Everybody should have his own world...

Říjen 2008

1.kapitola-dlouhonohá hyena a rezavá kravka

24. října 2008 v 19:55 | "Maggdinka" |  *Potterovi s.r.o.*
Heh a first kapča k new povídce je tady…já se na ní tak vyřádila :D….některé situace a hlášky z vlastních zkušeností:D….jako fakt že tahle povídka mě bude bavit jako. Tak doufám že si jí užijete, protože já si jí užila maximálně a strašně mě bavila…..Vaše Maggdinka ♥
PS: pište komenty, chci vidět, co na to říkáte.Díkec

Dlouhonohá hyena a rezatá kravka


"Héj ty hyeno dlouhonohá! " Jess se otočila. Přímo k ní se s kufrem, na kterém bylo plno nových samolepek a placek nejrůznějších kapel a s nejrůznějšími nápisy, řítila Lily. Na zádech měla černý vak. Jessica nestačila čumět, když svojí rezavou kamarádku spatřila. Její nový vzhled jí vyrazil dech. Na sobě měla krátkou kostkovanou minisukni, tílko s nápisem a obrázkem její nejoblíbenější kouzelnické kapely, pásek s kovovými pyramidami a na těle všechny možné okovy, od náramků až po řetízky na krku. Co jí ale nejvíc vyrazilo dech byli její červené glády - tedy punkerské boty - Jess věděla, že Lily punk miluje, ale tohle bylo i na ní moc. No a nejvíc čuměla na její hlavu, kde měla z vrchu na jejích dlouhých vlasech udělané tři dredy.
"No tě péro kravko rezavá. " zazubila se Jess, skočila na ní, pořádně jí v obětí umačkala a ještě vrazila několik pus na přivítanou. Pořád ale nestačila zírat.
"Co to zas na sobě máš ty vole? " položila jí Jess otázku.
"Co jako myslíš? " nechápala Lily a skepticky zvedla jedno úzce vytrhané obočí.
"No myslim ty boty a ty dredy! To ostatní mě absolutně nepřekvapuje. "
"Co jako? Tyhle botičky sem chtěla už dlouho no a ty dredy, co jako? To se časem ostříhá. " pokrčila Evansová rameny. Jessica na sobě měla své oblíbené červené kecky, krátké kostkované kraťásky a bílé tílko, které odhalovalo svou průsvitností rudou podprsenku. Vlasy měla ledabyle rozpuštěné, takže jí sahaly až do půli pasu.
"Tak jdem ty punkerko, najdeme si kupé. " vyzvala Lily Jess po chvíli.
Našli si prázdné kupé a usadili se. Lily se rozvalila na celou jednu stěnu sedaček a velkýma zelenýma očima sledovala kamarádku.
"Tak co, ten magor, který je nějakým záhadným způsobem tvůj bratr jede taky? " vyhrkla nakonec.
"Jasně. "
"Kurva, marně jsem doufala. " ulevila si Lily. Vtom se dveře kupé otevřeli a dovnitř nakoukli dva druháci z Havraspáru.
"Vypadněte vy mrňousové, nevidíte, že je tady obsazeno?"utrhla se na ně Lily. Oba vystrašení rychle zabouchli dveře a už byli ti tam. Obě dívky propukli v hlasitý a přímo neutišující smích.
"Neviděla jsi už Siriuse?"obrátila se Jess na kamarádku.
"Bohužel ano, oháknutej alias rock forévr. Ale ta bundička z dračí kůže byla hezká, to se musí uznat."mávla Lily rukou. Vlak se konečně rozjel, obě dívky si povídali o svých zážitcích z prázdnin. Jessica stále myslela na to, co slíbila bráškovi před odjezdem, ale nechtěla Lily hnedka zbytečně vytočit.
Ovšem vytáčet jí ani nemusela, důvod k přetečení nervů se dostavil ihned. Dveře kupé se po hodině cesty otevřeli a dovnitř vpadla známá trojka. Dvanácterák, Tichošlápek a Náměsíčník.
"Bože co tady zas děláte? To mi chcete znepříjemňovat rok hned takhle na začátku?" vybuchla Lily při pohledu na Jamese a Siria.
"Tak půjdeme kluci." Ozval se za nimi Remus a couval z kupé.
"Ale Reme, tebe nikam nevyhazuju, to platilo na zbytek vaší smečky." Zarazila ho Lily.
"Zas nějaká příjemná, Evansová ne?"rýpnul si James okamžitě.
"Víš co Pottere, polib si prdel a běž." Utrhla se na něj Evansová.
"Sory, ale nejsem akrobat."ušklíbl se Jimmy ironicky.
"Hm supr a ještě něco?"povytáhla Lily obočí až kam nejvýš dokázala.
"Jo, chtěl jsem ti říct, že tě taky rád vidím no."
"Hm supr tak vypadni." Ukončila Lily rozhovor a tím bylo jasné, že je návštěva u konce. Kluci se tedy otočili k odchodu a když už se James chystal zavřít dveře, ještě na něj rudovláska křikla.
"Hej Pottere, jedna malá rada. Přetáhni si spodní ret přes hlavu a polkni." Ušklíbla se a sledovala Poberty, jak odcházejí a musela se strašně smát Jamesově zaskočenému obličeji. Jessica se taky smála, ale bylo jí brášky strašně líto, protože ho měla fakt moc ráda a nedala na něj dopustit, vždyť on pro ní taky udělal první poslední.
"Lil? " ozvala se po chvíli váhavě, když kdákavý smích její kamarádky utichl. Lily se na ní tázavě podívala a podle Jessina výrazu usoudila, že teď se přejde k vážné debatě.
"Proč jsi na Jimmyho taková? Jo, možná je trochu namachrovanej a někdy i arogantní frajírek, ale zas tak hrozný to není. Vždyť je už daleko lepší než býval dřív " nechodila Jess kolem horké kaše a rovnou přešla k tématu.
"Tak hele Jess, já vím že ty ho naprosto zbožňuješ a že je to tvůj brácha, ale právě proto ho ty takového jako já nevidíš. " namítla Lily.
"Ne, ale vždyť špatně vidíš Jamese jenom ty. Všichni ho mají rádi. "
"Jo, jen proto že je neustále středem pozornosti magor jeden. Pořád se předvádí a dělá ze sebe kinga světa, ale vy ostatní to nevidíte, protože ho bezmezně obdivujete. " to už začínala být Lily trochu vytočená. Kdykoli došlo totiž na téma James Potter, nikdy neměla daleko ke sprostým slovům a k pořádnému naštvání.
"Ty nevíš, jaký doopravdy je! Tak o něm neříkej že ho obdivujeme, protože si hraje na frajírka. Já znám Jamese víc než kdokoli jinej. On je sice všelijakej, ale rozhodně to není žádnej magor, kterej akorát někomu chce ubližovat a někoho buzerovat. James je zlatej člověk a já lepšího neznám. " odsekla Jessica, protože Lil už jí tou svojí tvrdohlavostí pěkně lezla na nervy. Lily na to nic neříkala. Složila ruce na prsou a dělala uraženou. Dlouho jí to ovšem nevydrželo, protože Evansová musela pořád mluvit a tohle napjaté ticho mezi ní a její nejlepší kamarádkou jí přímo drásalo uši.
"Hyeno jdem na obhlídku vlaku co ty na to? " vyskočila Lily na nohy netrpělivě, protože déle už to nemohla vydržet. Jessica taky nedokázala být dlouho uražená a tak pouze na Lilyin nápad kývla. Lily ještě zašmátrala ve svém batohu, vytáhla krabičku cigaret a zapalovač a vypadli ven na chodbičku. Tohle byl jejich pravidelný rituál. Vždy se šli porozhlédnout po vlaku po známých i nových neznámých tvářích a při tom si buď na záchodě nebo jen tak na chodbičce zakouřili.
Obcházeli po vlaku, tu a tam zdravili své spolužáky a nakonec zakotvili až na konci vagónu, otevřeli si okno na chodbě. Lily nabídla Jess jednu cigaretu a obě si zapálili a slastně kouř vyfukovali z okénka.
Vtom Jessice někdo zakryl dlaněmi oči, takže nic neviděla a zašeptal jí do ucha. "Ale ale, to nevíš, že kouření je nezdravý? "
"Siriusi, víš jak jsem se lekla? " vypískla Jess, protože Siriuse po hlase moc dobře poznala. Možná právě proto, že u nich o prázdninách strávil nejméně měsíc.
"Mezi náma Blacku. " ozvala se Lily. "Jak jaký kouření je nezdravý. " konstatovala a začala se hýkavě smát.
"Ale Evansová překvapuje! " zachechtal se štěkavě Sirius.
"Tebe Lily ještě něčím překvapuje? " podívala se na něj Jess skepticky. "Mě teda ne. " a přidala se k jejich smíchu taky.
"Hej ségruško, dej mi aspoň poprdět. " zakňučel prosebně Tichošlápek a prosebně zíral na téměř vykouřené cigáro.
"Poslední ani kurva nebere Blacku. " ozvala se zase Lily.
"Ty vole Evansová, kam na ty tvoje hlášky teď chodíš? " zakřenil se Sirius, protože Lily ho těma dnešníma kecama přímo dostávala do kolen.
"Odkdy mi zrovna ty říkáš ségruško? " chytila se Jess jeho předchozí poznámky na její osobu.
"Tak co, když je Jimmy brácha, tak ty musíš bejt ségruš ne? " pokrčil Sirius ledabyle rameny a neposedný pramen vlasů si zastrčil za ucho. Rozloučil se s holkama a chystal se zpět do svého kupé.
"Hej Blacku. Musíš mi někdy půjčit tu tvojí bundičku, je luxusní. " křikla za ním ještě Lily a vyhodila hořící vajgl z okýnka vlaku.
"Pojď vrátíme se do kupé, měli by jsme se převléct, za hodinu sme v Bradavkách. " pobídla Jessica kamarádku a obě se odebrali na zpáteční cestu ke svému kupé.
Obě už byli převleklé a Jessica se na Lily otočila, protože se chtěla na něco zeptat, ale zůstala jen stát a otázka se jí úplně z hlavy vypařila, když viděla co má na sobě.
"Jess, nebyl tvůj táta hokejista? " vytrhl jí ze zírání Lilyin hlas.
"Cože? Ne, proč? " nechápala Jess.
"No protože na mě čumíš jako puk. "
"Já jen nestačim zírat co máš na sobě, to má být školní uniforma? " nechápala Jessica, protože Lily na sobě sice měla školní hábit, ovšem na klopě hábitu měla nejméně pět placek s různými nápisy, na nohou měla síťové punčocháče a nechala si punkerské boty.
"Že to říkáš zrovna ty, když už dva roky nosíš k uniformě pruhovaný podkolenky a ty tvoje konversky. " odpověděla skepticky Lily a zadívala se kamarádce na nohy.
"To je jedno, nebudem to řešit. " mávla nakonec Jessica rukou, protože věděla, že Lily má obvykle jako vždy pravdu.
Najednou vlak zaskřípěl a cukl sebou tak, že obě dívky spadly a Lily si navíc málem o sedačku vyrazila zuby.
"Doprdele, kterej maník řídí tenhle vlak? " vztekala se Lily. "Udělej si nejdřív papíry blbečku! " zařvala tak, že jí muselo být slyšet nejméně o tři vagóny dál.
"Ale Lily, tenhle vlak nemá řidiče, jezdí sám. " informovala ji opatrně Jess.
"No a pak se člověk diví, že skončí s rozbitou držkou. " zafuněla Lily naposledy a za pomoci Jess se vyškrábala opět na nohy.
"Pojď jdeme, ty hyeno. " rozhodla potom, přehodila si batoh před rameno a vyhrnula se na chodbičku, která už byla plná studentů, kteří chtěli vystoupit. Lily se tam statečně vrhla a sobě i Jess probourávala cestu ven z vlaku skrz dav dezorientovaných mladších žáků.
"Ale kohopak to tu máme. Evansová, nevěděl jsem, že dneska začíná škola maškarním plesem. " ozval se vedle nich chladný hlas, jakmile obě seskočili z vlaku.
"Jo Malfoyi, vidím, že sis vzal taky masku. " ušklíbla se Lily a sjela ho pohledem od hlavy k patě. Malfoy jen zmateně koukal.
"Jo, to má být oblek ala ulízanej blbeček, nebo maminčin mazánek? " přidala se Jess a obě s Lily se začaly chechtat.
"Hej hyeno, to bylo hustý. " pochválila jí Lily a triumfálně si plácly.
"Vypadáte obě jak maškary. " nedal se Malfoy.
"Zato ty vypadáš krásně, když máš na sobě ten obleček, kterej ti ušil Voldemort co? " to se vedle holek vynořil Sirius a okamžitě Malfoye setřel.
"Blacku nemotej se do toho, tohle si vyřídíme sami. " napomenula ho Lily.
"Tak sory no, ale já si nemohl nechat ujít příležitost taky si do něj rejpnout. " pokrčil Sirius ledabyle rameny a klidil se jim z dohledu.
"Tak hele Malfoyi. " zasyčela nenávistivě Lily a přiblížila se k němu. "Vidíš moje boty? " Malfoy se jí na boty zadíval.
"Tak jestli nepřestaneš buzerovat, tak jedna z těch okovaných špiček skončí v tvým rozkroku. " dořekla, znechuceně se na něj podívala, popadla Jess za ruku a táhla jí ke kočáru. Obě se asi po minutě začali chechtat.
"Jo já tak miluju Bradavice. Zvlášť když mám tady možnost stírat ty zmije. A Jess doufám, že si uvědomuješ, že s mýma novýma botičkama se nám otevírají nové obzory. " pronesla Lily moudře a ďábelsky na Jessicu mrkla.
"No jasně, nové obzory, nakopat Malfoye včetně všech jeho kumpánů do prdele. " zasmála se hýkavě Jess a obě nastoupili do kočáru, který se před nimi právě zastavil.
Ve Velké síni už bylo plno studentů a u Nebelvírského stolu už skoro nikde nebylo místo. Vtom na ně začal horečně někdo mávat na znamení, ať jdou k nim. Lily tu střapatou tupou hlavu poznala a protočila oči.
"Ježiš nech toho. Zahoď svoji nechuť vůči mýmu bráškovi a pojď tam. Nic jiného nám ani nezbude, vypadá to, že je všude obsazeno. " začala jí Jess přemlouvat.
"Tak si uděláme místo ne? To je hračka. " namítla Lily, ale nebylo jí to nic platné, Jess už jí táhla k Pobertům.
"Jé nazdar holky. " zvolal Sirius, jakmile si vedle něj Jessica kecla a Lily vedle ní.
"Ahojky, tak co myslíte, jakej bude tenhle rok? " opětovala Jess pozdrav a zářivě se na mladého Blacka usmála.
"No určitě ten nejlepší, co říkáš. Musíme hlavně zařídit, aby na nás Bradavice jen tak nezapomněli, až odejdeme. " odpověděl zapáleně a trochu lišácky Sirius.
"Blacku toho bych se být tebou nebála. Myslím že za těch šest let co jste tady jste se o to, aby na vás nezapomněl nikdo dostatečně postarali. " ozvala se Lily.
"To má být pochvala Evansová? "
"Ber to jak chceš. " protočila Lily oči v důlku a zadívala se na zařazování malých prvňáčků, které bylo skoro u konce.
Po dobré a vydatné hostině na uvítání se zvedl jejich ředitel, profesor Brumbál, aby je jako obvykle přivítal svojí řečí.
"Jsem nesmírně potěšen, že zde mohu přivítat tolik známých, ale i nových tváří. Zároveň jsem rád, že zde mohu přivítat naše veterány, kteří jsou v Bradavicích letos naposledy. " při těchto slovech pohledem zabrousil na malou, ale nejnápadnější skupinku u Nebelvírského stolu.
"Letošní rok bude opět plný učení a úsilí naučit se něčemu novému. " James a Sirius si odfrkli. "Ale myslím, že je nutné, abych vás na něco upozornil. " celá Velká síň zpozorněla, tohle se ještě nikdy nestalo, aby je ředitel na něco upozorňoval.
"Všichni jste už určitě slyšeli o černokněžníkovi jménem Lord Voldemort. " teď se ticho v síni dalo krájet, všichni koukali na Brumbála a čekali co z něj vyleze.
"Všichni tady asi moc dobře víte, že ve světě šíří zlo a zabíjí lidi. Pro celý kouzelnický svět představuje velikou hrozbu. Tenhle rok budeme klást větší důraz na praktickou výuku obranných kouzel. Ale nebojte se, Bradavice jsou momentálně nejbezpečnější místo v celé Anglii, ale i přesto vám radím. Buďte na pozoru, choďte ve skupinkách a prosím všechny-zdůrazňuji všechny- aby mimořádně pečlivě dodržovali zákaz vycházení po večerce ze společenských místností a v některých případech i na školní pozemky. " při poslední větě jeho zrak propálil čtveřici Pobertů.
"No to je ode mě asi tak vše, zítra začíná vyučování a ráno dostanete své rozvrhy. Dobrou noc. " Brumbál ukončil proslov a lavice a židle začaly vrzat, protože stovky studentů se zvedlo k odchodu do svých ložnic. Lily se na chvíli nad tím co říkal Brumbál zamyslela a když s Jess opouštěli Velkou síň, byli mezi posledními.

Nová povídka

4. října 2008 v 21:55 *Potterovi s.r.o.*
No jo, já si říkám že jsem se asi zbláznila a čas od času, měsíc od měsíce si přijdu čím dál blbější, ale to sem teď nepatří, to se vstřebá. Ano vidíte dobře, je tady nová povídka. Moc se omlouvám, ale není to ta druhá slibovaná, která prohrála, když jste vybírali. Je to úplně něco jiného, tahle povídka mě napadla doslova ze dne na den a naprosto mě můj vlastní nápad uchvátil. Posuďte sami z krátkého infa……..Vaše Maggdinka ♥
PS: prosím napište do komentů, co na to říkáte a jak by to podle vás mohlo vypadat, jestli se téhle povídky mám rovnou vzdát nebo jí rozepsat.
Název: Potterovi s.r.o.
Doba: 7.ročník, Pobertové
Postavy: AUTP- Jessica Potterová, James Potter, Sirius Black, Lily Evansová, Remus Lupin, AUTP- Stacy Lewisová, Peter Pettigrew, atd….
Žánr: Hlavně humor, napětí, láska a romantika
Počet kapitol: Jo lidi, tak to nemám tušení, znáte mě, vždycky si něco naplánuju a pak to stejně překročím, takže délka téhle povídky je ve hvězdách.
Stručný děj: Jessica je Lilyina nejlepší kamarádka, zároveň je to i sestra Jamese Pottera. V jaké je asi situaci-pochopitelně pendluje mezi kamarádkou a bratrem. Všechny hlavní hrdiny čeká poslední ročník školy a James má opravdu poslední rok na
to, aby srdce Lily Evansové získal. Co když ale sestřička, která je jeho dvojčetem a jsou si podobní natolik, začne zlobit? Pořád ještě je tu na scéně i Jamesův nejlepší kamarád Sirius, vyhlášený Bradavický cassanova. Vždy s ním Jess byla dobrá kamarádka, ale tenhle rok se v ní něco zlomí a zjistí, že už dlouho k Siriovi nevzhlíží jako ke kamarádovi. Co sedmý ročník nachystá za osudy Jess, ale i ostatním spolužákům? Nikdy nic se neobejde bez komplikací a ani tohle není žádná výjimka. Jak to všechno dopadne, to se dočtete v téhle povídce.
Upozornění: Aby jste se nedivili, tahle povídka je trochu přisprostlá a úplně jiná než jste v HP ff zvyklí. Všechno je to přesměrováno jakoby do moderní doby a největšího překvapení se tam dočkáte asi u Lily. Nebude to jenom ta šprtka, kterou znáte z většiny povídek- takže myslím, že vás nová Lily víc než dost překvapí. No a ani moje vymyšlená postava Jessici Potterové není svatá-ostatně je to Potterová. Uvidíte sami, když začnete tuhle povídku číst.
Tak to je asi tak všechno. Pište do komentů svoje názory, po případě změny atd…postupem času se ve složce galerie objeví nová složka obrázků k povídkám a tam vám dám fotky většinou známých herců a hereček, jak si svoje hrdiny představuji já….Vaše Maggdinka ♥

24.kapitola-nepříjemná dovolená

4. října 2008 v 21:54 *Syn jako otec...nebo ne??*
Moc a moc se všem znova omlouvám, ale důvody, proč se kapča dlouho neobjevila už jsem vám tady vypsala. V téhle kapče se vracíme jakoby zpátky. No podle mě ta kapča není nic moc, ale chci znát váš názor na ni. Fakt že s touhle povídkou už sem nějak v koncích, nemám absolutně nápady. Tak pište hlavně komentáře, aby jste se dočkali nějaké kapči. Nebudu vám slibovat kdy přidám další, protože sama vůbec netuším…..Vaše Maggdinka ♥
PS:Vaše poznámky typu: kdy už bude kapitola, slíbila jsi jí nám…nebo už je zář,í jsou docela blbý nemyslíte? Myslím, že podmínky si můžu klást sama a chápejte mě jsem jen člověk a myslím, že jsou i horší blogaři, kteří nepřidávají články, než já.
Nepříjemná dovolená
Okolí kolem Jamese konečně začalo nabývat pravidelných tvarů a nebyla to jenom pouhá změť nepřehledných šmouh a barev. Bellatrix ho stále pevně svírala za paži a on se ani nestačil vzpamatovat a už ho táhla pryč. Jamesovi bylo špatně, chtělo se mu zvracet, nohy se mu podlamovali a hruď ho bolela a pálila, protože tam měl dlouhou a hlubokou ránu od Bellina zaklínadla. Vůbec nevnímal kde je, co se s ním bude dít, neuvědomoval si ani to, že ho
Smrtijedi právě táhnou k Voldemortovi a že možná za pár posledních chvil bude mrtvý. Teď si pouze přál aby ho už nechali napokoji a on si mohl klidně lehnout a spát.
Zamrkal a začal si uvědomovat tvary které se před ním rýsovali. Byl to malý, ale dost honosný dům s velikou zahradou a kolem dokola byl obehnán živým plotem. James už sotva pletl nohama, ale Bellatrix za ještě něčí pomoci ho táhli tak surově, že neměl ani na vybranou a musel jít.
Po chvíli už procházeli obyčejnými dveřmi a ocitli se v té nejpodivnější místnosti, jakou kdy James viděl. Byla neobyčejně temná, všechna okna, která v místnosti byla měla přes sebe tlusté závěsy, takže sem nepronikal ani jeden jediný paprsek slunečního světla. Na zdích viselo mnoho obrazů, ale z ani jednoho se nedalo poznat, kdo nebo co je na něm vyobrazeno. Všude byla tlustá vrstva prachu a smrdělo to tady zatuchlinou a plísní, Jamesovi se z toho zvedal žaludek ještě víc.
Touto ohavnou a odpudivou místností prošli dál a objevili se ve zjevně nečistší a nejlépe udržované místnosti v domě. Stejně jako v předešlé místnosti, ani sem nedopadal jediný paprsek světla, ale byli zde desítky loučí, které plály zavěšené po zdech jasným ohněm. Místnosti dominoval veliký krásný vyřezávaný trůn, ale když James zaostřil, už mu tak krásný nepřipadal. Kolem opěrek a nohou trůnu byli obtočení vyřezávaní hadi a nahoře bylo opěradlo poseté lidskými lebkami. Jamesovi se při pohledu na ně
zvedl žaludek ještě víc a radši ani nechtěl vědět, jestli jsou ty lebky opravdové, nebo ne.
Před trůnem stál dlouhý stůl, kolem kterého bylo postavených nejméně dvacet židlí. James nevěděl co ho teď čeká a trochu se ho začal zmocňovat strach. Smysli ho pomalu začali už opouštět a on by si nesmírně rád alespoň sedl.
Vtom uslyšel těžké kroky. Věděl kdo přichází, věděl, co ty kroky zvěstují. Že by smrt? Možná. Každopádně se soustředil, aby mu začal fungovat zrak, i když to bylo opravdu hodně složité. Na chvíli si vzpomněl na oslavu jeho minulých narozenin, že takhle hrozně mu nebylo ani tehdy a musel se sám pro sebe pousmát, když si vzpomněl na své tři přátelé. Sám sobě se musel divit, protože to, že právě v této situaci, kdy přicházel sám lord Voldemort, myslí na svoje opilecké zkušenosti a na své tři přátelé, ho poněkud udivovalo.
Zaostřil zrak a přímo před sebou spatřil ohavný, bílý, hadí obličej s rudýma očima. Trochu se lekl, protože on Voldemorta ještě nikdy na živo neviděl. Protože v době, kdy byl mladý se Voldemort teprve dral k moci a nedával o sobě moc vědět. Hleděl na něj s nechutí v obličeji.
"Poklekni, když stojíš před pánem zla, ty špíno. " zařvala Bellatrix a srazila Jamese hrubě na kolena. James se složil na zem a byl nucen nějakým kouzlem se Pánovi zla poklonit.
"Kdo to je? " zeptal se Voldemort chladně a klidně a z jeho vysokého chladného hlasu Jamesovi až přeběhl mráz po zádech.
"Nevíme, nějaký parchant, dovoloval si na mě. A je to kamarádíček Pottera. " prozradila Bell. Voldemort si Jamese se zájmem prohlížel.
"Neznáte ho? Třeba jeho rodiče? " zeptal se poté.
"Jeho jméno neznáme. " ozval se nějaký hluboký mužský hlas kousek za Jamesem.
"Postavte ho na nohy. " přikázal Voldemort a sám se usadil na onen honosný vyřezávaný trůn. Dva muži Jamese surově čapli za mikinu a postavili ho skoro už bezvědomého na nohy.
"Jak se jmenuješ? " promluvil Voldemort, stejně chladným, odměřeným a klidným hlasem, jako tenkrát, zdál se být úplně v klidu. Jimmy něco pouze nesrozumitelně zamumlal.
"Mluv pořádně, když hovoříš s temným pánem. " křikl nějaký Smrtijed a surově ho kopl do nohy. Jamesovi se nohy podlomili a on se svezl na chladnou podlahu pokrytou krásným, ale zaprášeným a proděravěným kobercem. Další dva ho znovu surově vytáhli na nohy a on se zadíval do obličeje Pánovi Zla. Při pohledu na něj cítil jedinou věc, cítil nesnesitelný odpor a nenávist.
"Jak se jmenuješ chlapče? " zeptal se znovu, stejně chladně a se stejným klidem Voldemort.
"Bill Brain." Řekl James, tentokrát už srozumitelně, protože nestál o další kopanec do lýtka od toho hromotluka co stál za ním.
"Hmm, Brain. Nikoho takového neznám." Zamyslel se Temný pán a zkoumavě si Jamese prohlížel. "Ty jsi z mudlovské rodiny?"
"Ne, jsem čistokrevný kouzelník. Celé generace naší rodiny jsou kouzelníci." Odsekl James naštvaně, protože se ho to dotklo.
"A jakto že tě neznám. Znám všechna starodávná a kouzelnická jména, ale Brain mezi nimi není." Voldemort ho začal propalovat pohledem, začal tušit, že tady něco nehraje.
"To bude asi tím, že jsem se sem nedávno přistěhoval s rodiči z Ameriky." Uchechtl se James pohrdavě.
"Tak z Ameriky říkáš." Voldemort se zamyslel. "Hmm, zajímavé."
"Jakto že, se kamarádíš teda s Potterem, když jsi se přistěhoval z Ameriky co ty harante malej." Utrhla se na něj Bella.
"Sme se asi jednoduše seznámili ne." Odsekl James a zlostně na ní zahlížel. Smysli mu najednou zase začínali fungovat. Pohled na Bellatrix, na Voldemorta a na ostatní maskované Smrtijedy ho totiž dokázal pořádně vytočit, zvláště když věděl, co Voldemort všechno v budoucnu
provede a ještě víc, když si uvědomil, že chce dostat jeho vlastního syna.
"Víš co si myslím, Bille Braine? " ozval se po chvíli Voldemort, jakoby mimochodem. "Myslím si, že jsi veliký lhář, to ti povím. Myslím si, že nejsi žádný Bill Brain a ani že ses sem přistěhoval z Ameriky. "
James se trochu vyděsil. Jak to může vědět, poznal snad něco? Ptal se sám sebe, ale nedal na sobě obavy znát. Voldemort na něm visel zkoumavým a velice nepříjemným pohledem.
"No, myslím, že si ho tady chvíli necháme, co říkáte? " vzhlédl od Jamese, otočil se na přítomné Smrtijedy a zlomyslně se ušklíbl. To neodpověděli a rovnou Jamese surově čapli a vláčeli ho chodbou pryč. Jimmy se snažil odporovat, ale nešlo to, táhli ho dva silní Smrtijedi a Bella mu tlačila hůlkou na záda.
"Je mi jedno odkud jsi přicestoval, jestli z Ameriky, nebo z nějaký jiný tramtárie, ale řeknu ti jedno. Tady zažiješ peklo, na tohle nikdy nezapomeneš. " chechtala se Bellatrix šíleně, když ho táhli po točitých kamenných schodech dolů, očividně do nějakého sklepení. A taky že ano.
Otevřeli těžké dubové dveře a hodili ho na tvrdou podlahu, která byla v roku pokryta pouze slámou a nebylo tu zhola nic. Zabouchli za sebou dveře a Jamese tam nechali samotného se tmou.
James v tuto chvíli ale nic neřešil. Svezl se podél zdi na slámu, zavřel oči a v tomtéž okamžiku usnul, protože vyčerpání a spánek byli v tuto chvíli silnější než nějaký strach a beznaděj.
-------------------------------------------------------
Jamese probudila nějaká hromová rána. Se škubnutím se probudil, ale jakmile zalapal po dechu, tak se zakašlal a když se vymrštil do sedu na prsou ho bodavě zapíchalo. Po chvíli si teprve uvědomil, že tam má pořád ještě neošetřené zranění, kvůli němuž se mu špatně dýchá. Rozhlédl se kolem sebe a uvědomil si, že to nebyla jen noční můra, ale že to byla skutečnost.
Znovu se ozvala ona hromová rána, která vycházela odněkud ze shora, protože se otřásal celý strop nad Jamesem. Po chvilce se začal klepat zimou. Nebylo se čemu divit, byl už skoro prosinec a tady v tom studeném a vlhkém sklepení to nebyla žádná sranda. Přimáčkl se ještě více ke zdi, ale moc mu to nepomáhalo. Měl na sobě sice zimní bundu a všechno teplé, protože venku už byl napadaný sníh a když šel do Prasinek, pořádně se ustrojil ale tady dole mu to nebylo moc platné.
Vtom se dveře před ním otevřely a dovnitř vlezl chlap jako hora s kápí na hlavě, takže James nemohl vidět jeho obličej, ale moc dobře věděl, že je to určitě někdo z jeho bývalých spolužáků ze Zmijozelu.
"Vstávej! " houkl na něj surově a James se radši nenechal dvakrát pobízet a došel k němu. Smrtijed ho čapl, svázal mu ruce a táhl ho do onoho sálu, ve kterém si včera tak přátelsky popovídal s Voldemortem.
Dovlekl ho tam a surově hodil na podlahu. Jelikož měl svázané ruce, nemohl z té nepřirozené polohy vstát a tak zůstal na podlaze a pouze se posadil.
"Zdravím tě, trochu sis přispal, je už skoro večer. " ozval se za ním chladný, vysoký hlas, až sebou James trhnul, protože se strašně leknul a přejel mu mráz po zádech.
"No, pěti hvězdičkový hotel zrovna nemáš. " ušklíbl se James a odvážil se o trochu drzosti, protože to byla jeho jediná zbraň v nepříjemných situacích.
"Vidím že máš dobrou náladu. To je skvělé, protože se nám bude snad lépe mluvit a vyjednávat. " pousmál se Voldemort. Jeho úsměv byl však neveselý a zvěstoval něco špatného. James by byl raději, když by na něj Pán Zla křičel, protože takovýhle zlomyslný úšklebek nezvěstoval nic dobrého.
"Tak se do toho pustíme. " promluvil Voldemort a přitom si pohrával se svojí hůlkou mezi prsty. "Co všechno víš o Potterovi? "
"Co bych o něm měl vědět? Znám ho teprve asi měsíc. Nic o něm nevím. " odsekl James, protože za každou cenu nic o svém synovi prozradit nehodlal.
"Vážně nic? To je zvláštní. Bella mi říkala, že si všimla že jste s Potterem docela velký kamarádi. A kamarádi si snad říkají všechno ne? " ušklíbl se Temný pán.
"Hm tak to ses asi trochu spletl, protože my se s Harrym o jeho životě nebavíme. "
"Opravdu? To je ale velice zvláštní. Takový slavný kluk. Chlapec, který přežil a ty že bys o něm nechtěl nic vědět? "
"S Harrym kamarádím proto, jaký je a ne proto, že má na hlavě jizvu, kterou jsi mu mimochodem udělal ty. " zasyčel James nenávistivě a nasupeně na Voldemorta zahlížel.
"Tak to potom jo. Ale víš co si myslím Bille? Že lžeš, jako když tiskne. Vidím to v tvých očích. " zasyčel Voldemort a ošklivě hleděl Jamesovi do očí. Ten rychle svůj pohled od těch rudých očí odtrhl a zadíval se někam za Voldemortova záda.
"Takže mám pravdu,že? Lžeš mi, jinak bys mi neuhýbal pohledem. " konstatoval Pán zla s jakousi vítězoslávou v hlase.
"Kdo jsi? " ozval se po chvíli. Jeho hlas zněl zamyšleně a zkoumavě si Jamese prohlížel, jestli na to náhodou nepřijde.
"Na to bys nepřišel, ani kdyby se ti tady samým přemýšlením začalo kouřit z hlavy. " ušklíbl se ďábelsky a posměšně James. Bylo mu jasné, že Voldemorta ani ve snu nemůže napadnout, kdo je a že se zvrtlo jisté kouzlo v minulosti. To bylo zhola nemožné.
"Proč hned myslet? Na co? Proč bych měl zbytečně přemýšlet, já mám svoje různé způsoby, jak se dozvědět pravdu, i když pravda je, že mnoho lidí tu pravdu raději řekne dříve než se ke svým metodám přikloním. " oplatil mu Voldemort stejně ošklivý úšklebek.
"Tak k těm lidem já tedy rozhodně nepatřím. " odsekl James vzdorovitě, aby Voldemort viděl, že se jen tak nedá ničím představit a že je připraven i na dost ohavné a hrozné věci.
"Inu, dělám to velice nerad. Ale když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém." Voldemort si stále mezi prsty pohrával se svojí hůlkou. Ironie z téhle věty přímo čišela. Že Voldemort dělá nerad, když musí někoho k něčemu přinutit? James měl co dělat, aby se nerozesmál. Takový keci!
To už ale nestačil nad ničím přemýšlet, když už se na něj řítil světelný paprsek, zasáhl ho přímo do hrudi a Jamese zavalila taková muka, jaká nikdy v životě nezažil. Tělo měl v jednom ohni, všechno v těle se mu kroutilo a on nebyl schopen se ani nadechnout.
Konečně přišlo vysvobození a on konečně přestal celou bolest vnímat- upadl do sladkého bezvědomí.
Probral se a zjistil že leží opět na podlaze ve svém "apartmá" Nemohl se ani narovnat, celé tělo ho bolelo. Nevěděl, jak dlouho ho Voldemort mučil, ani jak dlouho byl v bezvědomí, věděl pouze to, že nic co by neměl nevyzradil. A věděl ještě jednu věc. Že se odtud musí co nejdříve dostat pryč, nevěděl sice jak, ale věděl, že jeho vůle přežít, být odtud co nejdál a vidět Lily, je dost silná na to, aby to dokázal.