Everybody should have his own world...

Září 2008

32.kapitola-Vážená paní Blacková

27. září 2008 v 19:23 | "bláznivá Maggdinka" |  *Volání srdce*
Takže lidi, u předchozí kapitolky jste mě moc ale hrozně naštvali! Co to má být s těma komentama? Ve třicáté kapče jich bylo 23 a teď najednou 12? Moc si nezvykejte, nebo se dalších kapitol nedočkáte a to myslím smrtelně vážně, protože jak mě má psaní bavit, když nekomentujete? Tahle kapča je taková dost-jak bych to řekla- taková chuťovka, prostě jedna z finálních kapitol. Jelikož je 32., myslím, že napíšu ještě asi tři a pak závěrečný epilog. Tak si jí užijte a pište komenty, u téhle kapči mě moc zajímají vaše názory……Vaše Maggdinka ♥


Vážená paní Blacková


Lilly se s Jamesem rozloučila dole ve společence a šla nahoru do pokoje. Bylo sice teprve půl desáté, ale ona byla už docela ospalá.
S blaženým úsměvem doslova vtančila do ložnice, nepočítala s tím, že už tam někdo bude. Na posteli ovšem už ležela Lucy, jejich rande s Remusem asi netrvalo tak dlouho, ale jakmile viděla rozzářenou Lilly, z postele se zvedla a musela se smát.
"Jé, ty už jseš tady. " zarazila se Lilly v půlce pokoje a trochu se začervenala.
"Jak sis to s Remusem užila? " začala se vyptávat, protože od sebe chtěla odtrhnout pozornost.
"On byl tak sladkej. Byli jsme u Tří Košťat a pak jsme se šli projít po okolí. Nic moc výjimečného, ale prostě nádhera. " řekla Lucy ve zkratce svůj dnešní zážitek s Remem. Bylo na ní vidět, že si to moc užila.
"A kdy ses vrátila? " zajímalo Lilly a začala se převlékat do pyžama.
"Asi o půl devátý. " odpověděla Lucy a v převlékání napodobila Lilly, protože doteď ležela na posteli oblečená.
"No dost o mě, to není nic výjimečného. Řekni, jak ty a James, o čem s tebou potřeboval mluvit? " vyhrkla Lucy nedočkavě, protože jí tohle opravdu hodně zajímalo a přímo dychtivě na Lilly civěla. Lilly se rozhodla, že nemá cenu něco jí tajit, stejně se to dříve nebo později dozví, když už to nechtějí tajit.
"No… " protahovala to Lilly schválně. "Chodíme spolu! " vykřikla teď už nahlas a nadšeně. Lucy nadšeně vypískla a skočila na kamarádku, aby jí objala.
"Bože Lilly to je super! Já jsem tak šťastná za vás za oba. Vždyť vy prostě patříte k sobě, museli jste skončit spolu, to by ani jinak nešlo! " na Lucy bylo vidět, že je z jejich chození opravdu nadšená.
"Tak povídej všechny podrobnosti, co ti řekl, co jste potom dělali? Povídej a nenapínej mě. " mluvila Lucy nadšeně dál a nenechala Lilly ani nic říct.
"Jej, vždyť až přijde Meg, tak to bude chtít vědět taky a já vám to budu povídat desetkrát ne? " namítla Lilly.

"To mi přece nemůžeš udělat. Znáš Meg a Siriuse, bůh ví, kdy oni přitáhnou. " protočila Lucy nevrle oči. "Přece mě nenecháš čekat na Maggii, která přijde nejdřív o půlnoci. " žadonila Lucy dál a Lilly se nad ní musela slitovat, protože to její štěbetání a žadonění, by stejně za chvíli nepřežila.

"Dobře. " přitakala Lilly nakonec. Lucy se zaradovala a skočila ke kamarádce na postel, aby si všechno pozorně vyslechla. Lilly jí řekla úplně všechno, všechno o čem mluvili i co dělali potom, prostě všechno.
"Páni! Tohle všechno ti vážně řekl? Tohle všechno krásný co jsi mi řekla? " vykulila oči Lucy, když Lilly domluvila a všechno co probrala s Jamesem jí vypověděla.
"Jo, všechno tohle mi řekl, jenom abych zůstala s ním. Já sem samozřejmě už tohle všechno věděla, ale proč si to neposlechnout znovu, když je ochoten to říkat? Vždyť se to tak krásně poslouchá. " prozradila trochu šibalky a prohnaně Lilly a ďábelsky na Lucy mrkla.
"A tys mu teda odpověděla jo? " vyptávala se Lucy dál.
"Jasně, vždyť už jsem ti říkala, co jsem mu odpověděla. Už jsem ti říkala úplně všechno, co jsem říct mohla, víc už se toho nestalo. " přikývla Lilly a šťastně se usmála.
"Já ti to tak přeju Lilly. Věděla jsem to, vždycky jsem věděla, že vy s Jamesem skončíte spolu, byla to jen otázka času. " smála se Lucy šťastně, byla za štěstí své kamarádky opravdu ráda. Lilly se zase po dlouhé době opravdu a nefalšovaně usmívala.
Ještě dlouho si takhle povídali, seděli na Lillyině posteli a debatovali, smáli se a přemýšleli.

Vtom se do ložnice jako velká voda nahrnula Maggie. Hodiny na věži před chvílí odbili půl jedenáctou a Meg přímo zářila štěstím a vzrušením.
"Co se stalo? Sirius vymyslel novou polohu? " popíchla Lilly Maggii, protože měla dobrou náladu. Meg po ní střelila nepříjemným pohledem.
"Ha ha ha, Evansová jako obvykle vtipná, že? " zapitvořila se Maggie, ale něco jí udělalo tak dobrou náladu, že se její ústa po chvíli roztáhla opět ve spokojeném úšklebku.
"Ty se tváříš, jako by byly vánoce o půl roku dřív. " zakroutila hlavou pobaveně Lucy a koukala se na rozjařenou Meg, která tančila po pokoji a nehodlala se zastavit.
"Hele holky." Začala Maggie, zastavila se uprostřed pokoje a vážně se zahleděla na své dvě kamarádky. Ruce měla ledabyle hozené v kapsách své opravdu hodně mini sukně.
"Jak se vám líbí Maggie Blacková?" zeptala se Meg jenom tak mimochodem a sledovala, jak na to budou její dvě nejlepší kamarádky reagovat.
"No, je to hezký, ale proč se nás jako ptáš? Radši řekni, co pro tebe měl ten tvůj cassanova za překvápko." Odbyla jí Lilly. Meg jenom protočila oči, její dvě nejlepší kamarádky nic nepochopili a to se mluví o spřízněných duších.
"Pane bože! To jste opravdu tak natvrdlí?" nechápala Maggie a jejich nechápavostí už byla pěkně vytočená.

"No tak, soustřeďte se. Jak se vám líbí jméno Maggie Blacková?" zopakovala Maggie a zvláštní důraz dala na příjmení. Lilly začalo nepatrně svítat a pak se bleskově podíval Meg na ruku, kterou před chvílí vyndala z kapsy.
"Děláš si prdel?" vyjekla Lilly a skočila na svojí nejlepší kamarádku a hrozně dlouho jí objímala. Lucy pořád nic nechápala a tak jí Maggie zamávala levou rukou před obličejem, i jí už to konečně došlo a skočila na šťastnou Meg taky.
"To udělal? Fakt to Sirius udělal? Od něj bych to teda fakt nečekala!" pištěla radostně Lilly, byla ráda i za Meg. Vůbec nemohla pochopit, že Sirius, vyhlášený Bradavický cassanova a sukničkář navlékl její nejlepší kamarádce po ročním chození prstýnek.
"Ukaž ho. Schválně, jak se Sirius předvedl." Pobídla Lilly Maggii, aby jí prstýnek ukázala a ta k ní vztáhla ruku. Byl to krásný zlatý kroužek na kterém byl červený a veliký rubín.
"Bože, to ho muselo stát majlant." Vydechla Lucy.
"Taky že stál! Ale říkal, že na to, jak mě miluje by mu nestačili ani všechny poklady světa a že to pro něj není v penězích žádná ztráta. A ten rubín symbolizuje Nebelvír, abych vzpomínala kde jsme se poznali." Přetlumočila Maggie vše, co jí k tomu prstenu řekl Sirius.
"A kdy?" zajímalo Lucy a všem třem bylo jasné, že jí zajímá datum svatby.
"To ještě nevíme. Nemáme datum pevně stanovený, on to chce hlavně symbolicky, jako že patřím jemu. Ale říkal, že nejdýl do roka si mě chce vzít." Meg překypovala štěstím a nadšením. Upřímně řečeno děvčata se jí ani nedivila, tenhle krok by potěšil každou.
"No, ale dost o mě. Povídej, jak jsi dopadla ty?" otočila se Meg dychtivě na Lilly.
"Prosím tě, vždyť to, že tě Sirius požádal o ruku je daleko důležitější, tohle proti tomu není nic." Snažila se jí odbýt Lilly.
"Ne, ale pro mě to znamená hodně. Zajímá mě to, chci abys byla šťastná a to, že se dá Evansová dohromady s Potterem, je větší událost než to, že Black požádal Greyovou o ruku." Mávla rukou Meg.
"Holka tak to nevím, co bude větší senzace. Přeci jen, obojí se brzo rozkřikne a pro všechny to bude šok." Zasmála se Lucy, ale to už se Lilly rozpovídala a pověděla Maggii všechno co před hodinou Lucy.
"Fakt? Jé Lilly, tak to je super. Jsem strašně ráda, že konečně jsi ty i Jimmy šťastná. Říkala jsem to od samého začátku, vy dva prostě patříte k sobě. " vyjekla Meg nadšeně, když jí Lilly všechno vypověděla.
"Jo, to už jsem jí říkala taky. " přikyvovala nadšeně Lucy.

"A tohle všechno ti fakt řekl? To je tak sladký. To bych od něj nečekala. " rozplývala se Meg nad tím, co Lilly pověděl James.
"Jo, on dokáže být sladkej. " přikývla Lilly zasněně a zakoukala se do jakýchsi dálek, které byly pro Meg i pro Lucy skryté.
"Holky, tak si to shrňme. Prostě dneska jsme měli všechny tři po všech stránkách super den. " řekla nakonec Maggie a převlékla se do pyžama.
"Hej holky, jdeme spát ne? Zítra je pondělí a to znamená jediné- škola. " zavelela Lilly. Obě její spolubydlící si zklamaně povzdechli, protože pomyšlení na to, že po všech těch událostech z dneška se mají zítra soustředit na školu, bylo přímo drtivé.
Všechny tři si zalezli do postelí a snažili se usnout. Všechny byli ale ještě dlouho vzhůru a přemýšleli, ovšem ani jedna nepromluvila a po chvíli, zrovna když hodiny odbíjeli půlnoc všechny tři konečně přemohlo spaní.
--------------------------------------------
Skutečnost, že James Potter konečně po tolika letech sbalil Lilly Evansovou obletěla druhý den hrad bleskovou rychlostí, takže to za pár hodin věděla celá škola. Ani jednomu z nich to ovšem nevadilo, hlavně také proto, že se o rozšíření nového drbu postarali oni sami, protože hned ráno, jak vkročili do Velké síně na snídani se spokojeně a láskyplně drželi za ruce. Lilly si dokonce uvědomovala, že jí
ani nevadí všechny ty neodbytné pohledy, naopak, že se cítí po Jamesově boku, ve vší té pozornosti velice dobře.
Naopak to, že se Sirius zasnoubil s Maggií, to nevěděl nikdo, kromě jejich čtyř kamarádů. I Sirius to totiž ještě ten večer, kdy přišel do pokoje prozradil klukům. Jejich rozhovor v neděli večer byl téměř stejný, jako u holek v pokoji v téže dobu.
Nikdo si pochopitelně Maggiiny levé ruky nevšímal, takže nikdo nemohl tušit, že se ti dva po ročním chození zasnoubili. Po pravdě řečeno o to ani Sirius s Meg nestáli, protože to by bylo zase hrozného vyptávání.
Ono také stačilo to, že se rozkřiklo, že spolu chodí Potter a Evansová. Jaký to byl šok pro všechny, když se to dozvěděli. Vždyť si je vždycky pamatovali rozhádané, nejvíce tedy Nebelvírští, ale dřív dělali výstupy často i před celou školou.
Čas do konce školního roku se neodbytně krátil a stejně tak se přibližoval termín jejich zkoušek OVCE, takže se všichni pilně učili, dokonce i James se Siriusem, což už bylo co říct a i na tom jste mohli poznat, že se děje něco výjimečného, když se ti dva opravdu poctivě učili. Učitelé už jim nedávali tolik domácích úkolů, ale práce bylo i tak více než dost, protože měli neustále nějaké nové procvičování a opakování věcí z celých sedmi let, co se ve škole naučili.
James se Siriusem, a nejen oni, teď až moc zjišťovali, že jim některé dost podstatné věci z minulých let, co se týkalo
učiva chybí. Nebyli, ale sami, kdo tohle zjišťoval, například i Maggie. Ani ona nebyla nijak zvlášť pilná studentka, i když ještě to nedotáhla tak daleko, jako Jimmy se Siriem, ovšem věrná kopie Lilly, Lucy, ani Remuse to nebyla.
Uběhl týden od prvního máje a oni měli co dělat, aby se stihli za měsíc všechno, co zapomněli, nebo v Jamesově a Siriově případě ani nikdy neuměli, naučili.
"Tak brácho, myslím, že jsme v řiti. " posteskl si jednoho večera James Siriusovi, když si projížděli poznámky z minulého roku z Dějin čar a kouzel, které jim půjčila Lilly.
"V řiti? Co to máš za výrazy? To je slabý pro naši situaci, řekněme si to na rovinu. My jsme pěkně v prdeli. " převedl to Sirius na pravou míru.
"Klid hoši. Jimmy, já ti udělám doučování z čeho budeš chtít a uvidíš, že to perfektně zvládneš. " snažila se ho ukonejšit Lilly a bylo vidět, že na Jamese to zabralo. Sirius ovšem jeho pocity a nadšení nesdílel.
"No to je super, takže Jimmy bude mít prvotřídní doučování od nejlepší holky z ročníku a co chudák Siriusek? " ozval se ublíženě Tichošlápek, když James Lillyinu nabídku odměnil polibkem.
"Copak to ti nestačím já? " dělala Maggie na oko uraženou.
"Sorry bejby, máš sice krásnou prdelku, ale neber si to osobně, ale ztělesněním vší chytrosti nejseš. Na to je tady odborník Lilly. " otočil se na ní Sirius pochybovačně. "I
když neříkám, že v mnoha jiných věcech bys mohla doučovat z fleku a klidně i mě. " mrkl na ní potom šibalsky, všichni se rozesmáli, protože věděli na co naráží.
"Tebe a tohle doučovat? Vždyť ty v tomhle doučovat nepotřebuješ, kdyby tohle byl známkovaný předmět na OVCE, tak tebe zhodnotí nejlépe z celého ročníku! " zasmála se Maggie hlasitě a ostatní jí smíchem dali za pravdu.
"To má být urážka, nebo pochvala? " zeptal se Sirius opatrně.
"Jasně že pochvala. " mrkla na něj Maggie.
"Vážně? A nechceš něco doučit teď hned? " ušklíbl se lišácky na svou dívku.
"No… " protáhla Meg tajemně, ale pak už nic neříkala, vstala, čapla Siria za ruku a táhla ho ze společenské místnosti pryč.
Lucy s Remusem se začali smát, ale James s Lilly se nesmáli. Jimmy se po očku po své dívce podíval, Lilly jeho pohled opětovala, ale po chvíli oči sklopila, věděla na co tím pohledem naráží, ovšem přišlo jí na to moc brzy. Ovšem také věděla, že dřív nebo později na to musí přijít, nijak se tomu nebránila, vlastně tomu dávala volný průchod, ale chtěla vědět, že na to bude správná doba.

Omluva+obhajoba

25. září 2008 v 17:01 Keci kolem blogu
Ahojky zlatíčka moje mocky se vám všem omlouvám. Za prvý: dlouho nepřibyl žádnej článek...za druhý: sem vám slíbila na začátku září kapitolku k "Syn, jako otec..." a nedodala jsem jí doteď....to je pouze proto, že moji fantazii neofoukla žádná múza a já jsem absolutně bez nápadu...Navíc jsem nastoupila do prváku na střední a zvykám si na nový škole, na nový spolužáky, ale hlavně na nový učiltele a na nový učení takže se moc omlouvám, ale co nevidět tady uvidíte kapču k "Volání srdce" a navíc taky přinášim novou povídku...Napadla mě doslova z hodiny na hodinu...vůbec jsem jí neplánovala, ale nápad se mi strašně zalíbil a hlavně, její psaní mě bude bavit takže to je k mé omluvě asi tak všechno....mimochodem, pište komenty, protože jinak mě to psaní fakt nebaví.... a prosím o trpělivost se mnou, vím že to se mnou není lehký, ale uvidíte, už brzo se to spraví............Vaše Maggdinka ♥

Epilog

14. září 2008 v 21:04 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No lidi, je to tady. Závěrečný epilog. Moc se k němu nebudu vyjadřovat, snad jen, že mi po téhle povídce bude smutno, protože mě moc bavila a je moje první, takže mám zvláštní pocit. Chci moc poděkovat všem, co tuhle povídku četli, co je bavila a co psali komentáře- moc to pro mě znamená ………Vaše Maggdinka♥
PS: slíbila jsem, že věnuji epilog tomu, kdo napíše nejdelší koment, ale já ho věnuji všem, kdo k mé úplně poslední kapče komentář napsali a je jedno jestli dlouhý nebo krátký, potěšili mě všechny. Takže vy, co jste napsali koment- pro vás je tenhle epilog věnován.
Epilog
"Mamíí! Už přišel! " křičel malý brýlatý chlapec a hnal se dolů ze schodů, jako blázen a zuřivě něčím v ruce mával nad hlavou. Konečně prolétl celým domem, až vběhl do kuchyně, kde seděla matka se synem. Žena s dlouhými rudými vlasy se na syna otočila, chtěla zjistit co se děje. Když viděla, co syn svírá v ruce, zářivě se usmála. Vstala od stolu a vešla k zadnímu vchodu na verandu.
"Harry, pojď, Jimmy už ho dostal. " křikla směrem na zahradu. O chvíli později se v kuchyni objevil její manžel, za ruku držel malou holčičku, přesnou kopii matky.
"Ukaž Jamesi. " vyzval syna Harry, posadil se na židli a malá dívenka mu hupsla na klín. James nadšeně před otce položil obálku.
"Konečně, pojedu do Bradavic. Jupíí! " křičel kluk na celý dům.
"Říkal jsem ti to, že to musí každým dnem přijít. " usmál se Harry a koukal na syna, který přímo zářil štěstím.
"Já chci hůlku, chci učebnice, chci sovu, chci…. " začal James vyjmenovávat a počítal na prstech.
"Počkej, počkej mladíku. " brzdila ho rozesmátá Ginny. "Neboj se, hned zítra půjdeme na Příčnou ulici a všechno co potřebuješ ti koupíme. Tenhle argument konečně malého chlapce zklidnil, vzal si od otce obálku zpět a za chvíli byl ten tam.
"Myslím, že v září do Bradavic přijde nová elita. " zasmál se hlasitě Harry.
"Máš pravdu. Hrozně mi připomíná tvého otce z vyprávění od Siriuse. Až se dá do kupy s Davidem tak přijde nová éra Pobertů. " Ginny mu musela dát za pravdu.
--------------------------------------------------
Pětičlenná rodinka se prvního září vynořila na nástupišti devět a třičtvtě. Malý, brýlatý, rozčepýřený chlapec uhranutě zíral na rudou lokomotivu, která vyfukovala jemné obláčky páry.
"Kde jsou? " James vypadal nervózně.
"Neboj, za chvíli je určitě najedeme. " utěšovala ho matka, která za ruce vedla svého mladšího syna a jedinou dceru. Harry šel jako poslední, táhl před sebou vozík s velikým novým kufrem a klec se sovou.
Ve vteřině, než se oba nadáli byl James v tom dýmu z lokomotivy fuč.
"Tady jsou! " donesl se k nim křik jejich nejstaršího syna. Šli po jeho hlase a okamžitě se vynořili vedle čtyřčlenné rodinky.
"Ahoj. " pozdravila zvesela brunetka, která držela za ruku malou dívku.
"Ahoj Hermiono, tak jak to jde? " oplatil pozdrav Harry.
"Víc než skvěle, díky. Nevíte, kde máme toho našeho kluka? " začala se rozhlížet všude okolo.
"Neřeš to, Jimmy se nám taky ztratil, asi si šli hledat místo do vlaku. " pokrčila rameny Ginny a přivítala se se svým bratem.
"Jak jste se sem dostali? " zajímalo Rona a otočil se na Harryho.
"Letaxem k děravému kotli a pak jsme si chytili taxík. Ten starý mudla docela koukal, když jsem mu do kufru auta rval lodní kufr a klec se sovou. Vypadal docela šťastně, když jsme vystupovali, protože James se Siriem málem zbořili za jízdy celý auto. " smál se Harry.
"Jo, to já jsem někde vyhrabal to starý auto po taťkovi, pamatuješ si na něj ne? " mrkl Ron rozverně na Harryho.
"Pamatuju a moc dobře. "
"Tati, tati! " malá rudovláska ho tahala za rukáv mikiny. "Je pravda, že jste s tím autem se strejdou letěli? "
Lilly, Sirius i Leona na Harryho a na Rona zvědavě zírali.
"Jo, je to pravda. Však jsem taky myslel, že babička Weasleyová za to strejdu Rona zabije. " zasmál se Harry.
"A kolik vám bylo? " zajímal se dychtivě Sirius.
"Dvanáct. "
"Páni! " vydechli všechny tři děti obdivně a na oba své otce zírali s otevřenými ústy, jako by to byli nějací komiksoví super hrdinové.
"Tady jste, toho dýmu je tady snad čím dál víc. " to se za nimi ozvali další dva známé hlasy.
"Strejda Sirius! " vypískla nadšeně malá Lilly a už byla ta tam, jen její rudé vlasy se za ní zavlnili. Skočila na právě přicházejícího muže a přitom stihla obejmout ještě ženu, která kráčela po jeho boku.
"Tady je moje nejmilejší Lilly! " opětoval její radost Tichošlápek.
"Neviděli jste někde naší dceru? Říkala, že se sem přijdou taky podívat. " ptala se Maggie a se všemi se objímala na uvítanou.
"Ne nebyla tady. A proč by vlastně chodila, vždyť tenhle rok ještě do Bradavic nejedou ne? " divila se Hermiona.
"To sice ne, ale Lucius prý hrozně otravoval, že chce vidět lokomotivu. " zasmála se Meg a uhranutě zírala na rudý vlak.
"Teto! Strejdo! " to se odněkud vynořil James a běžel se s nimi s oběma uvítat. Těsně za ním šel i David.
"Víš koho jsme viděli? Tedyho! On jede teď do Bradavic podruhý že jo tati. " tahal James Harryho za rukáv.
"Jo jasně. "
"To mi připomíná. Kde je Remus s Tonksovou? " otočil se na skupinku Sirius. Všichni ale jen bezmocně cloumali rameny.
"Ahoj všichni! " z dýmu před nimi se objevila hezká černovláska, která držela za ruku osmiletého synka. Hned za nimi se vynořil Draco s malým tříletým chlapcem v náručí.
"Tady jste, už jsme mysleli, že snad ani nedojdete. " vítala se Maggie s dcerou a následně s vnoučaty.
Vtom se z komína lokomotivy vyvalilo ještě víc páry než doposud a ozvalo se zatroubení, které dávalo signál k tomu, že vlak za chvíli pojede.
"Uložili jste si kufry? Našli jste si místa? " vyhrkla Hermiona ustrašeně.
"Klid mami, všechno je zařízený. " uklidňoval jí David, který byl vzhledem celý pravý a nefalšovaný Weasley.
"Tak Jimmy. " to k mladému Jamesovi přistoupil Tichošlápek. "Víš co jsem ti říkal. Neudělej ostudu jménu Potter. A proto se snaž nadělat co nejvíc problému, jak jen to půjde. " ušklíbl se na malého Pottera, rozcuchal mu už tak nezkrotné vlasy a objal ho.
"Siriusi! " vyhrkly přísně unisono Ginny i Hermiona.
"No co? Přece nemůže zkazit tradici Potterů. " ospravedlňoval se Sirius nevinně.
"Tatí a kdy já pojedu do Bradavic? " zapištěl do okolní vřavy netrpělivě malý Sirius. Harry se ke svému druhému synovi sehnul, tak aby ho dobře slyšel. Vzhledem si byli s jeho bratrem téměř podobní, jen Sirius nepotřeboval brýle a jako jediný z jeho tří dětí zdědil oči po Harryho matce Lilly.
"Už za dva roky. Ještě jednou sem půjdeme s Jamesem a rok potom si sem i ty povezeš svůj vlastní kufr. "
K jejich debatě se přichomítla Lilly. "Tati a kdy já? "
"Lilly Maggie, ty hned rok po Siriovi. " pohladil jí po dlouhých rudých vlasech, které měla spletené do copu.
"Mami a co když se nedostanu do Nebelvíru? " vyhrkl vystrachovaně James, který do té doby na sobě sebemenší náznak strachu nenechal znát.
"Tak se vůbec nic neděje. Všechny Bradavické koleje jsou dobré. " uklidňovala ho místo matky Maggie. Vlak zahoukal podruhé.
"Tak už si tam vlezte vy dva. " pobídla Davida i Jamese Hermiona, zabouchla za nimi dveře a v příští vteřině se obě jejich hlavy objevili ve vedlejším okně.
"Jimmy, vzal jsi ty bomby hnojůvky? " ozval se Davidův hlas.
"Jamesi Severusi Pottere! " vyhrkla varovně Ginny a přísně se na syna podívala.
"On neví co mele. " bránil se James. Všichni před vlakem propukli ve hlasitý smích.
"Tati, zase po tobě všichni koukají. " to na Harryho promluvila Lilly a chytila ho za ruku. Harry si mimoděk přejel rukou přes jeho jizvu ve tvaru blesku na čele, která ho už dvanáct let nebolela.
Po chvíli vlak zapískal po třetí a kola lokomotivy i jejích desítek vagónů se dala do pohybu.
"Jamesi, Davide a nezlobte tam. " křikla ještě na ty dva Hermiona, když se vlak začal pomalu rozjíždět.
"Hermiono, to ti není moc platné. Je to Weasley a Potter. Počítej s tím, že ti brzy přijde dopis s tím, že něco vyvedli hodně brzy domů. " zasmála se Rebeka, která svírala ruku malého Luciuse. Draco za ní se zasmál také a přitom do
havraních vlasů políbil malého Johnyho, kterého držel v náručí a který malou ručičkou mával odjíždějícímu vlaku.
Harry kráčel podél kolejí kolem rozjíždějícího se vlaku a pozoroval vysmátou tvář svého nejstaršího syna, který mu tolik připomínal Dvanácteráka. Trochu bolestivě ho bodlo u srdce, když vlak vjel do zatáčky a tvář jeho milovaného a vymodleného syna mu zmizela z dohledu. Byl to právě jeho James, který se narodil i když doktor nedával naději, že Ginny ještě někdy bude mít děti.
Harry stál na kraji nástupiště a pořád koukal na místo, kde mu syn zmizel z dohledu, když vtom mu někdo položil ruku na rameno. Harry se neotočil.
"Zvládne to, uvidíš. " řekla potichu Ginny do jeho ucha.
"Já vím, že zvládne. Jen je zvláštní, jak rychle vyrostl, pamatuji si na den, kdy se narodil, jako by to bylo včera. A mimo to, mi tě zachránil, pamatuješ? " přikývl Harry a políbil svojí ženu na tvář. Popadl za ručku malou rusovlásku, která za nimi doběhla a oba i s ženou kráčeli zpět.
"Siriusi Albusi, jdeme. " křikla Ginny na mladšího syna, chytila ho za ruku a již o jednoho člena menší rodinka odkráčela ze zakouřeného nástupiště pryč.