Everybody should have his own world...

25.kapitola- Pravda

20. ledna 2009 v 15:57 | Maggdinka |  *Syn jako otec...nebo ne??*
Takže po deseti milionu letech, kdy se naše civilizace už stačila pětkrát vystřídat s dinosaurama se vám opět hlásím. Vím, že to je dost pozdě, ale na tuhle povídku prostě nějako nebyli nápady. Nejednou jsem dokonce přemýšlela, že se na tuhle povídku vykašlu a zruším jí, ale pak jsem se rozhodla, že jí dotáhnu do konce. Máte tady kapitolku, snad se vám bude líbit, jsem s ní spokojená a mě nezbývá nic jiného než vám popřát krásné čtení a poprosit o psaní komentů……..Vaše Maggdinka♥
PS: Vzhledem k žalostnému počtu komentářů u minulých kapitol, které jsem přidala jsem nucená dát vám limit: Nejdu pod 15 komentů. Připomínám, že to ovšem neznamená, že jakmile se tady 15 koment objeví budu mít kapču napsanou.

Pravda

Lily se Harrymu snažila celý následující den vyhýbat. Byla si totiž stoprocentně jistá, že přišel na jejich tajemství a bez Jamese nechtěla čelit dotěrným otázkám a hledat složité odpovědi. Rozhodla se proto, že hned po snídani zaskočí za Brumbálem a poradí se s ním.
Na snídani šla brzo, aby měla jistotu, že zde Harryho nepotká. Naházela do sebe několik topinek a dýňový džus a rychle se vydala do Brumbálovi pracovny. Doufala že tam bude, protože na snídani nebyl.
Uháněla prázdnými chodbami, jako by chtěla před něčím utéct. Už moc chtěla, aby byl James opět tady s ní, ona to sama prostě nezvládala. Najednou ji napadla strašná věc, věc na kterou zatím snad nepomyslela. James tam byl už dva dny, mohl být už dávno mrtvý, ale to jí ani jednou nenapadlo. Najednou jí na hrudi začala tlačit nesnesitelná úzkost, teď už běžela, aby byla v ředitelně co nejdříve.
Došla ke kamennému chrliči, řekla příslušné heslo a když se objevili točité schody, vstoupila na ně a vyjela až ke dveřím. Zaklepala klepadlem v podobě gryfa. Neslyšela, zda jí někdo vyzval, nebo ne a tak vstoupila dovnitř. Brumbál tady nebyl. V jeho pracovně byla Lily hodněkrát, samozřejmě vždy ve svém pravém čase, ale od těch dob se tady nic nezměnilo. Všude na stolkách s pavoučími nožkami stály nejrůznější nástroje, které vrčely a vyfukovaly jemné obláčky páry. Dále tu stál na bidýlku jeho nádherný fénix Fawkes, kterého Lily vždycky obdivovala a zbožňovala, nádhernější zvíře neviděla.
Lily ale zaujala stříbřitá záře, která vycházela ze skříně. Přistoupila blíž a otevřela obě křídla. Před ní se vynořila kamenná mísa, který byla až po okraj naplněna zvláštní látkou. Nebyla to tekutina, ani plyn. Stříbřitě to něco zářilo a vířilo v míse dokola. Najednou napovrch jakoby vyplul nějaký obrázek…obrázek na kterém se vlnila na obloze lebka, které lezl z úst had. Lily tenhle výjev zaujal a naklonila se blíž, aby ho mohla prozkoumat, ale najednou se odlepila od země, mísa jí pohltila a ona padala do černé temnoty.
Dopadla na tvrdý chodník, ale kupodivu jí nic nebolelo. Oklepala se, zvedla se na nohy a rozhlédla se kolem. První co zaregistrovala byl vířící prach kolem, zvláštní světlo, i když byla tma a vřískot desítek lidí. V dalším okamžiku odskočila, vedle ní stál Brumbál.
"Pane profesore, omlouvám se. Kde to jsme? " promluvila na svého ředitele, ale ten vypadal, jakoby jí vůbec nevnímal, jakoby ani nevěděl, že tady je. Pouze koukal před sebe na jakési rozvaleniště ze kterého se linula ta obrovská mračna prachu.
Pak si ale všimla, že Brumbál je o několik let mladší než jak si na něj zvykla teď. Takhle nějak si ho pamatovala, když byla ještě ve své staré škole. Něco tady nehrálo, něco jí bylo divné. Tohle určitě nebyla současnost.
Najednou Brumbál vedle ní vyrazil vpřed, jakoby do něj uhodilo. Šel dopředu a koukal, jako uhranutý. Lily šla rychle za ním, aby se někde neztratila. Až teď se pořádně podívala kolem. Před ní, jak myslela že je rozvaleniště byl polorozpadlý dům. Vypadal, jako by ho někdo rozmetal na kusy, celé horní poschodí bylo zdemolované a spodnímu hrozilo zbortění. Všude kolem pobíhali kouzelníci a používali různá kouzla, aby dům ustál tlak. Nad troskami se zrcadlil onen zvláštní obrázek, ze kterého - Lily nevěděl proč - jí běhal mráz po zádech. Koukala nahoru a nevšimla si že Brumbál zastavil a ona do něj vrazila.
Bála se nárazu a myslela že upadne a myslela si, že teď už si jí profesor všimne, ale nic se nestalo. Brumbálovi se v očích zračila hrůza a koukal před sebe na trosky.
Lily se podívala na co to tolik zírá a když to uviděla, myslela, že omdlí. Viděla nějaké dvě postavy, jak vynášejí mrtvé tělo. Přišla k nim trochu blíž, aby si mohla bezvládnou osobu prohlédnout. Když viděla, kdo to je, zalapala po dechu a zatočila se jí hlava.
Dva kouzelníci nesli Jamese! Brýle měl nakřivo a v očích ničivou prázdnotu, v obličeji se mu zračila hrůza. Lily na něj uhranutě zírala a po tvářích se jí začali koulet slzy. Nemohl být o tolik let starší než byl teď. Mohlo mu být něco kolem dvaceti let, byl tak mladý. Po chvíli z trosek vyšli další dva kouzelníci a nesli další bezvládnou osobu. Lily se bála podívat kdo to je, bála se, koho dalšího tam uvidí.
Zvědavost jí ale nedala a ona se podívala. Před ní ležela její vlastní mrtvola. Ruka visela bezvládně dolů a v očích stejná prázdnota, jako předtím u Jamese. Zírala sama na sebe, ne o moc jinou než je teď. Bylo jí, stejně jako Jamesovi, kolem dvaceti let.
"Jamesi! " Lily do uší uhodil dobře známý hlas, který jí vytrhl z děsivého transu. Otočila se a hned za ní stál Black, taktéž o několik let starší než si ho pamatovala a právě se skláněl nad bezvládným tělem svého nejlepšího přítele.
"Siriusi, jim už nepomůžeš. " Brumbál ho soucitně poplácal po rameni a s velkou sílou ho zvedl opět na nohy.
"Kde je Harry? " vyhrkl Sirius najednou a začal se zmateně rozhlížet v tom všem zmatku. Lily se z očí koulely slzy jako hrachy, dívala se na své a Jamesovo mrtvé tělo a na Blacka, které vždycky tak nenáviděla, ale teď k němu pocítila jisté sympatie.
"Proč museli takhle dopadnout? Bože proč? Dva nejlepší lidi jaký jsem znal. " naříkal Sirius. Lily na něj vděčně koukala, třeba není tak špatný jak si myslela.
Najednou vzduch prořízl děsivý zvuk. Silný dětský pláč, který přímo rval uši. Lily z toho pláče mrazilo po celém těle. Vycházel z hlubin sutin rodinného domku a ona věděla, že je to její syn. Chtěla se rozeběhnout a přinést ho, ale někdo jí předběhl.
Sirius kolem ní prolítl a nic nedbal na volání desítek hlasů, chtěl jenom zachránit to poslední co po jeho přátelích zbylo. Vběhl do trosek a chvíli nebylo vidět nic než prach. Všichni kolem stáli se zatajeným dechem. Konečně se po několika minutách vynořil zaprášený a ožehnutý Sirius v náručí s uzlíčkem čehosi, co nezkrotně brečelo.
Lily přišla k mladému Blackovi a zadívala se na svého syna. Mohl mu být odhadem tak rok. Čelo mu hyzdila čerstvá jizva ve tvaru blesku, jakou na něm viděla i nyní po tolika letech, jen teď jemně krvácela.
"To nic broučku, už je dobře. " konejšil kmotřence Sirius a choval ho v náručí. Harrymu naštěstí nic nebylo, jen byl špinavý a po chvíli pomalu přestával křičet, jen jemně vzlykal. Sirius s ním přešel k přemýšlícímu Brumbálovi.
"Co teď s ním? Můžu si ho vzít k sobě. " zajímal se starostlivě.
"Víš, že bych ti ho svěřil, ale teď je ve velikém nebezpečí. Všichni sice říkají, že je Voldemort mrtvý, ale já tomu nevěřím a i kdyby, je pořád na svobodě hodně Smrtijedů. Musíme ho dát k jeho jedinému žijícímu pokrevnímu příbuzenstvu. " usoudil Brumbál. Lily se zděsila. Myslela, že ví, kam tím Brumbál míří a jestli je to pravda, tak Harryho upřímně litovala.
Najednou se u nich objevila obrovitá postava ve které Lily moc dobře poznala Hagrida.
"Hagride, musíš Harryho dopravit k Petůnii, k Lilyině sestře. Tady mám pro ní připravený dopis, ve kterém vysvětluji co se stalo. Snad se chlapce ujme a snad to pochopí. " otočil se na něj Brumbál. Lily si posměšně odfrkla, tohle Petúnie totiž nikdy nepochopí.
"Jasně pane řediteli, ale jak ho tam mám dopravit? "
"Půjčím ti svou motorku. " navrhl ochotně Sirius a ukázal na mašinu kousek od nich. "Já bych ho tam klidně vzal, ale musím si ještě něco vyřídit s jednou hnusnou a páchnoucí krysou. " zatvářil se výhružně a promnul si ruce, takže mu zapraskaly klouby.
"Co tím myslíš? " zajímal se ředitel.
"Musím si jít něco vyřídit s Peterem. " zabručel Sirius. Předal Harryho do obrovitých rukou Hagrida, naposledy se na něj podíval a políbil ho na čelo.
"Hodně štěstí Harry Jamesi Pottere. " dodal a bez dalšího gesta se přemístil pryč. Hagrid nasedl na motorku a nastartoval. Ozval se ohlušující řev a on se i s maličkým Harrym vznesl do vzduchu a pomalu se vzdaloval pryč. Brumbál se ujistil, že už je vše zařízené, naposledy mu spočinul zrak na tělech jeho studentů, smutně si povzdechl a přemístil se pryč.
"Zvědavost je strašná lidská vlastnost Lily. " Lily sebou trhla, vedle ní stál o mnoho let starší Brumbál.
"Vrátíme se nemyslíš? Viděla jsi víc než jsi měla a navíc to je už všechno. " pokynul jí Brumbál, nastavil paži. Lily se ho chytila za zápěstí a za chvíli už oba stáli v Brumbálově pracovně. Vyjeveně stála a zírala, ještě se nevzpamatovala z toho co viděla.
Brumbál jí mlčky pokynul, aby si sedla. Ona sebou práskla do křesla. Zadívala se na hodiny a zjistila, že první hodina už začala.Brumbál, jako by jí četl myšlenky klidně řekl.
"Klidně tě z dnešního vyučování omluvím. "
"Pane profesore. " ozvala se po chvíli Lily, pak se odmlčela. "Co je to za věc? " a ukázala na kamennou mísu.
"Tohle je myslánka. Je to čarovný předmět, do kterého si můžeš dát svoje myšlenky a potom se jimi už nemusíš zabývat, jakoby ti zmizí z hlavy. Předvedu ti to. " vysvětlil, vzal mísu, přiložil si hůlku ke spánku a za chvíli už se mu od spánku táhlo malé bílé vlákno, které hodil do mísy.
"Co to je? " divila se Lily při pohledu na stříbřitou "Nit ".
"To je vzpomínka. " vysvětlil prostě Brumbál. "Opravdu myslánka je velice důmyslná věcička, moc užitečná. Na světě je myslím už jen pár kusů a já vlastním jeden z nich. "
Lily na něj chvíli upřeně koukala. Hlavou se jí hemžilo snad tisíce otázek a ona se nemohla rozhodnout, kterou z nich položit jako první. Vždy když už měla nějakou na jazyku, vystřídala jí další.
Po dlouhé chvíli mlčení se konečně rozhodla na co se zeptá, ale když otevřela ústa - nevyšlo z ní skoro nic.
"Pane řediteli, co to…? " dál nevěděla. Nevěděla na co se chce vlastně zeptat a hlavně - jak se má zeptat.
"Vím co chceš říct. Tohle si vidět neměla. " povzdechl si Brumbál a vypadal ustaraně a že o něčem usilovně přemýšlí.
"No je to tak. Sama jsi to viděla a jak už jsem řekl, v myslánce se uchovávají vzpomínky. Tohle se opravdu před patnácti lety stalo a vlastně vám se to ještě stane. " řekl pak.
Lily vyschlo v ústech. Nevěděla co má říct, ani vlastně nevěděla, jak se má cítit. Vědomí že asi za čtyři roky umře bylo hrozné. Zjištění, že má omezený čas na svůj život se nedalo ani slovy popsat.
"Vím jak ti je. Právě kvůli takovýmhle věcem se nevyplatí vrtat se v budoucnosti. Upřímně řečeno, obával jsem se toho, že se to dozvíte, hned jak jste se tady objevili. Tady je to všeobecně známá věc a bál jsem se, že se třeba Harry nebo kdokoli jiný prořekne, aniž by věděli, jakou věc způsobili. Ty ses to nakonec dozvěděla takhle, i s živými obrázky. " starý ředitel vypadal opravdu ustaraně.
"Pane profesore, ale proč? Kdo? Podle toho co jsem pochopila jsem byla s Jamesem zabita. " nechápala Lily.
"Ach ano, byli jste zabiti. O černokněžníkovi jménem Lord Voldemort už něco málo víš. Pamatuji si, že v té době, kdy žijete vy se teprve dral k moci a jeho zlo už začalo vystupovat najevo. " odmlčel se na chvíli a přemýšlel, jak jí to nejlépe vysvětlit.
"Jak ses už také dozvěděla, začnete s Jamesem spolu chodit a po ukončení studia v Bradavicích se vezmete a budete mít syna Harryho. "
Lily z úst nevypustila jediné slovo, chtěla si poslechnout všechno.
"Předtím, než se Harry narodil, pronesla jistá osoba věštbu. " pokračoval Brumbál, Lily zpozorněla. "Mluvilo se tam o chlapci, který se narodí na konci července a který bude jako jediný schopný Voldemorta porazit. Pán Zla si ho označí jako sobě rovného. Ani jeden z nich nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu. Nějak takhle zněla věštba pronesená před více než sedmnácti lety. Voldemort si nevím proč vybral právě Harryho a jelikož vy dva jste mu stáli v cestě… Víš co udělá s každým, kdo mu stojí v cestě. "
"Zabije ho. " dořekla Lily trochu omámeně.
"Pořád něčemu ale nerozumím pane profesore. Sice už vím proč, ale pořád nevím…jak? Jakto že Harry přežil, když zabil mě i Jamese a v té věštbě bylo že ho musí zabít. " Lily už byla zmatená, nechápala skoro vůbec nic.
"Ty jsi ho totiž chtěla ochránit a tím, že jsi se za něj obětovala, tím že ses postavila před něj a nechala Voldemorta zabít místo jeho sebe, tím jsi na něj seslala velikou ochranu. Ochranu, která přetrvává dodnes. Ochranu, která koluje v jeho žilách. Je to prastaré kouzlo a díky němu Harry vyvázl pouze s jizvou na čele. "
Lily už pomalu začalo svítat a vše jí bylo najednou jasné. Nemohla se ovšem pořád zbavit toho co viděla, neustále to měla před očima, jako nějaký zpomalený film.
"Proč jsi sem za mnou vlastně šla? " změnil Brumbál téma a tím jí vytrhl z přemýšlení.
"Chtěla jsem se zeptat, jestli už něco víte o Jamesovi. " vysvětlila Lily, pak se zadrhla, ale pokračovala. "A myslím, že Harry přišel na to, kdo já a James jsme. "
Brumbál se zatvářil zamyšleně a trochu znepokojeně.
"Bojím se, aby Harry neudělal nějaký unáhlený rozhodnutí. Viděla jsem, jak se k nebezpečí stavěl v Prasinkách. Viděla jsem, jak se choval, když viděl, že jsou jeho přátelé v ohrožení. " sdělila Lily Brumbálovi své obavy. Brumbála to trochu zaskočilo, myslel, že se bude spíš bát otázek a ne toho, co Harry podnikne. V tom v ní uviděl mateřský pud, chovaný k Harrymu, i když ho tak nebrala, jelikož byla stejně stará jako on, ale něco v tom bylo.
"Ano toho se také nejvíce bojím. Máš pravdu, už je prostě takový. Pro své blízké všechno. A navíc teď když se dozvěděl, že jste jeho rodiče. " Brumbál si s tím očividně hodně lámal hlavu.
"Už s Řádem pracujeme na jeho nalezení a na jeho záchraně. Nelámej si s tím hlavu. James je houževnatý, vydrží víc, než si myslíš. " mrkl na ní ředitel a pro Lily tohle bylo jasné gesto, aby konečně z jeho pracovny odešla. Řekl jí, že jí z dnešního vyučování omluví, proto se nevydala na hodinu, ale šla rovnou do Nebelvírské věže a lehla si na postel. Před obličejem stále měla obrázek sutin jejich budoucího domu. Najednou jí ale na mysl vyplula nehybná Jamesova mrtvola s brýlemi nakřivo a s prázdnýma očima, které Jamesovi byli cizí. Oči vždy plné smíchu a dobré nálady byli vyhaslé. Lily se zvedl žaludek, když si představila, že jí za pár dní Brumbál donese doopravdy Jamesovu mrtvolu, ovšem o několik let mladší než v oné myslánce. Nikdy by se do něj nezamilovala, nikdy by se nevzali, nikdy by se nenarodil Harry. Lily se napomenula a tuhle ohavnou myšlenku zahnala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 charlot charlot | Web | 20. ledna 2009 v 17:15 | Reagovat

Je to nádherná kapitolka, ostatně jako všechny tvé kapitoly

2 Nikushqa Nikushqa | Web | 20. ledna 2009 v 18:02 | Reagovat

nadhernaa kapitolka tesim sa na dalsiu zacina to byt zajimave P.S ludia piste komentyyyyyy nech prida dalsiu kapitolku

3 Elen Stella Elen Stella | E-mail | Web | 20. ledna 2009 v 18:44 | Reagovat

Super kapča už se těším na další!!!

4 Pěťulďas Pěťulďas | 20. ledna 2009 v 19:05 | Reagovat

NÁDHERNÁ KAPITOLKA, ABYCH SE PŘIZNALA, TAHLE POVÍDKA JE MOJE NEJLEPŠÍ A PROTO PROSÍM DALŠÍ KAPITOLKU PŘISDEJ RYCHLE...A JÁ SE JDU VRHNOUT NA DALŠÍ KAPČU :D

5 ClaireM ClaireM | Web | 21. ledna 2009 v 7:32 | Reagovat

Jej, chudinka Lily, tohle pro ni musela být rána... Kapitolka je skvělá. Doufám, že každý, kdo si to přečte nechá koment, aby byla další co nejdřív.

6 Peťa Peťa | E-mail | Web | 21. ledna 2009 v 16:41 | Reagovat

Bolo to krásne napísané,ale zároveň aj tak smutné..chúďa Lily..ja by som nechcela dopredu vedieť,čo ma čaká,lebo by som s tým nevedela žiť..len tak odpočítavať,koľko času mi ostáva..inak to bolo super ;)

7 Annie Annie | Web | 21. ledna 2009 v 20:09 | Reagovat

krásné.. a zároveň smutňoučké..

8 Luca Luca | 22. ledna 2009 v 10:27 | Reagovat

Suuper moc pěkný

9 Emma Emma | E-mail | Web | 22. ledna 2009 v 16:27 | Reagovat

Pěkný,chudák Lily,že se to musela dozvědět takhle..........

10 Christy Christy | 22. ledna 2009 v 17:04 | Reagovat

nádhera

11 Evža Evža | 22. ledna 2009 v 17:04 | Reagovat

dokonalý

12 bla bla a obviklý třesky plesky bla bla a obviklý třesky plesky | 22. ledna 2009 v 17:06 | Reagovat

Tahle kapitola je úžasná!!!Sem hrozně ráda,že jsi se rozhodla s touhle kapitolovkou pokračovat,protože je moje nejoblíbenější.

13 Petra Petra | 23. ledna 2009 v 10:45 | Reagovat

super

14 Eileen Eileen | 23. ledna 2009 v 19:48 | Reagovat

hustá kapitola, ale čekala jsem, že už tam jamese konečně zachrání. no tak snad příště :o)

15 Bella Bella | 24. ledna 2009 v 22:51 | Reagovat

paráda, chudík Lily :-(

16 Vendísek Vendísek | E-mail | 27. ledna 2009 v 12:41 | Reagovat

Ježiš, jestli se to Voldy doví, tak to bude moe smrt.... Fakt skvělá povídka

17 ave ave | 29. ledna 2009 v 19:17 | Reagovat

Chválím jak kapitolu, tak i povídku! Byla by vážně škoda, kdybys tuhle povídku zrušila, jen pokračuj pořád tak dobře jako dosud :)

18 Liane Liane | Web | 3. února 2009 v 10:33 | Reagovat

Super... kapitolka se opět povedla... jen doufám, že další nebude trvat znovu tak dlouho

19 Emma Emma | E-mail | Web | 3. února 2009 v 15:08 | Reagovat

Já podle názvu čekala,že se Harry a Ron konešně dozví pravdu....

20 maggdinka maggdinka | 3. února 2009 v 20:32 | Reagovat

To Emma: no pravdu se dozvěděla Lily :D ale uvidíte v příští kapče, dám ji sem co nevidět...snad v pátek, nebo v neděli

21 Illandris Illandris | Web | 6. února 2009 v 12:05 | Reagovat

Skvělá kapitola. Moc se mi líbilo, jak jsi popsala tu vzpomínku i ty pocity Lily. Těším se na pokračování:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama