještě víc ten obličej pošramotit.
Začal mumlat nějaký kouzla a různě mával hůlkou. Když od ní odstoupil, měla obličej zas jako dřív, i nos měla rovnej. Sirius jí ještě krev omyl vodou a byla zase ready.
"Já vidim hvězdičky. " uchechtla se nepřítomně.
"Ajéje, myslim, že bys měl použít ještě to kouzlo na otřes mozku. " usoudil ustaraně Jimmy na Siriovu adresu.
"Já myslim, že je úplně v pořádku. Tohle je Emmin normální stav. " ušklíbla sem se, ale nic sem nenamítala, když se Sirius pustil do posledního kouzla.
"Tak co, křepelko, jak seš na tom? " usmál se na Emmu.
"Jo, v cajku. " vydechla trochu v šoku.
"To máš z toho, ty tele, že jezdíš jak blázen a nečekáš na nás. Proč si nezpomalila nebo nezatočila, když si před sebou viděla ten les? " pustila sem se do ní okamžitě, když sem viděla, že už je v cajku. Přešla to mlčením.
"Já bych to tady už dneska zabalila, než si zase někdo ublíží. " ozvala se Lily, která sem právě opatrně s Leou dojela. Po tom co viděly u Emmy, radši zase jezdili pomalu.
"Jo, máš pravdu. Stejně sme všichni už promočený a musíme ještě doma trochu uklidit. " přitakal James. Lily se začervenala, když se na ní James podíval. No jo, je blbý bejt zrzka, těm jde na pleti hned vidět všechno. Taky nevim, na co furt čeká a proč prostě na Jamese neskočí. Vidim jí to na očích, že by chtěla.
-----------------
Nakonec sme šli přece jen domů. Převlíkli sme se, zkulturnili a vrhli se na úklid domu. My se Siriusem sme se strašně vyžívali v tom, že mužem uklízet kouzly, kdežto ostatní ručně. Taky, že byli už po chvíli pěkně naštvaný, když viděli, jak prachovka sama utírá prach. Schválně sme jim nechtěli pomoct, ať si to odedřou ručně. Za chvíli jim bude taky sedmnáct, tak ať si to do tý doby ještě užijou.
Lily s Leonou, Sarah a Jamesem se pak stáhli do kuchyně, aby začali s přípravama. Podle všeho stačilo, když uděláme jenom brambory, ale holky se rozhodli, že udělaj ještě ovocnej koláč, ať to taky k něčemu vypadá. Sarah toho chtěla udělat mnohem víc, ale James jí zadržel, protože jeho mamka toho určitě přinese hodně z restaurace.
"Jimmy, v kolik se vaši vrátěj? " zařvala Emm z obýváku, kde sme zrovna uklízeli, na Jamese do kuchyně.
"No, mamka dneska přijde v mezi pátou a šestou a taťka normálně chodí až v sedm na večeři, ale dneska taky asi dorazí dřív. " ozvala se z kuchyně odpověď. Tohle pořvávání přes zdi mě baví. I když to nemá takovej smysl, když tady nemaj žádný dveře, protože obývák i kuchyň vedou do haly, takže je to tady propojený.
Když sme skončili s uklízením, přesunuli sme se všichni do kuchyně, aby sme taky pomohli. Což nebyl tak úplně dobrej nápad.
Emma se nabídla, že prostře stůl a Jimmy jí ukázal sváteční servis, kterej tam má dát. Za ty roky sem se naučila jedno - nikdy nepučuj Emmě nic křehkýho a rozbitnýho!
Kdyby si ta mařka vzala těch talířů aspoň míň, ale ona je musela vzít všechny najednou. Takovej krásnej servis, kterej musel stát majlant a Sofia ho určitě miluje pomalu víc, než Jamese.
*KŘACH*
Takovou pecku sem snad ještě nikdy v životě neslyšela. Myslela sem, že moje ušní bubínky sou na věky rozbitý. Emma těch jedenáct talířů neudržela a všechny jí sletěly na zem, kde se rozlítly snad na milion kousků. James zůstal stát s otevřenou držkou.
"Emmo, já za tebe na věky nebudu řešit ty tvoje průsery. " okřikla sem jí a už sem měla vytasenou hůlku.
"Reparo. " zabručela sem a všechny talíře se ve chvilce daly dohromady, jako by na ně nikdy Emmina ruka ani nesáhla. Vylétly do vzduchu, naskládaly se na sebe a James je chytili a donesl na stůl. On má hold nějaký svaly, ne jak Emm.
Bez větších problémů sme doprostřeli. Když už byli brambory uvařený a koláč upečenej, úhledně sme to vyrovnali na stůl.
Najednou se otevřely domovní dveře a v hale se objevila Sofia, s vlasy posetými vločkami.
"Buona sera, ragazzi. " pozdravila nás zvesela dokonalou italštinou.
"Mami, už nejseš v Itálii. " ušklíbl se James.
"Já vím, carino mio. " usmála se. Stejně si italský oslovení neodpustila. Náhodou, já sem jí rozuměla, tak mě to nevadí. Italština je krásnej jazyk, jen ať mluví dál.
"Hm, tady to ale voní. " zavětřila a šla do kuchyně. Až teď sem si všimla, že nese velikej proutěnej koš, ve kterým je určitě ten slibovanej krocan.
"Che bello! To je krása, vy ste prostě úžasní. " rozplývala se, když viděla naše mistrovský dílo - svátečně prostřenej stůl a brambory s koláčem. Domluvili sme se, že o tom incidentu s talířema se radši zmiňovat nebudeme, protože James říkal, že by mamku asi švihlo, kdyby se to dozvěděla. Emmě to rozhodně nevadilo, vzhledem k tomu, že nemohla kouzlit a bála se, že by jí Sofia minimálně proklela.
Pak sme se šli nahoru zkulturnit, aby sme vypadli trošku svátečně. Takže sme si vzali slušnější oblečení, než obyč dříny a tričko.
V sedm sme sešli dolů na večeři. Jack byl už doma taky, převlíkl se do kalhot a do košile a Sofia na sobě měla krásný šaty.
"Nazdar mládeži. " pozdravil nás se širokým úsměvem pan Potter. "Moc hezky ste to tady přichystali. Pak že nic neumíte. "
"No, moc si na to nezvykej tati, tohle taky bylo poprvý a naposled. " ušklíbl se James.
Zasedli sme ke stolu a dali se do jídla, bylo to vážně moc dobrý. Ty brambory sme ani nerozvařili, ani nepřesolili a ten koláč co dělali Lily s Leonou byl moc dobrej.
Už se těšim na zítřek. Na dárky a mimo jiný taky na svojí milovanou rodinku. Po obědě se za nima vypravim. Už se moc těšim na mamku a na Katy, strašně dlouho sem je neviděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hplovehp hplovehp | Web | 21. dubna 2011 v 19:33 | Reagovat

Dooost dobrý. Představa Emmy ve stromě... asi bych se smála taky. Ale ještě že Sirius umí léčivá kouzla.. Kurnik šopa, také léčení bych si taky nechala líbit. A mým lyžováním by úraz na sebe nenechal dlouho čekat. Teď ještě najít Siriuska a je to v cajku... moment... on už není sníh a je 25 stupňů ve stínů?!?! Chjo...
Ale moment, nemusím přece jen házet hubu při lyžování, můžu se taky topit! To by pak bylo i dýchání z úst do úst...
Njn moje úchylný fantazie... :-D  :-D  :-D

2 Koki Koki | 22. dubna 2011 v 12:59 | Reagovat

Jojo fakt skvělý. Ema ve stromě to uselo bejt vážně dobrý. To jsem se hned začala smát. To prostě nejde. Píšeš vážně skvěle a tvoje povídky miluju. :-D  :-P  :D  8-)

3 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | 18. dubna 2012 v 21:21 | Reagovat

[1]: Dýchání z úst do úst od Siriuska bych si vážně nechala líbit!!! A jak ráda!!! Jinak super kapitola! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama