Everybody should have his own world...

2.kapitola - Ráno dělá den

7. listopadu 2010 v 17:31 | Maggdinka |  *Elita Bradavic*
Je tady zase pokračování k nejnovější povídce. Nevím, ani co bych k ní měla říct, docela se mi líbí. Chtěla bych jí věnovat všem, co napsali koment k první kapitolce a kterým se tahle povídka zalíbila už od začátku. Možná že to je jen úlet z mojí strany nevím, každopádně, za touhle povídkou si stojím, protože mě se moc líbí a i kdyby vám ne, aspoň si jí za rok přečtu a zasměju se svým debilním nápadům :D Moc vás prosím o komentáře, budu vám strašně moc vděčná, když moje "veledílo" okomentujete :D…….Vaše Maggdinka♥


Ráno dělá den


"Nemůže si Brumbál s tím svým proslovem pospíšit? " šílela Sarah, když jsme seděli u stolu. Aby jste rozuměli, už pěkně dlouho nesedáme každá u svého stolu, ale u Nebelvírského. Brumbál a dokonce i McGonagallová už si zvykli, takže se nám v tom ani nesnažili zabránit.
"Hele už se zvedá. " protočila Emm otráveně oči, když slyšela Sarah a čuměla směrem k Brumbálovi. Bože, co to má zase na sobě? On je fakt jetej! Já mám pocit, že se mi náš ředitel jenom zdá, on vypadá fakt jako hipík.
"Vítám vás zde milí studenti. " začal Brumbál proslovem, ovšem to bylo zároveň to poslední co jsme z toho slyšely.
"Bla, bla, bla. " doprovodila to Emma svým procítěným projevem a vzápětí se její až doteď duhově barevné vlasy přebarvili na bílou, na bradě jí začali rašit vousy a její nos se znatelně zkřivil. Já jsem se tak tlemila, že jsem z lavice posházela většinu prvňáků.
Jo to jsem se asi ještě nezmínila, Emma je totiž metamorfomág. Ta se má co? Ani si to nezaslouží. Já kdybych byla metamorfomág, to by jste teprve něco viděli.
Najednou se rozhostilo po celé síni podezřelé ticho. Ne takové, jako když má Brumbál proslov, ale spíš takové, kdy Brumbál ztichnul, čuměl na Emmu, která si drze udělala jeho podobu a všichni čuměli s ním.
Emma si raději nechala zpátky své promelírované duhové vlasy, vousy jí zarostly a nos se dal zase do normálu.
"Děkuji slečně Heckersové a Stoneové a pokud mi slečny dovolíte, rád bych dořekl dnešní proslov. " Brumbál věděl, jak tomu nasadit korunu a upozornit tak na nás dvě i zbytek osazenstva, kteří si nás dosud nevšimli. Obě jsme radši zmlkli a po zbytek Brumbálova proslovu jsme byli zticha.
"Přeji všem dobrou chuť. " to byla jediná větu, kterou jsem za celou dobu od Brumbála zaslechla. Pak se na stolech objevilo jídlo, přímo hory jídla a my se na ně vrhli, jak supové na mršiny.
"Jé koblihy a pudink! Jé a támhle koláče! " křičela Sarah přes celý Nebelvírský stůl. Aby jste pochopili, ona byla přímo ujetá na sladké. Jakmile se jednalo o sladkosti, Sarah žrala a žrala. Nevím jak to dělá, furt to sladký žere a přitom je hubená jak tyčka.
"Běžte za tím Brumbálem, než zdrhne! " křikla jsem na Lily, která seděla naproti mně. Ta popadla Sarah ( S tou málem švihlo, když jí Lily brala od sladkého), pro jistotu si nabrala ještě plnou náruč koláčů a všeho možného a vydali se k učitelskému stolu.
"Doufám, že to klapne. " natahovala jsem krk jak nejvíc jsem mohla a sledovala, jak ty dvě něco blekotají s ředitelem.
"No já hlavně doufám, že se nevybodnou na mě. " zahučela Emma s plnou pusou.
"Neboj, objasnila jsem jasně Evansový pravidla. " ušklíbla jsem se, při pomyšlení na svoji hrozbu, že jí domluvím rande s Jamesem. Nevím koho bych litovala víc, jestli Lily nebo Jimmyho.
Za chvíli se ty dvě přihnali ke stolu zpátky, s naprosto kamennými výrazy. Tohle jsem absolutně nesnášela, oni to dokáží tak skvěle zahrát, že člověk neví na čem je.
"Dovolil to! " vypískla Sarah, protože to nemohla už dál vydržet.
"Jako i mě? " vylítla Emm z lavice, přičemž si zakopla o vlastní nohu a hodila držku. Když jsme se konečně dotlemili, Lily přikývla.
"Super a kde bydlíme? " vyjekla Lea, když jsme se docela uklidnili (Docela znamená, že mi stále po tvářích tekly slzy smíchu.)
"Někde ve čtvrtým patře, za obrazem nějaký ryby. " vysvětlila Lilka. "A heslo je prefekt. " dodala.
"Prefekt? Fakt těžký heslo no. " ušklíbla se Emma a konečně se sebrala ze země, na které doteď seděla.
"Obraz s rybou. No to nám nemohl dát dementnější vchod. " reagovala jsem spíše na tuto skutečnost. No co, můžeme být vůbec rády, že nám to Brumbál dovolil.
"Jdu to říct Siriusovi a klukům! " nabídla jsem se a běžela jsem na druhý konec stolu, kde Poberti seděli. Cestou jsem na zem sejmula nějakého prvňáčka, já jsem totiž při běhu strašně nebezpečná.
"Kluci, tak v devět za rybou. " přiběhla jsem k nim a sekla sebou vedle Remuse.
"Za jakou rybou? " kulilo na mě to pako Blackovský ty svoje bulvy.
"Bydlíme za rybou. " dodala jsem mu velice jasné vysvětlení. "Ve čtvrtém patře, za obrazem s nějakou rybou máme pokoj, kapiš to? "
"A heslo? " zkusil to James. Hahaha, ten umí člověka rozesmát.
"Jasně Jimmy, dobrej joke. " začala jsem se tlemit, jak blbá. "Si věříš, Řeknu ti heslo a budete u nás častějc než u sebe, víš že jo. "
Když jsem se uklidnila, což nebyla zas taková chvilka, ještě jsem dodala. "Prostě ve čtvrtým patře najděte obraz ryby a v devět se u něj sejdem. Zatím čáo bejbé. " zasalutovala jsem a zase jsem jako neřízená střela odeběhla ke kámoškám.
"Hele támhle je nějakej žralok! " vykřikla Emma a ukázala na obraz kapra.
"Jasně to bude ono. " všechny jsme se div nepozabíjeli, když jsme se rozeběhli k obrazu. Heslo fungovalo a obraz se odklopil, tudíž tohle tutově byla naše komnata. Vlezli jsme dovnitř a zůstali stát s držkami dokořán.
Byla to velikánská místnost. Žádné palandy tu nebyly, prostě normální postele s nebesy a pět skříní, každá pro jednu. Jasně v mojí ložnici jsme taky byli čtyři, ale tenhle pokoj byl dvakrát tak větší, prostornější a luxusnější. Byla tu jedna knihovnička, na kterou civěla Lily, a dokonce jeden veliký gauč a dvě křesla, tohle všechno stálo před starým krbem.
Z pokoje vedly ještě jedny dveře, na jejichž průzkum se už dávno vydala Leona a jakmile tam vešla, vypískla. My čtyři jsme se za ní okamžitě rozletěli, přičemž jsem ramenem smetla Emmu, která potkala čelem futra. Uvnitř byla prostorná koupelna. Byla tam jedna vana a jeden sprchový kout a světe div se, dokonce dvě zrcadla.
Asi začnu toho Brumbála na starý kolena fakt milovat, získává si u mě čím dál větší sympatie filuta jeden.
-----------------------------
"Dělejte, ať vás někdo nevidí. " vtáhla jsem násilím obrazem dovnitř Jamese se kterým se vzápětí přihrnuli Sirius, Remus a dokonce i Peter.
"Červa jste mohli nechat doma. " zašeptala jsem poněkud naštvaně Jamesovi do ucha, protože jsem ho ještě držela a chudák ode mě dostal jeden kopanec do kolena. Snad si příště bude líp pamatovat, koho chci a koho nechci do pokoje.
Už jsme si stihli jakž takž vybalit a trochu se v novém hnízdečku zabydlet. Ovšem po chvíli jsem slyšela Siriuse jak se tlemí na celé kolo. Otočila jsem se, abych zjistila, co je zase středem jeho rozptýlení a zjistila jsem, že čumí přímo na mojí postel, na které se válelo ještě nějaké spodní prádlo, které jsem zapomněla uklidit. Trochu jsem se začervenala, po očku jsem mrkla na Náměsíčníka, jestli to taky zaregistroval, rychle jsem červenou krajkovou podprsenku a pruhované kraťáskové kalhotky shrábla a hodila do skříně.
Pak odněkud Emma vytáhla flašku ohnivé whisky. Už jsem říkala, jak tuhle holku miluju? Prostě kámoška do nepohody, podle mého gusta.
"Hej, Stoneová. " někdo mě pořádně žďuchl do žeber a mým prvním reflexem na toto buzení bylo to, že si ten někdo ode mě vysloužil pořádný kopanec kamsi.
"Au, nemůžeš dávat pozor? " zabručel opět můj probuditel a já podle hlasu poznala, že je to Sirius.
"Co chceš Siriusi? " zabručela jsem a zavrtěla jsem se - na zemi? Proboha co dělám na zemi, každý normální člověk většinou spí na posteli, jen zas já musím chrápat na zemi.
"Já jen že odcházíme. Abys nás nehledala." Hm to ať se nebojí. A teď jsem otevřela oči, abych obhlédla situaci. Byli jsme v našem novém pokoji a co víc! Byli tu i kluci. Za těžkými závěsy byla ještě tma, takže jsem usoudila, že může být tak pět hodin ráno. Pokud ano, nespali jsme snad ani hodinu.
"Běžte ještě chrápat." Zabručela jsem. Remy, James a Peter už vylezli na chodbu, zatímco já jsem si lehla do postele. Jakmile to Sirius uviděl, asi si vzal mojí radu moc vážně a rozešel se ke mně.
"Ale do svýho!" vyštěkla jsem pro jistotu. Sirius svěsil hlavu a vyšel za nimi. Já jsem položila hlavu na polštář a okamžitě jsem zase usnula.
"Íííááá!" vyskočila jsem do sedu, potom co mi nějakej degen skočil na hlavu.
"Co řveš?" hodila po mě Emma polštář, což jí ovšem nebránilo v tom, aby si opět lehla.
"Zabiju tě!" začala jsem škrtit to cosi, co mi na mojí už tak chorou hlavu skočilo. Když jsem pořádně prozkoumala, koho to vlastně škrtím, došlo mi to. Samozřejmě, Jennifer, kdo jinej taky po ránu skáče spícím lidem na hlavy. Jen tak pro pořádek - Jennifer je moje sestřenka, která chodí do čtvrťáku v Mrzimoru. Byla malá, drobná, na hlavě měla jakýsi opět šílený účes, který si určitě sama před pěti minutami vytvořila před zrcadlem.
"Co tady děláš?" oddechovala jsem mírně naštvaně a mnula si mojí přisedlou lebku. Byla sice malá, vychrtlá taky byla dost, ale přeci jen, moje hlava nebylo žádný křeslo.
"Přišla jsem vás vzbudit, neviděla jsem vás na snídani, tak jsem se rozhodla udělat dobrej skutek a ty mě za to ještě škrtíš." Odsekla Jenny ublíženě a mnula si krk na kterém se krásně rýsovaly obtisky mých prstů.
"Jo ty koumáku a jak víš, že máme společnou ložnici a kde jí máme? A hlavně - jak jsi se dozvěděla heslo? " vyzvídala jsem dál.
"Sirius. " tady jedno slovo stačilo.
"Black? Jak ten může vědět…? " v půli věty jsem se zadrhla, pak jsem se otočila na osobu po mé pravé ruce, která seděla a sledovala náš rozhovor. "Emmo? "
"Sory, já byla už vožralá. " pokrčila Heckersová rameny a nasadila svůj co nejnevinnější pohled. Já jí na to ale neskočím, mám jí prohlídnutou.
"Bože, budeme si muset změnit heslo. " protočila Lea oči, vstala a zavřela se v koupelně.
"Jo to je pravda, protože oni by si sem chodili za chvíli jak na vietnamskou tržnici. " přikývla Sarah a odporoučela se za Leou. Už jsem říkala, jaká výhoda je, že máme dvě zrcadla, když je nás tady pět? Ke všemu Leona musela vstávat nejmíň o hodinu dřív, než my, protože než se vyšminkovala a podobně tak uběhla půlka století. Ne že by to byla barbína, prostě jen se ráda líčila a zajímala se o módu. To my ostatní ne, možná ještě maličko Sarah, ale taky to nebylo u ní tak žhavý. Ale já a Lily ne, my to jaksi moc neřešíme. A Emma? Ta už vůbec ne!
Ani nevíte, jak já jí občas závidím. Metamorfomágové to mají hold jednodušší. Vezměte si například - ráno se vzbudí po pařbě, skoro nevyspalá, kruhy pod očima. Ona se trochu soustředí a má nový oči, jinou barvu, jinej tvar a po kruzích taky ani památky. Hodně lidí ji skoro ani nepozná. Když si Emm změní oči, nos, pusu i vlasy, tak pomalu nikdo neví kdo to je. Ovšem já jí na takovýhle fígle neskočím, už to na mě párkrát zkoušela, ale já jí mám prokouknutou.
"Jé čokolupínky! " bože držte mě někdo, Sarah už zase žere. Což pro mě není novinka, ale stejnak protáčím oči, div mě obě modrý bulvy nevypadnou do toastu přede mnou.
"Hele Sam, myslíš, že tyhle vlasy a oči jsou dobrý? " otočila se na mě Emma, která teďka svůj nynější vzhled hodnotila na zadní straně lžičky. No vidíte, to jsem se zapomněla zmínit. Lidi mi říkají Sam, nebo taky Samy. Jsem prostě Rose Samantha Stoneová. Je to moje druhý jméno, každopádně mě tak každý nazývá už asi od třetího ročníku. Jednoduše jsem všem zakázala říkat mi jménem a tak nějak vzniklo tohle oslovení. Skoro nikdo už mě tady nezná jako Rose. Říkají mi tak jedině profesoři, přičemž půlka lidí ani neví o koho jde a nebo Lily, když mě chce nasrat, nebo naopak naseru já jí. Takže pro vás jsem Sam jasný?
"Jo máš to dobrý. " zhodnotila jsem jediným pohledem její nynější háro a barvu očí. Oči měla dneska pro změnu bouřkově šedé, to se divím, že je nemá zase červený, duhový, nebo každý oko jiný, jak je jejím zvykem. Vlasy měla dlouhé kousek pod ramena do takové výrazné fialové. No jo, celá Emma.
"Dělejte, měli by jsme jít, za chvíli začíná první hodina. " pobízela nás Lily. Upřímně řečeno, by se měla otočit jenom na Sarah, jediná ona se tady ještě pořád cpala nějakým ovocným koláčem. McGonagallka nám před chvílí rozdala letoší rozvrhy.
"Super a co máme první hodinu? " zazubila se Lea a vstala od stolu.
"Péči o kouzelný tvory. " informovala nás Lily, která se za těch pár minut naučila celý rozvrh snad nazpaměť. No jo, celá Lilka.
"Jé tak to je pohoda. " rozvalila jsem se na lavici a trochu nechutně pozorovala Sarah, jak dopíjí jablečný džus a nalévá si hned dýňový.
"To není pohoda, za chvíli vážně zvoní. " Lily už byla jako na trní.
"Víš co, běžte s Leou napřed, my tady počkáme s tím nenažrancem a přijdeme taky. " navrhla jsem a Lily s Leonou okamžitě odešli.
"Sarah tak dělej, už zazvonilo. " Já i Emma jsme jí držely každá za jednu nohu a snažili se jí odtrhnout od stolu, kterého se ona držela jak přikovaná. Svině jedna, jestli kvůli ní hned první den budu mít školní trest, ať si mě nepřeje. Minulý rok jsem měla nejvíc školních trestů z celé školy, samozřejmě kromě Siriuse a Jamese, ty jsem ještě nepředehnala.
"Hele za chvíli je oběd, nažereš se pak. " přemlouvala jí Emm.
"Ale to není skoro žádný sladký. " protestovala Sarah a pořád se tý lavice držela.
"Hele po obědě máme volnou hodinu, tak půjdeme do kuchyně a můžeš sežrat co chceš, klidně i domácího skřítka. " domlouvala jsem jí. Až po tomhle argumentu se pustila a byla ochotná konečně jít. Vzali jsme to raději sprintem, přece jen máme hodinu až u kraje zapovězeného lesa a profesor Semen už bude vyšilovat. Má docela dobrý jméno co říkáte?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hplovehp hplovehp | Web | 7. listopadu 2010 v 17:59 | Reagovat

Tak to je mazec !
Naprosto super úžasný.
Piš dál a rychle

PS: Založila jsem si blog, kde chci uveřejňovat svoje spisovatelský pokusy. Takže sorry za reklamu a sorry i za to mikromálo co zatím na blogu mám , ale kdybyste se tam mohly podívat a potěšit ubohou osůbku případně ji povzbudit že někdo na její články čeká a čte je .Jinak taky budu potřebovat helpnout s nějakejma věcma okolo blogu tj. vysvětlit duté hlavě některé technické vymoženosti.

Jinak Maggdinko abys věděla:
JÁ TVOJE ČLÁNKY ČTU A TĚŠÍM SE NA NĚ POMALU JAK NA VÁNOCE.

2 Angie Angie | Web | 9. listopadu 2010 v 16:25 | Reagovat

Parádní kapitola. Hoodně šílené holky, je fajn, že nejsou přes kopírák, ale každá jiná. Řekla bych - docela dost dobrá parta.
Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.
P.S. Uděláš, prosím, příště odstavečky, byla jsem chvíli docela zmatená:-D

3 Becca Becca | 13. listopadu 2010 v 21:06 | Reagovat

Hej ty hlášky úplně miluju :-D Profesor Semen mě fakt dostal :-D  :-D  :-D  :-D  :-D Už se těším na další kapitolku ;-)

4 Lily Evans Lily Evans | 31. března 2012 v 15:48 | Reagovat

No tak nejlepší je Emma. Zaprvé je metaforomág a ty já mám ráda (viz. Tonksová), zadruhé má podle tvýho popisu skvělej styl a zatřetí je krásně švihlá, takže zpřízněná duše!!!!!
Skvělá povídka!!! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama