Everybody should have his own world...

Epilog

22. února 2009 v 17:33 | Maggdinka |  *Volání srdce*
No a dočkali jsme se. Je tady epilog k Volání srdce, tudíž dnešním dnem je tahle povídka uzavřená. Mám v sobě rozporuplné pocity. Jsem šťastná, že jsem dotáhla do konce další povídku a že se vám líbila a u většiny z vás slavila úspěch, ale navíc jsem smutná z toho, že je u konce, protože tuhle povídku jsem měla fakt moc ráda.
Tenhle epilog věnuji ClaireM, pepence5 a bla bla a obvyklý třesky plesky. Slíbila jsem totiž, že za nejdelší koment tuhle poslední kapču věnuju. Vy tři jste měli nejdelší, takže tohle je pro vás. Ale abych nikoho neošidila, tak je pro všechny, co tuhle povídku četli a líbila se jim:o) Stejně ale ještě na závěr prosím o komenty, zhodnotit epilog a celou povídku. Děkuju moc, ale nezoufejte u mě na vás čeká hodně dalších povídek na přečtení ;-)….Vaše Maggdinka♥



Lily vstala ze sedačky, otevřela dveře a vyšla na chodbičku rychle uhánějícího vlaku. Došla až na konec vagónu, otevřela si okénko a nechala vítr, aby jí zchladil tvář a cuchal dlouhé rudé vlasy. Dívala se z okna na nížinatou krajinu, která uháněla a oni se čím dál více vzdalovali od Bradavic.
Někdo k ní přišel a zezadu jí jemně obejmul kolem pasu. Lily ho poznala hlavně podle jedinečné vůně.
"Tak už je to tady. Navždy odjíždíme. " promluvil Dvanácterák do ticha, přičemž Lily příjemně zamrazilo v zátylku.
"Teď bude všechno jinak viď? " Lily jako by jeho předchozí větu úplně přeslechla. James mlčel. Částečně proto, že úplně nevěděl, jak to myslela, ale hlavně taky proto, že nevěděl, jak odpovědět.
"Voldemort nabírá moc, všechno bude teď jiné. Budeme v nebezpečí. " pokračovala Lily a díky tomu už Jimmy pochopil.
"Máš pravdu, bude to jiný. Bude to těžký, ale my to spolu zvládneme. "
"A jestli budu muset bojovat, tak budu. Nakopu Smrtijedům zadky. " zaťala Evansová ruce útočně v pěst. James se pousmál, ona byla prostě báječná.
"Viď že mě neopustíš. " zašeptala Lily po chvíli, když koukala z okna.
"Co tě to napadá? Jasně že ne. Miluju tě a budu s tebou na pořád. " prohlásil Potter pevně a políbil svou dívku do vlasů.
"Jamesi? "
"Ano? "
"Jestli se ti něco stane, tak to nepřežiju. Slib mi, že ať se děje cokoliv, budeš na sebe dávat pozor. "
Lily ho prosila úprosným tónem a James si jí otočil konečně čelem k sobě. Po tváři jí stékaly dvě slzy.
"Ale no tak lásko, co by se mi mělo stát? Neboj, nic se mi nestane, budu navždy s tebou. " uklidňoval jí James a pevně si jí přitiskl do náruče.
"No totiž, jestli se bude proti Voldemortovi bojovat, znám tě…ty se určitě s Remusem i Siriem zapojíš a co když se ti něco stane? " vysvětlila Lily své obavy.
"Neboj, nic se mi nestane. Budu na sebe dávat dobrý pozor, protože vím, že na mě vždycky budeš po boji čekat ty. " pousmál se a pevně se jí zadíval do očí. Lily mu úsměv opětovala. Věřila mu, vždy a bezmezně.
"Uvidíš, že všechno bude v pořádku. Mimochodem, kdy se ke mně přistěhuješ? " změnil James vlnu na radostnější téma.
"No, pojedu domů a sbalím si všechny své věci. Nejen oblečení, ale prostě všechno a potom můžu prakticky hned. " usmála se Lily a ruku v ruce se společně vrátili do kupé ke svým přátelům.
----------------------------------------
"Půjčil jsem si od Johna auto pro náš dnešní romantický večer. " zapředl James před Lily, která seděla na sedačce v obýváku a četla si časopis Praktická čarodějka.
"Miláčku víš…jako ne že bych ti nevěřila, ale jsi si jistý, že to umíš řídit? " podívala se na něj Lily poněkud skepticky.
"Ale no tak, nekaž mi to. Neboj, já to zvládnu a kdyby ne, tak od čeho je samoovládací kouzlo hm? " dorážel dál Dvanácterák a Lily se nechala přemluvit.
"Je tady krásně. " prolomila Lily krásné, ničím nerušené ticho. Oba leželi na dlouhé kapotě červeného kabrioletu, který měl momentálně staženou střechu. Lily ležela Jamesovi na svalnaté hrudi a drželi se za ruce. Stáli na jakési lesní mýtince, kousek pod nimi byl prudký sráz dolů. V dáli přímo před nimi zářil stříbřitý měsíc už téměř kulatý. Za pár dní byl úplněk. James si mimoděk při pohledu na měsíc vzpomněl na Remuse.
Dnes byl první květen. Na toto období bylo krásně teplo, všude rozkvétaly stromy a květiny. Ptáci i jiná zvířata se probírala ze zimní ospalosti a příroda naplno ožila.
Leželi na přední kapotě auta, oba si sundali boty. Bylo téměř devět hodin večer a na ně padala zima, která ovšem na zamilovaných a rozpálených tělech neměla šanci.
"Uvědomuješ si, že je to skoro rok, co jsme odešli z Bradavic? " prolomila ticho opět Lily a na Jamesově hrudi se zavrtěla.
"Jo je to zvláštní. Ten rok utekl jako voda. S tebou mi ani prvního září nepřišlo, že nesedím ve vlaku. " přitakal James potichu. Lily byla chvíli opět zticha a naslouchala tlukotu jeho srdce, na kterém právě ležela.
"Už jsi přemýšlela nad tou nabídkou, co nám dal Brumbál ohledně toho Fénixova řádu? " tentokrát to nebyla Lily, kdo prolomil nastalé ticho, ale James.
"Jo přemýšlela. " přitakala pomalu Lily a odmlčela se. James nic neříkal, věděl, že ještě neskončila, pouze že se trochu zadrhla. "Prostě je to na tobě. Jestli nechceš, budeme se schovávat a jestli se rozhodneš bojovat, budu bojovat s tebou a budu ti vždy nablízku. "
James se jí zadíval do očí, protože Lily vykroutila hlavu a podívala se na něj.
"Budeme tedy bojovat. Nedokázal bych jen tak sedět někde v bezpečí se založenejma rukama a čekat, až si pro mě Voldemort přijde. " odpověděl James, sklonil se a svou dívku políbil.
"Bojím se Jamesi. " zašeptala Lily, když seděli na kapotě auta v těsném objetí. Hodných deset minut nikdo z nich nepromluvil.
"Jo, já vím. " přitakal James a políbil zrzku do vlasů. "Uvidíš, zvládneme to. "
Opět na lesní mýtině zavládlo ticho, které rušilo jen štěbetání ptáků, kteří se chystali ulehnout do svých hnízd ke spánku. Jen větve stromů se zde vlnili a šustily v jemném nočním květnovém vánku. Táhlo už na desátou hodinu, ale ani jednomu z páru nebyla zima. Hřála je vzájemně přítomnost toho druhého.
James najednou sklouzl z červené kapoty kabrioletu, zašátral v kapse a postavil se před Lily. To něco z kapsy vyndal a schoval v rozložité dlani a významně si před svojí dívkou odkašlal.
"Lily Evansová, vezmeš si mě? " pronesl do ticha a odhalil věc ve své dlani. Byla to malá polstrovaná krabička, James jí otevřel a zevnitř přímo na Lily vykoukl krásný zlatý kroužek s nádherným bílým safírem. Lily koukala na prstýnek i na Jamese.
"Ano, moc ráda. " její šepot málem splynul s jemně foukajícím větrem, ale James jí slyšel moc dobře. Rozzářil se štěstím, vzal její něžnou ručku do té své a zlatý kroužek s kamínkem jí navlékl na prsteníček.
"Miluju tě. " vyskočil znovu na kapotu auta vedle Lily, přitiskl si jí k sobě a políbil ji. Ještě dlouho seděli, tiskli se k sobě a mlčky pozorovali zakulacující se měsíc. Mlčením si mezi sebou říkali hodně nevysloveného, i to, co ani slovy říci nešlo.
Tak pokračovala láska, která se před více jak rokem zrodila v Bradavickém hradě, která byla větší než cokoliv jiného na světě a který neměla být a nebyla ničím překonána.
----------------------------
Myslíte si, že tady příběh velké a strhující lásky končí? Ale kdepak. Ze dvou mladých lidí, kteří se do sebe zamilovali se o pár měsíců později stali manželé. Moc Lorda Voldemorta sice rostla dál a dál, ale mladý pár i jejich přátelé dokázali životem proplouvat s úsměvem na tváři. Rok po svatbě přibyl největší důvod k úsměvu. 31. července se manželům Potterovým narodil syn Harry. Malého Harryho měl každý rád, byl symbolem výplodu veliké lásky, která přetrvávala i ve zlých dobách, kdy se světem šířilo zlo, strach, utrpení a smutek díky Voldemortovi a jeho přívržencům.
Ovšem nic netrvá věčně a všechno krásné jednou skončí. 31.října, když byl malému Harrymu jeden rok Lord Voldemort ukončil životy Lily a Jamesovi. Pro kouzelnický svět to byla veliká ztráta. A Harry zůstal sám. Pravou rodinu znovu nalezl, až když nastoupil do Bradavic, na ono místo, kde se zrodila veliká láska jeho rodičů a díky které on i mnoho dalších zůstali naživu.
Ovšem teď se možná ptáte, co se stalo s Maggii? S Jamesovou milovanou sestřičkou a Siriovou dívkou? Se Siriusem se rozešli a když její bratr i nejlepší kamarádka zemřeli, byla nucena se ona i její malá dcera, zplozená se Siriusem, ukrývat. Ovšem po několika letech nalezne svoji pravou rodinu. Shledá se s Harrym a vrátí se k Siriovi.
A jak dopadla Lucy? Tahle malá a sympatická blondýnka má poněkud smutnější osud, než její černovlasá kamarádka. Zlo se šíří všude a zanechává strach, paniku a bezmoc. Lucy zahynula ve službách řádu, dva měsíce po Harryho narození. Umřela chvíli předtím, než si měla za muže vzít Remuse Lupina. Jenže i vlkodlaci mají právo na lásku a dostávají druhou šanci a proto se Remus o mnoho let déle oženil s Nymfadorou Tonksovou a zplodil Tedyho Lupina.
Může se zdát, že tím příběh velké lásky Jamese Pottera a Lily Evansové-Potterové končí. To jste ovšem na omylu. Jejich láska neznala mezí, dokázala se vyrovnat s nesčetnými překážkami a oni se společně dokázali protloukat životem. Jejich láska však má na světě ještě jeden pozůstatek. V jejich synu Harrym žije veliký kus z nich a nejen v něm, ale i v Maggii, v Remusovi a Siriovi. Dokud totiž mají místo v našich srdcích, je jejich veliká láska věčná.
Oni shlížejí z nebe na svého syna a hlídají ho. Střeží i cesty všech svých přátel a jejich milovaných. Občas, když se za jasné noci podíváte na oblohu, máte pocit, že mezi zářivými hvězdami vidíte oslňující odlesk zelených očí a hnědé dobráctví oříškových očí. To totiž James s Lily hledí na zem a hlídají všechny dobré a zamilované lidi.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

...:KLIKNI:...uděláš mi tím radost :P

Klik

Komentáře

1 Pěťulďas Pěťulďas | 22. února 2009 v 18:42 | Reagovat

jé ten konec je smutnej, ale tak krásnej...... byla bych moc ráda kdybys napsala další kapitolku jako pokračování :-)

2 Nikushqa Nikushqa | Web | 22. února 2009 v 21:09 | Reagovat

krasne

3 Angel Angel | 23. února 2009 v 9:54 | Reagovat

Beautiful.

4 Peťa Peťa | E-mail | Web | 23. února 2009 v 17:48 | Reagovat

bolo také krásne a smutné..normálne som zosmutnela..ale ten koniec bol nádherný...

5 Annie Annie | Web | 23. února 2009 v 19:10 | Reagovat

chjooooooooo. konec.. má nejoblíbenější kapitolka končí.. chjo, co si jen počnu.. bylo to moc pěkný, a stylové žádání o ruku nemělo chybu.. opravdu se ti tahle kapitovka moooc povedla..

6 Veru Veru | 24. února 2009 v 14:42 | Reagovat

Konec krásnej ale smutnej, normálně jsem se rozbrečela

7 charlot charlot | Web | 24. února 2009 v 16:00 | Reagovat

Krásnej konec, naprosto perfekt, ale bílej safír ???

8 bla bla a obviklý třesky plesky bla bla a obviklý třesky plesky | 25. února 2009 v 14:48 | Reagovat

Děkuju,děkuju,děkuju za věnování!! První kapitola co mi kdy kdo věnoval:-)

Epilog? Naprosto dokonalej...Normálně sem breřela-je to tak dojemný...

9 Bella Bella | 25. února 2009 v 20:01 | Reagovat

podlouhé době komentuju... moc pěkný konec, akorát možná příliš sladký, ale ono to k tomu patří :-)

10 ClaireM ClaireM | Web | 26. února 2009 v 21:25 | Reagovat

Jéé, díky moc za věnování. :)

Ten epilog byl úžasnej. Lidi, fakt se mi nesmějte (prosíííím), ale já brečela jako želva. A ještě teď si tu otírám slzy...

Máš v plánu začít teď někdy v brzké době novou povídku?

11 Vendísek Vendísek | 27. února 2009 v 8:55 | Reagovat

Ježiši to bylo úžasný... Když sem to četla, taky mi z očí tekli slzy... Fakt fantastický

12 Lucy Lucy | 5. května 2009 v 18:07 | Reagovat

kraaasne

13 MarryT MarryT | Web | 10. července 2009 v 10:43 | Reagovat

Konečně jsem měla čas a dočetla si tvou kapitolovku. Konec se ti moc povedl ;-)

14 HPlove HPlove | Web | 20. července 2009 v 16:17 | Reagovat

Máš nádherné povídky a jsi nejlepší spisovatelka hp povidek jakou znám moc ráda bych se s tebou zkamarádila

15 HPlove HPlove | Web | 20. července 2009 v 16:19 | Reagovat

je to zkamarádila nebo skamarádila ?.... už vím skamarádila lépe spřátelila jsem ale pakon co ? ale opravdu moooc tě obdivuju

16 Mišunnka Mišunnka | E-mail | Web | 22. ledna 2011 v 23:28 | Reagovat

Jeee, tak aje to. Dočetla sem už čtvrtou povídku cos napsala. Strašně krásně píšeš. Hrozně mě ale štve, že jak byla ta pasáž kde James a Lily opět nebyli spolu, tak sem měla mokrý všechny kapesníky, a už mi nezbyly... No co se dá dělat. Jinak k povídce jen to, že je to fakt krásný, akorát konec je smutnější....
Tak hlavně dál piš povídky a moc moc prosím dodělej Syn jako otec... :)))))

17 Lily Lily | 17. srpna 2011 v 19:34 | Reagovat

Jéé to je krásné ale smutné..

18 LilyE LilyE | 12. července 2012 v 23:58 | Reagovat

Moc se ti to povedlo, jsem normálně bulela jak mimino. Moc se mi líbí tvoje povídky jsi jedna z nej spisovatelek s Hpff co sem na netu našla :D. Jen tak dál :D :D :D :D

19 jahůdka6 jahůdka6 | 24. srpna 2012 v 13:57 | Reagovat

Nejkrásnější povídka, jakou jsem kdy četla :)

20 povidkykriticky povidkykriticky | E-mail | Web | 26. prosince 2012 v 3:19 | Reagovat

Líbí se mi celá povídka :-P  :-D

21 ančíí ančíí | 4. března 2013 v 18:58 | Reagovat

krásná celá povídka moc se ti povedla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama