Everybody should have his own world...

4.kapitola - Prasečák II.

25. listopadu 2010 v 14:07 | Maggdinka |  *Elita Bradavic*
*****************************
2. část
*****************************
Ani vám nemusím povídat, že za hodinu už jsme byli tak trochu víc v náladě, nejvíc ovšem Sirius s Jamesem. Na mě začínali zase lézt ty moje kapku nemravné choutky a už čtvrt hodiny sem se snažila přesvědčit Lilianu, aby si se mnou vyměnila místo, páč seděla vedle Remyho. Ha! Konečně sem jí ukecala, stačilo pohrozit randem s Jimmym. Já vim jak na ní, muhehe.
"Remusku, jak se máš? " uštědřila jsem nemalou herdu tomu chudákovi nebohýmu do zad, až vyplivl whisky, které se zrovna napil a skropil tak Siriuse přímo na ksicht. Ten se jen zachechtal, otřel si držku a dál se o něčem(jistě vysoce smysluplném), bavil s Jamesem.
"Jo jde to. " usmál se Remus. Kurňa, ještě není v náladě a já už marně doufala. Já to totiž na Remym moc dobře poznám, když je pod vlivem nebo ne, myslím, že v jeho případě by to poznal asi každý.
"…škola by mě nejvíc osvítila, kdyby začala hořet. " následoval výbuch smíchu. Tohle je jediný útržek, co jsem ze Siriova proslovu zaslechla, ale stačilo mi to. Všichni u stolu se samozřejmě začali tlemit jak pominutý, no jo, alkohol je svině.(ne že by sme se za normálního stavu taky netlemili furt, i když je pravda, že u nás se nedá normálním stavem nazvat nic.)
Sirius se na mě nějako moc dlouho a nějako moc zaujatě koukal. Co koukal zíral, přímo čuměl a mě samozřejmě nemohla napadnout nic jiného než nějaká konina.
"Čumíš jak chleba z tašky! " zpražila sem ho.
*
Bylo už něco po jedenáctý, když kdosi navrhl, abychom se přesunuli k Prasečí kebuli. Což jsem docela uvítala, protože sme už trochu začali řvát(trochu víc).
Tak sme se zvedli, zaplatili(teda spíš Sirius, on to původně nevěděl, ale dneska zve). Úspěšně jsme překonali vzdálenost od jednoho konce vesnice k druhému, zapadli do postraní temné uličky a vrazili do hnusného a zaprášeného lokálu. Smrdělo to tady, jako by si tchoři udělali večírek.
Srazili sme dva stoly dohromady a Sirius se jal objednávání u toho divného pošuka, co na mě vždycky čumí, jako bych byla úplnej magor.
Po čtvrt hodině sem si všimla něčeho krajně znepokojujícího. Byla sem ale očividně jediná.
U výčepu seděl zády k nám jakejsi bělovlasej maník a mě asi po půl minutě přemýšlení odkud ho znám došlo, že to není nikdo jinej než náš pošahanej ředitel.
"A do prkna! " ulevila sem si na naší situaci ještě dost slušně. Jasně že sem řikala, že už sme Brumíka(z piškotu, čokolády a mléka) u Prasečí hlavy potkali, jenže to byla naše první zastávka tady v Prasečáku a tudíž sme nebyl nikdo v takovýmhle stavu, v jakým sme byli teď. Zase to samozřejmě bude všechno na mě, jako vždycky. Jasně všechno sveďte na Stoneovou, ona to rozdejchá. Sem na sebe byla pyšná, že sem už tejden ve škole a ještě sem nechytila školní trest, ale teďka cejtim v kostech, že to zaručeně přijde.
"Neřvěte tak, támhle je Brumbál. " pošeptala sem tím stylem, že mě musel slyšet i ten nahluchlej dědek, co tady nalejval.
"Pane profesore, pojďte k nám! Přece tam nebudete sedět sám! " no jasně, to by nebyl Black, aby neudělal pravej opak, co se po něm žádá. Brumbál se samozřejmě otočil, chvíli si nás všechny měřil zkoumavým pohledem, pak si přisunul židli a sednul si mezi mě a Siriuse.
"Dobrý večer. " pozdravil konverzačním tónem asi tak, jako by se ptal, jestli venku neprší. Jasně, on už je zvyklej a jak říkám, už nás tady i viděl, ale stejně, chlastejte s ředitelem že jo.
"Slečno Stoneová, copak vy tady. " možná usoudil, že já jsem tady ze všech v nejlepším stavu,(což nechápu, jak přišel zrovna na mě).
"No to víte pane řediteli. Je sobota večer, odpočíváme od školy, tak proč se trochu nepovyrazit že jo? " uchechtla sem se. Podle jeho pohledu, který po mě vrhl asi usoudil, že se ve svém dřívějším úsudku, že já sem v pořádku mýlil.
"A co pijete? Doufám, že aspoň nějakou kvalitu. " uchechtl se a zamrkal na nás pod těma svejma půlitrama.

"Jasně! No co si o nás jako myslíte? " ajéje, Sirius se rozjíždí.
"Ježiši Péťo, zase smrdíš jak balení brků od Taškáře. " zakabonil se Dvanácterák. Já sem se samozřejmě začala zase tlemit a rozhodně sem nebyla sama. Když sem se rozkoukala a trochu uklidnila, zjistila sem, že ležim Brumbálovi na rameni a utírám si slzy smíchu do jeho vousů. Váhavě sem se na toho dědulu podívala, koutky mu cukaly potlačovaným smíchem a koukal na mě, očividně se moc dobře bavil. Jeho vousy jsem mu opatrně položila zase na hruď a uhladila, aby se neřeklo.
"Pane profesor, neměl by ste takhle tlumit smích, je to nezdravý, dejte průchod emocím." jasně Jimmyho rady nad zlato, to známe.
"Jak tak na vás koukám, tak vy dáváte průchod emocím často nemám pravdu? " uculil se Albus a prohlédl si celé osazenstvo stolu. Odpovědí se mu dostal další výbuch smíchu. No jo, alkohol je prevít.
"Pane řediteli, povídejte nám něco. Třeba co jste dělal, když jste tady studoval vy. " ježiš ten Black je dneska tak drzej, fakt že to už hraničí se vším.
"Pane Blacku, co bych vám měl povídat. " mávl Brumbál rukou, čímž dal jasně najevo, že nic nehodlá rozmazávat. Jenže vysvětlete to takovýmu jelitu, jako je Sirius, že jo. Ten ho překecával tak dlouho, až konečně ředitel povolil a začal s jednou historkou z mládí. (se divim že si to ještě pamatuje ty jo :D)
"Takže můj příběh začíná v Bradavicích, když se ještě kolem hradu proháněli dinosauři a holky chodili nahoře bez. " započal ředitel svůj příběh, samozřejmě že my se hned po první větě začali tlemit, jak sjetý. Ten divnej výčepní na nás koukal asi takovým stylem, jestli náhodou nemá poslat sovu do Svatého Munga.
"No tak dobře žádný dinosauři tady neběhali, ale ty holky nahoře bez není tak úplně lež. " uvedl to Brumla na pravou míru a potutelně zamrkal. Chlípník jeden :D
"Kecáte! " jistě Sirius se ozval. To bylo hned jasný že ho vidina polonahých holek unese.
"To bylo tak. Ve škole jsem si založil se spolužákama kapelu. Já sem nikdy moc problémy a tak nedělal, ale hudbu jsem měl rád. " začal opět Brumbál.
"Jo a jak ste si říkali? " to zaujalo zase mě, by mě zajímalo, jak se mohla jmenovat kapela, ve který hrál Brumbál.
"To bych raději nerozmazával. " zakecával to ten dědula. Hej to je nějaká volovina, jinak by nám to řek.
"Ale no tak pane profesore, řekněte. " dorážela jsem na něj.
"Dobře jmenovali jsme se zatuchlý trenky. " pane bože já nemůžu dejchat. Ne, uf. Mám pocit že u tohohle stolu nemůže dejchat nikdo, všichni se tlemíme jako pominutý.
"Řekněte nám to. " vypouštěl ze sebe James obtížně, mezi záchvaty smíchu. To víte on je zhulenej, opilej a ještě k tomu retardovanej, to se pak moc neovládá.
"Prostě jsem hrál ve škole v kapele. Založili jsme jí s mými spolužáky asi v pátém ročníku. " začal Brumbál vypravovat.
"A na co ste hrál pane profesor? " bože on ho furt musí někdo přerušovat, teď to samozřejmě nebyl nikdo jinej než Emma.
"Já jsem hrál na bicí, odjakživa mě tenhle nástroj velice imponoval. " odpověděl slušně Brumbál. Ty vole to na mě nemuže mluvit normálně? Jo aha, on asi tim chtěl říct, jako že se mu bicí odjakživa líbili. To řeknu ne. Hej to je po mě, Brumbál za bicíma, to je gól!
"To bylo v šestém ročníku. Byl leden a my jsme se s naší kapelou domluvili, že uděláme koncert ve Velké síni, pro celou školu. Domluvili jsme se s tehdejším ředitelem, ten to velice mile přivítal, bylo to neobvyklé zpestření. Takže jsme se shromáždili s celou školou ve Velké síni, přišli snad všichni, protože to si nikdo nemohl samozřejmě nechat ujít. " vyprávěl Brumbál a na chvíli se odmlčel, aby se mohl napít medoviny, co si objednal. A nám má tady co kázat o pití, pche.
"No tak jsme hráli. Samozřejmě že to nemohlo být jen tak ledajaké. Muselo to být perfektní. Tak jsme s kamarády vytvořili ohňovou a světelnou show. Hráli jsme, všechno bylo skvělé, ale pak se to trochu zvrtlo. Začalo hořet. " zase jsem vyprskla smíchy. No to je pecka, Brumbál podpálil Bradavice a pak, že já sem problémovej typ.
"No, nejen že mi shořely bicí, na který jsem si vydělával celé prázdniny na Příčné ulici, všechna naše aparatura, ale ředitel musel evakuovat půlku školy před hrad. Půlka Velké síně shořela a co nejhůř. Na prach shořela socha čtyř zakladatelů, která stála za tím pódiem. Jediná památka na ně. Takže jsme měli školní trest na každý den až do konce roku. Ale pobavili jsme se dobře. " já už jsem se válela pod stolem. Chápete to? Já ne. Brumbál!
To je dobrý, až uděláme někdy nějakej průser (což na naše poměry určitě nebude dlouho trvat), můžeme mu argumentovat tímhle. Protože pochybuju, že cokoliv, co uděláme bude horší než tohle. Třeba minulej rok jsme se s Emmou trochu opili (jak jinak) a šli ke mně do společenky(Zmijozel), ona s sebou zas měla ten svůj fotbalák, bez kterýho nedá ani ránu. Byli asi tři hodiny ráno a nás nenapadlo nic lepšího, než si s míčem ve společence zakopat. Nešťastnou náhodou sem do stropu udělala prasklinu a jestli to nevíte, tak strop ve Zmijozelu je skleněnej a nad ním je jezero :D No a ono to prasklo a nevím jak se to mohlo stát, ale zatopilo to celou společenku. Každopádně jsem já i Emma měla školní trest každej den dva měsíce.
"Pane ředitel, vy ste prostě kanec. " tahle Siriova věta mě vytrhla z mého přemýšlení, hádejte co bylo pak? No jasně výtlem, no nesmáli by ste se, kdyby nějakej váš kámoš řekl vašemu řediteli že je to kanec?
"No milí studenti. Pobavili jsme se, zasmáli, ale myslím, že už půjdu. Je docela pozdě a musím ještě dodělat nějakou práci. " s těmito slovy se začal Brumbál zvedat ze židle.
"Ale, přece by ste nepracoval, teď, v sobotu večer. " přemlouval ho Jimmy, ale marně, ten dědula se ukecat nenechal.
"Moc to nepřežeňte a vraťte se taky s mírou. Mimochodem ve dvanáct hodin se zavírá hlavní brána, jste si toho vědomi? "
"Nebojte, máme svoje tajný cesty. " mrkl potutelně Sirius.
"Důmyslné. " uchechtl se náš zvláštní ředitel, rozloučil se a odešel. Zase sme zůstali sami. Ještě teď mi tekly slzy smíchu po tvářích z té jeho historky.
*
"Hele možná bych i to. No….jak se tomu říká? " jo Lily a její záseky a vypadávání slov, to je důkaz že je už pod vlivem. "…jo šla!
"Hele to není špatnej nápad. Už sou dvě hodiny ráno. " uculil se Remus, přičemž jsem měla co dělat abych neomdlela, viděli jste někdy jak krásně se umí Remus uculovat? Ach.
Vzali sme to přes Medovej ráj. Museli sme si odemknout, naštěstí tam není žádný poplašný kouzlo, je pravda, že majitel už si zvyknul, že tudy občas chodíme do Bradavic. Tady sme se zdrželi nejmíň čtvrt hodiny, protože Sarah by byla vyžrala celej krám. Nechala sem tam tomu ubožákovi majiteli nějaký prachy, aby nepřišel na mizinu.
Lezla sem jako první, za mnou lezl Sirius. No nemyslete si, že to je nějaká sranda, když za váma leze úzkou chodbičkou nejnadrženější kluk ze školy a co chvíli vám sahá na zadek. Vylezla sem u tý hrbatý čarodějnice, kde cesta v hradě končila.
Tady sme se sekli dalších deset minut.
"Já nemůžu, já nejdu dál. " začal se ozývat řev z tajný chodby, všichni sme byli venku, byla tam už jen Leona. Bože co jí zase je? Doufám že nehodlá vrhnout.
"Tady je to těsný a je tady tma. " ty vole ona začala úplně hysterčit. Ne bože, ona se rozbrečela. Už sem vám někdy říkala, že nesnáším když kdokoli brečí? Nejen že mě to sere, ale hlavně nevim co mám v těhlech situacích dělat. Ty jo ona má úplnej záchvat.
"Nemá ona klaustrofobii? " ozval se Remus jedinej z nás asi nestřízlivější. Kurňa proč mě se musí líbit někdo, koho neožerete ani sedmi skleničkami Ohnivý whisky?
Museli sme spustit záchranou akci. Sirius s Remym drželi Jamese za nohy, ten chytil Leu za ruce a vytáhli jí ven. Bože, že já musim kamarádit s těma největšíma debilama, co na škole sou. Jedna má každej den jinou palici, druhá furt žere sladký, třetí furt čte, čtvrtá má klaustrofobii, jeden je permanentně nadrženej, druhej má hlavu jak smeták a třetí se neožere za žádný situace. Co to je za lidi tohleto.
Kluci museli jít s náma do našeho pokoje, aby odvedli Leu, protože já ani Emma zrovna pečovatelský typy nejsme. Kdybychom byli s Leonou jen já a Emma tak ji tam tutově necháme v tý chodbě ať si řve na celej hrad.
Sirius se samozřejmě velice starostlivě nabídl, že Leonu umeje i uloží a že si k ní lehne do postele, aby se uklidnila, samozřejmě jen kvůli jejímu dobru. Ten kluk je dneska tak vtipnej.
"Dej si voraz, osprchujem ji ledovou vodou, ona se uklidní, hodíme jí do postele a usne jako dřevo. Seš nějakej starostlivej, to ty odjakživa co? " ušklíbla sem se a taktně sem Blacka vyhodila. Nevím jestli se taktně říká tomu, když někoho málem prokopnete obrazem a shodíte ze schodů.
Pro dnešek toho bylo už opravdu dost. I když možná bych se taky měla složit, třeba by o mě chtěl pečovat Remy, to bych si líbit nechala. Klidně i o mojí postel bych se ním podělila. Jenže jak znám to pako Blackovský, tak by ho gentlemansky předehnal a postaral by se o mě sám. Myslim, že rána bych se každopádně nedožila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hplovehp hplovehp | Web | 26. listopadu 2010 v 19:41 | Reagovat

Tak to je moc! Absolutně bezkonkurence!Mamka se obává, že jsem dostala nějakej druh tropického šílenství, protože se klepu, po tvářích mi tečou slzy a dusím se smíchy.Jedna má každej den jinou palici, druhá furt žere sladký, třetí furt čte, čtvrtá má klaustrofobii, jeden je permanentně nadrženej, druhej má hlavu jak smeták a třetí se neožere za žádný situace.
Fakt nejlepší!
Myslím že budu ,uset vymyslet Ódu na Maggdinku, a to asi tak přes 2 A4. :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D :-D 8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

2 Angie Angie | Web | 28. listopadu 2010 v 16:58 | Reagovat

To je fakt fantasmagorie, tahle povídka.
Souhlasím s hplovehp, já se taky smála od začátku do konce :-D
Musím říct, že jméno Brumbálovy kapely bylo SAKRA ORIGINÁLNÍ!!! Tohle mě vážně dostalo, stejně jako to, jak ho Sirius zval k nim :-P
Nevím, co už víc na to říct, aniž bych se opakovala.
Správně střelené a to se mi líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama