Everybody should have his own world...

Srpen 2008

23.kapitola-budoucnost?

18. srpna 2008 v 11:55 | "Maggdinka" |  *Syn jako otec...nebo ne??*
Myslím, že s čekáním na tuhle kapču už jsem vás potrápila dost. Na druhou stranu vám to patří, protože s těmi komenty jste mě tentokrát fakt zklamali. Tak doufám, že se zlepšíte a komentů bude víc, jinak se další kapči nedočkáte dřív jak v září. No nic, snad vás kapčou potěším a bude se líbit, tak prosím moc pište komenty, je to i ve vašem zájmuJ……Vaše Maggdinka ♥
Budoucnost?
Čtyři postavy běžely liduprázdnými chodbami hradu, protože skoro všichni studenti byli doposud ještě v Prasinkách. Lilly, Harry, Ron a Hermiona běželi za Brumbálem do jeho pracovny. Lilly doufala, že Brumbál je na hradě a taky doufala, že budou chvíli o samotě, aby mu mohla sdělit všechny svoje obavy.
Konečně doběhli až ke kamennému chrliči, který střežil vchod do ředitelny a všichni čtyři se zastavili a těžce oddechovali, protože skoro celou cestu běžely a nyní popadaly dech.
To si ale uvědomili, že neznají heslo do ředitelny a netrpělivě postávali před vchodem. Najednou se zpoza rohu vynořil Snape a kráčel si to směrem k nim. Byla to jejich jediná možní viditelná záchrana, protože ten jistě znal heslo do ředitelovy pracovny.
"Pane profesore, jaké je heslo do ředitelovi pracovny. " vyhrkl Harry na Snapea, jakmile ho viděl. "Prosím. " dodal.
"Pottere, nemusíte při každé příležitosti pana ředitele obtěžovat, myslíte, že nemá na práci nic důležitějšího? " opáčil Snape jízlivě.
"My ale….je to důležité. " nedal se Harry odbít a až moc horlivě se ho o heslo dožadoval. Snape se netvářil moc na to, že by jim heslo chtěl prozradit. Jak bylo vidět, náramně si užíval, že je tím takhle deptá.
"Prosím. " ozvala se naléhavě a plačtivě Lilly. Severus Snape na ní, ač neochotně pohlédl. Se zvláštním pohledem v očích jí pohlédl do těch jejích. Chvíli jí do těch zelených smaragdů upřeně hleděl, pak se odtrhl a krátce kývnul.
"Heslo je čokoládová zmrzlina. " řekl sotva slyšitelným hlasem, krátce ještě na Lilly kouknul, pak se otočil a vydal se chodbou dál tam, kam původně šel.
Harry na nic nečekal vyštěkl heslo na chrlič, ten uskočil a už všichni stáli na točitém schodišti vedoucím do Brumbálovi pracovny. Harry třikrát klepnul klepadlem v podobě gryfa do těžkých dřevěných dveří, ani nečekal na vyzvání a nahrnul se dovnitř, jako velká voda.
"Dobré odpoledne, Harry. " pozdravil Brumbál překvapeně a ještě víc koukal, když se za Harrym objevili i Lilly, Ron a Hermiona.
"Billa unesli! " vyhrkl Harry, než stačil Brumbál něco dalšího říct. Nejdříve nechápal o kom to mluví, ale pak si uvědomil, že tam s nimi není i James, došlo mu to.
"V Prasinkách…bylo jich moc….a…" Harry chrlil jednu věc za druhou.
"Harry zpomal. Uklidni se a řekni mi, co se přesně stalo. " vyzval ho klidně Brumbál a měřil si ho oním rentgenovým pohledem.
"Prasinky napadli Smrtijedi, no a my jsme s nimi bojovali. Bill se trochu unáhlil a naštval Bellatrix, no a ona ho čapla a přemístila se s ním neznámo kam. Všichni ostatní Smrtijedi odešli i s ní. " vysvětlil Harry pomaleji a už se trochu uklidnil.
Brumbál rychle vstal od stolu a začal po pracovně něco hledat, nakonec popal pergamen, něco na něj rychle načmáral, přešel k Fawkeesovi dal mu vzkaz do zobáku se slovy.
"Víš co máš dělat. " pták na znamení že rozuměl mrkl s nádherným okem, kolem něj se zajiskřilo a on zmizel v plamenech neznámo kam.
"Poslal jsem vzkaz Fénixovu řádu, zjistíme, kde nyní Voldemort sídlí a Billa zachráníme. " vysvětlil Brumbál svoje počínání.
"Děkuji za zprávu, můžete jít. " pokynul všem čtyřem. Harry, Ron i Hermiona se otočili k odchodu, ale Lilly se ani nehnula.
"Co když na to Voldemort přijde? " vyjekla Lilly a Brumbál, který k nim doposud stál zády se na ní otočil. Zadíval se na ní, věděl, co tím chtěla říct.
"Harry prosím, jděte. Potřebuji si se slečnou Sergejovou promluvit o samotě. " pokynul jim Brumbál. Harry na chvíli zaváhal, ale nakonec uposlechl a všichni tři odešli, takže s Brumbálem v pracovně zůstala jen Lilly.
"Co když přijdou na to, kdo to je doopravdy. Víte co by to potom znamenalo. " mluvila Lilly, jakmile se za nimi zavřeli dveře.
"Slečno Evansová, prosím, posaďte se. " pokynul jí Brumbál a ukázal na jedno z křesel, které byli před jeho stolem. Sám se usadil na své ředitelské křeslo.
"Upřímně řečeno, vím co to znamená, jestli přijdou na to, že je to James Potter. " přitakal Brumbál.
"Tím se ohrozí i to, že se nenarodí Harry a ohrozí se tím celá budoucnost! Dokonce i moje, protože nebude nikdo s kým bych Harryho měla. " mluvila dál Lilly. Brumbál se na ní překvapeně podíval, ani v nejmenším netušil, že se to s Jamesem už dozvěděli.
"Ano víme to s Jamesem oba. Harry se trochu prokecl, sice ne přímo, ale my nejsme blbí, lecco si můžeme domyslet. " vysvětlila Lilly, protože si ředitelova udiveného výrazu všimla.
"Popravdě řečeno se nedalo ani nic jiného čekat. Nemohli jsme si myslet, že se nic z budoucnosti nedozvíte. " přikývl Brumbál a schoval obličej do dlaní. Lilly mlčela.
"Zjistili jste ještě něco dalšího? " vykoukl na ní zvědavě zpoza svých prstů. Lilly zavrtěla hlavou. Tedy to nejdůležitější a zároveň to nejhorší se nedozvěděli-pomyslel si Brumbál s úlevou.
"Nejvíce se bojím toho… " pokračoval Brumbál a Lilly k němu vzhlédla. "Že jestli Voldemort zjistí, že je to James, že ho použije jako návnadu na Harryho. To asi už víte, že Harry s Voldemortem jsou staří známí, že? A když by se Harry dozvěděl, že je to James, šel by tam určitě. Takový on už prostě je. " pousmál se Brumbál trochu smutně na Lilly.
"James je ale zraněný! " vyhrkla najednou Lilly, protože si vzpomněla na tu ošklivou řeznou ránu, co mu způsobila Bellatrix.
"Jak moc? A kde? " zajímal se Brumbál starostlivě.
"Velikánskou řeznou ránu přes hruď. Teklo mu z toho hrozně krve, jenže to by nebyl Potter, aby se nezvedl a Belle to neoplatil, že jo. No a ona ho pak čapla. Dlouho nevydrží, už tak špatně dýchal. A dost silně pochybuji, že s ním půjde Voldemort za ručičku k Mungovi. " odpověděla Lilly zatrpkle.
"Děkuji Lilly, můžete jít. Budeme dělat vše pro to, abychom ho co nejdříve našli. " kývl Brumbál a tím dal Lilly najevo, že už je načase, aby odešla.
"Co nejdříve? S tím zraněním tam vydrží dva dny a i tak to pro něj bude utrpení. " namítla Lilly, ale poslušně se zvedla, rozloučila se a z ředitelny se vydala zpátky do Nebelvírské společenské věže.
---------------------------------------------------
Bylo už pozdě večer, ale ve společence sedělo pořád pár studentů. Mezi nimi byli samozřejmě i Lilly, Harry, Ron a Hermiona.
"Nazdárek. " to si k nim přisedla Ginny a zvesela je pozdravila. Lilly neunikl Harryho váhavý pohled, který po na ní poslal, když si přisedla. Musela se pousmát, přeci jen v něčem byl po Jamesovi.
"Copak tady strašíte tak pozdě? Je skoro půlnoc. A vůbec, kde máte Billa? " došlo jí potom a rozhlédla se kolem, jako by myslela, že na ní James vyskočí zpoza nějakého křesla.
"Tys to ještě neslyšela? " zeptal se Harry nevěřícně. "Víš, jak tam napadli Prasinky ty Smrtijedi? "
"Představ si, že ne. Bojovala jsem proti nim a chvíli jsi dokonce bojoval po mém boku, ale vůbec o žádných Smrtijedech v Prasinkách nevím. " ušklíbla se Ginny ironicky. Lilly se musela zasmát, Ginny jí byla moc sympatická. Byla to milá, usměvavá a neuvěřitelně vtipná dívka a také si moc dobře všimla, že po sobě s Harrym pokukují.
"No, tak Bella si vzala Billa s sebou. " vysvětlil Harry a Ginny si vyjeveně přikryla ústa dlaní.
"Panebože. " hlesla potom. " Doufám, že mu Voldemort nic neudělá. "
"Když už jsme u toho, to bych se spíš já měl zeptat, co tady strašíš o půlnoci? Neměla bys už dávno spát? " vybouchl Ron na Ginny.
"Ty mě nemáš co rozkazovat. Je mi patnáct a já usoudím, v kolik mám jít spát. " vyjela na něj Ginny a zamračila se. Ginny holt nebyla žádný anděl. Možná to bylo tím, že vyrůstala se šesti staršími bratry, možná něčím jiným, ale hádat se uměla. Ron na to nic neříkal, pouze se nafoukl a zrudnul.
"Ginny má pravdu Rone. Už je dost velká a usoudí si sama, kdy má jít spát. " zastala se jí Lilly. Ginny na Rona vyplázla na znamení triumfu jazyk a ztratila se na schodech k dívčím ložnicím. Lilly se nenápadně podívala po Harrym a neušlo mu, že se lehce sám pro sebe usmál, zrovna když rudý závoj Ginniných vlasů mizel. Hned ale pohled stočil jinam, protože se na něj otočil Ron.
Chvíli všichni mlčeli a přemýšleli, každý o něčem jiném, když najednou ticho mezi nimi po téměř pěti minutách přerušil Harry.
"Akorát jedna věc mě tam zarazila. "
"Co tím myslíš? " nechápala Hermiona.
"No, víš jak Bill použil to kouzlo, jak se všichni pověsili do vzduchu. Tohle kouzlo jsem viděl přesně v myslánce u Snapea. V jeho vzpomínce ze dne, kdy skládali NKÚ z obrany. " vysvětlil Harry. Lilly pootevřela pusu a zahleděla se kamsi do dáli. Na tenhle den si vzpomínala, jako by to bylo včera. Přesněji to bylo zhruba před půl rokem. Ten den bylo krásně a většina studentů, kteří právě složili NKÚ z obrany si sedli u jezera. Živě si vybavovala i to, jak James pověsil Snapea do vzduchu za kotník, i to, jak se ho zastávala a jak jí Snape řekl ta jedovatá slova:mudlovská šmejdka.
Od té doby se se Severuse Snapem, který byl až do té doby její poměrně dobrý kamarád, nebavila.
"No a? " nechápal Ron a touhle otázkou vrátil Lilly ze vzpomínání opět na zem.
"Já jen, že to kouzlo v tý myslánce na Snapea vyslal můj taťka. "
Všichni se zarazili. Hermiona se kradmo podívala na Lilly, ta její pohled krátce opětovala.
"Tak tvůj táta třeba nebyl jediný, kdo to kouzlo používal, třeba se ho Bill s Lizz naučili v jejich bývalé škole, že jo Lizzie? " snažila se to Hermiona zase zachránit.
"No jasně. " přitakala rychle Lilly, protože pochopila, oč se Hermiona snaží.
Harry se zatvářil pochybovačně a trochu podezřele. "Sirius s Remusem mi minulý rok, když jsem se jich ptal řekli, že tohle kouzlo vzniklo tady u nás ve škole, v Bradavicích, že prý ho někdo vymyslel. "
Lilly se trochu zděsila. Harry na chvíli zase zmlkl, bylo vidět, že nad tím usilovně přemýšlí. Na chvíli zůstal viset očima na Lilly a zkoumavě si jí prohlížel. Když si Lilly jeho pohledu všimla, nejistě se na něj usmála a ihned zrak sklopila pryč. Nemohla totiž riskovat to, že její oči povědí něco, co není třeba.
"Lizz? " otočil se na ní najednou znenadání Harry s výrazem pochopení ve tváři. Lilly se hrozně polekala, bála se, že na všechno přišel.
"Eh, já jdu spát. Jsem strašně unavená. " vylétla najednou Lilly, jako by křeslo pod ní začalo hořet.
"Ne Lizz počkej! " snažil se jí zadržet Harry, ale to už byla Lilly skoro v pokoji. Lilly za sebou rychle zabouchla dveře a sesunula se dolů podél dveří. Obličej složila do dlaní a plakala. Strašně se bála o Jamese, ale zároveň už toho měla dost. Už to bylo moc, pořád musela lhát, přetvařovat se. A vůbec, chtěla být už doma, ve svých Bradavicích, v těch pravých ve kterých vyrůstala ona. Chtěla mít tady u sebe Sarah a Jess, její dvě nejlepší kamarádky. Přišla o všechny a teď dokonce i o jedinou oporu, kterou tady v té divné budoucnosti měla- o Jamese.

31.kapitola-Teď nebo nikdy

18. srpna 2008 v 11:46 | "Maggdinka" |  *Volání srdce*
No, rozhodla jsem se, když jsem teď doma, že napíšu další kapču k Volání srdce. Tahle povídka mě začala teď moc bavit, protože je moc romantická a tu romantiku a všeobecně celou lásku momentálně dramaticky postrádám. Takže si to vynahrazuji psaním. A doufám, že vy si jí užijete. 20 komentů to snad bude, co říkáte? Hezký počtení……..Vaše Maggdinka ♥
Teď, nebo nikdy
Od jejich prvního polibku, tedy prvního po dlouhé době, uběhl už týden. Celý ten týden probíhal pořád stejně. James s Lilly se scházeli dlouho po večerce, aby je nikdo neviděl a vždy létali na Jamesově koštěti všude po školních pozemcích i mimo ně. Jejich počínání se dalo nazývat neformálním vztahem. O jejich vztahu ovšem nikdo nevěděl, s výjimkou jejich čtyř kamarádů. Ti ale o jejich vztahu také moc nevěděli, protože Lilly i James jim odmítali jakékoli podrobnosti prozradit.
Hodiny na věži před chvílí odbyli tři hodiny ráno. Po krásně prožitém večeru s Jamesem se Lilly vracela do ložnice. Pomalu a potichu otevírala i zavírala dveře, aby své dvě kamarádky neprobudila a pomalu došla ke své posteli a začala se převlékat do pyžama.
Najednou se svíčky na stěnách rozsvítili, takže Lilly rychle sklopila oči, které jí začaly slzet, protože její oči byli přivyklé na tmu. Konečně si její oči zvykly a ona se rozhlédla po jasném pokoji. Maggie i Lucy seděli na svých postelích napřímené a trochu vyčítavě na ní koukaly.
"Tak to vyklop konečně. " vyhrkla po chvíli ticha Maggie, bylo vidět, jak jsou obě s Lucy napjaté.
"Nevím o čem mluvíš. " odvětila Lilly a v převlékání do pyžama pokračovala dál, jako by se nic nedělo a tvářila se naprosto nevinně.
"No tak Evansová, netahej nás za nos. " Meg už se naštvala. Lilly jí vždycky říkala všechno, až teď najednou ne a to jí nepředstavitelně vytáčelo. Lilly se na ní pomalu otočila a když se na ní podívala, v jejích očích byla jasně znatelná provinilost a stud.
"Tak už to vyklop prosím tě. Nevím proč to tajíte, stejně je nám to všem čtyřem jasný. " Meg neobměkčil ani Lillyin prosebný a výmluvný pohled, kterým jí prosila, aby se už konečně přestala vyptávat.
"Jo Lill, tak chodíte spolu nebo ne? " začala se vyptávat i Lucy, která byla doteď naprosto potichu.
"Když to já právě nevím. " připustila rezignovaně Lilly, dřepla si na postel a obličej schovala do dlaní.
"Jak to myslíš? Tak chodíte spolu ven už přes týden každý den, tak mi prosím tě neříkej, že spolu nic nemáte. " nechápala Maggie a dál na Lilly dorážela. Lilly nešťastně zvedla hlavu a na obě kamarádky se zadívala.
"Já jsem neřekla že spolu nic nemáme, ale že nevím, jestli spolu chodíme. " přivedla Lilly svojí odpověď na pravou míru. Obě její kamarády překvapeně vykulili oči.
"Teda Lilly, myslela jsem si, že o tobě vím všechno, ale tímhle jsi mě naprosto zaskočila. " vydechla jako první Maggie.
"Čím? " nechápavě se na ní Lilly podívala.
"No, ty jsi nikdy nebyla na bezzávazné užívání. V tom jsem byla dřív expert spíš já, dokud jsem nezačala chodit se Siriusem. " vysvětlila její kamarádka.
"Vztah snad není, před každým se ukazovat. Mě tohle přijde jako daleko větší důkaz lásky. Že se mnou James nikde nemachruje a neukazuje se se mnou. " namítla Lilly trochu dotčeně.
"Právě naopak. Důkaz lásky je to, když chceš, aby o vašem vztahu každý věděl a velkej důkaz je už to, že se za tebe nestydí. " snažila se jí Maggie přesvědčit o opaku.
"Já nevím, říkej si co chceš, ale mě tohle vyhovuje. " pokrčila Lilly rameny a otočila se ke kamarádkám zády.
"Co? To vaše courání a randění při měsíčku, když vás nikdo nevidí? Bezzávazný užívání? Tímhle chováním mi připomínáš děvku a James tvého zákazníka. " Maggie to vypustila z úst dřív než to stačila zadržet.
Lucy varovně a pohoršeně sykla. Tohle byla od Maggie podpásovka a to co právě Lilly řekla bylo fakt hnusné. Lilly se na Meg pomalu otočila. V jejím pohledu bylo znatelé rozhořčení, ale taky smutek a zklamání.
"Nám to takhle vyhovuje. " řekla nakonec. Maggie se divila, čekala že se na ní rozkřičí a sdělí všemožné nadávky na její osobu, ale tohle fakt nečekala. Lilly si nakonec lehla, zachumlala se do peřiny a otočila se ke kamarádkám zády. Lucy se vyčítavě podívala po Meg, pak si obě lehly do postelí a Maggie jediným pohybem hůlky zhasla všechna světla.
"Nikdy bych o tobě neřekla, že jsi děvka, nikdy. A už vůbec bych nečekala, že něco takového ty řekneš mě. " ozvala se po pár minutách ticha Lilly do potemnělého pokoje. Maggie na to nic neříkala. Věděla, že má Lilly pravdu, ona by o ní nikdy neřekla, že je děvka, Lilly ne. Teď Maggie usínala a ještě dlouho se převalovala v posteli s výčitkami svědomí, že tohle své nejlepší kamarádce, kterou měla ráda, jako nikoho na celém světě, dokázala říct.
-----------------------------------------------------------
Od téhle jejich malé výměny názorů už uběhl týden a čas se pomalu schyloval ke květnu. James začínal nepatrně panikařit, protože mu bylo naprosto jasné, že na získání Lilly má už jenom dva měsíce, protože pak už jí neuvidí. Lilly panikařila také, ale z úplně jiného důvodu. Za měsíc a půl je totiž čekali závěrečné zkoušky OVCE a ona teď zjišťovala, že díky nesčetným randěním s Potterem učení hodně zanedbávala.
"Jamesi, tak jak to mezi váma bude dál? " odvážil se právě zeptat Tichošlápek Jimmyho a upřeně ho pozoroval. James se k němu otočil a hlavu zvedl z postele na které po obědě odpočíval.
"Jak by to mělo být? Bude to jako doteď. " pokrčil James rameny.
"Brácho, prober se! Vždyť za dva měsíce nám definitivně končí škola a jestli to doteď berete jen jako takový užívání, tak nepočítej s tím, že s tebou Evansová zůstane i po škole. " Sirius vybalil na Jamese nemilou, ovšem jasnou pravdu.
"Já vím. " Jimmy najednou změnil tón hlasu, ze sebejistého na smutný a bezradný. " Když já nevím jak to chce ona. "
"Nevíš? To musíš zjistit! Na rovinu se jí zeptej, jestli s tebou chce chodit, protože jinak to nemá smysl. Já vím, že to není lehký, ale musíš už vědět přesně na čem seš." vysypal ze sebe Sirius kamarádskou radu.
"Jo, Tichošlápku, máš pravdu. Stejně mi nic jiného nakonec nezbude a čím dřív budu mít jasno, tím líp. " přitakal Jimmy a musel uznat, že výjimečně má jeho kamarád pravdu.
Zase se položil na postel, odpočíval po dobrém sobotním obědě a zapáleně přemýšlel o sobě a o Lilly a jak to všechno provést.
------------------------------------------------------
Lilly se právě pilně učila na přeměňování, na které měli umět novou formuli, díky níž proměnili pavouka ve lžíci. Seděla ve společenské místnosti a pilně nacvičovala. Lžíce už byla téměř dokonalá, když vtom si na opěrku jejího křesla někdo přisedl, až se polekala.
"Jamesi Pottere, ty idiote, víš jak jsem se polekala? " rozkřičela se Lilly, když se otočila a zjistila, že to je Jimmy, kdo si k ní takhle drze přisedl.
"Lilly, prosím přijdeš zítra ve čtyři na kraj jezera? " vypálil ze sebe James otázku, kvůli které za ní přišel.
"Jako kdy? A proč? " nechápala Lilly.
"Jako ve čtyři odpoledne zítra a jako, protože ti něco potřebuju. " vysvětlil James a mrknul na ní. Nepočkal ani, až odpoví a prostě odešel.
"Co ti chtěl? " to si k ní přisedla Lucy s Maggií. Lilly už dávno zapomněla na její hádku s Meg a dělala jako by se nikdy nic nestalo.
"Chce se se mnou zítra sejít. Což by mě tak nepřekvapilo, ale on chce ve čtyři hodiny. Chápete to? Odpoledne! " vydechla Lilly, protože tomu sama nevěřila.
"Proč se tak divíš, vždyť podle toho co jsi říkala jsi se chtěla v noci scházet ty a ne James. " pokrčila rameny Lucy, jako by se nic nedělo.
"A mimo to, zítra je první máj. " mrkla na Lilly Maggie. Lilly upustila brk na zem. Ano, vždyť zítra byl první máj a ona na to úplně zapomněla.
"Jo, první máj. To je den, přímo stvořen pro důležitá oznámení a rozhodnutí. " povzdechla si Maggie, chtěla totiž Lilly vyprovokovat.
"Hmm a co podnikáte vy dvě? " zajímalo Lilly, hlavně také proto, aby odvedla řeč od sebe a od Jamese.
"No, já jdu s Remusem do Prasinek, sedneme si asi ke Třem Košťatům, ještě nevím. " pokrčila Lucy rameny, ale bylo vidět, že se na výlet do Prasinek se svým klukem dost těší.
"No, já jdu se Siriusem do Komnaty nejvyšší potřeby. Říkal že pro mě má nějaké velké překvapení, tak jsem zvědavá. " vylíčila nadšeně Meg.
"Jasně, jaký asi může mít Sirius v Komnatě nejvyšší potřeby překvapení. Proboha Meg, je to Black! " protočila Lilly oči v důlku, ale pobaveně se zaculila.
"Ale ne, vážně, vypadal tajemně a trochu i nervózně, tak jsem moc zvědavá. Holky, zítra večer si to všechno sdělíme, jasný? " ukončila Maggie debatu a obě s Lucy zase odešli neznámo kam. Lilly se konečně opět mohla věnovat své předchozí činnosti přeměňování.
--------------------------------------------------
James se na neděli připravoval hodně. Byl hrozně nervózní, jeho heslo a jeho situace byla jasná-teď nebo nikdy.
"Co ty máš vlastně s Meg za lubem? Seš nějakej moc nervní, vždyť s ní chodíš už rok. " otočil se Dvanácterák na Siria.
"Neprovokuj Jelene, tohle je něco výjimečného, sám uvidíš. " odpověděl tajemně Sirius a odešel pryč z pokoje, James zíral na zavřené dveře, které za sebou Sirius zabouchl a začal přemýšlet nad tím, co má kamarád s jeho sestřičkou v plánu.
Druhý den ve čtyři už Jimmy nedočkavě přešlapoval na kraji jezera pod rozložitým dubem, všude kolem se procházeli zamilované páry a každou chvíli se líbali pod nějakým rozkvetlým stromem.
Konečně James uviděl, jak k němu od hradu kráčí Lilly. Myslel, že tou krásou snad omdlí. Lilly to strašně moc slušelo. Vlasy měla ledabyle svázané do jakéhosi uzlu, ale hodně pramínků jí z něj padalo až po záda. Na sobě měla džínovou minisukni a zelené tílko, které jí úžasně ladilo k očím a k rudým vlasům.
"Ahojky. " pozdravila ho zvesela Lilly a došla k němu. James radši na nic nečekal a rovnou se rozešel po okraji jezera, Lilly kráčela vedle něj.
"Dneska je fakt krásně co? Jde vidět, že už začíná léto. " začal James mluvit. Počasí- bože, tak trapné téma k hovoru. Existuje snad milión témat, o kterých se s Lilly může bavit a on tady plácá o počasí.
"Jo jasně, je hezky. " přitakala Lilly, když ale viděla, že James zase k něčemu otevírá pusu, předběhla ho.
"Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit? "
"No totiž…" James se trochu zarazil, nevěděl od čeho má začít. Tuhle scénu si v pokoji dneska přehrával snad stokrát, ale stejně nevěděl jak začít.
"Prostě jsem si s tebou chtěl promluvit o tom, jak to s námi bude dál. " James nechodil kolem horké kaše, i když původně to takhle na Lilly vybalit nechtěl, ale usoudil, že to tak bude nejlepší.
"Lilly, já vím, že jsi původně chtěla, aby o nás nikdo nevěděl, ale už to trvá několik týdnů a mě tohle přijde jako dobrý krok dál. Musíme přeci někam pokročit ne? " pokračoval James, když Lilly nic neříkala. Lilly mlčela dál, a tak Jimmy pokračoval.
"Mám tě moc rád a ty to víš. Nerad to říkám, ale buď odpovíš ano, nebo se rozejdeme, protože oba víme že noční randění pro nás není a nemá budoucnost. Buď se prostě posuneme dál, nebo to skončí. Je to na tobě. Můj názor znáš, já chci být s tebou dál. " domluvil, vše co jí chtěl říct řekl.
Lilly se vážně zamyslela, věděla, že má James pravdu, buď vztah bude pokračovat dál a se vším všudy, nebo se teď musejí rozejít.
"Jamesi, já nevím, jestli jsem na veřejný vztah připravená. " začala Lilly pomalu.
"Toho jsem se bál. No je to tvoje rozhodnutí. Chci abys věděla, že s ním nesouhlasím, ale respektuji ho. " přerušil jí James smutně.
"Počkej, já jsem ale neřekla, že se chci rozejít. Něco si zanechal v mém srdci a ať chci, nebo ne, moc dobře si uvědomuji, že tě mám ráda a nedokázala bych dělat, jako by se nic mezi námi nestalo, když se stalo. Prostě už nejsi ten starý Potter, jakého jsem nenáviděla, ale jsi James, do kterého jsem se zamilovala. Máš pravdu, musíme pokročit dál, však už těch nočních rande bylo hodně a i díky nim jsem si uvědomila, že to nebylo jen nějaké chvilkové pomatení smyslů, ale že tě mám opravdu ráda a nedokázala bych se smířit s tím, že by jsme oba v červnu odjeli domů a už se neměli vidět. Asi opravdu k sobě patříme a nic s tím neuděláme, ani já, ani ty." domluvila Lilly a něžně a povzbudivě se na Jimmyho usmála. Tomu se najednou ze smutné grimasy na obličeji vytvořil na rtech široký úsměv a nešel smazat.
James byl tak šťastný, na tuhle chvíli čekal celou věčnost. Radost byla tak veliká, že Lilly popadl do náručí, vyzdvihl si jí do vzduchu a vášnivě jí políbil. Líbali se tam pod rozkvetlým stromem a už jim bylo úplně jedno, kdo všechno je vidí.

58.kapitola-lepší časy

10. srpna 2008 v 22:32 | "bláznivá Maggdinka" |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No, slitovala jsem se nad váma a i když jste nesplnili ještě limit komentů, který jsem dala. (Beru to jeden koment za jednoho člověka) I tak tady ale máte kapču. Je to opravdu ale už opravdu poslední kapča, příště se můžete těšit už jen na epilog a konec. Mám z toho rozporuplné pocity, jsem smutná, že jsem jí už dopsala, tahle povídka mě moc bavila, ale zároveň jsem šťastná, že jsem jí dotáhla až do konce. Všem, kteří komentovali a kterým se tahle povídka líbila moc děkuju, ani nevíte, co to pro mě znamená, když někdo čte něco, co napsal takovej blázen, jako já :D. Zkuste pro mě každej napatlat teď v samém závěru koment a třeba i dlouhý, jak se vám povídka celkově líbila a tak, byla bych vám vděčná. Takže si moji poslední kapču užijte, ale samozřejmě je tady plno dalších povídek, které na vás čekají :D…….Vaše Maggdinka ♥
PS: Znova děkuju a sesmolte koment a neurazím se za pořádně dlouhý, kdo bude mít nejdelší, tomu věnuji závěrečný epilog.
Lepší časy
"Jsi nějaký nervózní. " promluvila Maggie na svého synovce a přisedl si k němu na postel. Stále ještě byli v Bradavicích, protože dnes se tady konala dlouho očekávaná svatba.
"Jsem na tebe moc hrdá Harry. " řekla po chvíli ticha teta a objala ho. "Vím, že Lilly s Jamesem by byli moc šťastní a pyšní. "
Harry se trochu zasmušil. Maggie poznala odkud vítr fouká a dlouze si povzdechla.
"Harry, vím co tě trápí. Že tady nemohou být taky, ale oni tě uvidí, oni se budou radovat s námi. Víš moc dobře, že nejde, aby tady byli. "
"Já vím, že nemůžou. " přitakal Harry smutně.
"Ach jo, nevím, co bych pro tebe udělala. Zkus ale smutek potlačit, vždyť dnes je tvůj nejšťastnější den v životě, nepřál sis nic jiného, než si Ginny vzít a dnes se ti to vyplní. Jako u málokoho vím, že vám to vydrží navždy. Jen u jediného páru jsem to ještě věděla. " usmála se na něj Meg povzbudivě. Harry její úsměv opětoval, věděl, že myslela jeho rodiče.
Venku všechno organizovali kluci Weasleyovi, Sirius, Remus a Draco. Uváděli lidi na jejich místa, vždyť svatba měla začít už za půl hodiny. Všichni, co se podíleli na přípravě, lítali pořád sem a tam.
Konečně se všichni hosté usadili a teď se čekalo na ty nejdůležitější. Bylo tu plno lidí, samozřejmě všichni z řádu, nebo z rodiny Weasleyových. Bylo tu ale i plno lidí, kteří chtěli Harrymu osobně poděkovat a podívat se na svatbu slavného Harryho Pottera. Bylo tu i několik lidí ze znovu obnoveného ministerstva kouzel a několik reportérů a fotografů z Denního Věštce a z Jinotaje.
Svatba se konala samozřejmě venku, počasí se jim vydařilo výborně, krásněji už na tuhle šťastnou událost být nemohlo. Malý altánek ve kterém stál oddávající stál hned na kraji jezera a odtud dál se rozprostírali stovky židlí. Rodinní příslušníci, členové řádu, spolužáci a učitelé měli samozřejmě VIP místa až úplně vepředu.
Konečně, po dlouhém čekání zazněla líbezná hudba, která každého, kdo na svatbě byl, brala za srdce. Po rudém koberci kráčel vstříc uzavření sňatku manželského a vstříc altánu zalitého slunečním světlem Harry ve společenském hábitu. Vedle něj kráčel Ron, protože si ho Harry přirozeně vyvolil za svědka.
Stanuli až úplně vepředu a oči všech přítomných se upírali na ně. Teď se čekalo už jen na nevěstu, aby obřad mohl začít. Harry se u oltáře zamyslel, zadíval se do první řady, odkud se na něj zářivě zubil Sirius, který držel za ruku Meg, vedle nich seděl Remus po boku s Nymfadorou, které seděl na klíně jejich malý, několikaměsíční syn Tedy. Úplně na kraji to celé sledoval zpod svých půlměsícových brýlí Brumbál.
Harry ještě víc než před chvílí mrzelo, že tam se tam vedle nich na něj nezubí jeho rodiče. Představoval si Jamesovu veselou tvář, jak na něj zářivě cení zuby v širokém úsměvu a Lilly, která pláče do malého kapesníčku a oba jsou na svého syna moc pyšní a šťastní.
Vrátil se ze zamyšlení zpátky na zem, protože hudba zesílila a ze všech stran se začalo ozývat obdivné ach. Harry zamžoural proti slunci a rázem mu spadla údivem čelist. Po rudém koberci kráčela Ginny, směrem k němu a na všechny strany házela zářivé a šťastné úsměvy. Měla na sobě překrásné dlouhé bílé šaty, ve kterých jí to slušelo ještě stokrát víc než normálně.
Před ní kráčely dvě malé dívenky v krásných zlatavých šatech, v rukou držely košíčky a z nich vyhazovali před Ginny okvětní plátky, rudých, růžových a bílých růží. Ginny kráčela na vysokém podpatku po lístečkách směrem k Harrymu a teď se dívala jemu přímo do očí a usmívala se. Na celém světě nebylo nic, co by je dva mohlo rozdělit a v tento okamžik tady byli jen on a Ginny.
Za Ginny kráčely Hermiona s Rebekou a nesly jí vlečky, aby si jí neucourala. Obě si pochod užívali stejně jako Ginny a radost z nich čišela na všechny hosty obřadu.
Hermiona na sobě měla zlatavé splývavé šaty, které jí spadaly někam nad kolena a svůj jindy rozčepýřený účes zkrotila lehkým zarovnávacím kouzlem, takže je měla krásně rovné a byla naprosto k nepoznání.
Rebeka byla s Hermionou sladěná v barvě šatů, aby se k sobě i s malými družičkami hodili. Šaty měla stejně jako Hermiona ve zlatavé barvě, takže zářila jako sluníčko, taktéž jí končili nad koleny. Její havraní, naprosto tmavé vlasy jí spadaly až po
pás, jen nahoře je měla sepnuté ven z čela a slušelo jí to neméně než Hermioně.
Konečně došli až k altánku, kde stál už Harry s Ronem. Všichni svatebčané, jako by zatajili dech, když tam teď Harry s Ginny stáli, jen krůček od uzavření manželství.
Ginny se trochu nervózně ošila. Nebyla nervózní kvůli uzavření manželství, svým rozhodnutím si byla skálopevně jistá, byla však nervózní kvůli jiné věci. S pohledem zatoulaného psa se podívala k nebi a v duchu prosila, aby to vyšlo.
Když už se chystal oddávající začít, když otevřel ústa, najednou se za Ginniným zády ozvalo malé pufnutí.
Ginny se v prvním okamžiku strašně lekla, ale když se otočila, na ústech se jí rozlil úsměv. Za jejími zády se objevili James s Lilly, opravdoví James a Lilly, ne žádní duši, ale normální lidi z masa a kostí. Lilly na sobě měla krátké zelené šaty, které jí krásně ladili k očím a k jejím ohnivým vlasům. James měl na sobě obyčejný černý společenský hábit v němž byl ještě více podobný Harrymu, který na ně nyní zíral, jako by se zbláznil.
"Mami, tati! " hlesl naprosto překvapeně, trochu vyděšeně, ale hlavně šťastně a potěšeně.
"Ahoj zlato, teď ne, vysvětlíme ti to potom, teď se žeň. " usmála se matka. Harry jí poslechl a otočil se k oddávajícímu. Obřad začal. Paní Weasleyová smrkala do malého kapesníčku. Prstýnky jim podali James s Lilly.
"Nyní vás prohlašuji za muže a ženu, dejte si první manželský polibek. " obřad skončil. Harry si Ginny přitiskl k sobě a líbali se. Líbali se tak dlouho, že to snad nebylo možné, po chvíli si jí vyzdvihl do vzduchu a všichni kolem se dali do hřmotného potlesku, které doprovázelo hvízdání Freda a George.
Pak se znovu rozezněla hudba a šťastní novomanželé se odebrali ke stolům, které stáli s občerstvením. Ti, kteří odcházeli a nebyli pozvaní speciálně na hostinu rychle novomanželům poblahopřáli a hromadně odcházeli pryč. Zůstalo tady asi jen padesát lidí. Všechno to byli lidé z řádu, Bradavičtí učitelé, spolužáci a členové rodin.
K Harrymu a Ginny přistoupili Sirius, Maggie, Remus, Nymfa, Rebeka, Draco, Hermiona, Ron a Brumbál. Všichni jim popřáli moc štěstí do budoucího společného života. Harry gratulace od nich přijal s úsměvem, ale popravdě řečeno se celou tu dobu těšil na něco úplně jiného.
Konečně na ně zbyli poslední dva gratulanti. James a Lilly přistoupili k nim, spolu s nimi novomanžele obklopili i ostatní, protože se chtěli stejně jako Harry dozvědět, kde se tady vlastně berou.
"Harry miláčku. " začala konečně Lilly přiškrceným hlasem, bylo vidět, že nemá daleko k slzám. "Jsem tak šťastná, že si to ani nedokážeš představit. Vidět tě tady ve svatebním je něco úžasného, pro každého rodiče. Přeju vám, aby jste s Ginny byli šťastní, je vzácná dívka. " promluvila Lilly a při posledním slově na Ginny nepatrně mrkla. Slova se teď ujal její manžel.
"Já se připojuju k Lilly, jsem rád, že jsi šťastný, je to nejlepší, co rodič může vidět, když je jeho dítě opravdu šťastné. Ginny je výjimečné děvče a taky mimořádně hezké." Zasmál se Jimmy jeho obvyklým smíchem.
"Máme tě moc rádi zlatíčko, jsi pro nás vším, na to pamatuj vždycky." Mluvila znovu Lilly, tentokrát už opravdu se slzami v očích. Harrymu se do očí také nahnali slzy. Chtěl rodiče obejmout a už nepustit, ale bál se, že jakmile se jich dotkne, neucítí jejich teplo, nebo se mu rozplynou před nosem.
"Já vás taky miluju." Vysoukal ze sebe konečně Harry se značnými obtížemi.
"To rodiče ani neobejmeš?" vyhrkl James se smíchem. Harry už na nic nečekal a vrhnul se oboum rodičům do náruče, ani nevěděl, jak dlouho tam s nimi takhle byl a bylo mu to jedno. Konečně se od nich odtrhl a otevřel ústa k další otázce, která mu vrtala hlavou od samého začátku.
"Jak ale?...Jakto že jste tady?" vypustil konečně z úst po dlouhé době. Všichni zpozorněli, tohle chtěli vědět stejně jako Harry.
"Za to poděkuj tady slečně nevěstě." Zazubil se na něj otec a hodil hlavou k Ginny.
"Cože?" Harry toho chápal čím dál tím míň.
"Tak jim to vysvětli Ginny." Pobídla jí Lilly s úsměvem.
"No, viděla jsem, že se trápíš a věděla jsem, že to je kvůli tomu, že tady nemůžou být tvoji rodiče. Tak jsem si umíchala lektvar a vydala se za nimi zpátky do minulosti v době, kdy ti byl asi rok. James s Lilly složili neporušitelný slib tak silný, že nejde zrušit ani po smrti. Abys chápal, slíbili, že přijdou na tvojí svatbu a ta se koná až po jejich smrti. No jenže, stejně to porušit nemohli, protože to slíbili, chápeš?" vypověděla Ginny ve stručnosti důvod, proč jsou James s Lilly tady, i když jsou mrtví.
"Ty jsi prostě moje holka a moje láska největší! " vykřikl Harry radostně a čapnul Ginny do náruče a dlouze, jako projev vděku políbil.
Na Bradavické pozemky se pomalu ale jistě začala snášet tma, také že bylo už půl desáté večer. Oslava byla v plném proudu, o zábavu se samozřejmě starali Pobertové, nevíce samozřejmě Sirius a James.
"Už dlouho jsem neviděla Siriuse takhle šťastného, takhle blbnout. Jimmy mu opravdu chybí a jde to znát na každém jeho slově i gestu. " začala jakoby mimochodem Maggie. Seděla s Lilly u stolu a popíjeli spolu víno. Celý den si povídali spolu.
"Jo, je to přesně jako za starých dobrých časů, viď? " usmála se šťastně Lilly a zadívala se na svého manžela a na Siriuse, jak společně tančí na stole kozáčka s pohárem medoviny v ruce.
"Jsem strašně ráda, že jsme si zase jednou mohli takhle popovídat, ani nevíš, jak jsi mi chyběla. " řekla po chvíli ticha Maggie. Lilly se na ní otočila a všimla si, že se jí v očích lesknou slzy.
"Ale prosím tě, ty mě taky hrozně chybíš, ani nevíš jak. " natáhla Lilly a objala svojí nejlepší kamarádku.
Před půlnocí došla Lilly za Jamesem a vytáhla ho pryč.
"Co se děje? " volal na ní opilým hlasem Sirius, na znamení protestu, že mu bere Dvanácteráka.
"Musíme jít. " vysvětlila Lilly, objala Maggii, ta otevřela už ústa, aby jí něco řekla, ale Lilly jí zadržela. Protože by pro ní to loučení bylo pak bolestivé. Rozloučili se bez velkých okolků se všemi, aby vůbec měli sílu je opustit a jako poslední se samozřejmě otočili na svého syna.
"Máme tě moc rádi. Hlavně buď šťastný, miláčku. " přistoupila k němu Lilly, objala ho a políbila na tvář. James syna také objal.
Pak oba odstoupili. Harry je sledoval se slzami v očích. Nechtěl aby odešli, nechápal, proč museli tenkrát zemřít, protože jinak by tady mohli být teď s nimi. Naposledy se podívali na svého syna, pak bylo slyšet jen malé a tiché prásknutí a po Lilly a Jamesovi nabylo ani stopy.
"Nebuď smutný, vždyť jsou pořád s tebou. Nebýt jich, nežil by ani Sirius, ani Brumbál, ani ty a ani já. Vděčíme jim za hodně, tomu říkám andělé strážní. " to k Harrymu přistoupila Ginny. Všichni ostatní už se rozešli ke stolům, je Harry stál nehnutě na tom stejném místě jako předtím.
"Máš pravdu, vděčíme jim za hodně. Bez nich bych měl velice málo. " přikývl Harry a s jiskřičkami v očích se na svojí novomanželku podíval.
"A mimo to, teď jsem ten nejšťastnější člověk na světě. A budu ještě víc za pár měsíců, teď budeme mít hodně práce. " usmál se sladce Harry na Ginny, políbil jí do vlasů a pohladil po břiše, které se už za pár měsíců pořádně zakulatí.