Everybody should have his own world...

Březen 2009

Vaše dotazy a připomínky

15. března 2009 v 17:26 | Maggdinka |  Já jenom já
Založila jsem tady novou rubriku, kam na mě můžete směřovat všechny dotazy. Všechno co se týká mě, blogu, povídek. Všechny, pochvaly, připomínky a žádosti o spřátelení směřujte sem. Na všechny komenty a dotazy ráda odpovím Takže se těším na nové komenty. Je to hlavně z toho důvodu, protože když mě někdo zažádá o spřátelení, tak na to potom zapomenu, protože nevím u jakého článku to bylo. U povídek chci jen komenty týkající se povídekTakže doufám, že jste pochopili, co po vás chci a těším se na všechny dotazy, pochvaly, i kladné ohlasy, protože to pro mě moc znamená.Tak se mějte krásně, zase se ozvu.....Vaše Maggdinka♥

Připomínka

15. března 2009 v 17:22 | Maggdinka |  Keci kolem blogu
Lidi trochu mě štvete s komentama. Co se s váma stalo? Je jich strašně málo ke všem povídkám, ale nejhorší je to u Mission imposibble. Tak doufám že se polepšíte, protože mám ke každé povídce napsané nejmíň jednu novou kapitolku, ale dokud tady nebude hodně komentů, tak na vás prdim. Takže se polepšete, jinak dlouho kapču nečekejte...Samozřejmě děkuju všem co komentujou, vaše komenty mě strašně vždycky potěší, i když by mohli být i delší a trochu konstruktivnější. Ale já se spokojím s každým komentem, aspoň totiž vím, že to někdo čte. To je k tomuhle asi tak všechno.
Jinak do Galerie k fotkám z filmů přibylo hodně nových fotek k HP a princ dvojí krve - k 6. dílů, takže se určitě mrkněte, jsou tam docela zajímavý obrázky, já osobně se už strašně těším na film. Kdyžtak když budete k tomu mít nějaké připomínky, nebo prostě budete chtít pochválit a posoudit své dojmy, tak sem napište koment. Na závěr ještě dodám, že většina obrázků je z blogu www.mamlasek.blog.cz, takže moc děkuju. To je asi tak všechno....Vaše Maggdinka♥

27.kapitola-Ze sklepení

11. března 2009 v 16:30 | Maggdinka |  *Syn jako otec...nebo ne??*
Další kapča k Syn jako otec je na světě :o) Už jsem doufám překonala tu krizi, kterou jsem s touhle povídkou měla a dotáhnu jí do konce, slibuju :o) No co k téhle kapče dodat? Snad jen to, že v ní už je pořádná akce…zase po dlouhý době. Nepamatuju si už ani kdy naposledy se v téhle povídce něco dělo :D Poslední dobou to byla taková okecávačka a vlastně i nuda. Ale tahle kapča je už trochu jiný kafe. Moc ale neslibuju, jelikož žádnou pořádnou akční scénu jsem už dlouho nepsala, takže nezaručuju, že to opět nuda nebude :D To je vše, pište prosím komentáře…….Vaše Maggdinka♥


Ze sklepení


Něco kousek od nich bouchlo a najednou nastal zmatek. Lily nevěděla kde je, kdo je a co tam vůbec dělá. Harry jí rychle popadl a strhl k zemi, protože se na ně řítila vražedná kletba a jen díky jeho pohotovosti jí jen o vlásek unikli.
Ven před sídlo vyběhlo plno Smrtijedů. Členů řádu tu bylo asi jen deset a Smrtijedi měli viditelnou převahu. Vzduchem létala nejrůznější kouzla, ale řád se výborně bránil a odolával stoupencům zla. Nikdo si ale stále nemohl prorazit cestu dovnitř. Před chvílí se to málem podařilo Tonksové, ale když už byla skoro u dveří, všiml si jí jeden maskovaný Smrtijed a vyslal na ní paprsek zeleného světla. Díky tomu se zase řád vrátil do stejného postavení, jako doteď.
"Pojď, zkusíme si tam proklestit cestu my, oni to nedokážou. " pobídl Harry šeptem Lily, protože kousek od nich bojoval Moody s Nottem. Popadl jí za ruku a druhou přidržoval cípy pláště, aby jim při běhu nesklouzl a klestili si cestu bojujícími páry.
"To je přeci Remus! " vyjekla najednou Lily, až se Harry lekl, aby ji někdo neslyšel. Ovšem vřava a bitka byla tak veliká, že to vůbec nikdo kromě něho nezaregistroval.
"Jo jasně to je Remus. " přikývl horlivě Harry.
"Vůbec se nezměnil, je pořád stejný. " pousmála se Lily a zatvářila se, jako by chtěla plášť ze sebe shodit a za kamarádem jít.
"Ehm, asi bych ti měl připomenout, že tam někde uvnitř je uvězněnej už několik dní můj táta, tak jestli by ti to nevadilo s dovolením bych pro něj šel. " zakašlal Harry jakoby mimochodem.
"Jo jasně. " vyhrkla Lily, jako by si vzpomněla. Opět se dali do prodírání cesty k sídlu. Už byli pouhých několik metrů od hlavních dveří, které byli otevřené dokořán, jak z nich Smrtijedi vyběhli, když kolem nich prolétlo vzduchem tělo někoho z řádu a odhodilo je na stranu. Aniž by tomu jeden z nich mohl včas zabránit, neviditelný plášť z nich sklouzl a odkryl je zrakům všech přítomných.
Někdo triumfálně zařval, vzápětí se ozvala rána a omráčené tělo lehlo k zemi. První si jich všiml jakýsi Smrtijed, než ovšem stačil cokoli udělat, pohotový Kingsley Pastorek ho omráčil. Harry se zvedl a pomohl rychle i Lily na nohy, plášť přes ně ale už přehodit nestihl. Většina Smrtijedů i členů Fénixova řádu si jich už všimla. Harry na nic nečekal a již tasenou hůlkou začal na všechny strany metat kouzla. Lily nezahálela a držela se jeho příkladu.
Harrymu se zastavil obraz před očima, viděl jak jakýsi Smrtijed zahýbal ústy a vyslal směrem na Lily proud zeleného světla. Paprsek, jako by letěl hrozně dlouho. Harry se naštěstí ale včas vzpamatoval, nechtěl vidět matku jak znovu umírá a on nic nemůže udělat. Zakřičel a skočil po Lily. Smetl jí na zem a dopadl na ní, kouzlo jí ovšem minulo o pouhých pár centimetrů. Rychle z ní seskočil, popadl za ruce a vtáhl jí za roh domu, aby se vyhnuli dalšímu mířenému kouzlu.
"Díky. " vydechla Lily zadýchaně. Bylo vidět, že tohle ještě nikdy nezažila. Ono v jejich letech asi nebylo běžné, že ve školním roce bojovali proti desítkám Smrtijedů.
"Harry, vezměte si ten plášť a zmizte. " to se kolem nich prohnal Remus a trefil jedním dobře mířeným kouzlem Malfoye.
"Lily! " vyjekl překvapeně a smykem se zastavil. Zůstal na ní koukat jako uhranutý a vypadal, jako by ho měla každým okamžikem trefit mrtvice.
"Jak jsi mě poznal? " vykulila Lily oči. Byla tady už celkem dlouho, ale nikdo jí nepoznal téměř ihned.
"Oči máš pořád stejné. Je to už patnáct let, co jsi…ale ty oči bych nezapomněl nikdy. " vydechl a bylo na něm vidět, jak moc je překvapený, ale na druhou stranu strašně šťastný. Když kolem něj prolétla nějaká kletba, vzpamatoval se.
"Musíte odtud pryč. Vezměte si plášť a vraťte se do Bradavic. " křikl na ně.
"Remusi to nejde. Víš, tam vevnitř. To je James. " odbyla ho Lily. Remus se zatvářil ještě překvapeněji, ale pak jakoby úplně změnil názor.
"Odlákáme jejich pozornost. Vezměte si plášť a proklouzněte do domu. Budou ho držet někde dole ve sklepení. Ale dávejte si pozor, vevnitř určitě nějací Smrtijedi zůstali a je tam asi i Voldemort. " vysvětloval v rychlosti. Nemusel je pobízet dvakrát. Harry přes oba přehodil plášť.
"Až ho budete mít, přemístěte se s ním do Bradavic. Než se přemístíte, vypusťte rudé jiskry, abychom věděli, že jste v pořádku a jdete pryč. " dodal Lupin ještě a pak vběhl do okolního boje a každého člena, kterého minul naváděl, aby hlídali Smrtijedy co nejdál od vchodu. Harry s Lily mezitím schovaní pod pláštěm nepozorovaně a hladce proklouzli dovnitř.
Ocitli se ve velikánské hale, která byla ale prázdná a všude na stěnách byli všehovšudy jen zaprášené obrazy, jedno rozbité zrcadlo, ani nábytek tu žádný nebyl. Nikdo zde nebyl, přesto se ale Lily přitiskla ještě blíž k Harrymu. Až teď si dobře všimla, že je o trochu vyšší než ona. Ona nebyla žádný prcek, ale přesto měl Harry několik centimetrů navrch. Nebyl ale zas tak vysoký, jako James. James byl vysoký, urostlý a svalnatý, kdežto Harry byl docela hubený.
"Pojď půjdeme tudy. " zašeptal Harry a ukázal směrem, kde byli otevřené dveře a vycházel odtud jediný zdroj světla. Všude bylo naprosté ticho. Šli tedy za světlem.
Něco těžkého se pohybovalo po podlaze a ozvalo se hřmotné zasyčení. Lily málem vykřikla zděšením, ale harry jí včas stihl zakrýt ústa. Po podlaze se sem a tam v obrovských smyčkách plazil Voldemortův had Nagini.
"Nagini, co se děje? " ozval se studený vysoký hlas, až teď málem vykřikl Harry, který pořád zacpával ústa Evansové. Skoro nadskočil leknutím, protože si zprvu myslel, že Voldemort stojí přímo za jejich zády, ale pak si všiml, že sedí v křesle, zády k nim a své rudé ďábelské oči upírá do ohně v krbu, který dominoval celé veliké místnosti.
"Neboj, uklidni se. Ta havěť, co se pokouší vysvobodit toho moulu, který odmítá cokoliv o Potterovi říct, za chvíli zmizí. " konejšil Voldemort dál hada. Ten se mu vyplazil po opěrkách až za hlavu, kde mu vylezl na ramena a uvelebil se na něm. Voldemort zvedl ruku a štíhlým bílým prstem rozverně hladil hada po slizké hlavě. Lily se při tom pohledu oklepala odporem a těžko říct, jestli to bylo kvůli hadovi, nebo kvůli Voldemortovi.
Harry jí chytil za ruku a pohledem, gestem i očima jí naznačil, aby šli dál. Prošli nepozorovaně místností, co nejtišeji, aby si jich pán Zla nevšiml a ocitli se v kamenné chodbičce. Zde nebylo zhola nic. Ani stěny nebyli tapetovány a zdobeny, jako všechny místnosti, které zatím viděli. Byl to prostě jen hrubý neotesaný kámen a díky tomu harry věděl, že jsou velice blízko svému cíli.
Zahnuli za roh a před nimi se otevřela ještě užší chodbička, ze které na úplném konci ústilo schodiště kamsi do podzemí. Harry se rozešel ještě rychleji, že mu Lily málem nestačila, věděl totiž, že tam na konci těch schodů bude James.
"Harry počkej, co když je to past? Přijde mi, že jsme kolem Voldemorta prošli moc jednoduše, nikdo nám až sem nezahradil cestu. " zašeptala mu Lily do ucha, když chtěl Harry sejít po schodech.
"Neboj, ani Voldemort není vševědoucí. " pousmál se Harry a šli. Schody byli velice úzké a příkré, proto se pořád museli koukat na nohy, aby neupadli a nezlomili si vaz. Pod schody byla další chodbička, ze které vedli asi troje dveře. Zkusili všechny, ale jak předpokládali, byli zamčené. Oba na všechny namířili hůlkami a pronesli "alohomora " a všechny se s vrzáním a skřípěním otevřeli.
V té nejmenší a nejvíc vzadu, kde nebylo ani malinkaté okno ho našli. Seděl sesunutý podél zdi, vypadal, jako v polobezvědomí, asi ani neviděl o světě.
"Jamesi! " vykřikla polohlasně Lily, strhla ze sebe plášť, nedbala na možné nebezpečí a rozeběhla se přímo k Jamesovi. Ten otevřel oči a zmateně se podíval na Lily, která ho teď držela oběma rukama za hlavu.
"Lily. " vydechl dlouho nepoužívaným hlasem a koukal na ní, jako by myslel, že má nějaké halucinace. "Odveď mě odtud. " zasípěl a zavrtal se do ní přímo zoufalým pohledem.
"jasně že tě odtud dostaneme. " to se zpod pláště odhalil i Harry a šel Lily pomoci podepřít zmučeného Jamese. Když ho pořádně drželi, Lily přes všechny tři přehodila neviditelný plášť.
Cesta zpátky byla ještě obtížnější než dovnitř. Jamesovi se podlamovali kolena, byl hrozně vysláblý, vypadalo to, že snad za celou dobu co tady byl uvězněn mu nedali najíst a po celém těle měl ošklivé podlitiny a řezné rány od mučení. Po schodech se málem nevyškrábal, ale nakonec to zvládli a dostali se až k místnosti, kterou předtím obýval Voldemort. Křeslo na kterém předtím seděl ale bylo prázdné a ani po hadovi žádné stopy. Zvenku se pořád ozývali zvuky bitvy, která se tam odehrávala. Bylo možné, že Voldemort šel svým Smrtijedům na pomoc? Nebo šel snad do jiné části domu? Nebo odešel úplně někam pryč? Harry to nevěděl. Věděl pouze, že vzduch je čistý a bylo na čase už zmizet. Ani řád nedokázal Smrtijedům odolávat tak dlouho.
"Jdeme. " oznámil Harry šeptem Lily, ta Jamese podepřela ještě víc a vešli do oné haly, ze které vedli dveře ven.
Najednou dovnitř stále ještě otevřenými dveřmi prolétlo jakési kouzlo, které sálalo takovou sílou a energií, až Lily Jamese pustila a zapotácela se. Ovšem to bylo špatné. James se bez cizí pomoci neudržel na nohou a sesunul se na podlahu. Bohužel se s ním sesunul i neviditelný plášť a odkryl tak všechny tři.
Harry se vrhl k zemi pro plášť a Lily zase pro Jamese, ale než stačil kdokoliv z nich něco udělat, přívrženci zla si jich všimli a jeden z nich na Harryho vyslal kouzlo.
Harry se už nestihl uhnout a kouzlo ho trefilo. Ucítil řezavou bolest a cítil, jak mu hábit na boku zmáčela teplá krev.
"Harry! " vykřikla Lily, když se Harry sesunul k zemi kousek od Dvanácteráka.
"O mě se nestarej, jsem v pohodě. Hoď přes sebe ten plášť, vezmi jamese a jděte. " uklidňoval jí Harry, vstal na nohy na znamení, že mu nic není a vytasil hůlku.
"Reme, odveď Jamese. " křikla Lily na muže, který proběhl kolem dveří a poznala v něm jejího přítele.
"Odveďte ho vy a zmizte! " křikl na ně Lupin a odrážel útočná kouzla nepřátel.
"Nemůžu. " zakňučela Lily, jako raněné zvíře a hodila pohledem po Harrym. Remus pochopil.
"Vypadněte z toho baráku. Přemístit se můžete až za tou zídkou. Proklestěte si cestu a vypadněte odtud, jasný? " už na nic nečekal, s překvapivou silou si přehodil Jamese přes rameno, Lily přes ně hodila neviditelný plášť a zmizeli jim z očí.
"Co jsi to udělala? Říkal jsem, ať s ním odejdeš. " rozčiloval se Harry, když si všiml, že neodešla.
"Neboj se, šel s ním Remus. " vydechla Lily, ale vzápětí skočila po Harrym a strhla ho k zemi a tím zabránila jeho srážce s vražednou kletbou.

"No to se bojim, protože jsem chtěl, abys byla v bezpečí i ty. " nedal se Harry odbýt.
"Nemusíš všechno dělat sám. " zašeptala Lily. "Já nejsem zas úplně neschopná, taky můžu pomoct. " Harry se na ní otočil.
"To je fuk, pojď jdeme domů. " mávla Lily rukou a vyběhla ze dveří s hůlkou v pohotovosti. Harry jen překvapeně zíral, pak pobaveně zakroutil hlavou a usmál se. Ona má víc kuráže, než na co vypadá, pomyslel si a vyběhl za ní ven.
Lily už si to venku rozdávala s Rockwoodem a Harry jí přiběhl na pomoc. Nestačil zírat, Lily byla v souboji vážně dobrá. Byla hbitá, mrštná a rychlá. Uměla i kouzla o kterých Harry ani neslyšel. Její umění neuchvátilo jen jeho, ale zaujalo i Rockwooda. Harry využil jeho chvilkové nepozornosti a trefil ho dobře mířeným omračovacím kouzlem, po kterém se sesunul k zemi.
"Skvělá práce! " křikla Lily a šla na dalšího. Spatřila Tonksovou, jak stojí proti dvěma maskovaným a šla jí pomoci. Harry si naproti tomu všiml pana Weasleyoho, který už byl bojem vysílen a už moc nemohl. Rozeběhl se mu tedy na pomoc proti jednomu ze Smrtijedů.
Tak se ti dva rozdělili. Harry bojoval, měl plné ruce práce s tím, aby se vůbec zvládl ubránit. Lily od té doby už nezahlédl, protože sám musel dával pozor, aby ho nezasáhlo nějaké kouzlo a on sám se snažil zlikvidovat co nejvíce nepřátel.
"Harry, vykašli se už na ně, hlavně pojď. " křikl na něj Kingsley, jelikož už byli pouhé dva metry od hranic přemístění, ale Harry zahlédl odlesk závoje až moc známých dlouhých havraních vlasů a rozeběhl se za ní. Vytasil útočně hůlku a mířil jí přímo do toho krutého a tolik nenáviděného obličeje Bellatrix Lestrangeiové.
"Harry, vyprdni se na ní!" křičela na něj Tonksová, ale Harry si nikoho z nich nevšímal. Teď byl pouze on a ta ďábelská mrcha.
Bella stáhla obličej v krutý úšklebek a jako by Harryho mlčky vyzívala, ať na ni nějaké to kouzlo vyšle. Harry ještě na pár sekund zaváhal, pak se otočil k Tonksové, rozeběhl se, přeskočil bariéru přemístění. Ještě než se otočil na místě a zmizel, křikla na něj Bellatrix.
"Pottere příště tě nenechám jenom tak utéct. " to bylo to poslední, co Harry slyšel, protože se vzápětí otočil na místě a pohltila ho tísnivá temnota.
"Jamesi! " to bylo první co uslyšel a tento radostný výkřik prořízl okolní vzduch. To Lily se tak radovala, kamsi se rozeběhl, vrhla se k zemi a objala Jamese Pottera.
"Blázni dva! " spustil Remus, postavil se vedle Harryho a střídavě koukal na něj a na Lily, která byla stále u polobezvědomého Jamese.
"Nezlob se Reme, my jsme ale museli. " Lily na Lupina upřela své smaragdově zelené oči. Remus jí do nich chvíli hleděl, byl okouzlen, prostě to byla Lily a pak se odvrátil.
"Jste oba stejní. " prohlásil nakonec na její a Harryho adresu.
"Tak jdeme, odvedeme Jamese do hradu. Musíme ještě stejně podat hlášení Brumbálovi. " zavelel Kingsley. Harry přispěchal Lily na pomoc s Jamesem, který se stále sám neudržel na nohou. Každý ho vzal z jedné strany a pomalu se s ním vydali na cestu k hradu. Společně v průvodu s ostatními členy řádu. Za nimi kráčel Remus a nemohl uvěřit tomu, že jeho dva dávno mrtví přátelé jsou opět tady s nimi.

9.kapitola-Prasinky

11. března 2009 v 16:29 | Maggdinka |  *Mission-impossible*
Opět nová kapitolka k Mission Impossible. Co dodat? Snad jen to, že jsem jí psala ve škole při dějáku, fyzice a ekonomice :D Takže se nedivte, je asi taková všelijaká. Byla jsem z toho učení trochu mimo :D No ale jinak doufám, že se kapča bude líbit a že si jí užijete. Jinak moc prosím o komentáře, vedete si dobře, ale potěšilo by mě, kdyby jich bylo ještě víc :o) To je všechno, tak krásné počtení……..Vaše Maggdinka♥

Prasinky

"Já mám dneska s Evansovou rande. " bylo teprve sedm hodin ráno, ale James už po pokoji běhal jako hyperaktivní veverka. Dneska opravdu byla sobota a ano, dnes šel opravdu s Lily Evansovou do Prasinek. Jeho kamarádi to sice věděli, ale on si nemohl nechat ujít příležitost vyřvávat to tady ještě za tmy. Stále se usmíval jak měsíček na hnoji.
"Heleď Dvanácteráku, neříkal jsi, že to není rande? " zahučel Sirius s hlavou nacpanou pod polštářem.
"Ne to sice jo, ale to se může změnit. " rozhodil Jimmy optimisticky ruce, nic si z toho nedělal.
"Mimochodem v kolik se máte sejít? " ozval se Remus, který tohle Jamesovo poskakování doteď ignoroval.
"O půl desátý. "
"Děláš si ze mě řiť? Až o půl desátý a ty tady už teď poskakuješ jak radioaktivní křeček. " spustil Cassanova zpod přikrývek.
"Musím se přichystat ne? "
"Paroháči, ty jsi magor. " zalamentoval Sirius a polštář si připlácl ještě víc na uši. James šel na snídani společně s Remem v osm hodin. Tichošlápek ani Peter s nimi nešli, protože oba dva si o víkendech moc rádi přispali.
Ve Velké síni bylo v tuhle dobu prázdno. Tu a tam snídalo pár studentů, dokonce i učitelský stůl byl poloprázdný.
James si nandal do misky obrovskou hromadu ovesných vloček a cpal se, že Moony nestačil valit oči. Vtom zahlédl odlesk rudých vlasů, do síně přišla Lily, společně s Enny na snídani. Jamesovi se rozzářili oči, ale holky si sedly na druhou stranu stolu.
"Nesnáším svoje vlasy. Proč nikdy nejdou učesat? " James před velikým zrcadlem v koupelně zápasil s hřebenem a snažil se zkrotit své neposedné a rozježené vlasy.
"Nech je tak. Takhle je to sexy. " ušklíbl se Sirius a šibalsky mrkl, který si zrovna čistil zuby. James hodil hřeben do rohu a vlasy nechal, tak jak byli.
"No tak Enn, poraď mi, co si mám vzít na sebe. " křičela Lily na kamarádku přes celý pokoj. Přehrabovala se v kufru a byla v koncích. "Já nemám žádný hadry. "
"Co kecáš, ani do kufru se ti to nenarve, kolik jich máš. " protočila Enny oči v důlku.
"Vem si tohle, to a ještě tohle. " přišla k jejímu kufru a naházela na ní několik kusů oblečení.
"Ty jsi génius. Já se tady v tom přehrabuju hodinu a ty přijdeš a během deseti vteřin vybereš všechno. " vydechla Lily a rychle se začala oblékat.
James stepoval před bránou na zasněžené nádvoří. Byl strašně nervózní, ale nechápal to. Vždyť se s Lily bavil úplně normálně, když trénovali tanec.
"Ahoj. " ozvalo se za jeho zády, on se s leknutím otočil. Byla to Lily, James na ní zůstal zírat, strašně jí to slušelo. Měla na sobě džíny nasoukané do kozaček s kožíškem, zelený kratší kabátek, který jí šel krásně k očím a na hlavě bílou čapku, šálu a rukavice v téže barvě.
"Moc ti to sluší. " vyslovil james svou myšlenku nahlas. Lily se zářivě usmála a poděkovala.
"Tak vyrazíme ne? " prolomila Lily ticho a oba vykročili do vysokých bílých závějí vstříc Prasinkám. Bradavice se halili do běla, vždyť za pár dní už byli vánoce. Vítr foukal od hor, studený a ostrý jako břitvy, ale výhoda byla, že jim v cestě nebránila vánice, protože právě nesněžilo.
"Tak co, myslíš, že mi to jde? Nebo jsem ztracený případ? " navázala Lily konverzaci, když se napojili na nyní zasněženou silnici vedoucí do Prasinek.
"Ne, jsi moc šikovná. Jsi pohybově nadaná, nejsi žádný prkno. Ještě pár tréninků a budeme to umět skvěle. " zazubil se James povzbudivě. Lily to trochu uklidnilo. Vždy když jí takhle Potter pochválil, najednou byla v klidu. Věřila tomu co říká, věřila, že to zvládnou.
"Těšíš se na vánoce? Jedeš domů, nebo budeš tady? " otázal se James.
"No měla jsem původně jet domů. Naši mi psali, že pojedeme slavit vánoce k babičce do Irska. Jenže já jsem chtěla být tady, strávit tady poslední vánoce. K babičce budu moct jet ještě hodněkrát, ale vánoce tady už si nezopakuju. Co ty? "
"Já to měl podobný. Měli jsme se Siriusem jet na vánoce k nám, mamka ho pozvala. " začal Jimmy.
"Blacka? On nejede na prázdniny domů? " podivila se zrzka.
"Sirius? Blázníš? Ten by se odtamtud už nevrátil živej. Ten byl na vánoce vždycky tady nebo u mě. Kor teď, když utekl z domova. "
"Cože? On utekl? " Lily nemohla věřit vlastním uším.
"Jo, on to má Sirius hodně těžký. Černá ovce rodiny, nedostal se do Zmijozelu. Rodiče ho zavrhli a vydědili. Matka ho dokonce mučila a tak o prázdninách utekl a jediné kam ho napadlo jít bylo k nám. Naši ho měli vždycky rádi. " James se trochu víc rozpovídal. Do Lily jako by uhodilo, nemohla tomu uvěřit.
"To jsem netušila, že to Black takovýhle. " povzdechla si Lily a z jejího hlasu byl znát soucit.
"Jo má to hodně těžký, ale naštěstí je to typ člověka co si z věcí moc nedělá, což je dobře. " přikývl James trochu zasmušile. Lily se na chvíli zamyslela. Myslela si, že Siriuse zná dobře, ale teď se ukazovalo, že ani zdaleka ne. Myslela že si žije jako v bavlnce, zavalen bohatstvím, on ale zatím zažíval doma peklo.
"Takže kde teda budete? " promluvila Lily po chvíli, když se vytrhla z přemýšlení.
"No, nakonec jsme tady. Taky jsme chtěli být na poslední vánoce tady a pořádně si je užít. " přitakal James a byl rád, že mají opět o čem mluvit.
"Tak to je super. "
"Pročpak? " zamrkal James překvapeně.
"No protože můžeme cvičit, kdybys totiž odjel, tak by jsme měli na cvičení jen týden. Takhle můžeme cvičit každý den. " vysvětlovala Evansová.
"Jsem rád, že se k tomu stavíš takhle. "
"Tak kam půjdeme? " zajímala se Lily, když došli na okraj silnice v Prasinkách.
"No já nevím, co třeba do Medového ráje? " nadhodil James jednu z možností.
"Oukej, jdeme tam. " přikývla Lily a zamířili do sladkého království. Oba si nakoupili plno lízátek a čokolád a Bertíkovi lentilky a čokoládové žabky. Do závějí oba vyšli s kapsami narvanýma k prasknutí.
"Kam teď? Můžeme se jít zahřát ke Košťatům. " zeptal se Jimmy.
"Teď bych šla ke Chroptící chýši. Vždycky když jsem tady, tak jdu tam. " tak se tedy vydali skrz závěje ke staré chajdě. Bylo tady krásně. Příroda byla přímo panensky neporušená, všude bylo krásně bílo a podle nezrytých závějí mohli usoudit, že jsou první po dlouhé době, kdo tady vůbec je.
"Mám to tady moc ráda. Je taky překrásně, v létě i v zimě. " prolomila Lily krásné ticho, které rušilo jen štěbetání zimních ptáků.
"Jo, máš pravdu. Je tady hezky. Na tuhle chatrč mám moc vzpomínek, bohužel někdy ne moc hezkých. " James trochu nostalgicky zavzpomínal.
"Myslíš Remuse? "
"Počkej, jak o něm víš? " v Jamesovi hrklo a rychle se na Lily otočil.
"Ale prosím tě, měsíc co měsíc, o úplňku. Já nejsem zas tak blbá. Vím to už docela dlouho. Je mi ho strašně líto. "
Lily byla opravdu moc hodný, James na ní koukal s jakousi něhou v očích a měl chuť jí teď hned na místě obejmout.
Evansová si sedla na dřevěnou ohradu, která bránila ke vstupu do chýše, takže seděla vysoko nad zemí. James přistoupil letmo k ní a aby odpoutal pozornost navázal téma.
"Hele stavíš se se mnou ještě potom u Taškáře, musím koupit dárek Siriusovi, ještě pro něj nic nemám. " mezitím se k ní mimoděk pomalu přibližoval stále víc, což ale Lily nezaregistrovala, takže se opíral o její nohy.
"Jasně, taky potřebuju něco koupit Enny, tak třeba u Taškáře pro ní najdu nějakou koninu. " usmála se. Uvědomila si, že se jí James dotýká a taky věděla, že to nebylo jen tak mimochodem, ale že to bylo záměrné. Vzápětí si ale kupodivu uvědomila i to, že jí to ani trochu nevadí, že je jí jeho přítomnost dokonce příjemná a že má strašnou chuť dát mu nějakým dotykem, nebo pohybem najevo, že by mohl ještě blíž.
James jako by její myšlenky slyšel, jako by pochopil, co její oči říkají, když do nich hledí. Pomalu, ale jistě se začal přibližovat blíž až byl Lilyin nos skoro na tom jeho. Ona najednou škubla hlavou, odvrátila se a z plotu seskočila. Pomalým klusem se rozeběhla zpět do vesnice, ale po pár metrech se zastavila. James ji pomalu dohonil.
"Promiň. " začal se omlouvat, ale Lily ho přerušila než stačil říct cokoliv jiného. "Ne nemáš se za co omlouvat. Vždyť se nic nestalo ne? Nic jsi neudělal. Nechala jsem to zajít daleko, kdybych se odtáhla už na začátku tak by se nic takovýho nestalo, je to částečně i moje chyba. " a povzbudivě se na něj usmála. James zrozpačitěl, čekal nadávky, řev, facku, uřknutí, cokoli, rozhodně ale ne tohle.
"Pojď půjdeme k tomu Taškáři. " prolomila Lily ticho, tím Jamese vytrhla z přemýšlení a oba se vydali do srdce vesničky, kde se krámek nacházel. Oba koupili co potřebovali. Lily ještě u Taškáře nikdy nebyla a tak byla nadšením bez sebe, kolik nejrůznějších ptákovin i užitečných věciček tady je.
"Tak teď by jsme mohli ke Košťatům ne? " vyhrkla Lily, když vyšli před krámek i s dárky. Vydali se tedy do hostince.
"Ale ne. " zabručel James a Lily se pořádně rozhlédla na co to kouká. Přímo k nim se blížila skupinka sedmáků ze Zmijozelu. Lily si dlouze povzdechla, věděla totiž, že neprojdou jen tak bez povšimnutí a trochu nervózně se na Jamese podívala. Věděla totiž, že někdo z těch zmijí si neodpustí nějakou uštěpačnou poznámku a bála se, aby James nevyletěl z kůže a neprovedl nějakou blbost.
"Ajéje, kohopak to tady vidím. " stalo se přesně to čeho se Lily obávala. Nott si jich všiml už z dálky a neodpustil si tuhle poznámku.
"Hm, pokud vim, tak jen mě a Lily ne? " odsekl James útočně. Zmijozelští obdivně zapískali.
"Lily. " pronesl Goyle ironickým tónem a celá parta propukla v hlasitý smích.
"Copak Pottere, máte rande? " ozval se posměšně Snape, který se krčil uprostřed klubka těch debílků a teprve teď o sobě dal vědět a postavil se do čela party.
"A kdyby? Závidíš Srabusi? " zasyčel nenávistivě James a posunul se blíž k Severusovi až si hleděli zpříma do očí. James byl teda o trochu vyšší a ještě k tomu se Snape dost hrbil, takže mezi nimi byl pomalu dvacet centimetrů rozdíl.
"Co? " vyštěkl Snape. Chvíli váhal a zatvářil se, jako by dostal pěstí do obličeje, ale pak se vzpamatoval. "Tuhle mudlovskou šmejdku? "
James zrudl vzteky a takovou rychlostí, že to nikdo ani nepostřehl vytáhl hůlku a mířil jí Snapeovi přímo do obličeje.
"Jamesi pojď vyprdni se na něj. To nemá cenu, on ti za to nestojí. " Lily ho chytila za ruku a šeptala mu do ucha. James pomalu sklopil hůlku a otočil se na Lily. "Máš pravdu Lily, tyhle lůzři nestojej ani za pohyb rukou. " přitakal potom, otočil se a oba se vydali ke svému cíli. Lily se v duchu divila, že James nic neudělal. Sama už viděla Snapea viset hlavou dolů, ale James se ovládl, on jí poslechl.
"Nestojí ti za další problémy. " řekla mu po chvíli.
"Je to debil. On tě urazil! "
Lily se začervenala, byla v rozpacích z toho, jak jí James bránil, když jí Snape řekl mudlovská šmejdko. Moc to pro ní znamenalo. Chvíli panovalo ticho.
"Vím že je Snape debil, to mi nemusíš připomínat. " dodala chladně, když viděla, že Potter čeká na odpověď.
Přišli ke třem košťatům. Bylo tady narváno, jako obvykle, když měli Bradavice vycházky do Prasinek. Už si mysleli, že nenajdou jediný volný stůl, když se uvolnilo jedno místo úplně vzadu. Oba si objednali máslové ležáky a dlouho si povídali. Když se vydali na cestu zpátky do hradu bylo už pět hodin večer a oni šli akorát na večeři.
Ještě dlouho seděli i s Enny, Siriusem, Remusem a Peterem ve společence a povídali si. Lily si dlouho už takhle neužila celý den. Dnešek byl super. Celý den byla s Jamesem v Prasinkách. Nikdy by nevěřila, že s ním stráví dobrovolně celý den úplně sama. Stalo se a ona byla ráda, moc si to s Jimmym užila. Teď večer taky, strašně moc se nasmáli. James se Siriusem pořád vyprávěli nějaké vtípky a vyprávěli i to, co za celých sedm let tady ve škole provedli a Lily se nestačila někdy divit, když zjistila, že za nějakou záhadou stojí oni dva.
Když se konečně odebrali spát byli už dvě hodiny ráno, ale ona nebyla skoro vůbec ospalá. Lily na sebe nechala cákat vodu ze sprchy, byla zde asi čtvrt hodiny. Bylo to neuvěřitelně příjemné a osvěžující. Přemýšlela. Přemýšlela o hodně věcech, ale nejvíc o Jamesovi. Na mysl jí přišlo to, jak se naštval, když jí Snape nazval mudlovskou šmejdkou a jak se uklidnil a odešel, když ho poprosila. Ani ho neuřkl nic, prostě odešel. Nejvíc ovšem myslela na tu chvilku u Chroptící chýše. Na to, jak toužila mít Jamese blízko u sebe, jak chtěla, aby se k ní ještě více přimáčkl. A taky na to, jak jí málem políbil a ona uhnula.
Nevěděla, jestli si to má vyčítat a zlobit se na sebe, nebo být na sebe pyšná že odolala a uhnula. Možná se to mělo stát a ona jen promarnila svoji šanci. Třeba měla Enny pravdu když do ní v jednom kuse hučela, že James je v jádru dobrý kluk, což Lily teď poznávala na vlastní kůži sama.
Rukou pomalu hladila svoji tvář. V tento moment jí popadla obrovská chuť vyběhnout ze sprchy, vrazit k Jamesovi do pokoje a líbat ho, strašně ho líbat.
Rychle si vstříkla do obličeje proud vody, aby se probrala. Nechápala co jí to popadlo. Už asi začala dočista blbnout. Teď se nejvíce bála jejich tréninků. Nevěděla, jak to bude. Co když jí tyhle pocity přepadnou, až spolu budou tančit tělo na tělo? Co když se už ale na rozdíl od teďka nedokáže ovládnout?
Nevěděla co si má myslet. Bála se Jamese, bála se toho co si na ní zkusí. Víc se ale bála sebe, toho, že ona podlehne, že nebude mít dost vůle a síly tomu odolat a podlehne. Nevěděla totiž, jestli by to bylo správně a koneckonců Lily Evansová musela vědět vždycky všechno naprosto přesně.
Vylezla ze sprchy a s odtékající vodou nechala odtéct i své myšlenky a úvahy a když ulehala o půl třetí do postele ke spánku měla hlavu krásně čistou a usínalo se jí skvěle.