Everybody should have his own world...

7.kapitola - Vlkodlačí choutky II.část

27. ledna 2011 v 13:04 | Maggdinka |  *Elita Bradavic*
***************************
2.část
***************************
Kecali sme si celou cestu do Prasinek a když sme sem přišli přemejšleli sme kam nejdřív.
"Deme poctít svojí návštěvou Medovej ráj. " zavelela sem a tak sme šli tam. Ty vole, Sarah má na mě asi špatnej vliv, už taky myslim na sladký. To mi připomíná, že tam s Emmou určitě budou.
"Tak na co tě mohu pozvat? " nadhodil Remus, když sme vešli dovnitř. Já se na něj otočila a čuměla jak na naprostého magora.
"Já sice ještě na rande v Prasinkách nebyl, ale pokud se nemejlim, není slušný holku zvát? " vysvětlil a já pochopila. Ne že bych to nějako vyžadovala, ale je to přece od něj milý no ne? Navíc na moc rande nebyl, tak mu tu radost, platit aspoň jednou za holku, dopřeju.
Koupili sme si Čokoládové žabky a taky krabici Bertíkových lentilek tisíckrát jinak. Když sme stáli frontu na placení ještě někam odeběh a když se vrátil měl pro mě mega velký balení žvejkaček. Boban jeden, no povězte není sladkej? Většina holek se takhle rozplývá nad cukrovými srdíčky, ale ty sou na mě kapku, no jak to říct…moc růžový. Očividně ho moc potěšilo jakou mi tím udělal radost.
Z ráje sme si šli koupit nějaký péra na psaní, páč už žádný nemám. My si totiž s nima s Emmou moc rády házíme a oni se vždycky někam ztratěj, takže už měsíc nemám ve škole čím psát. I když, kdo by se obtěžoval se psaním že jo. Jak řikám já, my inteligentní lidi si psát nepotřebujem, protože si všechno pamatujem.
Odtud sme šli k Taškářovi. Myslela sem, že ho budu muset dlouho překecávat, ale on nadšeně souhlasil. Tam sme se sekli pomalu půl hodiny, protože sme se tlemili prdícím polštářkům, přemejšlela sem, jestli mám koupit nějaký bomby hnojůvky, pak sem ale došla k závěru, že Sarah s Emm to určitě obstaraj.
Mimo to sem si koupila extra skákavýho hopíka, to si zase s Emmou při hodinách užijeme. Pak se sem přiřítili James se Siriusem.
"Tak co, jak probíhá rande? " jasně Black ten aby zase něco neřek. Postavil se vedle mě, zamrkal a provokativně mě dloubnul loktem. Chvíli sme tam ještě s nima byli a kecali, ale když se začali rozhodovat který hnojůvky maj koupit, radši sme se vzdálili.
"Tak ve dvě u Smetáků jo? " křikla sem ještě než mě Remy vytáhl ze dveří.
"Kam teď? " přemýšlel Remus nahlas. Já bych ho sežrala, on když přemejšlí tak je strašně ale ukrutně sexy.
"No já bych šla třeba ke Chroptící chýši, tam je aspoň klid, nejsou tam lidi. " navrhla sem. Remymu se můj nápad očividně moc nezamlouval, ale neprotestoval tak sme šli.
Když sme přišli, nikdo tady nebyl, akorát nějaký dvě malý třeťačky odcházely a povídali si. "…prej tady straší. Občas se z chýše ozývaj dost strašidelný zvuky. Postavili jí tady teprve před šesti rokama, nikdo neví proč a co se tam děje."
Já se po nich ohlídla a měla co dělat abych je nepoctila nějakou oduševnělou nadávkou, nebo je neskopla dolů z kopce na kterým sme teďka byli.
Remus došel k ohradě, která byla kolem tý polorozpadlý dřevěný kadibudky, opřel se a koukal na ní jakýmsi nepřítomným výrazem.
"Prej straší. " uchechtl se, ale na mě si nepřijde, já moc dobře poznala, že to bylo takový to neveselý uchechtnutí, který sem teda snad nikdy já ještě nezažila, ale znala sem to moc dobře od jinejch lidí.
"Nemůžeš za to, že se to děje. " přistoupila sem k němu a promluvila vážným hlasem, kterej používám jen v nejkrajnějších nouzích.
"Z-za co nemůžu? C-co se děje? " začal koktat a dělal jako by nic.
"Já sem tady ta blbá a ty seš zas sklerotickej. " odfrkla sem si. "V páťáku jednou když si byl ožralej si nám to řek. A neboj, my sme sice ukecaný až moc, ale tohle by žádná z nás nikomu neřekla. " snažila sem se ho uklidnit, nevim jestli úspěšně. Přece jen my sme s holkama vykecali skoro všechno a bylo to o nás známý, ale tohle by sme neřekly.
Remy na mě ještě chvíli koukal pěkně šokovaně, ale pak to očividně vstřebal, znova se nevesele usmál a řek. "Aspoň víš, s kym se zahazuješ. "
Já na něj čuměla jak na totálního magora, jak na někoho o kom dost silně pochybuju, jestli to má v hlavě v pořádku.
"Tak hele, teď mě poslouchej, jasný? To, že tě pokousal vlkodlak když si byl malinkej není tvoje vina, i kdyby ses s tim narodil, nemohl bys za to. Tohle si člověk prostě nevybere, chápeš? A to že se každej měsíc proměňuješ v ohavnou, krvelačnou bestii ještě neznamená, že seš špatnej člověk, nebo míň důležitej, než my ostatní. " páni, udělala sem mu pěknej proslov. Já na proslovy a na scény moc nejsem, nejsem nějak extra citově založenej člověk, ale když se naseru, tak to ze mě leze pěkně.
Remy na mě čuměl chvíli dost šokovaně, přece jen asi nevěděl, že tohle taky dokážu, ale pak se usmál tim jeho upřímným úsměvem, kterej umí vykouzlit snad jen on.
"Děkuju." Hlesl "Víš ty seš zvláštní holka. " řekl a zadumaně si mě prohlížel. No jistě, to mi tak scházelo. Všimli ste si, jaký výrazy používaj některý lidi, aby vás nemuseli nazvat magorem? Ty nejsi magor, ty si zvláštní.
"No to víme všichni, že tak úplně normální nejsem a myslim, že ty to víš moc dobře. " začala sem se tlemit. No svým hejkavym smíchem sem ho asi moc o opaku nepřesvědčila co?
"Ne, ne, takhle sem to nemyslel. " zasmál se Remus. "Já jen…seš zvláštní holka, taková bez zábran, žádná překážka pro tebe není dost velká. Jasně, seš možná trochu blázen. " uchechtl se a pokračoval. "Ale to je na tobě to pěkný, kdybys nebyla magor, nebyla bys to prostě ty. Seš i sebevědomá. To se mi na holkách líbí. "
Začal se poněkud nebezpečně přibližovat. Hej Lupin se nezdá, sem myslela, že z nás dvou se budu muset začít lepit já. Stála sem přimáčklá u tý ohrady a Remus stál naproti mně a dělal malinké kroky.
"Ne dost sebevědomá. " vykoktala sem a polkla naprázdno. Cejtila sem, jak se mi začal zrychlovat dech a srdce mi začalo bít rychleji. Vůbec bych se nedivila, kdyby to Remy slyšel taky.
"Kousek z tý tvý sebejistoty bych potřeboval. " teď už Remus skoro šeptal.
"Prosim tě, nevim na co.
Ty seš suprovej kluk a to, že tě někdo nezná tak dobře a kouká se na tebe jak na magora neznamená, že magor opravdu seš. U mě je to sice něco jinýho…." Posledníma slovama sem ho rozesmála. "…ty seš v jádru skvělej a taky trochu bláznivej kluk, kterej se neohlíží na následky, na školní řád. Dej tomu člověku průchod i normálně a ne jen když se naleješ. " ty jo, já ty proslovy dneska nějako rozdávám. Remy se začal smát znova a při tý příležitosti se na mě namáčknul ještě víc, teď sem byla vměstnaná mezi ním a tím plotem a on na mě furt zíral, ani na chvíli neuhnul očima, začala sem bejt kapánek nesvá.
"Možná. " řekl skoro neslyšně, sklonil se a políbil mě. Chvíli sem byla v šoku, ale pak sme začali oba roztávat. On si jednou rukou hrál s pramínkem mých dlouhých vlasů a druhou mě chytil za pas. Já ho chytila na zádech a druhou ruku mu položila na zadek. Polibek se začal prohlubovat a byl čím dál vášnivější. Ať sem se nutila jakkoli, ať by se teď stalo cokoli, já bych se prostě nedokázala odtrhnout.
Povím vám, že už sem se líbala tolikrát, že bych to nespočítala, ale tohle sem ještě nezažila. Mravenčení proudilo celým mým tělem, srdce mi tlouklo jako o závod a já cejtila strašnej chtíč. Byla sem ráda, že sem přimáčklá mezi ním a plotem, jinak bych se asi dávno sesunula, protože nohy, jako by mi přestaly sloužit.
Remy se taky osmělil a já cítila jak jeho ruka z mého pasu sjíždí na zadek a když ho jemně stisknul, měla sem co dělat, abych mu neukousla jazyk tím blahem.
Konečně sme se od sebe odtrhli, musel skončit on, já bych to fakt nedokázala. Oba sme se na sebe dívali a těžce oddychovali. Srdce se mi už pomalu zklidňovalo, ale když sem se podívala Remymu do očí, opět zrychlilo. Tak dlouho se mi líbil a já si nikdy nevšimla, jak hezký modro šedý oči má.
"Ještě sem ti neřekl, jak ti to dneska moc sluší. " prolomil ticho a pohledem mě sjel od hlavy až k patě a trošku zhodnotil můj ohoz. Vsadim se, že předtím, než to řek, ani nevěděl, jestli mám na sobě sukni nebo kalhoty.
"Šla bych se najíst, mám hlad jako vlkodlak. " usmála sem se a opět se střetla s Remusovým pohledem.
"Ujišťuju tě, že jako vlkodlak určitě ne. " zasmál se. Dobrý bere to s humorem, že bych na něj už konečně měla taky nějakej ten vliv? Bylo na čase.
"Zašel bych si pro párek v rohlíku. " řekl potom. To čumíte co? Rychlý občerstvení v Prasečáku. Zařídili ho tady asi před třema rokama. Moc neprosperuje, ale když už přijdou studenti, maj tržbu na dva měsíce dopředu. Je to docela úlet, myslim si, že to napadlo Brumlu. Na jednu stranu je to ale dobrý, nemusíte trčet v přecpaný hospodě, vyfásnete hot dog a jdete dál.
Došli sme ke kamennému stánku kterej stál na hlavní ulici, zrovna tam nikdo nebyl, což bylo jejich jediný štěstí, protože bych se na ně stejně vysrala a předběhla je. Obsluhoval tady takovej docela fešnej kluk, mohlo mu bejt tak kolem dvaceti a určitě to byl kouzelník. Mudla to bejt nemoh, Prasinky byli stejně jako Bradavice a celý pozemky chráněný kouzlama, takže mudlové si nejspíš mysleli, že tohle je nějaký město duchů a že tady straší. Někdy je fakt nechápu, sou to pořádný dementi.
Remy trval na tom, že mě zase pozve, tak sem si objednala langoše (ale bez česneku, kdo ví, co se ještě dneska stane že jo?) a on si dal párek v rohlíku.
"Není to Číňan, tak si aspoň můžeš bejt jistej, že ten název není doslovnej. " uchechtla sem se, když sme si sedli na lavičku v nějaký zapadlý uličce a jedli sme.
"Sirius asi párky v rohlíku rád nemá. " zasmál se Remy a dál jedl. Já se zasmála taky. A vida, že by můj proslov aspoň trochu zafungoval? Začíná s nim bejt občas sranda a to nemusí bejt ožralej, nebo s Pobertama.
Seděli sme a kecali ještě dlouho, dalo by se říct o úplnejch hovadinách, ale takovýhle rozhovory mě právě bavěj nejvíc. I když u mě se není čemu divit, ale od Remyho bych takovýhle témata nečekala.
"Hele budou dvě, měli by sme jít ke Smetákům. " navrhla sem, když sem zkontrolovala hodinky. Asi ste si všimli, jak mile a oduševněle nazývám hostinec u Tří Košťat co?
Když sme dorazili Sirius s Jamesem tam už byli. Vsadim se, že si sem šli sednout hned jak odešli od Taškáře, to jim je podobný. Jak sme je uviděli, bylo nám absolutně jasný, že sou zase zhulený oba jak hovada, protože se tlemili jak debilové.
Přisedli sme si a u Rosmerty, která sem hned přišla sme si oba objednali Ohnivou whisky. Ten kluk mě nepřestane překvapovat, myslela sem, že si dá ležák. Právě proto se mi Remus tak líbí, nikdy mě nepřestane překvapovat a já mám překvapení ráda.
Asi deset minut po druhý sem dorazili i ty dvě telata, který nevim proč už několik let nazývám svýma kámoškama. Sarah i Emma si objednali whisky taky a začali sme se bavit. Nejdřív sme kecali, co sme celej den dělali a tak, přičemž sem se málem pochcala smíchy, když nám Sirius s Jamesem vyprávěli, jak podpálili nějakou slámu ve stodole, když si šli zahulit a hnal je odtamtud nějakej děda s jednim okem. Toho já moc dobře znám, když sme tady byli minulej rok a já už byla trošku připitá, potkala sem ho a začala ho přesvědčovat, že je určitě Kyklop.
Kluci pak začali do nebe vychvalovat ten náš průser se spodnim prádlem McGonagallky a Brumbála a Remus mě v záplavě smíchu pochválil, což bylo pro mě nejvyšší ocenění.
Seděli sme tady fakt dlouho, mohli bejt skoro čtyři hodiny a všichni už sme v sobě měli nejmíň čtyři skleničky Ohnivý whisky. Zrovna když kluci vzpomínali na svoje prázdniny u Jamese doma a zvali nás ať tam jedeme na vánoce s nima, ucítila sem něco na svojí noze. Uvědomila sem si, že to něco je Remyho ruka. Ono po těch pár whisky už ledy začaly pomalu roztávat a on se osmělil. Abych nezůstala pozadu, položila sem i svou ruku na jeho nohu a hladila ho po koleni. Vypadal docela spokojeně.
Dál sme si kecali s ostatníma a nedávali na sobě nic znát, očividně si ničeho nikdo z těch dementů ani nevšimnul, aby taky jo, měli sme nohy pod stolem. Pak se jeho ruka přiblížila k tý mojí a začali sme si hrát s prsty, různě je proplítali a tak. Nemůžu říct, že by mi to bylo nepříjemný. Pod jeho dotykem sem naprosto roztávala. Ještě nikdy se mi tohle s žádným klukem nestalo. Teda jako stalo, ale ne když mi šáhnul na ruku.
Po chvíli mi zase položil ruku na nohu a já udělala to samý. Hrála sem si s ním, dráždila ho, tvrdě ho hladila prsty po stehni. Po chvíli sem cejtila, jak jeho ruka pomalu putuje výš. Dech se mi začal zase zrychlovat a já sem nebyla skoro schopná vnímat o čem se ostatní bavěj, vim jen, že se domlouvali, kdy zase půjdeme chlastat. Co bych taky od nich čekala jinýho že jo?
Užívala sem si jeho dotyky, ale byla sem mírně šokovaná. V životě bych tohle do Remyho neřekla. Na povrchu se jevil jako takovej studenej psí čumák, ale jak sem se teď mohla přesvědčit, rozhodně to tak nebylo.
"Hele docela bych i šla. Je docela pozdě, za chvíli bude večeře a já mám hlad. " no jasně kdo jinej moh tohle říct než Sarah. A pěkně mě nasrala, konečně se to tady začalo trošku vyvíjet a ona to v tom nejlepším utne. Aby toho nebylo málo, ostatní s tim souhlasili.
Naposledy sem Remyho pohladila po noze, on můj dotyk opětoval a neochotně sem vstala. Ani on nevypadal moc nadšeně, bylo to na něm vidět, což mě potěšilo.
Vydali sme se k hradu, ostatní dělali kraviny a já sem přemejšlela. Divíte se stejně jako já? Moc často se mi tohle nestává, ale nehledejte v tom nějakej hlubší smysl. Přemejšlela sem o mě a o Remym. Jak to bude dál? Dnešek byl v cajku a myslim, že i jemu se to docela líbilo. Bude se chtít ještě s takovym magorem jako sem já sejít? Nebo tohle bylo naše první a taky poslední rande?
Tuhle otázku sem moc dlouho řešit nemusela. Když sme došli před Velkou síň, Remus mě chytil za ruku a odtáhl pryč od ostatních, někam do zadu do chodby. Čuměla sem na něj jak na magora, nevěděla sem co má v plánu, ale rozhodně by mi nevadilo, kdyby mě zatáhnul do nějakýho přístěnku. Zatahování se ale nekonalo, zastavili sme se a on začal mluvit.
"Tak kdy si to zopakujem? " usmál se a laškovně na mě mrkl. Já nejdřív chvíli čuměla a až pak mi došlo co po mě chce. Tak sme se domluvili na pondělí večer.
Společně sme se vydali do Velký síně na večeři.
Večer na pokoji sem všechno podrobně vypravovala holkám. Emma si ze mě zase dělala prdel, co jinýho by od ní taky člověk čekal, že jo. Ale ostatní moje nadšení sdíleli se mnou. Když sem se sprchovala a pak večer usínala, myslela sem jen na Remyho. Nemyslete si o mě nějaký prasárny, i když pár neslušnejch představ mě taky napadlo.
Spíš sem přemejšlela o dnešním dnu a taky o tom jaká sem kráva, že sem ho na rande nepozvala už dřív. Po dnešku vim, že to nic těžkýho není a navíc to s nim bylo skvělý. Nikdy by mě nenapadlo, co v Remusovi je. I když, když nad tim teď tak přemejšlim, to vlkodlactví v něm muselo přece probudit nějaký ty choutky. A navíc, šest let už bydlel na pokoji s Jamesem a se Siriusem, ty na něm nějaký následky zanechat museli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 27. ledna 2011 v 14:25 | Reagovat

Ty jo tak to je perfektní.
Jsem se smála až jsem myslela že spadnu ze židle.
Vážně bomba. :-P  :D  8-)

2 Míša Míša | 29. ledna 2011 v 18:57 | Reagovat

dokonalý. Taky sem smíchy padala ze židle... :-D  :-D Doufám, že se jim to bude dobře vivíjet :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama