Únor 2009 « Archiv

Únor 2009

O mě - dotazník

22. února 2009 v 17:37 | Maggdinka | Já jenom já

No rozhodla sem se, že zveřejním něco o mě, aby jste vůbec věděli, jaká je osoba, autorka těhlech stránek a povídek povahy. Je to jakoby formou řetězáku, prostě 50 otázek na mě :o) Udělejte si sami obrázek o mé povaze, možná tady přibude i něco víc o mě a pokud budete chtít, tak možná i foto :D………..Vaše Maggdinka♥

Celá já…

1. Tvoje jméno?
Magda
2. Přezdívka?
Maggdinka, Magdii, blondýnka :P
3. Jaký jsi znamení a kolik ti je?
štírka
/ momentálně 16
4. Oblíbený pití (alko/nealko)?
pivko, kofola, vodka s džusem atd.
5. Ty a cigarety?
Hodně špatný :D no bohužel kuřačka :D a pomalinku přestávám jako, sem na sebe pyšná :P
6. Řekl ti někdy někdo, že tě miluje a ty víš, že to myslel/a upřímně?
Pokud se počítaj kamarádi, tak jo :-)
7. Chtěla bys žít někde za hranicemi?
Jako ČR je dobrá, ale taková Itálie…:-*
8. Jaký lidský vlastnosti nejvíc nesnášíš?
Lži, přetvářka…prostě klasika…
9. Je nějaký moment v tvém životě, který bys nejradši vymazala?
Říká se, že všechno zlý je k něčemu dobrý, takže asi nic. Bez těch špatných momentů by bylo i míň těch dobrých a těch v mém životě je díky bohu daleko víc :-)
10. Déšť, nebo slunce?
Sluníčko :-) ale na déšť je zas krásnej pohled, ovšem jen když v něm nestojím
11. Je snadný získat si tvou důvěru?
Jak kdy, já mám na tohle šestý smysl :D
12. Je na světě někdo, pro koho bys udělal/a cokoliv?
Je tu pár kamarádů a moje rodina :-)
13. Oblíbený roční období?
Léto :-) :-* splav, ke Stromu, schody…nejvíc akce…prostě summer nejlepší :-)
14. Milovala jsi někdy někoho k zbláznění?
Jak se dá měřit pojem k zbláznění? No myslim že asi dvakrát a v obou případech bohužel nešťastně :-(
15. Je někdo, kdo má tvou plnou důvěru?
Asi dva, tři lidi…
16. Jsi zamilovaný/á?
Momentálně ne a často sem za to i ráda :D
17. Co ti jde fakt dobře?
Debility :D, smích, prej i volejbal, říká se že i zpívání :-)
18. Čaj, nebo kafe?
Záleží kdy…ale celkově na chuti určitě kafčo :-) já sem na kofein :D
19. Jaká je tvá oblíbená barva?
Černá, bílá, modrá, červená a fialová

20. Jsi romantická duše?
Jak na co a jak se to vezme…ale tak nějak asi jo :D
21. Je někdo, o kom můžeš říct, že tě nikdy nezradí?
Říct to asi nemůžu, pouze můžu doufat…ale pokud bych si měla vybrat ze všech lidí který znám a mám ráda, tak by to byla určitě Baruš :-*
22. První myšlenka po ránu?
Já nevstanu! :D:D
23. Jak by sis přál/a, aby se jmenovaly tvoje děti?
No třeba Dominika, Leona, Tomáš, Adam, Ondra…hodně jmen mám ráda
24. Bouřka, blesky a ty?
Krásná podívaná :-)

25. Chodíš s někým?
Momentálně ne :D
26. Co tě vytrvale provází životem?
Moje demence :D a moji kámoši :-*
27. Oblíbený filmy?
Všechny HP, Gladiátor, Moderní Popelka a ze seriálů Přátelé, Simpsonovi a Červenej trpaslík :D
28. Čeho se nejvíc bojíš?
Samoty…toho že mě všichni přátel opustí…
29. Místo, který bys chtěla navštívit?
Anglie, Austrálie, Brazílie a chtěla bych procestovat celou USA hlavně New York, Los Angeles, Las Vegas, San Francissco a Miami :-) :P
30. Jak vidíš svou budoucnost?
Hódně rozmazaně :D a hlavně bledě :D

31. Máš něco rozečteného?
Momentálně ne
32. Je něco, co na sobě nesnášíš?
Občas tu svoji pravou štírskou povahu - sem hádavá, tvrdohlavá a neústupná…taky sem dost líná :D
33. Co tě opravdu baví?
Život a blbnutí s mými lidičkami *-*, volejbal a miluju zpívání *IN LOVE* a když sme u toho, tak taky i to psaní ;-)
34. Umíš mlčet?
Říká se to ;-) takže asi jo :-)
35. Tanga, nebo bombarďáky?
Bokovky a kraťásky :P
36. Na co se těšíš v blízký době?
Až bude konečně teplo :D a na společný akce s Baru a Tomem :P :D
37. Tvoje největší dlouhodobější přání?
Najít konečně někoho, kdo by se mnou vydržel :D
38. Co ty a deprese?
Poslední dobou bohužel často :-( ale bojuju s nima :-)
39. Koho můžeš označit za kamaráda a bydlí nejdál?
Vůbec nevim :D asi Anet, bydlí u Chocně :D to moc daleko není ale to je jedno :D navíc se mnou chodí do třídy, takže tak daleko není :D ale bydlí tam tak se to počítá :D
40. Co pro tebe znamenají přátelé?
Všecičko na světě :-*
41. Oblíbené slovo nebo věta?
"Ty jsi retard." :D ale je jich daleko víc.
42. Oblíbený jazyk?
Lingua Italiana :-*
43. Umíš líbat?
Se ptáte jako mě? :D
44. Můžeš žít bez muziky?
Ne absolutně nemůžu…miluju všechno co má struny a do čeho se dá mlátit paličkami (to především - prostě bicí nejlepší :-*) a miluju zpívání…to je moje veliká vášeň…ve zkušebně s klukama strávím nejméně čtyři dny v týdnu, sedím a poslouchám jak hrajou :-) Hudba je výborný vynález ;-)
45. Snažíš se vyhnout závazkům?
Já? Vůbec :D Závazky se ale poslední dobou vyhejbaj mě a to dost velkým obloukem :D

46. Oblíbená literární postava?
Pro vás asi nic překvapujícího :D James Potter, Lily Evansová, Sirius Black a Remus Lupin…vážně nekecám, z těhlech čtyřech se nedokážu rozhodnout, koho nejradši :D
47. Nejcennější věc, co máš doma?
Dárečky od kamarádů a rodiče :-)
48. Máš ráda sny?
Sny miluju :-)
49. Co ty a pátek 13.?
Poslední dobou si je začínám oblibovat čím dál víc :D
50. Oblíbený cizí výrok?
Za peníze si můžeš koupit: dům, ale ne domov. Sex, ale ne lásku. Hodiny, ale ne čas. Doktora, ale ne zdraví. Pozici, ale ne respekt. Knihu, ale ne vědomosti. Trenéra, ale ne talent. Krev, ale ne život. Holku, ale ne mě!!!

No tak to je asi všechno. Snad jsem vás neodradila a nebudete si o mě myslet nic špatného :D Odpovídala jsem nejupřímněji jak dokážu :-)

Počet komentářů: 7

Pár základních informací

22. února 2009 v 17:36 | Maggdinka | Já jenom já

No rozhodla sem se poinformovat s kým máte vlastně tu čest :D Myslím, že je dobré, aby jste vy věděli něco o mě, když už na mém blogu trávíte nějaký ten volný čas :-) Takže tady to je. Není to žádný dotazník nic, je to prostě to jak jsem to já chtěla….vaše Maggdinka♥

About me

Jméno

No řekněme, že jsem nedopadla nejhůř :D Znám sice hodně krásnějších a zajímavějších jmen než to moje, ale ještě můžu být rodičům vděčná, že vybrali jméno Magdaléna a ne například Jarmila, Květuška, Světlanka a další podobný nesmyslný šílenosti :D

No pokud znáte v okolí nějakou Magdu (já teda žádnou kromě sebe neznám :D) tak určitě víte, že Magdaléna slaví jmeniny 22.7., takže v ten den je slavim i já :D Příjmení vám teda neprozradím, jen řeknu že můj tatínek i oba bratrové se jmenují jako jeden velice rozšířený strom u nás a já a moje maminka přirozeně taky jen s příponou -ová :D

Přezdívky

No vy samozřejmě znáte přezdívku Maggdinka - to je vlastně moje netová přezdívka abych tak řekla, jinak mi většinou lidi říkaj jménem a volají Magdoo! ( No uznejte že to zní strašně hrubě? :D)ale taky mě občas někdo osloví fór ixámpl - volejbalistko, zpěvačko, debile :D, retarde :D a tak dále, ovšem nejradši mám oslovení blondýnko - to ale pouze od příslušníků opačného pohlaví :P to zní tak hezky, jestli mě chápete :-)

Narozeniny

Sice vůbec netuším, koho by to mohlo zajímat, ale budiž. Narozky slavím 17. listopadu - ano je to ten listopadový den, kdy je státní svátek a kdy se nejde do školy :P ovšem díky mě ho bohužel nezaložili :D víte asi všichni že tenkrát proběhla v Praze studentská revoluce no a já jsem se narodila přesně o tři roky později - tudíž v roce 1992, silný ročník tohle…pro ty, co potřebují na počty ruce - je mi momentálně 16 let.

No jinak neočekávám, že mi někdo popřeje, nebo snad něco dá :D ale jen tak, aby jste věděli, kolik že je tý existenci let, která tady píše ty blbosti :D

Bydliště

Po ulicích se tu rozlévá vůně perníku, město je střediskem sportu, kultury a krásných památek. No dobře, vůni perníku jsem tady za celých šestnáct let necítila, co tady bydlím:D Pouze tady smrdí Semtín - což je vlastně hodně komínů, kde se zpracovává ropa, benzín a podobný svinstvo :D Za domem mi hučí letadla a Gripeny, protože kousek od mého bydliště je jedno z největších vojenských letišť v republice. Ovšem s tím sportem, kulturou a památkami je to pravda. Hokejem tady žije snad celý obyvatelstvo, máme jednu z největších arén v republice a nachází se tu i závodiště, kde si v Taxisově příkopu zlámal vaz nejeden kůň. Je to vlastně jedno z největších měst Východních Čech. Těm kterým to ještě nedošlo - žiju v San Piegu - pro ostatní - Pardubice.

Sportem tady žijou všichni, kultura je tady taky bohatá a je to prostě MOJE město. Nejlepší na světě :-) Je tady všechno co k životu potřebuju. Velké obchodní středisko, koncerty, dvě multikina a plno dalšího, taky hodně hospod:D ale hlavně hezcí kluci, na který se moc ráda koukám :P a taky moji kamarádi, který bych nevyměnila za nic na světě. Abych to shrnula - žiji s rodiči v rodinném domku na okraji Pardubic. Je tady hodně míst, kam se můžete zašít, když nechcete být zrovna v civilizaci. Prostě Pardubice miluju, pokud by jste se sem někdo chystal na dovolenou, tak vřele doporučuji ;-)

Jak vypadám?

No jak vypadám? Těžko zhodnotit samu sebe. Mohla jsem dopadnou hůř, myslím, že daleko hůř :D, ale taky líp :D No tak jen tak pro představu, mám blonďaté vlasy( od přírody, na což jsem strašně pyšná ) dlouhý do půlky pasu, mimochodem, momentálně mám asi půl roku ofinu a taky modrý oči. No mimo ksicht - postava. Co k ní dodat? Jsem takovej trpaslík :D měřím jen něco málo přes 160 cm a celkově do anorexie mám docela daleko :D ne že bych ale zápasila v sumo to ne. Prostě pravá česká holka :D.No to je asi tak všechno, tady ještě jsem se rozhodla že přiložím fotku no :D

Jo přiznávám jsem taková zvláštní, klidně se zasmějte :D

Povaha

Povaha a já? Tady to bude hodně těžký :D Řekněme, že mám ryze štíří povahu :D Jestli nevíte co to znamená, tak vysvětlím - po většinu času jsem milá a vytlemená, ale když mě někdo naštve, tak jdu přes mrtvoly :D Dokážu se hádat, že to ani není možný, mám hold horkou hlavu. Jinak jsem ale jako většina štírů obětavá, naslouchavá a ráda pomáhám lidem. Samozřejmě hlavně mým přátelům. Pesimista nejsem určitě, ale ani optimista ani nic jiného, jsem prostě od všeho trochu :D Řekněme, že většina lidí si nestěžuje a snažím se co nejméně lidí vysírat, což se mi občas moc dobře nedaří :D Ovšem když se někdo nedokáže srovnat s tak silnou osobností, jako jsem já, tak to je špatný :D Nejsem ani žádnej andílek. Dokážu být hnusná mrcha :D ale to fakt málokdy. Mimo to se dokážu taky pořádně ožrat, kouřim občas jak divá (za což se stydím, ale už pomaličku přestávám) ovšem já a ostatní drogy - to ne! Tráva - jo byla taky občas, ale od té doby, co je na tom můj kamarád závislý, jsem to do huby nevzala a zarytě to odsuzuju. Nevím co víc bych k sobě napsala, snad jste si obrázek už udělali. Přikládám foto, které možná o mé povaze dosvědčuje hodně :D

Já jsem ta v tý pruhovaný mikině. Na fotce jsem s Baruš. S mojí demencí :D

Koníčky

O první místo v sekci koníčky se rvou dvě pro mě naprosto nepostradatelný věci : Moji kamarádi a muzika. Kamarádi - každý mě jistě pochopí, když řeknu, že bez nich prostě žít nemůžu. Jsou pro mě všechno na světě. Jen s pravými přáteli jsem taková jaká opravdu jsem a taková, jaká chci být. Jmenovitě to jsou Baruš, Enny, Tomáš, Anet, Zuzka, kluci z kapely a plno dalších.

Numero due - muzika. Muziku já miluju. Miluju poslouchání, koncerty, ale nejraději mám muziku v praxi. Možná vás zajímá, co za styl mám ráda. Nejraději mám tvrdou muziku, prostě to, kde jsou opravdový nástroje a ne žádné počítačové triky - to znamená metal, rock, hard-rock, punk, punk-rock atd…co fakt nemusím je hip hop. To prostě není muzika (jestli ho někdo máte rád, neberte si to osobně, já prostě hip hop nerada) Miluju zpívání, to je moje vášeň. Hodně lidí říká, že zpívám hezky a taky hodně lidí říká, že mám nejlepší hlas jaký kdy slyšel. (samochvála? Ne, myslím, že oni přeháněj :D)Ten pocit, když držim v ruce mikrofon a dávám průchod pocitům a můžu se vyječet - dokonalost! Z nástrojů nehraju na nic, jen okrajově na bicí, ale žádnej zázrak to není. Mlácení do bubnů je totiž moje :D takový odreagováníčko :D Miluju všechny bubeníky (zvlášť jednoho :P) ale taky kytaristy a zvlášť Štěpána a Luboše :-)

No a abych nezapomněla, tak pár dalších koníčků. Následuje asi volejbal, pak psaní a docela i kreslení. To je asi tak všechno.

Nejoblíbenější

Barva: Černá, bílá, červená, modrá a fialová. Jinak ale není barva, kterou bych vyloženě nenáviděla, takže asi všechny. Nemusím teda růžovou.

Číslo: Pouze a jedině 7. Říkáte si, to má oblíbený každej, ale sedmička je prostě moje :-) se sedmičkou na zádech na dresu hraju volejbal a když mi někdo bere sedmičku, jsem agresivní:D

Jídlo: Tady je to na dlouho, ale pro představu : Pizza a těstoviny - prostě italská kuchyně - nejlepší! Všechno možný prostě, já sním skoro všechno :D jediný co ale úplně nesnáším jsou jediný dvě věci: ryby a houby! Jsem divná co? Opravdu tyhle dvě věcičky nesnáším.

Pití: Tady je to na dýl, ale vypíšu jen ty nejdůležitější a nejoblíbenější. Samozřejmě jako pravá Češka miluju pivo, toho bych se uchlastala :D Mimo piva, když jsem v hospodě si dám kofolu, když není chuť na alko. Potom taky vodka s džusem, ale hlavně s Redbullem :P No a nesmím zapomenout na rum :D

Předmět: Škola a já? No nevim :D Takže studuju prvák Ekonomického lycea. Divnej obor co?:D Já prostě musím bejt výjimka. Ne to je jen tim, že sem debil a neudělala sem přímačky na gympl ( byla jsem 3 pod čarou…grrr) takže jsem šla na soukromou :D je to něco mezi gymplem a obchodkou :D no to je složitý:D k těm předmětům radši: mezi neoblíbenější bych asi mohla zařadit Italštinu( miluju všechno co souvisí s Itálií - Itálie nejlepší), literku a ekonomiku :D co absolutně nesnáším je matika, nechápu principy a + b a s mojí logikou ani nikdy nepochopím:D o známkách se tady radši vyjadřovat nebudu :D

Zpěvák: Hmm, nevim, já to dělím spíš na skupiny a tak, samostatného zpěváka nemám asi žádného, ale kdybych si měla vybrat, tak by to byl asi Kurt Cobain z Nirvany - srdeční záležitost ;-)

Zpěvačka: Tady vzato čistě podle hlasu. Moc dobrých neznám, ale když bych opravdu měla vybírat tak určitě nejlepší zpěvačky vůbec jsou obě z Nightwish - Tarja a Anette. Jinak samozřejmě taky Pink a Ammy-Lee - ty maj taky skvělý hlasy.

Skupina: No jasně vedou Nightwish - to je prostě nejdokonalejší hudba na světě :-), potom taky Guano Apes, Nirvana, Black Sabbath, Metallica a AC/ DC. Z českých samozřejmě dvě pardubický - Dukla Vozovna a Vypsaná fixa, pak taky Jaksi taky, Totální nasazení, Visací zámek a plno dalších…

Film: všechny HP, Gladiátor, Piráti z Karibiku (v čele s úžasným Johnny Deppem :-*), Moderní popelka a mnoho a mnoho dalších.

Seriál: Samozřejmě Přátelé a Simpsonovi, to je klasika. Pak taky občas zkouknu Alfa a teď jsem začala sledovat s bratrem Červenýho trpaslíka :D

Na závěr

Uf! Tak jsem to všechno dopsala. Sama teďka čumim kolik jsem vám na sebe toho práskla :D No snad si o mě neuděláte nějakej špatnej obrázek :D Je to snad tak všechno co bych asi o sobě napsala. Pokud budete mít jakýkoliv dotaz na moji osobu, týkající se tohoto článku, tak prosím do komentů. Na všechny dotazy moc ráda odpovím :-)

Počet komentářů: 3

Epilog

22. února 2009 v 17:33 | Maggdinka | *Volání srdce*

No a dočkali jsme se. Je tady epilog k Volání srdce, tudíž dnešním dnem je tahle povídka uzavřená. Mám v sobě rozporuplné pocity. Jsem šťastná, že jsem dotáhla do konce další povídku a že se vám líbila a u většiny z vás slavila úspěch, ale navíc jsem smutná z toho, že je u konce, protože tuhle povídku jsem měla fakt moc ráda.

Tenhle epilog věnuji ClaireM, pepence5 a bla bla a obvyklý třesky plesky. Slíbila jsem totiž, že za nejdelší koment tuhle poslední kapču věnuju. Vy tři jste měli nejdelší, takže tohle je pro vás. Ale abych nikoho neošidila, tak je pro všechny, co tuhle povídku četli a líbila se jim:o) Stejně ale ještě na závěr prosím o komenty, zhodnotit epilog a celou povídku. Děkuju moc, ale nezoufejte u mě na vás čeká hodně dalších povídek na přečtení ;-)….Vaše Maggdinka♥

Lily vstala ze sedačky, otevřela dveře a vyšla na chodbičku rychle uhánějícího vlaku. Došla až na konec vagónu, otevřela si okénko a nechala vítr, aby jí zchladil tvář a cuchal dlouhé rudé vlasy. Dívala se z okna na nížinatou krajinu, která uháněla a oni se čím dál více vzdalovali od Bradavic.

Někdo k ní přišel a zezadu jí jemně obejmul kolem pasu. Lily ho poznala hlavně podle jedinečné vůně.

"Tak už je to tady. Navždy odjíždíme. " promluvil Dvanácterák do ticha, přičemž Lily příjemně zamrazilo v zátylku.

"Teď bude všechno jinak viď? " Lily jako by jeho předchozí větu úplně přeslechla. James mlčel. Částečně proto, že úplně nevěděl, jak to myslela, ale hlavně taky proto, že nevěděl, jak odpovědět.

"Voldemort nabírá moc, všechno bude teď jiné. Budeme v nebezpečí. " pokračovala Lily a díky tomu už Jimmy pochopil.

"Máš pravdu, bude to jiný. Bude to těžký, ale my to spolu zvládneme. "

"A jestli budu muset bojovat, tak budu. Nakopu Smrtijedům zadky. " zaťala Evansová ruce útočně v pěst. James se pousmál, ona byla prostě báječná.

"Viď že mě neopustíš. " zašeptala Lily po chvíli, když koukala z okna.

"Co tě to napadá? Jasně že ne. Miluju tě a budu s tebou na pořád. " prohlásil Potter pevně a políbil svou dívku do vlasů.

"Jamesi? "

"Ano? "

"Jestli se ti něco stane, tak to nepřežiju. Slib mi, že ať se děje cokoliv, budeš na sebe dávat pozor. "
Lily ho prosila úprosným tónem a James si jí otočil konečně čelem k sobě. Po tváři jí stékaly dvě slzy.

"Ale no tak lásko, co by se mi mělo stát? Neboj, nic se mi nestane, budu navždy s tebou. " uklidňoval jí James a pevně si jí přitiskl do náruče.

"No totiž, jestli se bude proti Voldemortovi bojovat, znám tě…ty se určitě s Remusem i Siriem zapojíš a co když se ti něco stane? " vysvětlila Lily své obavy.

"Neboj, nic se mi nestane. Budu na sebe dávat dobrý pozor, protože vím, že na mě vždycky budeš po boji čekat ty. " pousmál se a pevně se jí zadíval do očí. Lily mu úsměv opětovala. Věřila mu, vždy a bezmezně.

"Uvidíš, že všechno bude v pořádku. Mimochodem, kdy se ke mně přistěhuješ? " změnil James vlnu na radostnější téma.

"No, pojedu domů a sbalím si všechny své věci. Nejen oblečení, ale prostě všechno a potom můžu prakticky hned. " usmála se Lily a ruku v ruce se společně vrátili do kupé ke svým přátelům.

----------------------------------------

"Půjčil jsem si od Johna auto pro náš dnešní romantický večer. " zapředl James před Lily, která seděla na sedačce v obýváku a četla si časopis Praktická čarodějka.

"Miláčku víš…jako ne že bych ti nevěřila, ale jsi si jistý, že to umíš řídit? " podívala se na něj Lily poněkud skepticky.

"Ale no tak, nekaž mi to. Neboj, já to zvládnu a kdyby ne, tak od čeho je samoovládací kouzlo hm? " dorážel dál Dvanácterák a Lily se nechala přemluvit.

"Je tady krásně. " prolomila Lily krásné, ničím nerušené ticho. Oba leželi na dlouhé kapotě červeného kabrioletu, který měl momentálně staženou střechu. Lily ležela Jamesovi na svalnaté hrudi a drželi se za ruce. Stáli na jakési lesní mýtince, kousek pod nimi byl prudký sráz dolů. V dáli přímo před nimi zářil stříbřitý měsíc už téměř kulatý. Za pár dní byl úplněk. James si mimoděk při pohledu na měsíc vzpomněl na Remuse.

Dnes byl první květen. Na toto období bylo krásně teplo, všude rozkvétaly stromy a květiny. Ptáci i jiná zvířata se probírala ze zimní ospalosti a příroda naplno ožila.

Leželi na přední kapotě auta, oba si sundali boty. Bylo téměř devět hodin večer a na ně padala zima, která ovšem na zamilovaných a rozpálených tělech neměla šanci.

"Uvědomuješ si, že je to skoro rok, co jsme odešli z Bradavic? " prolomila ticho opět Lily a na Jamesově hrudi se zavrtěla.

"Jo je to zvláštní. Ten rok utekl jako voda. S tebou mi ani prvního září nepřišlo, že nesedím ve vlaku. " přitakal James potichu. Lily byla chvíli opět zticha a naslouchala tlukotu jeho srdce, na kterém právě ležela.

"Už jsi přemýšlela nad tou nabídkou, co nám dal Brumbál ohledně toho Fénixova řádu? " tentokrát to nebyla Lily, kdo prolomil nastalé ticho, ale James.

"Jo přemýšlela. " přitakala pomalu Lily a odmlčela se. James nic neříkal, věděl, že ještě neskončila, pouze že se trochu zadrhla. "Prostě je to na tobě. Jestli nechceš, budeme se schovávat a jestli se rozhodneš bojovat, budu bojovat s tebou a budu ti vždy nablízku. "

James se jí zadíval do očí, protože Lily vykroutila hlavu a podívala se na něj.

"Budeme tedy bojovat. Nedokázal bych jen tak sedět někde v bezpečí se založenejma rukama a čekat, až si pro mě Voldemort přijde. " odpověděl James, sklonil se a svou dívku políbil.

"Bojím se Jamesi. " zašeptala Lily, když seděli na kapotě auta v těsném objetí. Hodných deset minut nikdo z nich nepromluvil.

"Jo, já vím. " přitakal James a políbil zrzku do vlasů. "Uvidíš, zvládneme to. "

Opět na lesní mýtině zavládlo ticho, které rušilo jen štěbetání ptáků, kteří se chystali ulehnout do svých hnízd ke spánku. Jen větve stromů se zde vlnili a šustily v jemném nočním květnovém vánku. Táhlo už na desátou hodinu, ale ani jednomu z páru nebyla zima. Hřála je vzájemně přítomnost toho druhého.

James najednou sklouzl z červené kapoty kabrioletu, zašátral v kapse a postavil se před Lily. To něco z kapsy vyndal a schoval v rozložité dlani a významně si před svojí dívkou odkašlal.

"Lily Evansová, vezmeš si mě? " pronesl do ticha a odhalil věc ve své dlani. Byla to malá polstrovaná krabička, James jí otevřel a zevnitř přímo na Lily vykoukl krásný zlatý kroužek s nádherným bílým safírem. Lily koukala na prstýnek i na Jamese.

"Ano, moc ráda. " její šepot málem splynul s jemně foukajícím větrem, ale James jí slyšel moc dobře. Rozzářil se štěstím, vzal její něžnou ručku do té své a zlatý kroužek s kamínkem jí navlékl na prsteníček.

"Miluju tě. " vyskočil znovu na kapotu auta vedle Lily, přitiskl si jí k sobě a políbil ji. Ještě dlouho seděli, tiskli se k sobě a mlčky pozorovali zakulacující se měsíc. Mlčením si mezi sebou říkali hodně nevysloveného, i to, co ani slovy říci nešlo.

Tak pokračovala láska, která se před více jak rokem zrodila v Bradavickém hradě, která byla větší než cokoliv jiného na světě a který neměla být a nebyla ničím překonána.

----------------------------

Myslíte si, že tady příběh velké a strhující lásky končí? Ale kdepak. Ze dvou mladých lidí, kteří se do sebe zamilovali se o pár měsíců později stali manželé. Moc Lorda Voldemorta sice rostla dál a dál, ale mladý pár i jejich přátelé dokázali životem proplouvat s úsměvem na tváři. Rok po svatbě přibyl největší důvod k úsměvu. 31. července se manželům Potterovým narodil syn Harry. Malého Harryho měl každý rád, byl symbolem výplodu veliké lásky, která přetrvávala i ve zlých dobách, kdy se světem šířilo zlo, strach, utrpení a smutek díky Voldemortovi a jeho přívržencům.

Ovšem nic netrvá věčně a všechno krásné jednou skončí. 31.října, když byl malému Harrymu jeden rok Lord Voldemort ukončil životy Lily a Jamesovi. Pro kouzelnický svět to byla veliká ztráta. A Harry zůstal sám. Pravou rodinu znovu nalezl, až když nastoupil do Bradavic, na ono místo, kde se zrodila veliká láska jeho rodičů a díky které on i mnoho dalších zůstali naživu.

Ovšem teď se možná ptáte, co se stalo s Maggii? S Jamesovou milovanou sestřičkou a Siriovou dívkou? Se Siriusem se rozešli a když její bratr i nejlepší kamarádka zemřeli, byla nucena se ona i její malá dcera, zplozená se Siriusem, ukrývat. Ovšem po několika letech nalezne svoji pravou rodinu. Shledá se s Harrym a vrátí se k Siriovi.

A jak dopadla Lucy? Tahle malá a sympatická blondýnka má poněkud smutnější osud, než její černovlasá kamarádka. Zlo se šíří všude a zanechává strach, paniku a bezmoc. Lucy zahynula ve službách řádu, dva měsíce po Harryho narození. Umřela chvíli předtím, než si měla za muže vzít Remuse Lupina. Jenže i vlkodlaci mají právo na lásku a dostávají druhou šanci a proto se Remus o mnoho let déle oženil s Nymfadorou Tonksovou a zplodil Tedyho Lupina.

Může se zdát, že tím příběh velké lásky Jamese Pottera a Lily Evansové-Potterové končí. To jste ovšem na omylu. Jejich láska neznala mezí, dokázala se vyrovnat s nesčetnými překážkami a oni se společně dokázali protloukat životem. Jejich láska však má na světě ještě jeden pozůstatek. V jejich synu Harrym žije veliký kus z nich a nejen v něm, ale i v Maggii, v Remusovi a Siriovi. Dokud totiž mají místo v našich srdcích, je jejich veliká láska věčná.

Oni shlížejí z nebe na svého syna a hlídají ho. Střeží i cesty všech svých přátel a jejich milovaných. Občas, když se za jasné noci podíváte na oblohu, máte pocit, že mezi zářivými hvězdami vidíte oslňující odlesk zelených očí a hnědé dobráctví oříškových očí. To totiž James s Lily hledí na zem a hlídají všechny dobré a zamilované lidi.

Počet komentářů: 21

4.kapitola-Vyráží se na lov

22. února 2009 v 17:32 | Maggdinka | *Potterovi s.r.o.*

Další kapča k nejnovější povídce je na světě. Psala se mi docela hezky, protože tahle povídka je jak už jsem řekla taková ze života a ukazuje nám hlavní aktéry v takovém světle, jako jsme my sami - obyčejní mudlové. Je v ní hodně hříchů naší generace, jako je alkohol, kouření, hulení, sprostá mluva i dnešní pohled na svět a názory. O to se mi povídka píše lépe. Nezbývá mi než dodat, aby jste si kapitolku užili a prosím moc všechny o komenty. Já pro vás píšu povídky, tak vy pro mě napište alespoň komentář…..Vaše Maggdinka♥

Vyráží se na lov

Lily vylezla z koupelny, kterou půl hodiny předtím obývala Shelby a Lily nadávala tím stylem, že jí asi desetkrát poslat do určitých míst. Teď konečně vylezla i ona.

"No už bylo na čase. Nadáváš tady Shelby, že tam je půl hodiny a sama tam jsi jako doma. " sprdla Jess kamarádku, hned jak vylezla z koupelny. Pak si jí udiveně prohlédla od hlavy až k patě. "Copak, punk zemřel? "

Lily na sobě totiž neměla svůj obvyklý outfit. Neměla na sobě žádné triko s názvem nějaké kapely, ani roztrhané džíny s plackami. Neměla dokonce ani její nové steely. Ne že by to u ní byla nutnost, i když převážně volila modely v souznění s jejím životním stylem a stylem hudby který milovala. Nutno ovšem podotknout, že Evansová uměla být i zatraceně sexy když chtěla, nebo naopak se dokázala obléci do jakýchkoli nezkombinovatelných kousků oblečení, takže její vzhled potom vypadal jaksi střeleně. Dnes ovšem na sobě měla krátkou džínovou minisukni, odvážné zelené tílko, které zakrývalo snad jen to nejnutnější a bílé boty její oblíbené mudlovské značky Nike. Vlasy pod dredama měla vyžehlené a namalovaná nebyla, jako obvykle celá černá, ale použila líčení, které jí dělalo značně sexy.

"Ne nezemřel. Punk nikdy nezemře. Ale tak víš jak, nějakou změnu by to chtělo. Dneska je víkend a chtělo by se to porozhlédnout po nějakým objevu ne? Je začátek školního roku, tak si můžu někoho najít. " odůvodnila se Lily. Jessice to mohlo být jasné hned, vždyť Lily se takhle oblékala a líčila jen když vyrážela na lov.

"No já bych o jednom objevu věděla, který by tě mohl zajímat. " začala Jess pomalu, jakoby se bála, že její rezavá přítelkyně vybouchne.

"Povídej, sem s tím. Taky myslíš Jaye? " nastražila Kravka uši.

"Jakého Jaye zase? " nechápala Jessica.

"No přece Jay Cromwell z mrzimoru. Ten krásnej cápek. " protočila Lily panenky, jako by bylo trestné, že snad Jessica nezná Jaye.

"Ježiši ty myslíš toho šampónka? Toho prďolu s tím přiblblým úsměvem, na kterej balí všechny holky? Dyk vypadá ještě jako děcko. " teď pro změnu protočila oči Potterová. Jay Cromwell byl opravdu šampón. Vždycky trička s límečkem, svůdný úsměv na tváři kdykoliv a kdekoliv na který balil každou holku ale hlavně byl úplně tupej. Byl něco jako Sirius, akorát chodil do Mrzimoru. Ovšem na Tichošlápka neměl ani omylem. Sirius byl kus pořádného chlapa, kterej měl úžasný kouzlo. Jaký kouzlo měl tenhle malej blbeček?

"No a? Možná že to je trochu šampónek, ale aspoň ví co s holkou. " pokrčila Lily nedbale rameny a zkontrolovala svůj odraz ve velikém zrcadle na dveřích koupelny.

"Vždyť je úplně tupej. Do mrzimoru choděj samý retardi. Blbečci, který nemůže Moudrej klobouk zařadit, tak je prostě šoupne tam. " nechápala Jess logiku a vkus svojí kamarádky. Znala ji sice už šest let, ale přišlo jí, že čím dýl jí zná, tím méně jí taky v lecčem rozumí.

"No možná je trochu pomalejší, ale co na tom? Když chci kluka, tak nepotřebuju, aby byl chytrej jak chodící knihovna. "

"Vždyť se k tobě vůbec nehodí. On je šampón, ty jsi punkerka. On je romantik tělem i duší a ty seš takovej malej debílek napůl křížená s ďáblem. " Jess se jí to snažila vymluvit.

"Jako sory, ale tady v Bradavicích si moc není z čeho vybírat. Tady je to samej šampón nebo hoper, nebo hipík, nějaký to emo, jak si tady podle tebe mám asi doprdele vybrat? " svým způsobem měla Lily pravdu. V Bradavicích bylo takových stylů, že by si tady snad našel to svoje každý.

"Vždyť nějaký punkeři tady jsou taky. Rockerů je tady jak nasráno a sem tam i nějakej metalista. Není to tak hrozný. " stála si Jess za svým.

"Jo ukaž mi na nějakého z těch týpků, který jsi mi tady vyjmenovala a kterej by stál aspoň trochu za hřích a nebyl jak nějakej papež a na toho se vrhnu. "

"Oukej. " přitakala Jessica se zadostiučiněním. Teďka Lily nic nemůže namítnout, řekla ať jí ukáže rockera, aby se k ní hodil.

"Třeba James. "

"Ses posrala v kině ne? " vyprskla Lily jak nakopnutej bagr. "Ten ignorant nesplňuje ani jedno, co jsem ti tady řekla. "

"Co kecáš? Ty už nevíš co meleš viď? Je to rocker, hodil by se k tobě. A při vší úctě, nevím co si myslíš, ale James rozhodně žádnej papež není, ten by mohl konkurovat i Siriusovi. "

"Jo ale zapomněla jsi na tu třetí věc, kterou jsem měla na mysli. Nestál by ale za hřích. " odsekla Evansová a Jess měla co dělat, aby jí nedala pěstí do ksichtu, nebo jí nevrazila hůlku do zadních partií. Ta lama byla až neuvěřitelně paličatá.

"Dyk James je kořen jak cip. Je hezkej, každá po něm letí. Já nevim co ty furt máš, jen proto jak se k tobě choval když byl mladší ho přece nezavrhneš na celej život, taková přece nejsi." Houkla na ní Jessica.

"Ne to nejsem, ale mám určitý okruh lidí, kterým druhou šanci nedávám a to jsou Black s Potterem a Gilmorová." Lily se zapitvořila.

"Říkej si co chceš, ale abys nelitovala. Dělej jak myslíš. Jdi si užívat radši s tím Cromwellem, ale aby ses pak nedivila, až James přestane mít zájem a ty u nej nebudeš mít šanci. Ono teď je ta chvíle kdy můžeš, ale nechceš a za chvíli přijde chvíle kdy pro změnu budeš chtít, ale už nebudeš moct." Jess se nafoukla. Jakmile se totiž jednalo o jejího brášku a o jeho štěstí tak neměla slitování s nikým, dokonce ani se svojí nejlepší kamarádkou. Lily se zarazila, ne že by snad nad tím začala uvažovat, ale nechtěla se s Jessicou hádat.

"Hele to je fuk, jdeme konečně na tu snídani." Změnila téma a konečně se vydali na sobotní snídani.

------------------------------------

"Ty vole, tady je to jak z dob krále Klacka, to sou tady všichni kluci tak dutý nebo co? " protočila Lily oči. Právě se vyvalovali na trávě u jezera, kde na ně bylo dobře vidět.

"Hele a co třeba tamten? " ukázala na jednoho blonďáka.

"Děláš si kozy? Ten chodí tak do páťáku prosim tě. Mimo to vypadá na Zmijozeláka. " zděsila se Jessica.

"Jo máš pravdu, s takovym kentusem, jako jsou zmijozelský já nic mít nechci. "

"A co tenhle. " pokračovala Lily ve zkoumání objevů a ukázala na jakéhosi vysokého hubeného nagelovaného týpka, kterého Jess ani neznala. Nebyl zas tak špatný a vypadal, že chodí do stejného ročníku.

"Hele můj názor na tohle znáš, já ti nepomůžu. Jestli si chceš někoho najít, tak budeš muset bez mojí pomoci. "

"Jestli zase narážíš na to, že by měla něco mít s tím brýlatým retardem, co si říká tvůj bratr, tak šetři dech. Už sem svoje řekla. Mimochodem, proč mi ho furt tak dohazuješ? Nikdy jsi tohle nedělala. " Lily se nafoukla, věděla kam její kamarádka míří.

"Jo protože dřív se opravdu choval jako idiot a myslela sem si, že si z tebe dělá akorát prdel. " odsekla Jess a založila si protestativně ruce na prsou.

"A ne? "

"Ne, teďka už se jako idiot nechová a už i vím, že si z tebe prdel nedělá, ale že to myslí vážně. On tě má fakt rád. Já už nevim jak tě přesvědčit, když ty seš tvrdohlavá jak žirafa na stromě. "

"Říkej si co chceš, ale pořád je to stejnej idiot, jako dřív. " zafuněla naštvaně Lily a bylo jasné, že chce od tohohle tématu opustit.

"Ale neříkej že není hezkej. Že se ti ani trochu nelíbí. " přimhouřila Jess oči a zkoumavě si zrzku prohlížela.

"No přiznávám, že je to můj typ. Vysokej, svalnatej rocker, i v obličeji je docela hezkej a ty vlasy sou cool. Ale prostě je to Potter! Kdyby to byl kdokoliv jiný, tak už je můj. " přiznala Lily barvu. Jess se zatvářila vítězoslavně, přeci jen se Lily James líbil a znala jí moc dobře. Když se totiž Lily někdo líbil, tak jí to nedá a musí si s ním něco začít, i když to je zrovna Potter.

--------------------------------------

"Nazdárek Evansová." K Lily na opěrku si přisedl Sirius a ovinul jí ruku kolem ramen. James sebou švihnul do volného křesla vedle sestry a závistivě na Siriuse zahlížel.

"Vodpal Blacku." Zasyčela Lily a smetla jeho ruku ze svého ramene.

"No tak Evansová, co tak nasraná? Hoď se do pohody a buď milá." Rozhodil Cassanova optimisticky ruce.

"Jo byla bych v pohodě a milá, kdybys ze mě konečně sundal ty pracky a šel si sednou někam ode mě." Odsekla zrzka naštvaně.

"Oukej." Rezignoval Sirius a posadil se z druhé strany vedle Jess na volné křeslo. Založil si ruce na prsou, přehodil nohu přes nohu a dál si Lily prohlížel. Až teď si pořádně všiml co to má na sobě a obdivně zapískal.

"Wau Evansová, musim uznat, že dneska ti to sekne. Fakt kočka. Dal bych si říct."

"Ty si fakt hovado Blacku.
Dej si odchod, já ti nedám." Setřela ho Lily a mladá Black se zatvářil, jak bagr v koupelně.

"Škoda, zkusit sem to musel." Ušklíbl se Tichošlápek a pokrčit rameny.

"Co to do tebe doprdele Tichošlape vjelo?" vyjel na něj James, když přišli do pokoje.

"Co by do mě mělo vjet?" nechápal Cassanova.

"No co měly znamenat ty keci na Lily?" vysvětlil James a jeho obličej dostával stále víc červenou barvu.

"Bože dělal jsem si jenom srandu. Neboj, já bych ti Evansovou nepřebral. " bránil se Sirius dotčeně.

"Tak už to ale nikdy nedělej. " James už se uklidnil a posadil se na postel.

"Jasně brácho. " slíbil Black a posadil se taky.

"Hej kluci, pujdete s náma na cígo? " to se k nim přihnala Jess. Byla sobota večer a oni se jen tak poflakovali ve společence.

"S kym jako? " zpozorněl James a rozverně se v křesle zavrtěl.

"No půjdu já, Lily a Denis. "

"Jé tak to du. " vyskočil okamžitě Sirius na nohy, jakmile slyšel že jde i Fletcherová.

"Hej proč sme vlastně na Astronomický věži? " nechápal Black, když stáli na cimbuří nejvyšší Bradavické věže a zapalovali si cigarety.

"No asi nejspíš brouku proto, že už je po večerce a nebylo by moc rozumný jít na nádvoří. " odpověděla mu Denis, stoupla si těsně před něj a provokativně mu do obličeje vyfoukla obláček cigaretového dýmu.

"Jo už to chápu. " zapředl Sirius a smutně pozoroval, jak se od něj Denis opět odtáhla. Bylo zajímavé tyhle dva pozorovat, byli úplně stejní.

Lily si kecla rozkročmo na cimbuří, nemluvila, koukala se na temný obrys hor rýsující se v dáli a pokojně kouřila.

James si sedl kousek od ní a napodobil jí. Jessica stála mezi nimi a trochu zakaboněně přihlížela tomu flirtování Denis a Siriuse. Lily zase nevrle koukala na Jamese, který seděl necelé dva metry od ní a nedůvěřivě na něj hleděla. Nebo si ho spíše zkoumavě prohlížela. Divila se, že nedělal žádný blbosti, nebo že už jí dávno nic neřekl.

Až teď si uvědomila, že za celou tu dobu co jsou tady ve škole jí ještě ani jednou nepozval na rande a ani na ní neřekl nějaký trapný vtípek. Docela se jí to dotklo. Nevěděla sice proč, měla by být ráda, že se konečně těch jeho debilních keců zbavila, ale ona jako by byla dotčená, že si jí Potter nevšímá.

Když na něj takhle koukala a odhlédla od toho že to je ten Potter, který jí dosavadních šest let dělal tady ze života ve škole peklo, musela uznat, že to je vážně kus.

Díky famfrpál měl vypracované svaly, hlavně na rukou a viditelně i na břiše, pro což měla u kluků slabost. Dokonce i ty jeho rozčepýřené vlasy jí najednou připadali sexy a ne stupidně jako vždycky. Byl urostlý a pod brýlemi se skrývali oříškové oči, čehož si až doteď vůbec nikdy nevšimla. Navíc měl na sobě jakési tričko rockové kouzelnické kapely, kterou ona neznala.

Nechápala, jak si nikdy nemohla všimnout, že celých šest let má vedle sebe takhle hezkého kluka. Kořeny ona cítila a viděla na míle daleko, ale Pottera, který byl šest let vedle ní si nikdy nevšimla.

Poklepala hlavou, aby se probrala. Ať vypadal Potter jakkoli, byl to prostě dement a to se nezmění. Člověk se nemůže jen tak přes noc změnit a Potter už vůbec ne.

Jessica si sedla mezi Lily a bratra a tím pomohla Lily, aby se na něj nemusela koukat, protože její pohled pořád klouzal na něj, ač nechtěla.

Jess místo toho koukala na Siriuse a Denis. Sirius byl připlácnutý ke zdi, pramínek neposedných vlasů mu spadal do obličeje a Denis se na něj svůdně lepila a pomrkávala. Jessica dostala chuť vyskočit na nohy a nakopat Denis do prdele. Měla jí sice ráda, byla to super a totálně ulítlá holka, ale tohle její chování jí vytáčelo.

Nechápala to ale, vždyť oni dva spolu měli už hodně románků. Když zrovna byli totiž oba volní, tak si spolu moc rádi bezzávazně užili a Jess nikdy nevadilo koukat se na ně. Vždycky to brala jako vlastnost, která k nim prostě patří. Jenže teď když na ně koukala jí popadala nesnesitelná zlost a nechuť, ale taky trochu smutek a jak si uvědomila i žárlivost.

Neblbni Potterová, napomenula se v duchu a přinutila se podívat se jinam. Vždyť Sirius je jen kámoš, je skoro jako brácha. Dá se říct že od jedenácti s ním vyrůstám. Vždyť to je to samý, jako kdybych žárlila na Jamese, když by se objímal a líbal s Lily.

Všichni si dali před spaním dvě cigarety a když dokouřil i opozdilec Sirius, tak šli opět zpátky do společenky.

Jess se vydala do ložnice. Byla sice teprve půlnoc, což bylo hodně brzo na spaní jelikož byla sobota. O sobotách běžně celá parta chodila spát nejdříve v jednu ráno, jenže dole přímo před ní se v křesle vyvalovali Sirius s Denis. Sirius černošku zahrnoval pořád nějakými komplimenty, které vyřvával na celou společenku a Denis svůdně pomrkávala a pořád na něj šahala. Lily šla nahoru s ní, nechtěla s nimi zůstat sama bez Jess a tak se obě odebrali do ložnice ke spánku.

Počet komentářů: 7

26.kapitola-Záchranná mise

11. února 2009 v 16:34 | *Syn jako otec...nebo ne??*

Jak už jsem říkala, tak mám nějaké plodné období, takže nové kapitolky sypu z rukávu. Využívám toho dokud mám nápady, dokud je tady se mnou moje múza a dokud mám na psaní čas a chuť. Tahle kapča už navádí k zajímavějšímu ději, takže doufám, že se v ní neunudíte a slibuju, že v příští kapče už nějaká ta akce bude. Ne že by mě tahle povídka úplně nebavila, to se říct nedá, zvlášť v poslední době mě zase docela baví, ale docela se těším až s ní skončím. Ne že bych jí neměla ráda, ale já mám v hlavě takových povídek, že už chci aspoň nějakou dostat ven a to si nemůžu dovolit, dokud nedopíšu nějakou další. Víte jak to se mnou vypadá, když mám rozepsaných hodně povídek. Takže moc prosím pište komenty. U minulé kapči jste si vedli docela dobře, ale vy dokážete být ještě mnohokrát lepší a komentovat víc, tak mi to dokažte….Vaše Maggdinka♥

Záchranná mise

Lily ráno čekala na Hermionu, aby šli společně na snídani. Zrovna odešli Levandule s Parvati a Lily se mohla Hermioně konečně svěřit se vším, co včera viděla. Když dopovídala, Hermiona se tvářila, jako by do ní uhodilo.

"Takže tys to viděla? Všechno? "

"Jo všechno. Všechno naprosto živě. Bylo to strašné. " oklepala se Lily, když si vzpomněla na včerejší výjev a potvrdila to.

"Muselo to být hrozné a ještě horší je, že ses to musela dozvědět takhle. " Hermiona Lily upřímně litovala.

"Ne, nejhorší na tom je, že vím, že mi zbývají pouze čtyři roky života. " povzdechla si Lily a zadívala se kamsi do dálky, když se nad tím zamyslela.

"Pojď, půjdeme na snídani. " vyzvala Hermionu, když opět začala vnímat.

"Počkej Lily. " vyhrkla Hermiona a zarazila ji, když už měla Evansová ruku na klice a chystala se sejít do společenky a odtud pak na snídani.

"Harry to ví. " řekla prostě Grangerová, ale Lily moc dobře věděla co tím myslí, rozhodně to pro ní nebylo překvapení.

"Já vím. Co mám dělat? " bylo to zvláštní. Lily Evansová věděla vždycky všechno a teď se dovolávala pomoci.

"Nemá cenu něco zatajovat, Harry si dokáže dát jedna a jedna dohromady. On je hodně chytrý, je po tobě. " Lily se trochu začervenala a vděčně se usmála.

"Stejně už to ví. Budeš mu to muset potvrdit. " pokračovala Hermiona, ale Lily ji přerušila. "Počkej, ale já to sama nezvládnu. "

"Hele, řekni mu klidně všechno, i to, jak jsi to zjistila, teď už je to fuk. Teď hlavně musíme zařídit, aby se nevydal za Voldemortem, když ví, že to je James. "

"To se neboj, já ho nikam nepustím. " usmála se Lily a konečně otevřela dveře a sešli po schodech do společenky. To čeho se obávala ihned přišlo, pod schody na ně čekali Ron s Harrym, aby šli společně na snídani. Lily trochu znervózněla, ale nedala na sobě nic znát.

"Ahoj! " pozdravila až moc šťastně a rádoby bezstarostně.

"tak jdeme ne? " vyhrkla Hermiona, dřív než kdokoli jiný stačil cokoliv říct a vydali se na snídani.

"Lizz, můžeme si promluvit? " odtáhl jí najednou Harry stranou. Lily prosebně zírala na Hermionu od které se vzdalovala, ta jen bezmocně pokrčila rameny a povzbudivě se na ní usmála.

Lily se nadechla a snažila se zachovat klid. O nic přece nejde, je to její syn, už to ví a ona mu to pouze potvrdí. Než stačila něco namítnout, protože byla zamyšlená, vtáhl jí mladý Potter do jakési staré a nepoužívané učebny. Zabouchl za nimi dveře a sledoval Lily, jak si vyskočila na jednu z lavic a upřela na něj oči.

Až teď si pořádně všimla, že jeho oči nemají tutéž oříškovou barvu, jako Jamesovi, ale smaragdově zelenou, takže si připadala, jako se dívala do zrcadla.

Jinak, ale vypadal úplně jako James. Nebýt těch zelených očí, myslela by, že před ní stojí james Potter. Byli úplně stejní. Byli stejně vysocí, měli stejnou postavu vypracovanou famfrpálem, stejný obličej a dokonce i stejné neposedné vlasy, které se na zátylku ježili.

Harry Lily taky zkoumal oči, viděl, že mají úplně do puntíku stejnou barvu a tvar, jako její a spadli z něj poslední pochybnosti.

"Mami. " prolomil Harry trapnou chvíli ticha tímto zvláštním slovem. Lily trochu zrozpačitěla, bylo to zvláštní. Kluk, o kterém sice věděla, že je její syn jí řekl mami, přitom jsou oba stejně staří. Uvědomila si, že na ní kouká a tak mu oplatila zářivým úsměvem.

Harry na nic nečekal, vrhl se na Lily a objal ji. Lily byla překvapená, ale po chvíli ho k sobě přitiskla blíž.

"Jak ti mám vlastně říkat? " znejistěl Harry, když se od ní odtrhl.

"No, Liz asi ne, to jenom před ostatníma, kteří to nevědí. Mami taky ne, vzhledem k tomu, že jsme stejně staří mě to jaksi vyvádí z míry. " zasmála se Lily. "Takže asi normálně, Lily. "

"Dobře…Lily. Povídej mi všechno. Jak jste se sem s tátou dostali? Jakto, že jste tady a jste stejně staří jako já? " vyptával se Harry.

Lily mu začala vyprávět, jak se uspořádal pobyt v Itálii, jak byla vybrána ona s Jamesem. I to, co se v Itálii dělo a nakonec to, jak na ně Mateo seslal ono kouzlo, které je jakýmsi způsobem poslalo sem do budoucnosti za dvacet let. Harry na ní zíral s otevřenými ústy.

"Takže jste se dali s tátou už dohromady? " rozzářil se Harry šťastně a bylo vidět, že se upřímně raduje.

"Ne tak docela. V Itálii to vypadalo docela slibně, ale jak jsme se dostali sem. Chápeš, že to je pro nás pro oba těžká situace, takže na nějaký vztahový problémy nemáme čas. "

"Právě tady v týhle těžký chvíli by jste se měli sblížit. " mrkl na ní Harry.

Lily se zasmála. "No uvidí se, každopádně teď je James….pryč. " poslední slovo skoro zašeptala a najednou se jí úsměv z tváře vytratil.

"Bude v pořádku uvidíš. " poplácal jí Harry povzbudivě po rameni. "Je to přece můj táta. " zasmál se Harry. "Podle toho co vím od Siriuse a Rema, tak táta se jen tak nedá, už jen to, že tě uháněl tak dlouho o něčem svědčí. "

Najednou se zarazil. Uvědomil si, že se právě před Lily prořekl. Řekl, že se to dozvěděl od Siriuse a Remuse a to neměl.

Lily si jeho rozrušení všimla a přispěchala na pomoc. "Já už to vím Harry. Vím, že já a James umřeme. "

"To jsem se někdy prokecl? " polekal se.

"Ne viděla jsem to. "

"Jak viděla? " nechápal Harry a už byl dost zmatený ze všeho.

"Včera jsem šla z brumbálem kvůli Jamesovi a spadla jsem do jakési myslánky. Viděla jsem všechno. Viděla jsem jeho vzpomínku, poté, co mé a Jamesovo tělo vynesli ven a i tebe, jak tě Hagrid vezl k mojí sestře. " Harry zíral.

"Tys to viděla? " zvláštní důraz dal na poslední slovo.

"Jo viděla. Byl to ošklivý pohled a ještě horší pocit. Představ si, že bys věděl, že máš za čtyři roky umřít. " pousmála se Lily sklesle.

"Vím jak to myslíš. " přitakal a pověděl jí všechno o té věštbě, o které mu říkal minulý rok Brumbál a Lily už o ní od něj také slyšela, ovšem neřekl jí, že Harry bude muset být ten, kdo Voldemorta zabije. Nebo možná řekl, ale ona si to v tom sledu včerejších událostí vůbec nepamatovala.

"Ale to je strašný. " vydechla Evansová. Vůbec neměla slov, jako by ztratila řeč.

"Vím to vlastně roky. Vím to už od té doby, kdy jsem se poprvé s Voldemortem utkal, tenkrát jsem byl v prvním ročníku. " pokrčil Harry rameny. Lily nevěděla, co je horší, jestli to, že stejně jako ona ví, že má omezený čas, nebo s jakou samozřejmostí a klidem v hlase to říká.

"Už by jsme měli jít na snídani. " prolomil Harry ticho a vyšli z učebny. Po cestě si ještě povídali. Harry chtěl o jeho rodičích vědět co nejvíc a Lily o Harrym to samé.

------------------------------------

Lily se ulevilo. Byla ráda, že už to Harry věděl. Nemusel před ním nic tajit, ani si dávat pozor na jazyk. Harry si ale nebyl jistý, jestli ona i James vědí, že Sirius zemřel. Raději se o tom ale před ní nezmiňoval a Lily se naštěstí na něj, ani na nikoho jiného nevyptávala, za což byl nesmírně rád, protože nevěděl, co by jí měl odpovědět. Jestli pravdu zamlčovat, nebo říct, jak to opravdu je.

"Kde je Harry? " sháněla se po něm Lily jednoho večera ve společence. Byli zde ale jen Ron s Hermionou a o něčem se hádali.

"Nevím, od večeře se neukázal. " pokrčil Ron rameny a Lily se viditelně znepokojila. Hermiona uhodla na co myslí a taky se jí to ani trochu nelíbilo. "neboj Lily, určitě nešel najít Jamese, kam by šel? Neví kde Voldemort sídlí. " snažila se jí uklidnit.

"Já se obávám toho, že to je Harrymu jaksi úplně jedno. " povzdechla si Lily a posadila se k nim. Přitáhla si pergamen a učebnici Kouzelných formulí a začala psát pojednání pro Kratiknota.

Harry se naštěstí ale v devět hodin večer ve společence objevil, bez jakékoliv úhony, takže si Lily oddechla a přisedl si k nim.

"Už by měli začít něco dělat. Táta je u Voldemorta dlouho. " prolomil Harry ticho rušené jen škrábáním brků.

"Však řád to nějak zvládne. " uklidňovala ho Hermiona, Harry dál nic neříkal, ale Lily na něm poznala, že její odpověď ho neuspokojila. Byl totiž úplně stejný jako ona i jako James.

"Harry hlavně nikam nechoď jasný? Do ničeho se nepouštěj. Slib mi to. " řekla po chvíli. Harry se podíval do jejích očí, stejných, jako ty jeho a němě přikývl.

------------------------------------

Lily seděla na liduprázdném nádvoří a četla si knížku. Nikdo tu nebyl, protože už byl prosinec a venku byla zima a sníh. Lavičku si vyčistila a byla zachumlaná do několika vrstev oblečení, takže jí zima nebyla.

Na chvíli se zamyslela a najednou si všimla, jak se ve sněhu před ní tvoří stopy, jako by tam někdo šel. Lily zaklapla knížku, rychle vstala a hmátla do vzduchu, kde stopy byli a nahmatala jako pavučinu jemnou látku, stáhla jí a před ní se objevil Harry.

"Copak si myslíš, že děláš? " Lily dala ruce v bok a zatvářila se přísně. Potter byl evidentně sám na sebe naštvaný, že se nechal takhle hloupě prozradit.

"Harry? " Lily se vyptávala. "Nechceš mi říct že jdeš tam? " nasadila výhružný tón, ale zároveň ustaraný výraz.

Harry neodpovídal, pouze si se zájmem zkoumal špičky svých bot pokryté sněhem. Lily si to ovšem vyložila jako souhlas.

"Nikam tě nepustím rozumíš? Něco se ti stane. "

"Ale Lily, já vím, kde to je, včera jsem byl na tajné poradě učitelů, co jsou ve Fénixově řádu a říkali tam přesně to místo, kde to je, pamatuju si jméno. A myslíš že budu jen tak sedět s rukama v klíně a čekat až Voldemort tátu zabije? " ospravedlňoval se horlivě Harry.

"A jakpak se tam chceš dostat? " namítla Lily.

"To nevím, to je jediný nedostatek. Ty se neumíš přemisťovat? " pohlédl na ní prosebně.

"No my se to učili na začátku šestého ročníku, ale co mi říkala Hermiona vy se to učíte až když vám je sedmnáct let ne? "

"Nechtěla bys mě tam hodit? Neříkej mi, že chceš, aby tam james umřel. " Harry nasadil jinou metodu přemlouvání. Lily to zasáhla jako rána do břicha. Uvědomila si že má Harry pravdu.

"A co jsi ještě slyšel na té poradě? " vyptávala se.

"No jdou tam dneska, ale jde jich tam málo, jde jich tam asi jenom pět. "

"No vidíš, jdou tam dneska, tak proč bys tam chodil ty? Myslíš, že bys jim byl něco platný? A Voldemort chce tvoji hlavu ne? Přeci jsi chytrý, tak se mu sám dobrovolně nevydáš. " Lily ho začala přemlouvat.

"To ani nemám v úmyslu. "

"Nech pracovat ty, kteří to umí, kteří o tom něco vědí. "

"Je to můj táta. " šeptl Harry a znovu si zkoumal špičky bot, tentokrát ovšem z úplně jiného důvodu. "Nechci znovu přijít o tátu. Vždyť já se vlastně jinak vůbec ani nenarodím. "

Na Lily jeho slova zapůsobila. Viděla v jeho očích odlesk smutku. Uvědomila si, že on už patnáct let žije bez rodičů. Musel trpět u její sestry, nikdy je nepoznal. Najednou ho začala chápat. Nechtěl, aby se musel znovu koukat na to, jak James umírá ať už mu bylo kolik mu bylo.

"Bez tvojí pomoci to nezvládnu. Bez tebe se nepřemístím. " nasadil prosebný tón a Lily přikývla. Přeci jen to byl její syn a James její budoucí manžel. Nechtěla, aby se osud nějak změnil a tím spíš nechtěla, aby James zemřel ať už ho v minulosti nenáviděla jakkoli moc.

"Tak jdeme. " přikývla nakonec, Harry přes ní přehodil neviditelný plášť a vydali se za bránu, kde končil zákaz přemisťování.

Lily šla celou dobu potichu, nepadlo mezi nimi jediné slůvko. Bála se. Bála se toho, co bude. Nejvíce se ovšem bála, co uvidí, až tam přijdou. Bála se, že jdou pozdě a už si nechtěla zopakovat znovu pohled na Jamesovo mrtvé tělo, i když o čtyři roky mladší. Sice Jamese dřív neměla ráda, možná ho i nenáviděla, což nebylo pro její dřívější pocity zas až tak silné slovo, ale nehledě na to, co spolu prožili v Itálii se v ní vůči němu zlomilo. Možná to bylo vědomí, že mají skončit spolu, ale možná to byla i Jamesova opora a změna jeho chování, která byla opravdu velká a Lily ji zřetelně viděla.

Prošli bránou, jejíž vstup střežili dva okřídlení kanci, každý na jedné straně a došli až za pole působnosti ochranných kouzel Bradavic.

Harry Lily sdělil název místa, kam se měli přemístit. Lily se trochu bála, protože se mimo zkoušky ještě nikam nepřemisťovala, protože neměla příležitost, když byla pořád v Bradavicích, ale vzpomněla si na tři O a pořádně se soustředila.

Pevně Harryho chytila za ruku, udělala krok a otočila se na místě. Oba dva se propadli do temnoty, která je svírala jako úzká gumová hadice. Ona si uvědomovala pouze Harryho ruku, byl to jediný hmatatelný předmět. Najednou tma polevila a je ovál čerstvý vítr, takže se konečně mohli nadechnout.

Otevřeli oči a rozhlédli se kolem. Stáli v nějaké pustině, kolem je obklopovali lesy a před nimi se tyčila vila ze které zlo přímo sálalo.

Najednou se vedle nich začali ozývat práskavé zvuky. Přemisťovali se sem členové Fénixova řádu. Harry na nic nečekal a přes oba přehodil neviditelný plášť, který je dokonale skryl před zraky příchozích.

Počet komentářů: 13

8.kapitola-Výzvědy

11. února 2009 v 16:33 | Maggdinka | *Mission-impossible*

Ano vidíte dobře, další kapča k Mission Impossible je na světě :P. Ze mě se to poslední dobou nějak sype ty jo :D. Jak říkám, plodný období je tady :DKapča je trochu kratší, než jste ode mě zvyklí, ale ne zas o tolik, takže žádný větší ztráty nejsou. No nic. Takže si kapču užijte a pište prosím komenty. Docela jste mě potěšili, ale vy umíte být ještě lepší :o) Takže mě přesvědčte o tom, že chcete fakt další kapču…..Vaše Maggdinka♥

Výzvědy

Víkend utekl jako voda, nic se během něj nestalo. Obvyklý stereotyp - studenti si dělali úkoly na nadcházející týden a učili se.

Nic zvláštního a nového nepřinesly ani první dny nového týdne a pomalu už se chýlilo k vánocům, takže na příští víkend byla naplánována návštěva Prasinek, což se studenti dozvěděli hned v pondělí, když se oznámení objevilo na všech nástěnkách v Bradavicích.

"Enny, počkej! " zakřičel kdosi přes celou chodbu, když šla Enny obtěžkána brašnou s učebnicemi společně s Lily na další hodinu. Otočila se po hlase a zastavila se a zjistila, že se k nim blíží James.

"Můžeš na minutku? " poprosil James a tím dal jasně najevo, že s ní chce mluvit o samotě. Lily to došlo a rozešla se dál.

"Já tě dohoním. " křikla za ní ještě Enny, než zabočila za roh. Pak se otočila na Jamese s otázkou v očích. "Tak cos mi chtěl? "

"Heleď, mohla bys pro mě udělat jednu službičku? " nadhodil James výraz naprosté nevinnosti, ale Enny bylo jasné že to nebude jen tak nějaká službička.

"Copak zase chceš prosimtě? " protočila pobaveně oči v důlku.

"No mě napadlo, jestli bys něco nemohla vytáhnout z Lily. " začal James opatrně.

"Jamesi, pořád z ní něco tahám. " zaprotestovala Sawyerová.

"Já vím, ale teď po tobě chci, aby ses jí zeptala jak se jí to se mnou v pátek líbilo. Já se schovám pod svůj plášť a proplížím se k vám, zeptáš se jí na to ve společence. " vysvětlil James a nadhodil psí oči.

"Víš že já tě jednou zabiju? " povzdychla si Enny, ale Jimmy poznal, že souhlasí a tak jí radostně objal.

"Díky Enn, jsi zlato. Nevím co bych bez tebe dělal. " rozzářil se jako sluníčko a nasadil svůj nejzářivější úsměv, až se Enny musela usmát.

Domluvili se na osmou hodinu večerní a tak Enny vytáhla Lily o půl osmé do společenky, protože doteď si četla nějakou knihu nahoře v ložnici. Enny ji přemluvila pod záminkou, že si půjdou udělat esej, pro Křiklana na lektvary na pátek, aby měli o úkol míň. Lily se dala přesvědčit, vzali si práci a usadili se dole přímo naproti stolu, kde seděli Pobertové.

Jakmile je James spatřil, nenápadně se ze společenky vypařil do ložnice, kde si z kufru vzal svůj neviditelný plášť a přehodil si ho přes sebe. Dolů už sešel jako neviditelný a zrovna, když hodiny ukazovali pár minut před osmou, pomalu a hlavně potichu se vkradl k Lily a k Enny a usadil se do křesla vedle nich, které bylo volné, aby dobře slyšel všechno, co Lily řekne.

Enny přestala škrábat brkem po pergamenu a zadívala se na hodiny, bylo už pár minut po osmé, ale ona trochu váhala, protože nevěděla, jestli tady James opravdu je. Nakonec ale usoudila, že by to bylo vlastně jedno, protože i kdyby to James neslyšel, může mu to přeci potom říct. Snažila se nasadit neutrální výraz.

"Tak co Lil, jak sis vlastně užila v pátek ten trest s Jamesem? Od pátka jsi mi to neřekla. " začala opatrně a snažila se, aby tón jejího hlasu vyzněl jen tak mimochodem.

"Ale normálka. Jediný pozitivum, ani mě neštval. " odbyla ji Lily a dál se soustředila na svůj úkol.

"Lily? " Enny nasadila trochu přísný výraz i tón hlasu, takže Lily byla nucena k ní vzhlédnout. Její kamarádka na ní zírala, jako pod rentgenem a zaujatě si jí prohlížela.

"To mě fakt znáš tak dobře? " povzdychla si Lily, odhodila brk na stůl a opřela se o opěrku a sjela níž, jako by chtěla v samotném křesle zmizet.

"Jasně že znám, tak to vyklop. Musíš se naučit líp kecat. Já to říkám furt, že ty lhát prostě neumíš. " ušklíbla se Sawyerová a zrzku škádlila.

"Zato ty jsi mistryně, od tebe bych se měla učit. " dělala Lily naoko uraženou, založila si ruce na prsou, ale koutky úst jí nepatrně škubaly.

"No tak to vyklop konečně. " pobízela Enny celá nedočkavá Lily. Ne jen kvůli Jamesovi, ale sama to chtěla vědět, protože jí bylo divné, že na Jamese nenadávala a už jen to že řekla v souvislosti s Jamesem Potterem slovo normálka.

"No náhodou mě překvapil. Byla s ním docela sranda. " Lily pořád mluvila jakýmsi ledabylým tónem, kterým jako by dávala najevo, že to je běžné.

"Docela sranda? " sjela ji Enny skeptickým pohledem.

"No dobrá, byla s ním mega sranda. Pořád říkal nějaké vtipné poznámky, půlku těch dvou hodin sem protlemila, protože to co on dokáže vymyslet je k neuvěření. " Lily se usmívala. "Asi si mi nekecala, když jsi říkala jaká je s ním a s Blackem sranda a já ti nevěřila. "

James pod pláštěm se samolibě usmíval. To co teďka Lily řekla ho více než potěšilo, vlastně to od ní bylo jakési vyznání lásky v porovnání s běžnými nesčetnými nadávkami.

"Vidíš, já ti to říkám pořád. " usmála se Enny, protože tahle zpráva jí udělala stejně jako Jamesovi obrovskou radost.

"Já ti nevím, ale přijde mi, že se Potter změnil. Víš jak to myslím ne? Prostě…je jinačí než dřív. Žádný trapný vtípky, už si ani neprohrabuje ty vlasy. Možná že už dostal rozum. " uvažovala Lily nahlas. Když to takhle najednou vyslovila, tak si najednou uvědomila, že je to pravda. Uvědomila si, že Jamese vlastně už nepovažuje jen tak za nějakého frajírka, ale že je to normální, dokonce i hodný, milá a velice vtipný kluk.

"Vidíš to, třeba se nakonec dáte dohromady. " popíchla ji Enny a čekala, že si zrzka každou chvíli uvědomí význam jejích slov a vyjede na ní s tím svým obvyklým: s takovým debilem? Nikdy! Ale nic takového se nestalo. Lily prostě seděla a dokonce to vypadalo, jako by se nad jejími slovy zamýšlela.

"O tom silně pochybuju. " James se zatvářil trochu sklesle, ale na jednu stranu ho udivilo, že nezačala křičet a hlavně to, jakým tónem to řekla.

"Vždyť on už si mě ani nevšímá, on už mě ani nezve na rande, nic. " vysvětlila Lily.

"A nevadilo ti to náhodou? Že tě zval před celou školou na rande? " namítla kamarádka a zkoumavě si Evansovou prohlížela, jako by pochybovala, jestli to je vůbec ona.

"Jo vadilo, ale víš…trochu mi to chybí. " Lily šeptala, jako by se styděla za to, co říká.

"Chybí? " Enny vytřeštila oči a chtělo se jí zároveň strašně smát.

"Ne jako to že mě zve na rande před celou školou a ještě tim způsobem, jakým to dělal, ale myslím, že už ztratil zájem. "

"A nemyslíš, že tohle jen svědčí o tom, že se opravdu změnil? Nemyslíš, že by nebylo dobré aby tě zase každý týden zval na rande? Určitě se mu ještě líbíš, jen třeba čeká na pravou chvíli, na ten správný čas. " ukecávala to Enny.

"Jo, máš pravdu, takhle by se mi to líbilo asi nejvíc. " připustila Lily, ale dál na tohle téma neřekla nic. Enny už se taky radši nechtěla moc vyptávat, James snad už věděl vše co potřeboval.

"Pořád ještě mi neprozradíš, co to máte za trest? " zkusila to, když už byli u té upřímnosti. Lily ale na znamení protestu zavrtěla hlavou. "Domluvili jsme se s Jamesem, že nikomu nic neřekneme, a to platí i na tebe. " Lily byla neoblomná jako skála a nic říct nechtěla. James si oddychl a když viděl, že se Lily začala balit a chystat se do pokoje potichu se vypařil do pokoje. Slíbil si, že poprvé až se mu naskytne příležitost Enny snad rozmačká. Ona opravdu ví jak na ní. Vyběhl po schodech nahoru a shodil ze sebe neviditelný plášť a s přiblblým úsměvem si kecnul na postel. Takže Lily chybělo jeho věčné zvaní na rande, ale zároveň chtěla, aby jí pozval v pravou chvíli. Jak to tak vypadá, tak se jeho šance rapidně zvýšili. James zářil po zbytek večera jako sluníčko a pořád se usmíval. Nedokázal totiž zakrýt nadšení, které se mu rozlévalo celým nitrem.

---------------------------------------

Středeční trénink proběhl dobře. James Lily naučil zase kus tance a Lily se ve svém tanečním umění stále zdokonalovala a i ty kroky jí šly lépe a pamatovala si je. Jednoduše řečeno, James si na taneční partnerku nemohl stěžovat. Lily opět odešla s bolavým břichem, protože Jimmy měl zase plno různých keců. Když byl s ní, sypal jeden vtípek za druhým, nikdy mu to tolik nešlo, jako když byl v její přítomnosti. Možná to bylo podvědomím, že věděl, že se to Lily líbí a že to má ráda.

Na páteční trénink se už Lily vysloveně těšila. A tak nebylo divu, že před portrétem Buclaté dámy, kde se měli sejít, stepovala už deset minut před osmou. James naštěstí také přišel dřív a tak Lily nemusela čekat. Úplně se rozzářila, když viděla, jak schází ze schodů od ložnice a pozdravila ho nadšeným a rozjařeným ahojky.

Komnata nejvyšší potřeby se opět proměnila, jak už byli zvyklí. James naladil písničku, zaujali své pozice a dali se do tance. Nutno podotknout, že udělali docela pokrok, uměli už půlku písničky, což ovšem nebylo moc dostačující vzhledem k tomu, že ten ples byl už za necelý měsíc.

Zrovna dotančili a Lily se unavená svezla na křeslo a dosyta se napila vody.

"Myslím, že po vánocích, by jsme se měli scházet častěji. Přece jen ten ples je za chvíli. Děláme sice skvělé pokroky a musím říct že jsi skvělá žákyně, ale nestačí to. " sedl si James naproti ní a sdělil svojí úvahu.

"Protože mám dobrého učitele. " mrkla na něj Lily. Byla sice unavená, ale měla chuť něco dělat, proto vyskočila na nohy.

"Tak jdeme znova ne? Musíme toho ještě hodně vypilovat, tak na co čekáme? Žádný povalování a jdeme na to. " spustila na Jamese. Potter jí sledoval s mírně překvapeným až šokovaným výrazem, ale byl rád, že k tomu Lily přistupuje takhle a taky vstal.

Pomalu k ní šel, při tom jí propaloval upřeným pohledem a díval se do jejích smaragdových očí. Lily byla sice jaksi nesvá, ale za boha pohled odtrhnout nemohla a sledovala jak se k ní James přibližuje. Obešel jí a jemně jí prsty otřel o boky, Lily přivřela oči. Pak si dal hlavu k její hlavě a čichal květinovou vůni z jejích vlasů a nepatrně se jí při tom otřel o tvář.

Mávnutím hůlky pustil hudbu. Pomalu jí hřbetem ruky jemně přejel od podpaží až k pupíku, kde měla nachystanou svoji ruku. Vložila ji do jeho dlaně a najednou se hudba rozehrála a James jí odhodil od sebe, kde se Lily zatočila v piruetě a začali tančit. Pořád se při tom dívala na nohy a kroky se jí čím dál víc pletly.

"Dívej se mi do očí. Půjde to samo. " nabádal jí James, ona poslechla a zadívala se do jeho oříškových očí. Utápěla se v nich a zjistila, že kroky jdou úplně sami. Nemusela se na nohy soustředit a ony jako by tančili úplně sami, podle Jamesova pohledu. Jako by James pohledem tahal za nějaké nitky v její hlavě a její nohy jako loutky dělali to co chtěl. Ať to bylo jakkoli, prostě to Lily šlo. Dokonce jí James naučil další kus písničky, další nové kroky.

Těsně před koncem písničky jí pustil a Lily si šla sednout. Byla už dneska opravdu unavená, nic dalšího se jí tancovat nechtělo, chtěla už jen sedět a povídat si s ním.

"Vedeš si opravdu dobře. Máš super pohybový nadání. " pochválil jí James a svalil se na křeslo vedle ní. Lily mu oplatila úsměvem. Najednou dostala nutkání chytnout ho za ruku a pevně jí držet v té své, ale nenašla v sobě k tomu dost odvahy a když si uvědomila, co se jí rodí v hlavě, sprostě se napomenula a zapomněla na to. Najednou James posunul ledabyle nohy tak, že se dotýkal té její. Nevěděla, jestli to udělal záměrně, nebo jen tak mimoděk, aby se mu sedělo pohodlněji, každopádně zjistila, že jí to vůbec není nepříjemné, spíš naopak. To nejspíš asi ale bylo tím, že si zvykla být mu teď hodně blízko, dotýkat se ho a sahat na něj, jelikož s ním tančila.

"Myslím, že by sis příště mohla přinést už nějaké boty na podpatku. " promluvil opět James, který už přemýšlel o jejich dalším tréninku. Lily nechápala.

"Jak říkám, za chvíli už je ten ples, tančit už umíš, ale měla by sis přinést podpatky, aby ses naučila tančit taky s tím. " vysvětlil. Na chvíli mezi nimi zavládlo trochu tíživé ticho, které opět váhavě prolomil James.

"Víš, napadlo mě…no totiž…jestli bys se mnou zítra nešla do Prasinek…teda, jako, jestli ještě nemáš nic domluveného. " vypadalo to, že celý večer přemýšlel jak a kdy se jí zeptat a nakonec to vyklopil takhle.

"No.. " zaváhala Lily, ale neodpověděla.

"No já myslel, jako že by jsme si promluvili o dalším postupu tréninků a tak. Ne třeba celý den, jen třeba na hodinku, ale jestli už něco máš, tak to nevadí. V pohodě, chápu to. " zakecal to rychle James, jako by doufal, že se na to zapomene.

"Počkej, ale já neřekla že nemůžu a že nepůjdu. " zarazila ho zrzka. "Půjdu moc ráda. Ani se nemusíme bavit jen o tanci a klidně můžeme jít na celý den, budu moc ráda. " dořekla Lily, co chtěla říct a povzbudivě se na něj usmála. Jamesovi došlo, co právě řekla a celý se rozzářil. Na tváři se mu rozlil široký úsměv a oplatil ho Lily, takže mu mohla vidět všechny jeho bílé zuby.

"A…" Lily začala mluvit, ale zadrhla se. Pak usoudila, že bude nejlepší, když to dořekne, když už to načala. "To bude jako rande? "

James se na ní podíval. Nevěděl najednou co má odpovědět. Jemu to bylo upřímně jedno, jen nevěděl co chce ona. Jestli ona chce rande, bude to rande, ovšem, jestli rande nechce, tak to bude jen přátelské pokecání. Pak si ale vzpomněl, co od Lily slyšel v úterý pod neviditelným pláštěm. Vzpomněl si, že by chtěla, aby to přišlo v ten pravý čas a on moc dobře věděl, že ještě teď pravý čas není. Chtěl, aby ho víc poznala. Chtěl, aby skutečně poznala, jaký doopravdy je, aby neměla žádné pochybnosti.

"No pokud chceš. Teda, co to melu. Jasně že ne. Prostě si jenom popovídáme. " odpověděl po chvíli. Lily nasadila kamenný výraz, ze kterého nemohl vyčíst, jestli je zklamaná, nebo je naopak ráda.

"Nebo ty snad chceš? " zeptal se pak.

"Cože? " vyhrkla Lily. Ne snad, protože by špatně slyšela, nebo se jí to nelíbilo, ale snad to byla jenom taková reakce. "Ne, rande asi ne. "

"Jasně, takže zítra v kolik a kde? " zakýval James hlavou na znamení souhlasu.

"No tak v devět ve vstupní síni? " navrhla Lily a aby dala najevo, že je vše domluveno se na Jamese ještě naposledy zářivě usmála, než se společně vydali do Nebelvírské věže.

Počet komentářů: 6

35.kapitola-Zvláštní loučení

4. února 2009 v 16:36 | Maggdinka | *Volání srdce*

Přináším vám poslední kapitolku k Volání srdce. Je opravdu, ale opravdu poslední. Jediné čeho se potom ještě dočkáte bude závěrečný epilog, ale ten počítám, bude o něco kratší. No doufám, že vás s poslední kapčou nezklamu a že se bude líbit. A všechny vás strašně moc prosím o komenty, protože v předchozí kapče jste se moc nepředvedli a docela jste mě i zklamali, takže doufám, že v poslední kapče by jste pro mě mohli vykouzlit alespoň 20 komentů co? Moc vás prosím.Krásné čtení….Vaše Maggdinka♥

PS: Tomu kdo napíše koment, je jedno jak dlouhej, ale bude tam obsáhnuté nejvíc dojmu za celou povídku a to nejen tak že - to bylo krásný, od začátku do konce - ale např nějaké jednotlivé pasáže, které se vám nejvíce líbili atd, tomu věnuju epilog :o) tak komentujte je to lákavá nabídka ne?

Zvláštní loučení

"Lidi uvědomujete si, že už pozítří odjíždíme? Že za dva dny touhle dobou už půjdeme na nádraží do Prasinek, abychom se vrátili do Londýna a prvního září sem už nikdy nepojedeme?" Lily se přehrabovala v slanině, kterou si nandala ke snídani. Všichni seděli ve Velké síni. Dnes byla středa a v pátek měli všichni odjet do svých domovů na prázdniny.

"Ani mi nemluv holka. Je mi z toho všeho smutno." Přitakala Lucy a smutně si povzdechla.

"Ale no tak lidi, seberte se. Vždyť se budeme vídat pořád. Budeme se chodit navštěvovat. Budeme spolu pořád něco podnikat, tak hlavy vzhůru." Zašklebil se povzbudivě Sirius. Věděli, že má pravdu. Ovšem tento pocit jim stejně nedokázal nikdo smazat, věděli, že vše bude jako doteď - přesto úplně jiné.

"Já jsem si dokonce ještě nezačala ani balit, protože až si začnu balit, přiznám si tím, že z Bradavic odjíždíme." Prolomila Lily ticho. Jakmile to řekla, všichni si uvědomili, že to je vážné. Byla totiž už středa a Lily Evansová ještě nezačala balit! To už o něčem vypovídalo.

"Mimochodem, co vy dva furt kujete za pikle. Pořád plánujete nějakou vaši poslední akci, aby na vás Bradavice nezapomněli." Změnila Maggie vlnu a otočila se na svého bratra a na svého kluka.

"Jo to sme vám chtěli říct."rozzářil se Potter, protože na to úplně zapomněl. "Plán se Siriusem zrealizujeme dneska, tak přijďte dneska v šest večer ke vchodu do sklepení. Ale teď už půjdeme, musíme to ještě doladit."

Lily s Meg se po sobě překvapeně a trochu i se strachem podívali. Přeci jen - tihle dva byli jejich kluci a zajímalo je, co za lumpárnu mají za lubem.

"Ty o tom něco víš Reme?" zakňučela Lily na Náměsíčníka, který se culil.

"Lily, vážně nevím, protestoval jsem se na tom účastnit, aniž by mi řekli, co mají v plánu." Pokrčil Remus upřímně rameny.

----------------------------------

O půl šesté se Sirius s Jamesem někam vypařili. Lily i Meg matně tušili, že jdou zrealizovat jejich plán a hlídali si pečlivě hodiny, aby přesně v šest byli u sklepení a viděli, co jejich drahé polovičky zase vymysleli.

"Ještě že je červen, jinak by se mi do jezera fakt nechtělo, ale už je docela pozdě, myslíš že to bude teplý? " staral se Sirius, když s Jamesem došli k jezeru a začali se svlékat.

"Jasně že bude, s Lily jsem byl v jezeře po půlnoci a voda byla úžasná. " povzbudil ho Dvanácterák a oba se svlékli.

"Tak brácho jdeme na to. Víme oba co máme dělat ne? " Sirius si stoupl po kolena do vody. Naposledy s Jamesem provedli svůj pozdrav, něco jako jejich rituál, něco jako jejich společné znamení na zdaření lumpárny, který vymysleli právě k těmto příležitostem a používali ho vždy, když se na nějakou akci chystali.

Oba si namířili hůlkami na obličej, pronesli kouzlo a skočili do vody.

Pod vodou mohli normálně dýchat, protože předtím, než skočili do vody oba použili bublinové kouzlo, takže se kolem jejich úst utvořila bublina a umožňovala jim normálně pod vodou dýchat.

"Kde myslíš, že to je. " zahuhlal Sirius na Jamese, šlo mu špatně rozumět - kolikrát jste srozumitelně mluvili pod vodou?:D - ale díky bublině to James pochopil.

"Vždyť jsem ti říkal, že to je někde támhle. " a ukázal dopředu pod sebe. Plavali bok po boku, co chvíli narazili na nějakého toho ďasovce a zamotali se do řas, ale oba to přežili bez úhony až doplavali k něčemu, co vypadalo, jako sklo.

Sirius na kamaráda mrkl a mezitím se někam vypařil. James pozvedl hůlku a zamumlal "bombardo " takže celá skleněná plocha se roztříštila na kusy.

Je šest, tak by mě zajímalo, jestli už to zrealizovali, jen pořád nechápu, o co se ti dva pokoušejí. " Lily, Lucy, Maggie a Remus čekali u vchodu do sklepení a vyčkávali.

"Asi to nějako prošvihli, nebo jim to prostě nevyšlo. " nadhodila Lucy, když vtom se ozvalo zadunění, které otřáslo celým sklepením. Pak se ozvala rána, jako by se bořila zeď a celé sklepení zaplnil ohlušující hukot.

"Tak myslím, že se jim to přece jen povedlo. " zašklebila se pobaveně Meg a čekala co bude dál.

Asi o deset sekund později se vzadu zvedla veliká vlna vody a hrnula se k nim. Zastavila se až pod schodištěm, na kterém stáli a koukali s otevřenými ústy. Voda s sebou přinesla všechen nábytek a dokonce i většinu Zmijozelských studentů. Jak jste se už asi domysleli, to sklo, které ti dva rozbili, byl skleněný strop ve Zmijozelské společence.

Po chvíli k nim připlul James celý vychlámaný a z vody vylezl. Namířil hůlkou na stěnu a začal psát, tam kde voda končila. Po chvíli proud vody přihnal i Siriuse, který rychle vylezl.

"Tak se mi je podařilo sehnat, jeden skočil myslím Srabusovi na hlavu. Tos měl vidět, měl sem co dělat, abych se nezadusil tou vodou jak sem se tlemil. " vyprávěl Sirius vzrušeně Jamesovi.

"Kdo skočil Snapeovi na hlavu? " vykulila Meg oči.

"Ďasovec, přilákal jsem je sem z jezera. " vysvětlil Sirius a nemohl se přestat smát. James poodstoupil od svého díla na zdi, takže si to všichni mohli přečíst.

Vylepšení Zmijozelské společenské místnosti

Poberti…r. 1980

Pak už se všichni jen smáli. Postupně sem doplouvali všichni Zmijozeláci míchaní s ďasovci, kteří se jich drželi zuby nehty. Celý večer měli učitelé co dělat, aby dali sklepení do pořádku, ovšem společenku do pořádku nedali, takže studenti Zmijozelu museli až do odjezdu spát v několika učebnách. Celé Bradavice si o tom celý večer povídali a všichni Jamesovi a Siriovi gratulovali. Dokonce i Lily jim jejich lumpárnu pochválila a to bylo co říct.

-----------------------------------------

Ve čtvrtek večer se konala opět poslední slavnostní večeře na uzavření dalšího školního roku. Vyhlašovalo se, již tradičně, která kolej zvítězila v soutěži kolejí. Na prvním místě samozřejmě skončil Nebelvír - hlavně zásluhou Remuse a Lily - ovšem byli tu i takové černé ovce, které naopak Nebelvíru body často ubírali (že neuhádnete kdo to je?:D) Tak či onak, počet bodů stačil na úplné prvenství Nebelvíru.

Samozřejmě, to by nebyl konec roku, oslava vítězství Nebelvíru nad Zmijozelem a pořádná rozlučka se sedmými ročníky, kdyby se večer neudělal mejdan. O ten se samozřejmě postarali - jak jinak - Sirius s Jamese, ale kupodivu jim pomáhal i Remus a Maggie.

V osm hodin to vypuklo. Oslavoval celý Nebelvír, společenka byla narvaná k prasknutí. Jídla bylo dost a pití ještě víc, hlavně alkoholu.

Oslavy začali. Hluk se nesl přes celé poschodí a Lily se divila, že se sem nepřihnal přinejmenším Filch a přinejhorším McGonagallová.

Ovšem nikdo toho nelitoval. Lily seděla v jednom z křesel u krbu a oslavy si nevšímala. Přemýšlela nad tím, co bude, až z Bradavic odjedou.

"Tak švagrová, pročpak tak smutná, tady se slaví ! " to k Lily na opěrku skočil rozjařený a možná už trochu přiopilý Sirius. "Vůbec, tady se neska kalí Lily. "

K Siriusovi se připletla Meg, taky už měla značně upito, což byla jedna z mnoha vlastností, která jí se Siriusem spojovala.

"No tak zlato, napij se taky něčeho. Oslavuj, zakalíme si. Ber jako důvod k oslavě to že sme my dvě společně dodělali úspěšně školu. " přidala se k příteli v přemlouvání Maggie. Lily se musela usmát. Poohlédla se, kde se asi ztratil její miláček a okamžitě ho našla v té největší skupince. Stál na stole a tančil, něco co měl být asi valčík. Najednou děsná rána - stůl se pod Jamesem probořil a on slétl. Sirius se tak strašně smál, že spadl z opěrky křesla na kterém s Lily seděl.

"Ty vole, kdo vymyslel ty blbý stoly. " zaskuhral James přiopile a sedl si na dřívější Siriovo místo.

Lily se nakonec přemluvit nechala a nechala Siriuse, aby jí nalil skleničku plnou Ohnivé whisky. Po chvíli tam všichni čtyři seděli a připíjeli si na nejrůznější koniny.

"No teda, vy vypadáte. " spráskl ruce Remus, když je viděl v jednom z mnoha záchvatů smíchu. Právě se totiž s Lucy vrátili. Hned na začátku oslavy se někam vypařili a přišli až teď, o dvě hodiny později.

"Já nic, já Křiklánek. " škytl Sirius. Remus bezmocně zavrtěl hlavou, ale koutky úst mu cukaly v potlačovaném úšklebku. Oba s Lucy si k nim přisedli a po dlouhém přemlouvání všech se taky napili. Jenže nezůstalo jen u jedné skleničky, to by totiž nebyl Sirius, který naléval a tak za chvíli byl i sám svatý Náměsíčník zlitý jak dobytek.

"Vemeno z ryby. " vykřikl Remus a vyskočil na nohy. Samozřejmě, že pro ostatní jeho kamarády to bylo dokonalé rozjaření.

"Hej Moony, ty když už se naleješ, tak to fakt stojí za to. " huhlal Sirius, který měl pusu plnou chlebíčků a málem se jimi udusil, když to Remus řekl. Zábava pokračovala.

"Ty vole, já si na něco sednul. " zabědoval Sirius. "Aha, to je můj zadek. " prohlásil duchapřítomně a jakmile to dořekl, vyprskl smíchy.

"Lily, nechceš se někam ztratit? " zašeptal James do ucha své dívce lákavou nabídku.

"Jasně! " mrkla na něj potutelně opilá Lily a nadhodila jakýsi svůdný výraz. James jí popadl za ruku a vyvlekl jí ze společenky. Lily ještě stačila na poslední chvíli ukořistit jednu láhev medoviny, která se válela na stole.

"Kam půjdeme? Do Komnaty nejvyšší potřeby? Jinak nikde jinde o žádný posteli nevim. " zašeptala Lily asi tak, že se to rozlehlo přes tři patra.

"Téda holka, ty na to jdeš hopem. " zazubil se Jimmy. On byl na alkohol více zvyklý než Lily a proto na něm podnapilý stav nebyl znát. Zato Lily to moc neuměla.

Evansová se nebezpečně zamotala, když kráčeli temnou chodbou, přičemž Jamese málem přetáhla flaškou po hlavě. Ten jí popadl za ruku a pevně jí podepíral, protože jeho drahé polovičce se nebezpečně pletli nohy.

Na žádnou věž jít nemohli, bál se, že by Lily v tomhle stavu skočila dolů. Do žádné učebny také jít nemohli, chtěl ji vzít někam na vzduch, aby se trochu vzpamatovala a Komnata nejvyšší potřeby vůbec nepřicházela v úvahu, protože Lily by ho snad znásilnila. ( Ne že by mu to normálně vadilo, ale Lily ho v tomhle stavu mírně děsila :D) V zoufalosti ho napadlo, že jí vezme ven k jezeru a utopí ji, tím by jí totiž jedině spolehlivě umlčel :D ale nakonec se rozhodl, že jí vezme na nádvoří kde je díkybohu vzduch.

Lily se divila s pusou dokořán, když jí James usadil na lavičku na měsícem zalitém nádvoří a trochu smutně se zeptala. "Takže já se nebudu svlíkat? " James se musel ušklíbnout, jeho láska ho prostě dokázala pořád překvapovat.

"No pro mě za mě se svlíkni třeba úplně do naha, mě to je fuk." Zasmál se.

"A nechceš mě svlíknout ty?" zamrkala na něj svýma dlouhýma řasama a nasadila výraz naprosté nevinnosti. James jí chtěl zabít, ona moc dobře věděla, jak na něj, svině jedna :D

Jimmy se posadil vedle ní, Lily se naštěstí svlékat nezačala. Místo toho si ústy odzátkovala medovinu a špunt vyplivla před sebe a pořádně si zavdala několik loků.

"Broučku, už bys s tím nasáváním měla přestat, nebo ti bude špatně." Upozornil jí James a sledoval jí. "Aby ses neutopila."

"Jak to bude, až odjedeme z Bradavic? " nadhodil James, Lily na něj trochu nechápavě zírala. "Napadlo mě…Totiž, jestli bys se mnou nechtěla bydlet. Pronajmeme si třeba nějakej byt, nebo se nastěhujeme do domu po mých rodičích. "

Lily neodpovídala, koukala mu do očí a James si nebyl jistý jak si to má vyložit. Pak se k němu přitulila, chytila ho za rameno a procítěně pronesla. "Já tě tak miluju. " Potter nevěděl, jestli tohle si má vyložit jako ano. Nestačil se na nic zeptat a Lily ho začala vášnivě líbat, že se málem oba svalili z lavičky.

Odtrhla se od něj a koukala na něj lehce sentimentálním a možná trochu debilním výrazem. Najednou se jí zatočila hlava a strašně zvedl žaludek a pak už nevnímala skoro nic. Cítila jen, že všechen alkohol a celá slavnostní večeře jde ven.Cítila že jí někdo drží pevně vlasy a ona se předklonila a začala zvracet. Bylo jí strašně špatně, jako snad ještě nikdy.

Pak cítila, jak na ní tryská voda, někdo jí něčím polil. Pak jí ten někdo vzal do náruče a cítila, že jdou. Vnímala jen okrajově a chtělo se jí strašně spát.

"Co se jí stalo? "

"Trochu to s tim pitím přehnala a zvedl se jí kufr a pustila to ven. Já jí ale nahoru do ložnice vzít nemůžu po těch vašich blbých schodech. Nechám jí tady. " Lily slyšela všechny hlasy z hrozné dálky a vnímala jen polovičně, ale bylo jí tak špatně, že se ani nepokoušela něco udělat a něco říct. Cítila, že jí někdo položil na sedačku a ona téměř okamžitě usnula.

Probudila se brzy ráno, byla spíš ještě noc, všude byla tma, ticho a klid. Ležela ve společence na sedačce. Ona si matně uvědomovala co se stalo a myslela, že se snad hanbou propadne do země. Takhle ji James nikdy vidět neměl.

Uvědomila si, že je přikrytá nějakou dekou, aby jí nebyla zima. Rozhlédla se kolem a zjistila, že v křesle vedle ní oddechuje James. Měl kruhy pod očima, vypadalo to, že usnul před chvílí a celou dobu na ní dával pozor, aby se něco nestalo. S vděkem se na něj podívala a v tu chvíli si uvědomila, jak moc ho miluje a že to, jak se k ní zachoval jen potvrzuje to, jak moc on miluje jí. Před jiným klukem by se asi propadla do země, ale James se o ní do poslední chvíle staral a místo toho, aby ležel nahoře v měkké posteli, tísnil se kvůli ní v nepohodlné poloze tady dole v křesle.

V přívalu velikého štěstí opět položila hlavu na pohovku a po chvíli opět usnula, teď již do klidného a ničím nerušeného spánku, ve kterém jí provázeli nádherné sny o jejím osudovém klukovi.

Počet komentářů: 16

3.kapitola-Seznamte se

4. února 2009 v 16:35 | Maggdinka | *Potterovi s.r.o.*

No je tady třetí kapitolka k mé nové povídce. Jak už jsem řekla, tahle povídka mě bude bavit a píše se úplně sama. Protože je to takové-jak bych to řekla- ze života. Btw z mého života, takže chápete. Ale nezděste se, protože některý věci z mého života nejsou zcela normální a inteligentní xDxD, takže se nedivte mé demenci. No nebudu se vykecávat, prosím komentujte, tahle povídka je na začátku a tak by mě zajímal váš názor. No a na závěr přeju hezký čtení, ať se vám kapča líbí…….Vaše Maggdinka ♥

Seznamte se

"Budíček. " rozlehl se dívčím pokojem sedmých ročníků vysoký a ječivý hlas Shelby Gilmorové. Lily se převalila na břicho a polštář si přehodila přes hlavu a pevně si zacpala uši.

"No tak, děvčátka, vstávat, přijdeme pozdě. " pískala ta blonďatá kost potáhlá kůží.

"Shelby zlatíčko. " vykoukla Lily zpod polštáře s milým úsměvem. Jess už seděla na posteli a sledovala svojí kamarádku.

"Lily, hlavně v klidu. " šeptala Jess.

"Můžeš konečně doprdele držet hubu, když tu chce někdo spát? " vypěnila Lily a nechutně na blondýnu zahlížela.

Ano, určitě jste předpokládali, že Lily a Jess nejsou jediné sedmačky tady v Nebelvíru a předpokládali jste správně. Shelby-ta na kterou právě Lily řvala-je blondýna. Velice zvláštní stvořeníčko, hubená, že by jste si jí mohli splést s ramínkem na prádlo a její vlasy jsou blonďatější než cokoli na světě. Lily tuhle bytost k smrti nesnášela. Typická bárbí, která neznala jinou barvu než růžovou a byla tak tupá, že kdyby se flákla do hlavy, ani by to necítila.

Po Lillyině levici se kdosi zavrtěl. Ano, další spolubydlící- Denis Fletcherová. Tuhle holku měly Lily i Jess docela rády. Vysoká štíhloučká dívka tmavé pleti, momentálně s dlouhými vlasy. Ovšem Denis byla tak kreativní a originální dívka, že když se jí něco zdálo příliš dlouho stejné, byla schopná si vlasy z hodiny na hodinu ostříhat. Měla svoji hlavu, svůj styl. Velice sexy styl, věděla jak zaujmout kluky. Takový Black v dívčím vydání. Pokud jste chtěli poradit ohledně kluků, Denis byla ta správná osoba.

No a třetí a poslední spolubydlící, Teri Bardotová. Drobná nenápadná, ale velice přirozeně krásná hnědovláska. Kamarádila se s Shelby a proto se s ní Lily ani Jessica nebavili, ale problém s ní nikdy neměli. Občas pár slov prohodili a ony věděli že to je docela fajn holka. Vedle vždy růžové Shelby Gilmorové pravý protiklad. Kdyby jste v Bradavicích hledali nejpřirozenější a nenápadné stvoření, myslím, že u Teri by jste vyhráli. Navíc byla jmenována i Nebelvírskou primuskou, jak se ovšem čekalo.

Myslím ale že bych měla představit i naše dvě hlavní aktérky. Takže prosím seznamte se. První v pořadí- Jessica Potterová.

Pohledná, vysoká, štíhlá černovláska- sestra jednoho z hlavních Pobertů, Jamese Pottera. Jsou to dvojčata, akorát James je o pár minut starší. Jess je velice sebevědomá a praštěná dívka, která ví co chce a vždy dosáhne toho po čem touží. Její vkus je poněkud výstřední. Neobvyklé oblečení - to je Jessica. Nutno také podotknout, že v kolektivu je velice oblíbená, hodná, milá, vtipná a ztřeštěná. Velice chytrá a inteligentní, ovšem jako studentka nestojí za moc- stejně jako její bratr je velice chytrá, ale škola rozhodně u ní není na prvním místě a potom ty známky tak vypadají.

No a poslední z celé pětice, vám moc dobře známá, ale přesto neznámá- Lily Evansová. Lily je velice zvláštní stvoření. S Jessicou jsou nejlepší kamarádky už od prvního ročníku a jedna bez druhé nedá ani ránu. Však jí znáte-vysoká, štíhlá zrzka. Na všechny milá, hodná, ale také mírně ztřeštěná, sprostá a prostě svá. Mimo jiné je zblázněná do punku, podle čehož také vypadá její šatník a její chování. No a nenávidí Jamese Pottera. Hlavní poznávací znamení- věčné hádky s Potterem. Lily zkrátka znáte, ale takovou, jaká je teď jí určitě neznáte. Je velice, velice chytrá a inteligentní, ve škole jí jde snad každý předmět. Ovšem škola pro ní není na prvním místě (pozn.autora-veliká změna) a nutno podotknout, že s Jessicou nejsou svaté. Milují bujaré večírky, whisky, cigarety, tanec a občas udělají nějaký ten žertík na účet spolužáků ze zmijozelu.

No a to je celý dívčí pokoj sedmých ročníků.

"Tak holčinky vstávejte. Za půl hodinky je snídaně. " Shelby se nedala jen tak odbýt. Denis se vyhrabala z postele, hodila po ní nerudným pohledem a zmizela v koupelně. Jessica už se taky vyhrabala z postele a dala se do převlékání. Lily stejně jako doteď pořád ležela v posteli s polštářem na hlavě, jen aby proboha nemusela už od rána poslouchat ty stupidní keci týhle nány.

Vtom si k ní někdo přisedl na postel, takže se pod její vahou prohnula.

"Lil, pojď, vstávej. Pokud budeme rychle, stihneme ještě před snídaní cígo. " snažila se jí Jess dostat z postele. Jakmile zrzka uslyšela slovo cígo vylétla jak namydlený blesk a okamžitě se začala oblékat.

"Tak jdeme hyeno. " zavelela zrzka, přehodila přes rameno brašnu a v těsném závěsu s Jess se vydala na snídani. Ještě si dala záležet, aby pořádně práskla dveřmi a dostala záchvat smíchu, když sebou Shelby sekla leknutím z postele.

"Já tu krávu tak nesnáším. " ulevila si směrem k Jessice, když sbíhali schody do společenky.

"Já vím, ale nemusíš na ní bejt hnedka taková. Prostě si jí nevšímej. "

Lily jen protočila oči. Na Shelby měla svůj názor, Jess jí sice taky nesnášela, ovšem tohle jí přišlo moc a věděla že nemá cenu ještě nějak odporovat, protože by se kvůli ní akorát pohádali.

---------------------------------

Teď jsme se přesunuli k chlapeckým ložnicím, ke dveřím na kterých je napsáno Sedmý ročník. V posteli se zavrtěl chlapec se špinavě blonďatými, spíše hnědými vlasy. Jeho tvář nepříjemně zdobili četné jizvy a škrábance. Ano jistě víte, že se jedná o Remuse Lupina, jednoho ze čtyřlístku slavných Bradavických Pobertů. Remus byl kluk se dvěma stranami. První - ta lepší - Remus byl pilný a vzorný žák a jmenovaný primus. No a stránka druhá - šest let vyrůstání vedle Siriuse Blacka a Jamese Pottera ho trochu poznamenalo. Žádný svatoušek to rozhodně nebyl. Jeho oblečení bylo trochu ošoupané a hodně kontrastovalo s oblečením a vkusem jeho dvou nejlepších kamarádů.

Remus vstal z postele a začal se oblékat do školního hábitu, aby stihl snídani. Z rohu pokoje se ozvalo jakési zachrápání a následné zamlaskání, Remus trochu nevrle protočil oči, na tohle takhle po ránu náladu opravdu neměl. Peter Pettigrew, pravý protiklad všech Pobertů. Trochu zamlklý a mírně řečeno tupý. Jediné co ho zajímalo a co miloval bylo jídlo. S kluky se kamarádil snad kvůli jedné jediné věci - protože byli oblíbení, ale Peter mezi ně nikdy úplně nezapadl.

"Vstávat. " rozlehl se místností Náměsíčníkův hlas, který budil své kamarády, aby také stihli snídani a nezmeškali pondělní hodinu.

"Ale Reme, vždyť máme ještě půl hodiny času." Zabručel kdosi přidušeně do polštáře, ale obličej nebyl vidět, protože ho zakrýval pramen uhlově černých vlasů.

"Siriusi, ale já tě budím předem, protože vím, že ty než vstaneš, trvá to nejméně čtvrt hodiny. A vůbec, kdyby jste s Jimmym nechodili každou půl hodinu kouřit na astronomickou věž a neběhali po chodbách do tří do rána a neotravovali Protivu, tak bys možná ani nenadával." Zaprotestoval Remus a zaplul do koupelny.

"Reme nebruč takhle po ránu, vždyť jsme do Bradavic teprve před týdnem přijeli." Ozval hlas rozčepýřeného týpka, který ležel na zádech a protahoval se.

"Jo Jamesi máš pravdu, jestli mě v tomhle ročníku z vás dvou nejebne, tak si zasloužím minimálně Merlinovy řád." Zachechtal se Remus z koupelny.

"Já ti vyrobím sošku klidně z papíru jestli ti to udělá radost." Zazubil se Tichošlápek a pramen vlasů si z obličeje odhodil.

Siriuse moc dobře všichni znají. Nebyla snad jediná holka na celé škole se kterou by Cassanova něco neměl - byli tu jen tři - Lily, Jessica a Teri. Na Lily si troufl málokdo a navíc se líbí Jamesovi, Jess je jeho nejlepší kamarádka a zároveň sestra jeho nejlepšího kamaráda a Teri - ta byla na Siriuse moc uťápnutá. Sirius nebyl žádný andílek. Miloval holky a sex, miloval alkohol, cigarety a trávu a ze všeho nejraději dělal problémy. Od celého učitelského sboru, přes Zmijozeláky až po Filche a ten jeho chodící kartáč na boty, který Filch drze nazýval kočkou. Duší i tělem byl zavázán rocku, což se také odráželo na jeho oblečení a životnímu stylu.

Z postele se vyhrabal James a pokusil si trochu splácnout jeho vlasy - rozčepýřené víc než obvykle - k hlavě.

"Ty vole, já zas vypadám." Zaklel James nahlas, že zvedl hlavu dokonce i Sirius, který až doteď dělal nehybného.

"To jo no brácho, jak McGonagallka po ránu." Zašklebil se jeho nejlepší kamarád.

"Hele nech si toho, nechci hned po ránu blejt." Jimmy se zatvářil naoko nechutně.

To byl celý Jimmy, samý vtípek a blbá poznámka. Však našeho Dvanácteráka tady popisovat nemusím, stejně jako Siriuse ho znala celá škola. Ovšem nejvíce od minulého roku, když vykopali u Zapovězeného lesa jámu a během půl hodiny tam popadalo asi deset Zmijozeláků. Od té doby si pověst ve Zmijozelu desetkrát zhoršili a v ostatních kolejích naopak vylepšili. James byl velice vymakaný, ne nadarmo byl kapitán Nebelvírského famfrpálového družstva a nejlepším chytačem za celou historii Bradavic. Se Siriusem tvořili dokonalou dvojici. Byly jako jedna duše a jeden mozek. ( pozn.autora- nutno podotknout, že jako mozek asi tak tříletého děcka kříženého s tlustočervem xD) Jeho životní a vůbec všeobecný styl, byl nachlup stejný s Tichošlápkovým. Rock, alkohol, cigarety, tráva a lumpárny měli tihle dva společné snad nejvíce. No představování konec. Čest soudruzi xD

----------------------------------------

"Hyeno, to ti zarostli drápy, že se táhneš jako dvoumetrová labuť?" snažila se Lily popohnat Jessicu.

"Dyk jo, dyk sme skoro už na nádvoří, tak co děláš?" protočila Jess panenky a rychlou chůzi Lily dohnala.

"To sice jo, ale pokud nevíš, tak za deset minut začíná snídaně."

"Že to říkáš zrovna ty, když jsi ještě před čtvrt hodinou ležela v posteli. A vůbec deset minut je mrtě, v tom tvým tempu kouření bys stihla nejmíň tři cigára, tak nechápu proč vyšiluješ."

Obě dívky přišli na sluncem zalité nádvoří. Bylo sice teprve ráno, ale bylo už velice teplo, protože byl teprve začátek září. Lily si jako první kecla na lavičku, zašátrala v brašně a vytáhla jednu cigaretu a zapalovač. Jessica udělala to samé a obě si cigarety zapálili. Povídali si a povídali, že si ani nevšimli, že se k nim někdo žene.

To už před nimi ale stála profesorka McGonagallová a funěla jako rozzuřený býk a hned spustila.

"Slečno Evansová, slečno Potterová. Co to má znamenat?"

"Ale paní profesorko, vždyť jsme obě plnoleté." Začala je obhajovat Lily, ale začala slušně, protože z profesorky měla respekt a nechtěla si jí proti sobě poštvat. Zasedlá McGonagallová je horší než podebraná pata a své o tom věděli nejvíc Sirius s Jamesem.

"To ano, ale vy si tady kouříte na školních pozemcích a ještě ke všemu úplně veřejně." Nedala se McGonagallová jen tak obměkčit.

"To se máme jako táhnout až někam do Prasinek, jenom kvůli jedný cigaretě?" začala Jess protestovat, protože profesorčina logika jí štvala.

"Hrozně to tady smrdí." Zacpala si Minerva nos.

"Možná tak vám. No…" rozhlédla se Jessica demonstrativně kolem. "…žádný cedule zákaz kouření tady nevidim, tak snad není co řešit ne?"

McGonagallová se nafoukla jako žába, ale žádné další námitky nevznesla a odkráčela pryč.

"Kráva jedna." Ulevila si Jessica.

"Jsi na ní hrozně drzá." Pokárala jí Lily.

"To mi vyčítáš ty, když jsi na každého příjemná jako ranní sraní." Odsekla Jess a dál se raději tímhle tématem nezabývali.

"Vsadím se, že hnedka zítra tady nad tou lavičkou bude veliká cedule zákaz kouření, o to už se naše Minnie postará. " odfrkla si Jess a trochu se ušklíbla. Lily se na ní podívala, začaly jí cukat koutky a obě se hlasitě, jako na povel rozesmáli.

"Jo, to máš nejspíš pravdu. To je jí podobný. A co, s*ru na ni, na důru jednu plesnivou. " přitakala Lily. (pozn. Autora - Sory za ten trochu nevybraný slovník, ale říkám, že ta povídka je tak trochu ze života a uznejte, že sprostě teď mluví každý. Navíc, kdybych měla použít slovník svůj a mých kamarádů, tak by tam všude museli být hvězdičky :D za což se ovšem hluboce stydím:D)

"Pojď jdeme na snídani. " popadla Lily Jessicu za ruku a obě vyběhli do Velké síně. Usadili se u Nebelvírského stolu, kde už byli skoro všichni a Jess se začala rozhlížet po známých tvářích, ale toho koho hledala, nenašla.

"Ahoj Evansová. " Lily do uší uhodil nepříjemně známý hlas a protočila panenky v očích.

"No nazdar." Zahuhlala spíše pro sebe a než stačila jakkoli zaprotestovat, čtyřlístek Pobertů už se usadil u nich, ale k její obrovské úlevě se vedle ní posadil Remus, ale k jejímu velkému nevole Potter hned naproti ní, vedle své sestry.

Po dobré a vydatné snídani - při které málem Lily vyletěla z kůže, protože James se Siriusem po sobě stříleli cornflakesy a jí trefili asi pětkrát do výstřihu - se vydali opět na další hodinu.

"Je možný, aby mě škola nebavila už po prvním týdnu? " povzdechla si otráveně Jessica, když se táhli na hodinu přeměňování s Minervou, na kterou po dnešní ranní hádce neměla ani trochu náladu.

"Po tejdnu školy? Ty seš asi nemocná, není ti něco? " Sirius přiložil Jess ruku na čelo a tvářil se ustaraně. "Každý normální člověk jako jsem třeba já je ze školy unuděnej už po první hodině. "

"O tom jestli ty seš nebo nejseš normální člověk by sme tady mohli dlouho diskutovat. " zasmál se Moony. Lily protočila panenky. Ráno jí vytočí McGonagallka, pak si z jejího výstřihu ty dva idioti dělají terč, teď s nima musí jít na hodinu a snést ty jejich stupidní keci a navíc bude muset hodinu vydržet sedět před Blackem a Potterem. Jak dobré vyhlídky na dnešní den!

Jenže před Jess nemohlo padnout ani slovo o tom, že by s nimi neměli být. Jessica z nich byla úplně vedle a naprosto je zbožňovala a kdykoli Lily začala s tím, že je Potter nebo Black magor, Jess se vytáčela k nepříčetnosti.

Zamrkala, probrala se ze svého přemýšlení a vešla do učebny a psychicky se připravovala na opět nervově strávený den vedle těch dvou hovad.

Počet komentářů: 13

na Blog.cz

Únor 2009

O mě - dotazník

Pár základních informací

Epilog

4.kapitola-Vyráží se na lov

26.kapitola-Záchranná mise

8.kapitola-Výzvědy

35.kapitola-Zvláštní loučení

3.kapitola-Seznamte se

Rubriky

Galerie

Oblíbené odkazy

Archiv